L-159 v Iráku: Český příspěvek v boji proti Islámskému státu
Na konci loňského roku oslavily letouny L-159 ALCA už čtvrtstoletí služby ve Vzdušných silách AČR, když v prosinci roku 2000 přilétly na leteckou základnu v Čáslavi první dva stroje trupových čísel 6006 a 6007. Od té doby se Alky staly nepostradatelnou součástí taktického letectva a jejich zavedení do výzbroje na přelomu milénia znamenalo důležitý začátek přechodu na západní techniku a alianční standardy ve Vzdušných silách AČR. A přestože se české Alky za těch 25 let nikdy neúčastnily žádných bojových akcí, přestože armáda plánovala jejich nasazení v rámci zahraniční mise do Afghánistánu, letoun jako takový se svého bojového debutu nakonec dočkal v roce 2016 v řadách iráckého letectva, které jej nasadilo do závěrečných bojů proti ISIS v okolí Fallúdže a Mosulu.
Kdo si koupí Alku?
Je vcelku logické, že výrobce při vývoji jednomístné útočné verze L-159A a především pak dvoumístné cvičně-bojové modifikace L-159B počítal s výrazným exportem svého nového produktu a jen popis několikaletých snah o prodej Alky do světa by patrně vydal na napínavý román s několika zápletkami. Když však celou problematiku poněkud zjednodušíme, tak k nevýraznému exportnímu úspěchu L-159 vedlo hned několik zásadních faktorů. Tím asi nejzásadnějším bylo, že Alka se bohužel narodila do špatné doby. Tu charakterizoval rozpad celého východního bloku v čele s tehdejším Sovětským svazem a z toho plynoucí zmírnění celosvětového napětí, které následně vedlo ke značné redukci výdajů na obranu, drastickému snižování počtu výzbroje ozbrojených sil a z toho plynoucího přebytku vyřazované letecké techniky na trhu či neochoty nakupovat výzbroj zcela novou. V této době tak nebyla po podzvukovém typu, který měl nadzvukové letouny vždy pouze doplňovat, prostě patřičná poptávka.
Druhým faktorem byla paradoxně na svou dobu a danou kategorii nadstandardní vybavenost Alky moderními systémy, které tento stroj nejen výrazně prodražily, ale především vedly k mnoha exportním omezením. Alka používala řadu klíčových komponentů a systémů z USA, Velké Británie či Itálie, které v řadě případů blokovaly její prodej, a to ať už z logických vojensko-politických důvodů, tak bohužel v řadě případů i kvůli ochraně svých vlastních exportních zájmů a investic. Poměrně intenzivní snaha výrobce exportovat začátkem milénia nový L-159B, jenž se oproti jednomístným strojům odlišoval pokročilejší avionikou a větším rozvojovým potenciálem, tak přišla vniveč a jedinou šancí, jak dostat Alku do světa, se nakonec ukázal prodej nadbytečných a dlouhodobě uložených strojů. AČR totiž po drastických škrtech výdajů na obranu v roce 2003 odstavila z provozu prakticky 2/3 celé flotily vyrobených Alek. Část z nich se sice následně využila při konverzi na dvoumístné stroje L-159T1, větší část však byla uložena a česká vláda se snažila za každou cenu tyto nepotřebné letouny prodat.
První reálnou snahou byla dohoda mezi Ministerstvem obrany ČR, obchodní společnosti Omnipol a koncernem EADS, který se zavázal odebrat celkově 5 strojů v rámci nákupu čtveřice transportních letounů CASA C-295M. Do Španělska byly v roce 2010 odeslány tři jednomístné stroje L-159A ev. č. 6042, 6043 a 6044 plus dvě spárky L159T1 ev. č. 6071 a 6072, které měly být v podstatě vyměněny za cenu jedné Casy. Přestože tehdejší představitelé Ministerstva obrany tvrdili, že „španělské“ Alky budou sloužit k výcviku pilotů NATO, není asi tajemstvím, že skutečnou cílovou destinací nemělo být Španělsko, nýbrž jihoamerická Bolívie, které tehdy vládl levicový prezident Evo Morales. Tento zamýšlený transfer do Jižní Ameriky však skončil ještě dříve než začal a to kvůli nekompromisnímu vetu americké administrativy. Trojice jednomístných Alek posléze skončila v USA u společnosti Lewis Fighter Fleet LLC, kde letouny obdržely americké registrace N742L, N743L a N744L, zatímco oba dvoumístné stroje se vrátily zpět do ČR v rámci kompenzace za neplnění smluvních podmínek při dodávkách letounů CASA a u českého letectva slouží do dnešních dnů s novými trupovými čísly 6077 a 6078.
Uložené Alky byly v téže době velmi aktivně nabízeny například Maďarsku, Slovensku, Nigérii, Venezuele, Rakousku nebo dokonce Irsku, ale vždy bez viditelného úspěchu. Už se zdálo, že letouny L159 uložené ve speciálních vakuových obalech u výrobce ve Vodochodech čeká smutný osud, nakonec se však podařilo získat alespoň dva důležité zákazníky – amerického kontraktora Draken International a irácké vojenské letectvo IQAF.
Největším zahraničním uživatelem Alek je americký kontraktor Draken International, který spoluzakládal známý americký podnikatel Jared Isaacman. Letouny L-159E používané Drakenem se od českých Alek odlišují modernizovaným radarem Grifo-L a schopností nést rušící kontejnery AN/ALQ-188, nebo ACMI pody P5 či cvičné zbraňové kontejnery SUU-20. V posledních letech se L-159E začínají postupně přesouvat k dceřiné společnosti Draken Europe, která Alky provozuje z letiště Teesside ve Velké Británii a požívá je klasicky v roli agresorů. Letouny provozované v Evropě na podporu výcviku RAF či RNLAF lze poznat podle nového zatřeného zadního překrytu, jenž nahradil původní prosklený. (foto: Draken International)
L-159 pro Irák
Irácké letectvo patřilo k dlouholetým uživatelům československých cvičných letounů z produkce Aera Vodochody a mnoho iráckých pilotů v minulosti začínalo svou pilotní kariéru právě na strojích L-29 Delfín či L-39 Albatros. Není proto úplně překvapivé, že zrovna IQAF využilo lákavou nabídku na odkup přebytečných strojů L-159, které se do té doby z mnoha různých důvodů nedařilo prodat a letouny byly dlouhodobě uložené přímo u výrobce.
