QUO VADIS, nadzvukové taktické letectvo Vzdušných sil AČR? – 1. díl
Prakticky už za šest let bude končit v pořadí druhý pronájem švédských Gripenů a ministerstvo obrany z tohoto důvodu již nyní hledá různá řešení, jak zabezpečit ochranu vzdušného prostoru ČR po roce 2027. V případě nadzvukového taktického letectva AČR zároveň nejde pouze o zájmy a potřeby samotné České republiky, ale především o závazky vůči našim aliančním partnerům, ke kterým jsme se dobrovolně zavázali. A i když je možné v případě současného pronájmu uplatnit dvouletou opci a provoz Gripenů „natáhnout“ za současných smluvních podmínek teoreticky až do roku 2029, definitivní rozhodnutí o konkrétní podobě českého „nadzvuku“ musí padnout nejpozději v letech 2023-2024, tak aby byl dostatek času na případnou změnu dosavadního systému. Z tohoto důvodu ministerstvo obrany ustanovilo odbornou komisi, která by měla do konce letošního roku představit politikům své doporučení. Konečné rozhodnutí však bude muset učinit až politická reprezentace, jež vzejde z podzimních voleb a jejíž složení nám možná napoví, jakým směrem se bude nadzvukové taktické letectvo AČR ubírat i v dalších letech.
Od provizoria k trvalému řešení
S odstupem skoro dvou desítek let je možné bez nějakého přehánění konstatovat, že „nouzový“ pronájem 14-ti Gripenů v roce 2004 zachránil doslova na poslední chvíli české nadzvukové letectvo a umožnil našim stíhačům konečně vstoupit do 21. století. Až tak kritická a bezvýchodná situace tehdy panovala ve vzdušných silách, kdy byl státní rozpočet decimován škodami z rozsáhlých povodní v červenci 1997 a srpnu 2002. Následné škrty v obranném rozpočtu vedly k pověstné “Reformě již probíhající reformy,” a vzdušné síly čekal další útlum a nejistota. Nutnému přezbrojení na moderní západní techniku tak už věřili jen věční optimisté, nebo úplní blázni.
Nakonec se našlo alespoň provizorní řešení v podobě desetiletého pronájmu švédských letounů JAS-39C/D Gripen a dosavadní „outsideři z Východu“ se tak najednou mohli s novými letouny začít zúčastňovat ve velké míře celé řady zahraničních výcvikových aktivit, při kterých pomalu získávali cenné zkušenosti a uznání ostatních aliančních partnerů. Právě díky této důvěře mohli naši piloti už v roce 2009 absolvovat historicky první zahraniční misi Baltic Air Policing, tedy pouhé 4 roky po zahájení přezbrojený na nový a diametrálně odlišný typ, který znamenal u taktického letectva AČR definitivní přechod ze sovětské techniky na tu západní.
České Gripeny při lovu Medvědů a Blackjacků nad Islandem. Ještě před několika lety, vzhledem k situaci v letectvu po šílených „devadesátkách“, věc zcela nemyslitelná, dnes standardní schopnost taktického letectva Vzdušných sil AČR. (foto: mjr. Ivo Kardoš, 211. taktická letka, www.afbcaslav.army.cz)
Právě povedená první zahraniční mise umožnila českým stíhačům vystoupit ze stínu a v následujících letech plnit ještě mnohem složitější úkoly, ostatně tři mise na Islandu a další tři v Pobaltí jsou toho důkazem. Přitom ještě začátkem tohoto milénia si nikdo v AČR nedokázal ani ve snu představit, že čeští stíhači budou jednou působit tisíce kilometrů daleko nad nehostinným Islandem, tankovat za letu a číhat na ruské Medvědy či Blackjacky. Každý takový snílek by byl po zkušenostech z šílených „devadesátek“ považován spíše opět za blázna.
V prvních letech služby byly možnosti českých letounů JAS-39C/D Gripen samozřejmě velmi omezené, což vyplívalo z minimalistických požadavků VzS AČR na plnění výhradně misí A2A (Air-to-Air) a zabezpečení ochrany vzdušného prostoru České republiky, spojeného s nutností urgentního zavedení do výzbroje kvůli končící životnosti Migů 21. Na druhou stranu díky následným aktualizacím palubního software šlo od roku 2007 v evropském prostoru o velmi moderní stroj, disponující solidním radarem, utajeným datovým spojením, pokročilým systémem REB, špičkovým situačním povědomím a nejmodernější výzbrojí středního dosahu. Tehdejší evropské letouny rozhodně nedisponovaly většími schopnostmi a v uvedené době rozhodně nelze hovořit o nějakých multi-role bojových letounech, snad s výjimkou amerických typů F-16C/D Block 52+ či F/A-18E/F Super Hornet, které tehdejší americká administrativa z finančních důvodů ČR ani nenabídla, respektive v případě Super Hornetu jejich vývoz přímo neschválila.
Zatímco prvotní pronájem na 10 let byl jasným provizoriem, daným tehdejší situací se státním rozpočtem, další pronájem byl z části zapříčiněn neschopností tehdejších politiků včas najít nějaké dlouhodobé řešení, a zčásti opětovným omezováním finančních prostředků na obranu po přijetí nového strategického dokumentu ministerstva obrany, známého spíše pod názvem „Bílá kniha o obraně“. Ačkoliv je dlouhodobý pronájem samozřejmě v řadě případů pro uživatele méně výhodný, v případě AČR se ukázal být spíše jako velmi prozíravé řešení. Po celou dobu pronájmu se totiž jakékoliv snižování armádního rozpočtu českých Gripenů prakticky nedotklo, neboť ČR musela plnit veškeré smluvní podmínky spojené s platbou za pronájem. A zároveň je samozřejmě musel plnit i švédský stát, díky čemuž se při minimálním počtu 12-ti jednomístných letounů a cca 20-ti přeškolených pilotů podařilo úspěšně realizovat i náročné zahraniční mise, a současně plnit ostrahu vzdušného prostoru ČR.
