Další navyšování operačních schopností českých Gripenů na obzoru
Každý zbraňový systém včetně nadzvukových bojových letounů prochází během své služby různými modernizacemi a upgrady, díky kterým jsou neustále zvyšovány jeho bojové možnosti. Nejinak tomu je i v případě letounů JAS-39 Gripen, které již 15 let úspěšně používá Česká republika. Od roku 2005 procházejí české Gripeny řadou upgradů a softwarových aktualizací, díky kterým jsou i nadále efektivním zbraňovým systémem. A i když jsou nyní skoro v polovině svého druhého pronájmu, české letectvo stále pokračuje v dílčích modernizacích a zvyšování jejich operačních schopností, tak aby dokázaly plnit širší spektrum úkolů, než pro ně bylo původně plánováno.
Na základě celé řady informací, zveřejněných v poslední době ministerstvem obrany je zcela zřejmé, že AČR bude i nadále pokračovat v procesu navyšování operačních schopností českých Gripenů, i když kvůli současné pandemii Covid 19 a následným škrtům v obranném rozpočtu možná ne v takovém rozsahu, jak bylo původně plánováno. Celý proces navyšování operačních schopností byl započatý v souvislosti s pokračováním v pořadí již druhého pronájmu, během kterého celá flotila českých strojů JAS-39C/D prošla ve Švédsku v letech 2016-18 rozsáhlou modernizací a softwarovým upgrade na tehdy nejnovější edici MS20 Block 1.2. Tato verze operačního software zásadním způsobem navýšila možnosti českých Gripenů a o konkrétních změnách jsme Vás informovali v článku „České Gripeny přecházejí na novou softwarovou edici MS20“.
Největší změnou v souvislosti s MS20 je u českých strojů rozšíření schopností pro plnění úkolů Air-To-Ground a s tím související rozsáhlé nákupy protizemní výzbroje v podobě pum Mk.82 a naváděcích souprav GBU-12, dále pořízení nových NATO Standard pylonů pro uchycení výzbroje a zároveň akvizice nových zaměřovacích a průzkumných kontejnerů Litening 4i od izraelského výrobce Rafael ADS Ltd. Samotné kontejnery byly dodány ve druhé polovině roku 2018 a po absolvování vojskových zkoušek se s nimi naplno rozeběhl výcvik v použití této pro Vzdušné síly AČR nové technologie, který vyvrcholil jejich prvním operačním nasazením během mise 3. úkolového uskupení Armády České republiky Baltic Air Policing 2019, při které české Gripeny působily z estonské základny v Ämari.
Kontejner Litening 4i byl poprvé operačně nasazen během loňské mise Baltic Air Policing 2019 v Estonsku a českým pilotům výrazně usnadnil identifikaci letadel při misích Alpha Scramble. (zdroj: 3. ÚU BAP 2019)
Kontejnery Litening 4i jsou pro české letectvo opravdu velkým přínosem a pilotům Gripenů umožňují vizuální identifikaci vzdušných cílů v rámci plnění úkolů v integrovaném systému protivzdušné obrany NATO (NATINAMDS), dále zvyšují efektivitu při plnění úkolů přímé letecké podpory a mají schopnost taktického vzdušného průzkumu za všech meteorologických podmínek, ve dne a v noci. Pozáruční servis a zabezpečení životního cyklu laserového zaměřovacího a průzkumného kontejneru Litening 4i, čili komplexní zabezpečení provozu 4 kusů tohoto kontejneru v AČR, provádění oprav, údržby, servisu, nákup náhradních dílů a technickou podporu bude poskytovat izraelská státní společnost Rafael Advanced Defence Systems, která je jako jediná oprávněná provádět následný servis těchto kontejnerů. K podpisu smlouvy o pozáručním servisu s předpokládanou hodnotou do 122,6 mil. Kč bez DPH by mělo dojít v prvním čtvrtletí roku 2020 s následným plněním do 30. listopadu 2024.
Další novinkou u taktického letectva je nepochybně pořízení brýlí nočního vidění NVG (Night Vision Goggle) pro piloty Gripenů a podzvukových L-159. Rovněž i tomuto tématu jsme se na našich stránkách podrobně věnovali v několika aktualitách. Pro piloty JAS-39 bylo objednáno celkem 10 ks brýlí nočního vidění typu ANVIS F4949X-P (AN/AVS-9) společně s úchytem pro použití na nových švédských pilotních přilbách Flyghjälm type 116H2, které již piloti Gripenů taktéž používají. Tato přilba je od původního modelu lehce rozpoznatelná díky středovému „zubatému“ úchytu a držáku protizávaží v zadní části přilby. Vojskové zkoušky brýlí nočního vidění (NVG) se již uskutečnily a v polovině března s nimi byl konečně zahájen výcvik v jejich použití. Prozatím budou NVG využívány pouze při misích A2A či v systému ostré hotovosti QRA.