Iráčané jednali o možnosti dodávek českých letounů řady L-159 v podstatě již od roku 2009. Příslušná kupní smlouva byla dokonce už dvakrát podepsána, ale nikdy nenabyla účinnosti a finančního plnění. Na podzim 2012 se Česká republika nově dohodla s Irákem na dodávce 28 dvoumístných Alek, kterou mělo tvořit 24 nově vyrobených letounů L-159B a čtyři použité L-159T1 ze stavu Vzdušných sil AČR. Vyjednávání o tomto kontraktu však rovněž nebyla úspěšná a Iráčané nakonec dali přednost koupi 24 nadzvukových letadel T-50IQ od jihokorejské společnosti Korea Aerospace Industries za zhruba 1,1 miliardy dolarů.
Protože však dodávka korejských letounů do výzbroje IQAF nabírala značné zpoždění a Iráčané potřebovali urgentně získat nové cvičně-bojové stroje, obrátili se v roce 2013 opět na Českou republiku. Nová jednání se již zaměřila výhradně na odkup dlouhodobě uložených strojů. Ministerstvo obrany mělo v této době k dispozici celkem 36 nadpočetných letounů L-159, na jejichž řádné uložení vynakládalo ročně částku 10 mil. Kč a tak se chtělo letounů za každou cenu zbavit. Dosavadní úsilí státu i výrobce o jejich odprodej nebylo i přes desítky jednání s potencionálními zájemci úspěšné, stejně jako obchodní veřejná soutěž z roku 2012, v jejímž rámci byla maximální nabídka za jeden dlouhodobě uložený letoun L-159 pouze necelých 6 mil. Kč.
K zásadnímu průlomu ve složitých jednáních došlo nakonec začátkem roku 2014, kdy Irácká republika projevila konkrétní zájem o pořízení až 15 letounů L-159, z toho 11 bylo dlouhodobě uložených a další 4 měly pocházet přímo z výzbroje AČR. Obchod realizovala společnost Aero Vodochody, která letouny odkoupila od Armády ČR, jež tyto letouny v roce 2014 formálně vyřadila ze své evidence. Z celkově 15-ti nepotřebných strojů mělo být 12 uvedeno do letuschopného stavu, zatímco zbylé 3 neletuschopné chtělo irácké letectvo využít na náhradní díly a s jejich uschopněním se nepočítalo. Pořizovací cena celkem 15 letounů pro Aero činila 750 milionů Kč (necelých 30 milionů USD). Výrobce na části uložených strojů musel vykonat generální opravu a všechny letouny dodával spolu se zbraněmi a municí. Podle dohody zajistil rovněž dodávky prostředků pozemního zabezpečení, logistického vybavení a výcviku iráckých pilotů i techniků. Realizace celé obchodní transakce nakonec dosáhla částky cca 4 mld. Kč.
IQAF z důvodu probíhajících bojů proti Islámskému státu na severu země potřebovalo letouny tak urgentně, že tři jednomístné L-159A ev. č. 6049, 6055 a 6068 plus jedna spárka L-159T1 ev. č. 6069 byly staženy přímo ze stavu 212. taktické letky v Čáslavi. Dalších 7 ks L-159A ev. č. 6006, 6008, 6010, 6014, 6025, 6037 a 6045 bylo dlouhodobě odstavených ve Vodochodech a tyto letouny musely projít předepsanými pracemi u výrobce. Trojice neletuschopných strojů ev. č. 6001, 6002 a 6004 byla dodána jako zdroj náhradních dílů a v roce 2017 byla jako poslední předána IQAF úplně nová spárka L-159T1, konvertovaná z jednomístného stroje ev. č. 6017.
Na podzim roku 2015 se v ČR uskutečnil výcvik pozemního personálu a probíhal taktéž základní výcvik prvních čtyř z celkem 12-ti plánovaných iráckých pilotů, kteří se přeškolovali na spárce ev. č. 6069. V říjnu 2017 úspěšně ukončila přeškolovací výcvik zabezpečovaný společností Aero Vodochody již třetí skupina iráckých pilotů. Přeškolení pilotů na L-159 zahrnovalo teoretickou část, trénink na leteckém simulátoru a letový výcvik v rozsahu 30 až 35 letových hodin. Ve skupině iráckých „driverů“ L-159 byli například dva piloti z iráckého programu výcviku letců na stíhačky F-16, kteří díky výcviku v USA uměli výborně anglicky a měli největší zkušenosti. Další pilot měl zkušenosti s létáním na strojích T-6 Texan, někteří zase jen s Cessnou 208 nebo Antonovem 32, jiní zase s Migy nebo Suchoji ještě z doby Saddáma Husajna.
Vůbec první dvě dodané Alky iráckému letectvu byly letouny IQAF-5903 (ex 6049 – AČR) a IQAF-5904 (ex 6055 – AČR), které až do začátku roku 2015 sloužily u 212. taktické letky v Čáslavi. Samotný přelet do iráckého Baládu se uskutečnil ve dnech 4. – 5. listopadu 2015, přičemž slavnostního předání českých letounů se přímo v Baládu zúčastnil irácký ministr obrany Chálid al-Obejdí a velitel iráckého letectva Hamid Anwar. Letouny se do Iráku přelétávaly v konfiguraci se čtyřmi přídavnými nádržemi a většinou s dvěma plánovanými mezipřistáními pro doplnění paliva na bulharském letišti Plovdiv-Krumovo a tureckém Malatya-Erhaç, kde se zároveň přenocovalo před závěrečnou etapou přeletu na základnu Balád. Jako technický doprovod na části trasy do Turecka sloužil tovární letoun Aero Ae-270 Ibis reg. OK-ALE. Určitou zajímavostí rovněž je, že kvůli počáteční neochotě britské vlády schválit export systému vlastní ochrany typu Sky Guardian 200 musely oba stroje odlétnout do Iráku s demontovaným zařízením RWR, které jim bylo namontováno zpět až později, po oficiálním schválení britskou vládou.
