Pod africkým sluncem: Odvážné mise kbelské dopravky v Sahelu
V jednom z nedávných článků jsme si připomněli dnes již téměř zapomenutou evakuační operaci kbelské dopravky s letounem CASA do libyjského Tripolisu, během které se podařilo za poměrně dramatických událostí dostat zpět do bezpečí české a švýcarské diplomaty i s jejich doprovodem. Šlo vůbec o první takovouto operaci českého letectva v jeho novodobé historii, na kterou navázaly evakuační lety do afghánského Kábulu v srpnu 2021. Veřejnosti prakticky neznámé jsou však speciální operace transportních letounů C-295M v africkém Mali během let 2021-22, při kterých kbelské posádky podporovaly v rámci Úkolového uskupení Takuba činnost českých a spojeneckých speciálních sil v regionu Ménaka, jako součást francouzské protiteroristické operace Barkhane. Svým způsobem šlo o první skutečně bojové nasazení české dopravky, navíc v klimaticky extrémně náročných podmínkách afrického Sahelu, kdy se posádky českých transportních letounů musely vypořádat nejen s vysokými teplotami, rychlým vývojem a změnou meteorologických podmínek, ale především silnou prašností, kterou podtrhly časté a mimořádně prudké prachové bouře. I přes to, že jde o poměrně čerstvou záležitost a řadu věcí stále není možné z pochopitelných důvodů zveřejnit, pokusí se následující článek alespoň ve velmi hrubých obrysech popsat bojové nasazení českých strojů CASA C-295M v regionu Sahelu.
Neklidný africký Sahel
Občanská válka v Mali je jedním z nejdéle trvajících konfliktů v neklidném regionu afrického Sahelu, což je název pro území v severní Africe na jižním okraji Sahary, jež zahrnuje území Mauritánie, Senegalu, Mali, Burkiny Faso, Nigeru, Čadu, Súdánu a Etiopie. Bezpečnostní situaci v zemích Sahelu primárně ovlivnil vývoj regionální nestability po svržení libyjského diktátora plk. Muamara Kaddáfího v roce 2011. Smrt nenáviděného plukovníka totiž vytvořila podmínky pro působení různých teroristických skupin v regionu Sahelu, organizovaného zločinu, mezi-etnického násilí, což v součtu vyvolalo rozsáhlou migraci. Sahel je navíc dlouhodobě jednou z nejchudších oblastí na světě, čelící závažným sociálním, ekonomickým i klimatickým výzvám.
V regionu Sahelu se tak v průběhu posledních let „zabydlely“ různé násilné extremistické skupiny, napojené na teroristické organizace al-Káida či Islámský stát, podnikající útoky proti civilnímu obyvatelstvu, místním ozbrojeným silám i zahraničním jednotkám, působícím v rámci vojenských aktivit EU, OSN či francouzské operace Barkhane. Nestabilitou nejvíce zasaženými zeměmi regionu se staly především Mali, Burkina Faso a Niger. Teroristické skupiny navíc postupně zintenzivnily své útoky a pokračovaly v expanzi ze středního Mali a dále na jih, do okrajových oblastí Sahelu, kde postupně začínaly ohrožovat i pobřežní státy západní Afriky, kterými jsou Benin, Togo, Ghana, Pobřeží slonoviny a Guinea.
Samotná Republika Mali, jak zní správně celý název tohoto státního útvaru, je poloprezidentská republika, nacházející se v oblasti Sahelu a jižní Sahary. Na severu hraničí s Alžírskem, na východě s Nigerem, na jihu s Burkinou Faso a Pobřežím slonoviny, na západě s Guineí, Senegalem a Mauritánií. Na skutečně obrovském území s rozlohou 1,2 mil. km² však žije pouhých 17 mil. obyvatel. Téměř celý sever země je navíc poušť, jen na jihu je trochu obdělávatelné půdy.