Jednoznačně největším přínosem pro piloty Gripenů však bude dlouho připravovaná a očekávaná implementace utajeného aliančního datového spojení protokolu LINK 16 do českých Gripenů. Koncem loňského roku probíhala dodávka a příprava integrace terminálů MIDS pro přenos informací přes LINK 16 s plánem provedení vojskových zkoušek v prvním čtvrtletí roku 2020. Tento systém umožní přenos taktických a provozních dat mezi letounem a prvky velení a řízení a sdílení utajovaných informací o činnosti prostředků protivníka mezi vlastními prostředky a místy velení vzdušných i pozemních sil. Rovněž i tomuto tématu jsme se poměrně podrobně věnovali v článku „LINK 16 – nová dimenze utajeného datového spojení pro české Gripeny“.
Zároveň s tím byla zahájena příprava vojskových systémů utajeného hlasového spojení Secure Voice pro české letouny JAS-39 Gripen. V zásadě se jedná o integraci kryptomodulů pro utajené hlasové spojení od italského výrobce Leonardo S.p.a., která byla dlouhodobě plánována. České Gripeny totiž zatím používají radiostanice pracující v režimu HAVE QUICK II, což je spojení odolné proti rušení, u kterého se kóduje pouze frekvence za využití tzv. frekvenčního hopingu. Nově tedy přibude zakódování hlasu samotného a česká armáda k tomuto účelu pořídila celkem 30 šifrátorů hlasu CM-107E a 15 kontrolních jednotek CP-107E.
Následující dva až tři roky budou zásadní v implementaci dalších schopností v rámci nové softwarové aktualizace, kterou švédský výrobce Saab označuje jako verzi MS20 Block 2, čímž by měl být v podstatě celý proces modernizace MS20 ukončen. Už v loňském roce se zpracovávaly nezbytné podklady pro uzavření smlouvy na modernizaci letounu JAS-39 Gripen v rámci nové softwarové aktualizace, jejíž součástí bude například integrace systému IFF Mode 5, který zlepší schopnost letounů JAS-39 Gripen v rámci rozpoznání cílů „vlastní – cizí“. Jedná se o nejnovější alianční vojenský mód, který bude zjednodušeně řečeno šifrovaně vysílat komplexní informace odpovídající civilnímu Módu S, jež používá komplexní 24 bitovou zprávu zahrnující identifikaci a polohu s výškou letounu dle GNSS (GPS) a další doplňující informace ADS-B.
Vývoj nového vojenského identifikačního systému IFF, známého pod označením Mark XIIA Mode 5, začal již v roce 1995, a jeho cílem bylo nahrazení současného systému Mark XII Mode 4 IFF, který měl určité potíže s identifikací letadel na větší vzdáleností, zejména když letěly v těsné formaci. V roce 2002 pak NATO ratifikovalo standardizační normu STANAG 4193, která přijala standard IFF Mark XIIA pro USA a státy NATO. Nový systém Mark XIIA Mode 5 tak představuje budoucí standard pro všechny vojenské transpondéry a dotazovače používané zeměmi NATO, který používá moderní modulaci, kódování a kryptografické techniky, a navíc poskytuje rozšířené možnosti zpracování dat, aby bylo možné bezpečně předat polohu GPS a další rozšířená data. Nový systém využívá techniky rozprostřeného spektra snižující interference, které umožňují překrývání dalších datových přenosů na stávajících kmitočtech systému ATC bez zvýšeného rušení. Mode 5 tak umožňuje pilotům identifikovat pomocí IFF vlastní či nepřátelské stroje na delší vzdálenosti pomocí bezpečného šifrovaného kódu. Namísto změny kódu jednou denně jako u IFF Mode 4 se nový Mode 5 spoléhá na modulační techniky pro změnu kódu každých několik sekund, což přispívá k většímu zabezpečení celého systému. Integrace systému IFF Mode 5 čeká většinu strojů Vzdušných sil AČR a jako první jej získají právě Gripeny a letouny L-159.
