Raketa odpálena! – Ostré raketové střelby československých a českých stíhačů v SSSR, NDR, Polsku a Švédsku 1959-2019 – 3. díl
Třetí část historie ostrých raketových střeleb československých, a později už jen českých stíhačů, je zaměřena na „polský Balt“ v podobě polygonu Ustka, kam se střelby přesunuly po rozpadu Varšavské smlouvy a probíhaly v letech 1992-2002. Tento článek vznikl původně jako jednodílný již v roce 2003 pro server www.valka.cz. Dnes jej předkládám čtenářům czechairforce.com v nové přepracované verzi částečně doplněné o nově zjištěné informace a také fotografie. Radim Špalek, 2019.
III. „Polský Balt“ polygon Ustka 1992-2002
Rozpad zemí Varšavské smlouvy znamenal pro naše vojenské letce i konec účinkování nad východoněmeckým Baltem i sovětským Kaspickým mořem. Jak již bylo uvedeno, na obou místech se střílelo naposledy v létě 1990. Vzhledem k tomu, že počátek 90. tých let přinesl do naší armády včetně letectva z velké části pouze chaos rušení bez viditelné koncepce, nikomu z odpovědných lidí tato situace ani příliš nevadila. Až v roce 1992 došlo odpovědným lidem na gen. štábu, že by bylo dobré obnovit tuto důležitou roli bojového výcviku a obrátili se na bývalého severního spojence do Polska. Vazby z minulých let zafungovaly a podařilo se domluvit termín na začátek června stejného roku. Letecká střelnice se nacházela nad Baltickým mořem podobně jako ve východním Německu, kam byli českoslovenští stíhači zvyklí létat po dlouhých 18 let. Tentokrát bylo rozhodnuto, že vybrané stroje spolu s piloty a obsluhujícím personálem budou operovat z letiště Slupsk-Redzikowo, které nám Poláci pro tuto akci nabídli.
Společná fotografie pilotů na letišti Slupsk-Redzikowo, která vznikla během střeleb na Baltu v červnu 1992. V pozadí je mezi odstavenými letouny možno identifikovat otevřenou „spárku“ Mig-23U tč. 8107 z 1. slp v Českých Budějovicích a „výroční“ Mig-21MF tč. 5212 (s modrým hřbetem trupu) od 11. slp ze Žatce. (foto archiv autora)
Konečné datum přeletu strojů bylo určeno na 2. 6. 1992 s tím, že 3. 6. budou probíhat ostré střelby a 4. 6. se poletí zpět. Zhruba týden před tímto termínem přiletěl do Slupska dopravní An-12 tč. 2105 od 1. smdlp (smíšeného dopravního leteckého pluku) z Mošnova a přivezl PLŘS spolu se specialisty na jejich obsluhu. Polská strana za úplatu poskytla dopravní prostředky nutné k přesunu lidí a techniky na letišti. Postarala se také o ubytování všech příslušníků československého letectva přímo v hotelu na pobřeží nedaleko základny. 2. 6. zahřměly nad domovskou základnou 28. pulku lotnictwa mysliwskiego motory Migů-21 a 23 našeho letectva. Patnáct pilotů se přepravilo vzduchem v kabinách 7 Migů-21MF, 3 Migů-23MF, 3 Migů-23ML a jedné „spárky“ Mig-23U. Zbylé stíhače a technický personál dopravily na místo opět letouny 1. smdlp a to 2 An-26 a 1 An-12.
Mig-21MF tč. 5214 od 2. letky, 11. slp ze Žatce startuje z letiště Slupsk-Redzikowo v červnu 1992 k provedení OBS s dvojicí PLŘS R-3S. Nestandardní je podvěšení čtyřmi stejnými adaptéry APU-13MT, které doplňuje podtrupový „bak“ 490 l. (foto archiv autora).
Přehled letecké techniky na OBS / Slupsk 2. – 4. 6. 1992:
| Jednotka | Technika | Taktická čísla |
|---|---|---|
| 11. slp, 2. letka – Žatec | 7x Mig-21MF | 4307, 5212 (40 let 11. slp), 5214, 5301, 5303 ("Lovec tygrů"), 5305, 8206 (jediný kamuflovaný v Z+H kamufláži, všechny ostatní stroje stříbrné) *1 |
| 1. slp, 1. letka – České Budějovice | 3x Mig-23ML | 2409, 3303, 4850 |
| 1. slp, 2. letka – České Budějovice | 3x Mig-23MF | 3646, 3880, 3887 (stroje tč. 3646 a tč. 3887 nesly znak letky, černého netopýra v pozadí se žlutým měsícem) |
| 1x Mig-23U | 8107 | |
| 1. smdlp, 1. letka – Mošnov | 1x An-12 | 2105 |
| 2x An-26 | 2506, 2507 |
Poznámka *1 – Laskaví čtenáři jistě prominou malé odbočení od tématu ostrých střeleb směrem k používané technice. „Jednadvacítky“ dodávané čs. letectvu byly ve verzích F, PF, PFM, MA, U a US bez jakýchkoli kamuflážních nátěrů v původní barvě duralu, či stříbrné po provedené revizi nebo GO. Pro zjednodušení budeme dále uvádět „stříbrné“. U typů Mig-21R a Mig-21UM nesla tento nátěr většina strojů až na 2 výjimky s černo-zelenou kamufláží u „erek“ a celošedivým finišem u posledních dodaných „spárek.“ Migy-21MF byly dodávány již ve 3 provedeních: stříbrná – např. 43., 52. a 53. série, zelená-hnědá-světle modrošedá – např. 77., 94., 98. série a světlá šedá – např. stroje 40., 55. a 56. série, jenž začaly být brzy familiérně nazývány „šedivkami.“ Existovala ještě zkušební zeleno-černošedá kamufláž aplikovaná v ČSSR na několika málo „jednadvacítkách“ verze F (např. 1014) a MF (např. 4306). Číslo série najdeme u prvních dvou číslic čtyřmístného taktického označení jednotlivého stroje. Série letounů verze MF však nešly za sebou podle posloupnosti dodávek do ČSSR, protože „jednadvacítky“ k nám byly dodávány z několika výrobních závodů. Např. 77. série byla dodávána v roce 1973, ale „šedivky“ byly číslovány trochu jinak a v „sériích“ 24. až 56. přišly až jako poslední v roce 1975. Kamuflované stroje přitom dostávaly vesměs jednotky 10. LA jako 4. slp, 5. slp a hlavně 6. sbolp. Celošedivé stroje měly odpovídat potřebám jednotek PVOS a létaly nejdříve např. u 1. slp, který byl zařazen u 7. A PVOS.
Na horní fotografii je zachycena „spárka“ Mig-23U tč. 8107 od 1. slp z Českých Budějovic, která v červnu 1992 působila ve Slupsku jako nosič cílových bomb M-6, na které se střílelo IČ PLŘS R-3S, R-13M a R-60M, ale díky koutovému odražeči mohly být použity i starší radiolokačně naváděné RS-2US. V pozadí je vidět Mig-23ML tč. 4850 také od 1. slp.
