Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 5.díl

25. 4. 2023 Radim Špalek 5341 Views Suchoj Su-25

Část pátá / Havrani s trojzubcem.

Pátá část přináší pohled na bojovou činnost bitevních strojů Su-25 ukrajinského letectva, které zde znají pod přezdívkou „Grak“ neboli „Havran“ a jsou doslova příslovečným „tažným koněm“ pro morálně důležitou podporu vlastních jednotek ZSU a útoky na pozemní cíle v oblastech frontové linie. Jedinou brigádou PSU, která tyto bitevníky v současné době provozuje během stále probíhající ruské invaze na Ukrajinu, je 299. BrTA s původní domácí základnou na letišti Mykolaiv-Kulbakino.

Šturmovik, Havran, Hrábě

Když 27. prosince 1979 vstoupila sovětská vojska na území Afghánistánu, čímž započal konflikt o ovládnutí této země mezi SSSR a afghánskými povstalci, začalo být brzy jasné, že SSSR si touto invazí doslova „vyrobil“ svůj vlastní „Vietnam“, tedy vleklou válku proti odhodlanému protivníkovi, který bojuje většinou partyzánským způsobem. Stejně jako Američané ve Vietnamu, tak i rusové v Afghánistánu brzy přišli na to, že účinným způsobem boje proti této taktice je masivní nasazení letectva, ať již v případě vrtulníků, tak i bojových letounů k přímé podpoře vlastních nasazených jednotek. Zkušenosti z úporných pozičních bojů v náročném, mnohdy horském terénu, byly nakonec promítnuty do finální fáze vývoje speciálního pancéřovaného bitevního letounu Su-25.

Dvojice ukrajinských „Havranů“ od 299. BrTA se vrací z bojového letu na frontu v Doněcké oblasti během léta 2022 (fotografie byla publikována 16. července 2022). Přízemní let je v těchto případech nutností a piloti jej využívají pro co možná nejvíce skrytý přílet k cíli a následně rychlý únik z oblasti, kde by mohla hrozit protivníkova PVO nebo úder stíhačů s PLŘS středního či dlouhého dosahu. Vedený Su-25 má náběžné hrany křídel v modro-žluté kombinaci pro rychlou identifikaci letounu vlastními pozemními jednotkami. Naopak na prvním bitevníku můžeme z čelního pohledu dobře vidět, proč dostaly Su-25 v Československu přezdívku „Hrábě“. (Foto archiv autora via PSU)

Počátky budoucího novodobého „šturmoviku“ můžeme hledat v požadavku sovětské armády z roku 1969, na konstrukci bitevního letounu pro přímou podporu pozemních vojsk. Ten měl být jak odolný vůči předpokládané pozemní PVO protivníka, představované v té době víceméně ještě většinou pouze různými hlavňovými prostředky, tak byl důraz kladen i na jednoduchou a nenáročnou obsluhu. OKB Suchoj přišla s projektem T8 a nový stroj poprvé vzlétl 22. února 1975 ještě s motory RD-9B. Následoval však poměrně složitý a dlouhý vývoj, který vrcholil zkouškami prototypů v reálném nasazení z afghánské letecké základny Šindad, během akce s krycím názvem „Romb“, v druhé polovině roku 1980 (jako zajímavost můžeme uvést, že se stejným určením zde zároveň působily stroje Jak-38, které se však oproti Su-25 ukázaly pro bitevní roli v tomto vysokohorském terénu jako nevhodné, zejména kvůli problémům s nedostatečným výkonem svých motorů). Na základě kladného hodnocení prototypů T8 ze zkoušek v Afghánistánu, bylo rozhodnuto o neprodleném zahájení sériové výroby, která v letech 1981-1989 probíhala nejprve v závodu č. 31 v gruzínském Tbilisi (v tomto období brány závodu opustilo na 582 sériových strojů Su-25). Dalších 180 letounů exportní verze Su-25K (komerčeskij – komerční) pak tento podnik vyrobil souběžně v letech 1984-1989 (byly přitom dodány například do Československa, nebo Bulharska). U Su-25K už byly také uplatněny některé změny na základě zkušeností s plným bojovým nasazením „Havranů“ v již zmiňovaném Afghánistánu. Je zajímavé, že dvoumístné „spárky“ Su-25UB/UBK vznikaly jinde, a sice ve výrobním závodu č. 99 v Ulan-Ude.

Mimochodem, tím jsme se také dostali k přezdívce „Grač“, neboli „Havran“, kterou Su-25 získaly u leteckého personálu VVS-SA krátce po začátku své služby. Stejné pojmenování „Havran“ („Grak“) zůstalo tak „zakořeněno“, že jej dnes používají i na Ukrajině. V různém oficiálním tisku, ať už v SSSR nebo například i v Československu, když už to bylo nutné, byla naopak používána spíše varianta „šturmovik“, která přímo odkazovala na pokračování tradice po legendárním typu Il-2 z druhé světové války. U nás pak Su-25 získaly u létajícího a pozemního personálu jinou, zcela originální přezdívku „Hrábě“, která vycházela z čelního pohledu na letoun vybavený 10 závěsníky pro výzbroj. *1

Výzbroj a výstroj Havranů

Zkusme si stručně shrnout hlavní výstroj a výzbroj původních strojů Su-25. Primární palebnou sílu letounu tvoří dvojhlavňový kanón GŠ-2-30 (AO-17A / 9A623) ráže 30 mm v přídi, který disponuje 250 ks nábojů. Dále je stroj vybaven deseti podkřídelními závěsníky, z nichž osm vnitřních je univerzálních a dva vnější umožňují pouze podvěšení IČ naváděných PLŘS krátkého dosahu R-60 za pomocí adaptéru APU-60, které jsou určeny hlavně k obraně vlastního letounu. V právě probíhajícím konfliktu na Ukrajině však tyto PLŘS R-60 nepoužívají jak ukrajinské, tak i ruské stroje Su-25, protože možnost blízkého manévrového boje proti stíhačům protivníka je pouze minimální a hlavní ohrožení je v tomto případě představováno PLŘS středního a dlouhého dosahu v podmínkách BVR. Nicméně ukrajinské Su-25 přesto létají alespoň se zavěšenými APU-60, zatímco na strojích VKS RF, působících nad Ukrajinou, zatím podle mně známých fotografií a videí nebyly tyto adaptéry vůbec zaznamenány.

Seznam možné výzbroje na ostatních závěsnících je velmi široký, od klasických leteckých pum, přes kazetové pumy a neřízené střely (jak samostatné jako S-24 ráže 240 mm nebo S-25 ráže 340-420 mm, tak i v raketnicích jako S-8 ráže 80 mm nebo S-13 ráže 122 mm) po laserem naváděné řízené rakety Ch-25ML a Ch-29ML, případně jiné varianty těchto střel. Co se opět týče bojů nad Ukrajinou, tak obě strany na začátku konfliktu používaly během přímých útoků hlavně raketnice B-8M1 pro 20 ks 80 mm neřízených střel S-8 různých variant, případně B-13L pro 5 ks 122 mm neřízených střel. V okamžiku, kdy začaly enormně narůstat ztráty „Havranů“ díky zahuštěné pozemní PVO, včetně vojáků s MANPADS, tak nezbylo než přejít na nepřímé útoky z větších vzdáleností, kdy jsou neřízené střely odpalovány během krátkého „výskoku“ z přízemního letu do stoupání a k cíli poté směřují v podstatě balistickou křivkou. Útočící letouny tak minimalizují možnost zásahu protivníkem, ale zároveň také nemají možnost přesně zamířit na cíl a v podstatě vedou jakýsi „plošný“ útok, který je většinou soustředěn hlavně proti živé síle nepřítele.

Výzbrojní specialitou Su-25 jsou kanónové kontejnery SPPU-22-01 obsahující sklopné dvouhlavňové kanóny GŠ-23 ráže 23 mm, které mohou být podvěšeny v klasické orientaci dopředu i pro střelbu vzad. Tato varianta zatím nebyla v bojích na Ukrajině zaznamenána, a s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem o typu prováděných útoků, je velmi nepravděpodobné, že je používána ať již jednou nebo druhou stranou. Su-25 může nést dále 2 až 4 přídavné nádrže PTB-800 o obsahu 820 l. Pokud se podvěsí všechny čtyři, pak lze dosáhnout zvýšení doletu až na 1 950 km při optimálním letovém režimu, který však samozřejmě neodpovídá nejvíce používanému profilu letu na Ukrajině – tedy nízko nad zemí. Tato varianta byla nad Ukrajinou zaznamenána zejména u některých Su-25 ze stavu VKS RF operujících například z Běloruska. Maximální hmotnost nesené výzbroje pak činí 4 360 kg.

Tento záběr velmi dobře vystihuje taktiku použití NŘS pro nepřímou palbu na cíl ze stoupání, pro kterou se vžil také anglický termín „lofting“. Po příletu do cílové oblasti, na výšce cca 30-50 m, přešel pilot tohoto ukrajinského Su-25 ze stavu 299. BrTA do stoupání pod úhlem cca 45° a odpaluje směrem k ruským pozicím salvu 10 neřízených střel S-13 ráže 122 mm z raketnic B-13L. Zároveň již začíná preventivně odpalovat z výmetnic KUV 26-50-01 klamné cíle – flare proti možné hrozbě v podobě IČ naváděných PLŘS a MANPADS. Vzápětí bude následovat odval ze zteče s náklonem více než 90° a urychlený návrat v klesání do výšky cca 30-50 m nad zemí směrem zpět za vlastní linie. Fotografie byla pořízena v okolí Bachmutu a zveřejněna 29. října 2022. (Foto archiv autora via PSU)

Během aktuálního konfliktu na Ukrajině jsou díky „zahuštěné“ PVO ve frontovém pásmu na obou stranách nuceni tuto taktiku používat jak ukrajinští, tak i ruští piloti Su-25, či posádky vrtulníků. V případě potřeby je zejména u vrtulníků výška příletu k cíli i mnohem menší než výše udávaných 30 m a pokud je to možné, tak se používají pro krytí přirozené překážky jako například budovy, terénní nerovnosti nebo třeba pásy stromů. Je zcela jisté, že jim to umožňuje přiblížit se pokud možno nepozorovaně k nepříteli až na vzdálenost menší než 5 000 metrů, a ponechat tak protivníkovi minimální čas na reakci – ať už pomocí MANPADS (Strela, Igla, Piorun, Stinger apod.), nebo PLRK (SA-8 Gecko/OSA-AKM, SA-13 Gopher/Strela-10, SA-15 Gauntlet/Tor, SA-22 Greyhound/Pancir S1, SA-17 Grizzly/Buk). Když zhruba 3 000 metrů od cílové pozice všechny letouny a vrtulníky přejdou do stoupání pod úhlem již zmiňovaných cca 45°, tak následuje odpálení nesené munice směrem k dané pozici. Je zřejmě, že alespoň pro přesné určení polohy, odkud je zahajován útok, jsou často používány minimálně ukrajinskými piloty různé dodatečně nesené PDA či tablety s příslušným software nebo komerčně dostupné GPS navigace. Ty byly koneckonců zaznamenány i u osádek takových strojů, kterým „nět analoga“, jako jsou ruské Su-34…

Celý tento manévr má však i své slabiny nebo chcete-li limity účinnosti. Daní za relativně bezpečné provedení útoku je nízká přesnost zásahů z důvodu obtížného zaměření a správného načasování odpalu NŘS, které pak na cíl pokračují balistickou křivkou po parabolické trajektorii. Reálně stačí o stupeň větší nebo menší stoupání, o stupeň větší nebo menší náklon doleva či doprava, o 5 km/h větší nebo menší rychlost, případně větší poryv větru – a všechny NŘS můžou minout plánovaný cíl. Proto je celá taktika „lofting“ nejvíce účinná proti plošným cílům, jako jsou nechráněné zákopové pozice obsazené vojáky, či větší soustředění techniky na maskovaných pozicích. Naopak je logicky nevhodná proti silně zodolněným bodovým a pohybujícím se cílům, kde je potřeba dosáhnout přímého zásahu. Na obou stranách konfliktu, alespoň u letounů, byly postupně méně účinné neřízené rakety S-8 ráže 80 mm nahrazeny 122 mm NŘS S-13, které tak v podstatě odpovídají střelám GRAD stejné ráže z pozemních raketometů, a s trochou nadsázky lze říci, že letectvo v tomto případě „supluje“ roli vysoce mobilních „rakeťáků“. Například PSU na strojích Su-25 od použití NŘS S-8 téměř zcela upustily a používají právě buď S-13 nebo ještě lépe NŘS větších ráží – 240 mm S-24 a 340-420 mm S-25. O trochu jiná je situace u vrtulníkářů, kde se NŘS S-8 v raketnicích B-8V20 nadále hojně používají k „loftingu“ na obou stranách konfliktu, i když použití raketometů B-13L pro 5 ks 122 mm střel S-13 je možné vysledovat jak na ukrajinských Mi-8/Mi-24, tak i ruských Mi-28 a Ka-52.

Okamžitě po odpálení NŘS všechny letouny i vrtulníky provádějí prudký odval v klesání zpět nad své území a preventivně vypouštějí „fléry“ proti IČ naváděným PLŘS, či MANPADS, bez ohledu na to, zda piloti zjistili ohrožení, že na ně byly protivníkem nějaké PLŘS vypáleny, nebo ne. Tento typ útoků byl piloty 299. BrTA „drilován“ už před začátkem války na základě vlastních zkušeností z bojů proti separatistům na Donbasu v roce 2014, takže jejich okamžitá adaptace, nutná pro přežití nad bojištěm, byla naštěstí poměrně rychlá.

Pasivní ochranu „Havranů“ zajišťují čtyři výmetnice klamných cílů ASO-2, nebo později používaná varianta ASO-2V pro „lovušky“ o průměru 26 mm. Ukrajinské letouny modernizované na verzi M1, či M1K pak nesou nové kazety pro 50 mm flare/chaff KUV 26-50-01 přímo na horní části v zádi motorových gondol a konci trupu. Su-25 mohl původně nést i kontejnery pro REB typu SPS-141/142/143 pro aktivní rušení radiolokačních prostředků protivníka, ale tyto systémy jsou dnes již morálně i fyzicky zastaralé a nepoužívají se. VKS RF naproti tomu poměrně hojně podvěšuje na své Su-25SM3 kontejnery pro REB Vitebsk-25, ale podle dostupných informací jak z ukrajinské, tak ruské strany, je jejich účinnost v boji přinejmenším sporná. Jako bitevní stroj nemá žádná varianta Su-25 integrován palubní radiolokátor, ale v přídi letounu je „okénko“ laserového značkovače cíle a dálkoměru KLEN-PS.

Motor typu R-95Š o výkonu 41 kN je odvozen z motoru R-13F-300 (použit například na Mig-21MF), nemá komoru přídavného spalování a v případě nutnosti může pracovat na různé druhy PHM, například i s klasickou motorovou naftou, samozřejmě s adekvátním snížením resursu pohonné jednotky. Su-25 je osazen dvojicí motorů R-95Š a jejich oddělení ocasní částí trupu vylučovalo zásah jedinou střelou, přičemž olejová nádrž pravého motoru byla pancéřovaná. Stejně tak byly chráněny i přívody paliva k motorům, včetně hlavní palivové nádrže.

Katapultážní sedačka K-36L bez omezovačů rozhozu rukou a deflektoru hlavové části umožňuje záchranu pilota ve všech výškách při minimální rychlosti 100 km/h. Při náklonu 90° je minimální výška 50 m, při letu na zádech 150 m. Pilotní kabina je dále chráněna pancířem z titanové oceli o tloušťce maximálně 24 mm. Pilot měl pancířem chráněné temeno hlavy a z neprůstřelného skla byl i přední štítek kabiny.

Počet a velikost použitých protizemních neřízených raket na ukrajinských Su-25 se přizpůsobuje cíli – někdy jsou to čtyři velké 340-420 mm střely řady S-25, které mohou způsobit vážné poškození cíle, odpovídající těžkému dělostřeleckému bombardování. To nejen umožnilo PSU šetřit flotilu svých provozuschopných „Havranů“, ale také jí to umožnilo postupně zvyšovat počet bojových vzletů proti nepříteli. Pro srovnání, kombinovaný počet vzletů, které od 24. února 2022 uskutečnily bojové vrtulníky Mi-8/Mi-24 ukrajinského armádního letectva (AAU) a bojové letouny PSU určené k útokům na pozemní cíle a k podpoře jednotek ZSU (kde jsou Su-25 díky svému počtu primárním typem), se zvýšil z 1 000 letů k 4. červnu 2022 na téměř 2 200 letů dosažených k 16. srpnu 2022. Jinými slovy, během 73 dnů se více než zdvojnásobil, což znamená, že průměr v tomto časovém rámci činil cca 16 startů denně.

