„Raketa odpálena!“ – Ostré raketové střelby československých a českých stíhačů v SSSR, NDR, Polsku a Švédsku 1959-2023 – 4. díl

5. 3. 2025 Radim Špalek 1115 Views 21. zTL Čáslav, 211. tl, JAS-39 Gripen

(Úvodní slovo autora – Celá série „Raketa odpálena!“ měla být dokončena čtvrtou částí o vzdušných střelbách českých pilotů ve Švédsku na zkušební střelnici Vidsel původně již před čtyřmi roky, ale souhra okolností způsobila, že k dokončení jsem se dostal až nyní. Tím pádem však bylo třeba pozměnit i původní nadpis, protože zatím čtvrté a poslední ostré bojové střelby 211. taktické letky Vzdušných sil AČR proběhly ve Švédsku v únoru 2023 a zcela logicky je tedy nebylo možné v tomto přehledu vynechat. Radim Špalek, 2025).

IV. Švédsko polygon Vidsel 2006-2023

Ostré bojové střelby / cvičení North Arrow 2006

Začátkem října 2006 se vydala na daleký sever hned pětice Gripenů 211. taktické letky na provedení hlavního výcvikového úkolu tohoto roku – ostré střelby PLŘS a kanónem na vzdušný cíl, které se tak měly stát pomyslným završením úspěšného zavedení typu JAS-39 Gripen do výzbroje Vzdušných sil AČR. Cílem formace bylo letiště ve švédském Vidselu, které leží na severu země a přiléhá k němu rozsáhlý polygon umožňující vykonávat tento druh výcviku s ostrou municí. Švédská strana navíc disponovala i prostředky nutnými k provedení těchto střeleb, tj. letouny a hlavně terči, které mohla našim stíhačům poskytnout. Dosavadní poslední střelby na vzdušné cíle provedla 211. letka ve dnech 19. – 21. srpna 2002, kdy byla se čtyřmi Migy-21MFN tč. 2500, 4003, 4175, 4405 na polském letišti Slupsk a působila nad polygonem Ustka, který se rozprostírá nad Baltským mořem. Provedla přitom střelby PLŘS s IČ navedením R-13M a R-60M, o čemž se podrobnější informace nacházejí v předchozí třetí části „Raketa odpálena!“

Velitel 211. taktické letky pplk. Michael „Chosé“ Borůvka na OBS ve Vidselu v říjnu 2006. Jednalo se o zkušeného pilota „jednadvacítek“ (ex 8. slp / 82. sslt / 4. sslt), který v průběhu roku 2004 podstoupil ve Švédsku výcvik na Gripeny spolu s pplk. Petrem Mikulenkou. Byli to naši první dva piloti, kteří absolvovali přecvičení na typ JAS-39 a stali se tak zároveň prvními instruktory. (Foto 21. zTL)

Jak již bylo uvedeno, na cvičení „North Arrow 2006“ do Vidselu zamířila ve dnech 4. – 12. října 2006 pětice Gripenů těchto tč.: 9234, 9235, 9237, 9819 a 9820. Tedy tři „sóláky“ JAS-39C a obě „spárky“ JAS-39D. Mimo nich se ostrých bojových střeleb (OBS) účastnila ve stejném termínu i 212. tl, která poslala na sever také pětici L-159A, mezi kterými byla tč. 6050, 6051, 6055 a 6068. Velitelem kontingentu byl určen pplk. Petr Hromek a obě taktické letky 21. zTL v Čáslavi vyslaly dohromady 18 vybraných pilotů, mezi kterými byli následující:

211. taktická letka – pplk. Michael „Chosé“ Borůvka – velitel letky, mjr. Miroslav Kopáček, kpt. Martin Nezbeda, kpt. Jiří „Kápo“ Kapitán, kpt. Radoslav „Ram“ Matula, npor. Jiří Čermák, npor. Michal Daněk a na typu JAS-39 se účastnil OBS i plk. Petr „Miki“ Mikulenka – velitel 21. taktického křídla.
212. taktická letka – mjr. Petr Tománek – velitel letky, mjr. Petr Lanči, kpt. Petr „Elvis“ Michenka, npor. Petr Daňko, npor. David Jahoda – inspektor vzdušné střelby

Přesun na místo určení do Švédska začal již 27. září, kdy z Čáslavi na sever vyrazila nejprve dvojice kamionů civilních kontraktorů, z nichž jeden vezl dva kontejnery s materiálem a náhradními díly jak pro L-159, tak i JAS-39, zatímco druhý pak dvojici spouštěcích zdrojů SUEZ. Na místě je vše 3. října. Již o den dříve pak začíná i „letecký most“ obsluhovaný „Andulami“ ze stavu 241. dopravní letky na 24. zDL Praha-Kbely. První letí An-26 s PLŘS a municí 20 mm a 27 mm do podvěsných a palubních kanónů. 4. října míří do Vidselu hned dvojice Antonovů tentokrát již s technickým personálem obou taktických letek a zbylým potřebným vybavením. Samotný více než dvouhodinový přelet Gripenů a „Alkáčů“ do Vidselu proběhl s mezipřistáním na švédské základně v Såtenäs, přičemž se letělo v letové hladině necelých 10 000 m rychlostí cca 800 km/h. První odstartovala trojice L-159A, následovaná dalším párem lehkých bitevníků 212. letky. Vzápětí s odstupem 15 minut vyrazila na stejnou trať i dvojice a poté trojice Gripenů 211. tl.

Gripeny i Alky vystřílely během těchto OBS dohromady 8 ks PLŘS AIM-9M Sidewinder a to v rovnoměrném poměru 4 ks na každý typ – 212. tl použila na Alkách starší verzi AIM-9M-2 a 211. tl na Gripenech pak novější AIM-9M-9 a to se 100 % úspěšností. Hned šest zásahů bylo takříkajíc přímo „na komoru“ rovnou do fléry SM-3B, která imituje cíl pro IČ naváděnou PLŘS za pomoci tří zažehnutých trysek v zadní části. O tom, že se jednalo o vynikající výsledek, svědčí fakt, že švédská strana v tu dobu vykazovala úspěšnost přímého zásahu terče cca 25 %, zatímco naši stíhači dosáhli 75 %. Samotná fléra SM-3B je přitom vypuštěna z bezpilotního prostředku Beechcraft MQM-107B Streaker (švédské označení Rb-06B), který během jednoho letu dokáže vypustit postupně až čtyři fléry SM-3B. Právě dvojici misí dronů MQM-107B/Rb-06B, pokaždé se čtveřicí flér SM-3B, si česká strana zaplatila pro cvičení North Arrow 2006.

Na levém záběru je fléra SM-3B, která slouží jako cíl pro IČ naváděné PLŘS AIM-9M Sidewinder díky trojici trysek na zádi. Samotná fléra je přitom vypuštěna z bezpilotního prostředku Beechcraft MQM-107B Streaker (švédské označení Rb-06B), který během jednoho letu dokáže vypustit postupně až čtyři kusy SM-3B. Samotný dron MQM-107B/Rb-06B je zachycen na fotografii vpravo. (Foto 21. zTL)

211. taktická letka při OBS PLŘS AIM-9M Sidewinder použila „spárky“ JAS-39D, kde měla možnost „osahat“ si odpal PLŘS dvojice pilotů najednou. Mimo toho probíhaly také střelby kanóny. 212. letka nosila na svých L-159A pod křídly dvojici podvěsných pouzder s dvouhlavňovým 20 mm kanónem ZPL-20 Plamen, každý s dotací 100 nábojů. 211. tl pak létala na JAS-39C, které jsou vybaveny palubním kanónem Mauser BK-27 ráže 27 mm, do kterého se nabíjelo standardních 120 ks nábojů. Kanóny střílelo na rukáv tažený za letounem Learjet 35A švédského civilního kontraktora celkem 9 pilotů a to opět se 100 % úspěšností, nicméně ne vše šlo úplně hladce, jak se za chvíli přesvědčíme.

Před svým letem na OBS 10. října 2006 se nechala u Sidewinderu a „spárky“ tč. 9819 zvěčnit dvojice pilotů 211. tl. Vpravo npor. Jiří Čermák, který na Gripeny přešel z L-159A od 212. tl. Vlevo je npor. Michal Daněk, jenž se na „Gripy“ dostal naopak z Migu-21, na který se přeškolil jako vůbec poslední pilot 41. slt v roce 2003 (na „jednadvacítce“ přitom stihl do června 2005 nalétat velmi slušných 350 hod.). Po dalších 20 letech služby se stal pilotem s nejvyšším náletem na Gripenu u VzS AČR – celkem si připsal na své konto 2 300 letových hodin a je nesporně jednou z legend tohoto typu u nás (v letech 2009-12 působil jako solo display pilot). Magickou metu 2 000 hod. přitom překročil již v září 2021, kdy se stal teprve druhým pilotem na světě, který dosáhl na typu JAS-39 tohoto náletu. Od ledna 2025 působí jako instruktor u Centra leteckého výcviku (CLV) v Pardubicích, kde bude své mnohaleté zkušenosti předávat dalším adeptům vojenského leteckého řemesla. (Foto 21. zTL)

V pondělí 9. října odstartovala nad střelnici nejprve dvojice Gripenů. Ve „spárkách“, z nichž každá měla podvěšený jeden Sidewinder na adaptéru LAU-99 pod pravým křídlem , letěly tyto posádky: tč. 9819 – npor. Michal Daněk / npor. Jiří Čermák a tč. 9820 – kpt. Radoslav Matula / plk. Petr Mikulenka. Po startu z RWY nabrali stíhači kurz 325° a zamířili k splnění svého úkolu. Vzápětí po nich šla do vzduchu i dvojice „Alkáčů“. V tč. 6051 seděl mj. Petr Lanči a v tč. 6055 pak velitel 212. letky mjr. Petr Tománek. Oba páry letadel jsou nad střelnici vedeny pozemním řídícím, který je přesně navádí tak, aby zajistil dostatečný rozestup a bezpečné provedení střelby. První střetává cíl dvojice Gripenů. Svou střelbu pak popsal kpt. Radoslav „Ram“ Matula (pozdější nick „Sniper“), bývalý pilot Migu-21: „Zhruba na páté míli jsem zahlédl dron. Šli jsme kolmo k němu a potom pokračovali mírnou levou zatáčkou. Měl jsem tam 0,7 M, cíl letěl 0,5 M na výšce zhruba 1 500 m. Pokračoval jsem ve sledování cíle a čekal na povolení provedení zteče od pozemní kontroly. Jakmile se ozvalo „clear to fire“, zatočil jsem do bojového kurzu a poslouchal hlášení zbývající vzdálenosti k cíli od kontrolora – jedna celá sedm, jedna celá šest, jedna celá pět. Cíl v podobě fléry se rychle přibližoval, ale moje ruce nezahálely. Automaticky jsem přesunul ovladač zbraní do pozice „live“, odklopil krytku na řídící páce a stiskl spoušť. Zprava se okamžitě mihl plamen a zřetelně jsem zaslechl zvuk provázející odpal rakety. Provedl jsem následně odval a na navedení šla druhá mašina“.

Za Gripeny jsou stejným způsobem naváděny i obě L-159A. Ve vedoucím tč. 6051 popsal svou střelbu mjr. Petr Lanči takto: „Držel jsem to až do poslední chvíle. Na 1,2 míle od cíle jsem raketu odpálil. S érem to mírně škublo a zpočátku to vypadalo, že jde raketa někam úplně mimo. Potom se chytila a šla na fléru. Přesně za šest vteřin bylo vidět, jak bouchla a vytvořila černý oblak dýmu. Petr Tománek šel po mně a trefil také přesně. Je to perfektní, zkrátka super pocit“.

JAS-39D tč. 9820 s PLŘS AIM-9M-9 na wingtipu se chystá odstartovat ze základny ve Vidselu k misi během OBS „North Arrow 2006“. Na „této“ spárce provedl 9. října 2006 odpal Sidewinderu i kpt. Radoslav Matula, který letěl ve dvojici s plk. Petrem Mikulenkou. (Foto archiv autora)

V úterý 10. října se vůbec nelétalo z důvodu nevyhovujících povětrnostních podmínek. Středa 11. října však našim stíhačů přeje – základnu a připravené letouny ozařují hřejivé paprsky slunce a „vymetená“ modrá obloha slibuje dohlednost až 50 km. „Spárky“ JAS-39D tentokrát obsadí posádky mjr. Miroslav Kopáček / kpt. Jiří Kapitán a kpt. Martin Nezbeda / pplk. Michael Borůvka. V L-159A startuje s AIM-9M Sidewinder dvojice npor. Davida Jahoda a kpt. Petr Michenka.