Na druhou stranu za jednoznačnou nevýhodu pronájmu je možné považovat neochotu dalších investic do navyšování operačních schopností platformy JAS-39C/D. Gripen se tak v ČR stal v podstatě obětí svého vlastního úspěchu. Čeští politici, kterým byly dokladovány úspěchy na aliančních cvičeních, či na zahraničních misích nedokázali pochopit, že každou platformu je potřeba v určitých cyklech modernizovat a navyšovat její bojové možnosti implementací a nákupem nové výzbroje či vybavení. Donutit tak českou politickou reprezentaci k dalším investicím do letounů, které jsou jen v pronájmu a nejsou tedy majetkem ČR, bylo prakticky nemožné.
V letech 2016 až 2018 se sice podařilo v rámci druhého pronájmu uskutečnit poměrně výraznou modernizaci a přechod na nejnovější softwarovou edici MS20, díky které se z českých Gripenů staly skutečně multi-role bojové letouny, celý proces však zůstal reálně na polovině cesty, neboť AČR opět nevyužívá všech možností, které jí upgrade na MS20 poskytuje. České Gripeny tak sice konečně mohou „teoreticky“ používat přesně naváděnou protizemní výzbroj, alianční systém datového spojení LINK16, brýle nočního vidění NVG či zaměřovací kontejnery Litening 4i, největším problémem však stále zůstává jejich výzbroj, což je prakticky nejdůležitější součást celého systému. Ministerstvo obrany bohužel nedokázalo ani po 16-ti letech používání Gripenů prosadit pořízení adekvátní a moderní výzbroje krátkého dosahu, která by byla schopna kooperovat s přílbovým zaměřovačem HMD (Helmet-Mounted Display), což je v dnešní době naprosto zásadní věc při manévrovém vzdušném boji. O problému se zastaralou výzbrojí s IČ naváděním se koneckonců nechal slyšet v posledním rozhovoru pro magazín Letectví+Kosmonautika i velitel 21. zTL plk. Jaroslav Míka, jinak stále aktivní pilot Gripenu s obrovskými zkušenostmi.
V oblasti výzbroje středního dosahu AČR používá v minimálním počtu stále relativně moderní Amraamy, na druhou stranu i verze AIM-120C-5 již pomalu přestává být na špici a samotný švédský Flygvapnet už v roce 2016 certifikoval na svých Gripenech nejmodernější střelu středního až dlouhého dosahu současnosti MBDA Meteor. V případě A2G (Air-to-Ground) výzbroje bylo nedávno pořízeno dostatečné množství přesně naváděné munice GBU-12/B Paveway II s laserovým naváděním, pokud to však AČR myslí s plněním úkolů přímé letecké podpory CAS (Close Air Support) vážně, bude nezbytné pořídit i GPS naváděnou munici, která má v podmínkách středoevropského bojiště přeci jenom podstatně větší šanci na použití, a není tolik ovlivněna povětrnostními podmínkami. O moderní stand-off výzbroji, která je trendem posledních let, zatím české ministerstvo obrany ani neuvažuje.
Gripeny stráží české nebe od 1. července 2005, kdy došlo na 21. zTL v Čáslavi k historickému „střídání stráží“ a hotovostní Gripeny převzaly pouhých 74 dnů od příletu prvních 6 strojů JAS-39C do ČR první směnu v ostré hotovosti QRA (Quick Reaction Alert). Jejich 16-ti letou nepřetržitou službu nerozhodily ani takové „drobnosti“, jako nechtěná katapultáž švédského pilota maj. Stefana Kaarla z Gripenu v dubnu 2007, která na několik týdnů uzemnila flotilu Gripenů (vyjma stroje v QRA) až do upravení zajišťovacího mechanismu madla katapultážní sedačky. Jinak již zmiňovaný maj. Stefan „SCOOTER“ Kaarle byl kromě svého prvenství v nechtěném otestování kvalit vystřelovací sedačky Martin Baker zároveň prvním pilotem Gripenu, který v prosinci 2015 dosáhl náletu 2000 hodin na Gripenu. V českém letectvu se této metě blíží taktéž jeden z pilotů. (foto: Stanislav Petera, www.stanislavpetera.com)
Samotné nadzvukové taktické letectvo učinilo v posledních 16-ti letech obrovský progres. Piloti Gripenů jsou tak schopni realizovat výcvik v tankování za letu, používat moderní zaměřovací a průzkumné kontejnery Litening 4i, systémy utajeného aliančního datového spojení LINK16 či propracovanou taktiku vzdušného boje BVR na střední vzdálenosti. Navyšování operačních schopností letounů JAS-39 jde však pomalu a AČR rozhodně nevyužívá všech možností, které jí platforma Gripen umožňuje. (foto: 211. taktická letka, www.afbcaslav.army.cz)
Vzhledem k tomu, že pronájem Gripenů se pomalu blíží ke konci, je vcelku jasné, že ve zbývajícím období již k nějakému zásadnímu navyšování operačních schopností švédských letounů nedojde. AČR tak plánuje pouze drobné upgrady v rámci nové softwarové aktualizace, kterou výrobce Saab označuje jako verzi MS20 Block 2, čímž by měl být v podstatě celý proces aktualizace MS20 ukončen. Tato modernizace se například bude týkat integrace nového systému IFF Mode 5, který zlepší schopnost letounů JAS-39 Gripen v rámci rozpoznání cílů „vlastní – cizí“. Zároveň by mělo dojít i k reinstalaci původního GPS modulu za nový vojenský, čímž by se měl zpřesnit protisrážkový systém GCAS (Ground Collision Avoidance System) a v neposlední řadě by měly být modifikovány palubní terminály MIDS-LVT aliančního datalinku formátu LINK16 na standard Block Upgrade 2, díky čemuž budou vylepšeny některé funkce a vlastnosti, jako datová propustnost, kryptografická ochrana a možnost přeprogramování kmitočtů. S tím rovněž tak trochu souvisí záměr armády pořídit ještě 5 kusů pozemního segmentu multifunkčního informačního distribučního terminálu MIDS, které budou určené pro utajovaný přenos datových informací v aliančním formátu LINK16 pro jednotlivé prvky velení a řízení Vzdušných sil AČR. Tím by měl být celý proces zavádění LINK16 do VzS AČR ukončen.