Ačkoli útok ze stoupání postrádá přesnost přímého úderu, umožňuje letounům Su-25 objevovat se na bojišti denně, což má rovněž velký vliv na morálku pozemních jednotek. To se netýká jen ukrajinských obránců, kteří jsou samozřejmě rádi, že jejich vlastní letouny v rámci možností nepřetržitě buší do nepřítele. Má to vliv i na agresorské pozemní jednotky VSRF, které vidí „Havrany“ s trojzubcem (nebo chcete-li raději sokolem ve střemhlavém letu) ve znaku, jež proti nim stále aktivně operují a znepříjemňují jim jejich život i přesto, že podle informací z vlastních zdrojů a propagandy, by již neměli mít Ukrajinci žádné operační stroje k dispozici…

Na fotografii výše, pořízené z kabiny ukrajinské Su-25, je vidět okamžik, kdy neřízená protizemní raketa S-25O ráže 420 mm opouští svůj kontejner a vydává se na svou cestu k cíli po balistické křívce, neboť její odpálení probíhá z krátkého „výskoku“ Su-25, který předtím letěl nízko nad zemí. S-25O je varianta s tříštivou bojovou hlavicí, určená k likvidaci živé síly. Rádiový zapalovač RV-25 umožňuje výbuch ve výšce 5 – 20 m nad zemí, při němž vznikne cca 10 000 střepin. Samotný „Havran“ nese dvojici přídavných nádrží PTB-800, čtyři protizemní neřízené rakety S-25O a na náběžných hranách křídla vidíme variantu žluto-modrého rychloidentifikačního označení.

Na další dvojici záběrů pořízených z kabiny ukrajinské Su-25 a kamery umístěné pod levým křídlem, je zachycen odpal neřízené protizemní rakety S-25 ráže 340 mm. Konkrétně jde o variantu S-25OFM, což je verze s průbojnou hlavicí určená hlavně k ničení zpevněných staveb, krytů a dalších zodolněných objektů. „Havranem“, z kterého probíhá útok, je Su-25 „modrá 27“. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Su-25 s rychloidentifikačním žluto-modrým označením na náběžných hranách křídel je zachycen v okamžiku, kdy závěsníky začínají „opouštět“ NŘS S-25OFM s výraznými plamennými efekty. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Úderná pěst PSU – 299. BrTA „generálporučíka Vasyla Nikiforova“ v boji proti ruským agresorům

V okamžiku ruského vpádu na Ukrajinu 24. února 2022, byla 299. BrTA s domovskou základnou Mykolaiv-Kulbakino jedinou jednotkou PSU, která měla ve stavu všechny zbývající ukrajinské bitevní Su-25. K tomuto datu disponovala celkem 43 „Havrany“ všech variant, přičemž se odhaduje, že provozuschopných bylo z tohoto počtu 30 strojů – 24 „sóláků“ a 6 „spárek“, které byly rozděleny do dvou taktických letek. Dále se předpokládá, že ze zbývajících 13 bitevníků byl jeden odeslán na generální opravu a modernizaci do Záporožského státního leteckého opravárenského závodu (ZDARZ) v Záporoží, zatímco zbývajících 12 Su-25 bylo uloženo přímo na domácí základně Mykolaiv-Kulbakino. Část z nich byla uložena dlouhodobě, některé letouny více než deset let. Na druhou stranu však mezi nimi byly i stroje, které pozemní personál jednotky uložil a zakonzervoval teprve nedávno, a proto mohly být po zahájení ruské agrese v krátké době zprovozněny a vráceny do operační služby. Kromě Su-25 měla 299. BrTA ve stavu 6 strojů L-39C (případně domácích modernizovaných verzí L-39M1) Albatros, které byly využívány zejména k výcviku mladých příslušníků jednotky a k udržovacím letům pro ostatní výkonné piloty. I v tomto případě se předpokládá, že nejméně dva z nich byly uloženy.

Když Rusko 24. února 2022 v ranních hodinách zahájilo totální invazi na Ukrajinu, flotila „Havranů“ PSU se téměř okamžitě zapojila do boje a byla nasazena prakticky současně proti většině hlavních postupových os protivníka. Odvážné akce ukrajinských pilotů, byť operujících v řádově menších počtech než jejich oponenti z VKS RF, se ukázaly v počátečních fázích konfliktu jako jeden ze spolupůsobících a rozhodujících faktorů při zastavení ruského náporu a postupu. Navzdory citelným ztrátám na personálu i technice, se letité ukrajinské bitevníky Su-25 a jejich piloti hrdinně postavili invazním silám a pomohli zvrátit průběh války. I dnes, více než rok po zahájení tohoto konfliktu, jsou letci 299. BrTA stále zapojeni v operacích proti agresorovi, přičemž jsou zodpovědní za podstatnou část každodenních bojových vzletů PSU proti nepříteli.

Stejně jako ostatní jednotky PSU, tak i 299. BrTA se po zahájení ruské invaze urychleně snažila přemístit všechny operační „Havrany“ a související vybavení pro jejich provoz ze své domovské základny v Kulbakinu na různá záložní nebo civilní letiště, případně i nouzové operační plochy, aby je uchránila před zničením hrozícími ruskými nálety. Tento proces byl usnadněn tím, že část aktivních strojů jednotky již byla rozptýlena na záložních letištích před začátkem války – až 12 Su-25 bylo pravidelně umístěno na různých místech poblíž Donbasu, připraveno k okamžité akci na podporu jednotek ZSU držících LOC proti separatistům z LNR a DLR (jednou z takových předsunutých ploch bylo zřejmě letiště v Melitopolu). Domovská základna 299. BrTA Mykolaiv-Kulbakino byla samozřejmě na předních místech seznamu hlavních cílů počátečních náletů, které provedly nejen letouny VKS RF, a na jihu Ukrajiny i VMF RF, ale také různé řízené střely s plochou dráhou letu odpalované jak z lodí ČMF a strategických bombardérů Tu-95MS/Tu-160, tak i balistické střely ze země. Podobně jako u většiny ostatních napadených základen PSU však nebylo zasaženo nic podstatného. Satelitní snímky po počátečním úderu na Kulbakino ukazují, že byly zničeny pouze dva její letouny L-39 Albatros a další dva Su-25, přičemž se ale jednalo o „sóláky“ bortových čísel „modrá 12“ a „modrá 42“, které byly na základně odstaveny již více než deset let.

Su-25M1 „modrá 30“ ze stavu 299. BrTA pilotoval 24. února 2022 kpt. Oleksandr Ščerbakov, který letěl jako vedený ve dvojici s mjr. Rostyslavem Lazarenkem. Osudovým cílem této dvojice se stala jednotka VSRF, která se v tento den přesouvala po silnici T2202 z Čaplynky do Nova Kachovky. Postupně začaly na této koloně, jedoucí po vyvýšeném náspu silnice, „pracovat“ přímými ztečemi za pomocí NŘS S-8 ráže 80 mm pravděpodobně minimálně dva páry „Havranů“ v šedé digitální kamufláži. Podle videozáznamu, který z tohoto útoku pořídil neznámý svědek, lze identifikovat výzbroj ukrajinských Su-25 v této akci, kterou tvořila čtveřice raketnic B-8M1, každá pro 20 NŘS S-8 a pár přídavných nádrží PTB-800 (viz záběr z videa níže na „modrou 30“). Některé ukrajinské zdroje se zmiňují o tom, že oba Su-25 nesly při tomto útoku i pumy, ale vzhledem k tomu, že se zřejmě již od počátku počítalo s útokem v přízemním letu, tak se zdá být jejich použití málo pravděpodobné, protože by při shozu hrozilo reálné ohrožení vlastních strojů odlétajícími střepinami po jejich explozi. Na druhou stranu existují záběry zřejmě přímo na napadenou kolonu, pořízené po útoku z jedoucího vozu v protisměru, které odhalují nejen množství zničené a poškozené techniky označené většinou bílým stylizovaným písmenem „Z“, ale na videu je možné identifikovat také minimálně jeden velký kráter, který by mohl odpovídat použití pumové výzbroje, takže definitivně ji zatím nemůžeme jak potvrdit, ale tak i vyloučit. Další otazník je zatím i nad celkovým počtem ukrajinských Su-25, které na kolonu u obce Čorna Dolyna 24. února útočily. V článku od Hanny Myšynové , jenž vyšel 6. června 2022 v KP.UA, se uvádí, že sestřelení pplk. Žybrova sledoval pilot, který se později vrátil zpět na základnu a podal o tom informaci, což logicky vylučuje kpt. Ščerbakova *2. Protože ukrajinské Su-25 působí hlavně ve dvojicích, tak je jisté, že na tento cíl mimo páru pplk. Žybrova útočila ještě minimálně dvojice „Havranů“ s piloty mjr. Lazarenkem a kpt. Ščerbakovem. Vzhledem k tomu, že mjr. Lazarenko se ve svém rozhovoru o této akci ohledně sestřelu pplk. Žybrova vůbec nezmiňuje, protože sám měl co dělat, aby se s těžce poškozeným letounem dostal zpět na základnu, tak svědkem sestřelu pplk. Žybrova bude pravděpodobně jeho vedený pilot, zatím neznámého jména. V každém případě je právě v tomto článku zmiňováno použití výzbroje na ukrajinských Su-25 nejen v podobě neřízených raket, ale i pum. Takže musíme připustit možnost, že nehledě na možné ohrožení vlastních strojů i životů mohli piloti 299. BrTA v kritické situaci prvních hodin ruské invaze riskovat přímé zteče z nízkých výšek také pumami a možná i palbou z 30 mm dvouhlavňových kanónů AO-17. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU a horní foto Su-25M1 „modrá 30“ v letu – Sergej Smolencev)

Po vyvedení před ruským útokem byly bitevníky 299. BrTA redislokovány po celé zemi, včetně míst na střední a západní Ukrajině (kam zamířily zřejmě hlavně „spárky“ Su-25UB/UBM1/UBM1K), a jednotka se od samého počátku invaze zapojila do obrany ukrajinského území a tím i nezávislosti. „Havrani“ s trojzubcem na ocase se postupně objevily na všech frontových liniích. Počínaje Chersonskou oblastí na jihu, která je nejblíže jejich domovské základně, až po letiště Hostomel u Kyjeva na severu, jež bylo obsazeno ruskými jednotkami VDV ihned první den invaze při odvážném vrtulníkovém výsadku. V tomto rozhodujícím počátečním období války létali odhodlaní ukrajinští piloti do akcí často bez ohledu na svůj život a účastnili se některých velmi nebezpečných misí, které pomohly zastavit postup početných ruských kolon valících se z Běloruska, Ruska a Krymu. V těchto dnech Su-25M1/M1K v šedé „digi“ kamufláži létaly extrémně nízko nad kolonami nepřátelských vozidel, BVP a tanků, kterým zasazovaly přímé údery různými neřízenými zbraněmi, zejména 80 mm neřízenými střelami S-8 z bloků B-8M1, ale zpočátku v některých případech zřejmě i pumami. Vystavovaly se však přitom přímo všem ruským systémům vojskové PVO, přenosným PLŘS MANPADS i palbě z hlavňových prostředků a zbraní. Velké riziko jim od prvních hodin také hrozilo od velmi aktivních stíhačů VKS RF a VMF RF, kteří na Ukrajině operovali na CAP hlavně se svými stroji Su-35S, respektive Su-30SM. A nakonec se objevilo ještě nečekané ohrožení v podobě střepin po explozích vlastní odhozené munice a zničené nepřátelské techniky, když byly téměř všechny útoky „Havranů“ podnikány v nízkém letu a přímou ztečí na cíl. Nejprudší boje 299. BrTA se zpočátku bezpochyby odehrávaly v Chersonské oblasti, kde se invazní jednotky VSRF vstupující na Ukrajinu z Krymu, pokoušely z chodu překročit Dněpr, postoupit do Chersonu a dále směrem na Mykolaiv. Jejich konečným plánovaným cílem však byla až Oděsa. Během četných misí v prvních dnech války byly v Chersonské oblasti ztraceny nejméně čtyři letouny Su-25, přičemž tři jejich piloti zahynuli a jeden se dokázal ze sestřeleného „Havrana“ katapultovat a byl následně zajat.

**Nízký průlet Su-25M1 „modrá 30“ kpt. Ščerbakova.**

Jednou z prvních potvrzených ztrát 299. BrTA se zřejmě stal Su-25M1 „modrá 30“, v jejíž kabině seděl kpt. Oleksandr Ščerbakov, pilot 3. třídy. Letěl jako vedený ve dvojici s mjr. Rostyslavem Lazarenkem a díky videozáznamu pořízenému v místě útoku na kolonu vozidel a techniky někde severně od Čaplynky očitým svědkem jejich odvážného úderu, můžeme dnes téměř s určitostí říci, že oba bitevníky byly vyzbrojeny čtveřicí raketometů B-8M1 pro 20 neřízených protizemních střel S-8 ráže 80 mm a k tomu nesly pár „baků“ PTB-800 pro zvýšení doletu.

Na cca 37 vteřinovém videu je vidět nízký průlet „modré 30“ kpt. Ščerbakova přímo nad autorem záznamu, kde je možné dobře identifikovat již zmiňovanou výzbroj. Vzápětí je zachycena zteč druhého stroje z opačného směru, kterým je zřejmě „Havran“ mjr. Lazarenka (zatím bohužel stále neznámého bortového čísla „modrá ??). Ten přímým útokem na silnici vedoucí po zvýšeném náspu ničí nákladní vozidla s municí a zteč vybírá efektním průletem středem mračna plamenů z exploze, což se ovšem negativně podepisuje na stavu jeho bitevníku.

Následuje záběr doprava, odkud se obloukem v levé zatáčce přibližuje „modrá 30“, jejíž pilot se zřejmě snaží vést útok na kolonu podélně. Su-25M1 se však postupně v klesání stáčí stále více na levou stranu, až při náklonu v úhlu 90° zkouší provést kpt. Ščerbakov katapultáž, která však pro malou výšku a polohu stroje v okamžiku vystřelení, není úspěšná, i když v tu chvíli sedí na výkonné a kvalitní sedačce KM-36L. „Havran“ naráží do země vedle silnice na náspu, kde exploduje, a pilot dopadá nedaleko pouze s částečně vytaženým padákem, přičemž na místě zahyne. Není zcela jasné, zda byla „modrá 30“ přímo sestřelena palbou ze země, protože na záběru není vidět žádné poškození a musíme připustit i možnost, že by mohlo dojít k přetažení téměř plně podvěšené Su-25 v utažené zatáčce.

… Následuje záběr doprava, odkud se obloukem v levé zatáčce přibližuje „modrá 30“, jejíž pilot se zřejmě snaží vést útok na kolonu podélně. Su-25M1 se však postupně v klesání stáčí stále více na levou stranu, až při náklonu v úhlu 90° zkouší provést kpt. Ščerbakov katapultáž, která však pro malou výšku a polohu stroje v okamžiku vystřelení, není úspěšná, i když v tu chvíli sedí na výkonné a kvalitní sedačce KM-36L. „Havran“ naráží do země vedle silnice na náspu, kde exploduje, a pilot dopadá nedaleko pouze s částečně vytaženým padákem, přičemž na místě zahyne… (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

V tento okamžik záznam končí, ale obrázek o tom, jak tato mise probíhala, nám může přinést přímé svědectví tehdejšího mjr. Lazarenka, nyní již podplukovníka a velitele letky, které poskytl pro ukrajinský ArmyInform:

…“Nevěděli jsme jistě, jestli bude válka proti rusům, ale já jsem své kluky připravoval na nejhorší možný scénář,“ vzpomíná pplk. Lazarenko. „Neustále jsme pracovali na přípravách – jak poletíme, kam poletíme, na která záložní letiště. Každý si balil nejnutnější potřebné věci pro působení z předsunuté plochy bez velkého zázemí. Když začalo 24. února nad ránem ostřelování, zavolali nám z brigády a řekli, že Ukrajina hoří, a domácí základna v Kulbakinu je také pod útokem střelami s plochou dráhou letu. Na pár vteřin jsme byli v šoku. Nechtěli jsme opravdu uvěřit, že to začalo. Ale stalo se přesně to, na co jsme se roky připravovali. Sedli jsme co nejrychleji do kabin našich Su-25, ale téměř okamžitě vedle nás zasáhla transportní Il-76 nepřátelská střela s plochou dráhou letu *3. Výbuch byl velmi hlasitý. Naštěstí VPD ale zůstala nadále neporušená. Začali jsme nahazovat motory a v tu chvíli před námi „taxoval“ další Il-76. Stál přímo na pojížděcí dráze, kde do něj začali něco nakládat. Ale my jsme měli připravených šest našich „nahozených“ Su-25 a nechtěli dále čekat na možný další ruský úder. Takže všichni piloti postupně opatrně pojížděli ještě v hluboké tmě, za signalizace technika, okolo křídla toho čtyřmotorového Iljušina směrem k dráze. Vzlétli jsme a už na trase bylo vidět, že skoro všude v mém zorném poli něco hoří a vybuchuje. Byl to hrozný obraz, který mi navždy zůstane v paměti. Přilétám na určené záložní letiště, přelétávám dráhu a vidím, že je zablokována nákladními vozy. O chvíli později po nás začnou ze země střílet. V první chvíli myslím, že letiště už obsadili Rusové, ale takhle daleko se snad ještě nemohli dostat… Jedno z mých letadel přesto nasazuje na přistání a doslova přeskakuje náklaďák na VPD. Na zemi díky tomu konečně poznávají naše Su-25 a začínají odstraňovat vozidla, která doposud blokovala VPD. A tak konečně přistáváme. Je jasné, že většina lidí byla nejprve zmatená, protože ne každé ráno začíná reálná válka, ale později si vše „sedlo“ a každý věděl, co má dělat. Hlásil jsem veliteli, že jsem vyvedl celou skupinu a jsme připraveni k boji.“

