Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 6.díl 2.část

23. 4. 2024 Radim Špalek 1088 Views Mi-24/35, Mi-8/17/171

Část šestá – druhý díl / Cíl Azovstal – dokončení.

V šesté části seriálu článků, které se snaží o mapování letecké války nad Ukrajinou, se zaměříme na specifické a velice odvážné lety ukrajinských vrtulníkářů do obleženého přístavního města Mariupol, kde urputně vzdorovaly obklíčené ukrajinské jednotky značné přesile agresorů, i za přispění těchto zásobovacích a evakuačních misí až do 20. května 2022, tedy plných 86 dní. Vzhledem k rozsahu textu, který se zabývá také organizací a výzbrojí armádního letectva Ukrajiny, je šestá část rozdělena do dvou dílů. V tomto druhém se budeme věnovat přímo samotným akcím ukrajinských vrtulníkářů.

Odvážně, nízko a rychle

When you walk through a storm (Když procházíš bouří)
Hold your head up high (Drž hlavu vztyčenou)
And don’t be afraid of the dark (A neboj se tmy)
At the end of a storm (Na konci bouře)
There’s a golden sky (Je zlatá obloha)
And the sweet silver song of a lark (A sladká stříbrná píseň skřivana)
Walk on through the wind (Kráčej dál skrz vítr)
Walk on through the rain (Projdi deštěm)
For your dreams be tossed and blown (Neboť tvé sny jsou zmítány a rozmetávány)
Walk on, walk on (Jdi dál, jdi dál)
With hope in your heart (S nadějí v tvém srdci)
And you’ll never walk alone (A nikdy nebudeš kráčet sám)
You’ll never walk alone (Nikdy nebudeš kráčet sám)

Textem písně „You´ll never walk alone“, kterou ve světě proslavili zejména fanoušci fotbalového klubu Liverpool FC jako svou hymnu, se dostáváme k hlavní části dnešního dílu, a sice k zásobovacím a evakuačním letům ukrajinských vrtulníků do obklíčeného Mariupolu, jejichž důvodem bylo i zachování morálky obránců, kteří si v průběhu března, pod neustálým ruským tlakem, začínali připadat osamoceni a ponecháni napospas osudu. Proto v této době vznikl na Hlavním ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny (HUR MO) pod vedením brigádního generála Kyrylo Budanova nápad, jak dostat do Mariupolu alespoň nějaké zásoby munice, léků, posil a na druhou stranu odsunout těžce zraněné, kterým nebylo možné na místě zajistit adekvátní lékařskou pomoc. Pozemní ani námořní cesta v tu dobu již nepřicházela v úvahu, ale na první pohled bláznivý a sebevražedný plán počítal s využitím překvapivých misí vrtulníků Mi-8 armádního letectva (AAU), které by ve velmi nízkém letu parametrů NOE dosáhly obleženého Mariupolu a podobným způsobem se poté dostaly i zpět.

Improvizovaný FARP kdesi na Ukrajině s Mi-8MT, která je podvěšena raketovými bloky B-8V20 pro 80 mm neřízené střely S-8. Na hřbetu trupu za motory je vidět odkrytý IČ rušič Adros KT-01AV domácí provenience, jenž na všech provozních ukrajinských vrtulnících nahradil původní systém L166V-11E „Ispanka“. Stejně tak jsou na obou Mi-8MT instalovány nové domácí výmetnice klamných cílů KUV 26-50 pro 50 mm flare/chaff s účinnější složí, které byly vyměněny za původní kazety ASO-2 pro již málo účinné „lovušky“ o průměru 26 mm. Hip v pozadí nese rychloidentifikační označení – původní standardní pro ukrajinské vrtulníky používané již od roku 2014 v podobě dvojice bílých pruhů na nosníku vyrovnávacího rotoru a dodatečně aplikované žluto-modré doplňky po 24. únoru 2022 na dobře viditelných místech, po zkušenostech s možnou záměnou za ruské stroje a hrozící „friendly fire“. Protože některé ruské vrtulníky zapojené do invaze v roce 2022 nesly velmi podobné označení třemi bílými pruhy na stejném místě jako ukrajinské, dostaly mnohé „domácí“ stroje začátkem března po obou stranách ocasního nosníku přidán většinou žlutý nápis „ZA BABU VERU!“ (doslova „Za babičku Veru!“). Nebylo přesně zveřejněno, k čemu se tento text vztahuje, ale předpokládá se, že jde o parodii na sovětská/ruská vlastenecká hesla. (Foto horní – The Military Watch – Stringer a foto spodní – archiv autora via AAU)

Mise to měly být extrémně nebezpečné, protože to znamenalo letět sto kilometrů do hloubky obsazeného území, které bylo bráněno invazními silami, a pak přistát na jednom z nejvíce ostřelovaných území tehdejší Ukrajiny, vyložit tam zásoby a odvést odtamtud zraněné. Šance pro ukrajinské vrtulníkáře mělo přinést několik faktorů, které do svého plánu HUR MO započítalo. Za prvé, po překročení frontové linie s přilehlým pásmem, které bylo samozřejmě poměrně hustě obsazeno, následovalo dále již území s mnohem menším pokrytím jak vojáky, tak i prostředky PVO. Důležité tak bylo zmapovat co nejlépe linii fronty v místě, kde se předpokládalo její překročení, aby vrtulníky Mi-8 přímo nenarazily na nějaký z kompletů vojskové PVO jako Pancir-S1 (SA-22 Greyhound), Tor (SA-15 Gauntlet) nebo Buk (SA-11 Gadfly). Ohrožení mohlo přijít samozřejmě i od rozšířených kompletů MANPADS Igla různých verzí (SA-16 Gimlet / Igla-1, SA-18 Grouse / Igla-2 nebo SA-24 Grinch / Igla-S). K tomuto účelu byly využívány jak zprávy od zdrojů vlastní rozvědky, mnohdy přímo od agentů v terénu, tak i neocenitelné informace od západních spojenců, zejména pak USA, které je získávaly na základě svých letů ELINT/SIGINT nad Černým mořem a nepochybně i ze satelitního průzkumu.

Přesto pokud by se plánované dvojici ukrajinských Mi-8 podařilo nepozorovaně, či alespoň bez poškození „proklouznout“ přes linii dotyku dále k pobřeží Azovského moře, kde bylo možné doufat v to, že nízko letící vrtulníky mohou být považovány ruskými vojáky takto hluboko na obsazeném území za vlastní, tak nebylo ještě ani zdaleka vyhráno. Ve vzduchu patrolovaly nepravidelně stíhací stroje VKS RF Su-35S nebo Su-27 a Su-30SM VMF RF, které mohly využít radarový „obraz“ nejen ze svých palubních RL, ale i z létajících strojů A-50U kategorie AWACS, byť systém předávání cílů nebyl zřejmě v prvních válečných měsících ještě zdaleka tak efektivní a ruští stíhači zatím nepoužívali PLŘS dlouhého dosahu R-37M, které později stály za mnoha ztrátami ukrajinských vojenských letadel a vrtulníků dokonce až v relativním „bezpečí“ vlastního území.