Po vojenském puči z března 2012 se v Mali znovu otevřela citlivá tuarežská otázka, když Tuaregové sdružení v Národním hnutí za osvobození tzv. Azavadu (MNLA) obsadili téměř bez boje celý sever země a dne 6. dubna 2012 zde vyhlásili svůj vlastní stát s názvem Azavad. Šlo obecně o tu část Tuaregů, která žila na severu Mali a v minulosti se přimkla k režimu libyjského diktátora plk. Kaddáfího, který je platil jako žoldáky. Jenže když Kaddáfího režim padl, Tuaregové se i s výzbrojí stáhli do severního Mali a začali ho přeměňovat ve svoji základnu a bezpečné útočiště.
Situace na severu země postupně uvrhla celé Mali do hluboké krize a způsobila pád vojenské junty. Militantní Tuaregové z hnutí pro osvobození Azavadu se navíc spojili s teroristickou organizací AQMI (al-Ká’idá v islámském Maghrebu) a zahájili své tažení na jih Mali. Postup islamistů na hlavní město Bamako zastavil až vojenský zásah Francie v lednu 2013. Francouzské letectvo bombardovalo především cíle u města Gao na východě země a postupně rozšířilo své operace do hloubky území, ovládaného radikály. Vláda Mali zároveň oficiálně požádala Francii o naléhavou vojenskou pomoc poté, co se islamisté zmocnili města Konna v centrální části země.
Operace SERVAL a BARKHANE
Operace SERVAL (nazvaná podle nepříliš velké africké divoké kočky) měla za cíl vytlačit islamistické radikály, kteří zahájili postup do středu země, z celého severu Mali. Vlastní operace byla zahájena na základě rezoluce Rady bezpečnosti č. 2085 z 20. prosince 2012 a Francie ji oficiálně ukončila 31. července 2014. Od 1. srpna 2014 ji nahradila nová protipovstalecká operací BARKHANE (pojmenována po typu duny ve tvaru půlměsíce , která je běžná v saharské poušti), která už byla vedena ve spolupráci s pěti dalšími zeměmi Sahelu, z nichž všechny jsou bývalými francouzskými koloniemi: Burkina Faso, Čad, Mali, Mauretánie a Niger.
Z počátku bylo v rámci Barkhane nasazeno přibližně 3.000 osob, rozmístěných na dvou stálých základnách v Gao (Mali) a v Ndjameně (Čad). Po rozmístění jednotek na těchto základnách se oddíly postupně rozmísťovaly na další dočasné předsunuté základny, ze kterých následně podnikaly protiteroristické mise po boku jednotek zemí, ve kterých byly zmíněné základny zřízeny. Zatímco operace Serval doslova „vyčistila“ sever země od islamistických skupin, cílem operace Barkhane bylo navázat na tento úspěch a postupně rozšířit operaci na celou rozsáhlou oblast Sahelu s cílem udržet kontrolu nad „osvobozeným“ územím a zároveň zabránit tomu, aby se celý region Sahelu stal bezpečným útočištěm pro islamistické teroristické skupiny, které například plánovaly útoky v Evropě.
Nasazení příslušníků AČR v Mali
Je nasnadě, že do akcí v africkém Mali se od počátku zapojila i Armáda České republiky. Šlo především o příslušníky jednotky EUTM-M, což byla výcviková mise EU v Mali (European Union Training Mission – Mali), kteří zde působili v letech 2013 až 2018. Výcviková, nebojová mise Evropské unie pomáhala malijské armádě při výstavbě a výcviku její armády tak, aby byla schopna v budoucnu samostatně čelit útokům ozbrojených teroristických skupin a zajistit suverenitu a teritoriální integritu země. Hlavním úkolem české jednotky navíc byla ochrana velitelství výcvikové mise EUTM v Bamaku, a později přibyl i výcvik malijských vojáků na výcvikových základnách Koulikoro a Sikasso. Zatímco první kontingent čítal zhruba 40 vojáků, poslední již 70 a celkem se v Mali vystřídalo 12 jednotek AČR EUTM-M.