Na spodním záběru, opět z června 1992, vyjíždí ze stání Mig-21MF tč. 5305 od 2. letky, 11. slp ze Žatce, který je podvěšen čtyřmi adaptéry APU-13MT, dvojicí IČ PLŘS R-3S a podtrupovou přídavnou nádrží o obsahu 490 l. (obě foto archiv autora)
3. 6. 1992 probíhala na letišti kromě ostrých střeleb našeho letectva i běžná letová akce 28. plm (leteckého stíhacího pluku) s jejich Migy-23MF, takže na stojánkách bylo opravdu živo. Na věži se objevila společná služba našich i polských řídících létání, aby bylo možno vést celý provoz. „Spárka“ Mig-23U působila v roli nosiče a odstartovala jako první s dvojicí podvěsených bomb M-6. V závěsu za ní se postupně do vzduchu dostávaly dle plánové tabulky letů „emefky“ obou typů a samozřejmě také „emelka“ s navěšenými raketami R-3S, R-13M a R-60M. Létalo se celkem 7 hodin a stroje se po provedení úkolu vracely zpět do Slupsku zhruba po 30 minutovém letu. Samotné střelby probíhaly uspokojivým tempem s výbornými výsledky, takže nejvíce práce měl technický personál, který připravoval „mašiny“ k dalším „zápravkám.“ Na Migu-21MF č. 5303 byla objevena závada na motoru, kterou nebylo možno na místě opravit. Stíhačka byla z dalších akcí odstavena a z ČSFR byl urychleně dopraven motor nový, který přivezl dopravní An-12. Technici jej přes noc v „jednadvacítce“ vyměnili, takže stroj po záletu 4. 6. 1992 přelétl bez problémů zpět do Žatce. Poslední společné střelby českých a slovenských stíhačů se tak vydařily na jedničku.
Během OBS v červnu 1992 ve Slupsku se nechala před „emelkou“ tč. 4850 ze stavu 1. letky, 1. slp v Českých Budějovicích zvěčnit skupina pilotů. Zleva u žebříku ?, u dvojitého adaptéru APU-60-II (P-62-2M) s IČ PLŘS R-60M je v podřepu Ivan Kaiser, s rukou na trupu Jiří Kareš a zcela vpravo pak stojí Vladimír Teichert. Všichni jsou navlečeni do oranžových záchranných vest ASŽ-58, v rukou drží pilotní helmy ZŠ-5 a jsou připraveni k provedení letu nad Balt. Mig-23ML tč. 4850 nemá pod křídlem obvyklý adaptér APU-23 pro PLŘS R-23R/T, ale závěsník s adaptérem APU-13MT pro IČ PLŘS R-13M. Tato „bedna“ letěla naposledy 13. 10. 1998 s pilotem Karlem Medkem u 41. slt / 4. zTL v Čáslavi a byla odstavena pro předpoklad letecké nehody – za letu se objevily vysoké teploty a otáčky motoru při forsáži. Celkově dosáhla náletu 1 161 hod. 59 min. při 1 859 přistáních. V areálu 21. zTL v Čáslavi zůstala až do dnešních dnů jako exponát na podstavci (psáno v roce 2019). (foto archiv autora via Vladimír Teichert)
Mig-23MF tč. 3880 ze stavu 2. letky, 1. slp v Českých Budějovicích je v červnu 1992 na stojánce ve Slupsku připraven odstartovat k OBS s IČ PLŘS R-60M, která je podvěšena na závěsníku pod trupem pomocí dvojitého adaptéru APU-60-II (P-62-2M). Stejně jako „emelka“ tč. 4850 na předchozí fotografii nemá pod křídlem obvyklý adaptér APU-23 pro PLŘS R-23R, ale závěsník s adaptérem APU-13MT pro IČ PLŘS R-13M (nebo možností zavěšení starší IČ PLŘS R-3S). Pilot stojící vpravo je Vladimír Teichert. „Bedna“ tč. 3880 byla zavedena do provozu u 1. slp přebíracím letem dne 22. 5. 1979 (přílet ze SSSR ale proběhl již 3. 3. 1979 na letiště do Bechyně, kde byl v tu dobu 1. slp na detašmánu z důvodu změny povrchu dráhy v Českých Budějovicích z asfaltu na beton). „Emefka“ absolvovala svůj poslední let 17. 8. 1993 s pilotem Josefem Šarinou a celkový nálet činil 1 109 hod. 35 min. při 1 650 přistáních. V roce 1995 byla fyzicky zlikvidována u 51. LOZ (letecké opravárenské základny) přímo v Českých Budějovicích. Na spodním záběru startuje stejný Mig-23MF tč. 3880 v červnu 1992 ze Slupska k provedení OBS s IČ PLŘS R-3S. (horní foto archiv autora via Vladimír Teichert a spodní foto archiv autora)
Mig-23MF tč. 3887 ze stavu 2. letky, 1. slp v Českých Budějovicích je zachycen na stojánce ve Slupsku během OBS. Podle SOP poslední „bedny“, kterou je „emelka“ tč. 3303, by se mělo na horním záběru jednat o červen 1992. „Emefka“ na fotografii dobře ilustruje podobu kamufláže „třiadvacítek“, které prošly SO (střední opravou) u VEB Flugzeugwerft Dresden (FWD) v NDR.Na letouny po opravě byly stříkány kamufláže s podobným rozložením polí v těchto čtyřech odstínech – horní plochy kombinace světle hnědé (FS 33440), světle zelené (FS 34097), tmavě zelené (FS 34096) a spodní plochy světle modrošedé (FS 35526). Nové kamufláže se co do kvality provedení nemohly srovnávat s původními ze SSSR, které byly mnohem trvanlivější. Taktická, nebo chcete-li trupová čísla, byla stříkána na nasávací otvory vzduchu tak, že při stání stroje bylo černé bíle lemované číslo rovnoběžně se zemí (tedy pootočené o cca. 4° vůči vodorovné ose trupu). „Emefka“ tč. 3887 byla zajímavá ještě tím, že barvy z NDR musely být na obou stranách trupu v místech nasávacích otvorů vzduchu do motoru a odřezávačů mezní vrstvy opraveny. Stalo se tak zhruba v březnu 1992 sytějšími odstíny původních barev – světle hnědé (přibližně FS 33245), střední zelené (přibližně FS 34062) a tmavě zelené (přibližněFS 34066) a na fotografii je to dobře patrné. Konkrétně Mig-23MF tč. 3887 přelétl na provedení SO do NDR ze Žatce od 11. slp pilot Josef Toksa dne 29. 2. 1988 a zpět z Drážďan k téže jednotce se „bedna“ vrátila 28. 12. 1988. „Emefka“ má po přeletu z Českých Budějovic do Slupsku ještě podvěšen podtrupový „bak“ 800 l a k tomu je vybavena adaptéry pro provedení střeleb nad Baltem. Pod trupem má na závěsnících dvojité adaptéry APU-60-II(P-62-2M) a pod křídly místo obvyklých adaptérů APU-23 pro PLŘS R-23R jsou závěsníky s adaptéry APU-13MT pro IČ PLŘS R-13M (nebo starší IČ PLŘS R-3S). Pod kabinou je znak2. letky, 1. slp – černý netopýr na pozadí žlutého měsíce. Tento znak v původní podobě samolepky se mohl stát „bedně“ i osudným, protože dne 20. 3. 1992 ji z levé strany během letu „nasál“ motor a došlo k jeho vysazení. Pilotu Zdeňku Jersonovi se však podařilo jeho opětovné spuštění za letu a „třiadvacítka“ v pořádku přistála zpět v Českých Budějovicích. Znak byl proto obnoven nastříkáním podle šablony. 31. 8. 1994 nešel po návratu z letu a zajetí na stojánku vypnout motor pod zarážkou vzdušného volnoběhu. Nakonec na stojícím „emefku“ běžel ještě půl hodiny… Svůj poslední let nakonec absolvovala „bedna“ tč. 3887 dne 29. 11. 1994 s pilotem Jánem Rehákem a byl to předposlední let verze Mig-23MF u nás. Celkový nálet činil 1 194 hod. 42 min. při 1 801 přistáních a je to zároveň nejvyšší nálet ze všech „třiadvacítek“ verze MF. Po zrušení byla „bedna“ prodána do Air Parku u Zruče, odkud se 19. 10. 1998 vydala na svou cestu do Francie, kde byla umístěna v soukromém muzeu v Savigny les Béaune. (foto archiv autora)
