Letecká válka nad Ukrajinou, aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 1.díl

Část první / Drsné probuzení.

Datum 24. února 2022 se již jednou navždy nesmazatelně zapíše do dějin jako den, kdy Ruská federace porušila všechny platné dohody a zákony mezinárodního práva, včetně charty OSN, stanovující nedotknutelnost a územní celistvost suverénního státu, když začala bezprecedentní válku proti Ukrajině.

 

„Střelecko-raketový budíček“

„Imperialistické“ choutky Vladimira Putina, skryté pod cynickým pláštíkem „speciální vojenské operace“, se začaly uskutečňovat od brzkých ranních hodin ve čtvrtek 24. února, kdy různé vojenské a strategické cíle zahrnující zejména letecké základny a stanoviště PVO včetně přehledových radarů po téměř celém území Ukrajiny, začaly doslova „zasypávat“ střely s plochou dráhou letu 3M14 Kalibr (SS-N-30) a taktické balistické rakety 9M723 z kompletů 9K720 Iskander-M (SS-26 Stone). Cílem těchto útoků pozemních, ale i námořních raketových sil bylo potlačení a paralyzace ukrajinského systému PVO včetně ztráty povědomí o situačním přehledu ve vlastním vzdušném prostoru tak, aby nebylo možno efektivně navádět vlastní stíhací letouny a protiletadlové raketové prostředky proti ruským útočníkům.

Ze zatím dostupných informací se zdá, že do prvotních útoků se VKS RF zapojily pouze minimálně a když už, tak pouze naváděnou výzbrojí v podobě střel s plochou dráhou letu Ch-101 (AS-23 Kodiak), Ch-555 (AS-22 Kluge) – odpalovaných z bombardérů Tu-95 a Tu-160 z velké výšky a dostatečné vzdálenosti z obav před ukrajinskými PLRK S-300 (SA-10 Grumble) a 9K37M1 Buk-M1 (SA-11 Gadfly), které měli obránci na začátku konfliktu k dispozici v poměrně velkých počtech. Strategické bombardéry VKS RF tak operovaly pouze v bezpečném prostoru vlastního území Ruska, aniž by se vystavily nebezpečí možného zásahu z ukrajinské strany. Pro útočné operace přímo nad Ukrajinou byly vyčleněny zejména jednotky s taktickými bombardéry Su-34, které byly dosud ověnčeny „gloriolou“ stroje s výstižným ruským bonmotem „nět zapadnogo analoga“. Této chiméře zřejmě uvěřil jak velitelský štáb VKS RF, tak možná i personál jednotlivých leteckých pluků, což se mělo zobrazit ve ztrátách, které přišly v následujících týdnech. Na druhou stranu Su-34, jako bombardovací platforma, zcela nahradil v této roli dosud používané Su-24M, které do konce dubna nebyly v operacích na Ukrajině ve stavu VKS RF vůbec pozorovány, vyjma speciální verze pro průzkum a REB Su-24MR, která byla naopak zaznamenána v Bělorusku.


Úvodní titulní foto:

Záběr na stálou radarovou základnu poblíž Mariupolu odhaluje rozsáhlé škody po prvotním ruském útoku z rána 24. února 2022. V popředí je vyhořelý identifikační systém 1L22 Parol, zatímco v pozadí na vyvýšeném stání plameny stále stravují výškoměr 1RL130 PRV-13 Nadežnosť, který spolupracoval s přehledovým radiolokátorem 1RL139 P-37 Dýšina, jenž na fotografii sice chybí, ale na tomto stanovišti byl také přítomen. (Foto archiv autora)

Mapa Ukrajiny zachycuje místa potvrzených ruských úderů pomocí střel s plochou dráhou letu 3M14 Kalibr (SS-N-30), Ch-101 (AS-23 Kodiak), Ch-555 (AS-22 Kluge) – odpalovaných z bombardérů Tu-95 a Tu-160 VKS RF a taktických balistických raket krátkého doletu ze systému 9K720 Iskander-M. Cílem tohoto masivního počátečního úderu v brzkých ranních hodinách 24. února 2022 byly zejména letecké základny, stanoviště radarů a systémů PVO, muniční skladiště, důležité objekty vojenské infrastruktury a v neposlední řadě samozřejmě i velící stanoviště Ukrajinské armády. Úkol byl jasný – likvidace schopnosti organizovat smysluplný odpor proti invazním jednotkám, které krátce na to překročily hranice Ukrajiny v osmi hlavních směrech, viz. níže v kapitole „Značení invazních vojsk“. (Mapa archiv autora via ACIG Tom Cooper)

Protizemní střela s plochou dráhou letu 3M14 Kalibr (SS-N-30) odpalovaná z lodí a ponorek ruského námořnictva. Pohybuje se podzvukovou rychlostí 0,6–0,8 M na maximální vzdálenost 300 km (platí oficiálně pro exportní varianty. Kalibry ruského námořnictva mají dostřel údajně až 2 000 km). Střela je dvoustupňová se startovacím raketovým motorem a podzvukovým letovým stupněm, který pohání proudový motor. Řídicí systém obsahuje radiovýškoměr pro režim kopírování terénu, inerciální navigační soustavou s možností opravy letu dle dat z globálního družicového polohového systému GLONASS a systému mapování terénu. Let probíhá cca. ve výšce 20 m nad mořem nebo 50 – 150 m nad pevninou. Cíl je identifikován dle shody s digitální mapou nebo dle souřadnic – střela tak může útočit na skryté cíle, které jsou ničeny klasickou nebo kontejnerovou hlavicí o hmotnosti 400 kg. Na záběru vpravo je Kalibr odpalován z raketové korvety „609“ Vyšnij Voločok (projekt 21631, třída Bujan-M) černomořské flotily VMF RF. (Nákres a foto archiv autora)

