Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 2.část
Část druhá / Příliš vzdálené letiště.
Úvodní parafrází na název známého filmu z roku 1977 o výsadkové operaci „Market Garden“ z druhé světové války, se dostáváme k jednomu z klíčových střetnutí právě probíhajícího konfliktu na Ukrajině. Následující řádky si nedávají za cíl přinést vyčerpávající pohled na tuto událost, protože v této době ještě není ani možné nezávisle posoudit a ověřit všechny dostupné informace. Nicméně i tak je myslím zajímavé přiblížit tuto ambiciózní ruskou aeromobilní operaci, která měla za úkol obsazení letiště v Hostomelu cca. 10 km severozápadně od Kyjeva, což mělo následně umožnit obsazení hlavního města elitními jednotkami výsadkových vojsk (VDV), změnu režimu a dosazení loutkové vlády podřízené Ruské federaci.
Směr Hostomel!
Zatímco v Kyjevské oblasti od rána zněly sporadické výbuchy ruských střel s plochou dráhou letu a taktických operačních raket, které se alespoň pro tento moment zaměřovaly na vojenské cíle, tak okolo 8 hod. překročila hranice z Běloruska na Ukrajinu severně od Kyjeva kombinovaná formace vrtulníků VKS RF, která čítala cca. 30-34 strojů *1. Byla tak zahájena rusko-ukrajinská šachová partie, jejímž cílem bylo ovládnutí Antonovova letiště v Hostomelu cca. 10 km severozápadně od hlavního města Ukrajiny – Kyjeva. Plán byl zhruba takový, že cca. 300 výsadkářů VDV obsadí po překvapivém vysazení z vrtulníků celou letištní plochu, na kterou následně dosednou transportní Il-76MD s paradesantními jednotkami 76. gardové úderné výsadkové divize z Pskova, a tito vojáci vybavení již obrněnou technikou provedou rychlý výpad do Kyjeva směrem k vládní čtvrti za účelem zajmout nebo zlikvidovat legitimně zvolenou vládu vedenou prezidentem Volodymyrem Zelenským. Celé to měl být jeden velký „šturm,“ jenž spoléhal na hodně proměnných, které si zjevně plánovači v ruském generálním štábu upravili k obrazu svému. Naštěstí pro Ukrajinu a celý svobodný svět.
Celkový pohled na cíl ruského výsadku dne 24. února 2022 – civilní mezinárodní letiště Hostomel (UKKM) SZ od Kyjeva. Celému komplexu dominuje RWY 15/33 o rozměrech 3 500 x 56 m, která umožňovala bezproblémový provoz jediného a největšího nákladního letounu světa – An-225 Mrija. Letiště je právě sídlem konstrukční kanceláře Antonov, která odtud provozuje komerční nákladní dopravu mj. typy An-22 Antej, An-124 Ruslan a An-225 Mrija, včetně letů pro alianční program SALIS. (Foto archiv autora via Wikipedia)
Můžeme se jen domnívat, zda si vzali za vzor začátek operace „Dunaj“, tedy invazní akci, kdy vojska tehdejší Varšavské smlouvy začala obsazovat v noci z 20. – 21. srpna 1968 Československo, přičemž prvním cílem bylo právě civilní mezinárodní letiště v Praze-Ruzyni, na kterém začaly ještě během tmy dosedat čtyřmotorové transportní vojenské letouny An-12 VVS-SA přivážející sovětské výsadkové jednotky, které poté poměrně hladce a bez většího odporu obsadily všechna důležitá místa ve městě samotném ještě do ranních hodin a paralyzovaly tak sebemenší snahu o nějaký hypotetický organizovaný odpor ze strany politického vedení země, či Československé lidové armády.
V ruských představách tedy mělo zřejmě vše vypadat nějak podobně i v Kyjevě o téměr 54 roků později. Jenže díky neočekávané, intenzivní a zarputilé ukrajinské obraně, která nastala od prvního okamžiku, kdy se invazní vojska pokusila o překročení státní hranice, se tento plán začal poměrně brzy hroutit jako domeček z karet. Ale nepředbíhejme událostem a pojďme se podívat zpět do Hostomelu pěkně krok po kroku.