Od 1. 1. 1993 se ČSFR rozdělila na dva samostatné státní celky – Českou a Slovenskou republiku. Na letiště Slupsk-Redzikowo se tak v roce 1993 vrátili již jen čeští stíhači s Migy-21MF, Migy-23ML, MF a U. Samotné střelby proběhly stejným způsobem jako v roce 1992 v termínu 18. – 20. 5. Střílelo se tehdy snad poprvé a také naposledy se všemi druhy PL raket krátkého dosahu, které byly tehdy u nás zavedené. Jmenovitě to byly dosluhující radiolokační RS-2US a infračervené R-3S, R-13M a R-60M. Například „třiadvacítky“ 1. slp ale střílely pouze s R-3S a kupodivu ne s R-60, které byly v jejich standardní výzbroji. Takto se začal projevovat chronický nedostatek finančních prostředků, který s sebou přinášel „úsporná opatření.“ Personálně se na ostrých střelbách mimo 11. a 1. slp, podíleli ještě piloti od 82. sslt umístěné v Přerově, kteří v Polsku létali s Migy-21MF od 11. slp. Provedení střeleb bylo hodnoceno gen. štábem jako výtečné.
Přehled letecké techniky na OBS / Slupsk 18. – 20. 5. 1993:
| Jednotka | Technika | Taktická čísla |
|---|---|---|
| 11. slp, 2. letka – Žatec | 6x Mig-21MF | 5212 (40 let 11. slp), 5213, 5215, 5301,7611, 7802 (7611 v Z+H kam., ostatní stroje stříbrné). |
| 1. slp, 1. letka – České Budějovice | 3x Mig-23ML | 2402, 2409, 4641 |
| 1. slp, 2. letka – České Budějovice | 1x Mig-23MF | 3887 (znak netopýra) |
| 1x Mig-23U | 7905 | |
| 1. smdlp, 1. letka – Mošnov | 1-2x An-26 | ? |
Mig-23ML tč. 2409 ze stavu 1. letky, 1. slp v Českých Budějovicích je v květnu 1993 na stojánce ve Slupsku podvěšován IČ PLŘS R-3S před OBS. V popředí je vozík, na kterém mají zbrojíři připraveny další PLŘS R-3S. „Emelka“ tč. 2409 přilétla do Českých Budějovic k 1. slp ze SSSR 2. 11. 1981. Svůj poslední let pak absolvovala tato „bedna“ dne 30. 1. 1997 s pilotem Josefem Šarinou a to z Čáslavi do Českých Budějovic k 51. LOZ, kde byl letoun odstaven s předpokladem provedení prodlužovací revize R-2, která se již ale nikdy neuskutečnila. Celkový nálet činil 1 170 hod. 36 min. při 1 921 přistáních. (foto archiv autora)
Na horní fotografii je Mig-23MF tč. 3887 zachycený na stojánce ve Slupsku připojený na pozemní zdroj APA-5D na vozidle Ural-4320 polské armády. Je tak připravený k provedení OBS nad Baltem s IČ PLŘS R-3S. Záběr může pocházet buď června 1992, nebo května 1993, protože „emefka“ tč. 3887 se zúčastnila ostrých střeleb v obou zmiňovaných letech.
Spodní záběr zachycuje „spárku“ Mig-23U, také ze stavu 2. letky, 1. slp z Českých Budějovic, která pojíždí v květnu 1994 ve Slupsku na start minimálně s dvojicí podvěšených cílových bomb M-6, které bude shazovat nad Baltem našim stíhačům. (foto archiv autora a Wacław Hołyś)
Na horní fotografii je stojánka letiště Slupsk-Redzikowo během OBS v květnu 1994. První v řadě stojí Mig-23MF tč. 7182 ze stavu 2. letky, 1. slp z Českých Budějovic. Ostrých střeleb se tento rok účastnila jako jediná „emefka“ a díky vyřazení typu z výzbroje VzS AČR do konce roku 1994 tak byla vůbec poslední, z které se střílely PLŘS. Znak 2. letky – netopýr na pozadí měsíce je v tomto případě nastříkán z obou stran trupu. Zajímavé je podvěšení celkem čtyřmi adaptéry APU-13MT jak na podtrupových, tak podkřídelních závěsnících, což napovídá tomu, že se střílely zřejmě jen PLŘS R-13M. Tato „třiadvacítka“ přilétla do tehdejší ČSSR na letiště Bechyně dne 1. 12. 1979. Mimo 1. slp prošla i službou u 11. slp v Žatci (13. 5. 1983 – 23. 3. 1989). „Bedna“ je v kamufláži po SO, kterou prošla u VEB Flugzeugwerft Dresden (FWD) mezi 15. 6. 1990 – 14. 6. 1991 (zajímavostí je, že v červnu 1990 přilétla „emefka“ ještě do NDR, ale v červnu 1991 již odlétala zpět ze sloučené SRN). Poslední „skok“ této „bedny“ byl vůbec posledním letem Migu-23MF u nás. Stalo se tak 29. 11. 1994 a pilotem byl Jiří Trunečka. Celkově si tak „třiadvacítka“ připsala nálet 1 015 hod. 31 min. při 1 550 přistáních. Letoun byl následně zrušen u místní LOZ v Českých Budějovicích a v roce 2014 z něj existovala pouze přední část trupu. Na záběru je v řadě dále čtveřice Migů-23ML od 1. letky, 1. slp – zleva tč. 2422, 4860, 4644 a 2423. Na spodním záběru se vrací Mig-23MF tč. 7182 na stojánku letiště Slupsk v květnu 1994 po úspěšně provedeném letu na střelnici. (obě foto Wacław Hołyś)
I v následujícím roce 1994 se „Balt“ opět konal. Již známou základnu Slupsk-Redzikowo navštívily letouny českého vojenského letectva ve dnech 16. – 18. 5., kdy sem přelétly Migy-21MF od 4. sslt z Přerova a Migy-23ML, MF a U od 1. slp Z Českých Budějovic (11. slp byl zrušen k 31. 12. 1993 a 4. sslt byla přečíslovanou jednotkou, shodnou s 82. sslt). Pro typ Mig-23MF byly tyto ostré střelby „labutí písní,“ protože během léta začalo jeho vyřazování z výzbroje. Ve výsledcích se přitom ještě neprojevil malý nálet hodin u všech zbývajících stíhacích jednotek, protože stříleli většinou zkušení piloti 1. tř., kteří měli dostatek praktických znalostí z minulých let. Stíhači 4. sslt se také na střelby připravovali cca. jeden měsíc předem, kdy působili s vybranou technikou na letišti 1. slp v Českých Budějovicích, protože na své „domácí“ základně v Přerově měli dlouhodobé problémy s létáním kvůli protestům veřejnosti vůči hluku z provozovaných „jednadvacítek“ – jevem té doby bohužel zcela obvyklým na většině našich vojenských letišť, které zůstávály v provozu. Těžko říci, kolik z těchto uvědomělých aktivistů, protestovalo proti provozu 1. lšp na stejné základně před rokem 1989… Ale to je jiná kapitola, která nekoresponduje s naším tématem.
