Zaměřovací kontejner ASELPOD, turecké oči na iráckých Alkách
Český výrobce Aero Vodochody v průběhu letošního jara završil po několika letech odkladů náročný integrační proces tureckého zaměřovacího kontejneru Aselpod na letouny L-159 ALCA iráckého letectva. Implementací ozařovacího a průzkumného kontejneru LDP (Laser Designator Pod) dojde k výraznému navýšení operačních schopností celé flotily iráckých Alek, které si tak budou moci konečně samostatně vyhledávat či zaměřovat cíle pro navedení přesné protizemní munice. Tato schopnost, mimořádně důležitá v rámci plnění úkolů blízké letecké podpory, jim totiž dlouhodobě chyběla.
Původním záměrům integrace zaměřovacích kontejnerů na českých podzvukových letounech Aero L-159 ALCA jsme se na našich stránkách v minulosti již nesčetněkrát zabývali, proto nyní jen velice krátce. Letouny L-159A z výzbroje AČR měly původně nést známé britské kontejnery TIALD, jež byly v devadesátých letech vcelku logickou volbou s ohledem na integraci dalších specializovaných „podů“ britské výroby na českém letounu. Samotný TIALD ovšem poměrně rychle zastaral, neboť začátkem tisíciletí se s nástupem plnění především úkolů blízké letecké podpory (CAS – Close Air Support) na plno projevil závažný nedostatek v nízkém rozlišení jediného senzoru tohoto kontejneru, a to IČ kamery od společnosti GEC-Marconi. Tato technologie pocházela přeci jenom z 80. let minulého století a byla primárně navržena k úderům letounů Tornado na velkorozměrové cíle, jako jsou mosty, hangáry či budovy. AČR proto o jeho integraci přestala postupně jevit zájem.
Dalším pokusem se v roce 2011 staly zkoušky moderní izraelské technologie v podobě kontejneru Litening III, který je řadu let naprostým etalonem v oblasti LDP. Samotné zkoušky a letové testy na prototypu dvoumístné verze L-159B inicioval sám výrobce, celý slibně rozjetý projekt však opět nedošel konce. Důvodem byly mimo jiné výrazné škrty v armádním rozpočtu, které nakonec vyústily v nutnost přijetí strategického dokumentu, který zná veřejnost pod obecným názvem „Bílá kniha o obraně“. Ta měla určit směřování AČR v dalších 10–15 letech a počítala s výraznou redukcí operačních schopností některých druhů vojsk s cílem zajistit alespoň nějakou efektivitu AČR v okamžiku, kdy byly dlouhodobě omezovány finanční prostředky na obranu. Celá slibně rozjetá aktivita s izraelským Liteningem tak opět vyšuměla zcela do prázdna.
S čím ale slavná Bílá kniha o obraně vůbec nepočítala byla změna geopolitické a bezpečností situace v Evropě po roce 2014 v souvislosti s ruskou anexí Krymu a vypuknutím bojů na východní Ukrajině. Tuto výraznou změnu musela reflektovat nejen Aliance, ale postupně i AČR. V prosinci 2015 ministerstvo obrany zveřejnilo Koncepci rozvoje taktického letectva AČR, ve které opět jako důležitý investiční projekt figuroval i nákup víceúčelového podvěsného kontejneru, určeného jako taktický vzdušný prostředek pro průzkum a navedení přesné munice letounů L-159 s cílem zavedení nejpozději v roce 2019, a s předpokládanými akvizičními výdaji ve výši 130 mil. Kč. Tento chvályhodný záměr s reálnými obrysy však dopadl opět poněkud jinak, neboť vyčleněné finanční prostředky byly nakonec využity na pořízení kontejnerů Litening 4i pro nadzvukové Gripeny, které se po softwarové modernizaci MS20 staly multi-role bojovými letouny, a podzvukové L-159 tak opět ostrouhaly.