Dvojice L-159A reg. IQAF-5903 a IQAF-5904 při zkušebním letu v okolí Krkonoš, při němž se ověřovala funkčnost palivové soustavy a přečerpávání paliva ze čtyř přídavných nádrží. Šlo o první irácké Alky, sloužící až do roku 2015 ve stavu čáslavské 212. taktické letky, které přistály na irácké letecké základně Balád ve čtvrtek ráno 5. listopadu 2015. Letoun IQAF-5904 se zapojil do vůbec první bojové operace iráckých Alek ze stavu 115. letky, k níž došlo v neděli 12. června 2016. Dvojice letounů (IQAF-5904 a IQAF-5905) tehdy vzlétla z letecké základny Balád s cílem vybombardovat tři pozice sil Islámského státu ve městě Fallúdža. Jejich výzbroj tvořily klasické „železné“ pumy Mk.82 ráže 500 liber (227 kg). (foto: Petr Štefl)
Další Alka IQAF-5905 (ex 6068 – AČR) dorazila do Iráku údajně během dubna 2016, zatímco dvojice L-159A IQAF-5906 (ex 6014 – uložený a IQAF-5908 (ex 6008 – uložený) se vydala na přelet z Vodochod v termínu 23. až 25. srpna 2016 a šlo už o bývalé uložené letouny, které prošly u výrobce generální opravou a znovu uschopněním. Dvojici bývalých „uloženek“ následně v prosinci 2016 doplnil třetí letoun IQAF-5907 (ex 6006 – uložený), který se vydal na přelet z Vodochod do Baládu ve dnech 13. až 14. prosince 2016. Začátkem března 2017 irácké letectvo obdrželo další dvojici letounů IQAF-5910 (ex 6025 – uložený) a IQAF-5911 (ex 6037 – uložený), které svůj přelet z Vodochod uskutečnily v termínu 28. února až 2. března 2017, zatímco o týden později byla dodána poslední dvojice jednomístných strojů IQAF-5909 (ex 6010 – uložený) a IQAF-5912 (ex 6045 – uložený), absolvujících přelet z Vodochod do Baládu ve dnech 7. až 10. března 2017.
V případě spárek převzala 115. letka první dvoumístný L-159T1 IQAF-5902 na základně Balad oficiálně dne 20. května 2018 a tento letoun uskutečnil přelet z Vodochod v termínu 15. až 17. května. Zajímavostí této spárky je, že šlo o první letoun L-159 vyráběný přímo pro zahraničního zákazníka, jenž vznikl konverzí z jednomístného stroje ev. č. 6017. Nově vyrobený L-159T1 převzalo irácké letectvo ve skutečnosti už 31. prosince 2016, ale následně byl ponechán v České republice, aby pomohl s výcvikem nejnovější skupiny iráckých pilotů. V případě druhé spárky L-159T1 IQAF-5901 (ex 6069 – AČR), u níž došlo ještě na území ČR během výcviku iráckého létajícího personálu k vyčerpání meziopravního technického resursu a musela projít GO u výrobce, došlo k jejímu přeletu do Iráku až ve dnech 7. až 8. prosince 2022 a doprovodným letounem byl vůbec poprvé letoun Pilatus PC-12 (reg. OK-PTT) společnosti Air Bohemia.
| Přehled letounů L-159A a L-159T1 z výzbroje iráckého letectva - 115. letka IQAF na základně Balad | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Verze | Registrace v Iráku | Přílet na Balad AB | Trupovka v AČR | Původní provozovatel v AČR | Základna | Poznámka |
| L-159T1 | IQAF-5901 | 8. prosince 2022 | 6069 | 212. taktická letka, 213. výcviková letka | 21. zTL Čáslav | v 2015 předán ze stavu AČR (nový trup výr. č. 156075) |
| L-159T1 | IQAF-5902 | 17. května 2018 | 6017 | - | - | novovýroba (nový trup výr. č. 156084) |
| L-159A | IQAF-5903 | 5. listopadu 2015 | 6049 | 321. taktická letka, 212. taktická letka | 32. zTL Náměšť, 21. zTL Čáslav | v 2015 předán ze stavu AČR |
| L-159A | IQAF-5904 | 5. listopadu 2015 | 6055 | 42. stíhací letka, 212. taktická letka | 4. zTL, 21. zTL Čáslav | v 2015 předán ze stavu AČR |
| L-159A | IQAF-5905 | duben 2016 | 6068 | 212. taktická letka | 21. zTL Čáslav | v 2015 předán ze stavu AČR |
| L-159A | IQAF-5906 | 25. srpna 2016 | 6014 | 42. stíhací letka | 4. zTL Čáslav | odstaven v 2003, uložen ve Vodochodech |
| L-159A | IQAF-5907 | 14. prosince 2016 | 6006 | 42. stíhací letka, 212. taktická letka | 4. zTL, 21. zTL Čáslav | odstaven v 2004, uložen ve Vodochodech |
| L-159A | IQAF-5908 | 25. srpna 2016 | 6008 | 42. stíhací letka | 4. zTL Čáslav | odstaven v 2003, uložen ve Vodochodech |
| L-159A | IQAF-5909 | 10. března 2017 | 6010 | 42. stíhací letka | 4. zTL Čáslav | odstaven v 2003, uložen ve Vodochodech |
| L-159A | IQAF-5910 | 2. března 2017 | 6025 | 322. taktická letka, 212. taktická letka | 32. zTL Náměšť, 21. zTL Čáslav | odstaven v 2006, uložen ve Vodochodech |
| L-159A | IQAF-5911 | 2. března 2017 | 6037 | 321. taktická letka, 212. taktická letka | 32. zTL Náměšť, 21. zTL Čáslav | odstaven v 2004, uložen ve Vodochodech |
| L-159A | IQAF-5912 | 10. března 2017 | 6045 | 321. taktická letka, 212. taktická letka | 32. zTL Náměšť, 21. zTL Čáslav | odstaven v 2004, uložen ve Vodochodech |
| L-159A | - | ? | 6001 | 42. stíhací letka | 4. zTL Čáslav | odstaven v 2003, v IQAF jako zdroj náhradních dílů |
| L-159A | - | ? | 6002 | 42. stíhací letka | 4. zTL Čáslav | odstaven v 2003, v IQAF jako zdroj náhradních dílů |
| L-159A | - | ? | 6004 | 42. stíhací letka, 212. taktická letka | 4. zTL, 21. zTL Čáslav | odstaven v 2004, v IQAF jako zdroj náhradních dílů |
Poznámka: Přesná data příletů L-159 na Balad AB jsou pouze odhadem na základě termínu příletu doprovodných letounů Aero Ae-270 Ibis (reg. OK-ALE) a Pilatus PC-12 (reg. OK-PTT) zpět do ČR. Přibližné termíny odstavení některých L-159 z provozu v AČR jsou uvedeny podle osobních vzpomínek a pozorování na LKCV a LKPD.