Stojánka letiště v Českých Budějovicích na jaře 1994 s „jednadvacítkami“ 4. sslt, které zde získaly dočasný „azyl“ pro přípravu na OBS nad polským Baltem. Zleva stojí: Migy-21MF tč. 9711 (stříbrná), tč. 2205 (šedivka), tč. 7711 (zeleno-hnědá), dále „spárky“ Mig-21UM tč. 3046, 5031 (obě stříbrné). Zbývají dva „sóláky“ verze MF a to „šedivky“ tč. 5603 a 4175. (foto archiv autora)
Přehled letecké techniky na OBS / Slupsk 16. – 18. 5. 1994:
| Jednotka | Technika | Taktická čísla |
|---|---|---|
| 4. sslt – Přerov | 4x Mig-21MF | 2205, 4175 (šedivky), 7802, 9711 (stříbrné) |
| 1. slp, 1. letka – České Budějovice | 4x Mig-23ML | 2422, 2423, 4644, 4860 |
| 1. slp, 2. letka – České Budějovice | 1x Mig-23MF | 7182 (znak netopýra) |
| 1x Mig-23U | 7905 (znak netopýra) | |
| 36. smdlp – Pardubice | 1-2x An-26 | ? |
Mig-23ML č. 4644, neboli budoucí „šedý tygr“, pojíždí v květnu 1994 zpět na stojánku letiště Slupsk-Redzikowo po návratu z ostrých střeleb nad polygonem Ustka. „Bedna“ má ještě původní kamufláž a je opatřena množstvím doplňků. Na přidi je to velký kulatý znak čerta v modrém poli, který vychází z tradic pluku na konci 60. tých let. Dokola jej doplňují samolepky z různých akcí, kterých se „emelka“ tč. 4644 účastnila po roce 1990 (viz. spodní fotografie). Na SOP je pak vyobrazena pivní lahev Českobudějovického Budvaru s patřičným nápisem. Tento výtvor patří do doby, kdy část finančních prostředků na provoz Display teamu VzS AČR byla kryta z peněz soukromých sponzorů. Na podzim 1994, krátce poté co dostal letoun nový „tygří“ kabát, byl přesunut spolu s celým 1. slp na novou 4. zSL do Čáslavi, kde sloužil až do prosince 1998 u 41. slt. S koncem roku 1998 byly zbývající „emelky“ vyřazeny. „Tygr“ tč. 4644 však byl dále provozován u 31. LOZ V Českých Budějovicích a to až do 26. 10. 2000, kdy letěl s pilotem Zdeňkem Oudou naposledy. Celkově si od 25. 4. 1983, kdy proběhl jeho první let v Československu, připsal na své konto 1 136 hod. 41 min. při 1 823 přistáních a byl samozřejmě poslední u nás létající „třiadvacítkou“ všech verzí. Od 25. 4. 2002 je umístěn na podstavci u hlavní brány českobudějovického letiště. (obě foto Wacław Hołyś)
Stojánka letiště Slupsk 17. 5. 1994 s „jednadvacítkami“ 4. sslt, které se účastnily střeleb nad polygonem Ustka. Na horním záběru je Mig-21MF č. 9711 nesoucí pod kabinou stále znak 2. letky, 11. slp v Žatci (černý vzpínající se Pegas na modrém poli). Pod vnitřním párem závěsníků jsou podvěšeny adaptéry APU-7 a pod vnějším párem závěsníků pak APU-13MT s PLŘS R-13M.
Na spodním záběru ze stejného dne jsou vidět zbylé „emefky“ tč. 4175, 2205 a 7802 s podobným podvěšením, které v květnu 1994 přelétly na OBS do Polska. (obě foto Wacław Hołyś)
Stojánka letiště Slupsk 17. 5. 1994 s českými stíhacími letouny Mig-21MF, Mig-23MF, ML a U, které se účastnily střeleb nad polygonem Ustka. První v řadě je „emelka“ tč. 2423, dále stojí další tři „bedny“ téže verze od 1. letky, 1. slp z Českých Budějovic – tč. 4644 (Budějovický Budvar), 4860 a 2422. Dalším v řadě je „emefka“ tč. 7182 a díky otevřeným krytům kabiny je viditelná i „spárka“ Mig-23U tč. 7905 (obě z 2. letky, 1. slp v Českých Budějovicích). V pozadí je pak čtveřice Migů-21MF tč. 2205, 4175, 7802 a 9711 ze stavu 4. sslt v Přerově. Mig-23ML tč. 2423 je podvěšen IČ PLŘS R-13M na adaptéru APU-13MT. Tato „bedna“ byla do Československa dodána 19. 11. 1981 k 1. slp do Českých Budějovic. 1. 2. 1982 proběhl první přebírací let s pilotem Františkem Hlavicou. Naopak přelet 19. 5. 1998 k 31. LOZ do Českých Budějovic, s pilotem Vladimírem Teichertem, byl posledním „skokem“ tč. 2423 v jeho leteckém životě. „Bedna“ tak ukončila provoz s 961 hod. 30 min. při 1 522 přistáních. (obě foto Wacław Hołyś)
Na horním záběru technici navěšují IČ PLŘS R-13M s pomocí adaptéru APU-13MT na křídelní závěsník Migu-23ML tč. 2423. Spodní fotografie pak zachycuje skupinu techniků i s výše uvedenou PLŘS před navěšením na „bednu“ stejného taktického čísla. V obou případech jde o záběr ze Slupsku 17. 5. 1994. (obě foto Wacław Hołyś)
Stojánka letiště Slupsk-Redzikowo během OBS v květnu 1994. První v řadě stojí „spárka“ Mig-23U tč. 7905 ze stavu 2. letky, 1. slp z Českých Budějovic, která nad Baltem působila jako nosič cílových bomb M-6 již v předchozím roce 1993. Znak 2. letky – netopýr na pozadí měsíce je v tomto případě samolepka. „Spárka“ je také zajímavá svou „žraločí“ tlamou, která se na ni poprvé objevila při letové akci 8. 10. 1991 a zůstala zachována až do konce její služby. „Třiadvacítka“ přilétla do tehdejší ČSSR na letiště Bechyně dne 18. 4. 1979. Mimo 1. slp prošla i službou u 11. slp v Žatci (13. 5. 1983 – 28. 12. 1988). „Bedna“ je v kamufláži po SO, kterou prošla u VEB Flugzeugwerft Dresden (FWD) v NDR mezi 28. 12. 1988 – 12. 9. 1989. Zajímavostí této „spárky“ je provedení výměny standardní radiostanice R-832M za českou LUN-3520 a odpovídače SOD-57 za nový Bendix King KXP-756 splňující normy ICAO dne 30. 11. 1994 v LOK Kbely. Poslední let tohoto Migu-23U vedl dne 19. 12. 1995 do leteckého muzea Kbely a v kabinách přitom seděli piloti Jiří Kareš a Karel Medek. Celkově si tak „třiadvacítka“ připsala nálet 1 702 hod. 45 min. při 3 327 přistáních. V roce 2019 stále zůstává vystavená ve venkovní expozici LM Kbely, ovšem v již značně „sešlém“ stavu… V pozadí je vidět další letoun 2. letky, 1. slp – Mig-23MF tč. 7182 s podvěšenou IČ PLŘS R-13M a v řadě jsou dále 3 Migy-23ML od 1. letky, 1. slp (OBS v květnu 1994 se účastnily „emelky“ tč. 2423, 4644 a 4860). (foto Wacław Hołyś)
Další OBS proběhly v letech 1996 a 1999. Ty první byly poslední, kterých se ještě účastnily „třiadvacítky“ před svým vyřazením koncem roku 1998 a druhé se zase staly první akcí tohoto typu po vstupu ČR do NATO dne 12. 3. 1999.