Další úkoly českých vojáků v Mali vyplývaly z účasti ČR ve stabilizační operaci OSN MINUSMA (United Nations Multidimensional Integrated Stabilisation Mission in Mali), jejímž cílem bylo vytvoření podmínek pro další humanitární a politickou asistenci malijské vládě. Česká republika vyslala v roce 2016 do operace úkolové uskupení speciálních sil (ÚUSpecS) v počtu do 25 osob. Příslušníci 601. skupiny speciálních sil působili pod mandátem OSN společně v sestavě s dánskou a holandskou jednotkou pro speciální operace v oblasti Gao na severu země. Uskupení plnilo úkoly spočívající ve vedení speciálního průzkumu a zpravodajské činnosti ve prospěch velitele operace MINUSMA. Příslušníci 601. skss působili v Mali do konce roku 2016.
Výcvik nových jednotek (rot) malijské armády probíhal jak ve výcvikovém středisku v Koulikoro, tak i přímo na mateřských vojenských základnách těchto jednotek. Kromě nutného „specifického přístupu“ k výcviku malijských vojáků byla nejslabší stránkou nízká úroveň přípravy velitelského sboru, neodpovídající výzbroj a samotné materiální vybavení malijských jednotek. (foto: Armée de Terre/Défense)
S rozšířením úkolů v rámci výcvikové mise postupně došlo k navýšením celkového počtu českých vojáků v Mali z 50 až na 120. První úkolové uskupení AČR převzalo svůj operační úkol v březnu 2019. V červnu 2020 převzala Česká republika na dobu sedmi měsíců historicky poprvé velení celé mise. Čeští vojáci pokračovali v zabezpečení obrany a ochrany perimetru velitelství mise EUTM-M v Bamaku, poskytovali ochranu letecké společnosti při zajišťování podpory MEDEVAC, zajišťovali ozbrojené doprovody, vyčleňovali síly rychlé reakce a působili ve výcvikovém centru malijské armády KTC v Koulikoru (Koulikoro Training Centre). Česká republika velela misi, resp. 700 spojeneckých vojáků z 25 zemí, také v roce 2022, kdy převzala velení od Rakouska.
Úkolové uskupení Takuba
Vzhledem k nepříliš uspokojivým výsledkům v boji proti teroristickým skupinám na východě Mali se začátkem roku 2020 ministři obrany a zástupci Belgie, ČR, Dánska, Estonska, Francie, Mali, Německa, Nigeru, Nizozemí, Norska, Portugalska, Švédska a Velké Británie dohodli, na základě žádosti prezidentů Mali J.E. Ibrahima Boubacar Keity a Nigeru J.E. Mahamadoua Issoufoua, na vytvoření samostatného úkolového uskupení, které poskytne pomoc malijským ozbrojeným silám v boji proti teroristickým skupinám, a podpoří stávající úsilí operace Barkhane a Společných sil G5 Sahel.
Úkolové uskupení pojmenované „Takuba“ bylo začleněno pod velení operace Barkhane a jeho hlavním operačním prostorem se stala oblast Liptako na východě Mali. Celé uskupení se skládalo převážně z příslušníků evropských speciálních sil s odpovídající podporou, která jim poskytla vysokou míru soběstačnosti. Hlavním smyslem Takuby na východě Mali bylo poskytování konzultací, asistence a doprovodu ozbrojeným silám Mali v akcích proti rebelům, a to v koordinaci s partnery z G5 Sahel, misí OSN či EU, s pevným právním základem a v souladu s mezinárodním právem. Jako první se do nové aktivity zapojily ozbrojené síly Belgie, Dánska, Estonska, Francie, Nizozemí, Portugalska, Švédska a České republiky.