Jak to bude s plánovaným nákupem nové A2A raketové výzbroje či pořízením GPS naváděné A2G munice je zatím spíše ve hvězdách, ačkoliv s ním počítá Koncepce výstavby Armády České republiky 2030 a mezi hlavní projekty a úkoly rozvoje schopností potřebných k dosažení tzv. Milníku 2025 výslovně uvádí, že v rámci modernizace bude integrována a v dostatečném množství pořízena náhrada protiletadlových řízených střel (PLŘS) krátkého a středního dosahu, a přesná satelitně naváděná munice, umožňující působit proti pozemním cílům za všech povětrnostních podmínek.
Jinak v průběhu léta tohoto roku by se měly uskutečnit vojskové zkoušky pumové výzbroje Mk.82 a GBU-12, čímž bude ověřena schopnost použití této výzbroje na českých Gripenech. Z tohoto důvodu ČR obdržela již v roce 2019 určitý počet NATO Standard pylonů na vnější závěsný bod č. 2, určených právě k nesení alianční protizemní výzbroje. Tyto pylony na rozdíl od klasických švédských závěsníků disponují pneumatickou odhazovací jednotkou ERU (Ejector Release Unit) od francouzské společnosti ALKAN, která má standardizované zámky s roztečí 14 palců pro uchycení lehčí výzbroje o váze cca 500-1000 liber, a dále zámky s roztečí 30 palců pro těžší výzbroj o hmotnosti až 2000 liber. Jako médium ejektoru se používá stlačený plyn.
Vzhledem k záměru mít na části letounů trvale instalované NATO Standard pylony kvůli výcviku přímé letecké podpory CAS je velice pravděpodobné, že české letectvo získá ještě určitý počet nových adaptérů MML (Multi Missile Launcher) od společnosti Cobham (dříve Flight Refuelling Ltd), tak aby na závěsných bodech č. 2 bylo možné nosit i protiletadlovou výzbroj. Staré švédské adaptéry LAU-99 Mk2 používané na českých Gripenech totiž nelze na nové pylony kvůli jinému systému uchycení navěsit. Případná dodávka adaptérů MML zároveň otevírá možnosti navěšení moderních střel IRIS-T a MBDA Meteor.
Každopádně není asi velkým překvapením, že ministerstvo obrany již nyní hledá možná řešení, jakým způsobem zabezpečí ochranu vzdušného prostoru po roce 2027, kdy skončí současný pronájem Gripenů. Samotné ministerstvo ústy svého mluvčího Jana Pejška uvádí, že zvažuje tři základní varianty. První variantou je prodloužení pronájmu či odkup stávajících Gripenů, druhou variantou je akvizice Gripenů nové generace a konečně třetí variantou je akvizice úplně nové platformy z USA či západní Evropy. Podle informací publikovaných nedávno v Hospodářských novinách česká strana údajně požádala o základní informace vládu Spojených států, která nabízí trojici typů F-16C/D Block 70, F-35A Lightning II a F/A-18E/F Super Hornet, dále Švédsko jakožto výrobce typu Gripen C/D plus Gripen E, a v neposlední řadě i společnost Airbus Military, výrobce letadla EF2000 Tajfun. Poměrně překvapivá je absence francouzského výrobce Dassault, který se svým Rafalem v poslední době zaznamenává úspěchy právě v Evropě. Co ale není dnes, může být klidně zítra. Pojďme si teď jednotlivé nabídky podrobněji představit. V prvním dílu se budeme věnovat výhradně švédskému řešení, druhý díl pak představí americké a západoevropské alternativy.
Asi nejvíc namále měl z českých Gripenů letoun ev. č. 9241, neboli vlajková loď 211. taktické letky, který byl podle tygřího zbarvení známý jako „Wildcat“, nebo spíše familiárněji „Simonka“. Wildcat byl poškozen na cvičení NATO Tiger Meet 2017 ve francouzském Landivisiau při jedné z posledních misí cvičení, když při tvrdším přistání došlo k poškození hlavního podvozku, které se následně po podrobné kontrole na stojánce ukázalo jako poměrně závažné. Letoun musel na opravu k výrobci Saab, kde strávil přes 9 měsíců a fotografie jej zachycuje během jednoho ze záletů začátkem dubna 2018 na továrním letišti v Linköpingu po náročné opravě a zároveň modernizaci na MS20. (foto: Per Kustvik, Saab AB, www.saab.com)
Piloti Gripenů mají na svém kontě už celkově šest zahraničních misí Air Policing, z toho tři v Pobaltí a stejný počet na dalekém Islandu. Už příští rok je navíc čeká další, v pořadí sedmá mise v Litvě. Vzhledem k celkovým počtům letounů JAS-39, výši kontraktovaných letových hodin a obecně počtu pilotů i personálu 211. taktické letky jde bezesporu o mimořádný výkon v celé Alianci. Vzdušné síly AČR tak prokázaly, že jsou schopny plnit i s takto malým počtem strojů zahraniční mise tisíce kilometrů od domova a zároveň zabezpečovat vzdušný prostor ČR. Z dlouhodobého hlediska však jde o jen těžko udržitelnou situaci. (foto: 211. taktická letka, www.afbcaslav.army.cz)
JAS-39C/D – s Gripenem na věčné časy a nikdy jinak?