 

9K720 Iskander-M (SS-26 Stone) je mobilní taktický raketový systém ruského původu schopný vypouštět balistické rakety 9M723 krátkého dosahu (odpalovací vozidlo veze dvojici raket 9M723). Dostřel kompletu, který je určen na ničení systémů PVO, či silně chráněných významných pozemních cílů (letiště, velitelská stanoviště, komunikační střediska apod.), dosahuje přibližně 500 km (exportní verze 9M720 má dosah omezen na 280 km). Existuje i verze systému nesoucí střely s plochou dráhou letu a od balistické rakety systému Iskander byla odvozena i letecká balistická raketa Ch-47M2 Kinžal, která je zejména ruskou stranou mohutně prezentována jako „gamechanger“. Balistická raketa 9M723 má délku 7,3 metru a průměr 0,92 metru. Pohání ji jednostupňový raketový motor na tuhé pohonné látky. Vzletová hmotnost střely je 3 800 kg a na cíl může dopravit 480–700 kg nákladu (exportní verze 480 kg). Raketa letí po zploštělé balistické křivce, takže neopustí atmosféru. V závěrečné fázi letu může provádět manévry s přetížením až 30 G. Naváděcí systém rakety využívá inerciální navigaci, globální družicový polohový systém GLONASS a radar. 9M723 má být podle ruských údajů schopna zasáhnout cíl s odchylkou 2–5 metrů (exportní verze 5–10 metrů) a může nést několik druhů hlavic, včetně jaderné, kazetové a termobarické. Jak kazetové, tak i termobarické hlavice přitom byly použity při útoku na Ukrajinu. (Foto archiv autora)

 

Ch-101 (AS-23 Kodiak) je řízená střela s plochou dráhou letu typu vzduch-země dlouhého dosahu, která je určena k ničení dobře chráněných pozemních cílů a může být nesena strategickými bombardéry Tu-95MS/MSM a Tu-160. Rozměry Ch-101 jsou ve srovnání s jejím předchůdcem Ch-55 větší. Střela Ch-101 je dlouhá 7 450 mm a její průměr je 742 mm. Pod trupem jsou sklopena křídla, která se po odhození střely roztáhnou, přičemž jejich rozpětí je 4,4 m. Pohon zajišťuje dvouproudový motor RD-95TM-300 s maximálním tahem 3,6 kN. Střela nese ve vnitřní palivové nádrži 1 250 kg paliva a její celková hmotnost je 2 200–2 400 kg.

Podle ruských zdrojů je Ch-101 schopna zasáhnout cíl na vzdálenost 5 000 – 5 500 km s kruhovou odchylkou 5 – 20 m. S touto raketou získaly ruské strategické bombardéry schopnost provádět údery proti klíčovým vojenským cílům z oblasti, v které nejsou ohroženy PVO protivníka. Ch-101 je obtížné detekovatelná radarem, protože její efektivní odrazová plocha je jen 0,01 m². Profil letu střely je proměnlivý, může se pohybovat v rozmezí 30 – 10 000 m. Cestovní rychlost letu je 680–720 km/h, ale její maximální hodnoty dosahují 900–970 km/h. Střela je naváděná na cíl pomocí elektrooptického systému korekce letu Sprut, globálního družicového polohového systému GLONASS a v závěrečné fázi letu využívá systém TV kamery.

Vyrábí se ve dvou variantách, Ch-101 s konvenční bojovou částí o hmotnosti 400 kg a Ch-102 s jadernou bojovou částí 250 kt. Bojová část Ch-101 má dvě samostatné hlavice s hmotností 150 kg, jednu pevnou a druhou odnímatelnou. Tato odnímatelná část se může v jisté fázi letu od rakety oddělit a snést se na padáku na požadovaný cíl. Střela s pevnou bojovou hlavicí letí dál a jedna raketa tak může útočit zároveň na dva cíle, vzdálené od sebe do 100 km. Bombardér Tu-95MS/MSM má pod křídly 4 závěsníky a na každém z nich může nést dvojici střel Ch-101. Celkově tak dokáže při jednom letu dopravit na různé cíle až 8 ks těchto okřídlených raket. Větší délka střely ve srovnání se svým předchůdcem Ch-55 neumožňuje umístit Ch-101 ve vnitřním prostoru pumovnice Tu-95MS/MSM. Na rozdíl od něj je možné v modernějším strategickém bombardéry Tu-160 zavěsit v pumovnici až 12 ks Ch-101.

K prvnímu bojovému nasazení střel Ch-101 došlo oficiálně dne 17. listopadu 2015 v Sýrii. Ruské strategické bombardéry Tu-160 vystřelily 12 těchto střel na pozice teroristické skupiny Islámský stát. Hlavními cíli útoků se staly sklady zbraní, polní tábor a velitelské základny v Idlibu a Aleppu.

