Cvičení Falcon Strike – thajské a čínské letectvo navazují těsnější spolupráci
V říjnu loňského roku se na čínském armádním serveru ChinaArms.com objevila zajímavá informace, podle které Čína nabízí Thajsku prodej moderních letounů 4,5 generace Chengdu J-10CE jako náhradu za letité stroje F-16A/B Block 20, které je podle Číňanů stále složitější udržet v provozu a do dalších modernizací či prodlužování technické životnosti by tak bylo nutné investovat značné finanční náklady. Ačkoliv je podobný nákup vzhledem k velmi napjatému obrannému rozpočtu Thajska zatím velmi nepravděpodobný, právě čínský J-10C nedávno velmi úspěšně debutoval na společném thajsko-čínském cvičení Falcon Strike 2019, kde podle čínského tisku údajně zcela deklasoval thajské Gripeny. A shodou okolností se poměrně nedávno na internetu objevily zajímavé podrobnosti z vůbec prvního thajsko-čínského cvičení Falcon Strike 2015.
Společná cvičení letectva Čínské lidové republiky PLAAF (People’s Liberation Army Air Force) a thajského královského letectva RTAF (Royal Thai Air Force) mají relativně krátkou tradici a uskutečňují se teprve od roku 2015. Spolupráce Thajska a Číny je samozřejmě dlouhodobější, ve vojenské oblasti byla ale rozvinuta především po vojenském převratu v Thajsku v roce 2014, kdy je možné sledovat určitý zahraničně-politický odklon od dosavadního velkého spojence v podobě USA. Thajsko je tak jednou z několika zemí regionu, které pravidelně pořádá cvičení s leteckými útvary PLAAF. Číňané totiž k podobnému výcviku létají zpravidla pouze do sousedního Pákistánu, se kterým rovněž velice úzce spolupracují ve vojensko-průmyslové oblasti, nebo do Ruské federace, doposud hlavního dodavatele letecké výzbroje a technologií. Společná cvičení PLAAF a RTAF jsou pro Číňany bezpochyby mimořádným přínosem, protože umožňují nejen reálné porovnání výkonů a zbraňových systémů vlastních strojů s moderními letouny 4. generace JAS-39 Gripen thajského letectva, ale především umožňují porovnat taktiku a výcvik thajských pilotů, vycvičených na poměrně vysokou úroveň podle západních standardů.
Falcon Strike 2015 – první návštěva v Thajsku
Vůbec první společné cvičení RTAF a PLAAF se uskutečnilo v termínu od 16. do 27. listopadu 2015 na letecké základně Korat, zhruba 300 kilometrů severovýchodně od Bangkoku. Samotné cvičení se zároveň konalo u příležitosti 40. výročí navázání thajsko-čínských diplomatických vztahů a jak uvedla čínská tisková agentura Xinhua svým typickým jazykem, Falcon Strike 2015 je zaměřeno na „zlepšení vzájemného porozumění a výcviku mezi jednotkami leteckých sil obou zemí, prohloubení spolupráce a posílení důvěry a přátelství“.
Na základnu Korat, kde sídlí 1. Wing RTAF vyzbrojený dvěma letkami strojů F-16A/B* přilétlo celkem šest čínských stíhaček patřících 6. leteckému pluku 2. stíhací divize ze základny Suixi a přibližně 180 příslušníků pozemního a leteckého personálu. Konkrétně se jednalo o čtyři jednomístné letouny J-11A (11135, 11230, ?????) a dvě spárky Su-27UBK (11033 a 11035). Potřebné cargo pak dopravil na základnu Korat transportní letoun Il-76 z výzbroje PLAAF.
Thajské letectvo vyčlenilo pro cvičení pětici Gripenů od 701. letky „Sharks“ 7. Wingu, které přilétly do Koratu ze své domovské základny Surat Thani v jižní části země. Konkrétně šlo o čtyři jednomístné stroje JAS-39C (70110, ?????) a jednu spárku JAS-39D (70103). Gripeny představují v podstatě nejmodernější stroje z výzbroje RTAF, které měly asi největší šance proti stíhačům PLAAF. Thajsko tyto stroje objednalo v roce 2008 na základě dohody mezi švédským Úřadem pro vyzbrojování (FMV) a RTAF o dodávce šesti víceúčelových stíhacích letounů JAS-39C/D Gripen, které měly v thajském královském letectvu nahradit dosluhující letouny F-5A/B. Objednávka zahrnovala i dodávku jednoho letounu včasné výstrahy Saab 340 Erieye AEW, jednoho stroje Saab 340 pro dopravní účely a kompletního pozemního zabezpečení. V roce 2010 bylo objednáno dalších šest stíhacích letounů JAS-39C Gripen a ještě jeden Saab 340 Erieye AEW. Tato druhá objednávka pro RTAF byla realizována v roce 2013**.
Výcvik thajského personálu začal již v roce 2009. Švédské letectvo nejprve vyškolilo čtveřici pilotů a 20 techniků, kteří se v roce 2010 vrátili zpět do své vlasti, připraveni na dodávku prvních letadel. První Saab 340 Erieye AEW společně s dopravním Saabem 340 dorazily v prosinci 2010, zatímco prvních šest Gripenů přiletělo ze Švédska do Thajska v únoru 2011. Od dodávky prvních letadel absolvovali ve Švédsku školení další thajští piloti. Deset techniků zároveň prošlo ve Švédsku ročním výcvikem, který ukončili v červnu 2011. První část probíhala na Technické škole ozbrojených sil v Halmstadu, kde si osvojili základní znalosti o typu a jeho systémech. Druhou část výcviku absolvovali na základně ve švédském Såtenäs, kde následoval už jen praktický výcvik obsluhy v každodenním provozu.