Asi nejreálnější variantou se v současné době jeví pokračování na osvědčené platformě Gripen C/D, se kterou jsou Vzdušné síly AČR relativně spokojené a toto rozhodnutí tak dává poměrně jasnou logiku. Ačkoliv se můžeme od různých „internetových odborníků“ dozvědět, že případný odkup či pokračování pronájmu bude strašně nevýhodné, ve skutečnosti o konkrétní švédské nabídce nevíme vůbec nic. Predikovat tak její výhodnost či nevýhodnost by bylo pouhým spekulováním. Každopádně švédský výrobce si po sérii neúspěchů v evropských tendrech posledních let nemůže být vůbec ničím jistý, a pokud jeho nabídka nebude pro ČR opravdu výhodná, není jediný důvod, proč se dále držet švédské platformy. Pokračování provozu stávajících Gripenů má totiž kromě řady výhod i svá rizika, na které je potřeba upozornit.
V roce 2027 se totiž může stát, že ČR bude jediným uživatelem švédských letounů v celém NATO. To by samozřejmě nebyl až takový problém, neboť podobných případů je v alianci nespočet, ostatně není potřeba chodit příliš daleko, kdy AČR bude zřejmě jediným aliančním uživatelem vrtulníkové platformy H-1 v Evropě. Mnohem závažnější však je, že v roce 2027 budou české Gripeny již 22-23 let staré a jejich předpokládaný nálet se bude pohybovat okolo 3.000 až 3.200 letových hodin. To samozřejmě není nijak extrémně závratné číslo, neboť švédský výrobce udává životnost strojů Gripen C/D hodnotou až 8.000 letových hodin. Jenže tato teoretická hodnota platí pouze v případě, pokud je letadlo provozováno v rámci navrhovaného konstrukčního spektra. V případě českých Gripenů je však problém, že tyto letouny byly po celou dobu provozovány výhradně k plnění A2A úkolů, což se samozřejmě projevuje na výraznějším opotřebení draku, který je při vzdušném boji namáhán mnohem více než při plnění běžných úkolů CAS či A2G. Mnohem důležitější tak bude celkové vyhodnocení dat ze snímačů únavového zatížení konstrukce Gripenu, tzv. FRAME, které zaznamenávají zatížení G na celé řadě míst konstrukce a vypočítávají reálnou zbývající životnost.
Větší namáhání celé konstrukce tak sebou nese určité riziko, že by se na českých Gripenech mohly v budoucnu objevit různé strukturální poruchy, které dokážou klidně na několik týdnů či měsíců odstavit celou flotilu strojů, ostatně podobných případů bylo na světě zaznamenáno již nespočet. Opotřebení se netýká pouze samotného draku, ale i celé řady vnitřních systémů. Například hydraulický rozvod může vykazovat různé mikrotrhliny, palivový rozvod zase může tvořit průsaky apod. Bude tedy nezbytně nutné posoudit celkový stav všech letounů a vyhodnotit, zda je reálné je stávajícím způsobem provozovat třeba až do rozmezí let 2035 až 2040 bez nějakých zásadních oprav, spojených se zesilováním důležitých a namáhaných konstrukčních celků. Zde se jedná asi o největší riziko, neboť veškeré případné práce na prodloužení technického života v rámci programu SLEP (Service Life Extension Program) či neplánovaného zesilování částí konstrukce se pochopitelně promítnou do ceny letové hodiny, která již nemusí být tak výhodná, jako nyní.
Další provoz Gripenů C/D však zároveň skýtá i zajímavou příležitost na pořízení dalších cca 12-14 letounů pro přezbrojení 212. taktické letky, která doposud létá na podzvukových Alkách. V době končícího druhého pronájmu Gripenů totiž musí AČR vyřešit další zapeklitou otázku, a to jakým způsobem pokračovat s letouny L-159A. Jednomístné stroje totiž budou postupně dolétávat resurs po revizi PP16 a armáda se musí rozhodnout, jak dál s Alkami. Výrobce Aero Vodochody samozřejmě chce, aby armáda pokračovala v provozu jednomístných L-159A i nadále. Tato varianta je samozřejmě díky různým lobbistickým tlakům reálná, letouny by však zcela určitě musely projít zásadní modernizací MLU (Mid-Life Update), neboť jejich reálné bojové operační schopnosti jsou i přes drobné upgrady poměrně problematické. Ostatně o tomto problému hovořil na nedávném jednání bezpečnostního výboru parlamentu i plk. gšt. Ing. Jan Susekár ze Sekce rozvoje sil MO, který mimo jiné uvedl, že „Letouny L-159 z Aero Vodochody odpovídají roku 2000, kdy byly pořízeny a potřebují velkou modernizaci. Proto připravujeme doporučení, co s letouny L-159 po roce 2027.“
Samotný koncept modernizace má výrobce připravený a údajně s ním už seznámil Ministerstvo obrany. O konkrétním rozsahu upgrade zatím můžeme pouze spekulovat, ale s největší pravděpodobností půjde o projekt modernizace, založený na konceptu F/A-259 Striker, tedy integrace izraelských technologií do draku L-159 plus některé další úpravy. Bohužel jiné cesty kvůli problémům s původním integrátorem software, jímž je malá americká firma Vdot Systems z Kalifornie, v podstatě již ani není. Je však otázkou, zda by bezesporu velmi nákladná modernizace přinesla kýžený efekt, ostatně samotná armáda se zatím spíše přiklání k názoru, že letoun L-159A již své poslání při přechodu na západní techniku splnil a spíše hledá řešení, jak nahradit podzvukové Alky jinou nadzvukovou platformou s vyššími výkony, nosností výzbroje, doletem a účinnějším zbraňovým systémem, který by možnosti taktického letectva posunul opět dál.
