Povodně 2024: Vrtulníkáři AČR obstáli na výbornou doma i v Polsku
Po dvaadvaceti letech bohužel postihly Českou republiku další ničivé povodně, které si svou intenzitou v ničem nezadaly s katastrofálními záplavami z let 1997 a 2002. Zatímco tehdy se staly synonymem pro zaplavené obce moravské Troubky či později přímo hlavní město Praha, letos se ničivý živel vyřádil především na severní Moravě nad horským úbočím Jeseníků. Zde největší škody napáchal především v Hanušovicích, Jeseníku, Krnově a značně poničil i další velké aglomerace, Opavu s Ostravou. Mezi nejvíce postižená místa však patřily hlavně menší obce jako Bělá pod Pradědem, Česká Ves, Karlovice nebo Zátor, ležící na malých tocích, které se během chvíle změnily v rozběsněné řeky s dravým proudem, jenž nekompromisně likvidoval vše, co se mu postavilo do cesty. Na záchranných operacích se už od prvních chvil podílely kromě civilních strojů IZS i armádní vrtulníky, které v průběhu povodní plnily široké spektrum úkolů. Čeští vrtulníkáři zároveň pomáhali se zvládáním masivních povodní i u našeho severního souseda v Polsku, kde je od začátku roku dislokována vrtulníková jednotka TF Hippo.
Protože od letošních ničivých záplav uplynuly již téměř tři měsíce, je možné s určitým odstupem rekapitulovat a do značné míry porovnat nedávné rozsáhlé povodně s podobnými událostmi v letech 1997 a 2002. Z laického pohledu byla asi nejzásadnějším rozdílem poměrně včasná a přesná predikce českého Hydrometeorologického úřadu ČHMÚ, která přišla v předstihu zhruba 3-4 dnů a dala potřebný čas na přijetí potřebných opatření. Matematické modely předpověděly poměrně přesně nejen celkové extrémní úhrny srážek, ale především oblast největších srážek v oblasti severní Moravy a Jeseníků. Česká vláda zároveň našla odvahu k přijetí celé řady opatření ještě v předstihu a na základě pouhé predikce ČHMÚ, ačkoliv za to byla zpočátku kritizována a obviňována, že zbytečně straší občany. Předpovědi nakonec vyšly téměř do puntíku a způsobily v horských oblastech Jeseníků a severní Moravy nejen obrovské materiální škody, ale bohužel i oběti na životech.
Směr Mošnov
Vzhledem k již zmiňované „katastrofické“ predikci ČHMÚ a předpokládanému množství srážek, které měly spadnout především o víkendu, nařídil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Karel Řehka v pátek 13. září pohotovost pro všechny složky Armády České republiky, které jsou zapojeny do IZS (Integrovaný záchranný systém) a jsou zapsány v „Dohodě o plánované pomoci na vyžádání“ s Hasičským záchranným sborem ČR. Do pohotovosti uvedl také 15. ženijní pluk, prostředky vzdušných sil a vojenské hasičské jednotky. Řádově šlo o více než 1000 vojáků a vojákyň plus několik set kusů techniky. V případě prostředků Vzdušných sil AČR šlo konkrétně o vrtulníky W-3A Sokol ev. č. 0711 od kbelské 243. vrtulníkové letky a větší Mi-171Š ev. č. 9892 od náměšťské 222. vrtulníkové letky společně s osádkami. Ty jsou na podobné události připravené a podílejí se na plnění 24 hodinových služeb LPZS (Letecké Pátrací a Záchranné Služby) a mají samozřejmě potřebný výcvik. V sobotu 14. září ve 13:00 bylo zároveň aktivováno operační centrum Velitelství pro operace AČR, které následně plánovalo a řídilo provádění záchranných a likvidačních prací.
Zatímco čtvrteční a páteční srážky nebyly nijak zásadní a pouze nasytily půdu, v sobotu již přišel vytrvalý déšť, který rozvodnil celou řadu toků na severní Moravě. Protože předpověď predikovala největší úhrny srážek ze soboty na neděli do oblasti Jeseníků, padlo rozhodnutí přemístit oba „sarkové“ stroje právě na sever Moravy, kde se daly předpokládat největší problémy, tak aby záchranářské vrtulníky byly co nejblíže postiženým oblastem. V sobotu 14. září se ve večerních hodinách roztáčejí rotory vrtulníků Sokol v pražských Kbelích plus Mi-171Š v Náměšti a oba stroje odlétají na mošnovské letiště. Už samotný přelet na sever Moravy byl vzhledem ke složitým meteorologickým podmínkám extrémně náročný. „Sobotní večerní přelet do Mošnova byl za dost složitých povětrnostních podmínek, po cestě jsme měli silný čelní vítr, dohlednosti byly na hraně viditelnosti, proto jsme museli letět s brýlemi pro noční vidění NVG. Na palubě jsme měli také cisternáře, kteří měli v Prostějově připraveny cisterny pro letecké palivo. Do Mošnova jsme přiletěli první, po necelé půl hodině přilétli kolegové ze Kbel s vrtulníkem W-3A Sokol“, vzpomíná jeden z náměšťských pilotů. Podobné podmínky na přeletu měla i posádka kbelského „HANDY 61“, která se musela k mošnovskému letišti rovněž doslova prodírat.