Spárka L-159T1 s registrací IQAF-5901 a přiděleným trupovým číslem 6069 se vydává začátkem prosince 2022 na přelet do Iráku po letové trase Vodochody-Plovdiv-Malatya-Balad. Alca výrobního čísla 156069 byla původně vyrobena jako jednomístný L-159A a předána na 32. základnu taktického letectva v Náměšti nad Oslavou. V letech 2006-2007 následně prošla přestavbou na dvoumístnou verzi L-159T1 a to za využití původního stroje č. 6069 a dalšího nadbytečného letounu č. 6035, přičemž nový trup verze T1 byl vyroben pod číslem 6075. Tato spárka následně sloužila v Čáslavi u 212. taktické letky a od roku 2013 u nově zformované 213. výcvikové letky. V roce 2015 se stala jedním ze čtyř letounů L-159, které Vzdušné síly AČR v zájmu rychlého posílení iráckého letectva uvolnily přímo z flotily provozovaných letounů. Následně se používala ve Vodochodech k výcviku iráckých pilotů a to až do vyčerpání meziopravního technického resursu. Po generální opravě a přeletu do Iráku se nově dodaný letoun 12. března 2023 účastnil hned prvního nočního letu Alky v řadách iráckého letectva. Pilotem byl brigádní generál Firas (velitel Stíhacího křídla na letecké základně Balád), na zadním sedadle seděl velitel iráckého letectva generálporučík Šiháb Džáhid Alí. Po dokončení letu vydal velitel letectva konečné rozhodnutí udělit pilotům L‑159 oprávnění k nočnímu létání – poprvé od zavedení letounu do výzbroje v roce 2015. Irácké spárky jsou v původní konfiguraci a od modernizovaných českých L-159T1+ se odlišují zjednodušenou avionikou bez radiolokátoru, systému vlastní ochrany a disponují jedním avionickým počítačem se starším software, který je schopen obsluhovat pouze jeden MFD v každé kabině. (foto: Aero Vodochody)
Český mentoring v Baládu
Pro rychlejší operační nasazení L-159 ve službách iráckých vzdušných sil byl přímo do Iráku vyslán Letecký poradní tým Armády České republiky, který zahájil operační působení na letecké základně Balád 1. srpna 2016. Hlavním úkolem Leteckého poradního týmu (LPT) v Iráku byla poradní a mentorovací činnost při operačním výcviku pozemního a leteckého personálu iráckých vzdušných sil na letounech L-159.
Letecký poradní tým za svoje tříleté působení vycvičil příslušníky 115. letky IQAF v těchto schopnostech: plánovat a provádět letecké operace (10 pilotů je schopno létat bojové mise, 6 pilotů je kvalifikováno jako vedoucí dvojice, z nichž 3 jsou instruktoři), dále zabezpečit základní a vyšší druhy údržby a provádět vlastní výcvik. Jádro Leteckého poradního týmu na základně Balád v Iráku tvořili instruktoři a příslušníci leteckého technického personálu. Jednotka v celkovém počtu 29 osob byla sestavena především z příslušníků 21. základny taktického letectva Čáslav, které doplnili vojáci z dalších vojenských útvarů a zařízení.
České Letecké poradní týmy (LPT) na základně Balád v Iráku 2016-2019
- 1. LPT, velitel podplukovník Petr M., plnění operačního úkolu od 1. srpna 2016 do 4. prosince 2016
- 2. LPT, velitel plukovník Ján S., plnění operačního úkolu od 4. prosince 2016 do 5. dubna 2017
- 3. LPT, velitel major Denis D., plnění operačního úkolu od 5. dubna 2017 do 5. srpna 2017
- 4. LPT, velitel major Jan P., plnění operačního úkolu od 5. srpna 2017 do 10. února 2018
- 5. LPT, velitel major Martin J., plnění operačního úkolu od 10. února 2018 do 8. srpna 2018
- 6. LPT, velitel major Petr D., plnění operačního úkolu od 8. srpna 2018 do 27. února 2019
- 7. LPT, velitel major M. B., plnění operačního úkolu od 27. února 2019 do 29. června 2019
V obecné rovině se dá říci, že hlavním cílem působení LPT v Iráku bylo dosažení plných operačních schopností létajícího a pozemního personálu letounů L-159 u 115. letky IQAF. Konkrétně šlo o poradní činnost při operačním výcviku pozemního a létajícího personálu iráckých vzdušných sil, která se zaměrovala na taktické použití letounů, použití palubních zbraní a výstroje, systém velení a řízení, bezpečnost letů, manipulaci se zbraněmi a municí, plánování letových misí v operaci, manévry v prostoru bojové činnosti při kontaktu s nepřítelem, nouzové postupy a komunikaci. Po dodání první spárky L-159T1 do Baládu mohli čeští instruktoři zintenzivnit výcvik iráckých pilotů a občas se dostat i do vzduchu. Výcvikové mise českých instruktorů směřovaly například k íránským hranicím, nebo až na jih ke Kuvajtu.