 

Ch-555 (AS-22 Kluge) vzešla z modernizačního programu strategické letecké protizemní řízené střely s plochou dráhou letu typu Ch-55/55SM (AS-15A/B Kent), která se stala hlavní zbraní strategických raketonosných a bombardovacích letounů typu Tu-95MS-6 a Tu-160. Po konstrukční stránce střela typu Ch-555 vychází z modelu Ch-55SM (AS-15B Kent), který se vyznačuje instalací odhazovatelných konformních přídavných palivových nádrží po stranách těla. Na rozdíl do tohoto svého vývojového předchůdce je střela typu Ch-555 opatřena konvenční a nikoliv jadernou bojovou hlavicí. Změn přitom doznal též naváděcí systém. Zatímco navádění střely typu Ch-55SM zajišťoval inerciální systém (autopilot) s korekčním systémem TERCOM, střela typu Ch-555 obdržela inerciální systém s elektro-optickým korekčním systémem a pasivní TV samonaváděcí hlavici, která obstarává navádění v koncové fázi letu. Novinkou se stala též instalace malých lichoběžníkových horizontálních stabilizačních ploch po stranách špice těla.

Střela typu Ch-555 byla již od počátku zamýšlena pouze jako prozatímní řešení na období, než se podaří dokončit vývoj kvalitativně nové letecké protizemní řízené střely s plochou dráhou letu typu Ch-101/Ch-102 (AS-23 Kodiak), která díky menší efektivní odrazové ploše disponuje charakteristikami stealth. Střelecké zkoušky střely typu Ch-555 započaly v roce 2002. Státními zkouškami tato zbraň prošla v roce 2004. Poprvé byla střela typu Ch-555 bojově nasazena, spolu s pokročilejší střelou typu Ch-101, dne 17. listopadu 2015 v rámci ruské bojové kampaně na podporu Bašára Assada v Sýrii.

Podle ruských zdrojů je Ch-555 schopna zasáhnout cíl na vzdálenost 1 500 – 2 000 km v závislosti na tom, zda je vybavena přídavnými palivovými nádržemi. Profil letu střely je stejně jako u Ch-101 proměnlivý a může se pohybovat v rozmezí výšek 50 – 5 000 m při rychlostech 720 – 830 km/h. Střela je naváděná na cíl pomocí elektrooptického systému korekce letu, globálního družicového polohového systému GLONASS a v závěrečné fázi letu využívá systém TV kamery. Střela Ch-555 je dlouhá 6 040 mm a její průměr je 514-770 mm. Pod trupem jsou sklopena křídla, která se po odhození střely roztáhnou, přičemž jejich rozpětí je 3,1 m. Pohon zajišťuje dvouproudový motor R-95-300 s maximálním tahem 3,5 kN. Celková hmotnost Ch-555 se pohybuje v závislosti na množství neseného paliva mezi 1 280 – 1 500 kg, přičemž samotná bojová hlavice střely má hmotnost 400 kg. Bombardér Tu-95MS/MSM může nést 6 ks těchto okřídlených raket a Tu-160 dokáže zavěsit v pumovnici až 12 ks Ch-555.

 

Ukrajinská armáda a potažmo její letectvo má obrovskou výhodu v tom, že dostává množství zpravodajských informací od zemí NATO. Ať se již jedná o komplexní vzdušný průzkum v podobě misí ISR (Intelligence / Surveillance / Reconnaissance), které jsou uskutečňovány letouny E-3A Sentry (AWACS – Airborne Warning and Control System), RC-135U Combat Sent (ELINT – Electronic intelligence), RC-135V/W Rivet Joint (SIGINT – Signals intelligence), RQ-4B/D Global Hawk (dálkově ovládaný bezpilotní letoun pro vizuální průzkum včetně SAR/GMTI – Synthetic aperture radar/ground moving target indication a je také využíván i pro elektronický průzkum), E-8C J-STARS (průzkum pozemních cílů – Joint Surveillance Target Attack Radar System), legendárními a letitými, ale stále nepostradatelnými U-2S Dragon Lady (s radiolokátory ASARS – Advanced Synthetic Aperture Radar System), RC-12X Guardrail (tyto dvoumotorové stroje z výzbroje US Army, na bázi civilního letounu Beechcraft King Air, létají průzkumné mise z litevské základny Siauliai pravidelně již od roku 2019), ale i dalšími platformami nejen ze stavu USAF, RAF nebo dalších zemí NATO.

V blízkosti běloruských hranic se tak pohybovaly třeba průzkumné stroje švédského vojenského letectva S-102B Korpen vycházející z Gulfstreamu IV a provádějící mise ELINT, a S-100D Argus alias Saab 340 létající jako AWACS, italský vojenský Gulfstream G550 CAEW a ve zkušebním režimu zde působil z rumunské základny v Constantě dokonce i Challenger 650 se systémem ARTEMIS (Airborne Reconnaissance Targeting and Exploitation Multi-Mission Intelligence System), který je provozován civilní společností Leidos (dříve Science Applications International Corporation) na základě kontraktu s US Army.