Útočná skupina VKS RF, startující z více letišť a předsunutých ploch v jižním Bělorusku, byla tvořena zejména transportními Mi-8AMTŠ, které mnohdy měly na vnějších závěsnících dvojici standardních raketnic B-8V20 pro 20 ks neřízených raket S-8 ráže 80 mm. Každá „osmička“ nesla dále hlavně 16-17 plně vyzbrojených výsadkářů a přitom je minimálně u části vrtulníků zdokumentováno ještě použití žluté válcové přídavné nádrže přímo v nákladové kabině, kde se k ní musel výsadek „napasovat“. Vzhledem k tomu, že během útoku na letiště Hostomel jsem zatím nezaznamenal žádnou fotografii, která by zobrazovala Mi-8AMTŠ s obvyklejšími vnějšími přídavnými „baky“ PTB-450, tak je možné, že tyto vnitřní přídavné nádrže nesla většina „osmiček“ účastnících se útoku. Na svých palubách nesly Mi-8AMTŠ výsadkáře VDV – podle většiny zdrojů se mělo jednat o příslušníky elitní 45. brigády SPECNAZ z Kubinky a 31. samostatné gardové úderné výsadkové brigády z Uljanovsku, tedy část toho nejlepšího, co mohla ruská armáda pro útok provedený tímto způsobem vůbec použít. Ochranný doprovod, který měl výsadku poskytnout hlavně prvotní palebnou podporu přímo na místě, byl tvořen bitevními stroji Ka-52, Mi-24P a Mi-35M. Zejména od moderních bitevních Kamovů s unikátní koncepcí dvou hlavních souosých protiběžných rotorů, si zřejmě velení ruského letectva hodně slibovalo.
Útočná skupina vrtulníků VKS RF mířící na letiště v Hostomelu právě překonává řeku Dnipro u Vyšhorodu severně od Kyjeva. V červeném kroužku je označen jeden z bitevních „Krokodýlů“ – Mi-24P nebo Mi-35M, který právě inkasoval zásah od PLŘS MANPADS. Začíná hořet a stáčet se doleva, aby následně dopadl na vodní hladinu a bezezbytku pod ní zmizel. Jak se autor domnívá, tak se mohlo zřejmě jednat o první fatální ztrátu VKS RF v této „speciální vojenské operaci“. Za Hindem letí těsně nad Dniprem transportní Mi-8AMTŠ, která začíná vypouštět „fléry“, ale zároveň její posádka v následujícím okamžiku „škrtne“ podvozkem o vodu a podaří se jí vyváznout jen s největším štěstím. (Foto archiv autora via Roman Malko)
Celá formace vrtulníků se pohybovala ukrajinským vzdušným prostorem s maximální snahou o ukrytí své přítomnosti, aby se do cílové destinace dostala pokud možno nepozorovaně. Proto byla zvolena velmi nízká výška letu těsně nad zemí, kdy v prvotní fázi akce zřejmě skupina využila uzavřeného a vylidněného prostoru v okolí jaderné elektrárny Černobyl a následně pokračovala letem nad hladinou řeky Dnipro směrem na jih k samotnému Kyjevu.
Zde u Vyšhorodu došlo asi k prvnímu střetu útočících ruských vrtulníků s ukrajinskými obránci. Při přeletu samotného Dnipru, který se v těchto místech zužuje z velké nádržní plochy rozprostírající se severně od Kyjeva, ale stále má od jednoho břehu na druhý šířku více než 2 km, byla formace vrtulníků napadena prvními oddíly s ručně odpalovanými PLŘS MANPADS. Vzhledem k široké paletě typu této výzbroje, kterou disponuje ukrajinská armáda po všech zahraničních akvizicích v minulých měsících, nelze přesně specifikovat typy, které byly konkrétně použity v našem případě, ale jednalo se zřejmě buď o starší sovětské 9K32 Strela-2 (SA-7 Grail), či novější 9K38 Igla (SA-18 Grouse), nebo nelze zcela vyloučit ani nově dodané polské komplety Piorun, které se později velmi osvědčily v dalších bojích. A nesmíme zapomenout ani na legendární a v bojích divokého Afghánistánu osvědčené FIM-92 Stinger.