Protože již v sobotu večer bylo víceméně jasné, že dvojice vrtulníků nebude na všechny nadcházející úkoly stačit, vyčlenila armáda v neděli 15. září na základě požadavků hejtmanů Moravskoslezského kraje a Olomouckého kraje další vrtulníky, které v průběhu dopoledne přelétly opět na mošnovské letiště. Šlo o dvojici strojů Mi-17 ev. č. 0834 a 0848 ze 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích a dvojici vrtulníků Mi-171ŠM ev. č. 9837 a 9806 ze 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Se záchrannými a evakuačními pracemi a také zásobováním při povodních tak v neděli pomáhalo až 12 vrtulníků, kdy polovina z nich byla armádních, tři stroje Bell 412 poskytla Policie ČR, dva (EC-135 pro záchranu a AS 355 pro logistiku) soukromá společnost DSA a letecká hasičská služba aktivovala také jeden vrtulník UH-60A Black Hawk. V pondělí a úterý těchto 12 vrtulníků doplnily ještě dva stroje UH-1Y Venom ev. č. 0496 a 0497, včetně dalšího Mi-17 ev. č. 0832 od státního podniku LOM PRAHA, navíc armáda v rámci střídání poslala do Mošnova v následujících dnech další kbelský Sokol ev. č. 0713 a Mi-171Š ev. č. 9915 z Náměšti. Mošnovské letiště zároveň sloužilo jako předsunutá operační základna, ze které se realizovaly veškeré lety do oblastí zasažených povodněmi a kde působil zhruba šedesátičlenný kontingent příslušníků AČR, zabezpečující provoz vrtulníků. V jednom případě pak bylo pro nakládku materiálu využito i bývalé sovětské vrtulníkové letiště v Olomouci-Neředíně, které posloužilo již při záplavách v roce 1997.
Mezinárodní letiště Leoše Janáčka v Ostravě-Mošnově sloužilo během záplav jako předsunutá operační základna, na které byly umístěny vrtulníky AČR a odkud se realizovaly veškeré lety do oblastí zasažených povodněmi. (foto: Radim Koblížka)
HANDY a HIPPO zachraňují
V neděli ráno se mezitím situace rapidně zhoršila a do akce musely jít oba „sarkové“ stroje W-3A Sokol a Mi-171Š. Posádka „HANDY 36“ proto se Sokolem 0711 přelétla na heliport v Jeseníku, kde došlo k dohovoru se složkami IZS a vyjasnění postupu při záchranných operacích. V průběhu tohoto dohovoru přišla informace o dvou topících se lidech přímo v rozbouřené vodě a posádka proto okamžitě běžela k vrtulníku spouštět. Po příletu do nahlášeného místa oba starší lidi našla a doslova v poslední chvíli je vyzvedla a přemístila na bezpečné místo na břehu.
První den zásahu byl vůbec extrémně náročný a po 10 hodinách nasazení přistála posádka „HANDY 36“ v podvečer na letišti v Mošnově. Pětice vojáků se strojem W-3A Sokol z 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely za tu dobu zachránila z rozbouřené Bělé v Jeseníku a okolních vesnicích 25 lidí. Druhá, střídající posádka, se Sokolem následně působila kolem Krnova a na řece Opava směrem k Ostravě. „V 7:30 nám přišla prvotní výzva, z nasazení jsme se vrátili v 18 hodin,“ říká pilot, kapitán Vlastimil Baudyš. Kvůli proměnlivému počasí museli piloti zvolit cestu přes Polsko. „Letěli jsme ze severu, údolím řeky proti toku říčky Bělá až do Jeseníku. Počasí bylo celý den stejné, chvíli lepší, chvíli horší. Teď se oblačnost ještě zhoršuje a v oblasti kolem Jeseníku to bude neletové,“ popisuje. Zde je potřeba vysvětlit, že piloti měli striktně daná minima a to dohlednost 800 m a spodní základnu oblačnosti 150 m.
Posádku W-3A Sokol tvoří dva piloti, palubní technik a dva záchranáři, bez nichž se neobejde žádné vyzvednutí. „Když jsme přiletěli na místo, viděli jsme jednu velkou řeku, v níž byly rozesety domy, některé už zhroucené. V té době už pozemní jednotky evakuaci kvůli bezpečnosti provádět nemohly,“ vysvětluje. Informace o tom, koho a odkud zachránit, získávali kbelští přes mobilní telefony od hasičů. Podle kapitána Baudyše trvá jedno vyzvednutí zhruba 10 minut, část zabere upevnění osoby do šátku, aby mohl být na ocelovém laně vytáhnut do vrtulníku. Při bleskové evakuaci, kdy je v ohrožení život zachraňovaného, je vyzvednutí pouze s podramenním pásem otázkou 20 vteřin.