Ve dnech 16. – 18. 9. 1996 vyslala do Polska 4. zSL (základna stíhacího letectva) v Čáslavi kontingent čítající 3x Mig-23ML, 1x „spárku“ Mig-23U a 4x Mig-21MF. Prováděny byly tentokrát jen prosté odpaly PLŘS bez shazování cílových bomb M-6. Bohužel taktická čísla zúčastněných strojů mně zatím nejsou k dispozici a budu rád za jakékoliv doplnění informací.
Letecký záběr na stojánku letiště Powidz během cvičení „OCELOT 1999“. Při tomto cvičení, konaném v závěru května 1999, působily v Polsku i čtyři „jednadvacítky“ 41. slt z Čáslavi, které provedly několik letů nad polygon Ustka s odpalem IČ PLŘS R-13M. Na stojánce jsou zleva: Mig-21MFN tč. 5603, Mig-21MF tč. 9414 (hnědo-zelený), Mig-21MFN tč. 4127 a Mig-21MFN tč. 4017. Dále je doplňují polské Su-22. Na spodním záběru je to konkrétně „spárka“ Su-22UM-3K tč. 305. (obě foto Wacław Hołyś)
Pilot za pomoci techniků nastupuje do Migu-21MFN tč. 4127 ze 41. slt v Čáslavi. Záběr ze stojánky letiště Powidz v průběhu cvičení „OCELOT 1999“ zachycuje „emefenku“ s podvěšením dvojicí přídavných nádrží 490 l a párem adaptérů APU-13MT pod vnitřními křídelními závěsníky. Letoun tč. 4127 byl první „jednadvacítkou“, která od konce roku 1998 podstoupila prototypovou zástavbu radionavigačního vybavení na verzi „MFN“. První zálet se uskutečnil 19. 2. 1999 s pilotem Františkem Hlavničkou za řízením. Bohužel již 10. 10. 2000 byla „jednadvacítka“ zničena při dvojnásobné katastrofě Migů-21MFN tč. 4127 a 3008 v zalesněném prostoru 52. ústřední muniční základny v Chotěboři – Bílku, cca. 1000 m východně od obce Bílek, přičemž zahynul její pilot mjr. Ivan Indrák. Celkově měla „emefenka“ na svém kontě 1 888 hod. a 40 min. při 3 019 přistáních. Zelený, černě lemovaný erb na přídi je počátek nikdy nedokončeného znaku šakala (ex 47. pzlp a 43. slt). (foto Wacław Hołyś)
Přehled letecké techniky na OBS / Powidz 21. – 28. 5. 1999 (cvičení „OCELOT 1999“):
| Jednotka | Technika | Taktická čísla |
|---|---|---|
| 4. zTL (základna taktického letectva) 41. slt (stíhací letka) Čáslav | 3x Mig-21MFN | 4017, 4127, 5603 (všechny stroje „šedivky“, tč. 4127 na přídi zelené erby – příprava pro znak šakala, tč. 5603 značně opotřebovaný nátěr, zleva na přídi prosvítající znak 313. sq./8. slp, pod ním červený nápis „Šmudla“). |
| 1x Mig-21MF | 9414 (Z+H kamufláž, bíle stínované černé taktické číslo na přidi, znak „šakala“ z obou stran trupu na přídi a dva žluté pruhy na vrcholu SOP). |
V rámci cvičení „OCELOT 1999“, které se u našich polských sousedů konalo mezi 21. – 28. 5. 1999, zamířily na Powidz čtyři „jednadvacítky“ 41. slt z 4. zTL v Čáslavi. Jednalo se o tři „šedivky“ Mig-21MFN tč. 4017, 4127, 5603 a jeden zeleno-hnědý Mig-21MF tč. 9414. V průběhu cvičení došlo k ostrému použití PLŘS R-13M. Migy-21 létaly tentokrát standardně s dvojicí „baků“ 490 l a s adaptéry APU-13MT, na které se R-13M navěšovaly. Celkový počet použitých PL raket však není autorovi znám. Ještě doplňme, že mimo „jednadvacítek“ se tohoto mezinárodního cvičení konaného pod záštitou NATO, za VzS AČR účastnily i 3 Su-22M-4 tč. 3802, 4005 a 4006 od 321. tpzl (taktické průzkumné letky) z 32. zTL v Náměšti nad Oslavou.
