Na nebi sladké Francie, vrtulníkáři se vrátili ze cvičení v Pyrenejích
Začátkem září se na jihu Francie, v horském výcvikovém centru Sainte Léocadie na úbočí francouzských Pyrenejí, uskutečnil každoroční výcvik v horském létání pod tradičním názvem Mountain Flight 2023. Z pohledu AČR jde o dlouholetou a pravidelnou výcvikovou aktivitu, do které se letos zapojili vrtulníkáři z Náměšti nad Oslavou a pražských Kbel.
Když armáda v letech 2007-2008 hledala potřebnou výcvikovou lokalitu, kde by si ještě před náročným zahraničním nasazením v hornatém Afghánistánu bylo možné procvičit specifický způsob létání ve vysokohorském prostředí, musela se chtě nechtě rozhlédnout především do zahraničí. Přestože se v minulosti podobný výcvik realizoval i u nás v lokalitě Mravenečník nedaleko horní přečerpávací nádrže Dlouhé stráně v Jeseníkách, problém představovala relativně nízká nadmořská výška plochy, jež činí pouze cca 1340 metrů nad mořem. Pokud k tomu připočteme stále zpřísňující se podmínky užití plochy kvůli ochraně přírody, je vcelku jasné, že tato lokalita pro výcvik ve vysokohorském létání již svými parametry naprosto nedostačovala a v dnešní době ji tak využívá převážně pardubické CLV, které zde nepravidelně cvičí přistání s vrtulníky Enstrom 480 a Mi-17.
Smysluplné a efektivní řešení se tak nakonec našlo až ve Francii v podobě specializovaného Střediska výcviku létání v horských oblastech (Centre De Vol En Montagne) v Sainte Léocadie ve východní části francouzských Pyrenejí. Toto středisko bylo založeno jako součást letecké školy francouzského vojskového letectva EALAT (École de l’aviation légère de l’Armée de terre) již v roce 1960. Jeho členité okolí s horskými masivy a hlubokými údolími umožňuje pilotům vrtulníků provádět náročný a realistický výcvik létání v horských oblastech, který je nezbytnou součástí přípravy k nasazení do zahraničních operací. Nejvyšší vrcholy ve výcvikových prostorech dosahují téměř 3000 metrů nad mořem, přistávací plochy v pracovních zónách jsou situovány ve výškách přes 2000 metrů a samotné letiště Sainte Léocadie s travnatou vzletovou a přistávací dráhou se nachází na náhorní plošině ve výšce 1320 metrů nad mořem.
Horského střediska v Sainte Léocadie využívají kromě domácího letectva rovněž vrtulníkáři z Belgie, Velké Británie, Nizozemí, Německa a právě České republiky, neboť k podobnému druhu výcviku má takřka ideální podmínky. Samozřejmě i zde je nutné dodržovat určitá hluková omezení především při nočním výcviku létání s NVG, podobná omezení však platí téměř všude v Evropě. Z českého pohledu je tak v podstatě jedinou nevýhodou tohoto střediska poměrně velká přeletová vzdálenost pro posádky vrtulníků a nutnost využívat pro dopravu personálu a materiálu letouny A319 či C-295 nejbližší možné letiště Perpignan-Rivesaltes u pobřeží Středozemního moře.
Letošního dvoutýdenního výcviku Mountain Flight 2023 se účastnily jak posádky 222. vrtulníkové letky ze 22. zVrL v Náměšti nad Oslavou s dvojicí vrtulníků Mi-171ŠM ev. č. 9781 a 9806, tak i vrtulníkáři 243. vrtulníkové letky ze 24. zDL Praha-Kbely s jedním strojem Mi-17 ev. č. 0839 a jedním W-3A Sokol ev. č. 0713. Celkově se během dvou týdnů ve Francii prostřídala asi stovka příslušníků leteckého a technického personálu z obou základen. Přepravu části cvičících a materiálu zajistily dopravní letouny CASA C-295M, které opět využily nejbližší možné letiště v Perpignanu. Protože se každá z letek specializuje na poněkud jiný typ nasazení a plnění daných úkolů, byl výcvik obou skupin řešen víceméně samostatně a to včetně přeletu na jih Francie. Zatímco vrtulníkáři 222. letky jej zahájili už 31. srpna přeletem po trase Náměšť-Líně-Luxeuil-Salon de Provence, kde následně přenocovali a poslední etapu do Sainte Léocadie dokončili až druhý den, kbelští se na cestu vydali 1. září po trase Kbely-Líně-Karlsruhe-Valence-Sainte Léocadie, kterou uskutečnili na jeden zátah.