Shluk zdánlivě náhodných barevných čar není žádná ukázka moderního umění z České národní galerie, jak by se snad mohlo na první pohled zdát, ale jedná se o zachycení letů průzkumných strojů NATO a spojenců poblíž ruských, běloruských a ukrajinských hranic ve dnech 13. -31. března 2022. Velmi dobře je vidět intenzita a rozmanitá „paleta“ typů, která se na sběru informací podílela. (Mapa vlastní archív autora via ORION_INT)

 

Na tomto nákresu jsou vidět průzkumné lety pouze z 31. března 2022 a jsou naznačeny i operační dosahy jednotlivých platforem. (Mapa archiv autora via ameliaairheart)

 

Volací znaky průzkumných letounů NATO působících v okolí Kaliningradu, Běloruska a Ukrajiny dne 31. března 2022. (Archiv autora)

 

Challenger 650 s průzkumným systémem ARTEMIS, který je provozován civilní společností Leidos na základě kontraktu s US Army. (Foto archiv autora via US Army)

 

Mapa zachycuje průzkumné lety bezpilotního RQ-4 Global Hawk a RC-135W Rivet Joint dne 10. dubna 2022. Dobře je vidět, že bezpilotní Global Hawky operují v mezinárodním prostoru nad Černým mořem a díky tomu dokážou „dohlédnout dále“. Nicméně i tak je vidět „hluchý prostor“ v oblasti everovýchodní Ukrajiny, kde nyní koncem dubna 2022 ruská armáda provádí pokus prorazit ukrajinské pozice v okolí Izium a dalších měst na LOC. Do ISR letů v okolí Ukrajiny jsou zapojeny jak RQ-4B USAF, tak i pětice RQ-4D společné jednotky NATO – AGS (Alliance Ground Surveillance) sq. létající ze základny Sigonella na Sicílii. (Mapa archiv autora via ameliaairheart)

 

Mapa zobrazující bojové dolety některých bojových letounů NATO jako jsou F-16 / F-15E / EF-2000 Typhoon a F-35 dokládá použití tankovacích strojů NATO, které stejně jako průzkumné letouny startují každý den, aby poskytly podporu bojovým letounům NATO, které provádí nepřetržité preventivní CAP v blízkosti hranic východních států NATO s Ruskem a Běloruskem, kde brání jakémukoliv narušení vzdušného prostoru NATO a zároveň tak preventivně chrání průzkumné letouny před nepředloženým činem a možným útokem VKS RF. Krátce po začátku ruské invaze na Ukrajinu NATO deklarovalo, že má v Evropě připraveno více než 100 stíhacích letounů v OH, a i když jsou v tomto počtu zahrnuty i stroje mimo východní křídlo aliance, tak se jedná o značné posílení bojových kapacit NATO v prostoru možného ohrožení členských států – tedy zejména v Pobaltí, Polsku a Rumunsku. Například naše 211. tl je od 1. dubna 2022 nasazena s 5 stroji JAS-39C Gripen na litevské základně Šiauliai v rámci předem plánované rotace mise EAP (Enhanced Air Policing). Z tankovacích letounů jsou do akce zapojeny stroje USAF KC-10A a KC-135R ze základen Mildenhall ve Velké Británii a Ramstein v Německu, dále britské letouny Voyager KC.2, které létají jak z domácích základen, tak i z kyperského letiště RAF Akrotiri.  Nedílnou součástí tankovací flotily pak jsou i francouzské C-135FR, A-330 MRTT, italské KC-767A, ale i A-330 MRTT mezinárodní jednotky NATO MMU (Multinational MRTT Unit) z nizozemského Eindhovenu. (Mapa archiv autora via ameliaairheart)

 

Mimo tohoto taktického zpravodajství byla ukrajinská strana zřejmě také velmi dobře informována od západních zpravodajských služeb v řekněme strategické oblasti. To následně umožnilo zareagovat včas na připravovaný ruský útok, který přišel nad ránem 24. února. Vypadá to, že některé centrální sklady munice, paliva a dalšího vojenského vybavení byly zřejmě „v tichosti“ evakuovány do nových umístění a Ukrajinské vojenské letectvo dostalo zejména možnost poslat všechny své letuschopné stroje na záložní letiště po celé zemi. Večer 23. února tak své stálé základny opustilo množství letadel a vrtulníků, které tak unikly prvnímu úderu ruské armády a mohly se téměř od prvních okamžiků zapojit do boje proti okupantům ze svých detašmánů.

Ukrajina má na svém území obrovské množství letišť, a i když většina z nich nedisponuje dostatečně dlouhou zpevněnou VPD pro provoz nadzvukových typů Su-24, Su-27 nebo Mig-29, tak u některých typů ukrajinských vojenských strojů jako Su-25 nebo L-39 není možné vyloučit ani operace z travnatých ploch (vyskytly se dokonce informace spekulující o tom, že z travnatých ploch operují i částečně i Mig-29, nicméně opět platí, že tato tvrzení nelze zatím ověřit). Zejména vrtulníky pak mohly působit přímo z improvizovaných maskovaných heliportů téměř kdekoliv, kde byla dostatečná únosnost pozemních ploch, např. v podobě půdy zpevněné ocelovými rošty apod. Zatím pro to není dost důkazů, protože Ukrajinci sami drží „bobříka mlčení“ ve snaze nedat ruským útočníkům záminku k identifikaci přesných lokací a následných útoků na ně.