V rámci aktualizace softwarové edice MS20 na verzi Block 2.0 dále dojde k reinstalaci přesné vojenské GPS, čímž by se měl zpřesnit systém GCAS, neboli Ground Collision Avoidance System. Tento systém byl původně vyvíjen společně s americkým letectvem v rámci testovacího programu AFTI na základně Edwards AFB a americké letectvo jej operačně zavedlo v roce 2014 na letounech F-16, zatímco švédský Flygvapnet používá GCAS na Gripenech operačně od roku 2016 v rámci softwarové aktualizace MS20. Například jen od května do prosince 2013 bylo ve Švédsku dokončeno 25 ověřovacích letových zkoušek Gripenu se systémem Auto GCAS. Hlavním účelem Auto-GCAS je zamezit situaci, která se označuje jako řízený let do terénu (Controlled flight into terrain). Jde většinou o situaci, kdy je letadlo piloty neúmyslně navedeno do země po ztrátě orientace například při letu za ztížených povětrnostních podmínek nebo při použití NVG v noci. Dalším příkladem může být například zdravotní indispozice pilota po ztrátě vědomí (G-lock) během manévru s vysokým násobkem přetížení. JAS-39C/D Gripen má základní funkci Auto GCAS stejnou jako F-16, kdy je předvídaná trajektorie letu neustále počítána s využitím předem naplánovaného únikového manévru s přetížením max 5 g. V případě kritické situace, kdy se tato předpokládaná trajektorie protíná s terénem v digitální databázi letounu, se automaticky spustí autopilot a provede s letadlem úhybný manévr, který bezpečně vyvede letoun a pilota z hrozícího nebezpečí.
Mezi oběma letouny však existuje rozdíl v implementaci tohoto varování. U Gripenu se zobrazuje vizuální varování (na HUD a levém MFD se zobrazí šipky ukazující směr jakým provést úhybný manévr) a zvukové varování (do sluchátek pilota je oznamován povel PULL-UP! PULL-UP! s výstražným tónem) zhruba 1,5–2,5 sekundy před automatickým spuštěním autopilota a očekává se, že pilot ručně provede manévr pro vybrání letu. Pokud pilot za tuto dobu nezasáhne patřičně do řízení, pak dojde k aktivaci Auto GCAS a autopilot bezpečně vyvede letoun a pilota z hrozícího nebezpečí. U letounu F-16 se naopak na průhledovém displeji objeví cca 5 vteřin před samotným zásahem autopilota tento symbol (> <), který upozorňuje pilota, že systém Auto-GCAS se chystá převzít kontrolu nad letadlem. Pokud pilot neprovede žádný zásah do řízení, pohybují se symboly k sobě, dokud se jejich body nesetkají. Následně se na HUD objeví blikající symbol „BREAK-X“ a zvukový varovný signál v přilbě oznamuje pilotovi „FLY-UP! FLY-UP!“. Důvod, proč je u Gripenu ponechána časová rezerva pouze max. 2,5 sec před zásahem autopilota je ten, že Flygvapnet provozuje na rozdíl od USAF své letouny v mnohem nižších letových hladinách, nebo těsně nad mořem, kde následně každá vteřina rozhoduje o úspěšnosti vyvedení letounu z nebezpečné situace.
Nová výzbroj pro české Gripeny?
Ministerstvo obrany dále plánuje integraci nových protiletadlových raket krátkého a středního dosahu a GPS naváděné protizemní munice. Právě pořízení protizemní munice s GPS naváděním jsme se věnovali velice podrobně v článku „Pořídí armáda pro své Gripeny moderní protizemní munici s GPS naváděním?“ a jednoznačným favoritem pro nákup je standardní puma GBU-49/B Enhanced Paveway II s duálním naváděním od americké společnosti Raytheon, která je již na Gripen integrována a kterou používá rovněž švédský Flygvapnet.
Mnohem složitější je však otázka pořízení nových PLŘS krátkého a středního dosahu. Samotný nákup střel by měl podle přijaté Koncepce rozvoje taktického letectva z prosince 2015 proběhnout v letech 2022-2023, přičemž armáda počítala s cenou IČ střel (1 kus 1 – 1,5 mil Kč + log 100 mil Kč) a střel kategorie BVR (1 kus 15 – 20 mil. Kč + log 250 mil. Kč), což jsou samozřejmě naprosto podstřelené a v současné době nereálné částky. Není žádným tajemstvím, že české Gripeny v současné době mohou používat 24 protiletadlových řízených střel AIM-120C-5 AMRAAM středního dosahu, jejichž výroba však již byla ukončena, a dále několik desítek raket krátkého dosahu typu AIM-9M-9 Sidewinder s IČ naváděním, které si svou slávu odbyly během první války v zálivu, a dnes se již jedná o výkonově a technologicky zastaralou střelu. Pozáruční servis a zabezpečení životního cyklu řízených střel AIM-120C-5 a AIM-9M by mělo být zabezpečeno do listopadu roku 2024 na základě připravované smlouvy v hodnotě 85,9 mil. Kč bez DPH, k jejímuž podepsání má dojít ještě letos. Akvizice je realizována s vládou USA, zastoupenou agenturou DSCA (Defense Security Cooperation Agency) a celý proces servisu v USA je poměrně logisticky náročný. Střely je nutné nejprve dopravit na základnu Dover AFB ve státě Delaware v USA, odkud jsou pak jednotlivé části distribuovány do několika servisních center po celých USA.