Ukrajinská Mi-8MTV-2 od 16. OBrAA s očima na filtrech PZU je vrtulníkem, který uvidíme i na dalších fotografiích dále a do Mariupolu se zjevně úspěšně „podívala“ vícekrát. Zachycená je během přistání v komplexu oceláren Azovstal poblíž přístaviště. (Foto archiv autora via AAU)

Řešením, jak uniknout všem „slídícím“ radiolokátorům protivníka, tak bylo provést misi po celou dobu v co nejnižší možné letové hladině, která se nakonec reálně pohybovala mezi 3-7 m nad terénem v rychlosti 240 – 270 km/h, přičemž ve vytipovaných kritických úsecích naplánované trati se mnohdy letělo na maximum toho, co bylo možné ze „starých dobrých“ Hipů těsně nad zemí „vyždímat“. Piloti přitom za tmy před rozedněním používali i NVG *4. Několik posádek si při tomto vyčerpávajícím způsobu letu nechtěně udělalo zkušenost se zásahy korun stromů, a dokonce došlo i k zaznamenání případu, kdy se Mi-8 za letu dotkl země příďovým podvozkem – naštěstí bez fatálního konce. Je tedy tak trochu zázrakem, že žádná z později zaznamenaných ukrajinských ztrát nemusela být připsána na vrub chybujících pilotů, ale vždy se jednalo o zásah ze strany ruských invazních vojsk.

**Ukrajinský pilot v Mi-8, která čeká na vyložení nákladu a naložení zraněných v Azovstalské přistávací zóně u přístaviště.** (Foto archiv autora via AAU)

Pro efektivní využití nosnosti Mi-8 bylo nutné každý vrtulník pro misi do Azovstalu co nejvíce odlehčit. Takže u ozbrojené verze byl například demontován čelní kulomet PKT ráže 7,62 mm a sejmuto bylo i další postradatelné vybavení. Na druhou stranu je zajímavé, že Hipům zůstaly jak trojice závěsníků po obou stranách trupu, které v těchto misích nebyly podle dostupných záběrů využity, tak i třeba jeřáb nad vstupními dveřmi do kabiny, přičemž odmontováním obojího by se ušetřilo určitě hezkých pár desítek kilogramů. Pro většinu akcí byla připravována dvojice Mi-8, která se měla vydat na nevyzpytatelnou cestu do Mariupolu a další pár „osmiček“ čekal v hotovosti na letišti v Dnipru pro případ záchranné mise CSAR. To dávalo posádkám alespoň teoretickou naději na možnou záchranu v případě havárie nebo sestřelu poblíž frontové linie. Pouze v páté misi provedené 31. března 2022 letěl najednou větší počet vrtulníků a to hned čtveřice Mi-8 v doprovodu jednoho Mi-24, který měl za úkol v prostoru Azovstalu vázat pozornost nepřátelských vojáků, zatímco na zemi probíhala nakládka a vykládka ze čtveřice Hipů, a fungoval také jako palebná podpora, byť samozřejmě s omezenými možnostmi. V každém případě posádka tohoto Hindu musela mít nervy z nefalšované Azovstalské ocele a dokázala svou velkou odvahu, která byla navíc korunována tím, že se v pořádku vrátila zpět do Dnipra, byť jeden ze čtveřice Mi-8 takové štěstí na zpátečním letu neměl a byl sestřelen zásahem MANPADS.

Aby se vrtulníky dostaly bezpečně do Azovstalu a zpět, tak musely využít vždy trochu jinou, pokud možno neidentickou trasu, která samozřejmě nevedla nejkratším možným směrem. Proto bylo také nutné kalkulovat s potřebným množstvím paliva. To se vyřešilo tím způsobem, že dvě posádky v první misi 21. března 2022 vzlétly v Dnipru ještě za tmy brzo ráno kolem 03:30 hod. a po 38 min. letu dosedly na pozici zvané „nula“ u frontové linie, což byl v podstatě FARP, kde se plnilo palivo. I tak nosily vrtulníky uvnitř nákladní kabiny ještě přídavnou palivovou nádrž o obsahu 915 l, která samozřejmě snižovala množství neseného nákladu i osob, ale byla nezbytná. Na palubě se mimo tříčlenné posádky nacházela i trojice „operátorů“ SOF z HUR MO, kteří letěli jako doprovod a měli za úkol organizovat vykládku a nakládku materiálu po přistání v Mariupolu. Následovalo překonání samotné čáry dotyku obou znepřátelených stran a poté napínavý 42 min. let do Azovstalu. Každá Mi-8 přitom nesla cca 2 000 kg nákladu v podobě již zmiňovaných léků, munice (zejména v Mariupolu „nedostatkových“ PTŘS NLAW, MANPADS Stinger), nebo třeba i jedny z prvních terminálů Starlink umožňující navázání nerušené satelitní komunikace. Během “zkušební” první mise ještě do Azovstalu na palubách Hipů neletěly žádné posily, protože byla snaha předejít zbytečným ztrátám, pokud by se akce nezdařila. Vrtulníky po dosednutí nevypínaly motory a jejich piloti byli v případě ohrožení připraveni okamžitě zvýšit otáčky motorů a zvednutím kolektivů odlepit své „oře“ z „horké zóny“.

Čekat se dalo úplně všechno. Od nejpravděpodobnějšího nepřátelského dělostřeleckého přepadu až po možný útok ze vzduchu od některého z hojného množství strojů VKS RF denně operujících v této oblasti, i když v této době se ruští „ljotčici“ zřejmě ještě přímému útoku na areál Azovstalu vyhýbali, protože se oprávněně obávali ukrajinských MANPADS, které měli obránci stále k dispozici právě díky zásobovacím letům. Přesto se první dvojice Hipů zdržela na místě přibližně 20 minut, než se po vyložení nákladu do jejich kabin pro zpáteční let podařilo „poskládat“ celkem 9 vážně zraněných obránců na nosítkách. Naštěstí k žádnému ruskému útoku na přistávací zónu v této době nedošlo a obě Mi-8 se tak mohly vydat na cestu zpět. Do Dnipra, kde již čekaly připravené sanitní vozy pro převoz evakuovaných vojáků, se nakonec dostaly v 07:30 hod.

Operátor HUR MO neboli ukrajinských SOF s volacím znakem „Flint,“ který se účastnil první úspěšné mise do Azovstalu 21. března 2022 jako doprovod v jedné z Mi-8. Při jeho druhém letu byl vrtulník poškozen palbou ručních zbraní ze země, ale dokázal se dostat zpět na „nulu“ neboli FARP těsně za frontovou linií, kde ukrajinské Mi-8 plnily palivo před letem do Azovstalu. Protože takové poškození ukrajinských vrtulníků je potvrzené při čtvrté úspěšné misi dne 29. března 2022, je pravděpodobné, že byl na palubě jednoho z nich. (Foto archiv autora)

O tom jak tato první mise probíhala z pohledu „insidera“ se můžeme přesvědčit v následujícím rozhovoru, který poskytl operátor HUR MO s volacím znakem „Flint“ pro The War Zone:

„Důležité bylo, že se mnozí dívali na tuto operaci jako na nemožnou, takže jsme chtěli ukázat ostatním pilotům a vojákům, že to možné je. Chápali jsme, že je to zřejmě jednosměrný let a byli jsme připraveni i na to, že se nevrátíme zpět. Převlékl jsem se do civilních šatů a nasedl spolu s ostatními vybranými vojáky naší jednotky do dvou vrtulníků Mi-8, které byly odzbrojeny a zbaveny veškerého zbytného vybavení, aby se snížila jejich hmotnost. Letěli jsme beze zbraní *5, takže jsem si připadal jako nahý, ale umožnilo to naložit co nejvíc ručních protiletadlových střel Stinger, protitankových střel NLAW a komunikačních systémů Starlink, které by umožnily obráncům Azovstalu pokračovat v boji a současně obnovit pravidelný kontakt.