Dva záběry na Mig-21MFN tč. 5603 ze 41. slt v Čáslavi, které potvrzují OBS vykonané během cvičení „OCELOT 1999“. Na horní fotografii startuje „emefenka“ v květnu 1999 z letiště Powidz vyzbrojena dvojicí IČ PLŘS R-13M a párem „baků“ 490 l. Pro první modernizované Migy-21MFN to bylo premiérové zahraniční cvičení, kterého se účastnily po svém zavedení do služby (zástavby prvního roje byly dokončeny do jara 1999). Jednalo se také zřejmě o první cvičení taktického letectva pod hlavičkou NATO po vstupu České republiky do tohoto vojenského paktu dne 12. 3. 1999. Mig-21MFN tč. 5603 byl dodán do Československa dne 17. 9. 1975 k 1. slp do Českých Budějovic jako verze MF. První let „šedivky“ proběhl tamtéž dne 28. 12. 1975, přičemž za řízením byl pilot Milan Průdek. 16. 4. 1981 ztratila „emefka“ za letu s pilotem Josefem Šarinou podtrupovou přídavnou nádrž 490 l. Po této události přišel zákaz podvěšování „baku“ na centrální závěsný bod, který byl odvolán až po střední opravě (SO). Té se „jednadvacítka“ podrobila v LOK Kbely během roku srpna 1985 až dubna 1986. V červenci 1989 je předán k 8. slp do Brna. Při rozdělení pluku na dvě samostatné stíhací letky v únoru 1991, je ponechán ve stavu 82. sslt, která zůstává v čechách a postupně působí z letiště Mošnov a Přerov (tam je přeznačena v prosinci 1993 na 4. sslt). Zajímavostí ale je, že mezi 5. 2. 1992 až 10. 12. 1993 byl letoun dlouhodobě odstaven a nelétal. Od ledna 1995 byl ve stavu 42. slt na 4. zSL v Čáslavi. V březnu 1996 a prosinci 1999 se podrobil dvěma prodlužovacím revizím R-1. Při první to bylo u LOZ Líně a při druhé již u LOZ České Budějovice. V roce 1999 v provozu u 41. slt. Od prosince 2003 u přečíslované 211. tl. Poslední let vedl dne 12. 7. 2005 ve společné formaci pěti posledních provozovaných „jednadvacítek“ (tč. 4175, 5512, 5581, 4175 a 9341) z Čáslavi do Přerova. V kabině „emefenky“ byl přitom kpt. Jiří Kapitán. Celkový nálet „šedivky“ činil 1 963 hod. 25 min. při 3 041 přistáních. (foto Wacław Hołyś)
Na tomto záběru ze stojánky letiště Powidz v květnu 1999 je „jednadvacítka“ připravena k letu se stejným podvěšením jako na předchozí fotografii. Značně olétáný původní nátěr této „šedivky“ byl zřejmě důvodem červeného nápisu „ŠMUDLA“, který je proveden na přídi pod zbytky znaku 8. slp. V prosinci 1999 odlétla tato „jednadvacítka“ na provedení revize R-1 do LOZ České Budějovice a přitom byla opatřena novým šedivým nátěrem na všech plochách. Zajímavostí nástřiku bylo to, že příď stroje až přibližně do zadní úrovně kabiny a kořene křídla byla provedena šedou barvou s nepatrně světlejším odstínem, což však bylo patrné jen při bližším pohledu nebo při dobrých světelných podmínkách na některých fotografiích. (foto Petr Přibyl)
V srpnu 2002 byly naplánovány další střelby našeho stíhacího letectva, které se v tu dobu prakticky skládalo již pouze z 19 strojů Mig-21MF/MFN/UM *2 u 41. slt v Čáslavi, opět na polském Baltu. Skupinu 7 pilotů připravoval zástupce velitele 4. zTL v Čáslavi pplk. gšt. Petr MIKULENKA, který se také jako jediný mohl „pochlubit“ dřívější zkušeností s odpalem ostré PL rakety. Zbylí letci šli na své první střelby. Od toho se také odvíjel program, který zahrnoval nejprve prosté vystřelení infračervené rakety R-13M, aby stíhač získal zkušenost s chováním stroje v této situaci. Na ostro se poté střílelo s R-60M na osvětlovací bomby CP-100M-R, jejichž shoz obstarávala polská strana se svými Su-22M-4. V podstatě byl však systém stejný, jako v první polovině 90. tých let. Rozdíl byl pouze v tom, že základna Slupsk již v té době nebyla využívána po zrušení zdejšího 28. plm pravidelně a sloužila jako záložní letiště zejména pro ostré střelby. Příslušníci 41. „tygří“ stíhací letky zde působili ve dnech 19. – 21. 8. 2002 a mimo svých úkolů provedli i součinnostní lety pro naše raketové „protiletadlovce“ s komplety SA-6 KUB, kteří v Polsku ve stejnou dobu také cvičili na polygonu střelnice. Celkově bylo 20. 8. 2002 vystřeleno 8 ks R-13M, 14 ks R-60M a střelby byly vyhodnoceny jako velmi úspěšné.
Poznámka *2 – Podle taktických čísel to byly následující „jednadvacítky,“ které zůstávaly v provozu u 41. slt v Čáslavi: 8x Mig-21MF: tč. 5508, 5512, 8410, 9414, 9711, 9801, 9804, 9805; 8x Mig-21MFN: tč. 2205, 2500, 4003, 4017, 4175, 4405, 5581, 5603; 3x Mig-21UM: tč. 9332, 9333, 9341
Přehled letecké techniky na OBS / Slupsk 19. – 21. 8. 2002:
| Jednotka | Technika | Taktická čísla |
|---|---|---|
| 4. zTL (základna taktického letectva) 41. slt (stíhací letka), Čáslav | 4x Mig-21MFN | 2500, 4003, 4175, 4405 (všechny stroje „šedivky,“ tč. 2500 v tu dobu mělo barvu na přídi až po kabinu oloupanou na základní stříbrnou) |
| 6. zDL (základna dopravního letectva) 61. dl (dopravní letka), Kbely | 1x An-26 | ? |
Mig-21MFN tč. 2500 pojíždí na stojánce letiště Slupsk během OBS v srpnu 2002. V pozadí jsou na stojánce polské Migy-21 s červenými taktickými čísly. Je možné, že foto pochází přímo z přeletu, protože „jednadvacítka“ nese pod trupem „velkou“ přídavnou nádrž 800 l, která se během střeleb nad polygonem Ustka nepoužívala. „Emefenky“ 41. slt z Čáslavi, které se akce účastnily, nesly stejné podvěšení adaptérů pro PLŘS v podobě – 2x APU-13MT na vnitřních závěsnících a 2x APU-60 (P-62-1M) na vnějších křídelních pylonech, což není na fotografii zcela zřetelné. Co je naopak v protisvětle vidět velmi dobře, je příď „jednadvacítky“, kde je šedivý nátěr „oloupán“ až na barvu kovu. Byl to důsledek nekvalitně provedeného nátěru po GO, který se na stroji začal téměř ihned po provedení opravy odlupovat. V říjnu 2002 byla nakonec celá věc vyřešena tím, že „emefenka“ tč. 2500 dostala nový šedivý nátěr na všech plochách, který byl doplněn na SOP, VOP a odtokové hraně křídel tmavě šedivými tygřími pruhy. Zároveň zbarvení stroje připomínalo nápisy na hřbetu trupu výročí 45 let základny Čáslav a 45 let od vzniku stíhacího letectva v Čáslavi (22. slp). „Tygr“ letěl naposledy s velitelem 4. zTL plk. gšt. Jiřím Vernerem dne 28. 5. 2005 a to na statickou ukázku open day 23. zVrL v Přerově, kde se konal také Mini Tiger Meet 2005. Po konci akce již zůstal na letišti a byl přetažen do místní LOZ, kde se shromažďovaly všechny poslední provozované „jednadvacítky“ od 211. tl. Celkový nálet „emefenky“ činil 2 184 hod. a 40 min. při 3 443 přistáních. (foto Petr Přibyl)
Vedoucí skupiny pplk. gšt. Petr MIKULENKA popsal provedení OBS „BALT 2002“ následujícím způsobem:
„Ostré bojové střelby protiletadlovými raketami jsou vlastně vyvrcholením výcviku stíhacího pilota. Příprava k jejich zdárnému průběhu proto byla dlouhá a náročná. Řídili jsme se osvědčenou skutečností, že příprava musí proběhnout ne na sto, ale na dvěstě procent tak, aby posléze vše při reálném cvičení „klaplo“. Vybraní piloti byli ke střelbám připravováni dlouhodobě od jara letošního roku, kdy se dozvěděli termín střeleb. Průběžně jsme procvičovali teorii letecké navigace s civilním řízením letového provozu, k čemuž jsou i naše letouny Mig-21MFN plně vybaveny. V minulých letech byly do vybraných strojů instalovány navigační systémy VOR, ILS, DME nebo například GPS, umožňující bezproblémový let po civilních trasách se vším, co k tomu patří. Samozřejmě jsme procvičili provedení plánování letu. Letci také museli znát strukturu vzdušného prostoru Polské republiky. Jednou z nejdůležitějších činností, ke které jsme naštěstí nemuseli během střeleb sáhnout, byl výcvik pilotů v používání záchranných prostředků nad mořem. Tuto fázi jsme procvičovali během dvoudenního soustředění nedaleko Čáslavi na vodní nádrži za asistence záchranného vrtulníku W-3A Sokol od plzeňské letky LPZS (Letky letecké pátrací a záchranné služby). Natrénovali jsme jak dopad v uvozovkách na mořskou hladinu, tak vytažení pilota z vody záchranným týmem. Předtím musel být každý pilot samozřejmě proškolen ve správném použití nafukovacího člunu a záchranné vesty. Zaměřili jsme se na to, jak se dostat co nejrychleji do člunu či v jakém pořadí vykonat nezbytné úkony, aby byl pilot co nejrychleji nalezen záchranným vrtulníkem či dalšími prostředky. Nechyběl nezbytný nácvik katapultám na trenažéru, ale to je již rutina, podstupovaná i v běžném výcviku, nebo teorie ze střelecké přípravy, použití výzbroje, takticko-technická data raket a tak dále.