Lepší situace ohledně technické životnosti je samozřejmě se střelami AIM-120C-5, které se pořizovaly v roce 2007 jako nové a navíc jsou na Gripeny navěšovány poměrně sporadicky. K jejich operačnímu použití v rámci AČR došlo pouze dvakrát – během mise ASICIPPN III na Islandu v roce 2016 a při poslední misi BAP 2019 v Estonsku, mají proto dostatečnou technickou životnost a jejich největším problémem je jejich zcela nedostatečný počet. A i když se jedná o již nevyráběnou modifikaci, stále jde o nejrozšířenější střelu v kategorii BVR, a to nejen v zemích NATO. Právě střela AIM-120C5 byla velice intenzivně použita v nedávném střetu mezi Indií a Pákistánem, když 26. února 2019 Indie provedla letecký úder na základnu teroristické organizace Džajš Muhammad u pákistánského města Balakot. Tato akce následně spustila dvoudenní leteckou válku mezi indickým a pákistánským letectvem, jež během příhraničních střetů 27. února velice intenzivně nasadilo právě střely AIM-120C-5, které mají na svědomí podle pákistánských zdrojů sestřel indického stroje MiG-21 Bison a poškození jednoho Su-30MKI*.
Poznámka* – V nastalé mediální válce plné Fake News se nejprve uvádělo, že oba zásahy má na svědomí čínsko-pákistánský JF-17 Thunder. Nyní se ale ukazuje, že v obou případech byla použita právě střela AIM-120C-5 odpálená z Viperu. Sestřel indického Migu-21 Bison s volacím znakem „ALPHA 1“ od 51. Sqn IAF, v jehož kokpitu seděl Wg Cdr Abhinandan Varthaman, má na svém kontě letoun F-16AM z 29. Sqn PAF, pilotovaný Wg Cdr Noman Ali Khanem. Poškození indického Su-30MKI s volacím znakem „AVENGER“ od 221. Sqn IAF pak zařídil letoun F-16BM, který pilotoval Sqn Ldr Hassan Mehmood Siddique. Z dostupných informací o operaci Swift Retort, jak pákistánci celý střet 27. února nazývají je zřejmé, že indické letectvo i přes nasazení nejmodernějších strojů Su-30MKI bylo spíše v defenzívě a nedokázalo účinně čelit pákistánské taktické převaze. Každopádně hodnověrného zhodnocení celého střetu se snad dočkáme za několik let.
Doplnění a náhrada protiletadlové raketové výzbroje českých Gripenů je více než potřebná a armáda tento krok plánuje na roky 2022-23. Bohužel současná krize kolem Covid 19 a s tím související očekávané škrty v obranném rozpočtu mohou tento krok nakonec odsunout. Je tak docela možné, že si armáda bude muset do budoucna vystačit s dosavadní výzbrojí v podobě střel AIM-9M a AIM-120C-5. (foto: Aleš Hottmar)
Švédský Flygvapnet v současné době používá na svých Gripenech C/D pro mise A2A nejčastěji kombinaci tří PLŘS. Podle Švédů je na velké vzdálenosti ideální střela MBDA Meteor, na střední vzdálenosti cca 20-60 km pak starší Amraam a na manévrový boj Iris-T s IČ naváděním. Na foto ze cvičení na záložním silničním úseku u základny Vidsel zbrojíři připravují navěšení střel Iris-T na oba wingtipy, na vnějším pylonu už je instalovaný Meteor s adaptérem Cobham MML a na vnitřním pylonu pak starší AIM-120B s adaptérem LAU-99. (foto: Per Kustvik/Per Skogsberg, Copyright 2018 Saab AB)
Opačná situace je však se Sidewindery, které byly ve verzi AIM-9M-9 dodány v dubnu 2005, ovšem již jako použité z přebytků USAF a US NAVY. Rakety jsou neustále navěšené na hotovostních letounech a prakticky každodenní cvičné lety Tango Scramble dávají raketám řádně zabrat. Během letu je totiž střela, pokud je zavěšena především na wingtipu, vystavena značným vibracím, které pak mají vliv na celkovou životnost střely. Vzhledem ke stáří a celkové opotřebovanosti střel AIM-9M je nutné zavčasu řešit jejich náhradu a zvýšení počtu předevšímu střel kategorie BVR. Ideálním řešením, které preferuje i armáda, je nakoupení již integrovaných střel Iris-T a MBDA Meteor, které používá švédský Flygvapnet.