Mimo střeleb PLŘS se ve Vidselu plánovala i již zmiňovaná střelba na vzdušný cíl, zhruba pětimetrový jasně červený rukáv tažený za letounem Learjet 35A, palubním kanónem Mauser BK-27 u JAS-39C a podvěsným kanónem ZPL-20 Plamen na L-159A. Tento úkol se třeba na Mig-21 vůbec necvičil, takže i pro zkušené piloty Gripenů, kteří s „jednadvacítkou“ zažily v minulosti OBS nad polským Baltem, to byla zajímavá premiéra. Jedním z trojice pilotů 212. letky, kteří si 11. října vyzkoušeli „na ostro“ střelbu Plamenem na vzdušný cíl v prostoru zhruba 100 x 40 km nad Baltským mořem, byl i npor. Petr Daňko, který se později stal i pilotem na typu JAS-39: „Šel jsem jako poslední z trojice. Provedl jsem zteč a na cíl vypálil dávku dvaceti nábojů. Následoval odval, návrat do výchozí pozice a znovu zteč. Takto se to opakovalo pětkrát. Po šesté už jde o takzvanou dávku jistoty. Pocitově to bylo dobré a výsledek nemusí být špatný. Další důležitá zkušenost v mém leteckém výcviku“.

Letecká základna Vidsel v říjnu 2006 – dva záběry na L-159A tč. 6055 od 212. taktické letky s podvěšenou PLŘS AIM-9M-2 na pravém adaptéru LAU-7 a dvojicí přídavných nádrží 350 litrů. 9. října 2006 z „Alkáče“ tč. 6055 střílel „svůj“ Sidewinder tehdejší velitel 212. tl mjr. Petr Tománek (později v letech 2016-20 velel celé 21. zTL). (foto: Milan Nykodym a archiv autora)

Technici během nabíjení palubního kanónu ráže 27 mm Mauser BK-27 na JAS-39C během OBS „North Arrow 2006“. Kanón používá munici 27×145 a na fotografiích jsou konkrétně zachyceny náboje TP-28. Gripen pojme standardně 120 ks nábojů. (Foto 21. zTL)

Jak jsme již uvedli výše, střelba kanóny nakonec neproběhla zcela bez problémů. Bezpečnostní incident se stal právě 11. října dvojici českých pilotů Gripenů s volacími znaky „C217“ a „C219“, která ze základny Vidsel odstartovala v 09:19 hod. a zamířila nad Botnický záliv vstříc Learjetu 35 SE-RCA společnosti SAAB Special Flight Operations. Úkolem byl nácvik ostré střelby kanónem Mauser BK-27 na vzdušný cíl – rukáv. JAS-39C tč. 9235 letěl s volacím znakem „C219“ a jeho pilot jako první prováděl zteče cca 75 km VJV od Skelleftea. Oba stíhači spatřili cíl cca 10 m za Learjetem a jeho umístění se jim příliš nezdálo. O čemž vedli konverzaci na rádiu, ale bohužel v češtině. Po třech „dry runs“ dostal „C219“ povolení k „hot run“ a vystřelil 0,5 sek dávku, která zasáhla cíl. Celkem 9 projektilů však skončilo právě v tomto záložním cíli 8,85 m za zádí Learjetu místo správného, který byl vytažen na laně dlouhém 600 m. Až poté naši piloti zaregistrovali tento správný cíl a další útoky již vedli na něj. Oba „Gripy“ dosedly zpět ve Vidselu v 10:08 hod. Po přistání posádka Learjetu lakonicky oznámila: „… že to za nimi během první střelby nějak hlasitěji bubnovalo“. Pilot tč. 9235 měl dle vyšetřovacího spisu švédského úřadu pro vyšetřování nehod (SHK) nalétáno celkem cca 1 000 hod., z toho 273 hod. na typu JAS-39. Ať už to byl kdokoli, tak v každém případě dokázal precizní mušku českých stíhačů ;).

Na obou stranách následně proběhlo vyšetřování této mimořádné události, aby se v budoucnu předešlo podobnému incidentu. VzS AČR si naštěstí svůj první „sestřel“ v historii nepřipsaly a po návratu strojů (Gripeny přistály 12. října 2006 v Pardubicích, kde byla 211. letka na detašmánu a „Alkáče“ se vrátily do svého dočasného působiště v Náměšti nad Oslavou), personálu i vybavení zpět do České republiky, mohlo být cvičení North Arrow 2006 nakonec hodnoceno jako úspěšné. Všem zúčastněným totiž přineslo cenné osobní zkušenosti a poznatky, které se nepochybně staly přínosem do dalšího výcviku letového i pozemního personálu a rozvoje obou zúčastněných platforem L-159 i JAS-39, pro které to byly první OBS proti vzdušným cílům u VzS AČR.

JAS-39C tč. 9235 se vrací z OBS „North Arrow 2006“ ve švédském Vidselu a přistává na RWY 27 v Pardubicích dne 12. října 2006. Mimo podtrupového „baku“ 1 100 l nese na vnějším páru závěsníků adaptéry LAU-99 a minimálně jeden cvičný „registr“ CATM-9. Povšimněte si očouzení okolo kanónu Mauser BK-27, které je vidět u ústí hlavně zbraně na začátku výstřelného kanálu přímo pod kabinou. To svědčí o použití 27 mm kanónu pro vzdušnou střelbu na tažený rukáv. Nechybělo přitom mnoho a „Grip“ tč. 9235 se mohl ze Švédska vrátit s reálným sestřelem. (Foto Radim Špalek)

Přehled letecké techniky na OBS „North Arrow 2006“ / Vidsel 4. - 12. října 2006
Základna	Jednotka	Technika	Taktická čísla
21. zTL Čáslav	211. taktická letka	3x JAS-39C	9234, 9235, 9237
21. zTL Čáslav	211. taktická letka	2x JAS-39D	9819, 9820
21. zTL Čáslav	212. taktická letka	5x L-159A	6050, 6051, 6055, 6068, ?
24. zDL Praha-Kbely	241. dopravní letka	2x An-26	?, ?

Ostré bojové střelby 2012, navazující na cvičení „Lion Effort“

V těsném závěsu za mezinárodním cvičením „Lion Effort 2012“, jenž bylo tento rok pořádané uživateli letounů JAS-39 Gripen (GUG – Gripens Users Group) na švédské základně Ronneby mezi 27. březnem až 5. dubnem včetně účasti našich strojů, pak čeští letci ve Švédsku splnili další důležitý úkol tohoto roku, kterým bylo provedení ostrých raketových střeleb na vzdušný cíl. Stejně jako v roce 2006 během cvičení „North Arrow 2006“ byly tyto OBS naplánovány na střelnici Vidsel Test Range ležící na severu země za polárním kruhem. Původní záměr velení letectva byl opakovat tyto střelby v dvouletém cyklu, nicméně redukce rozpočtu MO po roce 2006 tyto plány zcela zhatila. Až po šesti letech se podařilo provedení dalších střeleb prosadit, protože to bylo bráno jako nezbytný krok před nasazením 211. tl do bojové mise „Baltic Air Policing 2012“, v druhé polovině roku. Nebylo žádným tajemstvím, že zdaleka ne všichni hotovostní piloti Gripenů mají zkušenost s ostrým odpalem PLŘS, což byla kdysi jedna z hlavních podmínek pro zařazení stíhače do systému OH. Zároveň bylo nutné plánovat tyto OBS ve značném předstihu, protože vytíženost letecké střelnice ve Vidselu je značná. V praxi to znamenalo, že dubnový termín na rok 2012 si musely naše Vzdušné síly objednat a rezervovat již koncem léta 2011.

Nakonec tedy kontingent z 21. zTL v Čáslavi zamířil ve dnech 16. až 20. dubna opět do Švédska. Mimo 211. tl, která vyslala Gripeny: JAS-39C tč. 9234, 9235 („tygr NTM 2011“) a JAS-39D tč. 9819 („10 000 Flight Hours“), se do cvičení zapojila i 212. tl se svými L-159A tč. 6049, 6053 a 6065. Celkově ve Vidselu působilo na 20 pilotů obou letek, přičemž u „žokejů“ 212. tl byli vybíráni primárně ti, kteří měli v dohledné době projít přeškolením na Gripeny, aby se tak maximálně využilo zkušeností z výcviku s ostrými PLŘS. Střeleb se nakonec účastnili mimo jiné následující piloti:

211. taktická letka – mjr. Jaroslav „Zip“ Tomaňa, mjr. Martin Nezbeda, mjr. Martin „Hobbit“ Pelda, kpt. Ervín „Ervajs“ Ehm, kpt. Jiří Čermák, kpt. Pavel „Pygmy“ Štrůbl a npor. Milan „Rimmer“ Nykodym. Z velitelství VzS v Olomouci se OBS na typu JAS-39 Gripen účastnil bývalý pilot 211. tl mjr. Petr „Elvis“ Michenka.
212. taktická letka – kpt. Marian Králík, kpt. Vladimír „Faky“ Továrek, npor. Ivo Kardoš, npor. Tomáš Bruštík, npor. Pavel Linhart, npor. Stanislav „Čejen“ Čejka, npor. Jan Přibyl a npor. Ondřej Sovina (ten bohužel zahynul již 22. listopadu 2012 během katastrofy L-159A tč. 6061 u obce Radovesnice I). Na typu L-159A se OBS účastnil také plk. gšt. Petr Lanči působící jako velitel celé 21. zTL v Čáslavi.

JAS-39C tč. 9234 startuje z Vidselu 16. dubna 2012 na misi OBS, které se tento rok konaly ve Švédsku krátce po cvičení „Lion Effort 2012“ pořádaného uživateli letounů JAS-39 Gripen (GUG – Gripens Users Group) na základně Ronneby mezi 27. březnem až 5. dubnem i za účasti českých strojů. Podvěšen je PLŘS AIM-9M Sidewinder se speciálně zbarvenými červeno-černými řídícími plochami na adaptéru LAU-99 a levém vnějším závěsníku, zatímco na vnitřních pylonech nese Gripen dvojici přídavných nádrží 1 100 l. (Foto Martin Král)

Ihned od začátku však byli naši letci stíháni řadou problémů. Za prvé to bylo nevyhovující počasí, které neumožňovalo dodržet bezpečností limity střelnice pro odpal PLŘS AIM-9M Sidewinder. Předpověď na druhou část týdne neslibovala velké zlepšení, takže se letělo střílet již první den 16. dubna. Trojice Gripenů a jedna ALCA zamířily proti terčovému bezpilotnímu dronu MQM-107B/Rb-06B. Tento prostředek fungoval jako nosič infračervených flér SM-3B, jenž sloužily jako samotný cíl pro PLŘS, a při jednom letu měl s sebou čtyři tyto cíle, které postupně vypouštěl za sebe na vlečném lanu dlouhém cca 50 m. Na fléry SM-3B nejprve zaútočil úspěšně „sólák“ JAS-39C a vzápětí za ním i jediný L-159A na této misi. Následovat měla „spárka“ JAS-39D tč. 9819, ale její pilot měl problémy s RL a promeškal tím vhodné „okno“ pro odpal PLŘS. Při opakovaném pokusu již byl úspěšný a dosáhl zásahu, nicméně ten provedl až na poslední čtvrtou fléru, takže zbylý JAS-39C se musel vrátit zpět na letiště s AIM-9M, pro který již cíl nezbyl. Aby však problémům nebyl konec, tak dron MQM-107B/Rb-06B nedokázal následně při návratu vytáhnout hlavní přistávací padák a došlo k jeho nekontrolovatelnému pádu. Švédská strana tento incident začala vyšetřovat a v podstatě tím dočasně zastavila jakékoliv další lety těchto dronů.

L-159A tč. 6065 ze stavu 212. taktické letky se vrací 16. dubna 2012 do Vidselu po střelbě na rukáv tažený Learjetem 35 společnosti Saab Aerotech. „Alkáč“ je proto podvěšen dvojicí kontejnerů s douvhlavňovými kanóny ZPL-20 ráže 20 mm na vnitřním páru závěsníků, dvojicí přídavných nádrží 350 l na středním páru pylonů a na vnějších závěsnících jsou adaptéry LAU-7 pro PLŘS AIM-9M. V pozadí je vidět jedno z několika krytých stání, které ve Vidselu používaly zejména Gripeny 211. tl a vedle něj pak stojí jeden ze zbývající dvojice L-159A tč. 6049 nebo 6053 ve stejné konfiguraci výzbroje jako tč. 6065. (Foto Martin Král)

Bylo proto třeba upravit harmonogram letů a místo PLŘS se střílelo z kanónů na rukáv tažený vlečným žluto-modrým Learjetem 35A společnosti Saab Aerotech. Gripeny používaly palubní kanón Mauser BK-27 ráže 27 mm (nabíjelo se tentokrát „jen“ 90 ks nábojů místo plného palebného průměru 120 ks, který se používal v roce 2006) a „Alky“ létaly s podvěšeným 20 mm dvouhlavňovým kanónem ZPL-20 Plamen (100 ks nábojů na kontejner). Celkově bylo pro provedení těchto OBS dopraveno do Vidselu pozemní cestou 720 ks nábojů ráže 27 mm TP-28 pro JAS-39C a 3 200 ks nábojů ráže 20 mm TP-T pro L-159A.