V každém případě se nad vodní hladinou Dnipru odehrálo první drama s tragickým koncem pro posádky dvou z doprovodných bitevních vrtulníků Mi-24P / Mi-35M. Hindy letící těsně nad vodou inkasovaly zásahy jednou z výše uvedených PLŘS, přičemž ten, který byl zachycen na video, začal okamžitě hořet a stáčet se na levou stranu. Náklon skončil pádem do vody tak, že bylo hotovo během pár vteřin bez naděje na záchranu některého člena posádky, protože nad Mi-24P / Mi-35M se okamžitě zavřela voda.
Okolo letící Mi-8AMTŠ měly zjevnou výhodu v tom, že byly vybaveny obranným systémem proti PLŘS L-370 Vitebsk, jehož automatická činnost byla po celou dobu přeletu jezera signalizována autonomně odpalovanými IČ klamnými cíly, což z laického pohledu mohlo vypadat jako pěkný a efektní ohňostroj, nicméně v tu chvíli musela tepová frekvence posádek VKS RF začít dosahovat vysoce nadlimitních hodnot. Jedna z Mi-8AMTŠ letící těsně za zasaženým Mi-24P / Mi-35M zřejmě zahlédla letící raketu, která zlikvidovala jejich bitevní doprovod, nebo byla varována signalizací v kabině a zkusila „osmičku“ ještě více „přibít“ k vodě. Už tak malá výška letu ale neposkytovala dostatečnou rezervu pro takový manévr a vrtulník si „škrtl“ podvozkem o vodní hladinu. Štěstěna však v tuto chvíli byla k této posádce milostivější než k jejím kolegům o pár okamžiků dříve, takže Mi-8AMTŠ se od vodní hladiny za mohutného vodního gejzíru jen odrazila a vrtulník pokračoval dále v letu ke svému operačnímu cíli v Hostomelu.
Dne 4. května 2022 byly zveřejněny fotografie vraku vrtulníku Mi-24P RF-95290 bortového čísla „červená 04“, který byl vyzvednut z řeky Dnipro u Vyšhorodu a definitivně se tím potvrdil sestřel z videa, které je zachyceno na fotografiích výše (i když je možné, že video samotné zachycuje zkázu druhého „Krokodýla“ Mi-35M RF-13024 „modrá 29“). Pro zajímavost – pozorný čtenář si může povšimnout, že tento Mi-24P nebyl vůbec vybaven standardním aktivním rušičem infračerveně naváděných PLŘS typu SOEP V1A Lipa (L-166V-11E Ispanka), který je normálně umístěn na konci motorového prostoru v místech, kde je na tomto vrtulníku pouze kulatý záslepný kryt. I když to jistě není hlavní důvod ztráty tohoto „Krokodýla“, tak absence rušiče mohla při sestřelu sehrát svou roli. (Foto archiv autora via MilitaryAviation.in.UA)
Dne 3. června 2022 byly zveřejněny fotografie vraku druhého sestřeleného Hindu vyzdviženého z řeky Dnipro u Vyšhorodu, kterým byl Mi-35M RF-13024 bortového čísla „modrá 29“. Po vytažení na břeh byla v troskách vrtulníku nalezena dvě těla posádky (jedním z nich byl zřejmě pilot mjr. Nikolaj Vladimirovič Bugaj). Jak je vidět z fotografií, tak tento Mi-35M nesl kamufláž složenou ze zelené a hnědozelené barvy na horních plochách a modrošedé na spodních partiích vrtulníku. Zároveň je také dobře viditelné, že na vnitřních závěsnících byl „Krokodýl“ vyzbrojen standardními raketnicemi B-8V20 pro 80 mm neřízené rakety S-8. (Foto archiv autora via MilitaryAviation.in.UA a NGU Press)
Po překonání řeky Dnipro pokračovala útočná formace ruských vrtulníků pravděpodobně směrem na jihozápad a to stále v nízkém letu těsně nad střechami budov na zemi. U očitých svědků, z nichž mnoho dokázalo průnik útočníků zachytit na svoje mobily, nemohlo nic podtrhovat dojem z tohoto masivního vzdušného útoku více, než zatažené nebe s temně olověnými mraky, které po celý den visely nízko nad zemí a jen dotvářely ponurou atmosféru této události, která byla ještě včera spíše v kategorii „impossible“ nebo maximálně „what if“. Scenérie, kterou bylo možné spatřit, si v některých ohledech nezadala se scénou „Ride of the Valkyries“z legendárního filmu Apocalypse Now od Francise Forda Coppoly.