České příslušníky 1. Leteckého poradního týmu navštívil v listopadu 2016 tehdejší ministr obrany Martin Stropnický. Při své návštěvě Iráku slavnostně otevřel český kemp, který jednotka na letecké základně Balád od léta vybudovala a odhalil plaketu s názvem základny, kterou příslušníci LPT pojmenovali „Kemp Sovina“ na počest jejich kolegovi Ondřeji Sovinovi, pilotu 212. taktické letky, který v roce 2012 tragicky zahynul při nočním výcvikovém letu na L-159A. (foto: Ministerstvo obrany ČR)
Kromě výše uvedeného se LPT podílel na kontrole provádění předletových příprav, dozoru nad způsobem ošetřování, údržby a odstraňování závad na iráckých L-159A a L-159T1, teoretickém i praktickém školení létajícího a pozemního technického personálu, na tvorbě doktríny, taktiky a procedur potřebných pro letecký a pozemní výcvik.V průběhu působení v Iráku český LPT spolupracoval jak s iráckou armádou, tak i s příslušníky armád tvořících mezinárodní koalici proti ISIL, zejména s ozbrojenými silami USA.
LPT působil v jedné z vyhrazených částí základny Balad. Když sem dorazil první tým, nebylo v těchto prostorech prakticky nic jen kromě štěrku a zodolněného velitelského stanoviště základny, které během předchozích bojů dostalo přímý zásah. Postupně se usilovnou prací a s přispěním irácké armády podařilo vybudovat defacto malou základnu s obytnými kontejnery, kryty, kuchyní, jídelnou a prádelnou. Malá česká základna v Baladu zároveň získala označení Kemp Sovina na počest bývalému příslušníkovi 212. taktické letky Ondřeji Sovinovi, který v roce 2012 tragicky zahynul na L-159 během nočního letu.
Mise byla 1. června 2019 ukončena a jednotka se vrátila do ČR. vycvičil za dobu takřka tříletého působení 15 iráckých pilotů. Již v průběhu výcviku splnilo šest iráckých pilotů 34 bojových misí (70 bojových letů) proti Islámskému státu. Počet výcvikových hodin přesáhl 300 letových hodin a 780 hodin odborné teoretické přípravy leteckého personálu. Během výcviku pozemního leteckého personálu bylo vyškoleno celkem 43 techniků na základní údržbu letounu L-159 ALCA a 12 z nich pak na vyšší odbornou úroveň. Dalších osm techniků dosáhlo úrovně technických instruktorů. K udržení schopností iráckého letectva měla na Letecký poradní tým navázat Výcviková jednotka ALCA, a to formou krátkodobých kurzů. Příslušníci českého letectva v počtu do 13 osob měli být do dvouměsíčních rotací vysíláni dvakrát ročně. Z důvodu zhoršené bezpečnostní situace v prostoru nasazení a problematického plnění smluv ze strany Iráku ve prospěch společnosti Aero Vodochody k vyslání jednotky nedošlo.
České vojáky v Baládu navštívil v srpnu 2017 rovněž předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka, kterého doprovázel náčelník Generálního štábu Armády České republiky Josef Bečvář a zástupci Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany. Premiér Sobotka se na letecké základně Balad setkal s českými příslušníky 4. LPT, kteří působili v Iráku v rámci operace „Inherent Resolve“, a hovořil rovněž s velitelem iráckého letectva Hamidem Anwarem. O flotilu iráckých Alek 115. letky IQAF se v Baládu staralo cca 114 příslušníků pozemního personálu ILS a z českého pohledu je zajímavé, že technickému personálu šéfoval v uvedené době Samír Jawad, který v letech 1981 až 1987 studoval v Brně a uměl obstojně česky, navíc z dřívější služby velmi dobře znal letouny z Aera Vodochody – L-29 Delfín a L-39 Albatros. (foto: Úřad vlády ČR)
Žhavé nebe nad Mosulem a Fallúdžou
Proti postupně se hroutícímu Islámskému státu irácké letectvo stihlo nasadit i první dodané L-159A, které se zapojily především do závěrečních bojů proti islamistům u Fallúdže a Mosulu. Pro Alku se tak jednalo o první skutečné bojové nasazení v její historii a v barvách IQAF.
Islámský stát, který je známý rovněž pod názvy Daeš či ISIS, představoval radikální islamistickou organizaci původem z Iráku, jež vznikala postupně jako irácká odnož teroristické sítě Al-Káidy. Kořeny této organizace sahají až ke skupině „Tahvíd a džihád“, kterou vedl Jordánec Abú Musa Zarkáví (vlastním jménem Ahmad Fadil Nazal Halajla) a jejímž původním cílem bylo svržení krále v Jordánsku. Po invazi Spojených států a jejich spojenců do Iráku v roce 2003 začala tato radikální ozbrojená skupina operovat na iráckém území a přestože druhá válka v Iráku skončila úspěšným svržením autoritářského a tyranskému režimu Saddáma Husajna, zemi postupně zachvátilo sektářské násilí. Zarkávího skupina totiž podnikala nejen útoky na Američany či irácké policisty a vojáky, ale i na představitele šíitů s cílem rozpoutat v Iráku sektářskou válku. Již od začátku se islámští ozbrojenci netajili odvážným plánem vytvořit na území Iráku ryze islámský stát, ve kterém by platily pouze islámské zákony. IS byl zároveň jednou z mnoha vojenských organizací, které vedly záškodnické a teroristické operace proti americkým okupačním silám a jejich spojencům.
Po stažení amerických sil z Iráku v roce 2011 a začátku občanské války v Sýrii začal Islámský stát opět nabývat na síle. Na konci roku 2013 se totiž ozbrojencům podařilo ovládnout velkou část západoirácké provincie Anbár, kterou obývají především sunnité a dne 3. ledna 2014 vyhlásili islamisté samostatný stát s centrem v irácké Fallúdži. Islámský stát se v Iráku následně etabloval především v létě 2014, kdy uspěl při rozsáhlé ofenzivě proti irácké armádě v provinciích Anbár, Saladdín a Ninive. Zde se jednotky irácké armády během několika málo dnů doslova zhroutily a byly rozprášeny. Islamistům tak spadlo do náruče několik důležitých měst a oblastí, jako Fallúdža, Ramádí, Mosul. A s nimi samozřejmě i obrovské množství moderních zbraní, protože v těchto městech se nacházely silné a dobře vyzbrojené posádky. Teroristé ovládali samozvaný chalífát na vrcholu své moci zhruba na třetině území Iráku a Sýrie.