Learjet 35A létal nad Botnickým zálivem ve výšce cca 5 000 ft rychlostí 240 kt (444 km/h). JAS-39C a L-159A pak prováděly střelby na tažený rukáv z převýšení cca 3 000 ft po nezbytné vizuální identifikace cíle (ještě byl určitě v živé paměti pilotů incident našeho JAS-39C tč. 9235 z roku 2006, který střílel na záložní rukáv přímo za tažným Learjetem 35A – naštěstí tehdy velmi přesně). Střelbou na rukáv nakonec úspěšně prošlo všech 20 našich pilotů. Protože lety dronů MQM-107B byly obnoveny až 19. dubna, tak mimo střeleb kanóny byl prostor i na provádění „low level flight“ misí, což v reálu znamenalo možnost létat ve výškách 100-300 ft nad terénem podle individuální vycvičenosti pilota, a to u Gripenů až rychlostí 0,8 M.

Technici 212. tl zachycení během nabíjení 20 mm nábojů 20×102 TP-T do kontejneru dvouhlavňového kanónu ZPL-20 Plamen podvěšeného pod křídlem jednoho ze tří L-159A tč. 6049, 6053 a 6065, které se účastnily OBS ve Vidselu v dubnu 2012. (Foto 21. zTL)

19. dubna počasí neumožnilo provedení zbylých střeleb PLŘS, přestože ten den šly stroje se Sidewindery dokonce do vzduchu, takže nakonec se muselo znovu improvizovat. 20. dubna se mělo původně již jen balit a letět domů, ale protože se dopoledne vrtošivé počasí konečně umoudřilo, tak kontingent přikročil k urychlenému provedení zbylých letů s úkolem odpalu PLŘS.

Nakonec si tak mohlo svůj první ostrý odpal v životě prožít 11 pilotů – sedm z 211. tl (mj. mjr. Jaroslav Tomaňa, mjr. Martin Pelda, npor. Milan Nykodym) a čtyři z 212. tl (mj. kpt. Marian Králík), což také znamenalo, že všech 8 ks AIM-9M tento den zasáhlo svůj cíl – fléru SM-3B. Z celkových 12 ks PLŘS, se tak zpět do ČR vrátila jedna, pro kterou nezbyl cíl hned první den střeleb 16. dubna. Pokud přihlédneme k téměř „bojovým“ podmínkám, které účast v tomto roce ovlivňovaly, tak zdárné provedení OBS jistě zvýšilo praktické dovednosti a schopnosti našeho taktického letectva v ohledu vzdušné střelby u obou taktických letek a jejich provozovaných platforem.

„Spárka“ tč. 9819 přistává ve Vidselu 16. dubna 2012 po návratu z mise během OBS. JAS-39D nese pár „baků“ 1 100 l, které české Gripeny během svých druhých bojových střeleb ve Vidselu standardně používaly na rozdíl od těch prvních v roce 2006, kdy se létalo jen s běžnou jednou podtrupovou přídavnou nádrží, což však zřejmě omezovalo možnosti působení ve vzdálenějších prostorech střelnice nad mořem i pevninou. „Spárka“ tč. 9819 dostala v červenci 2010 z obou stran SOP polepy připomínající dosažení hranice 10 000 letových hodin naší flotilou Gripenů. K tomuto polepu dostala ještě další a to v podobě stylizovaných tygřích očí na kanárdech. Tato „výzdoba“ na kanárdech se pak stala tradicí téměř u všech ostatních „tygřích“ Gripenů, které následovaly v dalších letech (mimo JAS-39D tč. 9820 s výroční SOP k 10 letům provozu typu JAS-39 u nás v roce 2015). (Foto Martin Král)

PLŘS AIM-9M-9 Sidewinder se speciálně zbarvenými červeno-černými řídícími plochami (používané pouze na OBS v roce 2012 z důvodu lepší viditelnosti střely při sledování odpalu) podvěšený na adaptéru LAU-99 a levém vnějším závěsníku č. 2, zatímco vnitřní „mokré“ pylony JAS-39C jsou obsazeny dvojicí „baků“ 1 100 l. Místo zavěšení PLŘS na letounech během OBS není náhodné, ale je voleno z důvodu bezpečnosti tak, aby pilot v případě selhání rakety nemusel po návratu na základnu vystupovat na tuto stranu. Proto se u Gripenů většinou využívají závěsné body na levém křídle, zatímco u „Alkáčů“ je tomu naopak a častěji se používá pravý vnější závěsník s adaptérem LAU-7. Před vyjetím stroje ze stojánky probíhá „oživení“ Sidewinderu technikem letounu podle stanoveného postupu. Nejprve dojde k sejmutí žluté krytky na přední hlavici střely, krycího pásu z nekontaktního optického zapalovače. Po odstranění pojistky z raketového motoru se přepne jeho zajišťovadlo na těle Sidewinderu ze zelené pozice „safe“ do červené „arm“ a můžeme vyrazit na „lov“ … v našem případě naštěstí jen cvičné cílové fléry. (Foto Martin Král)

AIM-9M-9 SIDEWINDER
Hmotnost: 86 kg
Délka: 2 850 mm
Rozpětí kormidel: 630 mm
Průměr těla rakety: 127 mm
Letová rychlost: M=2,5
Maximální dosah: 18 km
Bojová část: tříštivo-trhavá hlavice WDU-17/B o hmotnosti 9,4 kg

Sidewinder pro VzS AČR

Smlouva na pořízení PLŘS AIM-9M (označení verze „Mike“) byla podepsána 8. srpna 2002 a rakety byly následně dodány v rámci zahraniční vojenské pomoci z grantu poskytnutého vládou USA (Foreign Military Finance Program). Prvních dvacet střel verze M-2 přišlo do České republiky v říjnu 2002. Hned další měsíc byly použity na letounech L-159A při zabezpečení vzdušného prostoru ČR během summitu NATO, jenž se konal ve dnech 21. a 22. listopadu 2002 v Praze. Zbylých 80 střel verze M-9 bylo dodáno v dubnu 2005. Na počátku služby v OH, během roku 2005, nosily naše Gripeny PLŘS staršího provedení AIM-9L (označení verze „Lima“) zapůjčené ze Švédska. Když byly rakety AIM-9M integrovány na naše letouny, tak se „Limy“ vrátily zpět. „Mike“ byl vyráběn v těchto subvariantách (zvýrazněné byly nebo stále jsou ve výzbroji VzS AČR):

AIM-9M-1 – verze používaná námořnictvem i letectvem, naváděcí část WGU-4A/B.
AIM-9M-2 – žádné dostupné podrobnosti mimo potvrzení existence této subvarianty.
AIM-9M-3 – verze námořnictva s naváděcí částí WGU-4A/B.
AIM-9M-4 – verze námořnictva s naváděcí částí WGU-4C/B.
AIM-9M-5 – označení amerického letectva pro AIM-9M-4.
AIM-9M-6 – varianta námořnictva se specifickými úpravami zohledňující použití v oblasti Perského zálivu, naváděcí část WGU-4D/B.
AIM-9M-7 – označení amerického letectva pro AIM-9M-6.
AIM-9M-8 – verze námořnictva se zvýšenou odolností proti infračervenému rušení, motorem Mk.36 Mod.11 a naváděcím úsekem WGU-4E/B. Vývojové zkoušky trvaly rok a byly prováděny od třetího čtvrtletí fiskálního roku 1991 v Naval Air Warfare Center v China Lake. Vojskové zkoušky proběhly v květnu 1993. V květnu 1995 zahájeno zavádění do výzbroje námořnictva. Na standard M-8 byly upraveny starší M-1 a M-3.
AIM-9M-9 – označení amerického letectva pro AIM-9M-8.
AIM-9M-10 – AIM-9M-8 upravená pro použití na letounech F/A-18E/F Super Hornet, křídla rakety vyrobena z materiálu se zvýšenou odolností proti delaminaci, přední držák rakety má zvýšenou odolnost proti opotřebení.

Vznik verze AIM-9M

Střela verze „Mike“ vznikla v rámci modernizačního programu raket verze „Lima“ (AIM-9L Product Improvement Program – PIP ). Pokračovatel verze AIM-9L se oproti ní vyznačuje zdokonalenou verzí motoru Mk.36 se sníženou kouřivostí, novým naváděcím úsekem WGU-4/B, zvýšenou odolností proti infračervenému rušení a vyšší spolehlivostí. Zkoušky raket probíhaly ve fiskálních rocích 1978/1979. Výroba byla společností Raytheon zahájena v roce 1982. Počáteční operační způsobilost byla dosažena v roce následujícím. AIM-9M se největšího bojového nasazení dočkaly v roce 1991 při operaci Pouštní bouře, kde k jejich předním uživatelům patřily stíhací útvary vybavené stroji F-15C Eagle. Během bojů měly střely AIM-9M dosáhnout zhruba 13 sestřelů iráckých letadel.

Dnes je již bohužel Sidewinder verze „Mike“ dávno za svým zenitem a samotné švédské vojenské letectvo používá na svých Gripenech moderní IČ naváděné střely krátkého dosahu IRIS-T. O PLŘS pro BVR Meteor, která je v současné době etalonem ve své třídě, ani nemluvě. V obou případech by se jednalo o skokové zvýšení bojových možností našich Gripenů, ale je otázkou zda k takové akvizici pro VzS AČR v budoucnu dojde, i když náhrada AIM-9M za IRIS-T už byla zřejmě minimálně zvažována a mohla by být ideální možností, pokud se podaří se švédskou stranou dospět k dohodě o prodloužení provozu typu JAS-39 v ČR i po roce 2027. Zvláště s výhledem provozu Gripenů až do roku 2035, o kterém se v poslední době uvažuje, aby byla dosažena dostatečná kontinuita provozu „nadzvuku“ před dosažením plných operačních schopností (FOC) u nově zaváděných F-35A Lightning II.

Detail speciálně zbarvených červeno-černých řídících ploch PLŘS AIM-9M-9 Sidewinder, které se používaly pouze během OBS v roce 2012 z důvodu lepší viditelnosti odpalu střely při záznamu kamerou nebo jejím pozorování speciálním dalekohledem ze země. Pro stejný účel byla v zadní části rakety u trysky montována také dodatečná „stopovka“. (Foto Martin Král)

Unikátní letový záběr na bezpilotní dron MQM-107B/Rb-06B nad střelnicí ve Vidselu 16. dubna 2012. Všechny cílové fléry SM-3B už jsou vypuštěny a dron tak čeká na předem určeném místě vytažení padáku s následným přistáním v terénu, po kterém jej vyzvedne do podvěsu vrtulník Eurocopter AS-350 B2 Ecureuil. (Foto 21. zTL – Milan Nykodym)

Npor. Jan Přibyl se připravuje v kabině L-159A tč. 6053 na provedení mise s ostrým odpalem PLŘS AIM-9M – Vidsel 19. dubna 2012 (z důvodu počasí se tento den nakonec žádný Sidewinder nestřílel). V pozadí pod krytým stáním se k letu chystá posádka 211. tl na „spárce“ JAS-39D tč. 9819. (Foto Martin Král)

O tom jak vypadá takový let na střelnici s úkolem odpalu ostré PLŘS AIM-9M Sidewinder, se můžeme nejlépe přesvědčit z vyčerpávajícího popisu npor. Milana „Rimmera“ Nykodyma, který publikoval v Ročence VzS AČR 2012 Tomáš Soušek:

Skutečnost, že při předletové prohlídce svého letounu spatří podvěšenou ostrou střelu AIM-9M Sidewinder, není pro hotovostního pilota ničím až tak neobvyklým. Avšak situace, kdy po přistání na stejném místě střela chybí, již celkem výjimečná je. Když jsem si ráno 20. dubna obcházel Gripen tč. 9235 a kontroloval si ostrou střelu na levém podkřídlovém závěsníku č. 2, věřil jsem, že po přistání bude pryč! Během letu, který mě v příštích minutách čekal, jsem měl provést její odpal na cvičný cíl. Dokončil jsem obhlídku letounu, podepsal převzetí do deníku a usadil se v kokpitu. Upoutal jsem se na sedadlo a stále si v duchu opakoval, že je to v podstatě let jako každý jiný. Spustil jsem APU a prováděl všechny důležité úkony před spuštěním motoru. V hlavě jsem si procházel veškeré klíčové informace. Výšky, rychlost, dálky, frazeologii. Zavírám překryt kabiny a na druhém rádiu hlásím svému vedoucímu: „SILVO 42 APU up and running“. „SILVO flight on comm one push channel six,“ zní mi v odpověď. Na prvním rádiu tedy ladím šestý kanál, co je frekvence naváděcího stanoviště a řídícího střelby s volacím znakem WHITE 1. Na ní dostáváme „weather update“ a čekám na „go-no, go decision“. Počasí vyhovuje, rozhodnutí je GO! Takže jdeme na TO!