V celém akvizičním procesu je však nutné zohlednit fakt, že po roce 2027 nemusí AČR pokračovat na platformě JAS-39 Gripen a tato skutečnost může ovlivnit i konečný výběr střel. Zapomenout nelze ani na to, že například střely s IČ naváděním budou používány i na podzvukových letounech L-159A či vrtulnících AH-1Z Viper. Bude tedy zajímavé sledovat, jakou variantu AČR nakonec v obou kategoriích zvolí a zda se například v kategorii BVR nerozhodne pro integraci střel AIM-120C-7, což samozřejmě možné je, ovšem vyžadovalo by to další finanční náklady spojené s integrací a certifikací střely na platformě Gripen C/D. Navíc je potřeba si položit otázku, zda má cenu investovat do integrace střely, která začíná být v americkém letectvu nahrazována modernější verzí AIM-120D a zda by nebylo výhodnější se pokusit získat například starší skladové střely verze C-5 a doplnit jejich počet v AČR alespoň na 100ks.
Lepší spolupráce s FAC/JTAC
Neméně zajímavým modernizačním prvkem je integrace tzv. FAC – link (Forward Air Controller – link), pro zlepšení schopnosti provádět přímou leteckou podporu pozemních jednotek ve spolupráci s JTAC. Tento datalink výrobce označuje jako Digital CAS a je integrován právě v nejnovější softwarové edici MS20. Digital CAS je obousměrný šifrovaný datalink, který využívá samostatný rádiový kanál pro operátory JTAC/FAC. Ti pro zobrazení a odesílání dat pomocí datalinku používají speciální terminál, přes který komunikují s pilotem Gripenu. Operátor FAC je tak schopen poslat pilotovi šifrované datové informace o popisu cíle a jeho lokalizaci, směru útoku, poloze vlastních a nepřátelských sil, typu útoku a preferované munici, časové synchronizaci atd.
Ve fázi přípravy je pak budoucí zavedení nového standardního radiokomunikačního systému SATURN (Second generation Anti‑Jam Tactical UHF Radio for NATO). SATURN je druhá generace systému utajeného spojení NATO, který byl vyvinut tak, aby odolával nejnovějším a budoucím způsobům rušení. Tento systém zajišťuje normální a bezpečnou obousměrnou hlasovou a datovou komunikaci ve frekvenčních pásmech 30 až 400 MHz (VHF / UHF) a je kompatibilní s předchozími systémy Have Quick a Have Quick II.
Toto jsou prozatím veškeré plánované modernizace českých Gripenů, které se uskuteční ještě před ukončením druhého pronájmu v roce 2027. Veškeré další možnosti modernizace budou závislé na rozhodnutí, zda AČR bude pokračovat na platformě JAS-39C/D i po roce 2027, nebo si naopak zvolí jinou cestu.
Další možnosti modernizace českých Gripenů po roce 2027
Pokud by se nakonec Česká republika rozhodla pokračovat na platformě Gripen C/D i po roce 2027, šlo by samozřejmě o variantu teoreticky možnou a například samotný Flygvapnet hodlá tyto letouny udržet ve výzbroji až do období let 2035-40. Na druhou stranu se v případě AČR asi nejedná o preferované řešení, navíc provozovat letouny v poslední třetině svého technického života skýtá mnohé záludnosti. I když mají české Gripeny o něco menší nálety než nejstarší švédské stroje**, je potřeba si uvědomit, že během 15 let služby v AČR byly používány výhradně pro účely A2A. Při výcviku různých technik vzdušného boje je konstrukce letounu samozřejmě zatěžována podstatně více než při běžném plnění úkolů A2G či CAS. Vždy tak záleží spíše na charakteru a profilu konkrétní mise, než jen na prostém součtu letových hodin. Lze tak odhadovat, že české letouny budou na základě údajů ze snímačů FRAME o něco více „opotřebované“, než ty švédské, u kterých je spektrum výcvikových úloh přeci jenom rozmanitější (Air-to-Air, Ground, Sea, CAS, Recce). Každopádně ať už bude rozhodnutí vlády ČR jakékoliv, švédský výrobce má připravené některé projekty, které budou do jisté míry vycházet z technologií, vyvinutých pro modernější Gripen E. Vzhledem k tomu, že švédské letectvo hodlá pokračovat v provozu platformy Gripen C/D i nadále a tyto letouny budou určitou dobu sloužit souběžně s novějšími „Éčky“, švédský Flygvapnet zvažuje ještě jednu zásadní modernizaci, o jejíž definitivní podobě zatím nebylo rozhodnuto.