Dvojice L-159A reg. IQAF-5905 a 5908 startuje ze základny Balad k dalšímu úderu na postavení ISIS v klasické konfiguraci s dvojicí pum Mk.82 a dvojicí velkých 500 litrových baků. Od června 2016 do konce září 2017 provedly irácké L-159A celkově 418 bojových vzletů, při nichž svrhly 859 pum Mk.82. (foto: archív redakce czechairforce.com)
V letech 2015 a 2016 pak následovaly další boje s iráckou armádou, která usilovala o dobytí ztracených území Iráku za podpory mezinárodní koalice, vedené Spojenými státy. Ačkoliv podle velitele IQAF generála Anwara Hamad Amina sehrála Alka hlavní roli při porážce ISIS, podobná slova je vždy potřeba chápat v politických souvislostech a především jako určité poděkování za podporu ČR v závěrečných bojích proti ISIS. Alky totiž létaly jako součást iráckých bojových sil po boku dalších letounů Cessna 208 Caravan, Su-25 a F-16. Účastnily se bojových misí po celém severu a severozápadě Iráku, aby pomohli osvobodit místa jako Fallúdža, Ramádí, Rawa, Tal Afar, Nawija a Mosul. Irácké letectvo mělo zároveň přesně rozdělené role pro jednotlivé typy. Zatímco americké F-16C/D s přesně naváděnou pumovou výzbrojí GBU-10/12 Paveway a turbovrtulové Cessny 208 s protitankovými střelami Hellfire byly používány pro přené a bodové údery, české L-159 a ruské bitevní Su-25 s hloupou municí se používaly při úderech na méně přesné cíle.
Vůbec první bojovou akcí, do které se irácké Alky zapojily, byla bitva o Fallúdžu. Ta začala na konci května 2016 a během června se Iráčanům podařilo vytlačit IS z tohoto strategicky významného města, které se v lednu 2014 stalo první iráckou aglomerací, jež padla do rukou ISIS. Dobytí Fallúdži bylo pro iráckou armádu reálně snazší, než velení koalice čekalo, nicméně v porovnání s podobnou bitvou, kterou v tomto místě svedli Američané roku 2004, trvalo její dobití poměrně dlouho. K historicky první bojové operaci iráckých Alek ze stavu 115. letky došlo v neděli 12. června 2016, kdy z letecké základny Balád vzlétly dva letouny L-159A IQAF-5904 a IQAF-5905 s cílem vybombardovat tři pozice sil Islámského státu poblíž lokality Nawija u města Fallúdža. Jejich výzbroj tvořily klasické „železné“ pumy Mk.82 ráže 500 liber (227 kg). Úder doplňovala formace dvou strojů F-16C/D od 9. letky, přičemž na palubě spárky byl irácký ministr obrany Chalíd al-Obejdí. Alky během bitvy o Fallúdžu podporovaly především útoky šíitských milic, na které se však Američané dívali skrz prsty.
Islámský stát však stále držel druhé největší irácké město Mosul navzdory značným územním ztrátám, kdy do září 2016 přišel fakticky o polovinu obsazeného území. Irácké síly útok na Mosul opakovaně odkládaly, neboť se obávaly možného neúspěchu i ztrát. Snahou bylo napřed získat dostatečnou převahu a izolovat město, aby tam nemohl ISIS přisouvat posily. Hlavně šlo o přerušení spojení mezi Mosulem a hlavním správním střediskem Islámského státu, syrskou Rakkou. K tomu přispělo už v únoru 2016 dobytí syrského města Aš-Šadádí a jemu předcházející přerušení silnice z Tall Afaru k syrským hranícím v oblasti Sidnžáru.
V letních měsících, kdy panovaly velmi vysoké teploty, přesahující mnohdy i 50 stupňů, se předletová příprava a nazbrojení L-159 provádělo přímo v zodolněném úkrytu. Za podobných teplot zároveň 115. letka IQAF organizovala veškeré letové akce výhradně v ranních hodinách za přijatelných teplot. Iráčtí piloti L-159 po třiceti letových hodinách v České republice a následném krátkém výcviku v Iráku šli okamžitě do bojového nasazení nad Mosulem. (foto: IQAF a Úřad vlády ČR)
Samotný útok na druhé největší irácké město byl zahájen 16. října 2016. V první fázi měla být osvobozena východní část města na levém břehu Tigridu. Pak měla přijít na řadu západní část se Starým městem a mešitou An-Núrího, kde byl vyhlášen Islámský stát. Irácké letouny L-159 se do probíhajících bojů zapojily v průběhu prosince. Například 17. prosince 2016 vzlétly L-159 z letecké základny Balad, aby zničily sklady zbraní a munice ve dvou vesnicích jižně od mezinárodního letiště v Mosulu. Boje pokračovaly i v lednu 2017 a například 12.1. se irácké letouny F-16 zaměřily na klíčového teroristu takzvaného Islámského státu v Mosulu, zatímco L‑159A zničily tábor Islámského státu v areálu cementárny Badúš v provincii Ninive. Mezi 7. a 13. lednem provedly L-159A ze 115. letky více než 40 bojových letů proti desítkám cílů včetně skladů zbraní a materiálu IS v Mosulu. V rámci kampaně proti Islámskému státu irácké letouny L-159A zhruba do konce září 2017 absolvovaly přes dvě stě operačních letů, zaútočily na 419 cílů a svrhly 859 pum Mk.82.