Pohled na zatopené oblasti, který pod sebou měly posádky vrtulníků AČR. Silný proud a zakalená voda představovaly pro záchranáře spuštěné na laně enormní nebezpečí, neboť ve vodě plavalo spousta cizích předmětů, které je mohly zranit. (foto: AČR)
Obzvlášť náročná byla evakuace rodiny s několika dětmi. „Strávili jsme tam skoro 45 minut. Jen čtvrt hodiny je náš záchranář přemlouval, aby se nechali zachránit. A to na nás mávli, že chtějí,“ podivuje se. I tím se podle kapitána Baudyše letošní povodně od těch minulých lišily – lidé je skoro v polovině případů odmítli. „Za dnešek jsme vyzvedli a zachránili 25 lidí. Minimálně třetina, možná skoro polovina, nás odmítla. Naletěli jsme nad ně a oni zamávali, že nechtějí. Zachraňovat „na sílu“ samozřejmě nesmíme, ani nemůžeme, vzpouzející člověk by poslal k zemi celý vrtulník,“ vysvětluje. Vzpomíná na své poslední nasazení v Chrastavě při bleskových povodních a podobné chování nepamatuje. „Tam jsme za celý den vytáhli 55 lidí, protože to chtěli, potřebovali. Tady se lidé zabetonovali a nechtěli,“ s nepochopením kroutí hlavou. Říká, že rozumí, že je pro lidi těžké opustit domov při výzvě k evakuaci. „Pořád je ale lepší zachránit si holý život než pak na poslední chvíli ohrožovat ty, kteří už je zachránit musejí a ocitají se v extrémním nebezpečí,“ zdůrazňuje.
Podobné zkušenosti měla v neděli i posádka „sarkového“ Mi-171Š ev. č. 9892 z Náměšti, která se s volačkou „HIPPO 19“ zapojila do záchranných operací. Jedním ze členů posádky tohoto stroje byl pilot major Břetislav Sedlář, který převzal službu v neděli ráno. „V neděli už mělo počasí zlepšující se charakter, s postupem fronty odeznívaly srážky a po obědě bylo místy i polojasno. I když kopce v Jeseníkách byly stále v mracích. Vítr také ustával. Hned od začátku jsme dostávali úkoly záchrany a evakuace osob na Opavsku, Bruntálsku, Krnově a ve Vrbně pod Pradědem. Dostali jsme adresy, kam máme letět. Lidé vůbec nepředpokládali, že k nim voda dorazí v takové síle, a tak rychle. Najednou se ocitli v silném proudu, odříznutí,“ popisuje akci major Sedlář.
Na otázku, co pro ně bylo nejtěžší, byla odpověď jednoznačná. „Nejtěžší bylo přemluvit některé zachraňované, aby se nechali zapnout do postroje. Z obrovského silného vrtulníku nad hlavou měli respekt a strach. Nakonec se záchranářovi povedlo vymyslet způsob, jak to vše zvládnout. Během monitoringu oblastí se nám stalo, že jsme vyzvedávali i lidi v tísni, kteří se brodili vodou na ulici. Takto jsme vyzvedli dalších sedm osm osob,“ přiznává major Sedlář, který je u 22. základny vrtulníkového letectva inspektorem bezpečnosti letů.
Podle jeho hodnocení tento „ostrý“ zásah během povodní potvrdil, jak kvalitně a funkčně je nastavený výcvik pro posádky vrtulníků. I když dodává, že během výcviku záchranných prací jde vše jednodušeji a rychleji, protože každý ví, co má dělat. V reálu však tyto práce trvají déle. Celkem se posádkám „míček“ podařilo z nedostupných míst evakuovat 14 osob a jednu kočičku v kleci plus přepravit téměř 25 tun materiálu humanitární pomoci.
Z mediálního pohledu zajímavou záchranu řešila v neděli 15. září osádka kbelského W-3A Sokol 0711, která v Krnově zachraňovala čtyři dobrovolné hasiče, uvízlé na střeše svého hasičského vozu T-815-7. Hasiči se touto zaplavenou trasou vydávali už poněkolikáté pro odříznuté lidi, které převáželi do bezpečí. Při poslední cestě již byla hladina řeky Opavy tak vysoko, že nešlo přesně navigovat a vozidlo v jednom místě sjelo do příkopu. (foto: AČR)
Zásobovací lety do postižených oblastí
Právě přeprava humanitární pomoci do postižených oblastí se pak stala od pondělí nejdůležitějším úkolem českých vrtulníkářů. Řada míst byla úplně odříznuta od jakékoli pomoci. Infrastruktura byla zničená. Tam, kde dřív byla silnice, nic nezbylo. Jedinou možností, jak pomoc do těchto lokalit dostat, bylo ze vzduchu a tento úkol plnily od nedělního odpoledne primárně dva kbelské vrtulníky Mi-17 s volacími znaky „GASTON 24/31“ a dvojice Mi-171ŠM z Náměšti, které používaly volačku „HIPPO 21/22“. Do zvládání následků povodní byl v pondělí a úterý nasazeny i vrtulníky UH-1Y Venom s volacímu znaky „GHOST 21/23“, které na žádost hasičského sboru přepravily téměř dvě a půl tuny matriálu, převážně humanitární zásoby jako je balená pitná voda do nejsevernějších oblastí. Přeprava materiálu s humanitární pomocí do krizových oblastí se díky vojenským vrtulníkům dostala například do Mikulovic, Vidnavy, Jeseníku, Albrechtic, Vápenné nebo Bruntálu. I nadále bylo navíc potřeba rekognoskovat zatopené oblasti, aby bylo možné určit, kam pomoc směřovat. Do zásobovacích letů se nakonec zapojila i posádka vrtulníku Mi-17 ev. č. 0832 z pardubického Centra leteckého výcviku, která se s volacím znakem „DUSTER 53“ podílela na distribuci základních potravin na Jesenicku a svou letovou aktivitu prováděla z letiště v Mošnově.
