Vzdušné síly AČR testovaly nad Baltem systémy vlastní ochrany
V první polovině října se na přímořském polygonu Todendorf v severním Německu uskutečnilo cvičení XAVER 26, zaměřené na prověření systémů vlastní ochrany vůči přenosným protiletadlovým kompletům, včetně odpalů klamných cílů FLARE. Specializovaného výcviku nad Baltem se tentokrát poprvé účastnily i Vzdušné síly AČR s letounem CASA C-295M a dvojicí vrtulníků Mi-171ŠM.
Systémy vlastní ochrany jsou dnes naprosto nedílnou součástí řady leteckých a vrtulníkových platforem, které jim dávají alespoň určitou šanci pro přežití nad současným bojištěm, přesyceném systémy PVO všech možných kategorií. Největší nebezpečí pro transportní letouny či vrtulníky, operující v nižších letových hladinách, dnes stále představují protiletadlové komplety krátkého dosahu se samonaváděcími IČ střelami, odpalovanými z ramene, tzv. Manpads.
Z tohoto důvodu je většina moderních transportních letadel a bojových vrtulníků vybavena senzory MAWS (Missile Approach Warning System), které jsou schopny odpálené střely díky zášlehu raketového motoru včas detekovat a dát tak posádce nutný čas na provedení patřičných protiopatření, včetně únikových manévrů a odpálení klamných cílů FLARE. Podobnými systémy MAWS dnes v inventáři Vzdušných sil AČR disponují jak nově dodané vrtulníky systému H1 či transportní letouny C-390, tak i starší a modernizované vrtulníky Mi-171ŠM/ŠKM, nebo transportní letouny CASA C-295M/MW.
Systémy vlastní ochrany je zároveň nutné pravidelně testovat za účelem jejich správné funkce například po různých upgradech senzorického či softwarového vybavení, nebo při testování nových typů flér. Protože v ČR nejsou pro podobnou činnost vhodné střelnice s patřičným vybavením, využívá AČR možnosti testovat podobné technologie v sousedním Německu. Zde Bundeswehr každoročně organizuje na střelnici v Todendorfu specializované cvičení pod kryptonymem XAVER, zaměřené právě na testování systémů vlastní ochrany leteckých platforem, včetně ostrých odpalů klamných cílů FLARE.
Světelné stopy odpálených střel Stinger během nočního ostrého cvičení Ozelot, které na střelnici Todendorf uskutečnila FlaRakGrp 61. (foto: Kevin Schief, Bundeswehr)
Samotná střelnice Todendorf se nachází na baltském pobřeží Šlesvicka-Holštýnska nedaleko Pankeru a je důležitou součástí vojenského výcvikového prostoru Putlos. Střelnice Todendorf hraje ústřední roli ve výcviku útvarů protivzdušné obrany německých ozbrojených sil a v současné době je domovem pro Flugabwehrraketengruppe 61 (FlaRakGrp 61), který aktuálně zavádí do své výzbroje moderní systémy IRIS-T SLM. Celá oblast kasáren v Todendorfu se rozkládá na ploše přibližně 300 hektarů. Součástí výcvikového prostoru je také rozsáhlá námořní střelnice, která se společně s výcvikovým prostorem Putlos rozkládá na ploše přibližně 48 000 hektarů.
Do letošního cvičení XAVER 2026 se za české letectvo zúčastnila dvojice vrtulníků Mi-171ŠM od 222. vrtulníkové letky z 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou a jeden transportní letoun CASA C-295M od 242. transportní a speciální letky z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích (redakce nebude uvádět přesná trupová čísla). Zatímco dvojice vrtulníků přelétla na sever Německa přes civilní letiště Lübeck-Blankensee a působila celý týden přímo z heliportů v Todendorfu, transportní Casa uskutečnila dvě mise nad střelnici ze své domovské základny ve Kbelích.
Podle schváleného mandátu se do cvičení XAVER 2026 mohlo zapojit až 40 příslušníků Vzdušných sil AČR a hlavním cílem cvičení bylo prověření systémů vlastní ochrany vůči přenosným systémům protiletadlových řízených střel, včetně ostrých odpalů klamných cílů. České letectvo však nebylo jediné, které v uvedenou dobu působilo nad střelnicí na pobřeží Baltu, neboť podle německých spotterů byly přímo v Todendorfu umístěny i dva německé vrtulníky NH-90 TTH a z nedaleké základny Hohn pak nad střelnici létala ještě dvojice rakouských vrtulníků S-70A-42. Z transportních letounů pak v okolí Todendorfu působil s českou Casou ještě švédský Tp84 Hercules.
Ilustrační záběr na český vrtulník Mi-171ŠM jednotky Task Force Hippo, odpalující salvu FLARE během letu nad Afghánistánem. Modernizovaná „Stosedmdesátjednička“ může nést ve čtyřech výmetnicích v zadní části trupu až 120 ks klamných cílů. (foto: Task Force Hippo, www.army.cz)
Vrtulníky Mi-171ŠM/ŠKM jsou v současné době vybaveny modernizovaným systémem vlastní ochrany AMPS-MV (Airborne Missile Protection System) izraelské společnosti BIRD Aerosystems, který zahrnuje nové senzory IČ detekce MILDS (Missile Launch Detection Sensors) AN/AAR-60 CZ2 a modernizovanou řídící jednotku MCDU (Mission Computers). České vrtulníky Mi-171 zároveň používají „západní“ klamné cíle, odpalované z bloků společnosti EADS. Ty umožňují nabít standardních 30 ks patron FLARE o rozměru 1 x 1 palce a na modernizovaných „Stosedmdesátjedničkách“ jsou instalovány celkově čtyři kazety pro maximálně 120 klamných cílů, které jsou vystřelovány do přední a zadní polosféry. Aktuálně modernizované „krovky“ Mi-17ŠKM zároveň získávají senzor eliminace falešných poplachů MACS, umístěný na spodní části trupu. MACS neboli Missile Approach Confirmation Sensor je v podstatě miniaturní radar o výkonu 70W, pracující v pásmu Ka, jenž je schopen detekovat odpálenou střelu a potvrdit tak skutečnou hrozbu.