Díky tomu ničily drahé střely s plochou dráhou letu 3M14 Kalibr (SS-N-30) a ještě dražší taktické balistické rakety 9M723 z kompletů 9K720 Iskander-M (SS-26 Stone), nebo z letadel vypouštěné křídlaté střely Ch-101 (AS-23 Kodiak), Ch-555 (AS-22 Kluge) na ukrajinských letištích většinou jen starou a již delší čas odstavenou techniku, která nebyla provozována a v podstatě záměrně sloužila jako „terče“.


Foto vpravo:

Na screenshotu z aplikace ADS-B, je dobře vidět „taktický ústup“ RQ-4B 09-2039 USAF s volacím znakem „Forte 12“, který ve 3:24 hod. ráno 24. února 2022 opouštěl ukrajinský vzdušný prostor z oblasti u Donbasu, který se začal měnit na „horkou zónu“ díky začínajícímu ruskému úderu. Do začátku války, tak i díky těmto průzkumným letům, mělo NATO zcela určitě přehled o pohybech a dislokacích ruských jednotek na jejím území sousedícím s Ukrajinou. (Archiv autora)


Pravděpodobně prvním ztraceným ukrajinským letounem ve vzduchu byl tento dopravní An-26 (zřejmě „modrá 59“ ze stavu 15. OBrTrA /Transportní letecké brigády/ na základně Kyjiv-Boryspil). S hořícím levým motorem byl zaznamenán v nízkém letu a následně tvrdě dosedl na pole mezi Žukivci a Trypillja v Obukhivské oblasti J od Kyjiva, přičemž mělo zahynut 5 ze 14 lidí na palubě. Můžeme s jistou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že se stal obětí některého ze stíhačů VKS RF, když se snažil dostat od jihu na svou domácí základnu v Boryspilu, který leží na sever od místa dopadu. (Foto archiv autora)

 

Panoramatické fotografie složené ze záběrů na stojánku základny Ivano-Frankivsk s odstavenými a neprovozovanými Migy-29 (9-13), které byly zasaženy ruským ranním útokem dne 24. února 2022. Po tomto úderu, který byl zřejmě veden střelami s plochou dráhou letu, zůstalo na stojánce 6 zasažených Migů-29. Ivano-Frankivsk je základnou 114. BrTA (Brigády taktického letectva), která je vyzbrojena právě „devětadvacítkami“. (Foto archiv autora)

 

Il-76MD 76322 byl jedním z dvojice transportních Iljušinů, které byly zničeny zřejmě již 24. února ruským útokem na jejich domácí základně Melitopol na jihu Ukrajiny. I zde 25. OBrTrA (Transportní letecká brigáda) pravděpodobně evakuovala včas zbylé letuschopné stroje. Ukrajinské letectvo v případě transportních letounů Il-76, An-26 a An-32 zvolilo jako pragmatickou alternativu odlet do západní Evropy, kde se následně stroje úspěšně zapojily do převozu veškerého potřebného materiálu pro vlastní ozbrojené síly. (Foto archiv autora)

 

Zatímco předchozí Il-76MD 76322 byl v Melitopolu zřejmě již dlouhodobě odstaven a nelétal, tak druhým zničeným Il-76MD ze stavu 25. OBrTrA (Transportní letecké brigády) byl pravděpodobně celošedivý 76697, který byl pozorován v provozu ještě krátce před 24. únorem 2022. (Foto archiv autora)

 

Letiště Čuhujiv je domácí základnou pro 203. NABr (Výcvikovou leteckou brigádu), která provádí školení mladých leteckých adeptů pro Univerzitu letectva v nedalekém druhém největším městě Ukrajiny – Charkiv. Hlavním výcvikovým letounem je L-39C Albatros. Ani toto letiště, které je velmi blízko hranic s Ruskou federací, neuniklo útoku dne 24. února 2022 a výsledkem bylo zasažení stojánky právě s L-39C. Je ovšem opět otázkou, zda tyto Albatrosy byly ve chvíli útoku letuschopné, nebo byly dlouhodobě odstaveny. (Foto archiv autora via Maxar)

 

Mimo výše uvedených fotografických odkazů byl v době ranního útoku zničen minimálně také jeden Su-27 ze stavu 39. BrTA na stojánce základny Ozerne nedaleko Žytomyru, a na internetu se také objevila fotografie zachycující zasaženou skupinu bombardovacích letounů Su-24M na blíže neupřesněné základně, které ovšem opět vypadaly spíše jako dlouhodobě odstavené a neprovozované. Určitě nejde o kompletní přehled zničené techniky, ale dává nám to alespoň základní přehled.

Celkově tedy Ukrajinské letectvo včasným manévrem zabránilo větším škodám na svém letovém inventáři a mohlo začít v příštích dnech s útoky proti invazním jednotkám. Přitom utržilo poměrně značné ztráty, ale na druhou stranu mnohdy dokázalo zbrzdit postup útočníka a velkou přidanou hodnotou bylo i zvýšení morálky vlastním obráncům, kteří viděli, že VKS RF vzdušný prostor zdaleka neovládají, i když se to různí představitelé ruské armády snažili od začátku konfliktu mnohokrát deklarovat. Popis těchto událostí si však necháme na příští díly této série.