V případě českých Gripenů by asi byla nejpotřebnější, ale zároveň nejnákladnější, celková modernizace dosavadního radaru PS-05/A Mk3, který prošel pouze softwarovým upgrade během přechodu na MS20. V této souvislosti se v podstatě nabízejí pouze dvě řešení. Tím prvním je, že by se ČR mohla vydat „maďarskou“ cestou a provést modernizaci radaru na současný nejnovější standard PS-05/A Mk4. Tuto verzi radaru nabízí výrobce již od roku 2016 a právě maďarské letectvo ji nechalo v loňském roce podle některých maďarských zdrojů implementovat do svých Gripenů v rámci modernizace a přechodu na MS20. Verze Mk4 má podle výrobce prodloužen přístrojový dosah o 150 % oproti základní verzi Mk3, čímž je konečně možné naplno využít potenciálu dalekodosahových střel MBDA Meteor. Radiolokátor taktéž díky nové technologii M-Scan mnohem lépe detekuje malorozměrové cíle (například bezpilotní letadla), zvýšila se ochrana proti elektronickému rušení, zvětšila se šířka pásma skenování a zlepšil se režim mapování (SAR), který poskytuje syntetický radarový snímek cílové oblasti s vysokým rozlišením. Co se týká hardware, radiolokátor PS-05/A Mk4 se od svého předchůdce liší některými bloky elektroniky včetně procesorů, a samozřejmě celá sestava používá zcela nový software.
Druhou možností je participace se Švédskem na integraci ještě pokročilejší verze PS-05/A Mk5, která již využívá anténu AESA. Tu výrobce Saab již určitou dobu vyvíjí na základě kontraktu s americkou administrativou z října 2018 a je velice pravděpodobné, že výsledky vývoje bude chtít aplikovat do modernizace anténové části stávajícího radaru PS-05/A Mk4, při jehož upgrade by podle předchozích vyjádření výrobce došlo pouze k výměně antény a úpravám souvisejícím s jejím chlazením a napájením, zatímco veškeré bloky elektroniky z verze Mk4 by zůstaly. Na rozdíl od nového Gripenu E, který používá radar ES-05 Raven od společnosti Selex Galileo s anténou AESA starší technologie (GaAs) umístěnou na otočné základně (swashplate), by se v případě staršího Gripenu C/D jednalo o pevnou anténu s moderní technologií GaN, umístěnou kolmo ve směru letu. Výrobce nyní provádí pozemní testy ve speciální komoře, další podrobnosti o celém programu bohužel nejsou k dispozici.
Když už byla zmínka o vylepšení radarů maďarských strojů, je dobré si připomenout celou řadu odlišností od českých Gripenů. Snad jen pro upřesnění, označení EBS HU v názvu maďarských JAS-39 znamená Export Baseline Standard Hungary a v podstatě se velice zjednodušeně jedná o draky starších Gripenů verze A/B, modernizovaných na standard C/D. Maďarské Gripeny již například používají moderní adaptéry MML (Multi-Missile Launcher) britského výrobce Cobham Mission Systems, které jsou certifikované k použití střel IRIS-T, AIM-9 Sidewinder, AIM-120 AMRAAM a MBDA Meteor. Během mise Baltic Air Policing 2019 v litevském Šiauliai měly maďarské stroje v koncové části adaptéru MML instalovanou výmetnici klamných cílů typu BOL na 160 nábojů typu CHAFF či FLARE.