Mjr. Lazarenko okamžitě dostal bojový rozkaz: „Připravte se ke startu, od Krymu se blíží útočné proudy Rusů“. První kolona směřovala k Melitopolu a druhá mířila z Čaplynky na Nova Kachovku. Tato kolona byla velká a měly ji krýt i bitevní vrtulníky Ka-52. Každý v takových chvílích cítí strach. Chápete, že je to válka, že vás neušetří, ale jste velitel a musíte se rozhodovat. Nevíme, kde konvoj přesně v tuto chvíli je, takže ho musíme v této oblasti nejdříve najít. Vracím se ke svým mužům a říkám, že máme první bojový úkol – vyhledat a zničit nepřátelskou kolonu severně od Čaplynky. Jdu a ptám se: „Kdo poletí se mnou?“ Přihlásí se kapitán Saša Ščerbakov – bude pro tuto misi moje „dvojka“. Když jsme šli k našim „Havranům“, řekl mi: „Já se bojím, veliteli… Já se taky bojím, opáčil jsem, ale kdo jiný je může zastavit než my?“ V krátké době jsme dokončili všechny potřebné výpočty, probrali taktickou situaci, domluvili se na způsobu útoku, až kolonu najdeme a připravili letadla k odletu. Bylo dobře, že jsem tu silnici z Nova Kachovky do Čaplynky projel ještě před invazí a věděl, jak to tam zhruba vypadá. Měl jsem 4 200 kg paliva, což vystačí na 45-50 minut letu, v závislosti na bojovém režimu, manévrech a rychlosti. Pokud by byl klid, mohu letět hodinu a půl, ale záleží také na tom, jaké podvěsy mám pod křídlem. Takže na vyhledání a samotný útok nám moc času nezbývá. Ruskou kolonu jsme našli v okamžiku, když už jsme měli stav paliva téměř na návrat. Shodou okolností stála u benzinové pumpy, těsně vedle ní byly velké dvaadvacetitunové cisterny s palivem, které tankovaly kolové BVP, nákladní auta a další nepřátelskou vojenskou techniku. Nejdřív jsem zapochyboval a chvíli si myslel, že by mohla být naše, ale když rusové uviděli naše letadla, tak okamžitě zahájili palbu a bylo jasno. Podobné scény jsem dosud viděl jen ve filmech o druhé světové válce – když na vás začnou střílet ze všeho, co mají, a vzduch se zaplní neuvěřitelným množstvím trasujících střel. Ihned jsme klesali nízko k zemi a já měl v úmyslu schovat se za terénními překážkami, ale pak mně došlo, že jsme na jižní Ukrajině, kde je v podstatě samá rovina a žádné kopce. Zvýšil jsem tedy alespoň rychlost na maximum a dal povel Sašovi: „Jdeme na to!“. Útok z východu nebyl možný, a tak jsme provedli manévr, abychom nepřítele zmátli. Pokračovali jsme dále, jakoby pryč od konvoje a dali tím nepříteli naději, že nás zahnal. Asi po 15 vteřinách však následovala otočka, a stále v nízkém letu jsme zaútočili z opačného směru od konce kolony na její začátek. Na bojovém kurzu si všimnu, že do přední polosféry mého letounu míří ze země PLŘS. Pomyslím si: „Je to tady, ale aspoň jich s sebou vezmu co nejvíc!“ Podržím bojové tlačítko na řídící páce a přitáhnu ji plynule k sobě, abych svoje neřízené rakety rozprostřel pokud možno po co největší ploše silnice s vojenskou technikou. Než jsem stačil vybrat svého „Havrana“ ze zteče, tak první střely zasáhly ruský konvoj a odpálily nákladní vozidla, zřejmě plná munice, protože v téže vteřině se před letounem objevil obrovitý „hřib“ exploze, ohně a trosek, přičemž můj vstup do něj byl nevyhnutelný. Oči mně oslepil červený a žlutý oheň, celý kokpit se okamžitě rozžhavil…

V první chvíli jsem myslel, že hořím. Po vylétnutí z tohoto Dantova pekla si sice na zlomek vteřiny oddechnu, ale okamžitě registruji otáčky motoru – jsou pod přípustnou hranicí, tah prudce klesl, rychlost už se blíží minimální a mně se vkrádá do mysli černá myšlenka na katapultáž, když v ten okamžik se rychlost začne pomalu zvyšovat. Potlačil jsem instinktivně Su-25 do klesání, jak jen to bylo v mé nízké letové výšce možné, aby mohl dále akcelerovat. Rychlost se postupně zvýšila a já mohl opustit místo útoku. Byl jsem připraven si trochu vydechnout, ale v periferním vidění jsem si všiml, že byla ze země odpálena další PLŘS. Okamžitě začínám střílet klamné „fléry“, které by měly raketu mířící na mě odlákat, ale tlaková vlna z její blízké exploze přesto způsobila, že se můj „Havran“ propadne nosem dolů ve výšce nějakých 20 metrů. Zatáhl jsem hrubě za řídící páku a vybral tak letoun doslova v posledním okamžiku těsně nad zemí. Jak teď dokážu ocenit, že v okolí nejsou žádné překážky… Jsem prázdný… žádné rakety, žádné fléry… A díky bohu jsem svým manévrováním opustil i místo střetu. Hořící kolonu jsem nechal za sebou. Cestou zpátky začínám volat svou „dvojku“ Sašu Ščerbakova, ale marně – odpovědí je jen ticho. Doufám, že je v pořádku. Stejně pro něj ve svém stavu nemůžu více udělat. Zbývá mně 600 kg paliva, a tak sám sotva doletím na naše záložní letiště. Vidím, že jeden hydraulický systém je nefunkční – vůbec nemá tlak, druhý tlak také ztrácí a motory při zvýšení rychlosti vydávají nepravidelný zvuk. Upozorňuji po rádiu na zem, že provedu nouzové přistání, protože mechanika křídla nefunguje a nemám ani brzdicí padáky – až teď si uvědomuji, že jsem je v zoufalství použil za letu, abych dostal svoje letadlo z nebezpečí, takže říkám: „Připravte hasiče!“ Ale jako zázrakem se i přistání ve vyšší rychlosti daří na jedničku. Zpomalil jsem a dokonce měl ještě dost paliva, abych vyklidil dráhu a neblokoval ji ostatním. Konečně jsem si naplno vydechl. Po zajetí na stání lezu z kabiny a až nyní vidím, jak je můj „hodný“ Su-25 celý rozbitý. Kýl, křídla, všechno je pokryté dírami ze střepin. Podívám se na lopatky motoru – snad ani jedna není celá, všechny jsou poškozené nebo dokonce zlomené. Jak mě sem dokázal starý dobrý „Havran“ dostat, je v tuto chvíli pro mě záhadou. Vzpomínám si, jak jsem čekal na Sašu a doufal, že má poškozené rádio nebo přistál někde jinde, ale bohužel zahynul. Se ctí splnil bojovou misi tím, že navedl sestřelený letoun do nepřátelské kolony. Když se konečně technici brigády dostali k nám na letiště, viděli, že moje letadlo je neopravitelné – dokonce i baterie byla poškozená. Tento Su-25 zůstal na místě, byl to jeho první, ale zároveň i poslední bojový let. S našimi letadly zacházím, jako by byla živá – mají duši, i když jejich srdce je z kovu. Jsem mému „Havranu“ dodnes vděčný, že mě zachránil a bojoval o můj život až do posledního dechu svých motorů. Mimochodem, jednou při ostřelování letiště dopadla střela vedle něj a on to zase odnesl, ale v tomto případě nebylo poškozeno žádné jiné letadlo poblíž, ani při tomto úderu nebyli zraněni žádní lidé…

Válka pro mjr. Rostyslava Lazarenka začala zřejmě v Melitopolu, kde byl v noci z 23. na 24. února starším operačním důstojníkem skupiny a jeho rozkazem byli zdejší piloti zalarmováni do akce proti ruským agresorům. Rostyslav Lazarenko je příslušníkem 299. BrTA, nyní v březnu 2023 již v hodnosti podplukovníka a ve funkci velitele jedné z letek brigády. Byl jedním z prvních nositelů Kříže za vojenské zásluhy, dále všech tří stupňů Řádu Bohdana Chmelnického a získal také Řád „Za odvahu“ třetího stupně. Absolvent ChNUPS (Charkovská národní univerzita vzdušných sil) z roku 2016 – nastoupil jako poručík právě ke 299. BrTA na základnu Mykolaiv-Kulbakino. Další ilustrativní foto zachycuje Su-25M1 „modrá 37“ během útoku na PC právě za pomocí NŘS S-8 ráže 80 mm z raketnic B-8M1. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Záběr z videa vlevo: …Podržím bojové tlačítko na řídící páce a přitáhnu ji plynule k sobě, abych svoje neřízené rakety rozprostřel po celé koloně. Než jsem stačil vybrat svého „Havrana“ ze zteče, tak první střely zasáhly ruský konvoj a odpálily nákladní vozidla, zřejmě plná munice, protože v téže vteřině se před letounem objevil obrovitý „hřib“ exploze, ohně a trosek, přičemž vstup do něj byl nevyhnutelný. Oči mně oslepil červený a žlutý oheň, celý kokpit se okamžitě rozžhavil… V první chvíli jsem myslel, že hořím. Po vylétnutí z tohoto Dantova pekla si sice na zlomek vteřiny oddechnu, ale okamžitě registruji otáčky motoru – jsou pod přípustnou hranicí, tah prudce klesl, rychlost už se blíží minimální a mně se vkrádá do mysli černá myšlenka na katapultáž, když v ten okamžik se rychlost začne pomalu zvyšovat. Potlačil jsem instinktivně Su-25 do klesání, jak jen to bylo v mé nízké letové výšce možné, aby mohl dále akcelerovat. Rychlost se postupně zvýšila a já mohl opustit místo útoku…

Na této druhé fotografii vpravo, která je také z videa, můžeme vidět těžce poškozený až devastovaný Su-25M1, neznámého bortového čísla, odtažený na nezpevněnou plochu. Toto video se objevilo zhruba 22. března 2022, přičemž místo nebylo specifikováno. Vzhledem k popisu mjr. Lazarenka by se mohlo jednat o jeho „Havrana“, který mu poskytl cenné služby 24. února 2022 během jeho prvního bojového letu proti ruským agresorům, kdy byl těžce zasažen během útoku na kolonu VSRF na silnici zhruba severně od Čaplynky. Mjr. Lazarenko se dokázal vrátit na záložní základnu, ale letoun musel být pro rozsáhlá poškození odepsán. Později byl navíc dále zasažen úderem střelou s plochou dráhou letu, takže poškození zobrazená na videu by mohla nakonec odpovídat kombinovaným škodám jak po návratu z bojového letu, tak i po explozi na zemi. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Některými zdroji je zmiňována jako úplně první ztráta 299. BrTA dne 24. února 2022 Su-25M1K „modrá 19“, kterou pilotoval jeden z nejzkušenějších příslušníků 299. BrTA pplk. Oleksandr Žybrov, pilot 1. třídy, a jejíž vrak byl později hojně zachycen na fotografiích. Pplk. Žybrov letěl v tento první den ruské invaze na Ukrajinu také jako vedoucí dvojice „Havranů“ proti postupujícím jednotkám VSRF na silnici z Čaplynky do Nova Kachovky, stejně jako předchozí dvojice mjr. Lazarenko a kpt. Ščerbakov. Trosky jeho „modré 19“ byly později identifikovány vedle zničené ženijní kolony, přičemž ruské zdroje uvádějí, že tělo pplk. Žybrova bylo nalezeno poblíž zcela spálené, takže je pravděpodobné, že o katapultáž se vůbec nepokusil. Ukrajinské zdroje tuto domněnku potvrzují s tím, že měl sám navést zasažený Su-25M1K „modrá 19“ přímo na vozidla stojící na náspu a přitom zahynul. Celá tato událost je někdy datována až na 26. února 2022, ale smrt pplk. Žybrova i kpt. Ščerbakova by měla být dnes potvrzena již v první den invaze, tedy 24. února a o správné dataci by tedy nemělo být pochyb.

Su-25M1K „modrá 19“ byl strojem vedoucího dvojice pplk. Oleksandra Žybrova. Tento zkušený pilot 299. BrTA působil ve vojenském letectvu Ukrajiny od roku 1998 a postupně se vypracoval až na instruktora a velitele jedné z letek 299. BrTA. Spolu s doposud neidentifikovaným pilotem prováděli 24. února 2022 úder na kolonu ženijní jednotky VSRF jedoucí po silnici T2202 u obce Čorna Dolyna severně od Čaplynky. Po útoku 80 mm neřízenými raketami S-8 a možná i pumami zůstalo na místě jejich útoků minimálně 13 ks zničené techniky: 2x neidentifikované vozidlo roztrhané explozí, dále nástavby na podvozku KAMAZ 5350 – 1x valník, 1x cisterna, 2x bagr, 4x TMM-3M2 s rozkládacím mostním dílcem a dále minimálně 3 automobily KrAZ-255B PMP s těžkým rozkládacím pontonovým mostním dílcem. „Havran“ pplk. Žybrova se přitom ze své akce nevrátil, přičemž jeho pilot zahynul. Podle již zmiňovaného svědectví jiného ukrajinského pilota, pravděpodobně přímo „dvojky“ pplk. Žybrova, měl být Su-25M1K „modrá 19“ zasažen PLŘS z kompletu MANPADS a následně v plamenech dopadnout přímo do kolony na silnici, nebo minimálně v její přímé blízkosti. To potvrzují i později publikované snímky, na kterých je SOP s dobře viditelným bortovým číslem „modrá 19“ a zároveň i zničená trojice vozidel KrAZ-255B PMP s těžkými plovoucími pontonovými soupravami (viz záběry níže). (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU a spodní foto Su-25M1K „modrá 19“ na stojánce – Sergej Smolencev)

V následujících dnech byl tento úsek silnice neustále ostřelován dalšími „Havrany“ z 299. BrTA, přičemž bylo zničeno mnoho ruské vojenské techniky, ale vyžádalo si to na druhé straně i svou cenu. Zatímco 25. února se zřejmě dokázaly všechny stroje z této oblasti úspěšně vrátit zpět na svoje základny, tak následující den ukrajinským bitevním pilotům v této oblasti štěstěna příliš nepřála. Pokud však chceme dodržet chronologický sled událostí, tak ještě než se vrátíme do Chersonské oblasti, musíme zamířit do oblasti Kyjeva.

V přímém okolí hlavního města zuřila již od 24. února bitva o letiště Hostomel, které se stalo cílem vrtulníkového výsadku s jednotkami VDV, jejichž primárním úkolem bylo zabezpečit letiště pro příjem dalších jednotek a techniky na palubách dopravních Il-76. Důvody, proč se tento záměr naštěstí nepovedl, jsme si rozebrali v druhém díle „Příliš vzdálené letiště“, takže je nebudeme znovu opakovat. Jedním z důležitých faktorů pro odražení tohoto úderu však byly okamžité útoky všech dostupných strojů AAU i PSU, ať se již jednalo o bitevní Su-25, bombardovací Su-24M, stíhací Mig-29 nebo vrtulníky Mi-8 a Mi-24. S trochou nadsázky řečeno, téměř vše co mělo v této oblasti vrtuli a křídla, bylo zjevně nasazeno jak proti samotnému výsadku v Hostomelu, tak i ve snaze zastavit postup kolon vojenské techniky VSRF, které obsazovaly území Ukrajiny z Běloruska, využívajíc vyklizené zóny okolo jaderné elektrárny v Černobylu. Jejich prvotním hlavním cílem bylo spojit se s jednotkami VDV u Hostomelu a následně vniknout společně do hlavní metropole Ukrajiny. Když se tento prvotní záměr zhroutil díky rychlé a rozhodné reakci obránců, tak se následně tyto mechanizované jednotky VSRF pokusily v následujících dnech překročit dálnici M06 v oblasti Makarivu a Buči se záměrem dostat Kyjev do obklíčení, přičemž právě v této oblasti, kde se podařilo postup rusů nejprve značně zpomalit, vyčerpat a posléze zastavit, bylo ukrajinské letectvo velmi aktivní, ale utrpělo zde logicky i ztráty.