V únoru 2011 dorazilo na leteckou základnu Såtenäs šest bývalých thajských pilotů F-16, aby zde absolvovali čtyřměsíční přeškolení na Gripen. První část kurzu se nazývá „Conversion Training“ a jeho cílem je naučit piloty ovládat samotné stroje. Předtím, než studenti absolvují svůj první sólový let, probíhá výcvik na simulátorech a na dvoumístném Gripenu D. Po této fázi již následuje tzv. „Combat Readiness Training“, během kterého se piloti již naučí používat celý zbraňový systém. Na thajské základně v Surat Thani byla přítomna i podpůrná skupina s techniky a piloty švédského letectva, jejichž úkolem bylo pomáhat RTAF v počátečním období při každodenních činnostech spojených se zaváděním nového systému do výzbroje.
Thajské letectvo nakoupilo Gripeny jako celý systém společně s letouny Saab 340 Erieye AEW, a dohromady tvoří velmi významný prvek v obraně Thajského království. Oba letouny rovněž využívají utajené datové spojení národního systému Link-T, který byl vytvořen za pomoci Švédska speciálně pro RTAF a který vychází z původního švédského systému TIDLS. Thajsko ke Gripenům pořídilo na svou dobu moderní výzbroj v podobě střel AIM-120C-5 a Iris-T pro boj se vzdušnými prostředky a rakety RBS-15F, určené k ničení hladinových cílů. (foto: Peter Liander, SAAB, https://saabgroup.com)
Představovat samotný letoun Gripen je asi zbytečné, pro českého čtenáře bude zřejmě mnohem zajímavější čínský letoun J-11A, který byl „protivníkem“ thajských strojů. Na mnoha odborných serverech, které se věnovaly tomuto cvičení, je často mylně uváděno, že čínská varianta J-11A je pouze kopií původních ruských originálů Su-27SK, což samozřejmě není tak úplně pravda. Původní varianta J-11, vyráběná od roku 1998 v licenci společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation), nebyla skutečně ničím jiným, než přímou licenční kopií letounu Su-27SK ruské konstrukce. Protože zbraňový systém tohoto stroje bylo již tehdy množné považovat za zastaralý, Číňané vznesli požadavek na jeho modernizaci. Zmíněný modernizační program byl realizovaný s ruskou pomocí a dal za vznik modelu J-11A, jehož hlavní změnou se stala náhrada původního radiolokátoru typu N001E novějším a výkonnějším radiolokátorem typu N001VE. Ten zároveň umožnil integraci výkonnějších řízených střel typu R-27ER1/ET1 s prodlouženým dosahem až 70 km a nových raket R-77E, což naznačuje i vylepšení systému řízení palby, provedené zřejmě za pomoci Ukrajiny či Běloruska. K dalším změnám došlo ve vybavení kokpitu, kde byla původní monochromatická obrazovka radiolokátoru nahrazena dvojicí multifunkčních displejů MFD, z nichž jeden obvykle slouží pro zobrazení digitální pohyblivé mapy. První exemplář modernizovaného J-11A vzlétl v prosinci roku 1999 a svého předchůdce v podobě typu J-11 tento model na lince závodu společnosti SAC nahradil v roce 2000. Ve výrobním programu zmíněného podniku se J-11A udržel do konce roku 2006 a současně byl na tento standard dopracován blíže neuvedený počet exemplářů původního modelu J-11. Poté výrobní programu závodu společnosti SAC přešel na novější variantu J-11B, vybavenou již kompletně motory, avionikou a výzbrojí výhradně čínské výroby. Upgrade strojů J-11A však pokračoval i nadále, v roce 2007 došlo k integraci domácí střely středního dosahu PL-12 a před rokem 2015 byly na J-11A integrovány i čidla MAWS první generace.
V prosinci loňského roku se na známém indickém vojensko-analytickém portálu bharat-rakshak.com objevily zajímavé podrobnosti k celému cvičení včetně přefocených grafů a tabulek s dosud neznámými výsledky, které údajně pocházely z přednášky přímého účastníka cvičení plk. Li Zhonghua dne 9. prosince 2019 na čínské severozápadní polytechnické univerzitě. Li je údajně jeden z nejzkušenějších pilotů Su-27SK/J-11A v PLAAF s celkovým náletem 3 200 hodin na proudových letounech, většinu z nich právě na Suchojích, J-6 a J-10. Tyto údaje následně převzala drtivá většina leteckých serverů a následně se objevily i první články na uvedené téma. Na známém ruském serveru topwar.ru tak byl například publikován článek „Fiasko čínských Suchojů na thajské obloze – neznámé podrobnosti o cvičení Falcon Strike 2015“, který Číňany rozhodně nešetřil, což o pár týdnů později Číňané vrátili Rusům v souvislosti s havárií prvního sériového letounu Su-57. Pojďme si tak s chladnou hlavou výsledky prezentované na čínské univerzitě rozebrat podrobněji.