V roce 2020 rozhodla vláda a Parlament ČR svými usneseními (vláda ze dne 27. ledna 2020 č. 73, Poslanecká sněmovna ze dne 27. října 2020 č. 1319 a Senát ze dne 12. srpna 2020 č. 483) o působení sil a prostředků rezortu MO v rámci boje proti terorismu v Mali, Nigeru a Čadu v počtu do 60 osob. Do konce ledna 2021 byly zároveň sjednány „Dodatkové protokoly upravující status jiných než francouzských jednotek sil Takuba (SOFA) s Mali a Nigerem, a po jejich ratifikaci se ČR v polovině února plnohodnotně zapojila do operačního působení, a to jako třetí evropská země po Francii a Estonsku. Česká jednotka speciálních sil, zformovaná převážně z prostějovské 601. ssks, byla dislokována na vojenské základně u města Ménaka společně s partnerskými jednotkami. Část vojáků zároveň působila na velitelství Takuba v Gao a své zastoupení měla ČR i na velitelství operace Barkhane v Čadu.
Po naplnění všech legislativních podmínek pro působení v Úkolovém uskupení Takuba, zahájila česká jednotka, ve spolupráci s francouzskou a partnerskou malijskou jednotkou, v polovině února 2021 plnění operačního úkolu. Ten spočíval v asistenci, poradenství a doprovodech malijské jednotky do bojových operací. Konkrétním cílem Takuby byla připrava vybraných malijských jednotek k samostatnému plánování a vedení protiteroristických operací tak, aby malijská armáda byla schopna samostatně zajistit bezpečnost a podmínky pro vládnutí na celém území státu.
Mentorování partnerské malijské jednotky českými speciály nebylo úplně jednoduchou záležitostí. Nejslabší stránkou byla nízká úroveň přípravy velitelského sboru malijské armády, včetně neodpovídající výzbroje a materiálního vybavení malijských jednotek. V podzimních měsících roku 2021 byla česká jednotka posílena o některé prvky zpravodajského zabezpečení, které působily jak ve prospěch české jednotky, tak částečně i pro celé úkolové uskupení Takuba. V roce 2021 působily v rámci ÚU Takuba celkem tři kontingenty českých speciálních sil v počtu do 60 osob. Za dobu působení došlo k jedné mimořádné události, když vozidlo Dingo najelo na nástražné výbušné zařízení a následná exploze významně poškodila vozidlo. Incident se naštěstí obešel bez ztrát na životech a nedošlo ani ke zranění členů osádky vozidla.
Fotografie z nasazení příslušníků 601. skss v rámci Takuby jsou extrémně vzácné. Spodní snímek je jeden z mála takových, zachycující přesun estonských a českých speciálních sil nedaleko Ménaky, kde jsou vidět vozidla AČR typu Iveco LMV a T815-7. Na dalších snímcích jsou pak typické scény z nasazení speciálních sil v rámci Úkolového uskupení Takuba. (foto: Armée de Terre/Défense)
České Casy pod africkým sluncem
Úkolové uskupení Takuba dosáhlo v dubnu 2021 plných operačních schopností a ve výsledku jej tvořilo na 600 vojáků z 8 evropských zemí, včetně České republiky. V červenci 2021 se zároveň tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar zúčastnil jednání ministrů obrany 26 evropských, afrických a amerických zemí v Paříži, které měly zájem na podpoře míru a bezpečnosti v oblasti afrického Sahelu. Účastníci schůzky diskutovali mimo jiné o aktuální situaci a současném či budoucím zapojení svých zemí do mezinárodních aktivit v tomto regionu. A právě zde Lubomír Metnar poprvé veřejně představil plán na doplnění našich sil v úkolovém uskupení Takuba o některé důležité schopnosti, kterých zde byl obecně nedostatek. Konkrétně šlo o nasazení bezpilotního průzkumného prostředku Scan Eagle a dočasné vyčlenění jednoho transportního letounu CASA C-295M ze stavu kbelské 242. transportní a speciální letky, který měl každých pět měsíců plnit po dobu 30 dnů přepravní úkoly ve prospěch Takuby.