V pondělí 16. září se uskutečnila rozsáhlá zásobovací operace, při které šestice vrtulníků Mi-17/171 a UH-1Y nejprve zamířila z Mošnova na bývalé sovětské vrtulníkové letiště Střední skupiny vojsk v Olomouci-Neředíně, kde došlo k naložení humanitární pomoci a odtud následně všechny vrtulníky zamířily do postižených oblastí. K zásobovacím letům byl velmi často využíván heliport přímo v Jeseníku, nebo letiště Aeroklubu Jeseník, ležící 15 km severovýchodně od města Jeseníku u obce Mikulovice. Do zásobovacích letů se zapojila i posádka vrtulníku Mi-17 ev. č. 0832 z pardubického CLV, která se podílela na distribuci potravin v oblasti Jesenicka a kde s vykládkou pomáhal přímo kapitán vrtulníku a ředitel CLV, Jaroslav „Jerry“ Špaček. (foto: HZS)
Venom premiérově
Svou premiéru si nakonec během povodní 2024 odbyla, jak už bylo zmíněno, i novinka českého vrtulníkového letectva, americký víceúčelový stroj UH-1Y Venom. Dvojice vrtulníků ev. č. 0496 a 0497 se podílela ve velmi omezené míře na zásobovacích letech z olomouckého a mošnovského letiště do postižených oblastí především při přepravě balené vody a dalšího potřebného materiálu. Rozhodnutí zapojit do zásobovacích letů právě nové vrtulníky bylo dle názoru autora do určité míry ovlivněno dezinformační kampaní na sociálních platformách a především síti X, kde řada trolících „proruských“ a „pseudovlasteneckých“ účtů šířila klasickou dezinformaci o tom, že armáda má nedostatek vrtulníků, neboť je všechny předala Ukrajině, a že nové americké vrtulníky jsou při povodních k ničemu. To následně vyvolalo možná neadekvátní reakci a vyjádření Jany Černochové „o blbečcích“, na druhou stranu se nelze ministryni obrany v dané situaci asi příliš divit.
Nasazení dvou Venomů tak bylo v průběhu povodní maximem možného a většímu zapojení nového typu bránilo několik faktorů. Tím zcela nejzásadnějším je stále pokračující výcvik létajícího personálu na platformě H-1, kdy 221. vrtulníková letka stále ještě nedosáhla požadovaných počátečních operačních schopností IOC, což je zcela zásadní předpoklad k jakémukoliv operačnímu použití. Velení Vzdušných sil AČR nechce celý přeškolovací proces z pochopitelných důvodů uspěchat a proto teprve nedávno zahájily létání na obou typech AH-1Z a UH-1Y kompletně české osádky a následně došlo k certifikaci prvních českých instruktorů. Druhým důležitým faktorem byl dlouhodobě naplánovaný termín ostrých střeleb na letecké střelnici ve VVP Libavá, který připadl zrovna na 38. týden, tedy přesně na období povodní. Ostré střelby systému H-1 jsou zásadním předpokladem k dosažení IOC a z tohoto důvodu je armáda nechtěla odkládat.
Víceúčelový UH-1Y Venom který v úterý 17. září vykonal jako „GHOST 23“ zásobovací let z Mošnova na heliport u lékařské pohotovosti v Bruntále. V pozadí je na dráze mošnovského letiště vidět Casa C-295MW ev. č. 0481, která logisticky podporovala činnost vrtulníků AČR z Mošnova. (foto: Radim Koblížka)
Zde je potřeba si zároveň uvědomit, že nasazení v takto náročných podmínkách za situace, kdy posádky nemají nové vrtulníky stále ještě 100% v ruce, by šlo o zcela zbytečný risk. Samotné záchranné lety se v prvních dvou dnech záplav realizovaly v horském prostředí Jeseníků za velmi složitých meteorologických podmínek, jež vyžadovaly perfektní techniku pilotáže a naprostou souhru celé osádky, neboť jakákoliv chyba mohla mít zcela fatální následky. I proto byly pro tyto úkoly nasazeny zkušené osádky Sokolů a Mi17/171, na kterých mají piloti nalétány stovky a tisíce hodin. Ostatně, pro podobné srovnání nemusíme chodit příliš daleko a stačí se podívat k našim východním sousedům na Slovensku. Zde byla nová vrtulníková platforma UH-60M Black Hawk zaváděna do výzbroje od června 2017, ke skutečně prvnímu ostrému nasazeni jednoho Blackahawku s patřičně vycvičenou osádkou při hašení požáru pomocí bambi-vaku, což je opět velmi náročná a specifická činnost, však došlo až v červenci 2019. Velení slovenského letectva chtělo mít patřičnou jistotu, že při nasazení během takto složitého úkolu bude osádka s novým vrtulníkem naprosto sžitá a bude jej mít takzvaně „v ruce“.