Kromě pilotů se výcviku v okolí Sainte-Léocadie zúčastnili náměšťští příslušníci oddělení záchranné a výsadkové přípravy, kteří jsou běžně součástí tzv. pátrací a záchranné služby SAR. Ti na místě zdokonalovali výcvik záchranných činností, který byl zaměřen na výcvik slanění s vakuovou matrací i slanění a transport raněného na podvěsovém, třicetimetrovém laně. Toto lano se používá při záchranných pracích v momentě, kdy není možné použít palubní jeřáb. (foto: 22. zVrL Náměšť nad Oslavou)
Výcvik v Pyrenejích byl opět zaměřen na létání ve složitých taktických a geografických podmínkách na limitních parametrech letu, využitelných i při řešení zvláštních případů za letu, např. vysazení motoru. Z travnaté plochy či heliportů horského výcvikového centra Sainte Léocadie posádky startovaly do nedalekých jedenácti pracovních zón, kde opakovaně trénovaly přistání a vzlety na plochách omezených rozměrů v nadmořské výšce přes dva kilometry. Samotné létání ve vysokohorském prostředí je o permanentním přemýšlení nad pilotáží a adekvátních reakcích na různá specifika, daná nevyzpytatelnými meteorologickými podmínkami, včetně turbulentního větru či rychle se měnících teplot. Ty značně ovlivňují výkon vrtulníku v takové výšce a jeho pilotáž se tak stává mnohem náročnější.
„Prostředí poblíž místa cvičení nabízí širokou škálu ploch pro přistání v různých nadmořských výškách, proto je možné provádět výcvik postupně od jednoduchých až po ty složitější situace. Posádky tvořili kromě zkušených pilotů také noví piloti vrtulníku Mi-171Š a noví palubní střelci, kteří absolvovali výcvik ve vysokohorském terénu poprvé. Před samotným letem je potřeba vše tzv. nasucho nadrilovat. Zopakovat všechny procedury a zásady při výběru vhodných ploch a samotné přistání do ztíženého terénu ve vysokých nadmořských výškách. Palubní střelec musí být schopen poskytnout pilotovi správné informace týkající se například sklonu přistávací plochy, informovat o překážkách nebo ostrých kamenech. Bezpečné přistání do takového terénu je vždy o spolupráci celé posádky. Také jsme měli v Pyrenejích možnost vycvičit jednoho inspektora a tři instruktory létání,“ přibližuje podobu letošního výcviku velitel náměšťského kontingentu major Stanislav Fajmon.
Závěrem je možné konstatovat, že podobný specifický výcvik pomáhá udržovat vysokou úroveň připravenosti českých vrtulníkářů a je nezbytným předpokladem pro jejich účast v mezinárodních operacích. V armádních kruzích se navíc proslýchá, ze už v příštím roce by se čeští vrtulníkáři měli po více než deseti letech od posledního nasazeni v Afghánistánu v rámci Task Force Hippo účastnit další zahraniční mise jako součást Alianční předsunutě přítomnosti eFP (enhanced Forward Presence). Zda k něčemu podobnému skutečně dojde se snad dozvíme již koncem tohoto roku.
Obrovské poděkování za nádherné fotky si zaslouží francouzský fotograf Julien Gernez, jehož další tvorbu je možné shlédnout na https://juliengernez.myportfolio.com/, nebo https://skywards-review.fr/
Série záběrů na úžasnou atmosféru létání v horském výcvikovém středisku Sainte Léocadie, odkud se posádky „HIPPO 06“ a „HIPPO 81“ z Náměšti plus „GASTON“ a „HANDY“ ze Kbel vydávaly do nedalekých pracovních zón, kde opakovaně trénovaly přistání a vzlety na plochách omezených rozměrů v nadmořské výšce přes dva kilometry. (všechny foto: Julien Gernez, https://juliengernez.myportfolio.com/, https://skywards-review.fr/)
(úvodní foto: Julien Gernez, https://juliengernez.myportfolio.com/, https://skywards-review.fr/)
(zdroj: archív redakce czechairforce.com; článek „Čeští vrtulníkáři během cvičení Moutain Flight procvičovali létání ve vysokohorském terénu“, autor Štěpánka Tříletá, https://lznamest.army.cz/aktuality/cesti-vrtulnikari-behem-cviceni-moutain-flight-procvicovali-letani-ve-vysokohorskem-terenu)
(aktualizace: 3. 10. 2023)