Zde by právě bylo možným řešením pořídit za rozumné náklady další letouny Gripen C/D, jejichž části se bude Flygvapnet zbavovat v souvislosti s přezbrojením čtyř taktických letek na úplně nové letouny Gripen E. Lze samozřejmě předpokládat, že švédské letectvo vyřadí jako první nejstarší letouny JAS-39C, i tak by šlo o stroje s pravděpodobně menším náletem, než mají současné české Gripeny. Druhou možností, jež se původně velmi vážně zvažovala, je převzetí maďarských JAS-39C/D EBS HU, u kterých se předpokládala jejich dostupnost po roce 2026, a rozhodně nešlo a stále nejde o úplně nereálnou možnost. Páteř taktického letectva by tak tvořila výhradně nadzvuková technika, čili 211. taktická letka s původní výzbrojí, věnující se výhradně úkolům vzdušného boje A2A, dále 212. taktická letka s dokoupenými 12-ti až 14-ti letouny JAS-39C/D, plnící převážně protizemní údery A2G plus úkoly přímé letecké podpory CAS, a konečně 213. výcviková letka by převzala cca 6-8 ks jednomístných L-159A, jež by doplnily osm kusů dvoumístných L-159T2 (starší T1+ již budou v předmětném období pravděpodobně upgradovány do nejnovějšího standardu T2).
Toto finančně asi nejpřijatelnější řešení rozvoje taktického letectva by vzdušné síly posunulo opět alespoň o malý krůček dopředu. Jde samozřejmě o řešení, které je zcela závislé na výhodnosti a reálnosti švédské nabídky na odkup starších švédských strojů, s ohledem na jejich další provoz až do období let 2037-2040 a nutné modernizace. V případě akvizice úplně nových bojových letounů a při přezbrojení dvou letek v minimalistickém celkovém počtu 24 strojů je totiž nutné počítat s pořizovacími náklady v řádu 80-100 mld. Kč, což je v současné politické konstelaci a dalších připravovaných škrtech obranného rozpočtu poměrně nereálné. Stačí se totiž podívat na současný nákup BVP, kdy jde přitom o „pouhých“ 50 mld. Kč. Samozřejmě pořízení nových letounů by mělo dlouhodobější efekt a vyřešilo by situaci taktického letectva minimálně do roku 2050, podobná „pozitiva“ však česká politická reprezentace zřejmě nevyslyší.
Každopádně i další pokračování na platformě Gripen C/D si vyžádá nezbytnou a nákladnou modernizaci, jejíž koncept švédský výrobce připravuje a díky kterému starší Gripeny získají schopnosti letounů generace 4+. Společnost Saab získala v prosinci loňského roku od švédského úřadu pro vyzbrojování (FMV) zakázku na definování budoucích požadavků, nezbytných pro pokračování provozu a dostupnosti starší platformy Gripen C/D až do roku 2035. Výrobce musí poměrně přesně definovat veškeré nutné upgrady, které jsou nyní k dispozici, nebo budou v budoucnu potřebné, a zároveň jasně predikovat, jaké náklady a čas jsou zapotřebí k jejich implementaci. Dále by se mělo jednat o vytipování a následnou výměnu některých starších komponent, které budou v následujících letech těžko dostupné a mohly by ohrozit provoz platformy až do zmiňovaného roku 2035.
Kromě protiletadlových Meteorů získaly Gripeny po aktualizaci MS20 schopnost nosit i tzv. malorozměrové pumy GBU-39/B SDB od americké společnosti Boeing s kombinovaným inerciálním/GPS naváděním. Ty se většinou navěšují na pylony č. 3 přes sdružený závěsník BRU-61A pro celkově čtyři pumy SDB. Výrobce dále od loňského roku testuje novou prototypovou anténu typu AESA, instalovanou k letovým zkouškám na dvoumístném stroji JAS-39D výr. č. 39800. Anténa disponuje necelými 1 000 vysílacími a přijímacími moduly TRM (Transmitter-Receiver Module), využívající novou technologii integrovaných obvodů na bázi polovodičů nitridu galia (GaN). (foto: Saab AB, www.saab.com)
O konkrétních modernizačních plánech zatím můžeme opět jen spekulovat, je ale velice pravděpodobné, že výrobce bude chtít implementovat na starší platformu co možná nejvíce technologií z vývoje nového Gripenu E. Určitou představu o rozsahu a podobě případného upgrade je možné odvodit z návrhu výrobce na tzv. modernizaci, neoficiálně označovanou jako JAS-39C+. Jako velmi pravděpodobný se tak jeví upgrade radaru za použití nové antény AESA, využívající technologii integrovaných obvodů na bázi polovodičů nitridu galia (GaN), jež byla otestována v dubnu 2020 na spárce JAS-39D takt. č. 800, dále integrace nového podvěsného rušícího kontejneru EAJP (Electronic Attack Jammer Pod), který je součástí rodiny systémů elektronického boje Arexis a který již prošel v listopadu 2019 letovými testy na dvoumístném JAS-39D takt. č. 822.