Su-25M1 „modrá 39“, na kterém byl 25. února sestřelen stíhačem VKS RF u Hlibivky severně od Kyjeva pplk. Hennadij Matuljak (44), jenž při této akci, vedené proti ruským invazním jednotká, zahynul. Pplk. Matuljak působil u 299. BrTA více než deset let, v PSU pak měl za sebou službou dlouhou přes dvacet let, přičemž létal na typech L-39, Mig-29 a Su-25. Nejprve byl obyvateli Hlibivky pohřben provizorně na místě dopadu, aby po osvobození tohoto území byly jeho ostatky převezeny do rodného Mykolaivu, kde spočinuly 16. dubna 2022. Již 28. února 2022 byl prezidentským dekretem Volodymyra Zelenského číslo 78/2022 pplk. Matuljakovi udělen Řád zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny in memoriam. Na dalším záběru je Su-25M1 „modrá 39“ na stojánce v péči pozemního personálu, který jej připravuje k střelbám na PC ještě před válkou. „Havran“ má na vnitřních závěsnících „baky“ PTB-800, raketnice B-8M1 pro 80 mm NŘS S-8 a dále je zavěšena tříštivotrhavá puma OFAB-250-270. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU a foto Su-25M1 „modrá 39“ v letu – Pavel Kapustin)

Ihned od ranních hodin 25. února působilo několik „Havranů“ právě v oblasti Kyjeva, kde útočily na identifikované postupové proudy jednotek VSRF. Jednu z dvojic bitevníků v „digi“ kamuflážích vedl 44 letý pplk. Hennadij Matuljak, který letěl na Su-25M1 „modrá 39“. Pplk. Matuljakovi se již v první den invaze podařilo úspěšně napadnout ruskou techniku a pozice v Chersonské oblasti, ale svůj příděl štěstí si tím také vyčerpal. 25. února vedl další přesný úder proti koloně VSRF u Hostomelu, ale jeho „Havran“ byl následně zřejmě ještě při této akci napaden u Vyšhorodu severně od Kyjeva stíhačem VKS RF, který na něj, zdá se, vedl palbu minimálně dvojicí PLŘS, jenž „modrá 39“ postupně inkasovala. Svědectví o tomto útoku podalo v dubnu, krátce po osvobození tohoto území jednotkami ZSU, několik občanů z obce Hlibivka, u které Su-25M1 s pplk. Matuljakem dopadl do lesa, přičemž byl zcela zničen a jeho pilot zahynul v troskách stroje.

O tom, jestli byl ruskými stíhači ohrožen i vedený pilot můžeme jen spekulovat, ale každopádně se mu pro tento okamžik podařilo uniknout. Jeho jméno nebylo zatím upřesněno, ale zajímavou spekulaci v tomto ohledu přineslo svědectví z ruské strany, které tvrdí, že dvojkou pplk. Matuljaka mohl být npor. Andrij Maksimov, který byl sám sestřelen 26. února při misi u Nova Kachovky na jihu Ukrajiny a se zraněním byl následně zajat vojáky VSRF. Právě v zajetí se měl zmínit o tom, že 25. února letěl s úkolem provést útočnou misi do oblasti Kyjeva, přičemž byl v této akci jeho vedoucí sestřelen. Pokud by to byla pravda, tak je téměř jisté, že jeho vedoucím byl opravdu pplk. Matuljak.

Pplk. Hennadij Matuljak stojící u Su-25M1 „modrá 38“, v pilotní helmě ZŠ-7 a oblečený v typickém padákovém postroji, který nosí piloti Su-25 nasazený již před vstupem do kokpitu. Druhá fotografie byla pořízena na místě dopadu „modré 39“ v lese u Hlibivky a zobrazuje zadní část trupu s pravou VOP a SOP, na které je vidět zbytek číslice „39“. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

***Pilot Su-25 a Su-24 v hodnosti majora s přezdívkou „CRANE“***

O tom, jak mohla vypadat taková útočná mise na Su-25 v prvních dnech války v Kyjevské oblasti, se pro noviny The Times vyjádřil ukrajinský pilot v hodnosti majora s přezdívkou „CRANE“:

… Při své první misi 25. února dostal „CRANE“ za úkol zasáhnout ruskou kolonu postupující na hlavní město. Jeho bitevník prolétl středem města, burácel přitom nízko nad řekou Dněpr rychlostí 500 km/h, aby se vyhnul odhalení nepřátelskými radary, ale pilot přitom špatně odhadl ostrou zatáčku nad vodním tokem. „Než jsem si uvědomil, že řeka zatáčí doprava, byl jsem už nad nádražím. Viděl jsem, jak lidé zastavují svá vozidla a všichni se překvapeně dívali vzhůru. Prolétal jsem jen asi dvacet metrů nad jejich hlavami. Dokonce jsem jim i v té rychlosti viděl na očích, že jsou vyděšení.“ Když stáčel své letadlo směrem k řece a zpět na kurz k ruské koloně postupující na město, zjistil, že jeho letovou trasu blokuje řada vysokých jeřábů a elektrických stožárů. Musel se mezi nimi bez sebemenšího zaváhání instinktivně proplést, vrátit se přes Dněpr a dostat se tak z kyjevské zástavby.

Ruské tanky a vozidla, cíl jeho letu, se brzy dostaly na dostřel. Zvedl příď svého „Havrana“, aby nabral výšku, a stejně jako pilot v druhém Su-25 pak oba odpálili neřízené rakety, které zasáhly předek překvapené kolony a zastavily její postup. „CRANE“ následně rychle klesl zpět k zemi, aby unikl radarům slídících ruských stíhačů a pozemních mobilních prostředků PVO, což byly reálné hrozby, které již drahnou chvíli signalizovalo varovné tablo RWR, jenž většinu času svítilo jako „vánoční stromeček“ – nic takového ještě během své pilotní kariéry neměl možnost vidět. Zamířil k nejbližšímu letišti, přičemž minul při zpátečním letu další dva „Havrany“ na cestě k doražení ruské kolony zablokované na silnici hořícími vozidly po útoku jeho dvojice. „Kvůli malé výšce při přiblížení jsem nemohl komunikovat s letištěm. Při příletu si mysleli, že jsem Rusák, a odpálili na mě ze země Stinger,“ řekl a nevěřícně kroutil hlavou. „Ale zahlédl jsem jej včas, abych před ním unikl rychlým úhybným manévrem spolu s odpalem „flér“, které mně ještě zbyly. To byla moje první bojová mise.“

Su-25M1K „modrá 47“ zachycený v letu těsně nad stromy. Tak nějak mohl ze země vypadat pohled na „Havrana“, který pilotoval „CRANE“ 25. února 2022 v oblasti Kyjeva, když nejprve nechtěně vyděsil občany hlavního města, aby následně zaútočil na techniku pozemních jednotek VSRF, jenž pronikaly k této 4 miliónové aglomeraci. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU).

Dvojice záběrů z videa, které pořídili piloti 299. BrTA v kabinách svých „Havranů“ během útoku NŘS ze stoupání na pozemní cíl poblíž frontové linie. To co si zaslouží pozornost je tablo systému SPO-15 „Berjoza“, neboli RWR, které v obou případech na piloty září jako pomyslný „vánoční stromeček“. U záběru níže je přitom pravděpodobně signalizován přímo odpal PLŘS proti vlastnímu stroji – viz svítící červený kruh okolo siluety letounu. Samotný „Havran“ je v tuto chvíli již položený „na uchu“ a zahajuje rychlý odval ze zteče v klesání směrem nad vlastní území. Rám kabiny je přitom osvětlený vystřelenými „flérami“ z výmetnic KUV 26-50-01. Rozostřený ovál u optického zaměřovače ASP-17BC-8 je „upgrade“ palubního vybavení, pravděpodobně za pomocí PDA zobrazujícího taktickou situaci nebo GPS navigace. Tyto improvizované úpravy jsou velmi časté nejen u Su-25, ale i ostatních typů bojových letounů, ať již jde o Su-24, Su-27 nebo Mig-29, které aktuálně provozují PSU v boji proti ruským agresorům. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU).

Dne 26. února 2022 ztratila 299. BrTA v důsledku pokračování nutné taktiky přímých útoků na stále postupující okupanty další dva Su-25, což si vyžádalo život jednoho pilota, zatímco druhý byl zajat. Ve stejný den byl navíc rovněž poškozen ještě třetí „Havran“ při útoku na techniku ruských agresorů v oblasti Antonovského mostu přes řeku Dněpr u Chersonu, který při náletu do zteče inkasoval blízký zásah z MANPADS nebo pozemního PLRK u pravého boku. Odvážný pilot si v tu chvíli zřejmě dobře uvědomil, že nejlepší možností, jak z této situace vyváznout se „zdravou kůži“, je útok dokončit, a pokračoval dále k svému cíli. Po odpálení čtyř neřízených raket velké ráže (pravděpodobně S-24 nebo S-25) opustil konečně oblast v nízkém letu, během kterého trať jeho úniku „jistily“ odlétající „fĺéry“, čímž se mu podařilo úspěšně vyhnout druhé PLŘS ze země, vystřelené pravděpodobně z MANPADS. Není známo, zda se tomuto Su-25, zatím neznámého bortového čísla, podařilo vrátit bezpečně na základnu, ale zdá se být spíše pravděpodobné, že tento střet s ruskou pozemní PVO nebyl pro tohoto ukrajinského „Havrana“ fatální.

Sekvence příletu a blízké exploze PLŘS z pozemního PLRK krátkého dosahu nebo MANPADS, kterou utržil zatím neznámý Su-25M1/M1K ze stavu 299. BrTA, jenž útočil za krásného slunečného počasí 26. února 2022 na vojenskou techniku VSRF před Antonovským mostem před Dněpr u Chersonu. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

26. února 2022 pokračovaly ukrajinské Su-25M1/M1K ze stavu 299. BrTA v útocích proti postupujícím jednotkám VSRF v Chersonské oblasti, což si opět vyžádalo ztrátu minimálně dvou z nasazených „Havranů“. Su-25M1 „modrá 49“ byl sestřelen během pokusů o zastavení postupujících kolon ruské armády u Nova Kachovky (jiný zdroj uvádí místo poblíž Antonovského mostu u Chersonu a posouvá datum sestřelu až na 27. února 2022). Pilotem tohoto „Havrana“ byl npor. Andrij Maksimov, který se z letounu katapultoval a byl následně na zemi zajatý ruskými vojáky, aby se později během výměny zajatců vrátil zpět na Ukrajinu. Záběry na trosky Su-25M1, ležící v poli nedaleko silnice na vyvýšeném náspu, byly zveřejněny koncem května 2022 a je z nich opět patrné, že na počátku konfliktu nosily bitevní Su-25 od 299. BrTA nejčastěji výzbroj v podobě 2-4 ks raketnic B-8M1 pro 80 mm neřízené protizemní střely S-8, které byly nalezeny na místě dopadu, v kombinaci s dvojicí „baků“ PTB-800. Bohužel právě během těchto pokusů o útoky na techniku protivníka přesně mířenou palbou neřízenými raketami utrpěla 299. BrTA citelné ztráty. O intenzitě nasazení od 24. února do 3. března 2022 svědčí to, že jednotka ztratila minimálně sedm Su-25M1/M1K, přičemž šest pilotů zahynulo a jeden byl zajat. Musela proto později přejít během podpory vlastních pozemních jednotek ZSU na taktiku odpalu výzbroje ze stoupání v dostatečném odstupu od cíle, což ostatně ze stejného důvodu začaly praktikovat i jednotky VKS RF vyzbrojené stejnými „šturmoviky“ ve verzi Su-25SM.

Su-25M1 „modrá 49“ byl sestřelen během pokusů o zastavení postupujících kolon VSRF u Nova Kachovky dne 26. února 2022 (jiný zdroj uvádí místo poblíž Antonovského mostu u Chersonu a posouvá datum sestřelu až na 27. února 2022). Pilotem tohoto „Havrana“ byl npor. Andrij Maksimov, který se z letounu katapultoval a byl následně na zemi se zraněním zajatý ruskými vojáky, aby se později během výměny zajatců vrátil zpět na Ukrajinu. Su-25M1 „modrá 49“, původně uskladněný v leteckém opravárenském závodě Jevpatorija na Krymu, byl v roce 2014 evakuován před ruským obsazením do ZDARZ v Záporoží a následně jej v roce 2015 předali jako „modrou 09“ ke 299. BrTA. Počátkem roku 2016 bylo jeho taktické číslo změněno na „modrou 49“, protože jednotka přestala používat číselnou řadu „0x“ poté, co bylo pět „havranů“ z této řady ztraceno v boji nebo při nehodách v letech 2014-2015. (Foto Su-25M1 „modrá 49“ archiv autora via The Military Watch / Sergej Smolencev a foto npor. Andreje Maksimova archiv autora via The Military Watch)

Druhým „Havranem“, který byl sestřelen v Chersonské oblasti 26. února 2022 byl Su-25M1 bortové číslo „modrá 31“, jehož trosky byly později identifikovány u Fedorivky východně od Nova Kachovky. V kokpitu bitevníku byl kpt. Andrij Antychovyč, jenž bohužel zničení svého letounu nepřežil. Ani u jednoho ze Su-25M1, které byly 26. února sestřeleny v oblasti Nova Kachovky, nemůžeme zatím potvrdit důvod jejich ztráty. Pravděpodobnější je zřejmě palba vedená ze země, ať již kulomety, protiletadlovými kanony, MANPADS nebo PLRK pozemní PVO, ale zcela vyloučit zatím nelze ani úspěšný zásah ruských stíhačů operujících ze základen na Krymu, jako například Su-30SM od 43. OMŠAP VMF RF z letiště Saky-Novofedorivka, které byly od začátku konfliktu nad jižní Ukrajinou prokazatelně aktivní.

Kpt. Andrij Antychovyč byl sestřelen a zabit 26. února 2022 při útoku na postupující síly okupantů v oblasti Nova Kachovky. Trosky jeho Su-25M1 byly později identifikovány u obce Fedorivka. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU a The Military Watch)

Jeden z trojice pilotů 299. BrTA, kteří byli sestřeleni během bojových akcí v březnu 2022. Kpt. Oleksandr Korpan (padl 2. března ve věku 27 let u Starokostyantyniva, vyznamenán in memoriam Řádem zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny s citací: „Zachránil naše vojáky a civilní domy, zemřel v sestřeleném letadle“. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU a The Military Watch)

Podtrženo, sečteno – v prvním měsíci konfliktu přišla 299. BrTA nejméně o osm potvrzených Su-25, přičemž šest jejich pilotů zahynulo a dva byli zajati. Do tohoto výčtu nám tedy chybí zmínit ještě trojici letců. 2. března se zřítil „Havran“ kpt. Oleksandra Korpana u Starokostyantyniva v Chmelnycké oblasti. Stalo se tak zřejmě při návratu z bojového letu, na které byl jeho Su-25 pravděpodobně poškozen, protože Starokostyantyniv ležel poměrně hluboko v ukrajinském týlu a ruští stíhači se v tu dobu již takto daleko do ukrajinského vzdušného prostoru nepouštěli kvůli nárůstu aktivity ukrajinské pozemní PVO. V každém případě zřícení svého „Havrana“ nepřežil a podle citace k udělení Řádu zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny to vypadá, že padající stroj řídil do poslední chvíle a snažil se vyhnout civilní zástavbě na zemi.

Stejně tak se vedlo i kpt. Vadymu Morozovi, který byl sestřelen 3. března v Mykolaivské oblasti u obce Novooleksandrivka, během pokusu o zastavení postupu ruských jednotek 58. vševojskové armády, které útočily jak na samotný Mykolaiv, tak se jej pokoušely obejít s pomocí výsadkářů VDV severním směrem na Baštanku a Voznesensk. V tvrdých bojích zde byly nakonec invazní síly odraženy a vrženy zpět, takže oběť kpt. Moroze nebyla nakonec marnou. K jeho sestřelu chybí zatím další podrobnosti, ale je pravděpodobné, že byl sestřelen palbou ze země, zřejmě za použití MANPADS nebo nějakého vojskového PLRK.

Vlevo kpt. Vadym Moroz (padl 3. března u Novooleksandrivky v Mykolaivské oblasti ve věku 26 let, vyznamenán in memoriam Řádem Bohdana Chmelnického III. třídy). Vpravo je pplk. Roman Vasyljuk (sestřelen 14. března u Volnovachy v Doněcké oblasti. Byl zajat a v dubnu 2022 vyměněn zpět na Ukrajinu). (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU a The Military Watch)

Třetím pilotem 299. BrTA, který měl po zásahu svého Su-25 více štěstí, než oba předchozí, byl pplk. Roman Vasyljuk, který byl 14. března zasažen během podpory vlastních jednotek ZSU u Volnovachy v Doněcké oblasti, o kterou obě strany konfliktu sváděly tvrdé boje téměř od počátku invaze. Z letounu se zřejmě katapultoval a po dopadu padákem na obsazené území byl bez větších zranění zajat ruskými vojáky. Zpět na Ukrajinu se ale dostal při výměně zajatců již následující měsíc, v dubnu 2022.

V již zmiňovaných bojích o přístavní město Mykolaiv utrpěla vážné škody také infrastruktura domácí základny 299. BrTA. Jednalo se o řídicí věž (TWR), sklady paliva a munice. Mnohé rozptylové plochy a stojánky pro letouny byly dále zasaženy nálety střelami s plochou dráhou letu a později i dělostřeleckou a raketovou palbou pozemních jednotek VSRF. Základna, která se nachází pouhých 87 km od administrativní hranice s Krymem, byla dokonce 4. března 2022 obsazena postupujícími invazními silami, ale jejich vláda v Kulbakinu trvala naštěstí jen krátce, protože místní jednotky ZSU základnu ještě téhož dne znovu dobyly rozhodným protiútokem. Nicméně se předpokládá, že personál 299. BrTA do 3. března dokázal evakuovat a odvést většinu svého vybavení a materiálu potřebného k zabezpečení letového provozu bitevníků na nové operační plochy, odkud jejich Su-25 nadále operovaly proti agresorům. Je přitom velmi pravděpodobné, že se podařilo z Kulbakina odletět i některým z již delší dobu odstavených „Havranů“, které byly později potvrzeny v akcích nad Ukrajinou.

