Skyfox míří na Kavkaz, dalším zákazníkem L-39NG je Arménie
Arménské letectvo ještě do konce tohoto roku získá čtveřici nových cvičných letounů L-39NG Skyfox od společnosti Aero Vodochody. Český výrobce tento zajímavý kontrakt do oblasti Kavkazu dlouho tajil a k jeho zveřejnění došlo teprve nedávno během návštěvy arménského ministra obrany Surena Papikjana ve Vodochodech. V arménském letectvu Skyfoxy nahradí doposud používané Albatrosy a díky moderní avionice výrazně posunou výcvik arménských pilotů na proudové technice, včetně jejich přechodu na moderní bojové letouny Su-30SM.
Arménie patří k dlouholetým uživatelům proudových cvičných letounů L-39C Albatros, vyrobených ještě v tehdejším Československu. Všechny používané Albíky však Arméni nezískali přímo od výrobce, ale vždy šlo o použité stroje z druhé ruky. Ještě před rozpadem Sovětského svazu totiž na území Arménie nebyly dislokovány prakticky žádné letecké útvary sovětského letectva. V rámci zakavkazského vojenského okruhu zde byl umístěn pouze jediný vrtulníkový útvar, a to 382. samostatná vrtulníková letka, vyzbrojená typy Mi-8T/PPA a Mi-24RCh/K, dislokovaná na základně Erebuni nedaleko Jerevanu, kterou Rusové nazývali Jerevan-Južnyj.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 proto Arménie zdědila na rozdíl třeba od Gruzie či Ázerbájdžánu velmi malé množství letecké techniky, mezi níž převažovaly zejména transportní letouny a vrtulníky. Vzdušné síly Arménie, zformované v roce 1992, tak fakticky neměly taktické letectvo a v průběhu války o Náhorní Karabach spoléhaly především na útvary PVO. Mezi první proudové bojové stroje, které Arménie zařadila do své výzbroje, patřila v létě roku 1992 dvojice bitevních letounů Su-25. V lednu 1993 se jí následně za dramatických událostí podařilo dokonce získat stíhací letoun MiG-25PD „červená 04“, s nímž pilot dezertoval z bývalé sovětské letecké základny Dolljar v Ázerbájdžánu a přistál s ním v Erebuni. Služba těchto letounů v arménském letectvu však netrvala dlouho. MiG-25PD se technicky nepodařilo udržet v provozu a po přeletu na základnu Širak u města Gjumri byl odstaven z provozu a později údajně poškozen nechtěnou aktivací katapultážní sedačky. Jeden z dvojice Su-25 byl naopak již 4. září 1992 omylem sestřelen nad Stěpanakertem arménskou PVO.
První dva Albíky „červená 01 a 02“ se v Arménii objevily patrně už v roce 1995 a šlo o letouny, dodané z Ruska v rámci vojenské pomoci. Oba stroje bylo možné rozeznat podle atypické kamufláže, tvořené odstíny světle a tmavě zelené, hnědé a světle modré na spodních plochách, přičemž letoun „červená 01“ disponoval ještě starým typem výsostných znaků a velmi často na něm létal tehdejší velitel arménského letectva. Někdy okolo roku 2004 se na arménské základně Širak objevil i třetí L-39C „červená 03“. Tento stroj byl zřejmě opět dodaný z Ruska, nesl však původní originální nátěr od výrobce, určený pro letouny VVS SSSR, jenž byl vuvedené době již extrémně opotřebovaný. Později obdržel nový nátěr a modré bortové číslo 03. (foto: Elio Viroli a Stenio Bacciocchi, https://www.giorgiociarini.it, první foto doostřeno pomocí AI)
Po skončení konfliktu o Náhorní Karabach Arménie podepsala v roce 1995 dohodu s Ruskem o převzetí ochrany svého vzdušného prostoru. Zemi nejprve střežila pětice stíhaček MiG-23P, které doplňovala jedna spárka MiG-23UB, a šlo o poslední operační jednotku ruských VVS, jež provozovala „Třiadvacítky“. V roce 1998 začala reorganizace letecké skupiny v Erebuni a šestici dosluhujících Migů 23 postupně nahradilo 16 novějších MiGů-29 izd. 9-13 a dvě spárky MiG-29UB izd. 9-51. Součástí podpory Ruské federace byla i dodávka několika bitevních Su-25 a dvou L-39C Albatros „červená 01 a 02“ arménskému letectvu, které měly sloužit k udržení schopností létajícího personálu. Všechny nově získané letouny byly ve druhé polovině devadesátých let zařazeny pod 121. bitevní letku, působící ze základny Širak u města Gjumri. Oba Albíky sloužily zejména k výcviku pilotů Súček a bojové lety se omezily pouze na kontrolní oblety hranic.