Přelaďujeme na frekvenci věže a po spuštění motoru žádáme pojíždění. Po výměně standardních frází se dáváme do pohybu a najíždíme na RWY 11 letiště Vidsel. Otáčky na 50 %, přistávací světlomet, sedadlo odjištěno, palec nahoru. „SILVO flight ready for departure,“ žádáme. Okamžitě s povolením se vedoucí rozjíždí a já necelých dvacet vteřin po něm zvyšuji otáčky motoru na maximální výkon, uvolňuji brzdy a ve chvíli, kdy se letoun rozjíždí, přesouvám páku ovládání motoru do polohy plného přídavného spalování „FULL AB“. Odpoutávám se v místě, kde je ještě zvířený prach po vzletu vedoucího letounu, zavírám podvozek a zkracuji si zatáčku, abych se co nejdříve dotáhl do formace se „SILVO 41“.

Stoupáme pravou zatáčkou na výšku 5 000 ft a letouny srovnáváme v kurzu 325°.

Míříme do prostoru střelnice R02, jež je situována severozápadně základny.

Při příletu do prostoru provádíme ještě jednou kontrolu počasí. Je však téměř jasno a výborná dohlednost. Jsme vektorováni do prostoru odpalu, kde na různých výškách ověřujeme, zda monitorovací systém bude schopen sledovat odpálenou střelu. Vše vypadá dobře. Řídící střelby tedy rozhoduje o vzletu dronu. Jedná se o bezpilotní prostředek MQM-107B, který je schopen vypustit čtyři IČ cíle, tzv. „fléry“. Jsme navedeni do severní části prostoru. Výška cíle je stanovena na 4 200 ft. My máme možnost zaujmout převýšení, respektive přenížení až 800 ft od výšky cíle. Dostávám povel zaujmout bezpečnou vzdálenost 1 NM od vedoucího. Stahuji plyn a přesouvám se do „spectator position“. Jistě, bylo by lepší se dívat z menší dálky, ale „safety first!“

Z bezpečné vzdálenosti tedy absolvuji celý „hot run“ vedoucího „SILVO 41“. Mám možnost vyzkoušet si, že palubní RL mého Gripenu tč. 9235 bez problému zachycuje cíl. Taktéž zjišťuji, že jsem schopen vizuálního kontaktu s flérou i z odstupu za vedoucím. Po odpalu Sidewinderu provádí „SILVO 41“ odval doprava. Následuji jej a zvyšuji výkon motoru. Přesně v této chvíli mám dle briefingu převzít vedení formace a začíná navedení na moji „fléru“.

„WHITE 1, SILVO 42 it is your turn, take a lead,“ zní mi povel do suchátek.

„SILVO 42, overtaking from right,“ upozorňuji vedoucího, že předlétávám vpravo.

„SILVO 41, visual,“ potvrzuje vedoucí vizuální kontakt, a tím i svou roli vedeného.

Přebírám vedení a řídící mě vektoruje pro „hot run“. Držím konstantní rychlost M=0,7 a výšku 3 500 ft. Vše jak má být.

„SILVO 42, turn right heading 200°, timing is good,“ standardním náklonem 45° dotáčím do daného kurzu.

„SILVO 42, heading two zero zero,“ hlásím dosažení kurzu.

„Continue for hot run,“ adrenalin stoupá, let´s rock n´roll!

Vidsel duben 2012 – debata pilotů před letem nad střelnici. Třetí zleva npor. Milan „Rimmer“ Nykodym, čtvrtý zleva otočený zády mjr. Jaroslav „Zip“ Tomaňa, dále kpt. Pavel „Pygmy“ Štrůbl a první zprava stojí tehdejší velitel 21. zTL plk. gšt. Petr Lanči. Na druhé fotografii nastupuje v dubnu 2012 ve Vidselu „Rimmer“ do „tygra“ tč. 9235 během OBS. Pilotní helma švédského původu „Flyghjälm 116“ nese originální tygří ochranný povlak průhledného a zatmaveného štítku, který byl v té době u pilotů 211. tl značně rozšířen. (Foto 21. zTL)

„SILVO 42, intention i shot run,“ zní klidný hlas řídícího.

„HOT RUN, four two,“ odpovídám, znovu dostávám informaci o tom, že vše je, jak má a načasování je přesné. V tuto chvíli je cíl více než 25 NM vpravo za mnou. Letí rychlostí M=0,5, kurzem 290°.

„SILVO 42, hard right, heading zero one zero,“ ostrou zatáčkou se dostávám do kurzu 010°, potvrzuji dosažení a vzápětí jsem opravován na nový kurz 020°.

„SILVO 42, MASS live,“ povel k zapnutí zbraní potvrzuji frází: „MASS live“, přepínám otočný volič (MASS) do polohy „live“ a zároveň volím výběr zbraně AIM-9M. Do sluchátek mi zazní syntetické „Sidewinder“, vše je připraveno.

„SILVO 42, target two o´clock, fourteen miles,“ cíl je v pozici mírně vpravo. Přesně tam, kde jej o pár vteřin později indikuje radar.

„WHITE 1, SILVO 42 radar contact, picture same,“ ujišťuji naváděcí stanoviště o tom, že jejich informace se shodují s těmi, které odečítám na obrazovce lokátoru. Přepínám režim HUD do „aiming mode“. Objevuje se kružnice záměrného obrazce a dálka 10 NM. Radar sleduje cíl bez problémů.

„SILVO 42, target nose position five miles,“ řídící upřesňuje polohu cíle a dává povel k zažehnutí fléry. Z této vzdálenosti ještě zdaleka není vidět. Má délku jen necelého půl metru. Sleduji pohyb cíle a převádím letoun do mírné levé zatáčky, vzdálenost se rychle snižuje.

„SILVO 42, when tally flare, clear to fire.“ Potvrzuji, že mám povoleno střílet až s vizuálním kontaktem cíle. Tak se stává na dálce 3,1 NM. Vidím jasně zářící bod. Jeví se jako osamocená hvězda na modré obloze. Skutečnost, že cíl vidím a mám povoleno střílet, svádí k tomu, abych vystřelil. Avšak podle regulí střelnice je povoleno střílet v dálkách 1,6 až 1,0 NM. Proto se rychle nutím ke klidu a pozorně poslouchám odpočet dálky. „…. two point one…. one point nine….“ A pak důrazné:“ONE POINT SIX!“ Ve sluchátkách mi zní táhlý stabilní tón oznamující, že hlavice Sidewinderu je zamčená na cíl. Odjišťuji spoušť a na dálce 1,4 NM stisknu bojové tlačítko. Zlomek sekundy se nic neděje. Téměř mě přepadá myšlenka, že něco selhalo! Vzápětí se však mihne střela vlevo od kabiny. Táhne za sebou stopu bílého kouře. O pár vteřin později exploduje po zásahu cíle v hustém černém oblaku. Cíl je zasažen! Ostře doprava, 5g! Pro dnešek vyděláno.

„SILVO 41“ se přesouvá do formace vpravo ode mě. Stoupáme na 8 000 ft a R02 přenecháváme dvojici letounů L-159A. Přecházíme na frekvenci věže. Dostávám povolení k průletu nad RWY 11 a po té rozchod na přistání. Když odcházím od letounu, uvědomuji si, že to byl asi poslední let, kdy mám dobrý pocit, že tam ta střela už nevisí! S hotovostním letounem by to byly asi trochu jiné pocity.

Na tomto „tygřím“ JAS-39C tč. 9235, ve zbarvení z NTM 2011 ve francouzském Cambrai-Epinoy, letěl npor. Milan Nykodym „Rimmer“ popisovanou misi na OBS ve Vidselu 20. dubna 2012 a odpálil svůj první ostrý Sidewinder. Letové záběry přitom byly pořízeny o čtyři dny dříve – 16. dubna 2012 a zachycují na závěsníku č. 2 a adaptéru LAU-99 podvěšenou PLŘS AIM-9M se speciálně zbarvenými červeno-černými řídícími plochami používanými jen v tomto roce. (Foto 21. zTL – nádherné letové záběry pořídil Milan Nykodym)

„Tygří“ JAS-39C tč. 9235 ze stavu 211. tl čeká 16. dubna 2012 na stání letiště Vidsel k provedení mise během OBS. Podvěšen je PLŘS AIM-9M Sidewinder se speciálně zbarvenými červeno-černými řídícími plochami a dvojicí „baků“ 1 100 l. (Foto Martin Král)

Přehled letecké techniky na OBS / Vidsel 16. - 20. duben 2012
Základna	Jednotka	Technika	Taktická čísla
21. zTL Čáslav	211. taktická letka	2x JAS-39C	9234, 9235 „Tiger NTM-11“
21. zTL Čáslav	211. taktická letka	1x JAS-39D	9819 „10 000 Flight Hours“
21. zTL Čáslav	212. taktická letka	3x L-159A	6049, 6053, 6065
24. zDL Praha-Kbely	242. transportní letka	2x C-295M	?, ?

Ostré bojové střelby / cvičení Nordic Fires 2019

Nejdůležitější výcvikovou aktivitou roku 2019 bylo pro 21. zTL v Čáslavi dvoutýdenní cvičení „Nordic Fires 2019“ ve Švédsku, neboli třetí OBS proti vzdušným cílům českého taktického letectva na typech JAS-39 Gripen a L-159 ALCA, které se uskutečnily po dlouhých sedmi letech od poslední podobné akce.

Výcvik během „Nordic Fires 2019“ byl pochopitelně zaměřen především na použití ostré munice, konkrétně odpalu nám již dobře známých PLŘS AIM-9M Sidewinder při ničení vzdušných cílů na krátkou vzdálenost a použití ostré kanónové munice při střelbě na vzdušné cíle – tažené rukávy. Úkolem výcvikové aktivity ve Švédsku byla především příprava leteckého personálu 211. tl v rámci použití ostré munice před plněním úkolu „Baltic Air Policing 2019“ v Estonsku. Ve čtvrtek 28. března 2019 tak zamířilo celkem sedm strojů JAS-39 Gripen a L-159A ALCA na „čáslavákům“ již dobře známou švédskou střelnici Vidsel Test Range, která se nachází až za severním polárním kruhem, o čemž se český kontingent měl v tomto roce a zvoleném termínu dobře přesvědčit. Jako první odlétl do Švédska již brzy ráno transportní letoun C-295M tč. 0454 patřící kbelské 242. transportní letce, na jehož palubě byli příslušníci pozemního personálu, kteří pak ve Vidselu zabezpečovali provoz našich strojů. Následně se do Švédska vydala trojice strojů L-159A (tč. 6051, 6059 a 6064) od 212. tl a po nich zamířily na sever i čtyři Gripeny od 211. tl – konkrétně tři „sóláky“ JAS-39C (mezi nimi tč. 9234, 9237, 9242), plus jedna „spárka“ JAS-39D (tč. 9820). Všechny stroje měly mezipřistání na švédské základně v Såtenäs, odkud pak pokračovaly až do Vidselu. Jednomístné Gripeny letěly v konfiguraci s jednou přídavnou nádrží 1100 l na centrálním pylonu pod trupem, pouze „spárka“, kterou pilotoval velitel 211. tl pplk. Radoslav „Sniper“ Matula byla vybavena dvojicí stejných „baků“ na křídelních závěsnících kvůli svému sníženému obsahu paliva v trupových nádržích. Naopak „Alkáče“ nesly čtveřici přídavných nádrží 350 l pod křídly a na centrálním pylonu měly nainstalován kanónový kontejner ZPL-20 Plamen ráže 20 mm.

Cvičení na švédské střelnici Vidsel se zúčastnilo celkově 66 osob z 21. zTL v Čáslavi a velitelství VzS, z čehož bylo 15 pilotů – konkrétně osm pilotů Gripenů z 211. tl a sedm pilotů Alek z 212. tl. Velitelem celého kontingentu byl tentokrát plk. Jan Susekár, jinak velitel 21. taktického křídla na 21. zTL v Čáslavi. Mezi piloty 211. tl, kteří se účastnili tohoto cvičení, byli: kpt. Kamil „Digger“ Kopáč nebo kpt. Martin „Jet Lee“ Špaček. Za 212. tl pak ve Vidselu působil např. kpt. Zbyněk Abel – střelecký důstojník letky

O tom, že čeští piloti nejsou žádnými „slunečními letci“, dobře svědčí tento záběr pořízený ve Vidselu během cvičení „Nordic Fires 2019“. JAS-39C tč. 9242 se vydává ze stojánky na jeden z prvních seznamovacích letů s okolím základny za ztížených povětrnostních podmínek (ZPPD). V tomto případě jde zejména o nízkou dohlednost danou sněžením, přičemž český kontingent se musel v tomto roce v rámci některých letových akcí poprvé „popasovat“ i se sněhovou pokrývkou na provozních a vzletových plochách letiště. (Foto kpt. Marek Maxim Švancara – 21. zTL)

Hned na začátku prvního týdne cvičení se uskutečnily seznamovací lety v prostoru základny a střelnice Vidsel Test Range, které probíhaly za ZPPD – což v tomto případě bylo sněžení a sněhová pokrývka stojánky, pojížděcích drah i samotné RWY. Tedy podmínky, které si „doma“ v Čáslavi piloti obou taktických letek během svého výcvikového roku v posledních letech příliš neužijí. Vše však proběhlo ve striktních mezích bezpečnosti provozu a na další dny už byly naplánované první střelby PLŘS AIM-9M Sidewinder na fléry SM-3C.