Dvojice Migů-21MFN tč. 4405 a 4003 je připravována k letu na stojánce letiště Slupsk během OBS v srpnu 2002. Jde zřejmě o den, kdy byly prováděny samotné střelby, tedy 20. 8. 2002. V popředí je pozemní zdroj APA-5D na vozidle Ural-4320 polské armády. (foto Petr Přibyl)
Do Slupsku jsme přelétli v pondělí 19. srpna 2002 se čtyřmi Migy-21MFN. Zbylá část letců je následovala téhož dne s celou skupinou pozemního zabezpečení (technici, logistici), nezbytným materiálem a připravenými raketami transportními An-26. Krátce po přistání proběhl pro piloty se zástupci polské strany první briefing, zatímco technici připravovali letouny k vyzbrojení. Tento briefing byl více méně informativní, protože během příprav cvičení jsme již několikrát uskutečnili rekognoskaci tamního letiště a domluvili se s polskou stranou, jak by mělo cvičení probíhat a co bychom potřebovali k jeho zajištění. Samotné střelby s našimi Migy-21 proběhly následujícího dne v úterý 20. srpna. Měli jsme určen i náhradní termín, ale počasí nám umožnilo splnit všechny stanovené úkoly v jednom dni, a tak jsme jej nevyužili. Přiznám se, že při podobné akci jsem málokdy zažil takové počasí. Je sice pravdou, že jsme měli cvičení naplánované na ideální měsíc – srpen, který by měl být na Baltu téměř vždy bez mraků. Není to sice pravidlem, nyní nám ale počasí vyšlo vstříc na sto procent. Po splnění plánovaných bodů cvičení jsme se včetně pozemního zabezpečení ve středu 21. srpna vrátili na čáslavskou základnu. Vše proběhlo bez závad tak, jak bylo naplánováno.
Protože se jednalo o skupinu pilotů, která kromě mě ještě nikdy nestřílela ostré protiletadlové rakety, byly vlastní střelby rozděleny do dvou etap. Piloti si nejprve při prvním letu vyzkoušeli „prostý“ odpal PLŘS R-13M bez navádění na reálný cíl, aby posléze při vlastní činnosti útoku na cíl nebyli překvapeni například vzniklou kouřovou stopou, světelnými efekty atd. Ještě téhož dne, v úterý 20. srpna, jsme v odpoledních hodinách uskutečnili samotné ostré střelby raketami R-60M na vzdušné cíle představované leteckými bombami CP-100M-R, které svými parametry mohou imitovat jak tepelný zdroj, tak radiolokační odraz letounu. Cíle nám dle dohody shazovali z výšky přibližně 10 000 m polští kolegové z letounů Su-22. K mé velké radosti všichni stíhači splnili stanovené úkoly na sto procent, protože jsem zodpovídal za 4. zTL za přípravu a průběh tohoto cvičení.
S trochou nadsázky lze říci, že se v podstatě pro nás jednalo o rutinní let. Po vzletu ve dvojicích jsme během stoupání do výšky přibližně 8 000 m letěli šest minut do vnitrozemí a rozestoupili jsme se na vzdálenost přibližně 30 km. Poté jsme otáčeli na bojový kurz polygonu Ustka. Stříleli jsme jednotlivě. Daný rozestup zaručoval, že v momentu odpalu raket prvním stíhačem měl druhý letec přibližně ještě dvě minuty do působení nad mořem. Během stoupání do stanovené výšky musí pilot provést v závislosti na vzdálenosti do vlastního polygonu nezbytné úkony, podřízené přísným pravidlům bezpečnosti provozu. Po dosažení stanovené vzdálenosti pilot zachytí cíl, který vizuálně nebo radiolokačně identifikuje. Tuto skutečnost ohlásí a po obdržení povolení střelby odpálí rakety. Zde musím pochválit i práci našich pozemních návodčích, jenž taktéž pracovali bezchybně. Rychlost letu při odpalu raket byla z bezpečnostních důvodů stability motoru letounu stanovena na 1 000 km/h. Času na samotné zachycení cíle, jeho zaměření a odpal dvou raket je velice málo. Je nutné si uvědomit, že při rychlosti 1 000 km/h uletíte za jednu minutu více než 15 km. Pilot má povoleno zahájit střelbu od čáry 15 km od cíle. Na čtvrtém kilometru musí mít již vybráno ze zteče. Optimální hranice střelby je stanovena mezi pátým a šestým kilometrem. Po odečtení této vzdálenosti vám prakticky zbývá 10 km na vlastní přípravu – kontrolu spínačů, identifikaci a zaměření cíle a zahlášení k povolení střelby. Na splnění samotného úkolu tedy máte přibližně 20 sekund. Je to krátký čas, ale ten, kdo se dokonale připraví, s tím nemá problémy a víc co má očekávat. Samotný let trval od vzletu do přistání přibližně 30 minut.