Výrobce rovněž nabízí upgrade systému vlastní ochrany na verzi EWS-39 Mark II a možnou zástavbu čidel MAWS (Missile Approach Warning System), upozorňujících na hrozbu odpálených protiletadlových střel. V nabídce výrobce jsou rovněž nové pylony s integrovanými a zapuštěnými kazetami CMDS (Counter Measure Dispenser Systems) pro klamné cíle CHAFF a FLARE, které mají výrazně snižovat celkový radarový odraz letounu, plus implementace nového systému aktivních protiopatření, známého pod názvem EAD Brite Cloud (Expendable Active Decoy). Saab dále plánuje zástavbu nového systému utajeného spojení secure voice SATURN, implementaci nového vysokorychlostního datalinku a čidla IRST, které bude s největší pravděpodobností převzato z Gripenu E. Samostatnou kapitolou je pak integrace nové výzbroje v podobě například střel KEPD-350 či implementace přílbového zaměřovače druhé generace Targo II apod. Různé možnosti jsou tedy na stole a bude opravdu záležet pouze a jen na výhodnosti konkrétní švédské nabídky.
České Gripeny představují v současné konfiguraci stále velmi účinný zbraňový systém, který trápí spíše absence moderní výzbroje a některého vybavení. V případě jejich provozu i po roce 2027 však bude nutná další modernizace, která zajistí operační použití tohoto typu za horizont roku 2035. Zároveň by se tím otevřela možnost na přezbrojení 212. taktické letky za rozumné finanční náklady, čímž by „Peřinova“ letka získala přeci jenom výkonnější a lépe vybavenou platformu pro CAS a protizemní údery obecně. (2x foto: prap. Martin Král, 21. zTL Čáslav)
Gripen E – slepá vývojová ulička, nebo zázračný elektronický Stealth?
Není opět asi žádným tajemství, že část armády preferuje spíše přechod na novou platformu Gripen E. Známý a velmi dobře informovaný britský letecký novinář Alan Warnes před časem na základě rozhovorů s výrobcem sice naznačoval, že tento nejnovější produkt společnosti Saab zřejmě nebude ČR nabízen jako náhrada starších Gripenů C/D, časy se ale mění a nakonec i tato varianta bude bezpochyby ve hře.
Samotnému letounu jsme se na našich stránkách podrobně věnovali v článku „Saab JAS-39E – nástupce osvědčených strojů Gripen C/D ve Vzdušných silách Armády České republiky?,“ proto nyní jen velmi stručně. Samotný Gripen E vznikl na základě požadavků Flygvapnetu a především některých potencionálních zákazníků, kteří požadovali přeci jenom o něco výkonnější platformu s vyšším doletem a nosností výzbroje, než nabízela první generace Gripenů A/B/C/D, tak aby nová verze byla v budoucnu konkurenceschopná na zahraničních trzích i proti výkonnějším dvoumotorovým strojům. Švédský výrobce se tak vydal podobnou cestou jako americký Boeing při vývoji Super Hornetu, a nový Gripen E oproti svému předchůdci trochu „přifoukl“ a vybavil výkonnější pohonnou jednotkou. Ačkoliv je stále svým vzhledem velmi podobný svému předchůdci a využívá stejnou aerodynamickou koncepci, ve skutečnosti jde v případě Gripenu E o úplně novou konstrukci, která integruje nejmodernější prvky letounů 5. generace.
Přestože je nový Gripen E letoun s vyšší maximální vzletovou hmotností, větší interní zásobou paliva a výkonnějším motorem než jeho menší předchůdce, stále jde v kategorii multi-role bojových letounů o poměrně lehký stroj. Výrobce vsadil na integraci moderních prvků 5. generace a místo zásadních a finančně velmi náročných konstrukčních úprav směřujících k potlačení radarového odrazu sází spíše na tzv. „elektronický stealth“, což by měla být další silná stránka švédského bojovníka. Zda tomu tak skutečně bude, nebo jde o slepou vývojovou uličku, ukáže až čas. (foto: Jamie Hunter, www.saab.com)
Kromě instalace nové pohonné jednotky General Electric F414-GE-39E s vyšším tahem, větší zásobě interního paliva a tím pádem vyššího doletu, nosnosti výzbroje a většího počtu závěsných bodů pro výzbroj je silnou stránkou nového Gripenu E především zcela nová architektura jeho palubních elektronických systémů. Ty jsou nyní navrženy tak, že software i hardware nezbytně nutný pro samotný let je zcela oddělen od systémů používaných k bojové činnosti, komunikaci a podobně. Tento koncept, označovaný jako DIMA (Distributed Integrated Modular Avionics) tak umožňuje mnohem rychlejší implementaci nového hardwaru a aktualizaci software, než tomu bylo u předcházející generace. V praxi to znamená, že jde mnohem jednodušeji měnit například palubní počítače, tak aby šlo neustále zvyšovat výpočetní výkon. Zároveň to také znamená, že zákazníci mohou navrhovat a vyvíjet svůj vlastní software, což umožňuje rychlé zavádění nových technologií a systémů, aniž by byli limitováni možnostmi palubního hardware. V tomto ohledu je nový Gripen skutečně hodně vepředu.
Mezi další moderní prvky patří nový radiolokátor Leonardo ES-05 Raven s aktivním elektronickým vychylováním paprsku AESA (Active Electronically Scanned Array), jehož anténu lze navíc mechanicky natáčet (tzv. swashplate koncept), dále pasivní elektrooptický infračervený vyhledávací a zaměřovací systém IRST (Infra Red Search and Track) Leonardo Skyward-G nebo úplně nový systém elektronického boje EWS a 360 stupňový systém vlastní ochrany před vystřelenou raketou MAWS. Výrobce zároveň deklaruje, že provozní náklady Gripenu E budou stále na velmi nízké úrovni, především oproti dalším konkurentům 5. generace.