Předletová příprava iráckých Alek 115. letky v severovýchodním rozptylu základny Balad před další misí na podporu pozemních vojsk, osvobozujících severo-irácký Mosul. Základna Balad byla dokončena v roce 1983 během irácko-iránské války pod svým původním názvem Al-Bakr a svůj domov zde měly dvě letky stíhaček MiG-23ML. Jde o rozsáhlý areál s dvojicí 3 400 metrů dlouhých ranvejí a čtveřicí rozptylů s velkým počtem zodolněných úkrytů, postavených jugoslávskými dodavateli. Předletová příprava trvá asi dvě hodiny a zaměřuje se na kontrolu všech hlavních systémů, včetně zbraňového komplexu. V případě meziletové kontroly se velká pozornost věnovala podvozku, který byl v podmínkách na letecké základně Balád náchylnější k mechanickému poškození, nebo opotřebení z nadmíry teplotního zatížení. Před kořenem křídla je dobře vidět obdélník s nápisem ARMAMENT, do kterého se fixou zapisovala nejen aktuálně navěšená výzbroj, ale taktéž počet pyropatron ARD či počet nabitých klamných cílů FLARE. (foto: archív redakce czechairforce.com)
Iráčtí piloti L-159 po celou dobu operačního nasazení používali „hloupou“ munici, což do značné míry omezovalo cíle, které mohli napadnout. Přesto se údery zaměřily v řadě případů na jednotlivé budovy, shromaždiště automobilní techniky, někdy dokonce i na jednotlivé vozy. Konkrétní cíle piloti L-159 dostávali od velení na základě dohody iráckých a koaličních sil a v průběhu letové mise jich měli na výběr zpravidla více. V průběhu ofenzívy proti ISIS v okolí Mosulu startovali piloti 115. letky k úderům na pozice islamistů prakticky denně. Vzhledem k počtu pilotů a letounů se realizovala většinou jedna, někdy i dvě bojové mise denně, trvající maximálně 1,5 hodiny. Let ze základny Balád asi 80 kilometrů severně od Bagdádu do operačního prostoru v okolí Mosulu zabral přibližně 30 minut a piloti měli k dispozici cca půlhodinové okno na vedení bojové činnosti. Klasickou konfiguraci iráckých L-159A představovala dvojice či maximálně čtveřice hloupých pum Mk.82. V případě dvou pum se zároveň navěšovala dvojice velkých baků na 500 litrů paliva, které umožnily větší „playtime“ v operačním protoru nad Mosulem. Samozřejmostí bylo nabití obou kazet Vinten Vicon klamnými cíli FLARE. Zajímavé je, že irácké Alky standardně nepoužívaly vnější pylony č. 1 a 7, určené k nesení PLŘS typu Sidewinder a to z důvodu úspory hmotnosti.
Veškerá pumová výzbroj byla shazována převážně z vodorovného letu na střední letové hladině v režimu Air-to-Ground a submódu CCRP, neboli Continuously Computed Release Point (spojitě vypočítaný bod odhozu). Jde velmi zjednodušeně o mód, který umožňuje bombardování bez nutnosti vidět přímo cíl a oproti submódu CCIP (Continuously Computed Impact Point – spojitě vypočítaný bod dopadu) u něj není potřeba vyhledat a zaměřit cíl vizuálně přes HUD v klesání, kde se letoun samozřejmě vystavuje většímu nebezpečí zásahu nepřátelskou palbou z různých PL hlavňových prostředků, včetně nebezpečných protiletadlových kompletů, odpalovaných z ramene. V módu CCRP se tak útočící stroj navádí do přesného místa shozu, odkud bombarduje cíl pomocí souřadnic cíle, vložených do palubního počítače letounu. Je pochopitelné, že submód CCRP je značně citlivý na přesnost vstupů, se kterými pracuje zbraňově-navigační systém L-159 při výpočtu přesného bodu odhozu.
Naprosto zásadní tedy je přesné určení aktuální polohy letounu z inerciálního systému a systému družicové navigace GPS, který je však v letounu L-159 instalován pouze v „civilní“ verzi s nižší přesností a odolností proti rušení. Upřesnění aktuální polohy se dá samozřejmě ovlivnit například průletem nad bodem o přesně definované poloze, nebo změřením šikmé vzdálenosti pomocí palubního radiolokátoru Grifo-L za využití funkce Air-to-Ground Ranging. Kombinace všech výše zmiňovaných faktorů samozřejmě ovlivnila i výslednou přesnost zásahů, která pochopitelně nebyla bodová, tak jako v případě použití přesně naváděné munice typu GBU-12. Zde je zároveň potřeba uvést, že irácké L-159A navíc odpovídají avionicky, radionavigačně a softwarově letounům vyrobeným v letech 2000-2002 a jejich zbraňový systém využívá data určující polohu pomocí zeměpisných souřadnic s nižší přesností o jedno desetinné místo, než je tomu na modernizovaných letounech AČR, což samozřejmě hraje také určitou roli. Zároveň disponují původním kokpitem s malými MFD 4×4, na nichž nelze zobrazit barevnou taktickou mapu a piloti nemohou používat ani brýle nočního vidění NVG. Stejně tak nejsou irácké stroje schopné využívat režim „bullseye“, kdy se poloha cíle zobrazuje od předem definovaného bodu.
Ilustrační záběry přes HUD české Alky během jedné z misí aliančního cvičení NATO Air Meet 2004 v Turecku. Šlo o jedno z prvních velkých zahraničních cvičení českého taktického letectva, navíc v geograficky zcela odlišném prostředí, které do určité miry odpovidalo krajině severního Iráku v okolí Mosulu. (foto: archív redakce czechairforce.com)
Letoun jako takový se v náročném operačním prostředí IQAF veskrze osvědčil a hlavním limitujícím faktorem efektivnějšího nasazení byla absence možnosti autonomního použití laserem naváděné přesné munice. To samozřejmě neznamená, že by L-159 nemohl na bojišti používat řízenou munici typu GBU-12, kterou je možné navádět ať už z jiné platformy, nebo v součinnosti s pozemními týmy JTAC. V mediálním prostoru se často uvádí, že hlavním důvodem použití výhradně „hloupých“ pum Mk.82 byl fakt, že Američané nedali souhlas s využitím laserově naváděných GBU-12 z inventáře IQAF na jiné platformě, než na iráckých F-16C/D. Ve skutečnosti však byla hlavní příčinou prostá skutečnost, že Iráčané neměli v roce 2016 prakticky žádné vyškolené „fakaře“ a piloti L-159 neabsolvovali ucelený výcvik Close-Air-Suport, který je poměrně složitý a v ideálních podmínkách může trvat klidně 3-4 roky. Z tohoto důvodu nebyla taktéž procvičena kooperace s jinou leteckou platformou, vybavenou zaměřovacím kontejnerem. Zde je nutné připomenout, že iráčtí piloti po pouhých 30-ti hodinách přeškolení v ČR odlétali do Baládu, kde se s letouny L-159 okamžitě zapojovali do bojových akcí proti ISIS. Až na malé výjimky jim chyběly potřebné zkušenosti a rutina při práci se zbraňovým či navigačním systémem Alky, a řada z nich si jen pomalu zvykala na „novou“ infografiku, zobrazovanou na HUD a palubních MFD. Z toho následně pramenily některé chyby, kterých se piloti logicky dopouštěli, kdy například jeden z čerstvě přeškolených pilotů málem shodil pumový náklad na jeden z traťových bodů místo cíle. Později, po skončení hlavních bojů, irácké letectvo rozšířilo svůj sortiment zbraní pro L-159 o další výzbroj, konkrétně kontejnery s 20 mm dvouhlavňovým kanónem ZPL-20 Plamen a „prkna“ SUU-5003/A pro nácvik bombardování pomocí malých balistických simulačních projektilů BDU-33 či Mk.106 a střelbu neřízenými raketami CRV-7. Tento sortiment umožnil zefektivnit výcvik v použití výzbroje čerstvě přeškolených pilotů L-159 IQAF.