Irácké letectvo stihlo nasadit první dodané L-159 ještě do posledních bojů s Islámským státem v okolí Mosulu. Z Alek byla shazována na pozemní cíle pouze hloupá munice v podobě pum Mk.82, protože nic jiného nebylo k dispozici. Shozy se prováděly ze středních výšek, tak aby se minimalizovalo nebezpečí zásahu od Manpads, přičemž letouny nosily pro jistotu i klamné cíle FLARE. Šlo v podstatě o jediný prostředek systému vlastní ochrany, neboť irácké L-159 sice nakonec i přes protesty Velké Británie dostaly palubní RWR, ovšem jejich knihovny databáze hrozeb byly čisté jako nepopsaný list papíru. Aktuální požadavek velení IQAF na integraci zaměřovacího kontejneru Aselpod dává tušit, že irácké letectvo chce rozšířit operační schopnosti Alek o použití přesně naváděné munice a schopnost efektivněji vyhledávat a zaměřovat cíle. (foto: IQAF)
V roce 2017 však přišel poměrně nečekaný požadavek na integraci LDP do letounů L-159, které teprve nedávno získal za výhodných finančních podmínek Irák. Celý záměr veřejně presentoval přímo velitel IQAF gen. Anwar HAMAD Amin a irácká strana neměla z vojensko-politických a finančních důvodů zájem o izraelské kontejnery Litening III, nýbrž o podobnou technologii ASELPOD z Turecka. Aselpod je v podstatě obdoba izraelského kontejneru Litening od známé turecké společnosti Aselsan a tomu odpovídá i celková koncepce podu. Jde o zaměřovací a průzkumný kontejner s přední senzorovou hlavou, složenou ze dvou otočných částí – válcového tělesa a kulové hlavy. Hlavním senzorem Aselpodu je denní digitální kamera s rozlišením 768 x 576 pixelů, pracující ve viditelném spektru. Pro noční použití je pak určena kamera FLIR 3. generace s infračerveným senzorem s rozlišením 640×512 pixelů. Součástí kontejneru je samozřejmě laserový dálkoměr, který je spřažen s laserovým ozařovačem (Laser Designator), laserovým značkovačem (Laser Marker) a laserovým přijímačem, který slouží k zachycení označeného cíle jiným laserovým značkovačem, například od FAC/JTAC. Kontejner umožňuje rozšířené možnosti zobrazení videa současně v denním a IČ režimu a historii záznamu kvůli pozdějšímu vyhodnocení. Aselpod má i velice podobné rozměry jako jeho izraelský protějšek, průměr těla je 430 mm, délka 2350 mm a hmotnost 240 kg. Mezi zákazníky tureckého kontejneru jsou státy jako Pákistán či Nigérie, které by samozřejmě nikdy z politických důvodů nezavedly izraelskou technologii do své výzbroje. V letecké branži se navíc traduje, že oproti svému izraelskému protějšku je turecký výrobek těžší a energeticky mnohem náročnější, a otázkou je samozřejmě reálná kvalita senzorického vybavení a software.
Irácké letectvo na celý proces poměrně spěchalo kvůli probíhajícím bojům proti Islámskému státu v severní části země a tomu patrně odpovídal i rozsah integrace. Mělo se tak do jisté míry jednat o nejjednodušší řešení, které nebude příliš svázáno s avionickým jádrem Alky a poskytne pouze základní schopnosti kontejneru. Turecký Aselpod se na L-159 zkoušel pouze v rámci pozemních podnikových zkoušek, při kterých byl nouzovým způsobem přichycen na standardním podtrupovém pylonu č. 4 a v kokpitu pro něj byla nainstalována samostatná ovládací páka, umístěná na levém panelu za POMkou. Samotný obraz z LDP pak měl být vyveden opět na samostatný zobrazovací panel. S tím jak postupně končila letecká ofenzíva proti IS v okolí Mosulu však zájem iráckého letectva pomalu vyprchával, až nakonec utichl docela.
Zaměřovací kontejner Aselpod od turecké společnosti Aselsan s odkrytovanou kulovou senzorickou hlavou. Jeho koncepce je silně inspirována izraelským LDP Litening III. (foto: Aselsan, https://www.aselsan.com)
Už se zdálo, že integrace moderního LDP prostě není Alce souzená, jenže na přelomu let 2021-22 se velení IQAF znovu „probudilo“ a požádalo výrobce o znovuobnovení a dokončení integračního procesu. Toto rozhodnutí patrně souvisí se záměrem provozovat platformu L-159 v iráckém letectvu i nadále a rozvíjet její operační schopnosti. IQAF si totiž Alky původně pořídilo jen jako jakési přechodné řešení v právě probíhajícím konfliktu s IS , jehož benefitem byla nejen nízká cena letounů, ale především rychlost dodávek. A protože se Alky v Iráku nakonec docela osvědčily, IQAF počítá s českou platformou i nadále a snaží se postupně navyšovat bojové schopnosti samotného letounu. Ten mohl až doposud používat v rámci IQAF pouze hloupou munici v podobě pum Mk.82 či neřízených raket CRV-7, nově se však nabízí možnost využití efektivnější výzbroje kategorie GBU-12, či konverzních setů LGK (Laser Guidance Kit) tureckého výrobce Aselsan.