Poměrně rozhodujícím faktorem bude pořizovací cena, kterou zatím můžeme v případě ČR pouze odhadovat. Někteří internetoví „rádoby odborníci“ totiž cenu nového Gripenu E vypočítávají ze známého kontraktu s Brazílií v hodnotě 5,4 miliardy dolarů, bohužel tento na první pohled jednoduchý výpočet je zcela nesmyslný a to z několika poměrně důležitých důvodů. Celý kontrakt mezi Švédskem a Brazílií na pořízení celkem 36 strojů (28 kusů jednomístné verze JAS-39E a osm kusů pak zcela nové dvoumístné varianty JAS-39F) je totiž postaven na mezivládní dohodě, díky které je v Brazílii vybudována úplně nová infrastruktura pro výrobu a další vývoj Gripenu. Samotná výroba konstrukčních celků tak bude probíhat v nové továrně SAM (Saab Aeronautica Montagens) v Sao Bernardo do Campo, zatímco finální montáž pak v Gaviao Peixoto, kde zároveň vzniklo středisko GDDN (Gripen Design and Development Network) a nové zkušební centrum pro další vývoj platformy Gripen E/F. S tím pochopitelně souvisí i zaškolení stovek odborných pracovníků. Co je ale mnohem důležitější, je přenos potřebného know-how, kdy se Brazílie nejen podílí na současném vývoji Gripenu E, produkci některých jeho důležitých součástí a integraci řady systémů včetně výzbroje domácí produkce, ale přímo iniciuje vývoj úplně nového dvoumístného Gripenu F, který vzniká v podstatě v plné režii Brazílie. Přeloženo do srozumitelného jazyka, Brazilci tak tímto kontraktem získají plnou schopnost vyvíjet a vyrábět moderní bojové letouny 4,5 generace.
Stejně tak nelze stanovit cenu ani podle finského tendru HX, kde je poptáváno mnohem více letounů a součástí švédské nabídky je i dvojice specializovaných letounů včasné výstrahy GlobalEye AEW&C, plus návrh průmyslové spolupráce při výrobě a konečné montáži na finském území, včetně zřízení střediska pro podporu a vývoj přímo ve Finsku. A dalším příkladem by mohlo být Švýcarsko, které mělo v nakonec neuskutečněném tendru z roku 2011 získat v průběhu let 2018-2020 celkem 22 letounů Gripen E* jako náhradu za pomalu stárnoucí stroje F-5E. I v tomto případě byla nabídnuta silná průmyslová spolupráce, Švýcarsko se mělo stát významným partnerem při samotném vývoji Gripenu E a společnost RUAG plánovala vyrábět některé konstrukční části včetně závěsníků a úplně nových velkoobjemových přídavných nádrží na 1700 litrů paliva.
Poznámka* – na českém internetu se bohužel stále objevuje naprosto chybná informace, že Švýcarsko hodlalo pořídit starší letouny JAS-39C/D. Ve skutečnosti měly být tyto letouny švýcarskému letectvu pouze zapůjčeny v počtu 8+3 a provozovány až do příchodu nových Gripenů E, tak aby se piloti letounů F-5E mohli seznámit s technologií strojů 4. generace.
V případě podobných nabídek prostě neexistuje katalogová cena, ale vše se odvíjí na základě požadavků každého konkrétního zákazníka, rozsahu přenesené výroby, vývoje společně s poskytnutím know-how apod. Stanovit tedy pořizovací náklady na základě zahraničních akvizic, u kterých prokazatelně došlo k značnému přenosu vývojové a výrobní technologie může být velmi ošidné. Podobné ambice na kompletní přenos know-how a potřebu vyrábět bojové letouny zřejmě ČR mít nebude, nikdy však neříkej nikdy. Je totiž možné, že nová politická reprezentace bude i v tomto případě požadovat určité procentní zapojení českého průmyslu, což je věc samozřejmě chvályhodná, a například českému výrobci AERO Vodochody AEROSPACE by značně pomohla, na druhou stranu jakýkoliv požadavek na přenos výroby či technologií bude mít vliv na výslednou cenu, a to směrem nahoru. I přesto si autor dovolí odhadnout, že cena pořízení nové generace Gripenů bude v dnešní době pro ČR značná a může klidně atakovat hranici 50-55 mld. za 14 letounů v závislosti na množství a typu pořizované výzbroje. Jde ale opravdu jen o hrubý odhad.
Z pohledu operačních schopností by nový Gripen E samozřejmě potřebám AČR plně dostačoval a zároveň by taktické letectvo opět posunul o nutný kus dopředu. Zároveň i u tohoto typu je potřeba upozornit na některé problematické věci, které by jeho akvizici provázely. Jedním z nich je fakt, že ČR by v případě jejich pořízení byla s největší pravděpodobností jejich jediným aliančním uživatelem. Kromě samotného Švédska je Gripen E v současné době reálně nabízen pouze Finsku a určitý zájem projevuje Rakousko, jinak se všechny ostatní státy nakonec vydaly jinou cestou. Ještě závažnějším faktem je skutečnost, že i samotný švédský Flygvapnet chápe nový Gripen E pouze jako přechodový typ a plánuje jím přezbrojit pouze dvě taktická křídla s celkově čtyřmi letkami. Přitom výrobce si původně namlouval, že nakonec dojde k odebrání až 120ks nových letounů a švédské letectvo jimi kompletně nahradí starší Gripeny C/D. K tomu ale podle finálního rozhodnutí z loňského roku nedojde a současné letouny JAS-39C/D budou sloužit minimálně u jednoho křídla švédského letectva až do roku 2035 (možná i déle) a část bude používána pro účely pokračovacího bojového výcviku (především spárky JAS-39D).