Tento Su-25 „modrá 27“ byl jedním z nejméně dvou takto odstavených letounů 299. BrTA, které byly po začátku invaze na Ukrajinu 24. února 2022 vráceny do operační služby (druhým byl Su-25 „modrá 25“). Všimněte si celkového jednotného šedého nátěru, který nahradil původní zelené „trojlístkové“ schéma, ale příďový emblém označující 600 bojových akcí letounu během sovětské intervence v Afghánistánu, byl přitom zachován. Zajímavostí je také šest výmetnic KUV 26-50-01 pro klamné cíle flare/chaff proti PLŘS, které na něj byla namontovány v roce 2022, a motorové gondoly natřené v barvách ukrajinské vlajky. Letoun je vyzbrojen čtyřmi raketnicemi B-13L pro 5 ks 122mm neřízených protizemních střel S-13 a nese také dvojici obvyklých přídavných nádrží PTB-800.

Na začátku roku 2022 tvořily flotilu Su-25 u PSU téměř výhradně modernizované letouny – 26 z 30 provozovaných „havranů“ prošlo GO a modifikací. Stalo se tak díky tomu, že ZDARZ v roce 2000 vypracoval modernizační program, v jehož rámci byly původní jednomístné letouny Su-25 a dvoumístné Su-25UB z éry SSSR – oba se shodnými bojovými schopnostmi – přeměněny na modernizované varianty Su-25M1 a Su-25UBM1, které oficiálně vstoupily do služby 4. března 2010. Modernizovaný Su-25M1/UBM1 je vybaven satelitním navigačním systémem SN-3307, integrovaným s novým optickým zaměřovačem pro piloty ASP-17BTs8-M2, který má digitální počítač. Ten zajistil vyšší přesnost při použití neřízených raket vzduch-země a schopnost vypouštět je v noci nebo za špatných povětrnostních podmínek, při špatné nebo žádné viditelnosti cíle. Namontována je také upravená radiostanice R-862M1 VHF/UHF kompatibilní s ICAO a odpovídač A-511, což umožňuje operace podle civilních nebo západních vojenských standardů. Další vývoj představuje upgrade na Su-25M1K – přidání přijímače MSD-2000V DME/TACAN, kombinovaného navigačního systému VOR/ILS Kurs-93M-V, polovodičového zapisovače letových údajů BUR-4-1-10, systému videozáznamu SRVP-25 (nahrazujícího zbraňovou kameru sovětské éry) a konečně odpalovacích zařízení chaff/flare KUV 26-50-01 (nahrazujících známé odpalovací zařízení ASO-2VM sovětské provenience). Varianta M1K oficiálně vstoupila do služby 27. dubna 2015, přičemž modernizované letouny jsou označovány Su-25M1K („sóláky“) a Su-25UBM1K („spárky“) a jsou z vnějšku dobře rozeznatelné díky světlejším odstínům šedé digitální kamufláže, které neobsahují tmavě šedou jako u Su-25M1/UBM1. Na začátku roku 2022 tak disponovala 299. BrTA 12 letouny Su-25M1, 9 letouny Su-25M1K, 2 letouny Su-25UBM1 a 3 letouny Su-25UBM1K, jakož i čtyřmi nemodernizovanými letouny Su-25 a Su-25UB. Je třeba poznamenat, že odpalovací zařízení pro klamné cíle chaff/flare KUV 26-50-01, zavedená s modernizačním balíčkem M1K, byla také dodatečně namontována na všechny operační „havrany“ – včetně těch nemodifikovaných. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Pěkný noční záběr na Su-25M1K „modrá 16“ ze stavu 299. BrTA na základně Mykolaiv-Kulbakino, na kterém vynikne světlejší provedení digitální kamufláže bez tmavě šedé, což je nejlepší vnější rozpoznávací znak mezi modernizovanými variantami M1 a M1K. Letoun je podvěšen „baky“ PTB-800, raketnicemi B-8M1 pro 80 mm neřízené protizemní střely S-8 a tříštivotrhavými pumami OFAB-250-270. (Foto archiv autora via The Military Watch / Chris Lofting)

Kpt. Jehora Seredjuka sestřelili rusové u Izjumu dne 15. dubna 2022 během podpory vlastních vojsk ZSU na frontové linii. In memoriam byl vyznamenán Řádem zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny. V ohledu příčiny sestřelu jeho „Havrana“ se zdroje rozcházejí. Stal se cílem PLŘS buď z pozemního PLRK nebo od stíhače VKS RF. (Foto archiv autora via The Military Watch)

22. března 2022 bylo zveřejněno krátké video, které zobrazuje těžce poškozený Su-25M1 stojící s vytaženým podvozkem na poli. Míra devastace na tomto stroji je taková, že vylučuje možnost, že by taková poškození utrpěl ve vzduchu a dokázal se vrátit zpět na základnu. Je tedy pravděpodobnější, že tyto škody byly „Havranu“ způsobeny na zemi a to zatím v neupřesněné lokalitě. Každopádně je možné konstatovat, že tento letoun zůstal na odpis. Jak bylo uvedeno výše, existuje určitá míra pravděpodobnosti, že by mohlo jít o letoun mjr. Rostyslava Lazarenka, který se vrátil těžce poškozený ze svého prvního bojového letu 24. února a později byl již jako neletuschopný na zemi dále zasažen úderem ruské střely s plochou dráhou letu.

10. dubna 2022 byl jeden ukrajinský a zřejmě provozuschopný Su-25 zničen na rozptylovém stání letiště v Dnipru, pravděpodobně úderem střelami s plochou dráhou letu. Tuto základnu používala 299. BrTA jako předsunutou již v roce 2014 během bojů se separatisty a ruskými jednotkami na Donbasu.

15. dubna 2022 byl u Izjumu v Charkivské oblasti sestřelen letoun kpt. Jehora Seredjuka, který zde prováděl podporu vlastním jednotkám ZSU (do té doby úspěšně splnil cca 25 bojových misí). Podle ruských zdrojů stál za jeho zánikem pozemní PLRK, přičemž z této události bylo publikováno video, které zachycuje odpal PLŘS a zásah do Su-25 kpt. Seredjuka v infračerveném zobrazení, údajně přímo ze systému PVO. V některých polských zdrojích je naopak uváděno, že důvodem sestřelu byl úspěšný zásah stíhače VKS RF. Každopádně posmrtně byl kpt. Jehoru Seredjukovi udělen Řád zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny (20. dubna 2022, č. 264/2022) a Řád Bohdana Chmelnického III. třídy (22. března 2022, č. 157/2022).

Další ztrátou se stal kpt. Serhyj Parchomenko, kterého 14. května 2022 sestřelili při bojovém letu u Huljajpole v Záporožské oblasti. Pětadvacetiletý příslušník 299. BrTA přitom bohužel zahynul a posmrtně byl 20. května vyznamenán Řádem zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny. Podle ukrajinských zdrojů od 24. února 2022 až do svého posledního letu 14. května absolvoval celkem 38 bojových misí, během nichž mu bylo připisováno zničení množství pozemní techniky ruských agresorů – 20 tanků, 55 BVP a 55 dalších vozidel.

Tyto nároky, udávané ukrajinskou stranou u padlých pilotů, jsou zhusta rozporovány a někdy až zesměšňovány ruskou stranou. Pravdou je, že vzhledem k potřebě udržovat vysokou bojovou morálku, může mít Ukrajina eminentní zájem na tom, ukázat je jako hrdiny, kteří dokázali ničit ruské okupanty ve velkých počtech, a jejich úspěchy proto minimálně částečně zveličuje. Na druhou stranu, pokud si vzpomeneme na tisíce kusů hořící a zničené vojenské techniky VSRF, včetně tanků a BVP, které na počátku invaze postupovaly zdánlivě nerušeně a neohroženě po zpevněných cestách v dlouhých kolonách do hloubi ukrajinského území stylem „nas mnogo“, tak není zase tak těžké uvěřit tomu, že piloti 299. BrTA si během přímo vedených útoků na tyto ruské postupové proudy dokázali rychle navyšovat svoje osobní konta.

Díky kameře umístěné pod levým křídlem Su-25 „modrá 27“ ze stavu 299. BrTA se můžeme podívat na originální a jistě zajímavé záběry odpalu neřízených protizemních raket. Na horní fotografii je vidět 122 mm neřízená střela S-13, která právě opouští raketnici B-13L, aby se vydala k svému cíli letem balistickou křivkou. Jak již bylo zmíněno, ukrajinské, ale i ruské Su-25 používají k útokům na pozemní cíle téměř výhradně tuto taktiku s příletem v nízkém letu, kde jsou jednak chráněny proti stíhačů VKS RF a za druhé zůstávají do poslední chvíle skryty i PVO pozemních jednotek VSRF. Po počáteční nutnosti provádět přímé čelní údery na techniku a pozice rychle postupujících ruských agresorů, byly tyto útoky nahrazeny bezpečnější variantou, kterou si letový personál 299. BrTA dobře nacvičil již před začátkem konfliktu, a to i na základě bojových zkušeností v zóně ATO na Donbasu v letech 2014-15. Ukrajinští piloti v Su-25 létají extrémně nízko, a když jsou několik kilometrů před cílem u frontové linie, zvednou příď stroje do stoupání, vypálí jeho směrem salvu neřízených raket S-13, S-24 nebo S-25 a během několika sekund provádí odval s velkým náklonem, mnohdy více než 90°, který je doprovázen prudkým klesáním, během něhož se „havran“ vrátí většinou v opačném kurzu do relativního bezpečí extrémně malé výšky nad vlastní území – zároveň během celého útoku vypouštějí klamné cíle proti IČ naváděným PLŘS ze svých výmetnic KUV 26-50-01 umístěných na vrchu zadních částí motorových gondol a konci trupu.

Na druhé fotografii je zachycen odpal protizemní neřízené střely S-24B ráže 240 mm. Zajímavějším detailem je poznámkový blok pilota, na jehož deskách je zobrazen kpt. Serhyj Parchomenko, který byl sestřelen při bojovém letu u Huljajpole v Záporožské oblasti dne 14. května 2022. Pětadvacetiletý příslušník 299. BrTA přitom bohužel zahynul a posmrtně byl 20. května vyznamenán Řádem zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny. Podle ukrajinských zdrojů od 24. února 2022 až do svého posledního letu 14. května absolvoval celkem 38 bojových misí, během nichž mu bylo připisováno zničení množství pozemní techniky ruských agresorů, včetně tanků. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Detail na Su-25M1K „modrá 16“ ze dne 19. července 2022 se zavěšenou výzbrojí v podobě neřízené protizemní rakety S-24B ráže 240 mm s kontaktním zapalovačem V-24A, která nese dedikační nápis věnovaný právě kpt. Parchomenkovi. Přídavná nádrž PTB-800 je na spodní polovině zbarvena do žluta, zatímco náběžná hrana levého křídla je modrá. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

26. července 2022 přišla 299. BrTA v boji bohužel o dalšího pilota. A nejednalo se o jen tak ledajakého letce, protože padl mjr. Oleksandr Kukurba, který byl již 14. dubna vyznamenán za svou dosavadní úspěšnou činnost proti okupantům Řádem zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny. K tomuto dni je mu ukrajinskou stranou připisováno absolvování 100 bojových letů, při kterých zničl 15 tanků a cca 50 dalších BVP a ostatních druhů vozidel. K zásahu mělo dojít v Záporožské oblasti, ale přesné místo sestřelu se mně zatím nepodařilo ověřit. Stejně tak se zatím můžeme jen dohadovat o tom, zda důvodem zkázy jeho „Havrana“ byla pozemní PVO nebo ruský stíhač, protože v té době už byly na Krymu, konkrétně na základně Belbek, dislokovány letouny Su-35S od 23. IAP, které představovaly smrtící hrozbu pro všechny stroje PSU a AAU v této oblasti.

Mjr. Oleksandr Kukurba byl 14. dubna 2022 vyznamenán prezidentem Zelenským ceněným Řádem zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny. Již předtím byl mjr. Kukurbovi za úspěšné vedení bojové činnosti udělen Řád Bohdana Chmelnického III. třídy (22. března) a Řád Bohdana Chmelnického II. třídy (6. července). 26. července se však nevrátil z bojového letu v Záporožské oblasti. Do té doby absolvoval více než 100 misí proti okupantům. (Foto archiv autora via PSU)

Su-25M1 „modrá 21“ ze stavu 299. BrTA ukazuje improvizované žluto-modré rychloidentifikační označení, které se začalo postupně objevovat na ukrajinských útočných strojích Su-24 a Su-25 zhruba od června 2022, tedy před zahájením ukrajinských protiofenzív v Charkovské a Chersonské oblasti. Ještě 16. července 2022 byla „modrá 21“ zachycena při útocích na pozemní cíle v Doněcké oblasti bez tohoto žluto-modrého označení (výše uvedená fotografie byla zveřejněna 24. prosince 2022). Do srpna 2022 tak dostala většina letounů aktivně využívaných v bojových operacích velkou výraznou ukrajinskou vlajku na směrovku jako prvek rychlého rozpoznání, aby se zabránilo přátelské palbě, protože VKS RF používá také letouny Su-25SM, z nichž některé jsou v podobném jednotném šedém zbarvení. Je zřejmé, že použití prvků rychlého rozpoznání záviselo na vlastní iniciativě pozemních posádek – na některých letounech byla spodní strana motorových gondol natřena v barvách ukrajinské vlajky (jedna gondola modrá, druhá žlutá), na jiných byly lišty náběžné hrany na obou křídlech natřeny modrožlutě a na některých byly jejich pomocné palivové nádrže PTB-800 natřeny v různých modrožlutých kombinacích. Dvojice Su-25M1 je podvěšěna párem „baků“ PTB-800 a dvojicí raketnic B-13L pro 5 ks 122 mm neřízených protizemních střel S-13. Od roku 2014 nebyly žádné ukrajinské Su-25 prodány do zahraničí a čtyři zbývající odstavené „Havrany“ na základně v Ivano-Frankivsku odeslaly PSU do ZDARZ v Záporoží na provedení potřebné GO a modernizaci. Následně po jejím dokončení se z nich staly Su-25M1K „modrá 21“, „modrá 46“, „modrá 47“, „modrá 48“ a přešly do stavu 299. BrTA jako náhrada za její ztráty v období let 2014-2016. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

**Mjr. Vadym Blahovysnyj padl v Mykolaivské oblasti 7. září 2022. Celkově uskutečnil 95 bojových letů a v březnu 2022 byl oceněn Řádem Bohdana Chmelnického III. třídy.** (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Když se v srpnu a září 2022 pomalu rozbíhala ofenzíva ukrajinské armády v Chersonském směru, nemohla 299. BrTA chybět. Ruskou pozemní PVO se podařilo v této oblasti oslabit díky použití nově dodaných protiradiolokačních střel AGM-88 HARM, pro jejichž nesení a odpalování byly upraveny ukrajinské letouny Mig-29 a Su-27. Díky tomu mohly útočné stroje Su-24M ze stavu 7. BrTA a Su-25 od 299. BrTA více a přesněji podporovat sice pomalý, ale systematický postup vlastních jednotek ZSU, které se primárně snažily hlavně odříznout zásobování jednotek VSRF na severním břehu Dněpru. 7. září v 15:10 hod. byl během podpory této operace sestřelen „Havran“ jehož pilotem byl mjr. Vadym Blahovysnyj, který bohužel zahynul. Místo dopadu bitevníku nebylo doposud upřesněno, ale mělo se tak stát v Mykolaivské oblasti. Mjr. Blahovysnyj do té doby uskutečnil 95 bojových letů a měl na svém kontě připsány desítky kusů zničené ruské techniky. Stejně jako v předchozím případě u mjr. Kukurby není zatím potvrzeno, zda byl sestřelen palbou ze země nebo se stal cílem pro ruského stíhače. V tu dobu už byly i na jižní Ukrajině aktivní těžké dálkové stíhací Migy-31BM s PLŘS dlouhého dosahu R-37M a stejné střely byly podvěšovány i pod jednomístné Su-35S. V obou případech se jednalo o smrtící hrozbu pro všechny ukrajinské stroje pohybující se v oblasti fronty i za ní v pásmu až cca 100-150 km, které doposud považovali ukrajinští letci za poměrně bezpečné.

Je zřejmé, že příznivá situace na bojišti v důsledku chybějícího ruského pokrytí PVO krátkého a středního dosahu v malých výškách v důsledku zhroucení fronty v Charkovské oblasti, ale i jejímu oslabení v dalších operačních směrech, díky stále se zvyšujícímu použití amerických vysokorychlostních protiradiolokačních střel AGM-88 HARM, umožnila v září ukrajinským útočným letounům vrátit se částečně k přímým útokům na bodové cíle v oblasti fronty, a to ve dne i v noci za použití laserem naváděných střel vzduch-země Ch-25ML (AS-10 Karen). Avšak některé ztráty, jež utrpěly PSU i AAU právě v této době, jasně zdůraznily nebezpečí, které představují různé mobilní PLRK krátkého dosahu působící účinně právě proti strojům v malých výškách, když jsou vybavené vlastním radarem a sekundárními optickými sledovacími/naváděcími systémy, jež mohou samostatně detekovat, sledovat a zasahovat letouny, a to i v noci a v prostředí silného elektronického rušení (REB).