V roce 2003 Arménie podepsala hned dvě smlouvy na nákup nové techniky. Kromě bitevních strojů Su-25K a Su-25UBK ze Slovenska zakoupila v Rusku a na Ukrajině další dva L-39C Albatros „červená 03 a 04“, které do Arménie dorazily v roce 2004. Později tato čtveřice Albíků získala v rámci předepsaných prací nové nátěry a modrá bortová čísla, s výjimkou prvního L-39C, jenž si ponechal červené bortové číslo 01. Letouny „modrá 02 a 03“ tak obdržely kamufláž tvořenou dvěma odstíny zelené, zatímco na stroj „modrá 04“ bylo aplikováno hodně divoké „asijské“ zbarvení. V roce 2009 následovala další objednávka Albatrosů z Ukrajiny a tyto letouny prošly ještě před dodáním zákazníkovi generální opravou v oděském opravárenském závodě. Čtveřice „nových“ L-39C „modrá 05, 06, 07 a 08“ dorazila do Arménie v roce 2011 a doplnila čtyři nejstarší provozované kusy. Letoun „modrá 05“ později získal hodně atypické pískovo-zelené zbarvení.
Ještě před rokem 2015 Arménie zakoupila poslední dvojici L-39C „žlutá 09 a 10“ v Estonsku. Podle zbarvení je jasné, že dodavatelem těchto kusů byla společnost provozující přehlídkový tým Baltic Bees Jet Team, neboť oba dodané letouny si ponechaly kompletně její zbarvení. Oba „estonské“ Albíky se zároveň od dříve zakoupených L-39C odlišují jiným radionavigačním vybavením a dále absencí křídelních pylonů. Ostatní provozované Albíky neprošly žádnou zásadní modernizací a jejich jedinou úpravou je improvizovaná instalace běžných komerčních GPS navigací Garmin včetně antény v předním kokpitu vpravo od zaměřovače ASP.
Dalším Albíkem ve službách vzdušných sil Arménie byl stroj „modrá 04“, který byl dodán patrně z Ukrajiny a šlo jej lehce rozpoznat podle hodně divoké „asijské“ kamufláže. Tento stroj létal v Širaku ještě v roce 2019, kdy byla jeho kamufláž již extrémně opotřebovaná. V roce 2011 přišla z Ukrajiny další čtveřice L-39C trupových čísel „modrá 05 až 08“, které prošly GO v oděském opravárenském podniku, kde také získaly lesklý „pastelový“ zeleno-hnědý nátěr. Zatímco L-39C „modrá 08“ na menším snímku pojíždí v listopadu 2015 na základně Širak, Albík „modrá 06“ je vyfocený v červnu 2017 na letišti Erebuni. (foto: Nikolaj Nikitin a Jurij Skripcov, russianplanes.net)
Skyfoxy pro Arménii
Protože arménské Albíky postupně dolétávají svůj resurs a letectvo v posledních letech fakticky provozuje zbývajících 4-6 strojů, hledá arménské letectvo jejich náhradu. Arménie se v posledních letech zároveň snaží omezit svou dlouhodobou vojenskou závislost na Rusku a postupně diverzifikovat techniku ozbrojených sil. Kromě velkých hráčů z Indie či Francie proto hledá nové dodavatele a průmyslové partnery i v Evropě. V této situaci může Česká republika nabídnout široké portfolio výrobků obranného průmyslu, včetně dlouhodobé vojensko-technickou spolupráce. Není proto úplně překvapivé, že výběr nástupců oblíbených Albatrosů padl právě na L-39NG. Obrovským benefitem tohoto letounu je totiž fakt, že používá moderní avioniku a další systémy západní provenience, ovšem výrobce je schopen jej přizpůsobit východním standardům, tak aby byla dodržena kontinuita při přechodu na bojové letouny z Ruska.