Na cílovou plochu v Hostomelu dorazily jako první bitevní vrtulníky Mi-24P, Mi-35M a Ka-52, které měly za úkol potlačit jakýkoliv viditelný odpor ukrajinských obránců na zemi v prostoru letiště. V první fázi se jednalo zejména o veškeré prostředky PVO, které mohly ohrozit přílet Mi-8AMTŠ s výsadkem. Zejména některé „Aligátory“ byly proto v rámci možností „po zuby“ vyzbrojené maximálním počtem 12ks PTŘS 9K121 Vichr (AT-16 Scallion), zatímco další měly obligátní raketnice B-8V20 pro 80 mm neřízené rakety S-8. V obou případech pak nemohly chybět přídavné palivové nádrže o obsahu 540 l.
Pod ochranou bitevních vrtulníků se k letišti v Hostomelu postupně přibližovaly formace Mi-8AMTŠ, které po příletu nad plochu základny dosedly na vytipovaná místa a vysadily příslušníky VDV. Výsadkáři buď zaujali kruhovou obranu, pokud byli vysazeni okolo perimetru letiště, nebo naopak zamířili ke svým operačním cílům v podobě jednotlivých budov na základně. Ukrajinská armáda zde sice měla posádku, ale ta byla rychlým a překvapivým útokem zřejmě dosti zaskočena, přestože Ukrajina byla podle všeho informována ředitelem CIA Williamem J. Burnsem již v lednu 2022, že letiště v Hostomelu je jako jeden z pravděpodobných a hlavních cílů možné invaze v hledáčku ruských armádních plánovačů a zpravodajců. Ruští výsadkáři postupně začali obsazovat celý areál letiště a za pomocí PTRK se chystali blokovat příchod ukrajinských posil.
Přestože byl útok překvapivý, tak ukrajinská strana dokázala zareagovat velmi rychle. Část jednotek 4. brigády rychlé reakce Národní gardy Ukrajiny, které byly dislokovány přímo na letišti, začala klást tuhý odpor v rámci svých možností. Bohužel bez výbavy těžkými zbraněmi jen těžko mohla pomýšlet na více než „boj na zdrženou“. Zatímco zbylé jednotky této brigády rozmístěné v okolí Kyjeva burcoval poplach s rozkazem okamžitě zamířit na pomoc směrem do Hostomelu s BVP, tanky a dělostřelectvem, tak ke stejnému cíli mířily minimálně tři vrtulníky Mi-8 s 48 ukrajinskými výsadkáři pod velením por. Anatolije Charčenka. Jejich úkol byl také jasný. Ukrajinská rozvědka měla informaci o tom, že ruský vrtulníkový výsadek má za úkol připravit letiště v Hostomelu na přijetí dalších výsadkářů a techniky 76. gardové úderné výsadkové divize z Pskova v celkem 18 až 20 Il-76MD. Muži por. Charčenka měli tomuto přistání zabránit sestřelením některého z prvních přistávajících transportních Iljušinů, případně se pokusit o zablokování dráhy. Nikdo v tu chvíli zřejmě nevěděl, že dráha 15/33 o rozměrech 3 500 x 56 m však již v tuto dobu byla improvizovaně a duchapřítomně zatarasena letištní zabezpečovací technikou jako byla například vozidla s odklízecími pluhy na sníh a dalšími automobily, což bylo zachyceno mj. na video pořízené ruskými výsadkáři na palubě Mi-8AMTŠ, který s nimi přilétal na plochu vysazení právě přes RWY.