Vybrat si místo ve vrtulníku bylo jako Sofiina volba – buď jsem si mohl sednout vedle přídavné nádrže, u které při zásahu hrozila exploze, nebo na bedýnky s municí, což by zase mohlo způsobit, že v případě havárie budu mít v lepším případě zlámané končetiny. Lehká nervozita nás neopouštěla. Hlavní obavy byly dvě – první panovaly z ruských ručních protiletadlových střel, jako je například Igla, a ruské protivzdušné obrany s jejich systémy Pancir a Tor, tou druhou pak byl strach, že se misi nepodaří dostatečně utajit a rusové na nás budou připraveni. Právě proto byla první akce odložena kvůli neustále aktualizovaným zprávám o rozmístění ruských systémů PVO. Odložili jsme to, protože jsme věděli, že nepřítel má informace, že chceme něco podniknout, a viděli jsme velké soustředění nepřátelského letectva nad Azovstalem. Potíží bylo i to, že někteří piloti letět odmítli, neboť si mysleli, že je operace neproveditelná. Zkusili jsme proto malou lest. Jeden voják zavolal své ženě a řekl jí, že bude brzo doma, protože byla operace odvolána. I já jsem mluvil se svým známým, kterému jsem tvrdil to samé. Celé to měl ještě podpořit fingovaný odlet vrtulníků pryč, aby se eliminovala hrozba, že je letiště v Dnipru zvenčí sledováno.

**Plk. Hryhorij Sytnyk – zástupce velitele 12. OBrAA „Genmjr. Viktora Pavlenka“, který se podílel na plánování a provádění letů do Mariupolu.** (Foto archiv autora via War archive)

Jakmile jsme však skutečně vzlétli ve 3:30 hod. ráno, tak strach pominul. Zůstala jen koncentrace pro úspěšné provedení naší mise. Nejprve jsme se přiblížili k frontě, kde nás dotankovali na předsunuté ploše, a pak byl před námi 100 kilometrů dlouhý přelet přes území kontrolované nepřítelem do ocelárny v městě obklíčeném invazními vojsky. Piloti proto letěli rychlostí asi 240 km/h těsně nad zemí, často necelých pět metrů nad povrchem, aby je neodhalily ruské radary. Vrtulníky přistály jen pár metrů od ústí jednoho z podzemních tunelů pod železárnami, kde se obránci skrývali. Během patnácti nebo dvaceti minut se vyložily zásoby, munice a shromáždili zranění, které mezitím přivezly tunely auta GAZ-66. Motory obou Mi-8 po celou dobu běžely na volnoběžných otáčkách a rotory se točily. Byli jsme v oblasti působení nepřátelského letectva, takže jsme museli být připraveni pro jakoukoli změnu situace. Obránci z pluku Azov po vyložení výzbroje pochopili, že musejí naše odlétající vrtulníky s jejich zraněnými druhy krýt, a nepřítele upoutat bojem na jiném místě, abychom měli lepší šanci vyváznout bez zásahu a poškození. Přesto, jakmile jsme opravdu vzlétli, tak dole se rozpoutalo peklo. Z paluby jsem viděl tvrdý boj, který se vedl mezi našimi a nepřátelskými vojáky vně oceláren.

I zpáteční let naštěstí proběhl bez větších potíží, a do Dnipra jsme se nakonec vrátili v 7:30 hod. Následující lety, však již byly obtížnější, protože Rusové si rychle uvědomili, co se stalo a nenechali se už tak snadno oklamat. Při druhém letu, kterého jsem se účastnil, byl náš vrtulník zasažen palbou ze země, ale posádka s ním přesto dokázala doletět až na místo pro doplnění paliva a bezpečně tam přistát.“

Po první úspěšné akci nehodlali Ukrajinci polevit ve svém úsilí a v rozmezí 22. – 29. března 2022 provedli další tři úspěšné mise až do obklíčeného Mariupolu, navzdory tomu, že Rusové jejich lety zaznamenali a začali vyvíjet maximální snahu, aby těmto průnikům zabránili. Kromě posílení PVO ve frontové oblasti byly aktivovány a patřičně instruovány i pozemní jednotky, které tvořily přímý prstenec obklíčení města. V tomto ohledu zbývala ukrajinským vrtulníkářům ještě jedna možnost, a to přílet k Azovstalu podél pobřeží od jihozápadu, čehož také využívali. Pevninu opouštěli většinou v okolí letoviska Melekyne a poté již nad mořem sice hrozila možnost střetu s některou z ruských vojenských lodí černomořské flotily, které v okolí Mariupolu patrolovaly, ale vrtulník v nízkém letu nad vodou nebyl snadným cílem, a navíc z něj bylo nad hladinou Azovského mořem poměrně daleko vidět, takže posádky ukrajinských Mi-8 měli většinou možnost se takovému střetu včas vyhnout. V každém případě pokud se této taktiky Ukrajinci drželi, tak nejvážnějším poškozením, které Mi-8 utrpěly ze strany invazních vojsk, byly zásahy z ručních zbraní, jež inkasovala dvojice na čtvrté misi, přičemž „pasažérem“ jednoho z těchto Hipů byl i nám již známý příslušník SOF s volacím znakem „Flint“, který si tak na své konto mohl připsat druhou úspěšnou akci. Navíc právě v této misi byl zaznamenán vážný incident, kdy Mi-8 v nízkém letu narazila předním podvozkem do zoraného pole, který později potvrdil pilot – kapitán vrtulníku vystupující pod jménem Kyrylo. Naštěstí tato událost neměla pro ukrajinskou posádku fatální následky.

Personál SOF se tak zřejmě více méně střídal na více akcích. Naproti tomu podle vyjádření ze samotného HUR MO, nebo třeba od plk. Hryhorije Sytnyka – zástupce velitele 12. samostatné brigády armádního letectva (OBrAA), který se přímo podílel na plánování a provádění letů do Mariupolu, měla každá z posádek vrtulníků letět pouze na jednu akci, ale jak uvidíme dále, nevztahovalo se to pravděpodobně na možnost startu do mise CSAR, pro kterou, jak jsme si již uvedli v textu výše, držela v Dnipru během letů do Azovstalu hotovost vždy další dvojice Mi-8 i s připravenými posádkami. Je to logické, protože vycvičeného a zkušeného letového personálu rozhodně neměli obránci na rozdávání, i když se vybíralo nejméně ze dvou samostatných brigád armádního letectva (12. a 16.), takže taková alternace byla zjevně nutná. V některých pramenech lze nalézt verzi, že dvojice letící 29. března 2022 svého cíle v Azovstalu nedosáhla kvůli obavám z odhalení a možným napadením stíhači nebo pozemní PVO, přičemž akce byla odvolána. Proto údajně následovala 31. března „zesílená“ mise se čtveřicí Mi-8 a doprovodnou Mi-24.