 

Hotovostní let bez návratu

Zajímavou epizodou ranního ruského útoku, a zároveň potvrzením toho, že Vzdušné síly Ukrajiny v žádném případě nerezignovaly na obranu vlastního území, bylo překvapivé přistání Su-27 „modrá 23“ v rumunském Bacau na vojenské základně Baza 95 Aeriana. Dvojice rumunských pilotů v F-16AM, ze systému QRA NATINAMDS, byla vyslána před sedmou hodinou ranní na „Alpha scramble“, a po zachycení neznámého cíle musela být zřejmě velmi překvapena pohledem na „naježenou Sušku,“ která nesla plný palebný průměr PLŘS v podobě raket krátkého dosahu 4x R-73 a raket středního dosahu 3x R-27R + 1x R-27T. Ukrajinský pilot, který po přistání nahlásil jako důvod přeletu do Rumunska úplnou ztrátu spojení s domácí základnou, za jejich doprovodu dosedl v Bacau v 07:05 hod.

Su-27 „modrá 23“ již odstavený na stojánce základny Baza 95 Aeriana v Bacau po svém ranním příletu dne 24. února 2022. Hotovostní stroj, pravděpodobně ze stavu 39. BrTA na „mírové“ základně Ozerne u Žytomyru, je „naježený“ PLŘS. Pod trupem a na levém vnitřním křídelním závěsníku je to trojice raket středního dosahu s poloaktivním RL navedením R-27R, na levém vnitřním závěsníku je pak raketa středního dosahu R-27T s IČ navedením a na čtyřech vnějších závěsnících jsou IČ PLŘS krátkého dosahu R-73. (Foto archiv autora)

 

Zdá se, že Su-27 „modrá 23“ mohl patřit 39. BrTA na základně Ozerne u Žytomyru *1. Je otázkou zda startoval opravdu z tohoto letiště, nebo již v noci zamířil na některou ze záložních základen. Ozerne bylo ráno napadeno ruským útokem, zřejmě v podobě střel s plochou dráhou letu, které si připsaly nejméně jeden fotograficky zdokumentovaný zásah Su-27 přímo na stojánce. Podle konfigurace výzbroje se jednalo o hotovostní letoun, ale o průběhu letu po startu z Ukrajiny se zatím můžeme jen dohadovat. Je pravděpodobné, že pilot byl vyslán proti zjištěným cílům, ale je otázka jak efektivně mohl fungovat hotovostní systém, včetně navedení vlastních strojů ze země, když byl od brzkých ranních hodin pod cíleným útokem.

Taktika ukrajinských stíhačů v těchto dnech spočívala v tom, že se snažili dostat k ruským letounům ve velmi nízkém letu, aby za prvé unikli co možná nejdéle pozornosti nepřátelských útočníků a za druhé mohli použít své střely R-27T s pasivní infračervenou naváděcí hlavicí, která dokázala navádět PLŘS bez nutnosti vést ji palubním RL vlastního letounu a tím se také vystavovat nebezpečí zaměření protivníkem (dalším plusem R-27T je také možnost použití i za podmínek silného elektronického rušení, přičemž je více než pravděpodobné, že útočící ruské letouny měly krytí v rámci REB, ať už v podobě Su-24MR nebo Su-35S či jiných platforem schopných vést tuto činnost). Ukrajinské letectvo však zřejmě mělo méně těchto PLŘS na rozdíl od verze R-27R, která je poloaktivní a musí být po celou dobu letu vedena palubním RL, což samozřejmě snižovalo šance obránců a zvyšovalo riziko jejich odhalení, napadení a sestřelení ruskými stíhači, kteří byli ve většině případů v početní převaze a mohli navíc použít modernější PLŘS středního dosahu R-77 s aktivním naváděním vlastní hlavicí (tzv. „vystřel a zapomeň“). Naznačuje to i schéma výzbroje Su-27 „modrá 23“, který nesl hned trojici poloaktivně naváděných R-27R, ale jen jedinou IČ R-27T.

V každém případě ukrajinský pilot zřejmě dobře věděl o tom, že návrat na letiště odkud startoval, není možný, ať již ztráta spojení, kterou uvedl, byl relevantní fakt či nikoliv. Vzhledem k nepoužitým PLŘS to také vypadá, že do boje s letouny VKS RF nevstoupil a soustředil se hlavně na záchranu cenného Su-27 ve smyslu hesla „zítra je taky den“, což se mu nakonec i úspěšně podařilo.

Rumunská strana, která od začátku konfliktu stála na straně Ukrajiny, stejně jako ostatní státy NATO, umožnila 1. března odlet „demilitarizovaného“ Su-27 zpět na Ukrajinu. „Suška“ bez podvěšených PLŘS odstartovala z Baza 95 Aeriana v Bacau společně s hotovostní dvojicí Mig-21MF Lancer C tč. 6840 a 5834 ze stavu Escadrila 711 Aviatie Lupta / Baza 71 Aeriana „General Emanoil Ionescu“ Campia Turzii, která ukrajinský Su-27 doprovodila až nad rumunsko-ukrajinskou hranici. Není zatím zcela jasné, zda přelet zpět vykonal stejný pilot, který se Suchojem v Bacau přistál.

Poznámka *1 – Podle scramble.nl, byl Su-27 „modrá 23“ přidělen v srpnu 2021 právě u 39. BrTA na základně Ozerne u Žytomyru. Zároveň je na stejném webu, a také u většiny „západoevropských“ zdrojů, označována tato v SSSR prvotně zaváděná verze jako Su-27S. Pro potřeby článku, ale zůstaneme u zvyklosti původního majitele, kde se písmeno „S“ nepoužívalo.