Záběr z videa, které pořídil výsadkář VDV, by měl zachycovat příslušníky 45. brigády SPECNAZ během výsadků z Mi-8AMTŠ přímo na letištní plochu v Hostomelu poblíž stojánky s civilními dopravními letouny společnosti Antonov. Hořícím strojem je An-74T UR-74010 patřící Antonov Airlines. (Foto archiv autora via VDV RF, Jussi Kettunen a Dmytro Antonov)
I když jednotka por. Charčenka po vysazení západně od civilního terminálu nakonec padla do palebné léčky při snaze dostat se dovnitř přes jednu ze zdí areálu letiště, tak dokázala alespoň vázat bojem jednotky protivníka a udávat souřadnice pro dělostřeleckou palbu, kterou později vedly posilové jednotky 4. brigády rychlé reakce Národní gardy Ukrajiny. Určitě také díky tomuto houževnatému odporu přispěli nejen ukrajinští výsadkáři k faktu, že výsadek z Il-76MD byl nakonec odvolán *2.
Od 22. února 2022 bylo nejméně 20 Il-76MD na základně, která byla ze záběrů geolokována zřejmě jako Rjazaň-Djagilevo, připravováno s velkou pravděpodobností pro výsadkovou akci do Hostomelu. Na fotografiích jsou mimo jiné vidět výsadková bojová vozidla BMD opatřená padáky pro možnost vysazení za letu, která jsou do Iljušinů také nakládána. To by indikovalo možnost, že ruské velení s tímto způsobem vysazení také kalkulovalo. Přímo identifikovat můžeme Il-76MD RA-76769. (Foto archiv autora via Rob Lee)
Bohužel pro ruskou stranu se ukázalo, že došlo k podcenění v plánování celé akce, která neměla dostatečnou podporu v rámci komplexní mise COMAO jak ji známe dle standardů NATO. Zatímco CAS a částečně i SEAD zajišťovaly bitevní vrtulníky Mi-24P, Mi-35M, Ka-52 (a později bitevní Su-25SM vzlétající také z Běloruska, ale nasazované zřejmě jen jednotlivě nebo maximálně jako dvojice strojů), tak na úkoly ECM a hlavně CAP přímo nad cílem velení VKS RF zřejmě zcela rezignovalo. Ve světle pozdějších ruských leteckých operací nad Ukrajinou je otázkou, zda se jednalo jen o podcenění ukrajinské obrany a očekávané rychlé obsazení letiště mělo být dosaženo pouze s vrtulníkovou technikou a následným výsadkem těžké techniky z Il-76MD, nebo, a to se zdá pravděpodobnější, VKS RF schopnostmi naplánovat a provést takovou kombinovanou leteckou operaci v tuto chvíli prostě nedisponovala. Alespoň ne v takovém rozsahu, aby si ji dovolila uskutečnit v „ostré akci“.
Buď jako buď, tak zatímco ukrajinská strana na začátku „zaspala“, přesto nakonec dokázala pružně zareagovat a byly to nakonec Vzdušné síly Ukrajiny (PSU), které na zbytek 24. února ovládly nebe nad Hostomelem. Jak se ukázalo, tak minimálně část jednotek na základnách v okolí Kyjeva musela být připravena na možnost vést protiúder proti možným invazním jednotkám. Nad Hostolemem se tak v tento den objevily vrtulníky i letouny PSU, které začaly nemilosrdně dotírat na jednotky VDV.