V rámci cvičení se plánovalo celkově 12 odpalů PLŘS AIM-9M Sidewinder a použití celkem 2 500 ks nábojů do kanónů pro oba typy letounů – JAS-39 i L-159. Kvůli technickým problémům s cílovými drony se však nakonec uskutečnily jen tři odpaly Sidewinderů, což značně oslabilo celkové hodnocení výsledku OBS. Mohlo být nakonec i hůře, protože krátce před naším termínem střeleb došlo k poškození maďarského Gripenu vlastním zásahem z kanónu Mauser Bk-27. Důvodem bylo uvolnění úsťové brzdy, která není součástí hlavně kanónu, ale přímo letadla jako takového. Náboj po výstřelu „škrtl“ o úsťovou brzdu, a protože maďarské stroje používaly munici v tříštivém provedení, tak následně došlo k značnému poškození přídě JAS-39C EBS HU včetně radaru. Logickým krokem byl zákaz dalších střeleb do vyšetření incidentu, ale nakonec díky vstřícnosti švédské strany mohli naši piloti přeci jen své střelby na rukáv uskutečnit, protože přímo do Vidselu Švédové dodali nové úsťové brzdy a vydali povolení k obnovení střeleb kanóny.

Souběžně s tím piloti trénovali i létání v nízkých letových hladinách do cca 100 m nad terénem, respektive nad mořem, neboť tento druh výcviku je v podmínkách České republiky značně omezený malým počtem vhodných prostorů a v případě moře není možný vůbec z jednoduchého důvodu, že ČR touto vodní plochou (bohužel) nedisponuje J. Piloti 211.tl pak ještě prováděli na svých Gripenech výcvik tankování za letu ze švédského tankeru Tp-84T (C-130E Hercules), aby získali tuto schopnost novou certifikací nebo si ji naopak prodloužili v rámci pravidelného praktického přezkoušení nutného u každého pilota minimálně jednou za půl roku.

Navěšování PLŘS AIM-9M-9 na wingtip pravého křídla Gripenu během „Nordic Fires 2019“ aneb občas je lepší vzít práci „do teplejch“. Je to činnost, kterou má technický personál „nadrilovanou“ díky službě strojů JAS-39C v ostré hotovosti (QRA) systému NATINAMDS, kde jsou Sidewindery stále „běžnou“ hlavní výzbrojí hotovostních strojů od počátku jejich služby 1. července 2005. (Foto Martin Král)

OBS ve Švédsku tedy nedopadly úplně dle původních představ, zejména kvůli již zmiňovanému malému počtu odpálených AIM-9M, ale na druhou stranu je třeba zmínit, že se podařilo alespoň realizovat velmi zajímavý výcvik v nízkém létání, plus střelbu kanónem na vlečný cíl, což je opět druh výcviku z bojové osnovy, který není možné nad územím ČR provádět z důvodu malého prostoru našich leteckých střelnic, které lze využít pouze pro útoky na pozemní cíle, a i to je často omezeno striktně danými náletovými kurzy a sníženými dálkami odhozu zejména u naváděné munice.

Během posledního březnového týdne vojáci zajistili zázemí, jak pro letouny, tak pro piloty a zabezpečující personál. Školení vedené švédskými partnery bylo zahájeno poučením o pohybu na letišti a letových postupech a ukončeno meteorologickou předpovědí na první týden cvičení se zaměřením splnění nejdůležitější části cvičení „Nordic Fires 2019“, kterými byly ostré bojové střelby (OBS).

A to především ostré střelby IČ naváděnými PLŘS AIM-9M Sidewinder na letící cíle, které patří k úkolům, které si čeští letci dnes vyzkoušejí většinou jedinkrát za svou kariéru. Důvodem je především jejich finanční náročnost a příprava. Jak jsme si již představili v předchozích řádcích, zatímco první OBS ve Vidselu proběhly v roce 2006, tak ty další až v roce 2012 po dlouhých šesti letech a ty třetí dokonce ještě po dalších sedmi… O tom, že pro profesní růst pilotů taktického letectva takové přestávky v klíčovém praktickém výcviku zcela jistě nebyly ideální situací, se zřejmě ani nemusíme zmiňovat. Zvláště, když si uvědomíme, že i v devadesátých letech poznamenaných divokou „transformací“ a dalšími negativními vlivy, dokázalo vojenské letectvo uskutečnit OBS s PLŘS nad polským Baltem v letech 1992, 1994, 1996, 1999 a následně ještě naposledy v roce 2002. Samozřejmě musíme zohlednit, že v dnešní době probíhá v těchto „meziobdobích“ výcvik na stále dokonalejších trenažérech, včetně „full mission“ simulátorů pro Gripen i Alku přímo na 21. zTL, nebo například v Taktickém a simulačním centru (TSC) spadajícím pod Centrum leteckého výcviku (CLV) v Pardubicích, ale jen během skutečných střeleb si piloti ověří reálné chování letadel a jejich systémů při použití IČ řízených střel a kanónů proti vzdušným cílům. Při střelbě palubním nebo podvěšeným kanónem na vlečný cíl pak navíc i přesnou mušku.

Své k tomu poznamenal velitel kontigentu pro „Nordic Fires 2019“ plk. Jan Susekár (mimochodem bývalý pilot „jednadvacítek“, který později pokračoval v létání na „Alkách“): „Svou roli hraje především stres působící na pilota v celém průběhu letu, umocněný o provádění nového úkolu v novém prostředí. Každý z pilotů proto před střelbami absolvoval důkladnou teoretickou přípravu. Reálná situace na letecké střelnici je však jedinečná a neopakovatelná pro každý let i každého pilota. A každý se s tím musí poprat sám“.

Zajímavé záběry zachycují AIM-9M-9 Sidewinder opouštějící pravý wingtip Gripenu po stisknutí bojového tlačítka pilotem. Je to jedna z pouhých tří PLŘS, které byly nakonec odpáleny proti cílovým flérám SM-3C během OBS „Nordic Fires 2019“. Původně bylo plánováno použít dvanáct Sidewinderů, ale kvůli technickým problémům s cílovými drony nebylo možné tento záměr naplnit. (Foto 21. zTL)

Dlouhé roky používané drony MQM-107B/Rb-06B, s kterými se český personál setkal na OBS v letech 2006 a 2012, byly již v roce 2019 nahrazeny novými speciálními bezpilotními prostředky Kratos BQM-167i Skeeter. Více než šestimetrový stroj vážící 650 kg může dosáhnout maximální rychlosti přes 1 100 km/h (0,93 M) a stejně jako původní MQM-107B/Rb-06B nese až čtyři cílové fléry modernějšího provedení SM-3C, které může postupně vypouštět. Jak vidíme na fotografii výše, pořízené 2. dubna 2019, dron startuje ze země pomocí raketového motoru z kolejnicové konstrukce a jde o vícenásobně použitelný prostředek, vybavený přistávacím padákem. (Foto Martin Král)

Learjet 35A SE-DHO společnosti Saab Technologies (dříve Saab Aerotech), která na střelnici Vidsel Test Range zajišťuje vlekání cílových terčů pro střelbu z leteckých kanónů. Jedná se o červené rukávy, které jsou dobře patrné za speciálními kontejnery s vypouštěcím zařízením pod křídly. Úspěšnost střelby na rukáv je možné vyhodnocovat již během letu díky záznamovému zařízení, které obsluhuje operátor přímo na palubě stroje. Samotný Learjet byl vyroben v roce 1978 a postupně nosil civilní registrace N1471B, D-CONY a N555JE. Mimo tahání cílových terčů můžou Learjety v případě potřeby podvěsit i kontejnery pro REB a následně tak lze v rámci výcviku simulovat široké spektrum rušení komunikačních frekvencí, radiolokátorů a dalších palubních systémů. Obě fotografie byly pořízeny 3. dubna během OBS „Nordic Fires 2019“. (Foto Martin Král)

Střely AIM-9M Sidewinder se i v roce 2019 odpalovaly proti nám již známým „flérám,“ které však byly již modernější verze SM-3C a zároveň je vypouštěl dron nového typu. Místo „starého“ MQM-107B/Rb-06B používala švédská strana nové speciální bezpilotní prostředky Kratos BQM-167i Skeeter. O tom, že i v tomto případě se nejednalo o žádného „drobečka“, svědčí pár následujících údajů – jedná se o více než šestimetrový bezpilotní stroj vážící 650 kg, který může dosáhnout maximální rychlosti přes 1100 km/h (0,93 M).

Při střelbě kanónovou municí se naopak stále mířilo na speciální červené rukávy, tažené za letouny Learjet 35A společnosti Saab Technologies. Způsob střelby na vlečný cíl popisuje pilot letounu L-159A a střelecký důstojník 212. tl kpt. Zbyněk Abel, který už má na svém kontě nechtěný „sestřel“ španělského supa „taranem“ na cvičení „Trident Juncture 2015“. Tato událost se odehrála konkrétně 28. října 2015 na L-159A tč. 6057, jenž po opravě nesl zleva pod kabinou stylizovanou kresbu supa: „Pilot s letounem manévruje tak, aby dostal cíl co nejrychleji do průhledového displeje (HUD) a umožnil radaru zachytit cíl. Na základě údajů z radaru vypočítá balistický počítač záměrný obrazec, který pilot sesouhlasí s cílem a v rozmezí 5000 – 1200 feetů provádí střelbu. Nakonec provádí ostrý manévr doprava, aby se vyhnul sblížení s vlečným letounem, a od operátora cíle dostává tzv. „SCORE“, tedy počet zásahů“.

Zajímavý pohled ze záznamového zařízení HUD letounu L-159A, na kterém pilot 212. tl s volacím znakem „BUTCHER 11“ vede ostrou zteč (tzv. „hot run“) na červený rukáv vlečený za strojem Learjet 35A. Při samotné střelbě z podvěšeného 20 mm kanónu ZPL-20 Plamen dochází ke značným vibracím a obraz na HUD je tak částečně roztřesený. (Foto 21. zTL Čáslav)

Dalším interesantním a velice důležitým druhem výcviku, který mohli naši stíhači ve Vidselu provádět, jsou již výše zmiňované lety v přízemních výškách neboli „low level flights“, které jsou nad územím České republiky obecně problémem – málo vhodných prostorů TSA, poměrně vysoká hustota osídlení v Česku, která „zaručuje“, že jsou tyto lety ve výšce pod 100 metrů téměř vždy provázeny stížnostmi od občanů a v neposlední řadě je zde i riziko ohrožení různých chovů hospodářských zvířat nebo v poslední době stále více rozšířených větších či menších zoo parků. Rozsáhlé neobydlené prostory na severu Švédska naopak umožňují nacvičovat tyto taktické mise v ultra-nízké letové výšce 100 feetů, tedy jen okolo 30 metrů nad terénem, a to při rychlosti 0,9 M (více než 1 000 km/h). Jak ukazují zkušenosti nejen z aktuálního konfliktu na Ukrajině, tak tyto lety jsou nezbytné v okamžicích, kdy nechcete být zachyceni nepřátelským radarem, tedy především v případě překonávání PVO protivníka.

Vidsel Test Range umožnila českým pilotům provádět i „low level“ mise, tedy výcvik v taktickém nízkém létání, které stále představuje jeden ze základních předpokladů pro úspěšné překonání PVO protivníka během vedení ofenzivních operací. Tento specifický druh výcviku není možné praktikovat v ČR a piloti, jako „žokej“ tohoto Gripenu kpt. Kamil „Digger“ Kopáč, si lety probíhající nad neobydlenou pevninou i mořem v minimální povolené letové výšce 100 feetů, tedy jen okolo 30 metrů nad terénem, a to při rychlosti až 0,9 M (více než 1 000 km/h), pochvalovali jako jedinečnou zkušenost. (Foto 21. zTL Čáslav)

Taková „jízda“ rychlostí 1 000 km/h v 30 m nad zemí musí být pro pilota jistě značný adrenalinový zážitek, který by se při nahlédnutí do malého historického okénka určitě dal částečně přirovnat k zahájení manévru bombardování ze stoupání pro odhoz jaderné pumy, který naopak pravidelně v průběhu 60. – 80. let nad územím tehdejšího Československa nacvičovali piloti 20. a 28. sbolp na svých strojích Su-7BM/BKL (do tohoto manévru se vstupovalo letem ve výšce 70 m nad terénem při rychlosti 1 050 km/h, ať se již v další fázi jednalo o odhoz ve stoupání 45° nebo 110° na zádech).

Ale zpět do Vidselu. Během druhého týdne cvičení se ještě v úterý a ve středu uskutečnily poslední střelby kanónem na vzdušný cíl. Souběžně piloti 211. tl se stroji JAS-39C/D prováděli mise v přízemních výškách (již zmiňované „low level flights“) a tankování za letu (AAR – Air to Air Refueling). Všechny zúčastněné letouny L-159A a JAS-39C/D následně přeletěly zpět na domovskou 21. zTL v Čáslavi ve čtvrtek 11. dubna. Návrat celého uskupení do České republiky pak provedly stroje C-295M z 242. tsl / 24. zDL o následujícím víkendu. Kromě leteckého transportu se uskutečnil stejným směrem i pozemní přesun velké části leteckého a logistického zabezpečení v kontejnerech, který zajistilo Centrum zabezpečení zahraničních operací a mimořádných stavů z Pardubic.