Tímto rozhodnutím se česká dopravka poprvé ve své historii účastnila skutečné bojové operace tisíce kilometrů od svého domova, navíc v prostředí s náročnými meteorologickými podmínkami. Vzhledem k pozdějšímu překotnému vývoji v Mali se nakonec ze tří naplánovaných rotací uskutečnily pouze dvě:
1. rotace – říjen až listopad 2021 – letoun CASA C-295M ev. č. 0454
Po dobu jednoho měsíce působila během podzimu 2021 ve prospěch AČR v Mali první Letecká jednotka CASA. Hlavním úkolem letecké jednotky bylo zabezpečení leteckých přeprav letounem C-295M ve prospěch ÚU AČR Takuba a ÚU AČR Mali. Volné kapacity byly využity ostatními spojeneckými jednotkami působícími v oblasti v rámci ÚU Takuba pod hlavičkou operace Barkhane. Do první mise v Mali se krátkodobě zapojil i letoun CASA C-295M ev. č. 0453, působící toho času v misi MFO na Sinaji.
2. rotace – únor až březen 2022 – letoun CASA C-295M ev. č. 0455
Opět po dobu jednoho měsíce působila začátkem roku 2022 ve prospěch českých jednotek v Mali v pořadí druhá Letecká jednotka CASA. Poslání jednotky a spektrum plněných úkolů zůstalo stejné.
Posádka transportní Casy ev. č. 0454 z 1. rotace v Mali při čekání na naložení materiálu v jižní části letiště Gao. Na letounu jsou dobře vidět prvky systému vlastní ochrany včetně senzorů RWR, MAWS a LWS, které jsou naprosto nezbytné pro nasazení v regionech s nebezpečím výskytu Manpads. (foto: 242. transportní a speciální letka)
Hlavní operační základnou Letecké jednotky CASA v Mali se stalo letiště Gao, kde byl umístěn jak samotný letoun, tak ubytován létající a pozemní personál. Samotný přelet z České republiky do vzdáleného Mali se vždy realizoval po letové trase přes Německo, Rakousko, Itálii, a dále přes Sardinii a Středozemní moře až na mezinárodní letiště Houariho Boumédièna u alžírského hlavního města Alžír (kód ICAO: DAAG), kde po necelých pěti hodinách letu ze kbelské základny proběhlo dotankování paliva. Odtud již Casa pokračovala jižním kurzem přes celé Alžírsko až do malijského Gao. Při obou přeletech do Mali a zpět kbelské posádky používaly standardní mezinárodní volací znaky CEF675 při první rotaci a CEF624/632 během druhé rotace.
Mezinárodní letiště Gao (kód ICAO: GAGO), které je známé rovněž pod názvem Korogoussou, je v podstatě vstupní bránou do východního Mali a reálně šlo o mimořádně důležitý logistický bod pro podporu bojových operací úkolového uskupení Takuba na východě Mali. Samotné letiště prošlo od roku 2013 velkým rozvojem a rozsáhlými stavebními úpravami, neboť zde postupně vznikla vojenská základna malijské armády Camp Firhoun Ag Alinsar, dále pak především německý vojenský tábor Camp Castor, ve kterém byly původně umístěny i speciální jednotky z Dánska a České republiky, mírový camp OSN (na podporu mise MINUSMA) a francouzská vojenská základna, podporující operaci Barkhane.
Samotné letiště v Gao disponuje dvojicí vzletových a přistávacích drah. Zpevněná asfaltová runway 6L/24R o délce 2.551 m byla nově vybudována v roce 2018 i s přilehlými pojížděcími drahami a stojánkami, stejně tak jako záložní nezpevněná hliněná dráha 6R/24L o délce 1944 m, která se nachází v jižní části letiště a byla využívána především francouzskými silami, nasazenými v operaci Barkhane, včetně českých letounů CASA. Na nezpevněném stání v jižní části letiště docházelo k nakládce či vykládce veškerého materiálu, určeného pro podporu úkolového uskupení Takuba.