Podle zveřejněných informací bylo celkové skóre soubojů mezi RTAF a PLAAF zhruba 42 ku 34 ve prospěch thajských Gripenů, což je ovšem v podstatě nic neříkající údaj, který nemá ve skutečnosti žádnou vypovídající hodnotu. Mnohem zajímavější jsou už podrobnější údaje, podle kterých se v manévrovém vzdušném boji na krátkou vzdálenost podařilo čínským pilotům skórovat v 86 % případů, zatímco thajským pouze v 12 %. Skoro opačný výsledek byl pak u soubojů na střední vzdálenosti 20-50 km , kde Thajci skórovali v 64%, zatímco Číňané pouze ve 14 %. Velmi zajímavý byl pak výsledek střetů na velkou vzdálenost přes 50 km, ve kterých se Thajcům podařilo dosáhnout zápočtového sestřelu v 24 %, zatímco Číňané nedokázali skórovat vůbec. I když jsou výsledky poměrně jasné, ve skutečnosti neznáme veškeré nutné informace, na základě kterých by bylo možné vyvodit jednoznačné závěry. Výsledky cvičných soubojů totiž ovlivňuje celá řada dalších faktorů, které je při rozboru nutné zohlednit.
Výsledek dogfightů není úplným překvapením, zajímavý je spíše jejich jednoznačný průběh. Podle údajů z přednášky na čínské univerzitě dokázali piloti PLAAF hned první den cvičení deklasovat své thajské kolegy vysokým poměrem 16 : 0, druhý den byl výsledek 9 : 1. Je velice pravděpodobné, že do cvičných manévrových soubojů vstupovaly oba letouny ze stejných podmínek na základě předem definovaného scénáře, kde je výhoda jednoznačně na straně Flankeru. Letouny Su-27SK či jejich čínské deriváty J-11 jsou totiž i přes své stáří stále v podstatě jedny z nejlepších dogfighterů na světě, které pokud je cvičný souboj zahajován klasicky ve stejné letové hladině a rychlosti, navíc se zkušeným pilotem v kabině Súčka, je prakticky nemožné tyto stroje s velkým výkonem motorů a excelentní obratností na malých rychlostech a velkých úhlech náběhu porazit. Nelze také nebrat v úvahu skutečnost, že čínští piloti měli nepochybně větší zkušenosti na typu, než jejich thajští kolegové.
Druhým faktorem, který bezesporu vedl k tomuto jasnému výsledku, byla použitá výzbroj. Čínské posádky totiž používaly registry UZR-73 protiletadlových řízených střel krátkého dosahu R-73E a pravděpodobně i přilbové zaměřovače Ščel-3UM. Přestože se jedná technologicky o kombinaci poplatnou konci 80. let, stále jde v dnešní době o výkonné střely s mimořádnou manévrovatelností, které právě ve spojení s přilbovým zaměřovačem určitě není radno podceňovat. Thajské letectvo naopak podle zveřejněných záběrů použilo registry CATM-9 stařičkých střel AIM-9L Sidewinder, a to i přes fakt, že minimálně od roku 2013 Thajsko používá na svých Gripenech moderní střely Iris-T, vyvinuté právě na základě zjištěných vlastností R-73. Důvod použití Sidewinderu není autorovi znám, ale je docela možné, že příslušníci RTAF nechtěli před Číňany odkrývat veškeré své schopnosti a nejmodernější výzbroj. Střela AIM-9L je sice stále ještě v inventáři některých evropských uživatelů, její nejslavnější okamžiky však nastaly již v bitvě o Falklandy v roce 1982 a Gripen tak proti čínským J-11A s podstatně výkonnější střelou R-73E neměl příliš velké šance.
Od čtvrtého dne cvičení byly realizovány souboje na střední až velkou vzdálenost podle různých scénářů až do úrovně 4v4. Hned v úvodu se podařilo thajským pilotům skórovat během soubojů 2v2 v poměru 19:3, v dalších dnech pak ve scénářích společné vzdušné obrany (Joint Air Defence) v poměru 9:1, 9:2 a 4:3. Poměrně jednoznačný výsledek střetů BVR je zřejmě dán určitou technologickou převahou zbraňového systému švédských Gripenů nad čínskými J-11A, i když rozdíl není tak výrazný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dalším a pravděpodobně i rozhodujícím faktorem pak bylo uplatnění lepší taktiky a chování thajských pilotů ve vedení BVR. Není jistě bez zajímavosti, že právě v květnu 2015 se skupina osmi thajských pilotů 701. Sqn účastnila rozsáhlého cvičení Lion Effort 2015 na základně v Čáslavi, během kterého byly procvičovány komplexní scénáře vedení vzdušného boje s větším počtem letadel a kde se thajští piloti seznamovali s taktikou použití Gripenů v BVR. Zároveň měli thajští piloti již v roce 2014 příležitost cvičit na taktickém simulátoru ve Švédsku a posléze i v Taktickém simulačním centru (TSC) Pardubice, které se specializuje na taktiku boje BVR standardně až do úrovně 4v4, a v případě datového propojení se švédským pracovištěm je možné realizovat scénáře až do úrovně 8v8.