Nižší kvalitu tohoto záběru, pořízeného opět z videa, vyvažuje jeho unikátnost. Zachycuje útok dvojice ukrajinských Su-24M, které v nízkém náletu odpalují „fléry“ proti PLŘS MANPADS a shazují pumy brzděné padáky na RWY 15/33, aby ji alespoň pro tento den definitivně vyřadily z provozu (pravděpodobně se jedná o OFAB-500ŠR, protože speciální „protibetonové“ BeTAB-500ŠP, které by byly pro tento úkol jistě vhodnější, jsou v tomto případě ještě urychlovány přídavným raketovým motorem, jehož chod však na záběru není patrný). Jedná se o jeden z klíčových okamžiků „bojové mozaiky“ tohoto dne, který přispěl k tomu, že ruské transportní letouny Il-76MD s posilovými jednotkami VDV nakonec svůj úkol nemohly splnit. (Foto archiv autora via VDV RF)
Ze zveřejněných fotografií a video materiálů je možné doložit ukrajinské útoky dvojic Mi-24P s raketnicemi B-8V20 odpalující 80 mm neřízené rakety S-8, dále na ruské výsadkáře stejnými střelami z bloků B-8M1 útočily nízkoletící Migy-29 a do protiútoku na letišti v Hostomelu zasáhly pravděpodobně i Su-25M1 od 299. BrTA. I když není vyloučeno, že záběry na útočící „Hrábě“ ve skutečnosti zobrazovaly ruské „Grače“ Su-25SM operující ze základen v Bělorusku (např. z letiště Luninec). Zatím se zdá, že Su-25SM byly jediné bojové letouny VKS RF, které se nad Hostomelem během výsadku objevily.
V neposlední řadě byl proveden zejména velmi důležitý nálet pumami brzděnými padáky na RWY 15/33, které vedly v nízkém letu ukrajinské Su-24M. Tímto zásahem se podařilo, alespoň pro tento den, definitivně vyřadit z provozu RWY 15/33, která měla zanedlouho přijmout první transportní Il-76MD s posilovými jednotkami VDV včetně obrněné výsadkové techniky (pravděpodobně BMD-3 nebo BMD-4). Po tomto útoku však nezbylo ruské straně nic jiného, než tuto část plánu zrušit, protože zkoušet přistání velkých dopravních letadel na poškozené dráze, bylo příliš riskantní. Notabene když se v okolí letiště ještě pohybovaly ukrajinské jednotky s množstvím střel MANPADS, které si již vybíraly své cíle a daň v podobě zásahů prvních vrtulníků VKS RF přímo nad Hostomelem.
Soumrak „Aligátorů“
První ztrátou ruského vrtulníku, která byla medializována během útoku na Ukrajinu již během dopoledne 24. února, se stal právě jeden z Ka-52 útočících na Hostomel. Jednalo se o „Aligátor“, který byl kamuflován nepravidelnými poli zelené a zelenohnědé barvy na horních plochách a modrošedou na spodních částech trupu. Zvláštním znakem ruských vrtulníků, které se účastnily útoku na Hostomel, bylo zakrytí veškerého identifikačního označení poli tmavě šedé a černošedé barvy. Zmizely tak rudé hvězdy, nápisy „VKS ROSSII“, kódy „RF-xxxxx“ s pětimístným individuálním číslem každého stroje i bortová čísla. Naopak jediným viditelným identifikačním znakem těchto vrtulníků operujících z území Běloruska se stalo bílé písmeno „V“. Účel tohoto opatření není zatím přesně znám. V případě individuálních kódů „RF-xxxxx“ a bortových čísel by snad mohlo jít o snahu ztížit identifikaci konkrétního stroje, ale zakrytí státních znaků podle mého názoru spíše napovídá tomu, že prvotním záměrem bylo zcela „utajit“ operace ruských vrtulníků na Ukrajině, alespoň v počátku konfliktu.
Ka-52 byl zasažen v nízkém letu nad letištěm z kompletu MANPADS a inkasoval zásah do levého motoru, trupu a konce levého křídelního nosníku s výmetnicemi klamných cílů. Začal okamžitě vypouštět šedý dým, otočil se o 180° a jeho posádka provedla nouzové přistání s vytaženým podvozkem na pole jižně od areálu letiště a východně od města Hostomel. Tento „Aligátor“ byl následně velmi dobře zachycen na mnoha záběrech ukrajinskou stranou a fotografie pořízená zepředu zleva se stala takřka „ikonickou“, když dokumentovala téměř každý článek z prvních hodin invaze na Ukrajinu. Kamov byl zajímavý i tím, že byl v rámci možností „po zuby“ ozbrojen maximálním počtem 12ks PTŘS 9K121 Vichr (AT-16 Scallion), které byly doplněny párem přídavných palivových nádrží o obsahu 540 l. O osudech posádky se zatím informace rozcházejí. Podle přistání na podvozek a otevřených krytů do pilotní kabiny je jisté, že oba piloti vrtulník po dosednutí opustili.