Su-27 „modrá 23“ bez PLŘS roluje na start ze základny Baza 95 Aeriana v Bacau dne 1. března 2022, aby se vrátil zpět na Ukrajinu, kde již šestým dnem probíhala obrana proti ruskému vpádu. Na druhém snímku je pak poslední „zamávání“ a Su-27 „modrá 23“ míří zpět domů. (Foto archiv autora via Dan Stefan – Plane Spotters Bacau)


 

Značení invazních vojsk

Dovolím si udělat jednu malou „odbočku“ a to k systému označování ruské vojenské techniky použité k invazi na Ukrajinu, což nás bude přímo či nepřímo provázet celou touto sérií článků. Ruská armáda pro tento účel vypracovala znaky v podobě kombinace geometrických tvarů a písmen, přičemž v prvotním případě šlo zřejmě o rozlišení vlastních jednotek od ukrajinských a v druhém zřejmě i o pomocnou identifikaci pokud by došlo k promíchání útočících jednotek během postupu Ukrajinou. Technika útočící na Kyjev z Běloruska, včetně letecké, byla tedy označena výrazným bílým písmenem „V“. Došlo to až tak daleko, že vrtulníky, které se účastnily útoku 24. února na Hostomel, měly většinou zcela zamalované jakékoliv identifikační označení – ať už je jednalo o rudé lemované hvězdy, bortové číslo nebo identifikační číslo ve formátu RF-xxxxx (místo „x“ jsou číslice od 0-9). Místo všech těchto označení bylo na vrtulníky namalováno pouze bílé písmeno „V“. Při pozdějších operacích a ztrátách letecké techniky VKS RF již taková snaha o eliminaci identifikace zaznamenána nebyla, protože vrtulníky nesly jak znaky, tak i bortová a RF-xxxxx čísla.

Mapa Ukrajiny s vyznačenými směry postupu jednotlivých okupačních jednotek ruské armády a jejích separatistických satelitů DNR A LNR (ve východní části na Donbasu). Zároveň jsou zobrazeny znaky, které jednotlivé skupiny používaly. Prvotním záměrem použití těchto znaků je hlavně identifikace vlastní bojové techniky od protivníka a dále tím může ruská armáda sledovat záměr odlišit jednotlivé jednotky, pokud by se během postupu promíchaly (s čím se zřejmě původně počítalo stejně jako s rychlým postupem na území Ukrajiny). Pokud se zaměříme na letectvo, tak je zatím doloženo použití bílého písmene „V“ u vrtulníků na severu a naopak již nechvalně proslulého písmene „Z“, taktéž v bílé barvě na jihu, východě a severovýchodě země. Bílé písmeno „Z“ přitom bylo zaznamenáno jak na vrtulnících, tak i na bitevních Su-25. Naopak ruské bitevní „hrábě“ působící na severu ze základen v Bělorusku létaly téměř jistě bez tohoto rychloidentifikačního označení, takže je možné, že jeho finální aplikace mohla záviset na uvážení jednotlivých velitelů. (Mapa archiv autora via OSINTua)

 

Nejmodernějším a tím pádem i hojně nasazovaným bitevním vrtulníkem VKS RF při útoku na Ukrajinu je typ Kamov Ka-52. Na fotografii je zachycen stroj s pravděpodobným bortovým číslem „modrá 08“, který nese na trupu dobře viditelné rychloidentifikační označení v podobě bílého písmene „V“, což jej řadí k jednotce útočící z Běloruska na Kyjevském směru. V tomto případě však má včetně bortového čísla i rudé hvězdy na SOP a bílé identifikační číslo RF-xxxxx na zádi trupu. Kamovy, které se účastnily 24. února útoku na Hostomel nesly pouze bílé písmeno „V“ a ostatní identifikační znaky byly zakryty improvizovanými nátěry různých odstínů kamuflážních barev, které zřejmě měl v době provedení rozkazu o odstranění pozemní personál k dispozici. Ka-52 na fotografii je vybaven dvojicí přídavných nádrží PTB-450, což byla pro tento typ minimálně na začátku konfliktu standardní výbava a dále nese nesymetrickou výzbroj v podobě raketnice B-8V20 pro 80 mm neřízené rakety S-8 na pravém křídle a minimálně dvojici PTŘS 9K121 Vichr (AT-16 Scallion). (Foto archiv autora)

 

Skupina bitevních Mi-35 a transportních Mi-8AMTŠ zachycená na improvizované ploše, kterou je pravděpodobně silnice. Všechny vrtulníky nesou jako identifikační označení bílé písmeno „Z“, jehož provedení je mírně řečeno značně individuální a zcela určitě bylo nanášeno jen tak od ruky. Minimálně bitevní Hindy ale nemají zamalovaná bortová čísla (první Mi-35 jej má spíše zašpiněné než odstraněné), ani hvězdy či identifikační čísla RF-xxxxx. První Hind je vyzbrojen na pravém křídle čtveřicí PTŘS 9K120 Ataka (AT-9 Spiral-2) a nezbytnou raketnicí B-8V20 pro 80 mm neřízené střely S-8. U prvního Mi-8 je minimálně trochu úsměvné trojité umístění „Z“ jen na této viditelné pravé části trupu. (Foto archiv autora)