U transportních letounů CASA C-295M/MW je systém vlastní ochrany DAS (Defensive Aid System) tvořen výstražným radiolokačním přijímačem RWR typu AN/ALR-400 od společnosti Indra, dále pěticí optoelektronických senzorů MAWS (Missile Approach Warning System) typu AN/AAR-60 MILDS, detekujících odpal a přiblížení samotných řízených střel, zatímco ozáření letounu laserovým dálkoměrem či laserovým naváděcím paprskem detekují čidla varovného systému LWS (Laser Warning System) Atlas-2Q. V případě ohrožení transportního letounu řízenou střelou s hlavicí pracující v infračervené části spektra dojde automaticky nebo povelově k odpálení klamných cílů FLARE z celkově osmi bloků AN/ALE-47 od společnosti BAE Systems, instalovaných ve spodní nebo boční části podvozkových gondol a na zádi trupu, jež odpalují klamné cíle přesně do proudu výstupních plynů z motorů, kde hrozí největší nebezpečí od IČ samonaváděcích střel.
Až do příchodu letounu C-390 disponovaly nejpokročilejším systémem vlastní ochrany transportní letouny CASA C-295M, jejichž systém DAS reaguje na nejčastější hrozby v podobě ozáření radarem nebo laserem a umožňuje rovněž detekci odpálených protiletadlových střel. Plné zprovoznění tohoto systému si vyžádalo na českých Casách dva roky testování a několik desítek letových hodin, včetně ověřování detekce odpálených protiletadlových střel s použitím klamných cílů na polygonu Donna Nook ve Velké Británii. (foto: 24. zDL Praha-Kbely, www.army.cz)
Vzdušné síly AČR v současné době používají tři různé verze klamných cílů FLARE. Jde jak o klasické pyrotechnické fléry PW 118 Mk3 Type1 čtvercového průřezu o rozměru 1 x 1 palce, jejichž chemickou náplní je hořlavá směs na bázi hořčíku s označením MTV (Magnesium/Teflon/Viton), hořící při vysoké teplotě a sloužící jako protiopatření proti starším samonaváděcím střelám 1. generace, tak i modernější klamné cíle DSTL 22 a DSTL 73, jež představují fléry tzv. aerodynamického, respektive spektrálního typu, určené k oklamání střel novější generace. Ke „zmatení“ většiny používaných střel je totiž nutné použít tzv. koktejl různých typů flér, odpalovaných navíc v určité sekvenci.
V budoucnu i C-390
Systémem vlastní ochrany budou vybavené i úplně nové střední transportní letouny Embraer C-390 Vzdušných sil AČR. Stroje C-390 disponují jak standardními systémy v podobě RWR, LWS a MAWS, včetně potřebných kazet pro odpalování klamných cílů CHAFF a FLARE, tak především moderním systémem aktivních opatření DIRCM (Directional Infrared Counter Measures) z produkce izraelské společnosti Elbit Systems. DIRCM je vláknový laser, umístěný v případě C-390 v kulovém pouzdře v zadní části trupu hned za sklopnou rampou, jehož funkcí je ozářit hlavici IČ naváděných protiletadlových střel, přilétajících ze zadní polosféry, a tím raketu odklonit mimo cíl. První dodaný letoun ev. č. 0520 má již z výroby připravenou zástavbu pro instalaci DIRCM, jehož moduly budou do letounu instalovány brazilským servisním týmem ihned po jejich dodání koncem tohoto roku.
Armáda zároveň ještě v letošním roce naplánovala pro první letoun C-390 cvičení Swat Trial 2026 ve švédském Vidselu, které se zaměří na měření infračervené a radarové signatury tohoto letounu a na rozvoj schopností posádek operovat v prostředí současného elektronického boje. Účast na cvičení umožní ověřit charakteristiky infračervené stopy a radarové odrazné plochy letounu C-390 a na jejich základě optimalizovat postupy použití klamných cílů. Testy ve Švédsku přispějí ke zvýšení schopností posádek reagovat na hrozby systémů protivzdušné obrany a zvýší šance na přežití letounu při plnění operačních úkolů v nebezpečných oblastech. Získané zkušenosti budou zároveň využity při plánování ochranných opatření a taktiky použití letounu v prostředí s vysokou úrovní radarového a infračerveného sledování.
České letouny C-390 budou disponovat nejen klasickou kombinací antén RWR a senzorů pro detekci ozáření laserovým paprskem či odpalu protiletadlových střel, ale jako první letoun Vzdušných sil AČR ponesou i systém aktivních opatření DIRCM. (foto: Sgt Bianca Viol, Força Aérea Brasileira a Força Aérea Portuguesa)
(úvodní foto: 24. zDL Praha-Kbely, www.army.cz)
(zdroj: archív redakce czechairforce.com)
Vážení čtenáři, pokud chcete podpořit naši tvorbu a další fungování webových stránek CZECHAIRFORCE.COM jakýmkoliv finančním darem, je možné tak učinit na účet č. 2003478690 / 2010 u Fio Banky. Ať už se rozhodnete pro byť i symbolickou výši příspěvku, budeme velmi vděční a moc děkujeme! Veškerý obsah webu zůstává i nadále zcela zdarma.