Konkrétně se jednalo například o Su-25M1, který byl sestřelen během nočního útoku u Jehorivky poblíž Vuhledaru v Doněcké oblasti dne 18. září 2022. Palbu na něj měl vést systém 9K33 OSA-AKM (SA-8 Gecko) a zatím neznámý ukrajinský pilot měl štěstí, že nerozšířil řady padlých u 299. BrTA. Naopak po úspěšném použití vystřelovací sedačky KM-36L dokázal uniknout z obsazeného území zpět na ukrajinskou stranu.

Zbytky Su-25M1 „modrá ??“ u Jehorivky poblíž Vuhledaru v Doněcké oblasti, kde byl tento „Havran“ sestřelen v noci 18. září 2022. Je možné, že se v tomto případě jednalo o pokus o přesný útok na bodový cíl za pomocí laserem naváděných protizemních raket Ch-25ML. (Foto archiv autora via The Military Watch)

Su-25M1 „modrá 37“ odpaluje řízenou protizemní raketu Ch-25ML i s osobním vzkazem pilota ruským agresorům… (Foto archiv autora via 299. BrTA)

Zatím poslední známá ztráta postihla 299. BrTA v lednu 2023. Konkrétně 27. ledna byl „Havran“ kpt. Danyla Muraška zasažen PLŘS, pravděpodobně dlouhého dosahu, vystřelenou z ruského stíhacího stroje. Poměrně daleko za frontovou linií byla tímto útokem překvapena dvojice ukrajinských Su-25 a bitevník kpt. Muraška po zásahu dopadl u Šalbekivky nedaleko Kramatorsku, přičemž ve svých troskách pohřbil i pilota, který do té doby uskutečnil na 141 bojových letů, a bylo mu připisováno několik desítek kusů zničené ruské techniky. Za úspěšné plnění operačních úkolů, byly kpt. Muraškovi postupně uděleny všechny tři třídy Řádu Bohdana Chmnelnického. Řád zlaté hvězdy Hrdina Ukrajiny a povýšení do hodnosti majora získal in memoriam.

Fotografie zachycuje kpt. Danyla Muraška před Su-25M1K „modrá 32“ a byla nepochybně pořízena při stejné příležitosti jako skupinová fotografie pilotů 299. BrTA níže. Kpt. Danylo Muraško byl sestřelen ruským stíhačem 27. ledna 2023 u Šalbekivky nedaleko Kramatorsku a zničení svého „Havrana“ bohužel nepřežil. In memoriam byl povýšen do hodnosti majora. Další záběr, zveřejněný 7. srpna 2022, zachycuje skupinu pilotů 299. BrTA na neznámé detašované základně před Su-25M1K, jehož bortové číslo je jako obvykle na fotografii zaretušované, ale jedná se o nepochybně o „modrou 32“. Na ústroji pilotů si můžeme všimnout typických padákových postrojů, které nosí „žokejové“ bitevních „havranů“ standardně před nástupem do letounu. Různorodé jsou také kombinézy, od zelených, přes maskovací vzory až po světle hnědou, zjevně podle preferencí každého pilota. Část příslušníků 299. BrTA má nasazenu starší pilotní helmu sovětské provenience ZŠ-5, jako pilot v popředí otočený zády, zatímco jeho kolega vpravo má novější model ZŠ-7. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Nakonec nezbývá než trochu bilancovat. V období 24. února 2022 až 24. března 2023 ztratila 299. BrTA v boji proti ruským okupantům prokazatelně 16-17 Su-25M1/M1K z 24 provozuschopných letounů, s kterými vstupovala do válečného konfliktu koncem února 2022. Na druhou stranu PSU dostalo v létě 2022 oficiálně trojici „sóláků“ Su-25 a jednu „spárku“ Su-25UB ze Severní Makedonie (viz podrobně dále) a vypadá to, že od ztrát uchránilo všech svých 6 „spárek“ SU-25UB/UBM1/UBM1K. Zároveň je jisté, že ze 13 strojů, které byly v únoru 2022 vedeny jako odstavené, se podařilo minimálně část „Havranů“ zprovoznit a nasadit do provozu – viz například Su-25 v celošedém nátěru jako „modrá 25“ a „modrá 27“. Když si k tomu připočteme sice neoficiální, ale velmi pravděpodobnou akvizici 8 až 14 strojů, které měly být pořízeny společným úsilím zemí NATO již v dubnu 2022 a deklarovány jako zdroj „náhradních dílů“ (viz podrobně ve vlastní kapitole), tak se dostáváme k zajímavým hypotetickým počtům, byť zůstává samozřejmě otázkou kolik těchto „Havranů“ mohlo být opravdu zprovozněno a zařazeno do služby.

Takže v tuto chvíli je možné, že jednotka stále disponuje minimálně cca 10-15 provozuschopnými „sóláky“, a protože do bojů zatím viditelně nezasáhla žádná ze „spárek“, je také predikovatelné s vysokou mírou pravděpodobnosti, že tento počet zatím dostačuje pro operační potřeby požadované po 299. BrTA. 14 potvrzených sestřelených „Havranů“ stálo život 11 ukrajinských letců, další dva byli po katapultáži zajati a později v rámci výměny zajatců vráceni na Ukrajinu a jeden po dopadu na zem ve frontové oblasti unikl ruským vojákům a dostal se k vlastním jednotkám. Každopádně se patří jen popřát všem zbývajícím aktivním pilotům a letounům této jednotky množství dalších úspěšných bojových letů včetně přesných úderů na nepřítele, jež budou končit přistáním na vlastních základnách a povedou k cíli, za který bojují od 24. února 2022 – samostatnost a územní celistvost Ukrajiny bez ruských okupačních vojsk na jejich území.

Historie služby „Havranů“ na Ukrajině

Podívejme se ještě trochu do „historického okénka“ na službu Su-25 v ukrajinském vojenském letectvu. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, zůstalo na Ukrajině celkem 90 letounů Su-25. V provozu však bylo pouze 75 strojů, z toho 41 bitevníků u 299. KŠAP (palubního bitevního leteckého pluku) sovětského námořnictva na krymské základně Saky a 34 Su-25 u 452. OŠAP (samostatného bitevního leteckého pluku) sovětského letectva na základně Čortkiv v Ternopilské oblasti. Zbývající letouny byly odstaveny z provozu nebo používány jako instruktážní pomůcky. 299. KŠAP přitom disponoval z větší části poměrně starými Su-25, které pocházely ještě od 90. OŠAP, což byla jedna z prvních jednotek VVS SA, které začaly tyto bitevníky provozovat. Jedinou výjimkou byla „zánovní“ pětice „spárek“ Su-25UTG, což byla speciální varianta upravená z původní dvoumístné verze Su-25UB pro použití na letadlových lodích (respektive v sovětské terminologii na těžkých letadlových křižnících třídy Admiral Kuzněcov), kde sloužily hlavně pro výcvik pilotů Su-33. Z těchto pěti Su-25UTG byl postupně jeden stroj zrušen a zbylé čtyři odprodány v roce 2011 do Ruska, Číny a USA. Nově vytvořené Vzdušné síly Ukrajiny (PSU) obě jednotky „absorbovaly“ do svého stavu s tím, že 299. KŠAP, který ztratil svou původní „palubní“ roli, byl přeznačen na „běžný“ bitevní letecký pluk – 299. OŠAP. Později, v roce 2003, byly obě jednotky reorganizovány na bitevní letecké brigády, neboli ŠAVBR (konkrétně 299. ŠAVBR byla ustanovena od 1. září 2003). Koncem roku 2004 byla nakonec 452. ŠAVBR z důvodu snižování stavů rozpuštěna a jediným zbývajícím provozovatelem všech ukrajinských Su-25 se stala 299. ŠAVBR, která byla redislokována na základnu Mykolaiv-Kulbakino. V roce 2007 došlo v novém působišti u Černého moře k přeznačení jednotky na dosud používaný název 299. BrTA (taktická letecká brigáda) a zároveň do svých řad jednotka nově převzala i L-39C Albatros, které dosud sloužily v Kulbakinu u místní letky a začala je používat pro kondiční létání a výcvik vlastních pilotů.

Pěkný letový záběr na dvojmístný cvičně-bojový Su-25UBM1 „modrá 67“, který dává představu o tom, jak vypadá „digitální“ kamufláž na horních plochách „Havranů“. Je zajímavé, že mnohé (ne-li přímo všechny) provozované dvoumístné „spárky“ Su-25UB/UBM1/UBM1K zřejmě přežily první měsíc operací a jsou umístěny na západní Ukrajině, kde byly spatřeny v letu. Zatím se zdá, že nejsou používány v bojových operacích na frontě a zůstávají v záloze. V kombinaci s počtem operačních jednomístných „sóláků“ Su-25/M1/M1K, které byly zaznamenány ve stále probíhajících bojích, to naznačuje, že PSU stále disponuje nejméně třetinou flotily „havranů“, kterou mělo na začátku války – tedy ne méně než 10-15 operačními stroji. A to navzdory tomu, že na základě nároků ruské strany by měla být 299. BrTA bez všech Su-25 již minimálně dvakrát … (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Díky stálému přísunu opravených a modernizovaných letounů od ZDARZ ze Záporoží se 299. BrTA podařilo do konce roku 2012 dosáhnout něčeho, co v PSU nebylo k vidění od devadesátých let – plný stav operačních letounů v jedné letce. Vše započalo v březnu 2010, kdy brigáda dostala první tři modernizované „Havrany,“ a to dva „sóláky“ Su-25M1 a jednu „spárku“ Su-25UBM1. Do konce roku 2013 pak disponovala celkem deseti modernizovanými letouny – devíti Su-25M1 plus již zmiňovaným dvoumístným Su-25UBM1 „modrá 62“. Další dění v této oblasti akcelerovala ruská anexe Krymu na začátku roku 2014. V dubnu vypukly nepřátelské akce separatistů v Donbasu, které byly podněcovány z Ruska a 299. BrTA se do nich zapojila od samého počátku, když podporovala vlastní nasazené jednotky ZSU v této oblasti. Na vrcholu bojové kampaně v zóně ATO, měla dvě letky letounů (většinou modernizovaných Su-25M1) detašovaných na letišti v Dnipru. Do konce srpna, kdy PSU zastavilo veškeré operace nad Donbasem, byla 299. BrTA jednotkou s nejvyšším počtem bojových letů (300), ale za svou aktivitu také zaplatila největšími ztrátami strojů z celých Ukrajinských vzdušných sil (5 Su-25 a 4 Su-25M1, přičemž jeden modernizovaný „Havran“ byl nebojovou ztrátou) *4. Na druhou stranu při zničení těchto devíti bitevníků nezahynul ani jeden pilot, což byla výborná bilance, kterou se bohužel po 24. únoru 2022 již nepodařilo zopakovat.

299. BrTA si z bojového nasazení v roce 2014 vzala své „lessons learned“ a zahájila intenzivní výcvik létání v extrémně nízkých hladinách a také v provádění úderů ze stoupání, což byly dvě dovednosti, které se po zahájení „full scale“ konfliktu s Ruskem od února 2022 ukázaly jako klíčové pro „přežití“ na bojišti nasyceném hlavňovou výzbrojí, MANPADS, PLRK všech dosahů i aktivního stíhacího letectva nepřítele. V letech 2015 a 2016 však také jednotka při zvýšeném letovém úsilí přišla dva Su-25M1 a bohužel také jednoho pilota. Dne 28. prosince 2015 obdržela jednotka čestný název: „299. brigáda taktického letectva generálporučíka Vasyla Nikiforovova“. Na základě ostrého nasazení a úspěchům proti ruským agresorům pak 24. srpna 2022 obdržela od prezidenta Zelenského čestné vyznamenání „Za odvahu a statečnost“.

„Výprodej“

V polovině roku 2004, kdy byla 452. ŠAVBR určena k rozpuštění, bylo mnoho starších letounů Su-25 z 299. ŠAVBR převedeno do 452. ŠAVBR výměnou za její novější letouny. Prakticky si tak obě jednotky vyměnily své bitevníky, takže většina těch, které zůstaly v Čortkivu při zrušení 452. ŠAVBR, byly staré Su-25 z 299. ŠAVBR (tj. po bývalém 90. OŠAP). Když byla v roce 2005 definitivně uzavřena letecká základna Čortkiv, tak většina starých uskladněných „Havranů“ putovala na leteckou základnu Ivano-Frankivsk. Odtud měly být letouny postupně nasouvány do ZDARZ na generální opravy (GO) s určením pro následný prodej do zemí v Africe.

Do roku 2014 Ukrajina prodala celkem 16 přebytečných Su-25 – dva Su-25UB do Rovníkové Guineje (2007), osm Su-25 a dva Su-25UB do Čadu (2008-2013), dva Su-25 do Demokratické republiky Kongo (2012) a nakonec dva Su-25 do Nigeru (2013). Během GO v ZDARZ některé z nich obdržely modernizaci odpovídající ukrajinské verzi M1.

Od roku 2014 již nebyly žádné Su-25 prodány do zahraničí a naopak čtyři zbývající odstavené Su-25 v Ivano-Frankivsku byly odeslány postupně do ZDARZ na GO a modernizaci pro PSU. Následně byly zařazeny do služby u 299. BrTA jako Su-25M1K „modrá 21“, „modrá 46“, „modrá 47“ a „modrá 48“, aby nahradily ztráty, které jednotka utrpěla v letech 2014-16 po bojích na Donbasu a intenzivním výcviku nových pilotů. Z dnešního pohledu by bylo nesporně prospěšné, kdyby se pro tyto GO podařilo zachovat více odstavených „Havranů“, ale jak se říká „po bitvě je každý generál“.

Tento starý Su-25 „modrá 06“ byl původně letounem 299. ŠAVBR, ale v roce 2004 jej převedli k 452. ŠAVBR v Čortkivu, která byla chystána na zrušení. Jako jeden z posledních čtyř letounů uložených později na letecké základně Ivano-Frankivsk (odkud pochází i tato fotografie) byl v roce 2020 odeslán do ZDARZ v Záporoží a po provedení GO včetně příslušné modernizace se z něj stal Su-25M1K „modrá 47“. Všimněte si typické kamufláže ještě z časů SSSR – podobný vzhled mělo více Su-25 uložených u 299. BrTA přímo na základně Mykolaiv-Kulbakino (viz stroje „modrá 12“ a „modrá 42“ zničené ruským úderem 24. února 2022). (Foto Sergej Smolencev)

Kamufláže ukrajinských Su-25

V roce 1992 nesly ukrajinské letouny Su-25 různá kamuflážní schémata ze sovětské éry, včetně původních nátěrů použitých výrobními závody v Tbilisi a Ulan-Ude, a také zbarvení vytvořená různými opravárenskými závody, které prováděly GO starých Su-25 sloužících u 299. KŠAP – poslední z nich zahrnoval jednorázový šedý nátěr celého letounu. První domácí kamufláže vyvinul ZDARZ v období, kdy závod zvládl proces GO pro typ Su-25. První Su-25UB „modrá 61“, dodaný z tohoto závodu v roce 1999, měl charakteristické „lomené“ kamuflážní pole a brzy ZDARZ vyvinul dvě samostatné verze zbarvení, jednu pro každou z tehdejších jednotek provozujících Su-25. V roce 2007 přišla 299. BrTA se svým schématem „trojlístku“, které aplikovala jak samotná jednotka na všechny operační letouny, tak i ZDARZ na stroje, které procházely GO. Toto zelené kamuflážní zbarvení se vyrábělo ve „světlé“ a „tmavé“ variantě, přičemž druhá varianta byla definitivní. Některé provozuschopné letouny Su-25, včetně prvního modernizovaného Su-25M1 „modrá 04“, z kterého je dnes po přečíslování v roce 2014 „modrá 41“, měly ještě v roce 2022 staré zelené „trojlístkové“ schéma. Protože žádný z nich nebyl zaznamenán během bojových operací, byly buď všechny ztraceny v počátečních fázích války, nebo, což je pravděpodobnější, dostaly celkový nátěr šedou barvou stejně jako dva odstavené Su-25, které byly vráceny do aktivní služby po 24. únoru 2022 v podobě „modré 25“ a „modré 27“, jež měly původně také kamuflážní schéma „trojlístku“.

Su-25M1 „modrá 04“ je zachycen na stojánce letiště Ivano-Frankivsk dne 12. září 2013. Podvěšen je párem „baků“ po 800 l, čtveřicí raketometů B-8M1 pro 80 mm NŘS S-8 a dvojicí tříštivotrhavých pum OFAB-250-270. 23. července 2014 inkasoval tento „Havran“ s bortovým číslem „modrá 04“ zásah PLŘS, kterou zřejmě vypustil ruský stíhač, pravděpodobně na Mig-29, ale pilot „Havranu“ plk. Serhyj Samoilov, v té době velitel 299. BrTA, se dokázal vrátit na domácí základnu a přistát, přičemž letoun samotný mohl být následně za pouhé tři týdny opraven a do provozu se vrátil s novým bortovým číslem „modrá 41“. Ještě na začátku roku 2022 byla „modrá 41“ ve stavu 299. BrTA v této zelené „trojlístkové“ kamufláži, která byla na Su-25 zaváděna od roku 2007, původně ve dvou variantách – světlé a tmavé. Vzhledem k tomu, že zatím nebyly v bojových akcích zaznamenány žádné ukrajinské Su-25 v „trojlístkovém“ schématu, tak byly tyto zbývající letouny buď zničeny na počátku konfliktu, nebo později přestříkány do celošedého nátěru podobně jako „modrá 25“ nebo „modrá 27“. (Foto Chris Lofting)

Původní „tmavě“ šedé digitální schéma navrhla společnost ZDARZ v roce 2012. Toto zbarvení mělo pole v tmavě šedé až černošedé barvě, která byla v polovině roku 2018 vypuštěna – výsledkem bylo definitivní „světle“ šedé digitální schéma, které se vyskytuje výhradně na letounech modernizovaných na standard M1K.