Stříleli jsme ve výšce od 7 000 do 8 000 m. Z bezpečnostních důvodů byly bomby ze Su-22 shazovány v 10 000 m na padáčku, aby až stíhač dosáhl zóny ke střelbě, byl letoun-nosič mimo ohrožení zásahem. Bomba během této doby sklesala do výšky kolem 8 500 m. Polský letoun mezitím vyčkával v určené zóně a po splnění úkolu prvním stíhačem se vracel nad střelnici, kde shodil osvětlovací bombu CP.100M-R pro dalšího stíhače. Vše je přitom dokonale spočítáno a koordinováno. Polští kolegové s touto činností mají velké zkušenosti, protože jejich jednotky zde cvičí každý rok. Pro nás bylo přínosné, že nám Poláci předávají své bohaté zkušenosti a poznatky.
Pokud srovnám střelby v roce 2002 s mými předchozími zkušenostmi z OBS, tak mohu říct, že samotný průběh zaměření cíle a střelby na něj je shodný. Naopak diametrálně se liší příprava a průběh letu před střelbou. Dříve jsme létali ze základen v Líních nebo Žatci na bývalý východoněmecký polygon u ostrova Usedom a po odstřílení jsme se bez mezipřistání vraceli zpět na naše letiště. Jednalo se tedy o dlouhé navigační lety s ostrou bojovou střelbou. V posledních létech působíme při ostrých střelbách přímo z Polských základen. Jednotlivé lety jsou proto nesrovnatelně kratší. Jazykem pro vedení radiokorespondence byla ruština a dnes naopak celý let probíhá v angličtině. Podstatný rozdíl je i v navigačním vybavení letounu. Dříve nebyla možná tak přesná navigace. Byli jsme proto vedení vojenským naváděcím stanovištěm přes celou naši republiku, NDR až k moři a zpět. Nyní naše vybavení dovoluje využívat běžných civilních letových tras jako ostatním letounům. Zároveň s touto skutečností ale leží na pilotovi větší zodpovědnost za samotný průběh letu. Proto na něj musejí být při výcviku kladeny vyšší nároky. Dřív byl letoun řízen letovody ze země, nyní je na pilotovi, aby dobře vyhodnotil situaci a správně se rozhodnul.“
Dvojice Migů-21MFN, které se účastnily posledních OBS tohoto typu na Baltu v roce 2002. Na horním záběru je „emefenka“ č. 4175 ze stavu 211. tl, 21. zTL v Čáslavi vyzbrojená dvojicí PLŘS R-60M a „baky“ 490 l na cvičném letu OH „Tango scramble“ v Přerově dne 28. 5. 2005.
Na spodní fotografii je „emefenka“ tč. 4405 ještě ve stavu 41. slt, 4. zTL v Čáslavi, která se vrací dne 24. 6. 2003 do Pardubic z mise během cvičení „CLEAN HUNTER 2003“. (obě foto Radim Špalek – spodní je sken negativu)
Vysvětlivky:
1. sld – 1. stíhací letecká divize (1.11.1954 – 1.10.1990, VÚ 3268 Bechyně) V 80. tých letech se skládala z těchto jednotek: 4. slp – Pardubice, 5. slp – Plzeň-Líně a 9. slp – Bechyně. Nadřízeným svazkem 1. sld byla 10. letecká armáda.
1. slp – 1. stíhací letecký pluk „Zvolenský“ (VÚ 8514) České Budějovice (1.11.1954 – 31.12.1994)
4. slp – 4. stíhací letecký pluk „Slovenského národního povstání“ (VÚ 8021) Pardubice (1.11.1954 – 31.7.1989)
4. zTL – 4. základna taktického letectva „Zvolenská“ Čáslav (1.10.1997 – 30.11.2003)
5. slp – 5. stíhací letecký pluk (VÚ 7750) Plzeň-Líně (1.11.1954 – 31.8.1991)
6. sbolp – 6. stíhací bombardovací letecký pluk (VÚ 3842) Přerov (1.9.1961 – 1.8.1991)
8. slp – 8. stíhací letecký pluk (VÚ 6354) Ostrava-Mošnov, Brno-Tuřany (1.11.1954 – 1.5.1991)
9. slp – 9. stíhací letecký pluk (VÚ 9125) Bechyně (1.11.1954 – 1.12.1991)
11. slp – 11. stíhací letecký pluk (VÚ 1610) Žatec (1.11.1954 – 31.12.1992)
41. slt – 41. stíhací letka, 4. zTL v Čáslavi (1.1.1995 – 30.11.2003)
47. pzlp – 47. průzkumný letecký pluk (VÚ 8863) Hradec Králové (1.11.1954 – 31.12.1992)
51. LOZ – 51. letecká opravárenská základna České Budějovice (specializovala se na opravy Migů-23 a později po jejich vyřazení také na typy Mig-21 a L-39ZA).
HS PVOS – Hotovostní systém Protivzdušné obrany státu
IČ PLŘS – Infra červeně naváděná protiletadlová řízená střela
NATINADS – Společný integrovaný systém protivzdušné obrany členských států NATO (NATO Integrated Air Defence System)
OH – Ostrá hotovost
OBS – Ostré bojové střelby
PLŘS – Protiletadlová řízená střela
VS – Velitelské stanoviště
VVS-SA – Vojennoje vozdušnoje sily Sovetskoj armii, vojenské letecké síly sovětské armády
ZV – Zástupce velitele
ZPPD – Ztížené povětrnostní podmínky den
ZPPN – Ztížené povětrnostní podmínky noc
Prameny:
J. Čadil – Balt 2002 a čáslavské Migy-21, Vojenské letectvo č. 0/2002
Ing. J. Faul – „414, asi jsme se srazili“, Zlínek 1994
J. Havel – O létání v Bechyni, Svět Křídel 2002
M. Irra – Příběh Jižní eskadrony, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích 2014
M. Irra – Mig-23 MF/ML v československém a českém vojenském letectvu, Jakab 2018
R. Pecák, S. Brašna – Ztracené modré nebe, NiKo 1994
L. Popelínský, V. Kodeš – Střelecká a raketová výzbroj letadel, Naše Vojsko 1997
Ing. L. Režňák – Raketové střelby československého letectva v „zóně Balt“, L+K č. 13, 14, 15/1994
S. Rogl, M. Lorenc – Zrušená křídla, Votobia 2000
S. Rogl, J. Martinek – Šedivky, Svět Křídel 2018
S. Rogl – Třiadvacítky, Svět Křídel 2016
S. Rogl – Křídlo, klapky, hřeben!, Svět Křídel 2013
S. Vystavěl – Od 313. (čs) perutě k 4. stíhací letce, Svět Křídel 2015
S. Vystavěl – 11. stihací…Invazní, Svět Křídel 2006
www.modelforum.cz/viewtopic.php?f=51&t=121829 – Kamufláže československých Mig-23 od uživatele leo62
archiv autora
Foto:
Archiv autora, www.pilotialetadla.cz – Václav Havner, Wacław Hołyś, Petr Přibyl
Některé z fotografií, které jsem ve svém archívu za léta shromáždil, bohužel nedokážu přiřadit původním autorům. Pokud by některé z nich autoři poznali, tak jsem připraven fotografie doplnit jejich jménem, či je případně z článku odstranit, kdyby autorům vadilo jejich neziskové publikování. Mým záměrem bylo použít fotografie pro propagaci československého a potažmo českého vojenského letectva, tudíž pro věc kvůli které snad kdysi vznikaly. Radim Špalek