Thajské Gripeny jsou vybaveny standardním impulzním dopplerovským radiolokátorem PS-05A/ Mark 3, který doposud neprošel softwarovým upgradem v rámci aktualizace MS20 a jeho parametry jsou tak poplatné době zavádění do výzbroje počátkem tisíciletí. Střední cíl je schopen zachytit na vzdálenost až 120 km. Radar pracuje v kmitočtovém pásmu 8 až 10 GHz adaptivním impulzním vyzářeným výkonem až 1 kW, vysílací a přijímací anténa má průměr 60 cm a její konstrukce dovoluje nastavit podle potřeby různé vyzařovací úhly. Pilot si tak může na MFD zvolit velikost zobrazené plochy od 5 x 5 km až do 40 x 40 km. Je tak pravděpodobné, že poměrně velký cíl o velikosti J-11A, u kterého se odhaduje čelní RCS hodnotou 12-15 m² (čínské zdroje uvádějí hodnotu 10 – 12 m²) dokázal Gripen detekovat zhruba na vzdálenost více než 120 km v závislosti na poloze a výšce obou letadel. Fakt, že RTAF použilo relativně moderní střely AIM-120C-5 s účinným dosahem proti manévrujícím cílům cca 80km, zřejmě rozhodl většinu střetů, a to především na velkou vzdálenost***.
Naopak čínské letouny J-11A jsou vybaveny radary typu N001VE, modernizovanými v rámci projektu Panda, jež umožňují vyhledávat a sledovat vzdušné cíle i na pozadí země, přičemž cíle s RCS cca 3 m² je údajně schopen sledovat na vzdálenost 90 až 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar N001VE dokáže najednou sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět řízené střely. Z těchto údajů můžeme odvodit, že čínští piloti mohli detekovat malý cíl o velikosti stroje JAS-39C s čelním RCS zhruba na úrovni 0,5 až 1 m² dle konfigurace letounu (čínské zdroje uvádějí hodnotu 1,5 -2 m²) na vzdálenost zhruba 60 – 80 km. Tento rozdíl zřejmě umožnil thajským pilotům převzít důležitou aktivitu při BVR, umocněnou schopností předávat data mezi jednotlivými letouny pomocí datalinku. Číňanům navíc nepomohlo ani použití exportní verze střely R-77E s částečně „osekanými“ parametry, jejíž maximální účinný dosah proti manévrujícím cílům se odhaduje na 50 až 60 km. Zřejmě právě parametry této exportní verze, která výrazně zaostává za Céčkovým Amramem, vedly k urychlení vývoje úplně nové střely středního až velkého dosahu PL-15 a její integraci na letouny J-10C, J-16 a J-20.
Co je potřeba zmínit je fakt, že se obě strany snažily ze všech aspektů cvičení poučit. V případě thajského letectva měl výsledek manévrových vzdušných bojů stejný efekt, jako v případě švýcarského letectva. To uskutečnilo koncem 90. let velmi intenzivní výcvik se svými tehdy úplně novými letouny F/A-18C/D proti MiGům-29 německé Luftwaffe, které byly těsně před vyřazením z výzbroje. A právě velmi špatný výsledek proti německým Devětadvacítkám v manévrovém vzdušném boji byl impulsem k pořízení moderních střel AIM-9X a přílbových zaměřovačů JHMCS, plus zintenzivnění výcviku v této oblasti. Švýcarští piloti posléze patřili k nejtěžším protivníkům na celé řadě cvičení. Podobný efekt zřejmě přineslo cvičení Falcon Strike pro RTAF, pro které bylo impulsem k pořízení přílbových zaměřovačů HMD Cobra, které thajské letectvo obdrželo v roce 2018 v neznámém počtu. Stejně tak se pravděpodobně zintenzivnil výcvik v manévrovém vzdušném boji, se kterým doposud thajští piloti neměli potřebné zkušenosti.
Podobně ze cvičení profitovali i příslušníci PLAAF, pro které se jednalo o důležitou lekci, ze které si zcela určitě vzali řadu ponaučení do budoucna. Podle zveřejněných informací měli čínští piloti J-11A velmi špatné situační povědomí při soubojích 2v2, respektive se zaměřovali především na situaci pouze před letounem, místo aby sledovali a vyhodnocovali taktickou situaci v celém okolním prostoru. Mezi útočícím letounem a jeho „dvojkou“ chyběla potřebná koordinace, čínští piloti neměli dostatečné zkušenosti s únikovými manévry proti odpáleným střelám, jejich reakce byly nedostatečné a neuměli správně posoudit, jaké konkrétní únikové manévry použít. Ve scénářích společné vzdušné obrany, pokud Číňané bránili a Thajci útočili, měli piloti PLAAF velké potíže s identifikací útočících letadel jako hrozby, měli potíže s rychlým rozhodováním a uskutečněním potřebných protiopatření, ve většině případů tak byli sestřeleni útočícími letouny. V opačném případě, pokud Číňané útočili a piloti RTAF se bránili, byli sice Číňané efektivní, pokud jde o směr útoku, ale měli potíže s porušením thajské obranné linie. Když Thajci realizovali potřebná protiopatření, mělo útočné letadlo potíže se dostat do palebné pozice a získat šanci na odpal střely. Během soubojů společných formací J-11A/Gripen byla účinnost čínské obrany slabá, naopak pod ochranou Gripenů mohly čínské J-11A bojovat velmi efektivně v nízkých letových hladinách.