Vitalij Pleka (51) – zkušený pilot 16. OBrAA „Brody“, který se účastnil třetí úspěšné mise do Azovstalu dne 28. března 2022. Před začátkem ruské agrese na Ukrajinu 24. února 2022 létal v civilu a do armády se vrátil až po tomto datu, kdy nastoupilo zpět do služby hodně záložníků. K 16. OBrAA se stejným způsobem přidal i jeho přítel pilot Vjačeslav, který však zahynul při misi CSAR dne 5. dubna 2022 během pokusu o záchranu posádky mjr. Horoška. (Foto archiv autora via The Times)

O své zážitky ze třetí mise dne 28. března 2022 se podělil zkušený jednapadesátiletý pilot 16. samostatné brigády armádního letectva (OBrAA), který v rozhovoru pro The Times vystupoval pod jménem Vitalij*6 . Před 24. únorem 2022 létal v civilním sektoru, ale po začátku ruské agrese se vrátil k armádnímu letectvu jako mnoho dalších bývalých vojenských pilotů a začal sloužit u 16. OBrAA, která v mírové době sídlila na základně Brody.

„Ještě než po nás vlastně Rusové mohli začít střílet, už byl pro nás let do Azovstalu tak trochu noční můrou. Dali nám rozkazy a v tu chvíli žádná panika nenastala. Jen jsem si říkal, že s tím musím pracovat, splnit úkol a snažit se přežít. Teprve když řekli, teď si běžte dát čaj a počkejte na signál, pomyslel jsem si – prosím tě, Bože, ať to není dnes, ale až zítra.“

**Operátor HUR MO s volacím znakem „Zrzek“ (24), který se účastnil letu do Mariupolu dne 28. března 2022 jako doprovod na palubě Mi-8.** (Foto archiv autora via The Times)

Vitalij a jeho přítel Vjačeslav v druhé Mi-8, oba z 16. samostatné brigády armádního letectva „Brody“, opustili svou základnu v Dnipru rychlostí 250 km za hodinu a letěli pouze 3 metry nad zemí. Po překročení frontové linie se v jednu chvíli ocitli nad ruským stanovým táborem. Operátor HUR s krycím jménem „Zrzek“, letící na palubě Vjačeslavova vrtulníku, si vzpomíná, jak s úžasem sledoval ruské vojáky, kteří si v ranním světle čistí zuby. Naštěstí byli překvapeni více než posádky ukrajinských vrtulníků a nezmohli se na odpor. „Všude po trase byli Rusové,“ dodal Vitalij. „Jen se to tam jimi hemžilo.“ Stožáry elektrického vedení při přiblížení k Mariupolu nutily Vitalije přerušit let těsně nad zemí a dráty „přeskočit“. V této chvíli se v zadní části Mi-8 pilotované Vjačeslavem udělalo „Zrzkovi“ špatně… Vitalij pokračuje: „Pořád jsem se ptal, kde je moře? Kde je moře? Jaká je vzdálenost k moři?“ Odpočítával každou minutu ze 40, kdy byli nad nepřátelským územím a každým okamžikem se mohli stát cílem ruských protiletadlových raket. Jakmile se dostali k moři, narazili na dvě ruské válečné lodě. Nějakým záhadným způsobem ani jedna z nich nezahájila palbu, i když obě Mi-8 doslova „defilovaly“ těsně nad vlnami přímo před nimi.

Pak se na dohled objevil Mariupol. V tu chvíli se Vitalij, zavalitý velký muž s kozáckým uzlem, bradkou a řídkým knírem, rozplakal. „Viděli jsme tu apokalyptickou zástavbu Mariupolu, úplně a totálně zničenou a v plamenech,“ řekl. „A tam byl Azovstal, téměř vyhlazený.“ Navázali kontakt s velitelem Azova „Redisem“ – Denysem Prokopenkem, přistáli na domluveném místě a během sedmi minut vyložili vybavení a posbírali raněné. „Bylo to velmi, velmi rychlé,“ vzpomínal Vitalij. „V jednu chvíli jsem viděl, jak kluci z Azovu tak usilovně sprintují s nákladem, že jsem musel jejich veliteli naznačit – uklidněte se, zůstaneme tady, jak dlouho budete potřebovat.“ Vitalij a Vjačeslav poté letěli zpět do Dnipra, a když vystupovali z letadla, objali se. Vitalij měl obrovskou radost, že přežili. Ale bylo to zároveň naposledy, co s Vjačeslavem letěl.

Mi-8MTV-2 s očima na PZU a znakem „Mad Ducks Cavalry“ pod kabinou patří k 16. OBrAA „Brody“ a na základě porovnání kamuflážních polí i ostatního markingu se s vysokou pravděpodobností jedná o vrtulník, který je znám z většiny detailních záběrů na minimálně dvě přistání v Azovstalu. V tu dobu však ještě neměl výše uvedený znak na modro-žlutém plátu dodatečného pancéřování na levém boku pilotní kabiny. Naopak stále nese standardní ochranné prvky, které používal při letech do Mariupolu v podobě chladičů výstupních plynů EVU a IČ rušiče Adros KT-01AV, v aktivní podobě se sejmutým krytem. Stále má také odstraněný kulomet PKT ráže 7,62 mm v pilotní kabině. Na záběru je naopak navíc vyzbrojen bloky B-8V20 pro 80 mm neřízené střely S-8, protože tyto raketnice se při letu do Azovstalu nepoužívaly z důvodu úspory hmotnosti. Na spodní fotografii je pravděpodobně stejný vrtulník zachycený během vykládky munice na jedné z prvních úspěšných misi do Mariupolu, kdy se ještě nepřistávalo v Azovstalu u přístaviště, ale poblíž „haldy“, viz snímek níže na kterém je vidět za vysokým komínem v pozadí (samotné přístaviště s druhou přistávací zónou je více vpravo). (Foto archiv autora via AAU)

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne…

Po čtyřech úspěšných akcích se fortuna od Ukrajinských vrtulníkářů částečně odvrátila v průběhu páté mise, která proběhla 31. března 2022. Tato akce byla naplánována jako zatím nejambicióznější, protože se jí měla účastnit hned čtveřice Mi-8, kterou měla navíc podporovat jedna Mi-24. Hind měl za úkol odvést v okolí Azovstalu pozornost od kvarteta Hipů, kterým měl zajistit bezproblémové dosednutí a čas na vyložení nákladu a naložení raněných. Z této mise, kdy měl Mi-24 fungovat jako „návnada“, a která tak byla ještě o řád těžší než „běžné“ lety Mi-8, se Hind vrátil v pořádku zpět. Jeho posádku tvořili letci z 16. samostatné brigády armádního letectva „Brody“, přičemž jeden z pilotů vystupující pod jménem Jevhen později poskytl novinářům krátký rozhovor. Přílet do Azovstalu i samotné vyložení nákladu a naložení cca 10-15 raněných do každého z vrtulníků proběhlo i tentokrát bez větších problémů, přestože letěl dvojnásobný počet Mi-8. Problémy nastaly až na zpáteční cestě. Hip vedený mjr. Jurijem Tymusem s npor. Ivanem Vachovským a por. Denysem Badikou, patřící také k 16. samostatné brigádě armádního letectva, narazil v nízkém letu JZ od Mariupolu mezi obcemi Portivske a Rybacke na skupinu ruských vojáků (jiný zdroj hovoří o jednotce separatistů z DLR), kteří byli nejen pozorní, ale navíc také vybavení MANPADS. Zásah, který ukrajinský vrtulník inkasoval, byl fatální a jeho let skončil na poli, kde se Mi-8 během chvíle změnila na hromadu ohořelých trosek. V jejich změti vyhaslo 15 životů ze 17 osob, které byly na palubě v okamžiku sestřelu, včetně celé posádky. Jako zázrakem přežili dva vojáci z Azovstalu, kteří byli transportováni kvůli svým těžkým zraněním z bojů v Mariupolu, a nyní je čekalo ruské zajetí.