Přestože český výrobce zatím nesdělil k integračnímu procesu žádné podrobnosti, podle určitých náznaků je možné odvodit, že aktuální integrace je zřejmě o něco pokročilejší a výrobce chtěl dosáhnout při práci s LDP přeci jenom lepšího pilotního workflow. To znamená, že obrazový výstup z targeting podu je vyveden přímo na jeden z displejů na palubní desce a ovládání je pomocí HOTAS (tlačítka na POMce a kniplu). POMka je páka ovládání motoru, na níž je kurzorové tlačítko ovládané palcem, kterým se provádí například výběr cíle atd. Je však samozřejmě otázkou, na kolik se podařilo Aeru zintegrovat funkce LDP přímo s avionickým jádrem L-159. Pod pojmem plnohodnotná integrace je totiž nutné si představit mnohem pokročilejší schopnosti, než jen obyčejné zobrazení projekce z kamery LDP a zprovoznění základních funkcí kontejneru. U pokročilých bojových letounů 4. generace je tak LDP plně propojený se zbraňovým systémem, kde například zobrazuje cíle v navigačních stránkách MFD, počítá odpalovací režimy výzbroje, doletové časy nad cíl, může předávat či přijímat data o pozicích cíle, nebo je schopen automatického shozu zbraní na předem zaměřenou pozici, kdy pilot vyhledá cíl přes LDP, nalétne jeho směrem a drží spoušť odhozu zbraní, přičemž avionika letounu spočítá přesný bod odhozu.
Příklad obrazového výstupu z Aselpodu v různých režimech použití kontejneru (Target Tracking, GEO location, Laser Spot Tracking). (foto: Aselsan, https://www.aselsan.com)
Tyto pokročilé funkce však vyžadují téměř s jistotou úpravu palubního software Alky a je otázkou, zda se do něčeho podobného pustilo Aero samo bez podpory původního integrátora vDot Systems z USA, který je několik let v úpadku a reálně už žádnou činnost nevykonává. Pro jakýkoliv upgrade by muselo dojít k vlastním úpravám software, což samozřejmě teoreticky možné je a sám výrobce při návrhu modernizace MLU proklamuje, že je schopen úpravy palubního SW provést s využitím vlastního know-how a původně připravených softwarových záloh, na druhou stranu nejde o tak jednoduchou záležitost, jak by se mohlo na první pohled zdát, navíc bez přístupu k softwarové maketě.
Je tedy pravděpodobné, že výrobce navrhl určitý kompromis a zvolil řešení, použité původně v dvoumístných L-159T1. Pro pilotáž a zobrazení funkcí zbraňového systému bude k dispozici pouze jeden MFD plus HUD, zatímco druhý displej bude určen pro samostatný výstup z LDP. Zároveň je možné, že u tohoto displeje zůstane možnost duálního samostatného zobrazení, kdy pilot bude moci volit buďto projekci avionických dat z letounu, nebo obraz z kontejneru. S tím ale souvisí kvalita obrazového výstupu. Irácké Alky totiž na rozdíl od celé flotily českých L-159 stále používají původní MFD 4×4 palců od společnosti Honeywell s rozlišením pouhých 480 x 480 pixelů. Z dnešního pohledu jde pochopitelně o již zcela zastaralou technologii ze začátku 90. let minulého století, která sice umožňuje přes převodník zobrazit příslušný videosignál z LDP, ovšem v nízké a dosti komprimované kvalitě. Je tak klidně možné, že výrobce mohl jeden z MFD zaměnit za zobrazovací panel 5×5 palců od společnosti Astronautics, který byl použitý už v prototypu L-159B. Ten má zhruba stejné zástavbové rozměry a oproti původním MFD poskytuje přeci jenom kvalitnější a plně barevný obrazový výstup se zobrazovací plochou 127 x 127 mm a s rozlišením 600 x 600 pix na LCD technologii.