V rámci slavnostního ukončení cvičení Falcon Strike 2015 vystoupil ve dnech 25. a 26. listopadu na základně Korat i světoznámý akrobatický tým PLAAF s názvem Ba Yi (August 1st), který zde létal na šesti strojích J-10. V týmu byla i první pilotka typu J-10 v čínském letectvu, kpt. Yu Xu, která o rok později zahynula během jednoho z nácviků skupiny. Show v Koratu se účastnili i display piloti RTAF na typech F-16A a JAS-39C.
Poznámka* – Domácí 1. Wing a jeho dvě letky – 102. Sqn „Stars“ a 103. Sqn „Lightning“ s letouny F-16A/B Block 20 se cvičení Falcon Strike 2015 neúčastnily.
Poznámka** – Během dodávky posledních tří Gripenů byl během přeletu z Linköpingu po trase Soluň (Řecko) – Aqaba (Jordánsko) – Dauhá (Katar) – Muscat (Omán) – Chennai (Indie) – Port Blair (Indie) – Surat Thani (Thajsko) lehce poškozen před přistáním v Port Blair jeden z Gripenů úderem blesku, když piloti museli při sestupu projít oblačností s bouřkovou činností.
Poznámka*** – Veškeré uváděné parametry, jako dosah radiolokátorů, účinný dostřel PLŘS či hodnota RCS jsou pouze odhadem, který navíc ovlivňuje celá řada dalších faktorů. V případě PLŘS je například nutné brát v potaz rychlost a výšku letounu-nosiče během odpalu střely, stejně tak jako letové parametry cíle, razantnost jeho manévrů pro „utahání“ střely apod.
Čínští piloti „Flankerů“ s příslušníky RTAF během zahájení cvičení Falcon Strike 2015 na základně Korat. Jednomístný J-11A v pozadí má na trupu pod kabinou namalovány čtyři rudé hvězdy, což značí vítězství v prestižní soutěži o tzv. Zlatou přilbu, kterou každoročně vyhlašuje PLAAF. Soutěž je organizována od roku 2011 a testuje pilotní dovednosti a taktiku pilotů PLAAF, pro které je její získání otázkou nejvyšší cti. (foto: RTAF)
Čínský J-11A (takt. č. 11230) z výzbroje 6. leteckého pluku 2. stíhací divize v Suixi pojíždí zpět na stojánku v Koratu po ukončení jedné z misí cvičení Falcon Strike 2015. Dobře je vidět upgrade čínského stroje v podobě výstupků s čidly MAWS na trupu a SOP. Dvoumístné spárky Su-27UBK touto modernizací neprošly, jak je vidět na záběru stroje takt. č. 11035 na stojánce základny Korat RTAFB. (foto. RTAF)
Falcon Strike 2017 a 2018 – premiéra Čínského draka
Zatímco v roce 2016 se cvičení z neupřesněných důvodů neuskutečnilo, v následujících dvou letech se ročníků Falcon Strike 2017 a 2018 účastnili piloti PLAAF již s produktem domácího čínského vývoje a průmyslu, letounem Chengdu J-10A Vigorous Dragon. Jedná se o jednomotorový víceúčelový stíhač čtvrté generace, určený k ničení vzdušných a pozemních cílů za každého počasí. Jeho výrobcem je společnost Chengdu Aircraft Corporation (CAC) a letectvo čínské lidové republiky PLAAF stroj zavádělo do operační služby od roku 2003, tedy zhruba ve stejné době, kdy začala produkce strojů JAS-39C/D pro domácí švédské letectvo.
Vývoj J-10 začal již v roce 1988, přičemž Číňané s největší pravděpodobností využili poznatky a data ze zrušeného izraelského zbrojního programu IAI Lavi, i když to sami dodnes popírají. Slavnostní roll-out nového letounu proběhl v roce 1997 a dne 23. března 1998 pak proběhl první zálet. Do zkoušek se postupně zapojilo celkově šest prototypů a v roce 2003 začala sériová výroba. Námořní letectvo Čínské lidové republiky (PLANAF) začalo tyto letouny přebírat až v roce 2010. Letoun pohání ruský proudový motor AL-31FN s tahem 122,5 kN v režimu přídavného spalování, který dává letounu poměrně velice slušné letové výkony a manévrovatelnost. J-10 je vyzbrojen palubním 23mm kanónem a další rozličnou výzbroj je možné umístit na celkově 11 závěsných bodů. Pro mise air-to-air se nejčastěji používá kombinace raket středního dosahu PL-12, které jsou přibližně ekvivalentem amerických střel AIM-120B, zatímco pro boj na krátkou vzdálenost je určena střela PL-8, což je v podstatě izraelský Python 3. Pro čínské ozbrojené síly jde zhruba o letoun kategorie F-16C/D s maximální vzletovou hmotností přes 19 tun, který je technologicky v porovnání se západními stroji zhruba na úrovni poloviny 90. let
Obou cvičení v letech 2017 a 2018 se však účastnila již modernizovaná verze, označená J-10A. Ta disponuje oproti svému předchůdci mimo jiné novějším kokpitem s trojicí multifunkčních displejů (MFD) a vylepšeným systémem elektronického boje. Modernizované J‑10A jsou zároveň vybaveny čínským pulzně-dopplerovským radarem KLJ‑3, který koncepčně vychází ze starších amerických radarů APG‑66 a APG‑68. Cíl o velikosti stíhačky může zjistit na vzdálenost cca 100-130 km a umožňuje navádět řízené střely na dva cíle současně. Oproti dvoumotorovým těžkým stíhačům J-11A sice nemá Vigorous Dragon tak impozantní výkony, super-manévrovatelnost a dolet, zato jeho zbraňový systém a senzorické vybavení je o generaci modernější, což se následně projevilo i na výsledcích společných duelů. Podle čínského tisku byly oproti roku 2015 mnohem vyrovnanější a v podstatě se ukázalo, že oba stroje, jak thajské Gripeny, tak čínské J-10A, jsou svými výkony a schopnostmi zbraňového systému velmi podobné stroje.