V případě nasazení nových vrtulníků UH-1Y se zároveň na sociálních sítích objevovaly různé posměšné hlasy, poukazující na nemožnost využití bitevních vrtulníků AH-1Z Viper při povodních. Podobné názory bohužel zaznívaly nejen od laické veřejnosti, jež patrně stále nechápe hlavní úlohu Armády ČR při obraně státu, ale rovněž od všemožných „odborníků“, kteří sice dané problematice vůbec nerozumí, ale jejich nesmysly jsou na sociálních sítích široce sdíleny. Pravda je však taková, že i v případě tak jednoúčelových bitevních vrtulníků, jakými jsou Vipery, je možné tuto platformu nasadit v průběhu povodní například při průzkumných letech a monitoringu situace v postižených oblastech a to díky nadstandardnímu senzorickému a radionavigačnímu vybavení. Nejde o nějaký nový nápad či „vymýšlení již vymyšleného“, neboť při povodních v letech 1997 a 2002 byly pro podobné úkoly využívány rovněž bitevní stroje Mi-24, na druhou stranu jde samozřejmě vždy o určitou improvizaci. Při monitoringu zaplavených míst totiž nakonec armáda a HZS využily úplně jinou a vhodnější platformu, se kterou však původně nikdo nepočítal.
Bezpilotní Reaper pomáhá
Dva bezpilotní prostředky MQ-9 Reaper, patřící 147th Attack Wingu letecké gardy státu Texas s domovskou základnou na Ellington Field JRB, do České republiky původně zamířily na mezinárodní cvičení Ample Strike 2024, v rámci kterého působily z čáslavské základny a odtud podnikaly letové mise ve prospěch cvičení. S hrozícími povodněmi však velitel Vzdušných sil AČR generálmajor Petr Čepelka rozhodl o změně scénáře cvičení a některé z účastnících se jednotek tak byly ihned k dispozici pro nasazení k záchranným a vyprošťovacím úkolům, nebo monitorování povodněmi zasažených oblastí. Američtí spojenci pohotově oba Reapery nabídli České republice k využití pro zjištění těch největších škod a odhadu dopadů na celkovou infrastrukturu. První den nasazení bezpilotní prostředek skenoval škody na Krnovsku a Opavsku, následně pro Generální ředitelství HZS snímal situaci od Opavy, přes Ostravu a směrem na Jesenicko.
Dvojice amerických strojů MQ-9 Reaper od 147. wingu letecké gardy státu Texas byla původně zapojena do mezinárodního cvičení Ample Strike 2024 a ve vzdušném prostoru ČR operovala s volačkou „ASTRO 11“ z letecké základny v Čáslavi. Po vypuknutí povodní je americká strana poskytla k monitorování postižených oblastí a bezpilotní letoun MQ-9 Reaper při jejich monitoringu strávil ve vzduchu 29 hodin. (foto: Airman 1st Class Eduardo Figueroa Varela)
Podle majora Jiřího Studničky z Generálního ředitelství HZS obří dron s rozpětím křídel 20 metrů dodával cenný celkový přehled nad povodněmi zasaženým územím. „Ulehčuje nám situaci v tom, že vidíme rozsah katastrofy na velkém území a tyto informace pak předáváme rovnou na štáb, který se na základě toho může přesně rozhodovat,“ uvedl. Takové obrazové pokrytí, kdy jsou k dispozici informace z různých letových hladin a prostorů, podle něj v minulosti nebyly. Podle plukovníka gšt. Michala Kudyna, náčelníka odboru bojové přípravy velitelství Vzdušných sil AČR, umí Reaper poskytovat různé obrazové produkty: od videa, streamovaného videa, až po obrázky konkrétních objektů, a to jak ve viditelném, tak infračerveném spektru. Pro letecké snímkování byly k dispozici oba stroje, ve vzduchu se ale vždy pohyboval pouze jeden.
„Pro naše mise je letoun připravován na zemi technickým personálem přímo v Čáslavi, poté je předán a přes satelit řízen pilotem, který je po celou dobu na letišti v Mošnově ve speciálních, k tomu určených kontejnerech,“ upřesnil. Obsluhu bezpilotního letounu tvoří několik členů podpory na zemi, každý přitom musí mít předepsanou kvalifikaci – například pilot/operátor bezpilotních prostředků. Výšku nad terénem, ve které Reaper operuje, a dobu jeho letu podle Kudyna určuje jeho úkol. „V rámci naší operace plní mise o délce cca 10 hodin,“ doplnil s tím, že kvalita záznamu je úměrná tomu, v jaké výšce nad terénem a denní době misi plní.
„Velké poděkování patří Řízení letového provozu ČR, které nám vyšlo vstříc při zabezpečování vzdušného prostoru pro zapojení tohoto letounu do průzkumu,“ poděkoval za spolupráci generál Čepelka. Samotná koordinace podle Kudyna probíhá přes české Středisko řízení a uvědomování (CRC) ve Staré Boleslavi, které sleduje pohyb ve vzdušném prostoru nad Českou republikou.
Fotogrametrický L-410FG ev. č. 1525 od kbelské 242. letky míří jako „FOTO 01″ ve čtvrtek 19. září z pardubického letiště na monitoring povodněmi zasažených oblastí. (foto: Radim Špalek)
České vrtulníky v Polsku a operace Feniks
Ničivé povodně samozřejmě nepostihly pouze ČR, ale i našeho severního souseda Polsko, a to především v regionu Dolny Śląsk. Rozvodněná řeka Nysa tentokrát sice nezatopila Wroclaw jako v roce 1997, ale největší problémy způsobilo naprosto nečekané protržení valu přehrady Stronie. Povodňová vlna následně zatopila a poničila města Stronie Śląskie, Lądek-Zdrój či centrum Klodzka. Široký rozsah zaplavených oblastí v regionu Dolny Śląsk si nakonec vynutil masivní nasazení polských záchranných složek a polského vojska, včetně velkého počtu vrtulníků, které zde působily v rámci operace Feniks.