Poslední možností je instalace nového MFD o rozměru 5×7 palců, který používají české Alky všech verzí. Jde o panel s rozlišením 1024 x 768 pix, který již poskytuje kvalitní obraz, ostatně v českých L-159 na něm funguje pohyblivá taktická mapa. Toto řešení se však zdá jako nejméně pravděpodobné a to nejen z důvodu nutné instalace nového palubního SW, ale nutnosti výměny obou MFD, což by celou integraci prodražilo. Aktuální software totiž pravděpodobně neumožňuje fungování dvou různých typů multifunkčních displejů. Zde je však nutné zdůraznit, že všechna představená řešení integrace jsou výhradně pouhými spekulacemi autora, které se opírají pouze o elementární znalosti z oboru Aerospace a celého dosavadního programu L-159. Aero Vodochody tak celou integraci Aselpodu mohlo uskutečnit úplně jiným způsobem a pokud výrobce přišel s nějakým sofistikovanějším způsobem integrace Aselpodu, pak se autor všem konstruktérům Aera pochopitelně omlouvá. Zároveň je potřeba si uvědomit, že s podobnými problémy se potýkají všechny starší letouny, jejichž koncept avioniky pochází z přelomu 80. – 90. let minulého století.
Na horním snímku je podoba kokpitu iráckých L-159A s původními MFD o rozměru 4×4 palce od amerického výrobce Honeywell, zatímco spodní foto zachycuje pro porovnání přední pilotní prostor prototypu L-159B se zobrazovači 5×5 palců od společnosti Astronautics. Celá flotila českých Alek už prošla modernizací a používá větší displeje 5×7 palců (detailní foto) s možností lepšího zobrazení veškerých údajů. Vlevo je příklad zobrazení stránky ovládání výzbroje SMS (Stores Management System), který na L-159 pochází od společnosti Hamilton Standards, zatímco vpravo je pohyblivá taktická mapa. Ta na Alce představuje jakýsi TERNAV a s přimhouřením obou očí jde svým způsobem o displej taktické situace, jenž umožňuje před letem nebo za letu označovat pozice cílů, nahrávat nebezpečné zóny či zobrazovat plánované letové trasy. Na druhou stranu letoun L-159 není schopen pokročilé fúze dat z radaru, RWR či datalinku (který nemá), jejichž výstup by se v ucelené formě presentoval právě na tomto displeji, jako tomu je v pokročilých bojových letounech 4. generace. (foto: archív redakce czechairforce.com)
V souvislosti se zahájením prací na integraci Aselpodu irácké ministerstvo obrany podepsalo v září 2022 kontrakt s tureckým výrobcem Aselsan v hodnotě 31,8 milionu USD na nespecifikované množství samotných kontejnerů, jejichž dodávky mají být realizované v letech 2023-24. Samotné integrační práce byly v Aeru Vodochody obnoveny zhruba v létě 2022 a v únoru 2023 došlo přímo v iráckém Baládu k prototypové instalaci na první iráckou Alku IQAF-5911, což je letoun s výrobním číslem 156037. Tento stroj sloužil prapůvodně u 32. zTL v Náměšti nad Oslavou, a později byl jako dlouhodobě uložený nabídnut k prodeji do Iráku. K uchycení kontejneru slouží zcela nový trupový pylon č. 4. Ten se od běžného podtrupového zbraňového závěsníku, používaného na českých Alkách k nesení 20 mm dvouhlavňového kanónu ZPL-20 Plamen, vyznačuje podle zveřejněné fotky absencí ejektoru nuceného odhozu ERU No 119 Mk2 (Ejector Release Unit) od britského výrobce Cobham a chybí tak u něj otvory pro vložení pyropatron ARD 863-1. Zároveň lze předpokládat, že obsahuje potřebné datové sběrnice, nutné pro komunikaci mezi letounem a kontejnerem, a je v podstatě nedělitelnou součástí podu.
V březnu 2023 byly pro nesení Aselpodu údajně upraveny již první dva letouny, otázkou však samozřejmě je, kolik L-159 iráckého letectva bude celkově upraveno k možnosti nést LDP. Poslední aktivity však názorně ukazují, že se irácké Alky rozhodně nechystají do důchodu.
K prototypové integraci tureckého Aselpodu byl pravděpodobně vybrán letoun L-159A s registrací IQAF-5911, což je ex-6037 z výzbroje AČR. Fotografie zachycují integrační práce přímo na základně v Baládu, zatímco na detailu kontejneru je vidět úplně nový trupový pylon číslo 4, určený přímo pro navěšení Aselpodu. (foto: IQAF via Marco Dijkshoorn)
(úvodní ilustrační foto: Petr Štefl)
(zdroj: archív redakce czechairforce.com, IQAF)
(aktualizace: 14. 4. 2023)