Další rozdíly jsou i v externích přídavných nádržích. Zatímco české Gripeny jsou vybavené standardními švédskými baky FTS (Fälltank stor) na 1100 litrů paliva, které je možné uchytit pouze na švédské pylony, maďarské Gripeny používají jako jediné větší kompozitní baky EDT (Export Drop Tank) na 1275 litrů paliva, vyrobené švýcarskou společností RUAG. Ty lze již navěsit i na tzv. NATO standard pylony. Ostatně, maďarské JAS-39 používají výhradně pylony s NATO standard zámky, a to včetně podtrupového pylonu č. 5, na který tak lze navěsit nejen palivovou nádrž, ale i pumovou výzbroj. Tuto možnost maďarské letectvo využívá při výcviku v použití protizemní munice v domácích podmínkách. Například v loňském roce tak bylo možné vidět maďarské Gripeny během působení ve výcvikovém prostoru Bakony poblíž Hajmáskéru ve velmi netradiční konfiguraci s dvěma PPN pod křídly a jednou pumou Mk.82, zavěšenou právě na středovém pylonu č. 5. Podobnou možnost zatím české Gripeny zřejmě nemají, neboť k nám byly dodány jen křídelní NATO standard pylony č. 2 a 3.
Poznámka** – Největší nálet ze všech provozovaných Gripenů má švédský stroj JAS-39C výr. č. 39210 s výročním zbarvením křídla F17 Blekinge, který se koncem roku 2019 blížil náletu 3000 hodin.
Přežití na současném bojišti – klíč k úspěchu
Velmi důležitou vlastností nejnovějších letounů 4,5 a 5. generace je schopnost přežití na současném moderním bojišti. K tomu jim pomáhají jak nejnovější systémy elektronického boje, tak především systémy vlastní ochrany, vybavené řadou senzorických prvků. V případě starší platformy Gripen C/D nabízí výrobce Saab řešení i v těchto oblastech. Pro účely elektronického boje (EW) je to nejnovější podvěsný rušící kontejner EAJP (Electronic Attack Jammer Pod), který se v současné době testuje a podrobně jsme o něm informovali v článku „Letové zkoušky nového rušícího kontejneru EAJP společnosti Saab zahájeny“. Jedná se o sofistikovaný systém, využívající moderních AESA rušičů s technologií GaN. Pro potřeby AČR však jde o poměrně naddimenzovaný systém, který by vzhledem k počtu provozovaných strojů určitě nevyužila a čeští piloti se tak budou muset spoléhat na integrovaný systém EWS-39, jehož mírný upgrade výrobce rovněž údajně zvažuje.
Obdobná situace je i v případě systému vlastní ochrany. Jím začínají být postupně vybavovány i taktické bojové letouny a například u nového Gripenu E se s jeho implementací do draku stroje a řídícího software počítalo od samého začátku. Jeho integraci do starší platformy Gripen C/D výrobce zatím nepotvrdil, a navíc by se jednalo o poměrně nákladné řešení, vyžadující určitý rozsah úprav a následného testování. Proto výrobce nabízí externí řešení ve formě kontejneru ESTL. Jeho výhodou je bezesporu jednoduchá instalace na standardní adaptér, používaný k uchycení střel AIM-9/AIM-120, a minimální nároky na integraci. Kontejner totiž funguje díky řídící jednotce EWC (Electronic Warfare Controller) téměř samostatně a k dispozici je navíc možnost bezdrátové komunikace s nosičem.
Na druhou stranu má však podobné řešení jednu zásadní nevýhodu, zabere totiž dva závěsné body, což u staršího Gripenu C/D s celkově osmi závěsnými body může být problém. Další nevýhodou je, že neposkytuje 360 stupňové pokrytí a navíc se objevují informace, že kontejnery ESTL způsobují v některých režimech letu vibrace. V této souvislosti se jeví řešení nabízené například dánskou společností Terma a určené pro letouny F-16 jako lepší, neboť zde je celý systém integrován přímo do závěsníku a nesnižuje tak počet závěsných bodů.
Nový kontejner ESTL je modulární, což umožňuje nakonfigurovat různé možnosti z nabídky komponentů, které mají být implementovány do kontejneru, tak aby splňovaly požadavky mise. Pro detekci a sledování příchozích hrozeb obsahuje ESTL systém MAW (missile approach warning – výstraha proti odpáleným raketám), který využívá technologii založenou na rychlé detekci hořícího motoru řízené střely v UV spektru a sledování až osmi hrozeb současně. ESTL také může obsahovat laserový výstražný systém LWS, detekující ozáření laserovým paprskem. Co se týče protiopatření, ESTL disponuje stejně jako samotný letoun výmetnicemi typu BOP a BOL. BOP je klasická pyrotechnická výmetnice, která z kontejneru vystřeluje klamné cíle pod určitým úhlem směrem dopředu, čímž se zvyšuje úroveň ochrany před raketami nové generace. Do výmetnice BOP je možné nabít 30ks patron CHAFF o rozměru 1″ x 1″ x 8″, nebo 15ks patron FLARE o rozměru 2″ x 1″ x 8″. BOL je naopak elektromechanická výmetnice, umístěná v zadní sekci, která obsahuje až 160 klamných cílů o čtvercovém průřezu typu CHAFF či FLARE.