V této situaci požádal náčelník generálního štábu polských ozbrojených sil ministryni obrany ČR Janu Černochovou a NGŠ Karla Řehku o využití české vrtulníkové jednotky Heli Unit v Polsku k záchranným pracím v součinnosti s polskými speciálními silami. Tato žádost byla neprodleně schválena a čeští vrtulníkáři 2. vrtulníkové jednotky TF HIPPO tak mohli podpořit své polské kolegy a zapojit se do záchranných operací na jihu Polska. Poláci postupovali velmi podobným způsobem jako Češi a pro činnost záchranných vrtulníků vytvořili čtyři předsunuté operační základny na jihu Polska a zformovali tzv. Komponent Wojsk Lotniczych, jenž měl k dispozici celkem 16 vrtulníků plus tři záložní a který disponoval různými typy vrtulníků od Mi-2, přes W-3 Sokol, S-70 Black Hawk až po Mi-17/Mi-171ŠM. Součástí tohoto uskupení (komponentu lotniczego) během operace Feniks byly Powietrzna Jednostka Operacji Specjalnych (PJOS), dále 25. Brygada Kawalerii Powietrznej, 1. Brygada Lotnictwa Wojsk Lądowych, Lotnicza Grupa Poszukiwawczo-Ratownicza, specialisté JW GROM, operátoři Jednostki Wojskowej Komandosów, 2. vrtulníková jednotka AČR Heli Unit a Komenda Obsługi Lotniska Wrocław.
Pro činnost našich vrtulníkářů bylo určeno letiště Wroclaw-Strachowice, kam již v pondělí 16. září v dopoledních hodinách zamířila dvojice vrtulníků Mi-171ŠM ev. 9767 a 9825 s volacími znaky „HIPPO 51/52“, zatímco třetí záložní stroj zůstal na 33. základně dopravního letectva v Powidzu. Ve Wroclawi začala česká jednotka spolupracovat s nadřízeným polským Velitelstvím teritoriální obrany a působila zde společně s polskými kolegy z vrtulníkové jednotky PJOS z Powidzu. Samotné letiště Strachowice je bývalou základnou 11. stíhacího leteckého pluku s letouny MiG-21 a dnes je zde mezinárodní letiště Mikuláše Koperníka. Čeští a Polští vrtulníkáři působili z vojenské části na severovýchodním okraji letiště, kde byla dříve umístěna 3. dopravní a spojovací letka s letouny An-2 a vrtulníky Mi-2/Mi-8, a dnes se v kasárenských objektech nachází 3. radiotechnická brigáda.
České a Polské vrtulníkáře navštívil přímo na letišti ve Wroclawi i polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz. V pozadí hangáru je vidět část automobilní techniky české vrtulníkové jednotky TF HIPPO. (foto: MON)
Příslušníci TF HIPPO pod vedením velitele kontingentu mjr. Miloše Morkuse museli nejprve zřídit provizorní štáb a nastavit koordinaci s polským velením, aby se posádky a jejich vrtulníky mohly neprodleně zapojit do záchranných operací. Do likvidace následků po povodni byli nasazeni piloti, palubní technici, záchranář, palubní střelci, starší důstojník operační skupiny, personál ILS (technický personál vrtulníků) a řidiči, neboť do Wroclawi se přesunul i pozemní sled české vrtulníkové jednotky. Posádky obou Mi-171ŠM prováděly zejména rekognoskaci nejvíce postižených oblastí a predikci dalšího vývoje situace. Neméně důležitým úkolem bylo také zásobování odříznutých oblastí vodou, jídlem a nezbytnými hygienickými pomůckami. Ve všech případech byli na palubách vrtulníků polští specialisté a záchranáři, kteří poskytovali základní pomoc a zjišťovali aktuální stav. Začlenění polských leteckých záchranářů se ukázalo jako nezbytné při plnění všech letů, především z důvodu jazykové bariéry v místech zásahu nebo při komunikaci s místním obyvatelstvem a znalostí lokálního prostředí.