Posádka Mi-8 ze stavu 16. OBrAA „Brody“, která byla sestřelena 31. března 2022 při návratu z Azovstalu střelou MANPADS jihozápadně od Mariupolu mezi obcemi Portivske a Rybacke, když narazila na připravenou jednotku VSRF nebo DLR. První foto – kapitán vrtulníku mjr. Jurij Tymus, vlevo npor. Ivan Vachovsky a vpravo por. Denys Badika. Spolu s nimi zahynulo dalších 15 osob. Další dva zranění vojáci jako zázrakem přežili nejen svá předchozí zranění z boje o Azovstal, ale i následný pád vrtulníku na pole, kde byli následně zajati ruskými vojáky. Spodní záběry dokládají naprostou destrukci draku Mi-8 po kontaktu se zemí a následném požáru. Je také vidět, že Mi-8 nesla často používaný nápis „ZA BABU VERU“. (Foto archiv autora via The Military Watch a War Archive)

Navíc, aby toho nebylo málo, tak pravděpodobně ve stejném prostoru inkasovala zásah protiletadlovou střelou do prostoru levého motoru i další Mi-8, ale při její posádce stáli v tento okamžik doslova všichni svatí, protože hlavice selhala a neexplodovala. Došlo sice k vysazení této pohonné jednotky, ale i s pouze jedním fungujícím motorem se dokázala posádka dostat bezpečně zpět za frontovou linii na svou stranu. Podle ukrajinských zdrojů měla přitom tato Mi-8 nést na zpátečním letu dokonce 22 zraněných, což by byl zřejmě rekordní počet, pokud vezmeme za bernou minci oficiální statistiku zveřejněnou HUR MO, podle které ukrajinské vrtulníky evakuovaly během 16 letů dohromady celkem 64 zraněných. Na druhou stranu je dostupný i jiný počet evakuovaných, který mluví o tom, že při této misi se zpět podařilo v pořádku dopravit celkem pouze 30 zraněných. Pokud bychom připočítali i cca 11-12 zraněných, které vezla sestřelená Mi-8 mjr. Tymuse, tak se zřejmě blížíme celkovému reálnému počtu osob, které mohly být v této akci repatriovány, a zdá se tak pravděpodobnější, že i poškozená Mi-8 se mimo posádky a doprovodu SOF vrátila s menším počtem zraněných cca okolo 10, zvláště při letu na jeden motor. Rusové (či separatisté DLR, podle jiného zdroje) si mimo prokazatelného sestřelu nárokovali druhou Mi-8, která měla po zásahu zamířit od pevniny směrem nad Azovské moře zanechávajíc za sebou stopu kouře, a nakonec podle jejich tvrzení měla také havarovat do vody asi 20 km od břehu. Je velice pravděpodobné, že se mohlo jednat o tento vrtulník, který se ale nakonec vrátil v pořádku zpět. Po této misi a první ztrátě se dostalo letům do Azovstalu pozornosti ze strany médií a vojenských analytiků, kteří publikovali překvapivé zprávy o těchto nebezpečných akcích, jenž se zdály být nejen velmi odvážné až drzé, ale také těžko uvěřitelné vzhledem k tomu, jak daleko přes obsazené území museli ukrajinští vrtulníkáři letět skrz celou ruskou PVO. *7

Tři detailní záběry na poškození levého motoru Mi-8, která při návratu z Azovstalu dne 31. března 2022 inkasovala zásah z MANPADS nebo PLRK krátkého dosahu, ale hlavice této protiletadlové střely naštěstí neexplodovala, což nakonec umožnilo, aby se vrtulník vrátil v pořádku zpět letem pouze na pravý funkční motor. (Foto archiv autora via HUR MO)

Pěkný letový záběr na dvojici ukrajinských Mi-24P podvěšených raketovými bloky B-8V20 a přídavnými nádržemi PTB-450. Před 24. únorem 2022 byly u všech čtyř OBrAA operační právě jen Hindy této verze vyzbrojené pevným dvouhlavňovým 30mm kanónem GŠ-2-30K. Až po začátku ruské agrese se podařilo zprovoznit i některé odstavené Mi-24V, které jako výzbroj nesou pod přídí otočnou věž USPU-24 s čtyřhlavňovým rotačním kulometem 9A624 ráže 12,7 mm. Stav této verze u AAU byl zhruba od poloviny roku 2022 ještě posílen postupnými dodávkami českých Mi-24V/Mi-35, které byly na Ukrajinu darovány na základě obměny letového parku u 221. vrtulníkové letky na 22. základně vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou za nové AH-1Z Viper a UH-1Y Venom. Hind z 16. OBrAA, který letěl 31. března 2022 do Mariupolu jako doprovod pro čtveřici Mi-8, byl s velkou pravěpodobností také “kanónový” Mi-24P/PU1. (Foto archiv autora via AAU)

Mi-8MT „bílá 132“ ze stavu 11. OBrAA „Cherson“ zachycený 29. září 2021 na domácí základně v Čornobaivce – podobnou kamufláž z nepravidelných polí hnědé a zelené barvy měl i Hip, který byl 31. března 2022 při návratu z Azovstalu zasažen a poškozen protiletadlovou střelou, jejíž hlavice neexplodovala. (Foto The Military Watch – Chris Lofting)

Dvojitá ztráta přinesla konec

Mezi 31. březnem a 5. dubnem 2022 se povedla uskutečnit šestá úspěšná mise do Azovstalu, z které se dvojice Mi-8 vrátila zpět do Dnipra opět beze ztrát. Následně přišel již zmiňovaný 5. duben, v kterém se do Mariupolu vydala dvojice posádek 12. OBrAA s kapitány vrtulníků mjr. Borysem Horoškem a Oleksandrem Šemetem. Posedmé se podařilo dosáhnout přistávací zóny v Azovstalu, ale při odletu Mi-8 v ukrajinských barvách zřejmě nikdo netušil, že je to i naposledy co podobnou scénu sledují. Dvojice Hipů mířila zpátky opět letem těsně nad mořskou hladinou podél pobřeží na jihozápad. Přitom se dostala do palby z hlídkující ruské lodi černomořské flotily, ale pro tuto chvíli ještě obě posádky z ohrožení vyvázly. Další krizová situace přišla až cca 6-7 km před frontovou linií, ale ta již dopadla špatně pro posádku mjr. Boryse Horoška, s kterým letěli npor. Vjačeslav Sindij a kpt. Bohdan Čičura. Jejich Mi-8 byla sestřelena a dopadla na pole. Druhá posádka Oleksandra Šemeta však jejich zásah viděla a iniciovala spuštění záchranné akce, protože s nákladním prostorem plným zraněných se sama nemohla angažovat. V hotovosti čekající Mi-8, na jejíž palubě byl i pilot Vjačeslav z 16. OBrAA, který letěl 28. března přímo do Azovstalu a seznámili jsme se s ním v textu výše, okamžitě odstartovala a mířila k udané poloze. Po příletu na místo se posádka pokusila přistát vedle roztříštěného vrtulníku, ale pravděpodobně ve chvíli kdy byl Hip již na zemi, se stal terčem pro RPG vypáleným z nedaleké linie stromů, kde se zřejmě ukrývala ruská jednotka, která možná čekala přímo na přílet záchranného stroje. Trpkou ironií osudu je, že z Mi-8 mjr. Horoška pravděpodobně nebyla šance nikoho zachránit, protože zasažený vrtulník dopadl na zem v dopředném letu a byl zcela zdemolovaný podobně jako stroj mjr. Tymuse sestřelený 31. března mezi Portivske a Rybacke, přičemž tentokrát zkázu Hipu nikdo nepřežil.