Výrobce zároveň proklamuje, že pro starší platformu Gripen C/D připravuje implementaci nového systému aktivních protiopatření, známého pod názvem EAD Brite Cloud (Expendable Active Decoy). Zjednodušeně řečeno se jedná o jednorázově použitelný naprogramovaný aktivní rušič s funkcí DRFM (Digital Radio Frequency Memory), který má dle výrobce Leonardo MW Ltd. schopnost potlačit většinu radarem naváděných protiletadlových raket, odpalovaných z letadel, nebo pozemních protiletadlových raketových komplexů. BriteCloud je navržen tak, aby byl odpalován ze standardních výmetnic klamných cílů a proto vyžaduje minimální integraci platformy. Tolik tedy k možným modernizacím.
Již koncem loňského roku vznikl integrovaný pracovní tým, který se bude zabývat řešením otázky budoucnosti taktického letectva po roce 2027, tedy obdobím po skončení pronájmu nadzvukových letounů JAS-39 Gripen. Jeho úkolem je popsat současný stav a dát rámcové doporučení, jakým způsobem postupovat k naplnění konkrétních požadavků. Ministr obrany pak musí vládě předložit doporučené varianty řešení, a vláda ČR musí nejpozději v roce 2025 rozhodnout, jakým způsobem se bude pokračovat po ukončení současného pronájmu. Predikovat, jaké rozhodnutí to bude, by nyní bylo čisté věštění z křišťálové koule. Nechme se tedy za pět let překvapit.
(text: Aleš Hottmar, czechairforce.com)
Švédský výrobce Saab v současné době velice intenzivně testuje rušící kontejner EAJP, který by měl být použitelný i na starší platformě Gripen C/D. Vzhledem k jeho předpokládané ceně a povaze operačního nasazení je však jeho pořízení AČR poměrně nereálné. (foto: Linus Svensson, SAAB, https://saabgroup.com)
Armáda sice preferuje po skončení současného pronájmu Gripenů akvizici novější platformy, tento plán však může zmařit nedostatek peněz ve veřejných rozpočtech, způsobený ekonomickými dopady pandemie Covid 19. Jako finančně nejméně náročná, i když rozhodně ne preferovaná, se tak jeví varianta pokračování na modernizované platformě Gripen C/D ještě dalších 10-15 let. Ostatně i švédský Flygvapnet plánuje používat tyto letouny až do horizontu let 2035-40 . (foto: Peter Lewis, SAAB, https://saabgroup.com)
(úvodní ilustrační foto: Aleš Hottmar)
(zdroj: Ročenka AČR 2019, http://www.mocr.army.cz/assets/multimedia-a-knihovna/publikace/20-let-acr/army19.pdf; MULTI-PATH AUTOMATIC GROUND COLLISION AVOIDANCE SYSTEM FOR PERFORMANCE LIMITED AIRCRAFT WITH FLIGHT TESTS: PROJECT HAVE MEDUSA, autor Capt. Kenneth C. Gahan, USAF, https://apps.dtic.mil/dtic/tr/fulltext/u2/1076353.pdf; disertační práce “Optimal Recovery Trajectories for Automatic Ground Collision Avoidance Systems (Auto GCAS)“, autor Col. Angela W. Suplisson, USAF, https://apps.dtic.mil/dtic/tr/fulltext/u2/a618503.pdf; článek „A JAS-39C/D Gripen repülőgépek fegyverzete, modernizációs lehetőségei“, https://military-technology.blog.hu/2019/12/28/a_jas-39c_d_gripen_repulogepek_modernizacios_lehetosegei; článek „IFF AND MODE 5: PAST PRESENT AND FUTURE“, autor Chris Allen, https://www.telinstrument.com/avionics-news/industry-articles/101-iff-and-mode-5-past-present-and-future.html; článek „Raytheon Preparing Military Aircraft for IFF Mode 5 Mandate by Next June“, autor Frank Wolfe, https://www.aviationtoday.com/2019/09/18/raytheon-preparing-military-aircraft-iff-mode-5-mandate-next-june/; článek „Saab Receives Order for AESA X-band Fighter Array“, https://www.lifeofsoldiers.com/2018/10/26/saab-receives-order-for-aesa-x-band-fighter-array/; článek „Gripeny v České republice patnáctým rokem“, autor Tomáš Soušek, Letectví+Kosmonautika 4/2020)
(aktualizace: 16. 4. 2020)