Velitel kontingentu „Nordic Fires 2019“, plk. Jan Susekár dále popsal, co všechno předcházelo úspěšnému provedení cvičení a OBS: Příprava probíhala několik měsíců. Třeba samotná letadla byla vybrána už dva měsíce předem, aby měla dostatečný resurs (dostatek letových hodin do dalších předepsaných prací). Hodně času zabrala příprava Technického ujednání, což je vlastně smlouva mezi českou a švédskou stranou o průběhu a zabezpečení celého cvičení.

Trojice L-159A tč. 6051, 6059 a 6064 ze stavu 212. tl je připravována k misi během OBS „Nordic Fires 2019“ na základně Vidsel. Všechny „Alkáče“ nesou pod trupem 20 mm dvouhlavňový kanón ZPL-20 Plamen. (Foto kpt. Marek Maxim Švancara)

Pro oba typy letadel JAS-39 Gripen a L-159 ALCA bylo zapotřebí připravit a následně přepravit značné množství materiálu potřebného k údržbě strojů a k tomu všemu odpovídající počet personálu. Důvodem je nejenom nezbytná údržba během cvičení, ale i fakt, že zásobování náhradními díly takto daleko od ČR a domácí základny není vůbec jednoduché a nikdy není dopředu jasné, co všechno bude nakonec potřeba. Proto technický personál na základě zkušeností z předešlých cvičení bere tak velkou zásobu náhradních dílů, aby byl schopen vyřešit i případné závady, které se běžně nevyskytují.

Inženýrsko-leteckou službu (ILS) během cvičení „Nordic Fires 2019“ vedl kpt. Jan Šafránek: „Vzhledem k tomu, že cíl cvičení byl splněný a podařilo se nám zabezpečit nálet blížící se stům letových hodin, považuji úkol pozemního personálu při cvičení za splněný. V případě jakékoliv závady na letounu ji bylo nutné ještě ve stejný den odstranit, aby byl stroj nejpozději druhý den připravený k plnění dalších úkolů cvičení. To kladlo na technický personál nemalé nároky. Musím vysoce ocenit přístup a nasazení technického personálu, který v místních chladných podmínkách pracoval výborně. Cvičení samotné tak nebylo přínosem pouze pro piloty, ale i pro techniky. Například došlo k porovnání našich bezpečnostních postupů pro práci s leteckou municí (nabíjení, kontrola zbraní, potencionální zádržky) se švédskými a lze konstatovat, že české standardy jsou na vysoké úrovni“.

Technici manipulují s PLŘS AIM-9M na levém adaptéru LAU-7. Pozorný čtenář si jistě vzpomene, jak jsme uváděli, že na předchozích OBS se Sidewindery většinou navěšovaly na opačnou stranu, než vystupuje pilot z kabiny. Důvodem byla jeho bezpečnost kvůli případu, kdyby střela po stisknutí odpalu „nesešla“ a letoun se s ní vrátil zpět na základnu. Zde na dvojici L-159A tč. 6051 a 6059 vidíme, že Sidewinder je na levé straně, i když by měl být správně vpravo. Je tedy jasné, že výjimky místa navěšování PLŘS v praxi existovaly. (Foto kpt. Marek Maxim Švancara – 21. zTL)

Pozemní personál 212. tl pracuje na L-159A tč. 6059, aby letoun připravil k další „zaprávce“ OBS „Nordic Fires 2019“ na základně Vidsel. Probíhá údržba 20 mm kanónu ZPL-20 Plamen na centrálním podtrupovém závěsníku, pro který jsou připravené přepravní schránky s municí 20×102 viditelné v levém spodním rohu před přídí stroje. „Alkáč“ je pod křídly podvěšen čtyřmi „baky“ 350 l a technici si jej pro usnadnění potřebných prací přizvedli hevery. Je třeba si uvědomit, že bez bezchybné a pečlivé práce těchto mužů, a občas už i žen, by se žádné letadlo do vzduchu nedostalo. (Foto kpt. Marek Maxim Švancara – 21. zTL)

Přehled letecké techniky na OBS „Nordic Fires 2019“ / Vidsel 28. března - 11. dubna 2019
Základna	Jednotka	Technika	Taktická čísla
21. zTL Čáslav	211. taktická letka	2x JAS-39C	9234, 9237, 9242
21. zTL Čáslav	211. taktická letka	1x JAS-39D	9820
21. zTL Čáslav	212. taktická letka	3x L-159A	6051, 6059, 6064
24. zDL Praha-Kbely	242. transportní letka	1x C-295M	0454

FMV Vidsel Test Range

Zkušební střelnice Vidsel (Vidsel Test Range) je švédské strategické národní testovací a vyhodnocovací zařízení nacházející se za polárním kruhem nedaleko města Vidsel na severu Švédska, které provozuje švédská Správa obranného materiálu (FMV), součást švédského ministerstva obrany.

Největším a jedinečným benefitem tohoto testovacího polygonu je trvale omezený vzdušný prostor, který se ve švédském systému nazývá R02 a má celkovou rozlohu 7 200 km2 s výškovým omezením GND/UNL. Zároveň tak kompletně pokrývá zakázaný pozemní prostor střelnice o výměře 3 300 km2, do něhož smí vstupovat pouze autorizovaný personál.

Původní zkušební plocha o rozloze 1 600 km2 byla zřízena v roce 1958 a je celoročně vyhrazena pro provádění střeleb. Zbývající pozemní plocha střelnice 1 700 km2 (rozdělená na dvě části o rozloze 1600 km2 a 100 km2) se používá a uzavírá pouze v případě, že zvláštní požadavky střeleb nebo zkoušek vyžadují maximální rozlohu polygonu. Rozšířenou oblast lze přitom aktivně využívat od září do června.

Přímo ve Vidselu se nachází i malé muzeum, které se věnuje historii základny a obsahuje jedinečnou sbírku terčů, dronů a dalšího vybavení vztahujícího se k vzdušným střelbám od vzniku střelnice v roce 1958. (Foto Martin Král)

Švédská střelnice ve Vidselu patří mezi nejlépe vybavená zařízení svého druhu v Evropě, kde se dají realizovat nejen klasické ostré střelby na vzdušné a pozemní cíle, ale polygon je využíván i při vývojových zkouškách a certifikaci úplně nové výzbroje. IČ naváděné PLŘS AIM-9M Sidewinder se odpalují na takzvané „fléry“ typu SM-3C, vypouštěné ze speciálního dronu Kratos BQM-167i (jehož start vidíme na těchto dvou záběrech). Jedná se o více než šestimetrový bezpilotní stroj vážící 650 kg a dosahující maximální rychlosti přes 1 100 km/hod (0,93 M), který může nést až 4 klamné cíle SM-3C. Dron je vypouštěn ze země pomocí raketového systému z kolejnicové konstrukce a je vícenásobně použitelný. Po misi přistává za pomocí padákového systému (viz poslední fotografie, kde již klesá nad zasněženou krajinou střelnice Vidsel). (Foto FMV a Tina Skiöld – Vidsel Test Range)

Ostré bojové střelby / cvičení Air-to-Air Firing 2023

Zatím poslední ostré bojové střelby českého taktického letectva na Vidsel Test Range se uskutečnily v únoru 2023. Tentokrát na „Čáslaváky“ vyšel termín, který v těchto zeměpisných končinách garantuje téměř vždy přítomnost sněhu nejen v okolí základny, ale i přímo na ní, což se nakonec ukázalo jako problém pro účast 212. tl s jejich stroji L-159A ALCA. Ta byla dlouhodobě plánována, ale nakonec zrušena kvůli již zmiňovaným meteorologickým podmínkám ve Vidselu a především predikci vývoje počasí v druhé polovině února, která počítala se silným sněžením. Na svých severních základnách ve Vidselu či Luleå totiž švédské letectvo běžně operuje na uválcovaném sněhu a lehké bitevní L-159A nejsou na rozdíl od Gripenů pro takový způsob provozu uzpůsobeny, respektive personálu 212. tl chyběly dostatečné zkušenosti se specifickým provozem na uválcovaném sněhu.

17. února tak za polární kruh odletěly s volacími znaky „CEF 303“ a „CEF 305“pouze dvě dvojice JAS-39C ze stavu 211. tl (mezi nimi tč. 9234, 9237, 9238 a 9242), samozřejmě spolu s obvyklým logistickým zajištěním, leteckým a pozemním personálem. O letecký transport se postarala ve čtvrtek 16. února nejprve posádka 242. tsl s letounem C-295M tč. 0453 a o den později pak další s jednou ze dvou modernizovaných „wingletovek“ C-295MW tč. 0482. Po čtyřech letech se na letecké základně a střelnici Vidsel chystali noví piloti cvičit střelbu ostrými IČ naváděnými raketami AIM-9M Sidewinder. Na druhou stranu během těchto OBS byli „ochuzeni“ o možnost zastřílet si z 27 mm palubního kanónu Mauser BK-27 na tažený cíl – rukáv, jak tomu zatím doposud vždy bylo v letech 2006, 2012 a 2019.

Mimo hlavního úkolu – střelby „Air-to-Air“, která se konec konců nacházela přímo v názvu cvičení, se piloti nadzvukových Gripenů chystali splnit výcvik „low level flights“, neboli létání v nízkých a přízemních výškách cca 30 – 100 metrů nad terénem. Ten byl tento rok poněkud ztížen tím, že celá rozlehlá oblast střelnice byla kompletně pod sněhem, takže za jasného počasí hrozilo během nízkých letů oslnění paprsky slunce, které se intenzivně odrážely od bílého „koberce“ na celém horizontu. Na druhou stranu provedení misí v těchto podmínkách přinášelo pilotům jedinečné zážitky, na které se nezapomíná.

„Low and fast“ na švédský způsob. Aneb jak rozsáhlé neobývané a uzavřené prostory střelnice ve Vidselu umožnily „žokejům“ Gripenů 211. tl realizovat i výcvik létání v nízkých a přízemních výškách od 30 do 100 metrů nad terénem, který v domácích podmínkách nelze provádět. Během OBS „Air-to-Air Firing 2023“ probíhal doplňkový výcvik „low level flights“ nad zcela zasněženou krajinou, která v tuto roční dobu bývá za severním polárním kruhem pravidlem. V kombinaci se zářivými paprsky slunce a zcela „vymetenou“ modrou oblohou, tak tyto mise přinášely pilotům jedinečné zážitky. Na záběrech z nízkého létání jsou zachyceny JAS-39C tč. 9237 a 9242, přičemž je patrné, že „Gripy“ si ponechaly standardní navěšení dvojicí „baků“ 1 100 l. (Foto Tina Skiöld – Vidsel Test Range)

Možnosti, které nabízí střelnice ve Vidselu, patří stále k nejlepším v celé Evropě. Švédská strana české armádě poskytla stejně jako v předchozích letech komplexní servis zahrnující drony s vlečným cílem, hangáry, stání letadel a další potřebné zázemí pro piloty a zabezpečující personál ILS. Velitelem kontingentu „Air-to-Air Firing 2023“ byl zkušený pilot Gripenů – pplk. Pavel „Speedy“ Pavlík (jinak velitel 21. taktického křídla), který měl ve své dočasné gesci již zmiňované čtyři „sóláky“ JAS-39C, dále devět pilotů 211. tl a spolu s technickým personálem šlo zhruba o čtyři desítky vojáků.

Cvičení bylo náročné i z hlediska plánování, které zabralo několik měsíců. Bylo například třeba opět dohlédnout na to, aby vybraná letadla měla dostatečný technický resurs (dostatek letových hodin do dalších předepsaných prací). Ihned po příletu do Švédska piloti absolvovali povinné předletové briefingy, na kterých se seznámili s bezpečnostními postupy provedení leteckých střeleb, celým vzdušným prostorem střelnice, ale důležitá byla třeba i aktuální předpověď počasí, která v konečném důsledku rozhodovala o „go-no“ nebo kýženém „go decision“ pro provedení ostré střelby v konkrétní den. Poté následovali nejprve seznamovací lety v okolí základny, aby si jednotliví piloti „osahali“ zdejší prostory a jednotlivé zóny předtím, než vyrazili do „ostré“ akce.