Samotné cvičení Falcon Strike 2017 se konalo v termínu od 17. srpna do 3. září na thajské základně Udorn RTAFB****, kam přilétla šestice strojů J-10A (30758, 30658, ??????) pravděpodobně z výzbroje 72. leteckého pluku na základně Yangcun, proti kterým stálo údajně osm Gripenů (70101, 70111, ?????) od 701. letky „Sharks“, jež se přemístily do Udornu ze své domovské základny v Surat Thani, a dále 3-4 Alpha Jety (23113, 23123, ?????) od domácího 23. wingu. O rok později se cvičení uskutečnilo opět na základně Udorn RTAFB v termínu od 4. do 21. září a do Thajska přilétlo pět letounů J-10A (74116, ???????) z výzbroje 130. letecké brigády na základně Mengzi a jedna spárka J-10S (?????) ve zbarvení 131. letecké brigády „Red Eagle“ v Luliang. Thajská strana tentokrát pro cvičení vyčlenila šest Gripenů a domácí letouny Apha Jet.
Je samozřejmé, že obě strany přijaly relativně opatrný přístup k cvičením Falcon Strike, aby neodhalily své plné bojové schopnosti a operační taktiku. Právě v roce 2018 byli podle čínského tisku představitelé PLAAF poněkud rozhořčeni nad vlažnou aktivitou Thajců, kteří podle čínských pilotů nevyužívali schopnosti Gripenů naplno právě z těchto důvodů. Zajímavostí bylo použití registrů pro zápis letových a taktických parametrů na čínských strojích J-10A, jakési čínské obdoby kontejnerů ACMI. Je tak zřejmé, že Číňané si průběh veškerých letových misí nahrávali a po návratu zpět do Číny i pečlivě vyhodnocovali. Bohužel jakékoliv relevantnější informace o obou ročnících cvičení doposud nejsou k dispozici.
Poznámka**** – Udorn Royal Thai Air Force Base (Udorn RTAFB) je základnou thajského královského letectva (RTAF) a domovem 23. Wingu, jehož 231. letka „Hunter“ je vyzbrojena letouny Alpha Jet. Základna disponuje hlavní dráhou 12/30 o délce 3000m. Českému čtenáři bude známá především z doby války ve Vietnamu, kdy zde bylo mimo jiné dislokováno 432. taktické průzkumné křídlo (432nd TRW), vyzbrojené průzkumnými letouny RF-101C Voodoo a RF-4C Phantom II. Křídlo mělo ve své struktuře i taktické stíhací letky, z nichž například 435th TFS používala legendární stroje F-104C Starfighter, jež byly později nahrazeny letouny F-4C/D Phantom II.
Společná fotografie thajských a čínských pilotů před letounem J-10A krátce po příletu na leteckou základnu Udorn RTAFB, cvičení Falcon Strike 2018. Čínské stroje během cvičení v roce 2017 létaly v úplně čisté konfiguraci bez jakýchkoliv podvěsů, pouze s registrem ACMI, o rok později již standardně používaly dvě přídavné nádrže na křídelních pylonech. (foto: RTAF)
Ředitel cvičení Falcon Strike 2018 Group Cpt. Watcharapol „WARLOCK“ Nualpenyai vítá čínské piloty strojů J-10A ze 130. letecké brigády krátce po jejich příletu na základnu Udorn RTAFB. (foto: RTAF)
Falcon Strike 2019 – nový král thajského nebe přichází
Na zatím poslední ročník společného cvičení, které se uskutečnilo v termínu od 18. do 30. srpna opětovně na Udorn RTAFB, Číňané poslali svou horkou novinku, letoun Chengdu J-10C. Do Thajska přilétlo celkově 6 strojů z výzbroje 131. letecké brigády „Red Eagle“ 44. stíhací divize ze základny Luliang, z toho 5 bylo jednomístných J-10C (74623, 74625, 74720, 74722, ?????) a jeden dvoumístný J-10S (74729). Na základnu Udorn zároveň přilétl i letoun včasné výstrahy Xian KJ-500H (30079) z výzbroje 76. pluku elektronického boje 26. letecké divize na základně Wuxi-Shuofang a přepravu potřebného materiálu zajistily transportní letouny Y-9 (10655) od 10. pluku 4. transportní divize v Chengdu-Qionglai a Il-76MD (20541) od 39. pluku 13. transportní Divize v Dangyang. Thajská strana nasadila klasicky šestici Gripenů (70105, 70112, ?????) a letouny Alpha Jet.