Posádka Mi-8 z 12. OBrAA „Genmjr. Viktora Pavlenka“ sestřelená poblíž frontové linie při návratu z Azovstalu během sedmé mise dne 5. dubna 2022. Vlevo kapitán vrtulníku mjr. Borys Horoško (38), vpravo npor. Vjačeslav Sindij. Těla obou byla identifikována na místě dopadu a poté co je ruská strana vrátila, byli oba pohřbeni se všemi poctami 21. července 2023. Třetí člen posádky kpt. Bohdan Čičura zůstává nadále nezvěstný, ale pravděpodobně při sestřelu také zahynul. (Foto archiv autora via The Military Watch)

Vlevo Oleksandr Šemet – kapitán vrtulníku 12. OBrAA „Genmjr. Viktora Pavlenka“, který se svou posádkou letěl na sedmé misi do Azovstalu dne 5. dubna 2022 v druhém Mi-8, jenž se bezpečně vrátil zpět, na rozdíl od posádky mjr. Boryse Horoška. Kpt. Dmitrij Burlakov (vpravo) byl pilotem záchranného Mi-8, který letěl na místo sestřelu mjr. Horoška. Poté co byl jejich vrtulník krátce po dosednutí na zem zasažen RPG, dostal se zraněný kpt. Burlakov do ruského zajetí, z kterého byl později propuštěn výměnou za ruské letce. Druhý člen této posádky z 16. OBrAA „Brody“ pilot Vjačeslav (52) ani třetí, zatím neznámý příslušník AAU takové štěstí neměli a zahynuli. (Foto archiv autora via War archive a The Military Watch).

Ze záchranného Mi-8 se podařilo zásah RPG přežít pilotovi kpt. Dmitriji Burlakovi, který byl jako zraněný zajat, stejně jako minimálně jeden z operátorů HUR MO, jenž tvořili doprovod této mise CSAR. Tomu se dokonce podařilo uniknout z místa nepovedeného přistání, ale byl vzápětí dopaden. Podle některých informací z HUR MO, získaných od místních obyvatel, bylo přeživších možná více, ale jejich osud není zatím přesně znám a snad můžou být stále v ruském zajetí. Z něj byl později propuštěn minimálně kpt. Burlakov, který byl během výměny zajatců vrácen zpět na Ukrajinu, protože i rusové velmi stáli o návrat svých zajatých letců. Celková bilance dvou ztracených Mi-8 byla tragická a podle informací ukrajinské strany si vyžádala celkem 23 mrtvých, včetně pilota Vjačeslava z 16. OBrAA.

Spodní záběr pořízený z ukrajinského průzkumného dronu 5. dubna okolo 12 hod. ukazuje místo postupné katastrofy dvojice ukrajinských Mi-8 od 12. a 16. OBrAA cca 6-7 km za frontovou linií na ruské straně. Zbytky vrtulníku v oválu více vlevo patří zřejmě Mi-8 mjr. Horoška, která byla sestřelena jako první při návratu z Azovstalu. Dobře je patrné místo dopadu a pás roztříštěných trosek ve směru letu, což svědčí o tom, že v době zásahu se vrtulník pohyboval. Vzhledem k celkové destrukci je bohužel pravděpodobné, že pokus o jakoukoliv záchranu někoho na palubě byl zbytečný. Naproti tomu vpravo jsou víceméně kompaktní trosky druhé Mi-8, na jejíž palubě byl i kpt. Burlakov. Vzhledem ke stavu vraku vrtulníku je možné predikovat, že tento stroj byl zasažen RPG až poté co dosedl na zem a jeho posádka chtěla ověřit místo dopadu stroje mjr. Horoška. (Foto archiv autora via Institute for the Study of War)

I když tato sedmá mise uskutečněná 5. dubna 2022 neznamenala přímé ukončení pokusů o další lety do Azovstalu, tak při žádném z dalších letů se již nepodařilo dostat až do obklíčeného města. Do 11. května bylo provedeno více než 20 dalších letů, které zkoušely opět proniknout do Mariupolu, ale v lepším případě se podařilo dostat cca 40 km za frontovou linii, kde již na ukrajinské vrtulníkáře čekala zalarmovaná a připravená obrana, která v ranním šeru používala například i světlomety. Posádky zaznamenaly několik neúspěšných ruských pokusů o jejich ohrožení z PLRK krátkého dosahu, což ale bylo dobrým varováním, aby obrátily zpět. Zvláště když některé z nich spatřily i hlídkující stíhačky, které jejich vrtulníky proti tmavé zemi naštěstí zřejmě neviděly. Nepomáhaly ani pokusy o změny trasy. Ruská obrana již byla posílena a dokázala pružně reagovat i na vrtulníky v nízkém letu. Po 11. květnu 2022 byly další pokusy definitivně zastaveny a tento fakt vedl k nevyhnutelnému – 16. května dostali zbývající obránci v Azovstalu rozkaz ke kapitulaci.

Co uvést na závěr? Možná vyjádření jednoho z vyšších důstojníků HUR MO, který se podílel na plánování a realizaci těchto misí:

„Jsem velmi vděčný všem, kteří se zúčastnili, a hrdý, pyšný na každého vojáka armádního letectva i speciálních sil, který se podílel na operačním doprovodu těchto letů. Zdálo se to nemožné, ale ukázali jsme, že nikoho nenecháme ve štychu, že budeme bojovat do posledního dechu za každého Ukrajince. Jsou to skuteční hrdinové. Jejich příklad ukázal celé zemi, jak by se měli chovat skuteční muži. A věřte mi, že se všem pomstíme, budeme bojovat a rozhodně osvobodíme naši zemi od útočníků.“

Autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com

Dvojice ukrajinských Mi-8MT ze stavu 12. samostatné brigády armádního letectva (OBrAA). Oba jsou vyzbrojeny bloky B-8V20 pro neřízené rakety S-8 ráže 80 mm, které z počátku invaze tvořily nejobvyklejší bojový podvěs ukrajinských vrtulníků. Právě na počátku konfliktu s nimi posádky Mi-8 a Mi-24 odvážně útočily přímou palbou proti postupujícím kolonám ruských agresorů, které dokázaly účinně napadat, ale na druhou stranu za to v mnoha případech platily vlastní krví. Postupně tak byly nuceny v dalších měsících přejít na taktiku odpalu NŘS salvou ve stoupání během krátkého „výskoku“ z přízemní výšky poblíž frontové linie. Tento způsob útoku, který maximalizuje šance vrtulníků a letadel na „přežití v horké zóně“, je používán na ukrajinském bojišti přesyceném všemi možnými prostředky PVO v podstatě dodnes a to jak Ukrajinci, tak i Rusy, i když na druhou stranu přináší díky své nepřesnosti většinou jen sporadické výsledky a mnohdy působí spíše jako morální podpora pro vlastní pozemní jednotky. Z většího množství dostupných fotografií je možné odvodit, že stylizované oči na protiprachových filtrech PZU jsou velmi oblíbeným doplňkem markingu právě u 12. i 16. OBrAA. Původním záměrem této hojně používané malůvky v AAU byl pokus odstrašit ptáky za letu a tím zabránit možné srážce s vrtulníkem. Verze Mi-8MT v podstatě odpovídá nám dobře známé exportní variantě Mi-17, kterou mají stále ve výzbroji i Vzdušné síly AČR u 243. vrl na 24. zDL Praha-Kbely, ale zajímavou odlišností ukrajinských strojů je použití kulometu PKT ráže 7,62 mm lafetovaného v přední části kabiny mezi piloty, přičemž zbraň má na sobě jednoduchá mířidla na vyvýšeném držáku v zorném poli posádky. Tato výzbroj, hojně používaná hlavně v 80. tých letech sovětskými vrtulníkáři v Afghánistánu, se zdá být dnes již překonanou a málo efektivní, hlavně s přihlédnutím k aktuálním způsobům nasazení vrtulníků v tomto konfliktu, ale pro Ukrajince má zřejmě i tak stále smysl. (Foto archiv autora via PSU a Jevgenij Maloletka)