JAS-39C tč. 9234 čekající na zasněžené stojánce ve Vidselu k provedení mise OBS a vyjíždějící ze stání směrem k RWY. Zajímavostí ostrých střeleb v roce 2023 bylo, že mimo klasický pár přídavných nádrží 1 100 l na vnitřních křídelních závěsnících, nosily Gripeny najednou dvojici PLŘS AIM-9M místo obvyklé samostatné IČ naváděné střely z minulých OBS. Navěšeny byly navíc na wingtipech místo předtím mnohdy častěji používaných vnějších křídelních pylonů a adaptérů LAU-99. (Foto kpt. Hana Havrdová – 21. zTL)

Nedílnou součástí výbavy pilotů bylo speciální vybavení jako např. voděodolný izolační oděv tzv. suchý neopren, který zabraňuje rychlému podchlazení pilota v případě nutného opuštění letounu a pádu do vody. Patří k standardnímu vybavení pilotů taktického letectva VzS AČR, plnících úkoly nad hladinou moří, oceánů nebo jejich přeletů. Obléká se místo kombinézy pod anti-G oblečením. Tento neopren dokáže prodloužit schopnost přežití v ledové vodě o cca 20 minut, což může být v havarijní situaci klíčové pro případnou záchranu.

„Speedy“ komentoval samotné ostré střelby PLŘS a specifický výcvik v nízkém létání takto: „Stříleli jsme tepelně naváděné střely AIM-9M Sidewinder na cíl, který je vlečený za dronem, jenž je dálkově ovládaný. Jen pro představu, tento letoun-dron měří více než šest metrů, váží téměř 650 kg a dosahuje maximální rychlosti přes 1 100 km/hod. Cíl je odražeč s tepelnou stopou tzv. flérou, na kterou je infračerveně naváděná střela navedena. Měli jsme k dispozici dvě prezentace dronů, každá má čtyři fléry, to znamená čtyři cíle. Střelby byly naplánovány na pět dní. Naši piloti gripenů měli k dispozici osm střel a výcviku se zúčastnili hlavně ti, kteří ještě střelby „Air-to-Air“ neabsolvovali. Ve dvou dnech tak odstříleli všechny střely a pokaždé zasáhli cíl. Střelby na letící cíl se běžně necvičí, protože v České republice neexistuje střelnice, kde by byl takový výcvik možný. Naše výcvikové prostory nejsou tak velké rozlohou. U nás je možné realizovat výcvik proti pozemním cílům a během roku střílíme z kanónu nebo odhazujeme pumy. Co se týče vzdušných střeleb, tak tento druh výcviku probíhá nad pevninou nebo mořem – vojenským prostorem, jehož rozloha musí být značná kvůli případnému pádu střely či její části na zem a možnému poškození civilní pozemní infrastruktury. Piloti tento výcvik musejí absolvovat, aby byli využitelní v boji. Střelby na vzdušný cíl se neprovádí často, jsou proto výzvou a pro každého pilota je to vyvrcholení výcviku“.

Kromě střeleb byl dalším úkolem nácvik letů v malých výškách až do 30 metrů nad zemí, což rovněž v Česku není možné. „Pokud letíte ve třiceti metrech, letadla způsobují velký hluk. Navíc předpisy jasně stanovují, jaká je minimální výška např. nad městy, apod. Proto takhle nízko můžeme létat jen nad určenými oblastmi/leteckými střelnicemi či nad mořem. Na cvičení jsme celkově splnili všechno, co jsme si před odletem do Švédska naplánovali. Pro mladší piloty to byla cenná zkušenost“.

Stojánka ve Vidselu se čtveřicí „sóláků“ JAS-39C vyzbrojených vždy párem PLŘS AIM-9M a připravených k misi OBS. Druhý letoun v řadě nese „bak“ původně z JAS-39C tč. 9234 ve výročním zbarvení „100 let letectva a PVO“ z roku 2018. I když je většina fotografií doprovázejících text pořízena za pěkného slunečného počasí, tak je nutno poznamenat, že OBS „Air-to –Air Firing 2023“ ve skutečnosti provázely meteo podmínky mnohem složitější, a naopak velmi rychle se měnící. Nakonec se ale podařilo ve vhodném „okně“ během dvou dnů odstřílet všech osm plánovaných PLŘS AIM-9M proti cílovým flérám SM-3C se 100% úspěšností. Přelet Gripenů zpět na 21. zTL do Čáslavi se uskutečnil v pondělí 27. února a jeden z pilotů si jej „vylepšil“ mezipřistáním na švédské základně v Ronneby. Na obou záběrech je pozemním personálem připravován a vyzbrojován JAS-39C tč. 9242. Povšimněte si domácího manipulátoru VOLVO z kategorie „Heavy“, který přiváží dvojici Sidewinderů k navěšení na wingtipy. (Foto kpt. Hana Havrdová – 21. zTL)

Přehled letecké techniky na OBS „Air-to-Air Firing 2023“ / Vidsel 17. - 27. únor 2023
Základna	Jednotka	Technika	Taktická čísla
21. zTL Čáslav	211. taktická letka	4x JAS-39C	9234, 9237, 9238, 9242
21. zTL Čáslav	212. taktická letka	3x L-159A	*
24. zDL Praha-Kbely	242. transportní letka	1x C-295M	0453
24. zDL Praha-Kbely	242. transportní letka	1x C-295MW	0482

* – Účást L-159A od 212. tl na OBS v tomto roce byla dlouhodobě plánována, ale nakonec zrušena kvůli meteorologickým podmínkám ve Vidselu a především predikci vývoje počasí v druhé polovině února, která počítala se silným sněžením. Na severních základnách ve Vidselu či Luleå totiž švédské letectvo běžně operuje na uválcovaném sněhu a podzvukové letouny L-159 nejsou na rozdíl od Gripenů pro takový způsob provozu uzpůsobeny, respektive personálu 212. tl chyběly dostatečné zkušenosti se specifickým provozem na uválcovaném sněhu.

Ostré bojové střelby / Epilog – pohled do budoucnosti

OBS proti vzdušným cílům „Air-to-Air Firing 2023“, které proběhly na polygonu ve Vidselu v únoru 2023, byly pro české taktické letectvo zatím poslední a uzavírají tak náš seriál článků o vzdušných střelbách československého a později českého vojenského letectva od roku 1959 do současnosti. Nyní, kdy je již znám nástupce Gripenů v podobě 24 strojů páté generace Lockheed Martin F-35A Lightning II, na jejichž pořízení a provoz se začínají VzS AČR odpovědně a s předstihem připravovat již dnes, přestože výcvik v USA na již vyrobených českých strojích započne až v roce 2029 a následný přílet prvních F-35A do ČR na přebudovanou 21. zTL do Čáslavi je plánován v průběhu roku 2031, není vůbec jisté, zda se naši piloti za polární kruh ještě vrátí. První prodloužená smlouva na pronájem 12 JAS-39C a 2 JAS-39D, která byla podepsána 16. května 2014, končí v roce 2027 s možností uplatnění opce na další dva roky, tedy až do 2029. Pokud by nedošlo k jejímu dalšímu prodloužení a zároveň ani uplatnění opce, tak je pravděpodobné, že další OBS na Gripenech by ve Vidselu již zřejmě neproběhly.

U typu L-159 ALCA, jehož provoz u 212. tl začne být v letech 2026-28 také utlumován v souvislosti s přechodem na F-35A, a stav provozních „Alkáčů“ se podle aktuálních plánů sníží z dnes provozovaných 24 letounů na polovinu – tedy 12 strojů zřejmě v poměru 5x L-159A / 4x L-159T-1+ / 3x L-159T2, to již také nevypadá na prioritu ve výcviku ostrých střeleb IČ naváděnými PLŘS proti vzdušným cílům. V tomto případě zcela reálně hrozí, že díky své neúčasti v roce 2023, mohly „Alky“ absolvovat svoji derniéru na OBS se Sidewindery trochu nečekaně už v roce 2019. Na druhou stranu je třeba dodat, že v současné době však již také probíhá intenzivní jednání mezi Českou republikou a Švédskem, které by v případě konsenzu mělo vést k uzavření druhého prodloužení smlouvy o pronájmu Gripenů a to podle nynějších představ VzS AČR ideálně až do roku 2035. Tento termín není vybrán náhodně, ale reflektuje výše uvedené plány na zavádění typu F-35A Lightning II do výzbroje 212. a poté i 211. tl.

Zatím se předpokládá, že první české F-35A opustí výrobní linku v texaském Fort Worthu v roce 2029 a následně zůstanou v USA, kde poslouží k výcviku úvodní skupiny českých pilotů a techniků v Arkansasu na základně Ebbing ANGB, kde vzniklo mezinárodní výcvikové centrum pro piloty Lightningů II. 12 strojů pro jednu taktickou letku by mělo být vyrobeno v USA právě do roku 2031, kdy se rovněž počítá s příletem prvních F-35A na čáslavskou 21. zTL. Dosažení počátečních operačních schopností IOC (Initial Operational Capability) první letky českých F-35A se předpokládá na konci roku 2031. Druhý tucet Lightningů II pak bude pocházet z výrobní linky FACO (Final Assembly and Check-Out) v italském Cameri, kde je postupně zkompletují v letech 2032 až 2034. Celou flotilou 24 strojů by tak VzS AČR měly disponovat v roce 2034 a o rok později by také mělo dojít k dosažení plných operačních schopností FOC (Full Operational Capability) obou taktických letek na F-35A.

Proto je nynější prodloužení pronájmů Gripenů primárně směřováno k roku 2035 s tím, že v návaznosti na vzrůstající počet provozovaných F-35A a jejich nálet by naopak po roce 2031 postupně klesal počet letových hodin typu JAS-39 Gripen, který je nedílnou a klíčovou součástí kontraktu o pronájmu v podobě garantované hodnoty švédskou stranou. Podle mínění autora je to také od začátku provozu „Gripů“ v roce 2005 největší benefit tohoto způsobu zajištění „nadzvuku“, který umožnil 211. tl ze svých pouze 14 provozovaných strojů „vyždímat“ během uplynulých téměř 20 let maximum možného a zajistit každodenní působení Gripenů jak při ochraně vzdušného prostoru ČR v rámci systému NATINAMDS – (NATO Integrated Air And Missile Defence System), tak zároveň i během mnoha misí na ochranu vzdušného prostoru zemí NATO v Pobaltí, na Islandu, ale v neposlední řadě třeba i nad sousedním Slovenskem.

Zkrátka a dobře, pokud budou jednání o prodloužení pronájmu švédských supersoniků úspěšná, je podle všeho naopak velká šance, že nad prostory Vidsel Test Range se znovu objeví stroje s českými znaky, minimálně v podobě Gripenů. A kdo ví, přesto, že budoucí výcvik pilotů českého taktického letectva na F-35A bude z velké míry probíhat na komplexních full mission simulátorech, tak nyní, když je Švédsko v NATO, je možné, že v budoucnu se tam můžou objevit i české F-35A – doufejme, že opět jen k provedení praktických cvičných střeleb proti vzdušným cílům.

Budoucnost českého taktického letectva – Lockheed Martin F-35A Lightning II. Vybraní zkušení piloti se na tento typ začnou přecvičovat přímo v USA na základně Ebbing ANGB v roce 2029, kdy budou k dispozici první české letouny z celkem 24 objednaných. V roce 2031 by pak také měla primární skupina Lightningů II přiletět do ČR na 21. zTL v Čáslavi, kde mezitím projde komplexní rekonstrukcí RWY 13/31 a dojde k vybudování kompletního zázemí pro provoz F-35A v podobě speciálního kampusu. Postupně tak budou nahrazeny jak dosud provozované stroje L-159 ALCA, tak i JAS-39 Gripen, u nichž se aktuálně jedná o druhém prodloužení pronájmu, které by umožnilo provozovat tuto švédskou platformu až do nabytí plných operačních schopností (FOC) u typu F-35A, což se aktuálně předpokládá v roce 2035. (Foto Radim Špalek)

AMRAAM pro VzS AČR

V souvislosti s přezbrojením českého letectva na typ JAS-39C/D Gripen padlo v druhé polovině roku 2004 rozhodnutí, že jejich výzbroj pro ničení vzdušných cílů za hranicí viditelnosti (BVR) budou tvořit PLŘS AIM-120 AMRAAM (Advanced Medium Range Air to Air Missile). To následně posvětila česká vláda na svém zasedání z 16. března 2005. K podpisu smlouvy mezi Ministerstvem obrany ČR (MO ČR) a Ministerstvem obrany a vládou USA (realizované v rámci programu FMS – Foreign Military Sales) došlo 6. dubna 2005.

Vzdušné síly AČR tak obdržely 24 ks protiletadlových řízených střel AIM-120C-5. V roce 2007, kdy AMRAAMy fyzicky přišly, se jednalo o poslední verzi, kterou USA uvolnily k exportu (cena za kus 20,298 mil. Kč), 2 kusy cvičné verze CATM-120C (cena za kus 671 000 Kč), 28 závěsníků (cena za kus 1,186 mil. Kč), 7 kontejnerů pro AIM-120C-5 (cena za kus 102 000 Kč) a 6 sad logistického vybavení (cena za kus 1,214 mil. Kč). Dodávku dále tvořila souprava náhradních dílů na 2 roky provozu, jedna úplná sada podpůrného vybavení, jedna neúplná sada podpůrného vybavení pro skladovací prostory a dvě sady technické dokumentace. Součástí smlouvy byl také výcvik pilotů a pozemního personálu. Celková výše kontraktu dosáhla částky přibližně 750 mil. Kč a byla hrazena z rozpočtu MO ČR. Zbraňový systém (ZS) AMRAAM byl dodáván postupně od druhého kvartálu roku 2006. Samotné střely měly původně přijít ve dvou fázích a to v roce 2006 a 2007. Z důvodu úspory finančních nákladů česká strana nakonec souhlasila s jednou kompletní dodávkou. Ta byla provedena dne 29. listopadu 2007. Zpoždění nastalo z důvodu problémů amerického obranného transportu přes německé území. AIM-120C-5 byly v lednu 2008 prověřeny americkými specialisty a předány určené organizační složce MO pro další použití.