Ministerstvo obrany zároveň musí vzít v potaz důležité vyjádření výrobce, který chce na Gripen E zatím integrovat převážně moderní evropskou výzbroj v podobě protiletadlových střel IRIS-T, MBDA Meteor a protizemní výzbroje GBU-49, GBU-39 SDB či protilodních střel RBS-15F ER společně se stand-off municí KEPD-350. V praxi to znamená, že se zatím vůbec nepočítá s implementací starších protiletadlových střel AIM-9L/M Sidewinder, AIM-120B/C-5 AMRAAM, či protizemní výzbroje GBU-12. Tomuto rozhodnutí výrobce se samozřejmě nelze moc divit, jenže právě pro ČR by taková věc představovala poměrně značný problém, neb integraci americké výzbroje by si musela platit ze svého, nebo by musela nakoupit onu převážně evropskou výzbroj. Obdobný problém může nastat s certifikací procedur AAR na letoun A330MRTT, který používá Mnohonárodní flotila víceúčelových tankovacích a transportních letadel MMF, ke které se v říjnu 2018 připojila i Česká republika. Švédsko totiž upřednostňuje spolupráci s americkými tankery a je tak velmi pravděpodobné, že nový Gripen E bude z počátku certifikován pouze na stroje KC-135R, KC-46 a vlastní Tp.84, zatímco certifikaci na evropský A330MRTT by musela opět financovat ČR. Ostatně tento problém se nyní řeší i v případě Gripenů C/D, kdy se Švédsku a Maďarsku do podobného projektu příliš nechce a náš stát pochopitelně zase netouží, aby černý Petr s účtem za certifikaci zůstal pouze v jeho kapse. Zatím to však vypadá, že náklady za certifikaci chce ČR pravděpodobně odečíst z ročního poplatku za účast v MMF.
Celý velmi náročný program letových zkoušek v režii výrobce, úřadu FMS a samotného Flygvapnetu stále pokračuje a zavedení typu do výzbroje se pomalu blíží. Výrobce deklaruje dosažení počátečních operačních schopností IOC na rok 2023, kdy má nový Gripen E disponovat plnou způsobilostí pro vedení vzdušného boje A2A. Plných operačních schopností FOC, tedy i možností úderů proti pozemním cílům za použití širokého portfolia protizemní munice se plánuje dosáhnout až v roce 2026, což jen ukazuje na náročnost celého programu. Čili v době teoretického pořízení Českou republikou už by se mělo jednat o letoun se všemi plánovanými schopnostmi, pokud samozřejmě nedojde k nějakému neplánovanému zdržení v celém programu.
Závěrem lze konstatovat, že pořízení nového Gripenu E by tak bylo s řadou otazníků a představitelé ministerstva si musí velmi zodpovědně vyhodnotit, zda se finančně náročná akvizice a provoz letounů generace 4+ zhruba do roku 2050 vůbec vyplatí, když v téže době již budou standardem letouny 5. generace, a pravděpodobně i úplně nové stroje 6. generace.
Autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com, korektura Radim Špalek
Velké poděkování si zaslouží známý umělecký fotograf Stanislav Petera za svolení publikovat některé jeho fotografie v obou dílech. Standovu uměleckou a naprosto originální tvorbu je možno shlédnout na jeho webu www.stanislavpetera.com. A poděkování samozřejmě patří i prap. Martinu Královi z 21. zTL za možnost publikovat jeho fotografie, přičemž Martinovu tvorbu můžete sledovat na jeho facebookovém profilu Air & Camera
Autor by chtěl zároveň vyvrátit fámy, že dostal od všech výrobců tučně zaplaceno v Eurech a US dolarech, což je samozřejmě špinavá pomluva, a navíc ta částka vůbec nesouhlasí :o))) Zároveň čestně prohlašuje, že veškeré informace obsažené v článku pocházejí z otevřených zdrojů, nebo zpravodajských informací KGB, GRU a Stasi.
Nový Gripen E stále prochází intenzivními testy. Například první prototyp 39-8 se v dubnu letošního roku podílel na zkouškách střely Meteor nad severním Švédskem, zatímco na druhém sériovém stroji č. 6002 se testuje finální verze kokpitu s širokoúhlým displejem WAD a dále různé taktické systémy, jako čidla MAWS (Missile Approach Warning System) či palubní systém vlastní ochrany MFS-EW (Multi Functional System-Electronic Warfare). Horní snímek jej navíc zachycuje s výzbrojí v podobě čtyřech střel Meteor, dvojice Iris-T a s nově instalovaným pasivním infračerveným vyhledávacím a zaměřovacím systémem IRST (Infra Red Search and Track) Leonardo Skyward-G. V letošním roce plánuje Saab produkci dalších šesti sériových strojů čísel 6005 až 6010, z nichž čtyři si převezme brazilské letectvo a dva domácí Flygvapnet. (foto: Jörgen Ericsson a Jamie Hunter, Saab AB, www.saab.com)
(úvodní foto: Stanislav Petera, www.stanislavpetera.com)
Zdroje:
Archív redakce czechairforce.com
Články a aktuality na webu czechairforce.com
Oficiální stránky výrobce Saab, www.saab.com
Oficiální stránky AČR, www.army.cz
Oficiální stránky výrobce ALKAN, http://www.alkan.fr/products/featured/
Čáslavská základna v pandemii obstála – rozhovor s velitelem 21. zTL plk. Jaroslavem Míkou, autor Tomáš Soušek, Letectví+Kosmonautika 7/2021
Sweden’s Bigger Badder Gripen Fighter Packs A Lot Of Punch In An Incredibly Efficient Package, autor Jamie Hunter, The War Zone, https://www.thedrive.com/the-war-zone/39081/swedens-bigger-badder-gripen-fighter-packs-a-lot-of-punch-in-an-incredibly-efficient-package
Hledá se nástupce za dosluhující Gripeny. Ministerstvo má tři varianty. S nabídkou přišli Američané, autor Markéta Řeháková, Hospodářské noviny, https://archiv.ihned.cz/c1-66943160-hleda-se-nastupce-za-dosluhujici-gripeny-americane-nabizi-letouny-f-16-f-18-a-f-35
(aktualizace: 10. 8. 2021)