Přestože výrobce Aero Vodochody k arménské objednávce doposud nesdělil žádné podrobnosti, první náznaky začaly v okruhu českého aerospace prosakovat již na přelomu jara a léta roku 2025, kdy se o tomto kontraktu dozvěděla i redakce czechairforce.com. Výroba čtveřice objednaných L-39NG pro Arménii však probíhala kvůli striktnímu požadavku zákazníka v naprosté tajnosti. Sám výrobce zevrubně informoval o celém kontraktu až v létě 2026, kdy však pouze uvedl, že letouny vyrábí pro nejmenovaného zákazníka z oblasti Kavkazu. První fotografii nového letounu již ve finálním laku pak výrobce zveřejnil 4. září 2026, kdy společnost Aero Vodochody navštívil v rámci oficiální návštěvy České republiky prezident Arménské republiky Vahag Chačaturjan. Během návštěvy výrobního areálu ve Vodochodech se arménský prezident seznámil se současným výrobním programem Aera, jeho schopnostmi v oblasti vývoje, výroby a podpory vojenských letounů i s tradicí českého leteckého průmyslu. V jedné z hal zároveň usedl do kokpitu nově vyrobeného L-39NG pro Arménii.
Arménský prezident Vahag Chačaturjan v kokpitu jednoho z nových L-39NG v téměř finálním nástřiku pro VVS Arménie. Je pravděpodobné, že čtveřice arménských Skyfoxů byla vyprodukována v tzv. eastern variantě a jejich západní avionika Genesys bude díky palubnímu počítači DP-39 zobrazovat veškeré letové údaje v „ruském stylu“, včetně kompletní infografiky v azbuce. Stejně tak symbolika na průhledovém displeji PDU-39 bude přizpůsobena zobrazování na letounech řady Su-27/30. (foto: Aero Vodochody)
K faktickému odtajnění kontraktu pak došlo ze strany arménského ministerstva obrany během návštěvy arménského ministra obrany Surena Papikjana v ČR. V úterý 20. října ministr se svou delegací navštívil závod Aero Vodochody, kde jednal s vedením společnosti a prohlédl si výrobu Skyfoxů. Následně arménské ministerstvo obrany zveřejnilo videa a fotografie, zachycující trojici vyrobených strojů L-39NG „černá 11“ (0527), „černá 12“ (0528) a „černá 14“ (0529) z úvodní čtyřkusové série pro arménské letectvo. Posledním čtvrtým Skyfoxem pak bude pravděpodobně stroj „černá 15“.
Přestože arménské ministerstvo obrany rovněž nesdělilo žádné podrobnosti, lze podle zveřejněných fotografií předpokládat, že čtveřice letounů byla vyprodukována v tzv. eastern variantě L-39NG.A1 a bude uzpůsobena k zobrazení letových údajů ve východním standardu, včetně infografiky v azbuce. V průběhu listopadu by mělo dojít k přeletu všech čtyř strojů do Arménie, kde budou zařazeny do stavu 121. bitevní letky na základně Širak u městy Gjumri. Jde o nejdůležitější a v podstatě jedinou frontovou leteckou základnou arménského letectva, nacházející se na severozápadě země, poblíž hranic s Tureckem a Gruzií. V arménském letectvu poslouží L-39NG k zefektivnění výcviku arménských pilotů na proudové technice a jejich přechodu jak na bitevní Su-25, tak především na moderní bojové letouny 4+ generace Su-30SM.
K prvnímu oficiálnímu představení nových strojů došlo 20. října 2026 během návštěvy arménského ministra obrany Surena Papikjana v Aeru Vodochody. Čtveřice arménských L-39NG nese podle zveřejněných fotek mimořádně efektní šedomodrou kamufláž s barevnými výsostnými znaky a černými bortovými čísly s bílým lemováním, které doplňuje bílé trupové číslo, dočasně přidělené pro zálety v ČR. Veškeré instruktážní popisky na trupu jsou opět v azbuce, což by mělo usnadnit práci pozemnímu personálu, zvyklému na ruské typy. Arménské letouny nejsou na rozdíl od letounů L-39NG.T1 pro CLV a maďarské letectvo plně kompatibilní pro létání s NVG, což lze jednoduše poznat podle jednoduchých formačních světel bez NVG módu a tuto pokročilou schopnost zákazník nepožadoval. (foto: Ministry of Defence of Armenia)
(úvodní foto: Ministry of Defence of Armenia)
(zdroj: archív redakce czechairforce.com, kniha Albatros, autor Jakub Fojtík, Magnet Press 2016)
Vážení čtenáři, pokud chcete podpořit naši tvorbu a další fungování webových stránek CZECHAIRFORCE.COM jakýmkoliv finančním darem, je možné tak učinit na účet č. 2003478690 / 2010 u Fio Banky. Ať už se rozhodnete pro byť i symbolickou výši příspěvku, budeme velmi vděční a moc děkujeme! Veškerý obsah webu zůstává i nadále zcela zdarma.