Čtveřice satelitních snímků, zachycující dvě hlavní působiště české dopravky s letouny CASA v Mali. Na horních snímcích je krásně vidět proměna letiště Gao po vybudování nové asfaltové VPD v roce 2018 a výstavbu rozsáhlých areálů s logistickým zabezpečením, kterým dominuje rozlehlý Camp Castor. Na spodních záběrech je improvizovaná plocha nedaleko Ménaky, kam české posádky C-295 přepravovaly materiál a munici pro speciální jednotky, umístěné v rámci ÚU Takuba na základně BOA v Ménace. (zdroj: google.com a www.mapy.cz)
České Casy zabezpečovaly v průběhu dvou měsíčních rotací především zásobování předsunuté operační základny u padesátitisícového města Ménaka na východě země, disponující pouze improvizovanou nezpevněnou dráhou s omezenými rozměry. Operační základna BOA (Base opérationnelle avancée) v Ménace byla vybudována v roce 2020 na severozápadním okraji města a v podstatě šlo o hlavní základnu Takuby, kde byly dislokovány veškeré speciální a podpůrné jednotky, včetně českých speciálních sil, podílející se na operacích Takuby na východě země.
Samotný kemp disponoval několika heliporty uvnitř areálu, pro letecké zásobování však byla určena improvizovaná nezpevněná plocha APOD (l’Aerial port of debarkation), nacházející se několik kilometrů od operační základny (autor nebude sdělovat přesnou lokaci). Nešlo o nějakou nově vybudovanou plochu, ale o původní letiště (kód ICAO: GAMK) s jedinou dráhou 08/26 o délce 1225 m, která v minulosti sloužila pro občasné lety do Ménaky. Francouzské ženijní jednotky tuto plochu pouze nepatrně rozšířily, shrnuly další vrstvu zeminy z povrchu a v severní části vybudovaly plochu pro samotnou nakládku a vykládku materiálu.
Veškerá vykládka na improvizované ploše u Ménaky probíhala s využitím standardizovaných nákladových palet NATO 463L o rozměrech cca 224×274 cm a za použití specializovaného paletového nakladače Merlo P 40.9 KATF, který tyto palety okamžitě nakládal na přistavená vozidla 8×8. Na horním snímku je přistání A400M na nezpevněné dráze v severo-malijském Tessallitu, zatímco dva spodní obrázky jsou již z letiště v Gao. Nakládka carga pro Takubu probíhala v Gao nejčastěji na nezpevněné ploše s plechovými rošty v jihovýchodní části letiště Gao, hned vedle štěrkovo-hliněné vzletové a přistávací dráhy 6R/24L. (Nicolas Baron/Armée de Terre/Défense a 242. transportní letka)
Improvizovaná hliněná plocha u Ménaky dovolovala přistání letounů hmotnostní kategorie C-130/C-295/CN-235, i když v roce 2018 zde francouzské letectvo údajně použilo k zásobování i velkokapacitní transportní letoun A400M. Provoz na této extrémně prašné ploše zabezpečovali příslušníci francouzské jednotky DETIA (Le Détachement du transit interarmées), kteří zabezpečovali komunikaci s posádkami transportních letadel a řídili veškerý provoz na hliněném „stripu“, plus samotný postup vykládky. Hliněný povrch vyžadoval po každém přistání opravu plochy a její nezbytné uválcování, což mohlo podle typu letadla zabrat klidně i několik hodin. Pokud zde totiž přistával C-130 Hercules s těžkým nákladem, zanechal na dráze viditelné koleje od podvozkových kol, jež bylo nutné zarovnat a znovu uválcovat. I proto byly upřednostňovány spíše menší letouny C-295, které tolik neničily hliněný povrch letiště. I z těchto důvodů dokázal APOD v Ménace přijmout každý den maximálně šest transportních letadel.
Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že přepravní lety mezi Gao a Ménakou patřily k nějakému stereotypu bez jakéhokoliv nebezpečí, opak je pravdou. Ve skutečnosti totiž při každém letu hrozilo teoretické nebezpečí od povstalců, vybavených přenosnými protiletadlovými komplety, odpalovanými z ramene. Tato hrozba pramenila z faktu, že Tuaregové na severovýchodě Mali, kteří se vrátili ze svého žoldnéřského působení v Libyi, se zmocnili velkého množství zbraní ze skladů libyjské armády. Zejména šlo o protitankové řízené střely a bohužel i protiletadlové komplety, odpalované z ramene – tzv. Manpady (Man Portable Air Defense System). A právě těmito zbraněmi mohli během přiblížení či přímo vzletu a přistání ohrozit transportní letouny, dopravující potřebné zásoby na operační základny. Navíc je zřejmé, že povstalci moc dobře věděli, kde se nachází operační přistávací plochy, využívané k dopravě zásob pro jednotky Takuby. České posádky tak musely uplatňovat veškeré taktické postupy pro co největší eliminaci tohoto nebezpečí, včetně aktivace palubního systému vlastní ochrany, který byl na českých Casách pochopitelně instalován a to včetně senzorů MAWS a LWS, plus bloků s výmetnicemi FLARE.
Posádky transportních letounů se musely v Mali vypořádat i s četnými písečnými bouřemi. Na snímku s francouzským A400M je jedna taková u letiště Gao. Zajištění úkolů MEDEVAC měl v oblasti Sahelu na starosti francouzský tým s letounem CASA CN-235. (foto: Armée de Terre)
Další nebezpečí, které číhalo na posádky českých transportních letounů v Mali, představoval možný výskyt improvizovaných výbušných zařízení IED na přistávacích plochách. Tyto lokality totiž nešlo pokaždé hlídat celých 24 hodin. Samotná přistání na prašných hliněných plochách v Gao či Ménace jinak nepředstavovaly pro české posádky nějaký závažnější problém díky předchozím zkušenostem s operacemi z podobných ploch. V zásadě šlo o zkušenosti z výcvikových kurzů ETAP-C a přistání na prašné a kamenité dráze v Ablitas, nebo mediálně známé převozy koně Převalského do vzdáleného Mongolska, spojené s přistáním na nezpevněné letištní ploše v Bulgan Sumu. Operace z prašných a štěrkovo-hliněných povrchů spíše trápí leteckou techniku, kde dochází ke značnému opotřebení vrtulových listů, své „schytávají“ i antény na spodní části trupu a samozřejmě zde hrozí větší nebezpečí defektu od ostrých kamínků.
Během působení v Mali zároveň české posádky letounů C-295M neplnily pouze přepravní úkoly, ale podílely se i na řadě dalších speciálních úkolů, jejichž povahu zatím není možné vzhledem k jejich charakteru veřejně presentovat. Úplným závěrem lze konstatovat, že piloti kbelské dopravky byli na obě mise velice kvalitně připraveni, o čemž svědčí fakt, že v průběhu obou rotací splnili veškeré plánované úkoly a ve všech případech se dokázali v pořádku vrátit zpět.
České posádky kbelské 242. letky byly na nebezpečnou misi v Mali poměrně slušně připravené a především již disponovaly bohatými zkušenostmi z operací na letištích s nezpevněným a prašným povrchem. Ať již šlo o četné kurzy taktického létání ETAP-C, spojené s výcvikem na prašném záložním letišti Ablitas, nebo o dlouholetou přepravu koně Převalského do Mongolska, zakončenou vždy přistáním v mongolském Bulgan Sumu, odkud pochází i záběr na Casu ev. č. 0454 z roku 2016. (foto: Kryštof Bobek, Zoo Praha)
Konec afrického dobrodružství AČR
Překotný vnitropolitický a bezpečnostní vývoj v Mali ovlivnil zejména vojenský převrat v srpnu 2020, při němž byl sesazen dlouholetý malijský prezident Ibrahim Boubacar Keita a rozpuštěna vláda i malijský parlament. Nové volby se měly následně uskutečnit za 18 měsíců, v únoru 2022. V květnu 2021 však došlo k dalšímu puči, kdy vojenští představitelé země sesadili prezidenta a předsedu vlády pro přechodné období, přičemž v čele země stanul vůdce srpnového puče plukovník Assimi Goïta.