Příslušníci 2. vrtulníkové jednotky TF HIPPO s dvojicí vrtulníků Mi-171ŠM působili v průběhu operace Feniks společně s polskou vrtulníkovou jednotkou PJOS z vojenské části mezinárodního letiště Wroclaw-Strachowice. Jde o samostatný areál v severovýchodní části letiště, kde původně sídlila 3. dopravní a spojovací letka s letouny An-2 a vrtulníky Mi-2/Mi-8. Dnes je v kasárenských objektech tohoto areálu dislokována 3. radiotechnická brigáda. (foto: Piotr Dubowik)
Česká vrtulníková jednotka plnila v průběhu operace Feniks rozličné úkoly. Polským ženistům například pomáhala při průzkumu hráze na řece Bóbr v oblasti města Jelenia Góra, dále zachraňovala životy v obci Pilchowice, nebo přepravovala humanitární pomoc do vesnic Stara Morava, Boleslawow, Kletno, Radochow, Lutinia a Bielice, které povodně odstřihly od zbytku světa. (foto: Bartek Bera)
V dalších dnech vojáci pomáhali s odvracením přímého nebezpečí ve vybraných oblastech. Pracovali na zpevňování prosakujících hrází okolo rozvodněné řeky Odry, kam vrtulníky v podvěsu přenášely až tři tuny vážící vaky s pískem. Ty pak na místě vytvořily kompaktní nepropustné hráze. Lety probíhaly ve dne i v noci a na ploše byly vždy dva až tři vrtulníky. „Tato situace nás vyvedla z každodenního prostředí výcviku do reálné situace, kde se ukazují faktory, které nelze předpokládat. Byla to obrovská zkušenost,“ zhodnotil situaci palubní technik vrtulníku kapitán L. P. Tato práce kladla zvýšené nároky nejen na letové posádky, ale i na technický personál, který se staral o doplňování paliva i o technický stav vrtulníků. Vše se střídalo v rychlých sledech. Technický personál byl velice potřebný i přímo v operacích. Plnil důležitou roli vazačů nákladu a koordinátorů činnosti na ploše zásahu.
Vyslání jednotky prověřilo schopnost její nasaditelnosti a mobility v řádu jednotek hodin na území Polska. V rámci záchranných operací bylo uskutečněno 50 letů vrtulníky Mi-171ŠM v celkovém trvání 30 hodin, přeneseno přes sto třicet tun pytlů s pískem a jedna tuna potravin, vody a hygienických potřeb. „Rozhodnutí nás nasadit nám umožnilo nejen pomoci, ale posunulo nás také ve zkušenostech, které můžeme nadále promítat do našeho výcviku,“ dodal pilot vrtulníku kapitán P. B. Po pominutí bezprostředního rizika na jihu Polska se česká vrtulníková jednotka vrátila na domovskou základnu v Powidzu, kde vojáci drželi pohotovost, dle požadavků polských Sil.
Asi nejikoničtější akcí českých a polských vrtulníkářů v průběhu operace Feniks bylo noční zpevňování břehu řeky Odry u města Opole. Polské vrtulníky Mi-17 od jednotky PJOS a české Mi-171ŠM od TF Hippo ve spolupráci s příslušníky polských „speciálů“ Jednostki Wojskowej Komandosów dopravily v podvěsu přes 100 tun velkých pytlů s pískem (big bagů) na zpevnění základny náspu řeky Odry v regionu obcí Żelazna, Niewodniki a Narok pod Opolem, kde hrozilo protržení náspu a rozlití řeky. (foto: Bartek Bera)
Jak do budoucna?
Už na základě prvotních vyhodnocení je možné konstatovat, že celý systém IZS zafungoval během letošních povodní prakticky bezchybně, což je určitě mimořádně pozitivní zpráva. Stejným způsobem je možné hodnotit fungování armády a jejích vyčleněných složek pro IZS v průběhu povodní, kdy bylo vrtulníkové letectvo nasazené prakticky od prvních hodin a všechny požadované úkoly zvládlo v rámci možností na jedničku. Zároveň je ale potřeba si přiznat, že situace okolo nasazení Vzdušných sil AČR během povodní se mohla rapidně zkomplikovat. Pokud by totiž takto rozsáhlé záplavy přišly o cca 2 týdny později, české vrtulníkové letectvo by možná řešilo problém s dostupností techniky a zkušených posádek.
V termínu od 17. září do 6. října totiž bylo dlouhodobě naplánované zahraniční cvičení Mountain Flight 2024 ve francouzských Pyrenejích, kterého se měly účastnit dva stroje kbelské základny (1x W-3A Sokol a 1x Mi-17) plus dva vrtulníky Mi-171ŠM z Náměšti. V jeden okamžik by tak vrtulníkové letectvo AČR mělo v zahraničí celkově 7 strojů a k tomu odpovídající počet několika kompletních osádek a pozemního personálu, neboť trojice vrtulníků Mi-171ŠM bude až do konce roku na misi v polském Powidzu. Dalším problémem, se kterým se vrtulníkové letectvo AČR aktuálně potýká je stále nedokončený modernizační program „Krovka“, jenž se primárně týká osmi doposud nemodernizovaných vrtulníků Mi-171Š vybavených vraty (krovkami), kdy navíc 222. vrtulníková letka nemůže dlouhodobě využít jeden ze svých strojů ev. č. 9887, na kterém se již přes dva roky řeší prototypová modernizace.