Přehled úspěšných ukrajinských vrtulníkových misí do Azovstalu v Mariupolu - 21. března – 5. dubna 2022
Pořadí mise	Datum	Vrtulníky na misi	Průběh mise
1	21. 3. 2022	2x Mi-8	?
2	?	2x Mi-8	?
3	28. 3. 2022	2x Mi-8	?
4	29. 3. 2022	2x Mi-8	Vrtulníky se vrátily zpět na letiště Dnipro s průstřely od ručních zbraní.
5	31. 3. 2022	4x Mi-8 a 1x Mi-24	Jediná mise s větším počtem vrtulníků než byla obvyklá dvojice. Mi-24 letěla jako palebná podpora, která v Azovstalu nepřistávala, ale měla v jeho okolí upoutat pozornost od čtveřice Mi-8. Při návratu byla jedna Mi-8 sestřelena MANPADS mezi Portivske a Rybacke JZ od Mariupolu. Zasažena byla i druhá Mi-8, která se vrátila zpět na letiště Dnipro pouze na jeden motor, protože druhý vysadil po zásahu PLŘS z MANPADS nebo PLRK, jejíž hlavice ale naštěstí selhala a neexplodovala.
6	?	2x Mi-8	?
7	5. 4. 2022	2x Mi-8 a 1x Mi-8 CSAR	Při návratu byla jedna z Mi-8 sestřelena cca 6-7 km od frontové linie na ruské straně (místo zatím neupřesněno). Z Dnipra okamžitě odstartovala připravená záchranná Mi-8 k misi CSAR, ale na místě dopadu vrtulníku byla také sestřelena zásahem RPG. Na palubách obou Mi-8 mělo zahynout 23 členů posádek, operátorů HUR MO a evakuovaných z Azovstalu. Sestřel Mi-8 na misi CSAR však přežila minimálně dvojice osob – pilot a operátor HUR MO, kteří se dostali do zajetí.
Celkem		17 letů + 1x CSAR

Poznámka:

V tabulce jsou zaznamenány jen mise, při kterých se podařilo dostat vrtulníkům až do Azovstalu. Celkově se jednalo o 7 akcí, kterých se účastnilo 16x Mi-8 a 1x Mi-24. I když 5. dubna 2022 proběhla poslední mise, při které se ukrajinské vrtulníky dokázaly dostat až do Mariupolu, dopravit tam zásoby a odvézt zpět zraněné, tak až do 11. května 2022 probíhaly ještě další pokusy o průnik přes frontovou linii a obsazené území, které by se do Azovstalu opět dostaly. Celkem bylo naplánováno a provedeno téměř 30 misí, ale více než 20 z nich bylo odvoláno nebo zrušeno v jejich průběhu, protože posádky narazily na zmobilizovanou a připravenou ruskou obranu, kterou se už nepodařilo překvapit a prorazit až do Mariupolu.

Celková statistika 7 úspěšných misí, které byly vykoupeny ztrátami trojice Mi-8, je následující. Šestnáct Mi-8 přivezlo postupně do Mariupolu 72 vojáků a zdravotníků, kteří se dobrovolně rozhodli pro tuto jednosměrnou jízdenku. S nimi bylo dodáno také na 30 000 kg nákladu v podobě léků, munice, PTŘS NLAW, MANPADS Stinger nebo třeba i první terminály Starlink umožňující mimo jiné navázání nerušeného satelitního spojení mezi Mariupolem a vice než 100 km vzdáleným neokupovaným územím Ukrajiny. Zpět pak bylo evakuováno 64 vážně zraněných, kteří potřebovali urgentní pomoc, jenž jim nemohla být poskytnuta v obleženém městě. Mimo nepopiratelného pozitivního psychologického efektu na všechny obránce, uvedl velitel pluku Azov pplk. Denys “Redis” Prokopenko po jeho návratu z ruského zajetí, že tato pomoc umožnila prodloužit obranu Mariupolu v komplexu oceláren Azovstal až o cca jeden měsíc.

Poznámky:

*4 – Ukrajinští vrtulníkáři používali již před 24. únorem 2022 polské NVG typu PNL-3 Bielik na helmách THL-5NV stejné provenience, které byly původně integrovány pro modernizované Mi-24PU1, ale později je začaly používat i posádky Mi-8.

*5 – V dalších misích už byli ukrajinští operátoři SOF z HUR MO, kteří dělali na palubách Mi-8 doprovod, zřejmě ozbrojeni nejen osobními, ale i dlouhými zbraněmi.

*6 – V dubnu bylo zveřejněno, že veterán letů do Azovstalu a kapitán vrtulníku 16. OBrAA Vitalij Pleka, bohužel zahynul během sestřelu Mi-8, která byla zasažena MANPADS na bojovém letu v průběhu března 2024. Mohlo by se jednat o incident, který byl zachycen na videu zveřejněném 17. března 2024 (viz níže), kdy hořící Mi-8 dokázala tvrdě přistát na vlastním území, údajně v Chersonské oblasti, a ukrajinským vojákům se z ní následně podařilo zachránit dva členy posádky, přičemž sestřel nepřežil právě kapitán vrtulníku. https://www.youtube.com/watch?v=NbcVkcuh_3s

*7 – O den později provedly Mi-24 AAU další odvážnou misi, tentokrát bez jediné ztráty. Brzy ráno 1. dubna přeletěla za tmy dvojice M-24P (zřejmě domácí modernizované verze „PU1“ upravené pro použití NVG, kterými byly posádky na této akci pravděpodobně vybaveny), v nízkém letu přes hranice do města Bělgorod, ruského regionálního centra 60 km severovýchodně od Charkova, a jako „aprílové překvapení“ vypálila salvy NŘS S-8 ráže 80 mm na velký sklad paliva, kde zapálila a zničila 8 z 27 palivových nádrží. Následně se stáhla stejným způsobem zpět dříve, než stačila překvapená a dezorientovaná ruská PVO reagovat. Pouze bezpečnostní kamera nejprve zaznamenala přímý útok na nádrže a poté několik pohotových šťastlivců na své mobilní telefony zachytilo ve tmě těsně nad zemí Hindy s patrnou dvojicí bílých pruhů na ocasním nosníku, hřmící svým nezaměnitelným zvukem vstříc ukrajinskému území.