Nové stroje J-10C mají oproti svému předchůdci, se kterým se PLAAF účastnilo ročníků 2017 a 2018, celou řadou vylepšení, které z něj už činí letoun 4,5 generace. Chengdu J-10C vznikl dalším vývojem verze J-10B a od tohoto svého vývojového předchůdce se odlišuje především instalací nového a pokročilejšího radiolokátoru kategorie AESA, a dále moderním kokpitem s širokoúhlým holografickým HUD a třemi velkými barevnými MFD. V konstrukci draku rovněž našly ve větší míře uplatnění kompozitní materiály, které společně s přepracovaným vstupem vzduchu ještě více snížily hodnotu čelního RCS. Letoun je zatím stále poháněn ruským motorem AL-31FN, od čtvrté výrobní série však bude vybaven domácím motorem WS-10B Taihang. Co se týče zbraňového systému, „Céčko“ již umožňuje odpalovat i nejmodernější čínskou středně-dosahovou střelu s aktivním/pasivním RL navedením typu PL-15, vybavenou novou naváděcí soustavou a dvojimpulzním raketovým motorem na TPL s dosahem údajně až 150 km. Střela PL-15 je zhruba ekvivalentem posledních „céčkových“ verzí Amraamu. Letoun J-10C je v útvarech PLAAF skutečnou novinkou a jako první jej získala koncem roku 2018 právě 131. letecká brigáda v Luliang. Svým vybavením a schopnostmi jsou tak nové J-10C porovnatelné spíše s úplně novou generací letounů Gripen E a podle čínských zdrojů dokázaly například v jednom z loňských cvičení velice úspěšně čelit i nejnovějším strojům Su-35 čínského letectva. V souvislosti se cvičením Falcon Strike 2019 hovoří čínské sdělovací prostředky jako o drtivém vítězství strojů J-10C nad thajskými Gripeny, a to jak v soubojích na střední vzdálenost, tak v manévrovém vzdušném boji. Pojďme si tak čínská sdělení trochu rozklíčovat.
V případě BVR je naprosto nezpochybnitelné, že thajské Gripeny tahaly za kratší konec provazu. Nový čínský stíhač J-10C totiž disponuje, jak už bylo zmíněno v úvodu, moderním radarem AESA, čidlem IRST, nejnovějšími čínskými střelami PL-15 pro boj na střední až dlouhou vzdálenost a raketami PL-10, určenými pro manévrový vzdušný boj, které PLAAF používá zhruba od roku 2015. Obě zmiňované střely jsou již v podstatě ekvivalentem nejmodernějších západních střel a parametricky za nimi příliš nezaostávají.
Oproti tomu jsou thajské JAS-39C/D, vyrobené v letech 2011-2013 stále vybaveny starší softwarovou edicí MS19, používají starší radar PS-05/A Mark 3 bez softwarového upgrade a nemohou používat nejnovější střely středního až dlouhého doletu Meteor. Pro českého čtenáře a různé rádoby odborníky na diskuzních fórech jistě není bez zajímavosti, že zatímco dva evropští uživatelé Gripenů, kteří je mají pouze v pronájmu, již dávno upgradovali na nejnovější standard MS20, tak letectva Thajska a JAR stále na podobnou modernizaci čekají*****. Ve výčtu všeho výše uvedeného je tedy jasné, že v BVR skutečně čínský stroj dominoval, navíc za předpokladu, že obě strany opět nepoužívaly prostřeky REB, které jsou silnou stránkou Gripenu. Dalším faktorem, který mohl silně ovlivnit výsledek soubojů BVR byla přítomnost čínského AWACSu Xian KJ-500H na základně Udorn, který mohl během misí předávat čínským stíhačům důležitá data o poloze thajských Gripenů a Alpha Jetů. Thajský stroj Saab 340 obdobného určení z výzbroje 702. letky AEW sice nebyl v Udornu zaznamenán, podle čínských zdrojů se však jeden letoun tohoto typu do cvičení zapojil.
Poměrně překvapivá jsou ovšem čínská vyjádření o úplné nadřazenosti J-10C i v oblasti manévrového vzdušného boje. Podle zveřejněných fotografií absolvovali čínští piloti všechny své mise v identické konfiguraci v podobě dvou přídavných palivových nádrží na křídelních pylonech, které rozhodně nejsou ideální pro manévrový vzdušný boj. V této souvislosti se patří vzpomenout na cvičení Sky Avenger 2018 mezi leteckou gardou státu Texas a Vzdušnými silami AČR, během kterého se američtí piloti snažili při dogfightech maximalizovat výkony svých strojů F-16C Block 30 a do soubojů vstupovali v úplně čisté konfiguraci bez jakýchkoliv podvěsů či pylonů, pouze s registrem střel AIM-9X. Podobnou taktiku letos zvolili i Thajci, kteří používali většinou pouze jednu podtrupovou PPN a dokonce létali se svěšenými vnějšími pylony č. 2. Je navíc pravděpodobné, že tentokrát již používali registry střel Iris-T s přílbovými zaměřovači HMD Cobra, které thajské letectvo získalo v roce 2018. Proto je potřeba brát podobná čínská vyjádření s určitou rezervou a vždy je chápat v kontextu celého článku, ve kterém se hovoří o „zděšení“ západních odborníků nad novými schopnostmi čínských strojů J-10C.