Do léta 2022 dostala většina ukrajinských Su-25, aktivně používaných v bojových operacích, velkou výraznou modro-žlutou ukrajinskou vlajku na SOP jako prvek rychlé identifikace pro vlastní pozemní jednotky ZSU, aby se zabránilo přátelské palbě, protože VKS RF také používá na některých svých Su-25 celošedý nátěr. Je zřejmé, že použití rychloidentifikačních prvků záviselo na vlastní iniciativě pozemního personálu, protože na některých letounech byla spodní strana motorových gondol natřena v národních ukrajinských barvách (jedna gondola modrá, druhá žlutá), na jiných byly natřeny náběžné hrany křídel modro-žlutou kombinací a další dostaly podobné barevné úpravy na přídavné nádrže PTB-800, případně kombinaci těchto prvků dohromady.

Dvojice vzlétajících „Havranů“ 299. BrTA. Vedoucí Su-25 „modrá 27“ je ještě v zelené „trojlístkové“ kamufláži, zatímco vedený Su-25M1 „modrá 07“ nese již původní „tmavě“ šedé digitální schéma, které bylo používáno právě na modernizované Su-25M1 od roku 2012. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Su-25M1K „modrá 36“ startuje ze své domovské základny Mykolaiv-Kulbakino koncem září 2021. 299. BrTA byl dodán koncem roku 2018 a stal se jedním z prvních Su-25 v definitivním „světle“ šedém digitálním schématu, který se vyskytuje výhradně na ukrajinských „Havranech“ modernizovaných na standard M1K. (Foto Chris Lofting)

Dvojice „Havranů“, skládající se z vedoucího Su-25M1K „modrá 16“ a vedeného Su-25 „modrá 25“ zachycená ve standardním velmi nízkém letu k cíli někdy v průběhu léta 2022. Oba letouny jsou vyzbrojeny čtyřmi 240 mm protizemními neřízenými raketami S-24B s přibližovacími pojistkami RV-24. Všimněte si znaku na přídi „modré 25“, jenž symbolizuje 900 bojových letů tohoto „Havrana“, které absolvoval v osmdesátých letech během sovětské intervence v Afghánistánu. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Na tomto záběru, který byl publikován v březnu 2023, je celošedý Su-25 na stojánce neidentifikovaného záložního letiště, kde je připravován k akci. Teoreticky by se mohlo jednat právě o „modrou 25“ nebo „modrou 27“, ale nelze vyloučit ani jiný, původně odstavený, Su-25 dodatečně zprovozněný po začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Dobře jsou vidět žluto-modré rychloidentifikační prvky, které se začaly na ukrajinských „Havranech“ objevovat zhruba v létě 2022. Letoun je vyzbrojen raketnicemi B-13L pro 5 ks 122mm neřízených protizemních střel S-13, nese také dvojici obvyklých přídavných nádrží PTB-800 a na krajních závěsnících jsou ponechány adaptéry APU-60 pro PLŘS R-60. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Ze stejné lokace a série fotografií pochází i tento Su-25M1K připojený na „SUEZ“ Ural 4320 APA-5D, který je opět vyzbrojen raketnicemi B-13L pro 5 ks 122mm neřízených protizemních střel S-13 a má standardní dvojici přídavných nádrží PTB-800. Na spodním záběru je dobře vidět detail výmetnice KUV 26-50-01 pro silnější a účinnější klamné cíle flare/chaff průměru 50 mm proti PLŘS. (Foto archiv autora via 299. BrTA PSU)

Létající „náhradní díly“ a první oficiálně darované Su-25 ze Severní Makedonie

Jak již bylo uvedeno výše, zdá se, že Ukrajina obdržela od svých podporovatelů z NATO bojové letouny na doplnění svých ztrát, a to již mnohem dříve, než se zatím všeobecně předpokládalo. Mělo se jednat právě o Su-25, které byly získány navíc velmi neobvyklým způsobem, nebo chcete-li pod zpravodajským krytím. Začátek tohoto téměř detektivního příběhu můžeme vystopovat 19. dubna 2022, kdy mluvčí Pentagonu John Kirby prohlásil, že Ukrajina obdržela „náhradní díly“, které pomohly dramaticky zvýšit počet bojových letounů ve službě. Následně 21. dubna 2022 napsala CNN s odvoláním na vlastní zdroje, že „náhradní díly“ pomohly Ukrajině zvýšit počet bojových letounů o 20 kusů. Celá zápletka se trochu více „rozmotala“ 24. května 2022, kdy Foreign Policy uvedlo, že: „tým v terénu ve východní Evropě napojený na evropské velitelství pomohl rozebrat letouny Su-25 „Frogfoot“ ze sovětské éry a vrtulníky Mi-17, aby mohly být odeslány na Ukrajinu“. Skládačka je zdá se kompletní.

Na základě těchto údajů a následné analýzy dalších zdrojů OSINT lze tedy predikovat s určitou mírou pravděpodobnosti závěr, že Ukrajina obdržela potenciálně letuschopné bitevní letouny Su-25 pod rouškou „náhradních dílů“, zřejmě aby tato „transakce“ příliš „nedráždila“ osazenstvo v Kremlu a blízkém okolí. Pokud si vzpomeneme, jak opatrně se mediálně i fyzicky „dávkovala“ pomoc ze zemí NATO v podobě těžké bojové techniky na Ukrajinu v prvních měsících války, tak se nelze divit taktice „maskirovky“ i v této kauze. Adeptů na skutečnou zemi původu, takto dodaných strojů, je více. Pokud pomineme některé exotické destinace na Africkém kontinentu, tak nejpravděpodobnější variantou je, že ve skutečnosti mohla letadla pocházet z Bulharska a Gruzie. V tomto ohledu je zajímavá investigativní práce ukrajinského webu Defense Express, který pátral odkud se tyto letouny Su-25 mohly vzít a kolik „Havranů“ takto Ukrajinu ve skutečnosti získala. Podle jejich analýzy z otevřených zdrojů a Vojenské bilance pro rok 2021 lze vyčíst, že v loňském roce „zmizelo“ z oficiálních výkazů 5 bulharských a nejméně 3 gruzínské Su-25. Přitom 6 dalších bitevníků údajně Gruzie vedla jako odstavené a uskladněné. Z těchto údajů novináři Defense Express vyvozují, že Ukrajina mohla díky úsilí spojenců z NATO obdržet 8 až 14 Su-25, které byly dodány v rozloženém stavu po zemi právě jako výše uvedené „náhradní díly“, ale ve skutečnosti je bylo možné uvést do provozuschopného stavu. Dlužno však podotknout, že ještě koncem ledna 2023 jakékoliv dodávky bulharských Su-25 na Ukrajinu, jak přímo, tak i prostřednictvím třetích zemí, kategoricky odmítalo ve svém prohlášení přímo bulharské ministerstvo obrany.

Prvním skutečně potvrzeným transferem bojových letounů na Ukrajinu po zahájení ruské agrese, je tak až darování čtyř odstavených Su-25 vojenského letectva Severní Makedonie. Tuto informaci zveřejnil ukrajinský tisk na začátku srpna 2022, ale severomakedonské ministerstvo obrany ji nejprve nepotvrdilo, ani nevyvrátilo. Oficiální potvrzení však přišlo 6. srpna od Mychajla Podoljaka, poradce vedoucího kanceláře prezidenta Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že tyto letouny byly Severní Makedonií pořízeny právě z Ukrajiny v roce 2001 spolu s další vojenskou technikou, kterou ozbrojené síly této země používaly v probíhajícím konfliktu s albánskými povstalci, tak můžeme říci, že kruh se tímto uzavírá a Su-25 se vlastně vracejí „domů“, i když to není tak zcela pravdivý výrok, jak se přesvědčíme níže. Do Severní Makedonie na základnu Skopje-Petrovec dorazily ukrajinské Su-25 dne 15. června 2001 a byly bojově nasazeny spolu s bývalými piloty ukrajinského vojenského letectva, protože domácí letectvo samozřejmě nemělo žádné své vycvičené letce, ale nedočkaly se velkého využití, protože konflikt skončil již v polovině srpna. Když už nebyly jejich služby potřeba, ukázalo se, že jejich provoz je pro malé vojenské letectvo Severní Makedonie příliš nákladný, takže byly 1. března 2004 nejprve uzemněny a následně v říjnu 2005 oficiálně vyřazeny ze služby a ponechány zaplachtované na letišti Skopje-Petrovec.

Su-25K taktické číslo 240 z výzbroje vojenského letectva Bulharska zachycený při odletu z letiště v Plovdivu 4. září 2011. V té době patřil do stavu 1. Šturmova Avio Eskadrila (1. bitevní letka) na 22. ŠtAB (Bitevní letecké základně) Bezmer. Bulharsko ještě ze SSSR dostalo původně 36 Su-25K a 4 dvojmístné Su-25UBK. Po dlouhé službě a stále se snižujícímu počtu letuschopných strojů, byla v listopadu 2018 podepsána smlouvu v hodnotě 85,5 mil. USD na provedení GO 14 Su-25 v 558. leteckém opravárenském závodě (ARZ) v běloruském městě Baranoviči. Kvůli potížím s alokací potřebných financí, byl nakonec kontrakt snížen na pouhých 8 letounů, z toho 6 „sóláků“ Su-25K (taktická čísla 240, 246, 249, 252, 253, 254 – tento stroj byl již ztracen během havárie při přistání na domácí základně Bezmer dne 28. září 2022, při které se pilot zachránil katapultáží) a dvě „spárky“ Su-25UBK (taktická čísla 002 a 095). Náklady na GO 8 strojů nakonec činily 24,3 mil. USD. Su-25 byly do Běloruska přepravovány postupně v rozebraném stavu na palubách Il-76, přičemž první z nich opustil Bezmer 28. srpna 2019 a zpět se vrátil 21. září 2020. Poslední Su-25K po GO pak byl předán 11. února 2021. Všechny opravené a modernizované Su-25K/UBK nesou „digitální“ schéma s tmavě zelenou, světle zelenou a tmavě hnědou barvou. Pokud tedy Bulharsko prodalo v dubnu 2022 přes zprostředkovatele v NATO některé své „Havrany“ na Ukrajinu, jistě se nejednalo o těchto 8 modernizovaných a plně letuschopných Su-25 po GO, ale naopak šlo zřejmě o stroje, které potřebovaly k uschopnění alespoň nějaký stupeň údržby. Je otázkou jak na tom v ohledu provozuschopnosti byla minimálně zbylá šestice Su-25, kterou Bulharské vojenské letectvo původně také plánovalo odeslat na provedení GO v Baranoviči, ale nakonec byla jejich oprava stornována z úsporných důvodů. Na vyřešení „tajenky“ zda, kolik a v jakém stavu nakonec opravdu poslalo Bulharsko svých bitevníků Su-25 na Ukrajinu, si budeme muset zatím ještě nějaký čas počkat. (Foto Radim Špalek)

Navzdory tvrzení, že se jedná o bývalé letouny ukrajinského vojenského letectva, je jisté, že tyto konkrétní Su-25 na Ukrajině nikdy nelétaly a ve skutečnosti pocházely ze sousedního Běloruska. Severní Makedonie totiž požadovala nově opravené letouny s dostatkem zbývajícího letového resursu, ale samotné ukrajinské vojenské letectvo jich v té době mělo jen pár kusů, když ZDARZ začínal s GO na typu Su-25, a tak je Ukrajina získala z Běloruska. Čtyři letouny pocházely z 206. základny bitevního letectva (206. ŠAB) na letišti Lida a byly na nich provedeny GO v 558. leteckém opravárenském závodě (558. ARZ) v Baranoviči. Vzhledem k tomu, že tyto stroje byly více než deset let odstaveny na volné ploše letiště ve Skopje vystavené celoročně vlivu všech povětrnostních podmínek, zůstává otázkou, zda je PSU mohlo vrátit do operační služby, nebo zda byly použity jen jako zdroj náhradních dílů pro zbytek flotily. Výhodou těchto Su-25 byl bezpochyby fakt, že každý z nich měl nalétáno celkem jen něco mezi 700 až 1000 letovými hodinami, což je mohlo činit „drakově perspektivními“. Ze zkušeností o ukrajinském vojenském leteckém opravárenském komplexu víme, že PSU a ZDARZ byly už předtím schopny vrátit do služby letouny, které vykazovaly mnohem horší původní stav, takže varianta zprovoznění, zvlášť v ohledu na způsobené ztráty původní flotile Su-25M1/M1K byla určitě důkladně prověřena a posouzena. Na podrobnosti a potvrzení si ale v tomto případě budeme muset opět ještě nějaký čas počkat.

Su-25 ze Severní Makedonie darované na Ukrajinu
Taktické číslo	Typ	Sériové číslo	Rok výroby	Poznámky
120	Su-25UB	38220113522	1988	Poslední GO 1997
121	Su-25	25508109015	1986	Poslední GO 1999
122	Su-25	25508110188	1988	Poslední GO 1998
123	Su-25	25508107039	1985	Poslední GO 1997

Su-25 taktické číslo 122 z výzbroje vojenského letectva Severní Makedonie zachycený na stání základny ve Skopje-Petrovec. Z Ukrajiny byly dodány 4 Su-25 (tři „sóláky“ a jedna „spárka“), které byly provozovány pouze v letech 2001-2004. Od října 2005 byl tento typ oficiálně vyřazen ze služby až do svého transferu na Ukrajinu v létě 2022. (Foto archiv autora)

Známé ztráty 299. BrTA v boji proti ruské invazi od 24. února 2022

Datum	Letoun	Pilot	Místo	Poznámky
24. 2. 2022	2 Su-25 "modrá 12" "modrá 42"	Bez posádky	Letiště Mykolaiv-Kulbakino	Neprovozované a odstavené letouny zničené při úderu na základnu.
24. 2. 2022	Su-25M1K "modrá 19"	pplk. Oleksandr Žybrov – KIA velitel letky 299. BrTA	Čorna Dolyna S od Čaplynky	Sestřelen ze země při útoku na ženijní kolonu VSRF.
24. 2. 2022	Su-25M1 "modrá 30"	kpt. Oleksandr Ščerbakov – KIA	Silnice Nova Kachovka - Čaplynka	Sestřelen ze země při útoku na kolonu VSRF. Letěl jako vedený s mjr. Lazarenkem.
24. 2. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	mjr. Rostyslav Lazarenko	Silnice Nova Kachovka - Čaplynka	Letoun těžce poškozen při útoku na kolonu VSRF. Po návratu na základnu odepsán. Letěl jako vedoucí s kpt. Ščerbakovem. Mohlo by jít o Su-25M1, který se objevil těžce poškozený na krátkém videu 22.3.22.
25. 2. 2022	Su-25M1 "modrá 39"	pplk. Hennadij Matuljak – KIA	Hlibivka S od Kyjeva	Sestřelen stíhačem VKS RF.
26. 2. 2022	Su-25M1 "modrá 49"	npor. Andrij Maksimov – POW	Nova Kachovka (jiný zdroj uvádí Antonovský most u Chersonu)	Sestřelen při útoku na jednotky VSRF. Katapultoval se a byl se zraněním zajat. Později vyměněn zpět.
26. 2. 2022	Su-25M1 "modrá 31"	kpt. Andrij Antychovyč – KIA	Fedorivka V od Nova Kachovky	Sestřelen při útoku na jednotky VSRF.
26. 2. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	?	Antonovský most u Chersonu	Poškozen střelou z PLRK krátkého dosahu nebo MANPADS při útoku na jednotky VSRF.
2. 3. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	kpt. Oleksandr Korpan – KIA	Starokostyantyniv	Zřejmě havaroval s poškozeným letounem při návratu z bojového letu.
3. 3. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	kpt. Vadym Moroz – KIA	Novooleksandrivka SV od Mykolaiva	Sestřelen při útoku na jednotky VSRF.
14. 3. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	pplk. Roman Vasyljuk – POW	Volnovacha v Doněcké oblasti	Sestřelen při útoku na jednotky VSRF. Katapultoval se a byl zajat. Vyměněn zpět v dubnu 2022.
22. 3. 2022	Su-25M1 "modrá ??"	Bez posádky?	?	22.3.22 bylo zveřejněno video s těžce poškozeným Su-25M1 z dosud neznámé lokality, který byl zřejmě zasažen na zemi. Podle rozsahu škod neopravitelný. Skutečný termín události pravděpodobně již před tímto datem. Mohlo by jít také o stroj mjr. Lazarenka, který byl po první akci odepsán jako neopravitelný a později měl být ještě poškozen úderem na zemi.
10. 4. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	Bez posádky?	Letiště Dnipro	Zničen na letišti v Dnipru pravděpodobně útokem střel s plochou dráhou letu.
15. 4. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	kpt. Jehor Seredjuk – KIA	Izjum v Charkivské oblasti	Sestřelen ruským PLRK při podpoře pozemních jednotek ZSU. Podle polských zdrojů sestřelen stíhačem VKS RF.
14. 5. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	kpt. Serhyj Parchomenko – KIA	Huljajpole v Záporožské oblasti	Sestřelen při podpoře pozemních jednotek ZSU.
26. 7. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	mjr. Oleksandr Kukurba – KIA	Oblast Záporoží	Sestřelen při podpoře pozemních jednotek ZSU.
7. 9. 2022	Su-25M1/M1K "modrá ??"	mjr. Vadym Blahovysnyj - KIA	Oblast Mykolaiv	Sestřelen při podpoře pozemních jednotek ZSU.
18. 9. 2022	Su-25M1 "modrá ??"	Zatím neznámý pilot se zachránil katapultáží a dostal se na ukrajinskou stranu	Jehorivka u Vuhledaru v Doněcké oblasti	Sestřelen při nočním útoku proti ruským pozicím PLRK 9K33 OSA-AKM (SA-8 Gecko).
27. 1. 2023	Su-25M1/M1K "modrá ??"	kpt. Danylo Muraško – KIA	Šalbekivka u Kramatorsku	Sestřelen stíhačem VKS RF.