Do výzbroje Gripenů 211. tl byly PLŘS oficiálně zařazeny po dosažení FOC tohoto ZS od 1. ledna 2009 (vojskové zkoušky proběhly v průběhu roku 2008). Protože se přezbrojení českého letectva z typu Mig-21MF/MFN na JAS-39C řešilo až na poslední chvíli, nebyly české Gripeny kvalifikovány pro použití střel AIM-120C-5 (švédské letectvo používalo starší verzi AIM-120B). Jejich integrace do zbraňového systému JAS-39C pomyslně vyvrcholila 31. května 2005, kdy nad polygonem Vidsel v severním Švédsku došlo k prvnímu odpalu AIM-120C-5 z prototypu JAS-39C 39-6. První dva české „Gripy“, u nichž došlo k implementaci AIM-120C-5, nesou tč. 9244 a 9245. Úvodní vzlet modifikovaného letounu se uskutečnil ve Švédsku 7. června 2006. Součástí této modernizace bylo kromě integrace AIM-120C-5 přidání výstražného systému srážky se zemí GPWS (Ground Proximity Warning Systém), zařízení AMS (Audio Management System), rozšíření funkcí radiolokátoru PS-05/A, upgrade softwaru na standard 18.7 a především pak zabudování integrovaného systému REB EWS-39.

Vznik verze AIM-120C

Roku 1991 byl zahájen program AMRAAM P3I (Pre-Planned Production Improvement), jehož výsledkem byla nová verze C. V rámci Phase 1 tohoto projektu vznikla varianta AIM-120C-3 opatřená naváděcí jednotkou WGU-44/B a „seříznutými“ křídly a kormidly, aby ji bylo možné zavěsit i do zbraňových šachet letounů F-22 Raptor. Tato největší vizuální změna oproti starším verzím AMRAAMu je charakteristická i pro další verze řady C. Zkoušky verze C-3 byly zahájeny v říjnu 1993, letové testy oficiálně skončily v prosinci 1994. První AIM-120C-3 byly do výzbroje zaváděny od roku 1996, přičemž jejich výroba probíhala až do roku 1999.

V červnu 1994 byly zahájeny vývojové práce v rámci Phase 2, jejímž výsledkem jsou provedení C-4, C-5 a C-6. AIM-120C-4 je oproti svým předchůdcům vybavena novou hlavicí WDU-41/B a dodávky této verze byly zahájeny v roce 1999. Od C-4 je odvozena varianta C-5 s větší hnací částí WPU-16/B (oproti WPU-6/B je delší o více než 127 mm), kratší řídící jednotkou WCU-28/B a zlepšenou odolností proti elektronickému rušení. Do výzbroje amerického letectva byla zaváděna od července 2000. Phase 2, programu P3I, završila již vzpomínaná verze AIM-120C-6 s modernizovaným systémem detekce cílů, který zlepšil schopnosti střely v zachycení malých a pomalu letících cílů. Prostředky na výrobu této verze byly vyčleněny v rámci fiskálních roků 1999 až 2001.

Phase 3 (P3I), jejímž výsledkem je AIM-120C-7, se rozjela v říjnu 1998. Tato varianta je do značné míry identická s předchozí C-6. Úpravy a modernizace se především dotkly softwaru a hardwaru naváděcí části střely, což dále zlepšilo odolnost rakety proti elektronickému rušení a zvýšilo maximální dosah. Obzvlášť poslední položku přivítalo US Navy, které s vyřazením letounů F-14D Tomcat přišlo o možnost ničit vzdušné cíle protiletadlovými řízenými střelami dlouhého dosahu AIM-54 Phoenix. Letové testy AIM-120C-7 probíhaly v srpnu a září 2003 na polygonech u letecké základny Eglin a na White Sands Missile Range v Novém Mexiku. Původně se plánovalo, že operačního nasazení střela dosáhne v roce 2004. V květnu 2004 však došlo pouze k dokončení fáze SDD (System Demonstration and Development – systémová demonstrace a vývoj), po které následovaly operační zkoušky. Počáteční operační způsobilosti pro letouny F/A-18E/F Hornet a F-22A Raptor mělo být dosaženo ve čtvrtém čtvrtletí roku 2006 a do výzbroje byla přijata v roce 2008. Obdobně jako u starších verzí, i nyní vznikly cvičné varianty CATM-120C a JAIM-120C.

Nebyl to však konec vývoje legendárního AMRAAMu, protože následovala Phase 4 a AIM-120C-8 (aktuálně hlavní exportní verze, kterou by k F-35A mělo získat i naše vojenské letectvo v počtu 70 ks), jenž je dnes známá také jako nová řada AIM-120D. Nejnovější verze AIM-120D-3 je navíc vybavena navigací GPS a obousměrným datalinkem, či lepší ochrannou proti rušení. Její dosah by měl být v závislosti na letu a manévrech cíle až více než 160 km, ale skutečný účinný dostřel při bojových operacích proti manévrujícímu cíli však vyjadřuje tzv. „no escape zone“ zhruba v rozmezí 45-50 km (podobný poměr těchto hodnot bude platit samozřejmě i pro starší verzi AIM-120C-5, jejíž „no escape zone“ je cca 30-35 km).

AIM-120C-5 AMRAAM
Hmotnost: 161,5 kg
Délka: 3 658 mm
Rozpětí křídel: 445 mm
Rozpětí kormidel: 447 mm
Průměr těla rakety: 178 mm
Letová rychlost: M=4
Maximální dosah: více než 105 km
Bojová část: tříštivo-trhavá hlavice WDU-41/B o hmotnosti 20,4 kg

Aby byl výčet PLŘS, které postupně používalo naše vojenské letectvo a představili jsme si je během čtyř dílů tohoto seriálu „Raketa odpálena!“ kompletní, musíme se ještě zmínit o jedné střele. Jedná se o AMRAAM – PLŘS kategorie BVR, která se ve verzi AIM-120C-5 stala v roce 2008 zatím nejúčinnější a nejmodernější protiletadlovou raketou v arzenálu nejen typu JAS-39 Gripen, ale potažmo i celého českého vojenského letectva. Na fotografii výše je zachycen „ostrý“ AMRAAM na adaptéru LAU-99 po návratu našich stíhačů z mise ASICIPPN III nad Islandem v roce 2016, kde byly tyto PLŘS poprvé použity při ochraně vzdušného prostoru ostrova českými Gripeny. Vzhledem k tomu, že bylo pořízeno pouze 24 ks AIM-120C-5 je zcela zřejmé, že jejich použití k cvičným ostrým střelbám proti vzdušným cílům je reálně vyloučené. Nakonec praktické střelby s AMRAAMy neprovádí pravidelně žádné z vojenských letectev, které s nimi disponují a všichni spoléhají zejména na výcvik prováděný na pokročilých full mission simulátorech, což je i případ VzS AČR. (Foto Radim Špalek)

Autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com

Vysvětlivky:

21. zTL – 21. základna taktického letectva „Zvolenská“ Čáslav (1.12.2003 – )

24. zDL – 24. základna dopravního letectva „T. G. Masaryka“ (1.7.2003 – )

211. tl – 211. taktická letka (1.12.2003 – )

212. tl – 212. taktická letka (1.12.2003 – )

241. dl – 241. dopravní letka (1.12.2003 – 30.9.2007)

242. tsl – 242. transportní a speciální letka (1.10.2007 – )

AMRAAM – Advanced Medium Range Air to Air Missile. Je PLŘS středního doletu. Jde o vlastním radiolokátorem naváděnou střelu typu „fire-and-forget“ (vystřel a zapomeň) určenou k boji mimo vizuální vzdálenost (BVR).

BVR – Beyond Visual Range – Za hranicí viditelnosti. Používá se pro označení PLŘS středního a dlouhého dosahu, případně pro označení vedení způsobu boje PLŘS za hranicí viditelnosti na vzdálenosti cca 40 km a vyšší

FOC – Full Operational Capability / Plné operační schopnosti

IČ PLŘS – Infra červeně naváděná protiletadlová řízená střela

IOC – Initial Operational Capability / Počáteční operační schopnosti

NATINADS – Společný integrovaný systém protivzdušné obrany členských států NATO (NATO Integrated Air Defence System)

NATINAMDS – Společný integrovaný systém protivzdušné obrany členských států NATO (NATO Integrated Air And Missile Defence System). NATINADS fungoval od roku 1961 a zahrnoval jen nástroje protiletecké obrany. V roce 2012, kdy Aliance získala počáteční schopnosti v boji proti balistickým raketám, se z NATINADS stal NATINAMDS.

OBS – Ostré bojové střelby

PLŘS – Protiletadlová řízená střela

VS – Velitelské stanoviště

VzS AČR – Vzdušné síly armády České republiky

ZV – Zástupce velitele

ZPPD – Ztížené povětrnostní podmínky den

ZPPN – Ztížené povětrnostní podmínky noc

Prameny:

P. Lang – Všechno je jednou poprvé, A-Report 11/2006

P. Lang – Střelba u polárního kruhu, A-Report 5/2012

L. Popelínský, V. Kodeš – Střelecká a raketová výzbroj letadel, Naše Vojsko 1997

S. Rogl, M. Lorenc – Zrušená křídla, Votobia 2000

T. Soušek – Ostré střelby na polárním kruhu, Ročenka VzS AČR 2012

S. Vystavěl – Od 313. (čs) perutě k 4. stíhací letce, Svět Křídel 2015

M. Smíšek

https://www.valka.cz/USA-AIM-9M-Sidewinder-t87678

https://www.valka.cz/10267-AIM-120-AMRAAM

www.valka.cz

archiv autora

„Piloti gripenů absolvovali střelby ve Švédsku, cíl zasáhli pokaždé“, autor kapitánka Hana Havrdová, https://acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/tricet-metru-nad-zemi–pokazde-zasahli-cil–piloti-gripenu-absolvovali-narocne-cviceni-ve-svedsku-242423/)

https:// czechairforce.com/news/piloty-gripenu-cekaji-ostre-strelby-ve-svedskem-vidselu/

http:// czechairforce.com/news/air-to-air-firing-2023-cesti-stihaci-na-strelbach-za-polarnim-kruhem/

http:// czechairforce.com/news/nordic-fires-2019-caslavsti-stihaci-uspesne-zakoncili-treti-ostre-strelby-za-severnim-polarnim-kruhem/

http:// czechairforce.com/news/air-to-air-firing-2023-cesti-stihaci-na-strelbach-za-polarnim-kruhem/

„Piloti z Čáslavi úspěšně zakončili cvičení Nordic Fires 2019 ve švédském Vidselu, autor kapitán Marek Maxim Švancara, 21. zTL Čáslav, http://www.acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/piloti-z-caslavi-uspesne-zakoncili-cviceni-nordic-fires-2019-ve-svedskem-vidselu-210040/

„České gripeny a bitevníky pálí ostrými na vzdušné cíle ve Švédsku“, autor natoaktual.cz, https://www.idnes.cz/zpravy/nato/gripen-svedsko-strelby-alca-bitevnik-vzduch-strela-cil-pilot.A190405_200619_zpr_nato_inc

„Čáslavští piloti se účastní cvičení Nordic Fires ve Švédsku, jehož vrcholem jsou ostré střelby“, autor kapitán Marek Maxim Švancara, 21. zTL Čáslav, http://www.acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/caslavsti-piloti-se-ucastni-cviceni-nordic-fires-ve-svedsku–jehoz-vrcholem-jsou-ostre-strelby-209812/)

Střela AIM-120 AMRAAM ve výzbroji Vzdušných sil AČR
https://www.mo.gov.cz/scripts/detail.php?id=10632

Foto:

Archiv autora, kpt. Hana Havrdová, Martin Král, Milan Nykodym, Tina Skiöld – Vidsel Test Range,

kpt. Marek Maxim Švancara, 21. zTL

Za poskytnutí zajímavých fotografií přímo z Vidselu, které můžou doprovázet tento článek, chci tímto poděkovat hlavně Martinu Královi.

Některé z fotografií, které jsem ve svém archívu za léta shromáždil, bohužel nedokážu přiřadit původním autorům. Pokud by některé z nich autoři poznali, tak jsem připraven fotografie doplnit jejich jménem, či je případně z článku odstranit, kdyby autorům vadilo jejich neziskové publikování. Mým záměrem bylo použít fotografie pro propagaci československého a potažmo českého vojenského letectva, tudíž pro věc kvůli které snad kdysi vznikaly. Radim Špalek