Mi-24P odlétá z improvizovaného letiště vyzbrojen čtveřicí raketnic B-8V20 pro 80 mm neřízené střely S-8 a na koncových závěsnících má zřejmě ještě čtveřici starších PTŘS 9K114 Štrum (AT-6 Spiral). Jen pro zajímavost, tyto PTŘS tvořily i jedinou řízenou výzbroj pro naše Mi-24V/Mi-35. Mi-24P nese bílé rychloidentifikační označení ve dvou provedeních. Na trupu je to zřejmě pokus o písmeno „Z“ a na ocasním nosníku jsou to tři bílé pruhy. Tento způsob značení byl zřejmě pokusem o zmatení ukrajinských vojáků, kteří z dálky mohli takto pomalované ruské Hindy považovat za svoje, protože Ukrajinské armádní letectvo používá na svých vrtulnících již od roku 2014 označení dvojicí bílých pruhů právě na ocasním nosníku. Hvězdy jsou na trupu vedle „Z“ ponechány, ale zamalováno je bortové číslo i identifikační číslo RF-xxxxx, které bylo zřejmě překryto bílými pruhy. (Foto archiv autora)

Ruský bitevní Su-25 ukazuje další zajímavé provedení rychloidentifikačního invazního označení. V obou případech jde o bílé „Z“. První „Grač“ je zachycen zespodu dne 8. dubna 2022 u Amvrosiivky v Doněcké oblasti. Nese dvojici přídavných nádrží PTB-800, pár raketnic B-13L pro 122 mm neřízené rakety S-13 a dvojicí kontejnerů REB Vitebsk-25. V druhém případě je vidět velké bílé „Z“ na SOP. Tento záběr není datován, ale měl být pořízen nad Doněckem.  (Foto archiv autora)


 

autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com

 


 

Vysvětlivky:

 

BAP ­– Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Bombardovací letecký pluk

BrTA – бригада тактичної авіації / Bryhada Taktychnoyi Aviatsiyi / Brigáda Taktického Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

CAP – Combat Air Patrol / Hlídkový let stíhacích letounů v přiděleném prostoru

„Hrábě“ – Přezdívka, kterou bitevní Su-25 dostal během služby u Československého vojenského letectva. V zemi svého původu naopak získal přezdívku „Grač“ neboli havran.

LOC – Line of control, linie bojů v Luhanské a Doněcké oblasti, která se utvořila po bojích Ukrajinské armády se separatisty a ruskými jednotkami „dovolenkářů“ v letech 2014-15.

REB – Radio-elektronický boj, anglická zkratka ECM (Electronic Countermeasures)

NABr – навчальна авіаційна бригада / Navchalʹna Aviatsiyna Bryhada / Výcviková letecká brigády Vzdušných sil Ukrajiny

OBrTrA – бригада транспортної авіації / Bryhada Transportnoyi Aviatsiyi / Brigáda Transportního Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

QRA NATINAMDS – Quick Reaction Alert NATO Integrated Air and Missile Defence System / Ostrá hotovost integrovaného protivzdušného a protiraketového systému NATO.

REB – Radio-elektronický boj, anglická zkratka ECM (Electronic Countermeasures)

VDV – Vozdušno-desantnyje vojska / Výsadkové vojsko

VKS RF – Vozdušno-kosmičeskie sily Rossijskoj Federacii / Vzdušně-kosmické síly Ruské Federace

VMF RF – Vojenno-morskoj flot Rossijskoj Federacii / Námořnictvo Ruské Federace

VVS-SA – Vojenno vozdušnyje sily Sovětskoj armii / Vojenské letecké síly Sovětské armády


 

Prameny:

James Marson – Putin si myslel, že Ukrajina rychle padne. Boj na letištním terminálu ukázal, že se mýlí. The Wall Street Journal – 3. března 2022

Sebastien Roblin – Pictures: In Battle for Hostomel, Ukraine Drove Back Russia’s Attack Helicopters and Elite Paratroopers. 19FortyFive – 25. února 2022

Stijn Mitzer a Joost Oliemans (Oryx) – Destination Disaster: Russia’s Failure At Hostomel Airport

Tom Cooper – Russian Heliborne Assault on Antonov / Hostomel Airport seems to have Failed. Theaviationgeekclub.com – 25. února 2022

Tomáš Soušek – Letectva NATO ve východní Evropě, L+K 4/2022

ACIG – Tom Cooper

https://medium.com/@x_TomCooper_x

https://www.helion.co.uk/people/tom-cooper.php

Oryx (dokumentace zničené vojenské techniky na základě fotografií a videa)

https://www.oryxspioenkop.com

Ruské ztráty vojenské techniky:

https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-equipment.html

Ukrajinské ztráty vojenské techniky:

https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-ukrainian.html

Ruské i Ukrajinské ztráty letecké techniky:

https://www.oryxspioenkop.com/2022/03/list-of-aircraft-losses-during-2022.html

https://www.facebook.com/kpszsu

https://twitter.com/Ukraine_AF (MilitaryAviationInUa)

https://twitter.com/MotolkoHelp (Belarusian Hajun project)

https://www.facebook.com/WarPaths/

https://www.facebook.com/The-Military-Watch


 

Foto:

Pokud není uvedeno jinak, tak jde o archiv autora

(aktualizace: 12. 5. 2022)