Přechodná vláda si sice za své priority určila bezpečnostní stabilizaci země, pokračování národního dialogu a institucionální reformy, jejich naplňování či příprava nových demokratických voleb, z nichž by vzešla legitimní vláda, probíhalo pouze na papíře. Francie zároveň v červnu 2021 oznámila zahájení dlouho plánované transformace operace Barkhane a francouzské síly se stáhly ještě před koncem roku 2021 ze severu Mali. Malijští představitelé prezentovali rozhodnutí Francie jako snahu opustit Mali a v průběhu léta zahájili vyjednávání s nechvalně známou ruskou žoldnéřskou Vagnerovou skupinou o vojenské spolupráci.
Ještě v průběhu druhé poloviny roku 2021 a začátkem roku 2022 se mezinárodní společenství snažilo přimět malijské představitele k uskutečnění demokratických voleb ve slibovaném termínu a zároveň, aby Republika Mali nezahájila spolupráci s „problematickou“ Vagnerovou skupinou. Veškeré snahy však přechodná malijská vláda ignorovala, což ve výsledku znamenalo ukončení veškeré podpory ze strany států mezinárodního společenství a tím pádem i definitivní konec afrického dobrodružství AČR.
Autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com
Transportní CASA C-295M ev. č. 0455 z 2. rotace vzlétá po vyložení nákladu ve směru dráhy 08 z improvizované plochy APOD (l’Aerial port of debarkation) u města Ménaka. Šlo o mimořádně prašnou a relativně měkkou hliněnou plochu o délce pouze přes 1.200 metrů, kde každé přistání těžkých transportních strojů zanechalo výrazné stopy. Část plochy tak bylo nutné vždy před dalším použitím znovu uválcovat. (foto: Nicolas Baron/Armée de Terre/Défense)
Letový provoz na improvizovaném stripu u města Ménaka zajišťovala povětšinou trojice příslušníků francouzské jednotky DETIA (Le Détachement du transit interarmées), kteří zabezpečovali komunikaci s posádkami transportních letadel a řídili veškerý pohyb na ploše, včetně samotného postupu vykládky. Na snímku je dánský C-130J Hercules, naváděný příslušníkem jednotky DETIA na místo vykládky v severní části improvizované plochy APOD u města Ménaka. (foto: Nicolas Baron/Armée de Terre/Défense)
(úvodní foto: Nicolas Baron/Armée de Terre/Défense)
Zdroje:
Předkládací zpráva pro Parlament České republiky Informace o nasazení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2014
Společné tiskové prohlášení Úkolové uskupení Takuba: Zahajovací ministerské setkání
Informace o nasazení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2021
ROČENKA 2021 MINISTERSTVA OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY
Čeští vojáci v novodobých zahraničních operacích, seznam jednotlivých misí, https://www.vhu.cz/prehled-cesti-vojaci-v-novodobych-zahranicnich-operacich/
BARKHANE – Task force Takuba : l’Aerial port of debarkation, enjeu majeur de la ré-articulation de Ménaka, https://www.defense.gouv.fr/operations/actualites/barkhane-task-force-takuba-laerial-port-of-debarkation-enjeu-majeur-re-articulation-menaka
Operace Serval 2013: Nasazení francouzské armády v Mali, autor Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., https://vojenskerozhledy.cz/kategorie-clanku/ozbrojene-konflikty/operace-serval-2013
Ročenka Vzdušných sil AČR 2022, Letectví+Kosmonautika
archív redakce czechairforce.com
(aktualizace: 3. 7. 2023)