Každopádně právě poslední ročník cvičení Falcon Strike 2019 jasně ukázal na stoupající technologickou a taktickou úroveň čínského letectva PLAAF a bude tak velice zajímavé sledovat, jaké další čínské stroje se objeví na budoucích cvičeních. Je totiž velice pravděpodobné, že spolupráce mezi PLAAF a RTAF bude i nadále pokračovat.
autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com
Autor bude velmi vděčný za jakékoliv upřesnění informací obsažených v textu, s důrazem na čínskou techniku, která není autorovou specializací.
Poznámka***** – I když současný velitel RTAF maršál Manat Wongwath stále hovoří o potřebě dokoupit další Gripeny, zároveň druhým dechem přiznává, že současný obranný rozpočet Thajska tento krok nedovoluje. Jediným řešením je tak modernizace 14ks letitých F-5E/F domácím průmyslem a ve spolupráci s izraelským Elbitem na standard F-5TH Super Tigris. V rámci této modernizace bude letounům prodloužena životnost draku ze 7 200 na 9 600 hodin, nebo dalších 15 let provozu. Dále získají podle posledních a nejaktuálnějších informací nový italský radar Grifo, německé rakety IRIS-T a možnost používat přesně naváděnou A-G munici, čímž by se podle představitelů thajského letectva měly dostat alespoň na úroveň strojů JAS-39C/D. Zatím byly modernizovány 2 stroje a očekává se, že celý program bude dokončen v roce 2022 za cenu 5,2 miliardy bahtů (172 milionů USD).
Formace čínských J-10 a thajských Gripenů během slavnostního ukončení společného cvičení Falcon Strike 2019 dne 29. srpna. Jednomístné stroje J-10C během cvičení používaly registry moderních střel krátkého dosahu PL-10 společně se zapisovači ACMI, zatímco spárka J-10S létala s registrem starší střely PL-8. (Photo by Xie Zhongwu and Zhou Yongheng, http://eng.chinamil.com.cn)
(úvodní foto: Photo by Xie Zhongwu and Zhou Yongheng, http://eng.chinamil.com.cn)
(zdroj: článek „Thailand host joint air force exercise „Falcon Strike 2018“, autor Li Jiayao, China Military Online, http://eng.chinamil.com.cn/view/2018-09/07/content_9275202.htm; článek “The fiasco of the Chinese „Sushki“ in the sky over Thailand. Unknown Falcon Strike 2015 Exercise Details“, autor Jevgenij Damancev, https://en.topwar.ru/165945-fiasko-kitajskih-sushek-v-nebe-nad-tailandom-neizvestnye-detali-uchenij-falcon-strike-2015.html; článek „PLAAF J-11 beat RTAF Gripen 16-0 on first day of Falcon Strike 2015“, https://alert5.com/2019/12/10/plaaf-j-11-beat-rtaf-gripen-16-0-on-first-day-of-falcon-strike-2015/; článek „J-11A fighters from China attend joint drill in Thailand“, https://thaimilitaryandasianregion.wordpress.com/2015/11/20/j-11a-fighters-from-china-attend-joint-drill-in-thailand/; článek „Alla Gripen levererade till Thailand“, autoři John Lidman a Jenny Nyström, https://www.forsvarsmakten.se/sv/aktuellt/2013/10/alla-gripen-levererade-till-thailand/; článek „Gripen operational in the Royal Thai Air Force“, https://saab.com/region/thailand/about-saab/news-and-press-releases/news/gripen-operational-in-the-royal-thai-air-force/; článek „Shenyang J-11A (‘Flanker B’)“, autor Martin Horák, https://ruslet.webnode.cz/technika/cinska-technika/letecka-technika/stihaci-letouny/j-11a-flanker-b/; článek „Thai Gripens Participate In Falcon Strike 2019 Joint Exercise“, https://saab.com/gripen/news/blog/gripen-blog/2019/thai-gripens-participate-in-falcon-strike-2019-joint-exercise/; článek “Chengdu J-10/-10A/-10AY/-10AH (‘Firebird A’) / FC-20 Vigorous Dragon (Meng Loong)“, autor Martin Horák, https://ruslet.webnode.cz/technika/cinska-technika/letecka-technika/stihaci-letouny/j-10/; článek „J-10C fighters to join Sino-Thai air force joint drill: report“, https://www.china-arms.com/2019/08/j-10c-to-join-sino-thai-joint-drill/; článek „J-10C defeats JAS39C/D with a high score in Sino-Thai joint exercise: report“, https://www.china-arms.com/2019/09/j-10c-defeats-jas39/; článek „Chengdu J-10C Vigorous Dragon (Meng Loong) (‘Firebird’), autor Martin Horák, https://ruslet.webnode.cz/technika/cinska-technika/letecka-technika/stihaci-letouny/j-10c-firebird/; článek „J-10C might win Thailand’s new big fighter order“, https://www.china-arms.com/2019/10/j-10c-thailand-fighter-order/; článek “Thailand Upgrades F5 TH Jets To Bring Them On Par With Gripen 39 Aircraft“, https://www.defenseworld.net/news/25841/Thailand_Upgrades_F5_TH_Jets_to_Bring_them_on_Par_With_Gripen_39_Aircraft#.XhD2Qq5KjIU)
(aktualizace: 12. 1. 2020)