Krátce po povodních došlo přímo na základně v Náměšti ke zkouškám s improvizovaným slaněním záchranáře po laně, upevněného do kotvícího prvku na podlaze nákladové kabiny Venomu. Tyto zkoušky probíhaly na dvou strojích UH-1Y ev. č. 0492 a 0495, přičemž zajímavostí je, že oba vrtulníky měly na pravé straně trupu svěšeny posuvná vrata a odklápěcí dvířka. (foto: Bohuslav Dokulil via 221. vrtulníková letka)
Modernizační program „krovka“ a prototypová zástavba ve vrtulníku Mi-171Š ev. č. 9887, spojená s rozsáhlým programem letových zkoušek, bohužel nabírá značné zpoždění. Zároveň je potřeba zdůraznit, že jde o poměrně zásadní obměnu avionických a radionavigačních systémů, včetně implementace nových prostředků vlastní ochrany. (foto: Milan Cibulka)
Určitě často skloňovanou otázkou je pak výhled do budoucna. Jedním z tažných koňů SAR jsou nyní vrtulníky Sokol, jejichž provoz však má být postupně utlumován a na konci roku 2028 zcela ukončen. Pokud nedojde ke změně rozhodnutí a provoz Sokolů nebude nějakým způsobem prodloužen či nedojde k nákupu nějaké jiné platformy, bude nutné vybavit pro službu SAR (LPZS) i část víceúčelových strojů UH-1Y Venom, což předpokládá minimálně pořízení palubních jeřábů a patřičný výcvik osádek 221. vrtulníkové letky. Pravděpodobně na základě situace při letošních povodních došlo v Náměšti nad Oslavou ke zkouškám improvizovaného slanění záchranářů z Venomu po laně, upevněného do kotvícího prvku na podlaze. Jde však o hodně velkou improvizaci a v této věci bude nutné vrtulníky dovybavit minimálně instalací speciálního závěsu pro uchycení lana v nákladové kabině, který byl součástí objednávky pro AČR, ale ještě nedošlo k jeho instalaci, nebo ještě lépe pořízením přímo palubních jeřábů, které však bude nutné pro typ UH-1Y objednat.
Stejně tak je nutné řešit do budoucna neocenitelnou přepravní kapacitu větších strojů Mi-17/171, u nichž bude státní podnik LOM PRAHA zabezpečovat pro Vzdušné síly AČR služby nezbytné pro jejich provoz až do konce roku 2031 a následně dojde k postupnému utlumení provozu všech vrtulníků řady Mi, i když zrovna v tomto případě se situace může ještě poněkolikáté změnit. To všechno jsou však záležitosti, které bude zřejmě rozhodovat až nové vedení MO, jež vzejde z parlamentních voleb v roce 2026. Každopádně vrtulníkové letectvo AČR během letošních povodní obstálo určitě se ctí a nezbývá než doufat, že své operační schopnosti a dovednosti v budoucnu neztratí.
Autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com, spolupráce Radim Špalek
Speciální poděkování si zaslouží Radim Koblížka a Piotr Dubowik za úžasné fotografie, dokumentující atmosféru a vrtulníkovou techniku na letištích v Mošnově a Wroclawi během letošních povodní.
Série nevšedních záběrů Radima Koblížky z mošnovského letiště, dokumentující většinu vrtulníků AČR, jež se zapojily do záchranných a zásobovacích operací v průběhu povodní 2024. Konkrétně šlo o vrtulníky 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích, kterou zastupovaly dva stroje W-3A Sokol ev. č. 0711 a 0713 s volacími znaky „HANDY“ a dvojice vrtulníků Mi-17 ev. č. 0834 a 0848 s volačkami „GASTON“. Náměšťskou 22. základnu vrtulníkového letectva naopak zastupovaly dva vrtulníky Mi-171ŠM ev. č. 9837 a 9806 s volačkami „ROSE a HIPPO“ plus dva stroje Mi-171Š ev. č. 9892 a 9915, používající volací znaky „HIPPO“. Další ze strojů Mi-171ŠM ev. č. 9825 patří české vrtulníkové jednotce v Polsku a v Mošnově byl plnit palivo. (foto: Radim Koblížka)
Nádherná kresba Piotra Dubowika s názvem „Povodeň v Polsku 2024“. Ilustrace vznikla z iniciativy podplukovníka Piotra Ciechana – velitele jednotky PJOS (Powietrznej Jednostki Operacji Specjalnych) a vedoucího Komponentu polského a českého letectva na letišti ve Wroclawi během povodní. Na obrázku jsou vrtulníky účastnící se akce: Mi-17-1V č. 6110, Mi-171ŠM ev. č. 9767, PZL W-3WA SAR Sokół č. 0518 a PZL Mi-2T č. 4543. (foto: Piotr Dubowik)
(úvodní foto: Radim Koblížka)
Zdroje:
Náměšťské posádky vrtulníků zachraňovaly v povodněmi zasažených oblastech Jeseníků, autor Štěpánka Tříletá, https://lznamest.army.cz/aktuality/namestske-posadky-vrtulniku-zachranovaly-v-povodnemi-zasazenych-oblastech-jeseniku
Čeští vojenští vrtulníkáři pomáhali se záchrannými pracemi v Polsku kolem rozvodněné řeky Odry, autor 2. ÚU AČR Heli Unit Polsko, https://mise.mo.gov.cz/aktualni-mise/pol/zpravodajstvi/cesti-vojensti-vrtulnikari-pomahali-se-zachrannymi-pracemi-v-polsku-kolem-rozvodnene-reky-odry-254524/
Vojáci s vrtulníkem W-3A Sokol dnes z rozbouřené Bělé zachránili 25 lidí, https://acr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/vojaci-s-vrtulnikem-w-3a-sokol-dnes-z-rozbourene-bele-zachranili-25-lidi-253695/
Na evakuaci osob se podílí šest armádních vrtulníků, můžou pomáhat i v noci, autor plk. Magdalena Dvořáková a Karel Čapek, https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/na-evakuaci-osob-se-podili-sest-armadnich-vrtulniku–muzou-pomahat-i-v-noci-253702/
Archív redakce czechairforce.com
(aktualizace: 17. 12. 2024)