Poznámka autora:

Tabulka vykazuje zatím známé ztráty 299. BrtA z období 24. února 2022 – až 24. března 2023, ale je zřejmé a více než pravděpodobně, že se nemusí jednat o kompletní a „definitivní“ přehled. Viz například případ plk. Jurije Pohorilého, bývalého velitele 114. BrTA, který byl sestřelen 8. srpna 2022 v Charkivské oblasti a zahynul. Zatím není jasné, zda v tu chvíli byl v kabině Mig-29, neboť některé zdroje uvádějí, že v té době sloužil u 299. BrTA jako rezervista právě na Su-25. Je také možné, že nemusí být zatím zaznamenány všechny ztráty, při kterých byl zničen samotný Su-25, ale pilot se zachránil.

Autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com

Poznámky:

*1 – Malá vsuvka pro české, případě slovenské čtenáře J . Do tehdejšího Československa bylo dodáno v letech 1984-1987 celkem 36 „sóláků“ Su-25K, které až v roce 1988 následovaly dvě „spárky“ Su-25UBK. Nové bitevníky byly zařazeny k 30. sbolp v Hradci Králové, ale již 24. června 1985 přelétla jedna letka, tedy dosud dodaných 12 strojů Su-25K do nedalekých Pardubic, které se měly stát novou stálou základnou pro nově přejmenovaný pluk ze stíhacího-bombardovacího na bitevní – 30. bilp (zároveň se opačným směrem „stěhoval“ 47. pzlp s hlavní výzbrojí v podobě Su-22 a Mig-21R, protože letiště v městě perníku již tak „praskalo ve švech“ díky současnému provozu 4. slp s Migy-21 a již zmíněného 47. pzlp). Československo bylo prvním zahraničním uživatelem tohoto typu.

Exportní varianta Su-25K se zvnějšku od původní verze odlišovala tvarem antény odpovídače SRO-2 (typická tříprstá) a jinou výmetnicí klamných cílů. První „hrábě“ přistály na letišti v Hradci Králové dne 2. dubna 1984, přičemž šlo o čtyři stroje 5. výrobní série. Následně na nich naši piloti poprvé samostatně létali dne 11. června 1984. Dále byly dodány další čtyři letouny z 5. série, čtyři z 6. série, deset z 8. série, šest z 9. série a osm z 10. série. Celkem tedy již výše uvedených 36 Su-25K. Dvě „spárky“ Su-25UBK byly dodány až v roce 1988 (jeden z 32. a druhý z 33. série). Při rozpadu ČSFR bylo na Slovensko předáno 12 Su-25K a 1 Su-25UBK. V ČR provozoval 30. bilp zbylé stroje v Pardubicích až do podzimu 1994, kdy bylo rozhodnuto o jejich přesunu na nově vzniklou 32. základně taktického letectva (zTL) do Náměšti nad Oslavou k 322. taktické letce (tl), zatímco samotný 30. bilp zanikl oficiálně k 31. prosinci 1994. 322. tl provozovala „hrábě“ poměrně intenzivně až do roku 2000, kdy bylo s pořízeným L-159A rozhodnuto o vyřazení tohoto typu ze služby u Vzdušných sil AČR (VzS AČR). Během 17 let služby v Československu a následně ČR nebyl ztracen žádný stroj během katastrofy a pouze jednu událost z 12. dubna 1994 lze hodnotit jako havárii, když byl Su-25K tč. 1003 zachycen do roll-stopu RWY 09 v Pardubicích v rámci zkoušek brzdících padáků PB-90 (pilot mjr. Petr Bȍserle) a již se neopravoval.

*2 – Článek „Otec Oleksandra Žybrova, který zemřel 24. února: Nepište o jeho hrdinství. To je práce vojenského pilota“ od Hanny Myšynové z KP.UA dne 6. června 2022, https://kp.ua/ua/incidents/a650795-batko-zahibloho-24-ljutoho-oleksandra-zhibrova-pro-joho-herojstvo-ne-pishit-tse-robota-vijskovoho-lotchika

*3 – Mohlo by se jednat o fotograficky zdokumentovaný Il-76MD 76697 z 25. BrTrA, zničený na stojánce domácí základny této jednotky v Melitopolu – viz foto v 1. dílu.

*4 – Ukrajinské vzdušné síly (PSU) během operací v zóně ATO na Donbasu v roce 2014 utrpěly poměrně značné ztráty: 1x Il-76, 1x An-26, 1x An-30, 2 Mig-29, 1x Su-24 a 4x Su-25, přičemž další „Havran“ byl těžce poškozen, ale opraven a vrácen do služby. Všichni piloti „Havranů“ se však úspěšně katapultovali a vyvázli živí. Dne 2. července 2014 byl Su-25M1 „modrá 06“ ztracen v důsledku technické poruchy při návratu z bojové mise. 16. července sestřelili za pomocí MANPADS další Su-25M1 „modrou 03“. 23. července inkasoval další modernizovaný Su-25M1 „modrá 04“ zásah PLŘS, kterou vypustil zřejmě ruský stíhač, pravděpodobně na Mig-29, ale pilot „Havranu“ plk. Serhyj Samoilov, v té době velitel 299. BrTA, se dokázal vrátit na domácí základnu a přistát, přičemž letoun samotný mohl být následně opraven za pouhé tři týdny a do provozu se vrátil s novým bortovým číslem „modrá 41“. Téhož dne, tj. 23. července však byl sestřelen ještě bitevník „modrá 33“ a poslední Su-25M1 „modrá 08“ zničil za letu zásah MANPADS dne 29. srpna 2014.

Vysvětlivky:

AAU – Армійська авіація України / Armijska aviacija Ukrajiny / Armádní letectvo Ukrajiny

BAP – Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Bombardovací letecký pluk

BDA – Battle damage assessment, je postup vyhodnocování škod na konkrétním cíli po úderu různými druhy munice. Je součástí širšího oboru vyhodnocování boje. Vyhodnocení se provádí pomocí mnoha technik, včetně záznamů z kamer v letounu, v zaměřovacím kontejneru, od pozemních sil v blízkosti cíle, satelitních snímků, nebo pokud je to možné, také z následného ohledání místa cíle.

BMD – Bojevaja Mašina Děsantnaja / Ruské výsadkové obojživelné bojové vozidlo pro výsadkáře

BMP – Bojevaja Mašina Pechoty / Ruské obojživelné bojové vozidlo pro pěchotu

BrTA – бригада тактичної авіації / Bryhada Taktychnoyi Aviatsiyi / Brigáda Taktického Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

BrTrA – бригада транспортної авіації / Bryhada Transportnoyi Aviatsiyi / Brigáda Transportního Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

CAP – Combat Air Patrol / Hlídkový let stíhacích letounů v přiděleném prostoru s úkolem eliminovat letecké síly protivníka, které by se v tomto prostoru vyskytly, případně chtěly tento chráněný prostor ohrozit.

COMAO – Composite Air Operation / Kombinovaná letecká operace zahrnující všechny druhy letecké techniky potřebné k splnění potřebného bojového úkolu většího rozsahu. Většinou zahrnuje jak stroje pro CAP, CAS, tak i SEAD a ECM.

FAB – Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / Trhavá letecká puma ruské provenience

GSAP – Gvardějskij Smešannyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový smíšený letecký pluk

GŠAP – Gvardějskij Šturmovoj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový bitevní letecký pluk

GTBAP – Gvardějskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový těžký bombardovací letecký pluk

„Havran“ – Přezdívka, kterou bitevní Su-25 dostal už v bývalém SSSR a je dnes stále používána pro tento letoun jak v Rusku („Grač“), tak i na Ukrajině („Grak“).

„Hrábě“ – Přezdívka, kterou bitevní Su-25 dostal během služby u Československého vojenského letectva.

IAP – Istrebitělnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Stíhací letecký pluk

ITBAP – Instruktorskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Instruktorský těžký bombardovací letecký pluk

LOC – Line of control, linie bojů v Luhanské a Doněcké oblasti, která se utvořila po bojích Ukrajinské armády se separatisty a ruskými jednotkami „dovolenkářů“ v letech 2014-15.

NOE – Nap-of-the-earth neboli také „česání země“, takto se označuje typ letu ve velmi malé výšce, který používají vojenská letadla a zejména vrtulníky, aby se vyhnuly odhalení nepřítelem a následnému útoku v prostředí s vysokou hrozbou PVO.

NŘS – Neřízené protizemní střely, v tomto případě půjde hlavně o 80 mm rakety S-8, které masivně používají obě válčící strany.

OCA – Offensive Counter-Air / Let s úkolem potlačení vojenské vzdušné síly nepřítele, především prostřednictvím útoků zaměřených na protivníkovy letecké základny.

OFAB – Oskoločno-Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá letecká puma ruské provenience

OFZAB – Oskoločno-Fugasnaja Zažigatelnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá zápalná letecká puma ruské provenience

OMŠAP – Otdelnyj Morskoj Šturmovoj Aviacionnyj Polk VMF RF / Samostatný námořní bitevní (útočný) letecký pluk

OVP – Otdelnyj Vertoletnyj Polk VKS RF / Samostatný vrtulníkový pluk

PSU – Повітряні Сили України / Povitrjani Syly Ukrajiny / Vzdušné síly Ukrajiny

PLRK – Protiletadlový raketový komplet

PLŘS – Protiletadlová řízená střela

REB – Radio-elektronický boj, anglická zkratka ECM (Electronic Countermeasures)

RWR – Radar warning receiver, systém radarového varovného přijímače detekuje rádiové emise radiolokátorů. Jeho primárním účelem je dát varování pilotovi, když je ozářen nepřátelským radiolokátorem, který by mohl být hrozbou.

SEAD – Suppression of Enemy Air Defenses / Mise na potlačení a likvidace protivníkovy PVO

SIGINT – Signals Intelligence) / Mise pro získávání údajů z radarového provozu, datové a hlasové komunikace. Zpracovává data a informace získané z elektromagnetického spektra vyzařovaného elektronickými prostředky.

SOF – Special Operations Forces / Síly speciálních operací, které provádějí vojenské činnosti vedené speciálně určenými, organizovanými, vybranými, vycvičenými a vybavenými silami využívajícími nekonvenční techniky a způsoby nasazení.

ŠAP – Šturmovoj Aviacionnyj Polk VKS RF / Bitevní letecký pluk

TBAP – Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Těžký bombardovací letecký pluk

TELAR – Transport Erector Launcher And Radar / Transportní odpalovací zařízení a radar (TELAR) je typ TEL, který obsahuje také část nebo celý radarový systém potřebný k odpálení střely (střel) země-vzduch. Tato vozidla jsou schopna autonomního řízení, což výrazně zvyšuje jejich účinnost. S tímto typem systému může každé vozidlo bojovat bez ohledu na stav nebo přítomnost podpůrných vozidel.

TWS – Track while scan, je režim provozu palubního radiolokátoru, při kterém RL dokáže sledovat cíl nebo cíle, ale zároveň stále vyhledává další, takže poskytuje neustále celkový přehled o vzdušném prostoru a pomáhá pilotovi udržovat lepší situační přehled.

VDV – Vozdušno-desantnyje vojska / Výsadkové vojsko

VKS RF – Vozdušno-kosmičeskie sily Rossijskoj Federacii / Vzdušně-kosmické síly Ruské Federace

VMF RF – Vojenno-morskoj flot Rossijskoj Federacii / Námořnictvo Ruské Federace

VSRF – Vooružonnyje sily Rossijskoj Federacii / Ozbrojené síly Ruské Federace

VVS-SA – Vojenno vozdušnyje sily Sovětskoj armii / Vojenské letecké síly Sovětské armády

ZSU – Збройні сили України / Zbrojni Syly Ukrajiny / Ozbrojené síly Ukrajiny

Prameny:

‘Battle of Britain moment’ for Ukraine’s outgunned fighter pilots – Maxim Tucker, The Times

How is Ukraine’s fearsome Su-25 Frogfoot fleet helping to turn the tide of the war? – Vladimir Trendafilovski, Key.Aero

Royal United Services Institute (RUSI) for Defence and Security Studies – The Russian Air War and Ukrainian Requirements for Air Defence – Justin Bronk, Nick Reynolds a Jack Watling Special Report 7 November 2022

The Ukrainian Air Force Su-25 Frogfoot of the 299 Tactical Aviation Brigade – Andrea Avian, Aviation-report.com

Velitel letky Rostyslav Lazarenko: První rakety zasáhly ruský konvoj a odpálily vozidla s municí – Oleksandr Šulman, ArmyInform (Від влучання перших ракет по російській колоні відбулася детонація машин з боєкомплектом — командир ескадрильї Ростислав Лазаренко)

ACIG – Tom Cooper

https://medium.com/@x_TomCooper_x

https://www.helion.co.uk/people/tom-cooper.php

Oryx (dokumentace zničené vojenské techniky na základě fotografií a videa)

https://www.oryxspioenkop.com

https:// twitter.com/oryxspioenkop

Ruské ztráty vojenské techniky:

https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-equipment.html

Ukrajinské ztráty vojenské techniky:

https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-ukrainian.html

Ruské i Ukrajinské ztráty letecké techniky:

https://www.oryxspioenkop.com/2022/03/list-of-aircraft-losses-during-2022.html

Dodávky techniky na Ukrajinu:

https://www.oryxspioenkop.com/2022/04/answering-call-heavy-weaponry-supplied.html

https://www.facebook.com/kpszsu

https://twitter.com/Ukraine_AF (MilitaryAviationInUa)

https:// twitter.com/GeneralStaffUA

https:// twitter.com/UAWeapons

https:// twitter.com/RALee85

https:// twitter.com/Osinttechnical

https:// twitter.com/GirkinGirkin

https:// twitter.com/nolanwpeterson

https:// twitter.com/wolski_jaros

https:// twitter.com/Militarylandnet

https://twitter.com/MotolkoHelp (Belarusian Hajun project)

https://www.facebook.com/WarPaths/

https://www.facebook.com/The-Military-Watch

https://www.facebook.com/MilitaryAviationInUA

https://ruslet.webnode.cz

https://www.key.aero/article/how-ukraines-fearsome-su-25-frogfoot-fleet-helping-turn-tide-war

https://mezha.media/en/2022/05/26/it-seems-that-ukraine-received-su-25-aircraft-in-a-very-unusual-way/

Su-25, HEMA 1991

Su-25, všechny verze, 4+ publikace 1996

Foto:

Titulní foto – Su-25M1 „modrá 37“ a Su-25UB „modrá 65“ s nepřehlédnutelnou žraločí tlamou, oba z 299. BrTA, startují ze své domácí základny Mykolaiv-Kulbakino k cvičným střelbám na PC s NŘS S-8 ráže 80 mm. Každý z „Havranů“ je proto vyzbrojen dvojicí raketnic B-8M1 pro 20 ks neřízených střel. Su-25M1 „modrá 37“ byl identifikován mezi provozními letouny ještě v polovině září 2022. Foto Sergej Smolencev

Pokud není uvedeno jinak, tak jde o archiv autora.

Zároveň by chtěl poděkovat všem autorům, kteří souhlasili s publikováním jejich fotografií v tomto článku.

Část pátá / Havrani s trojzubcem.

Šturmovik, Havran, Hrábě

Výzbroj a výstroj Havranů

Úderná pěst PSU – 299. BrTA „generálporučíka Vasyla Nikiforova“ v boji proti ruským agresorům

Historie služby „Havranů“ na Ukrajině

„Výprodej“

Kamufláže ukrajinských Su-25

Létající „náhradní díly“ a první oficiálně darované Su-25 ze Severní Makedonie

Známé ztráty 299. BrTA v boji proti ruské invazi od 24. února 2022

Mohlo by se vám také líbit

„Špecifiká“ exportu L-39NG do zemí afrického kontinentu

Tygří letka z Čáslavi má tři nové piloty schopné tankovat za letu

Pardubické Centrum leteckého výcviku obměňuje flotilu svých vrtulníků Mi-17