Pěkný letový záběr na Mi-24PU1 „černá 201“ ze stavu 12. OBrAA „Genmjr. Viktora Pavlenka“, který je podvěšen přídavnými nádržemi PTB-450 a raketovými bloky B-8V20. Na PZU nechybí efektní oči. Pravděpodobně dvojice Hindů této verze udeřila s pomocí NŘS S-8 ráže 80 mm ještě za tmy nad ránem 1. dubna 2022 na zásobníky paliva v ruském Bělgorodu cca 60 km SV od Charkova, přičemž tímto překvapivým útokem zcela dehonestovala ruskou PVO v této oblasti. (Foto The Military Watch – Vladimir Vorobjov)

Vysvětlivky:

AAU – Армійська авіація України / Armijska aviacija Ukrajiny / Armádní letectvo Ukrajiny

BAP – Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Bombardovací letecký pluk

BDA – Battle damage assessment, je postup vyhodnocování škod na konkrétním cíli po úderu různými druhy munice. Je součástí širšího oboru vyhodnocování boje. Vyhodnocení se provádí pomocí mnoha technik, včetně záznamů z kamer v letounu, v zaměřovacím kontejneru, od pozemních sil v blízkosti cíle, satelitních snímků, nebo pokud je to možné, také z následného ohledání místa cíle.

BMD – Bojevaja Mašina Děsantnaja / Ruské výsadkové obojživelné bojové vozidlo pro výsadkáře

BMP – Bojevaja Mašina Pechoty / Ruské obojživelné bojové vozidlo pro pěchotu

BrTA – бригада тактичної авіації / Bryhada Taktychnoyi Aviatsiyi / Brigáda Taktického Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

BrTrA – бригада транспортної авіації / Bryhada Transportnoyi Aviatsiyi / Brigáda Transportního Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

CAP – Combat Air Patrol / Hlídkový let stíhacích letounů v přiděleném prostoru s úkolem eliminovat letecké síly protivníka, které by se v tomto prostoru vyskytly, případně chtěly tento chráněný prostor ohrozit.

COMAO – Composite Air Operation / Kombinovaná letecká operace zahrnující všechny druhy letecké techniky potřebné k splnění potřebného bojového úkolu většího rozsahu. Většinou zahrnuje jak stroje pro CAP, CAS, tak i SEAD a ECM.

FAB – Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / Trhavá letecká puma ruské provenience

FARP – Forward arming and refuelling point / Přední vyzbrojovací a tankovací bod nebo také předsunuté vyzbrojovací a tankovací stanoviště je termín NATO pro místo, kde lze tankovat a znovu vyzbrojovat vrtulníky co nejblíže k jejich operační oblasti, mimo jejich hlavní operační základnu.

GSAP – Gvardějskij Smešannyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový smíšený letecký pluk

GŠAP – Gvardějskij Šturmovoj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový bitevní letecký pluk

GTBAP – Gvardějskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový těžký bombardovací letecký pluk

IAP – Istrebitělnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Stíhací letecký pluk

ITBAP – Instruktorskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Instruktorský těžký bombardovací letecký pluk

LOC – Line of control, linie bojů v Luhanské a Doněcké oblasti, která se utvořila po bojích Ukrajinské armády se separatisty a ruskými jednotkami „dovolenkářů“ v letech 2014-15.

MABr – морська авіаційна бригада (МАБр ) / Námořní letecká brigáda Ukrajinského námořnictva

NOE – Nap-of-the-earth neboli také „česání země“, takto se označuje typ letu ve velmi malé výšce, který používají vojenská letadla a zejména vrtulníky, aby se vyhnuly odhalení nepřítelem a následnému útoku v prostředí s vysokou hrozbou PVO.

NŘS – Neřízené protizemní střely, v tomto případě půjde hlavně o 80 mm rakety S-8, které masivně používají obě válčící strany.

OBrAA – окрема бригада армійської авіації (ОБрАА) / Samostatná brigáda armádního letectva Ukrajiny

OCA – Offensive Counter-Air / Let s úkolem potlačení vojenské vzdušné síly nepřítele, především prostřednictvím útoků zaměřených na protivníkovy letecké základny.

OFAB – Oskoločno-Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá letecká puma ruské provenience

OFZAB – Oskoločno-Fugasnaja Zažigatelnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá zápalná letecká puma ruské provenience

OMŠAP – Otdelnyj Morskoj Šturmovoj Aviacionnyj Polk VMF RF / Samostatný námořní bitevní (útočný) letecký pluk

OVP – Otdelnyj Vertoletnyj Polk VKS RF / Samostatný vrtulníkový pluk

PSU – Повітряні Сили України / Povitrjani Syly Ukrajiny / Vzdušné síly Ukrajiny

PLRK – Protiletadlový raketový komplet

PLŘS – Protiletadlová řízená střela

REB – Radio-elektronický boj, anglická zkratka ECM (Electronic Countermeasures)

RWR – Radar warning receiver, systém radarového varovného přijímače detekuje rádiové emise radiolokátorů. Jeho primárním účelem je dát varování pilotovi, když je ozářen nepřátelským radiolokátorem, který by mohl být hrozbou.

SEAD – Suppression of Enemy Air Defenses / Mise na potlačení a likvidace protivníkovy PVO

SIGINT – Signals Intelligence) / Mise pro získávání údajů z radarového provozu, datové a hlasové komunikace. Zpracovává data a informace získané z elektromagnetického spektra vyzařovaného elektronickými prostředky.

SOF – Special Operations Forces / Síly speciálních operací, které provádějí vojenské činnosti vedené speciálně určenými, organizovanými, vybranými, vycvičenými a vybavenými silami využívajícími nekonvenční techniky a způsoby nasazení.

ŠAP – Šturmovoj Aviacionnyj Polk VKS RF / Bitevní letecký pluk

TBAP – Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Těžký bombardovací letecký pluk

TELAR – Transport Erector Launcher And Radar / Transportní odpalovací zařízení a radar (TELAR) je typ TEL, který obsahuje také část nebo celý radarový systém potřebný k odpálení střely (střel) země-vzduch. Tato vozidla jsou schopna autonomního řízení, což výrazně zvyšuje jejich účinnost. S tímto typem systému může každé vozidlo bojovat bez ohledu na stav nebo přítomnost podpůrných vozidel.

VDV – Vozdušno-desantnyje vojska / Výsadkové vojsko

VKS RF – Vozdušno-kosmičeskie sily Rossijskoj Federacii / Vzdušně-kosmické síly Ruské Federace

VMF RF – Vojenno-morskoj flot Rossijskoj Federacii / Námořnictvo Ruské Federace

VSRF – Vooružonnyje sily Rossijskoj Federacii / Ozbrojené síly Ruské Federace

VVS-SA – Vojenno vozdušnyje sily Sovětskoj armii / Vojenské letecké síly Sovětské armády

ZSU – Збройні сили України / Zbrojni Syly Ukrajiny / Ozbrojené síly Ukrajiny

Prameny:

Royal United Services Institute (RUSI) for Defence and Security Studies –

The Russian Air War and Ukrainian Requirements for Air Defence –

Justin Bronk, Nick Reynolds a Jack Watling Special Report 7 November 2022

The Times – Inside Ukraine’s ‘impossible’ military intelligence raid on Azovstal

The War Zone – Low, Fast And Dangerous A Firsthand Account Of Ukraine’s Secret Helicopter Rescue Missions