Dobití Mosulu zároveň neznamenalo absolutní porážku ISIS v Iráku a irácká armáda společně s letectvem a podporou spojenců i nadále podnikaly sporadické údery na osamocené skupiny Islámského státu. Rozsah a množství úderů však bylo oproti bojům z roku 2016 poměrně malé a provoz útočných letounů F-16, Su-25 či L-159 v poválečném období značně uvadl. Až v roce 2021 velení IQAF zapojilo Alky opět do úderů proti skupinám Islámského státu na území Iráku. Výzbroj představovaly opět klasické pumy Mk.82 a údery se soustředily na postavení povstalců v provincii Diyala a Salah ad Din.
V letech 2023-24 zároveň IQAF přistoupilo k integraci tureckého průzkumného a zaměřovacího kontejneru Aselpod na část flotily L-159, tak aby Alky mohly samostatně odhazovat a navádět turecké pumy s laserovým navedením LGK-82, což je konverzní set pro Mk.82 a v podstatě turecká obdoba GBU-12. Z finančních důvodů byly pro nesení Aselpodu upraveny pouze 4 letouny (IQAF-5906, 5908, 5909? a 5911), navíc následující provozní zkušenosti s tímto podem i kvůli omezenému stupni integrace nebyly údajně zrovna přívětivé, čemuž se budeme věnovat někdy v budoucnu samostatným článkem.
O dalším osudu L-159 IQAF rozhodne, zda Irák najde dostatek finančních prostředků na další revizi, která by prodloužila meziopravní technický resurs o 2.000 hodin či dobově o 8 let a umožnila provozovat flotilu iráckých Alek až k horizontu roku 2035. Úplným závěrem by chtěl autor zdůraznit, že uvedený text popisující bojové nasazení L-159 proti ISIS a obecně provoz Alek v Iráku si rozhodně neklade za cíl být všeobsažným a bezchybným faktografickým dílem. Kompletní zpracování podobného tématu čeká až na dlouholetého autora mnoha monografií letounů z Aera Vodochody a jednoho z nejznámějších českých leteckých publicistů, Jakuba Fojtíka.
Autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com
Autor by chtěl poděkovat Martinu Smíškovi a Radimu Špalkovi za výraznou pomoc při přípravě tohoto rozsáhlého textu. Článek o iráckých Alkách je zároveň věnován vzpomínce na dlouholetého příslušníka 212. taktické letky mjr. Pavla Vaňhu, který nás bohužel 5. ledna 2026 navždy opustil ve věku nedožitých 53 let a s jehož fotografiemi L-159 jste se mohli na našich stránkách pravidelně setkávat.
Alky létaly k většině akcí nad Mosulem v klasické konfiguraci s dvojicí pum Mk.82 a dvou velkých 500-litrových baků, které umožňovaly delší „playtime“ nad zájmovým prostorem. Samozřejmostí byly i plně nabité kazety výmetnic s FLARE, neboť panovala značná obava z možného použití MANPADS skupinami Islámského státu, které vyrabovaly velké množství skladů irácké armády a ukořistily značné množství rozličné výzbroje, včetně protiletadlových kompletů. (foto: archív redakce czechairforce.com)
(úvodní foto: Petr Štefl)
zdroje:
– archív redakce czechairforce.com
– L-159 ALCA pro irácké letectvo, autor Martin Smíšek, https://www.valka.cz/Aero-L-159A-ALCA-t12303
– L-159 čtvrt století ve službě – co dál?, autoři Martin Mamula a Jan Čadil, Letectví+Kosmonautika 12/2025
– Čech, který školí irácké letce: Po krátkém výcviku musejí do boje, vše stojí na osobních vztazích, autor Jan Wirnitzer, https://zpravy.aktualne.cz/domaci/leta-se-rano-do-boje-museji-iracane-uz-po-kratkem-vycviku-ri/r~0e24671e842611e7a7160025900fea04/
– Do Iráku z Česka dorazily první letouny L-159. Celkem jich tam odletí 15, https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/do-iraku-z-ceska-dorazily-prvni-letouny-l-159-celkem-jich-tam-odleti-15_201511051212_jpiroch
– Irák převzal první dodávku letounů L-159. České bitevníky pomohou v boji s IS, https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/irak-prevzal-prvni-dodavku-letounu-l-159-ceske-bitevniky-pomohou-v-boji-s-is-125250
– Stropnický navštívil české vojáky v Iráku, https://www.denik.cz/ze_sveta/stropnicky-navstivil-ceske-vojaky-v-iraku-20161123.html
– Ministr Stropnický navštívil české vojáky v Iráku, https://mise.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ministr-stropnicky-navstivil-ceske-vojaky-v-iraku-128865/
– Premiér Sobotka se v Iráku setkal s předsedou vlády Abádím i českými vojáky, https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-sobotka-se-v-iraku-setkal-s-predsedou-vlady-abadim-i-ceskymi-vojaky-159243/
– Cameron kývl na prodej českých bitevníků. Ohrozí nás to, bojí se Britové, https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kritika-davida-camerona-kvuli-ceskym-l-159.A160214_155719_zahranicni_mlb
– Vláda schválila odprodej nepotřebných letounů L-159, https://ikp.army.cz/aktualita/vlada-schvalila-odprodej-nepotrebnych-letounu-l-159
(aktualizace: 5. 2. 2026)