Zřejmě první sestřelený „Aligátor“, z předchozího záběru, který po zásahu střelou z MANPADS do levého motoru, trupu a konce levého křídelního nosníku s výmetnicemi klamných cílů nouzově dosedl s vytaženým podvozkem na pole nedaleko letiště. Osud jeho posádky, která bezprostřední sestřel zjevně přežila, je zatím neznámý. Dobře je také vidět veškeré identifikační označení zatřené tmavě šedou a černošedou barvou, které je nahrazeno pouze bílým písmenem „V“ na motorových gondolách. (Foto archiv autora)
Posádky VKS RF, a zejména „vrtulníkáři“, vyráželi do akcí nad Ukrajinu vybaveni taktickými vestami včetně osobních zbraní – pistolí Makarov a útočných pušek AKS-74U. Podle jedné z dostupných verzí došlo k přestřelce s ukrajinskými obránci a posádka zahynula. Později přitom byla publikována fotografie jedné tmavě zelené vrtulníkové pilotní helmy se jménem pilota „SAFARGALEJEV“, která měla údajně patřit jednomu z členů této posádky.
Detailní záběry na jeden z prvních sestřelených Ka-52, který je v celkovém pohledu zobrazen na fotografiích výše. Nahoře pilotní kabina „Aligátora“, kterou posádka ve spěchu opustila po nouzovém přistání do pole. Záběr vlevo dole ukazuje poškození levé strany trupu po zásahu střelou z MANPADS. Na fotografii vpravo dole je levý křídelní závěsník s „bakem“ 540 l a šesticí PTŘS 9K121 Vichr (AT-16 Scallion). Je dobře patrné, že posádka před sestřelem nestihla „použít“ žádnou z těchto PTŘS. Na zemi je munice do 30 mm palubního kanónu 2A42. (Foto archiv autora)
V každém případě se zdá, že nikdo z pilotů tohoto „Aligátora“ se nedostal do ukrajinského zajetí, protože by bylo těžké uvěřit tomu, že by se následně neobjevili na některém z propagačních záběrů. Buď tedy platí první verze, nebo je nutné připustit i možnost, že byla posádka na místě nouzového přistání zachráněna a vyzvednuta některým z bitevních vrtulníků ochranného doprovodu Mi-24P, Mi-35M, či přímo transportním Mi-8AMTŠ. Co se stalo se samotným vrtulníkem, je otázkou. Ovšem vzhledem k tomu, že byl na místě nouzového přistání fotografován v téměř původním stavu pravděpodobně ještě v druhé půlce dubna a zjevně se jej tak nepodařilo ruské straně dodatečně na zemi zničit, tak nelze vyloučit, že byl ukrajinskou stranou později odvezen a jeho další možná cesta mohla směřovat až za „velkou louži“, což je ovšem zatím pouze spekulace autora nepodložená důkazy 😉 .
Další z bitevních „Aligátorů“ byl obránci zasažen nad letištěm v Hostomelu také v době, kdy prováděl CAS pro výsadek z Mi-8AMTŠ. Z tohoto sestřelu existuje video z kamery GoPro umístěné pravděpodobně na helmě pilota, protože obraz je snímán přes HUD a je tak možné vidět účinek palby 30 mm palubního kanónu 2A42 a 80 mm neřízených raket S-8 na pozemní cíle, kterými, zdá se, byly hlavně prostředky PVO umístěné okolo perimetru letiště.
Během útoků posádka několikrát použila „fléry“ proti střelám z MANPADS, ale nakonec svému osudu neunikla. Je ale pravděpodobné, že tento Kamov byl sice zasažen ze země, ale spíše palbou z kulometu nebo kanónu, než zásahem PLŘS (na rádiu se posádka zmiňovala o problémech s reduktorem). I tento Ka-52 nakonec dosedl s vysunutým podvozkem na pole východně od letiště. Na videu bylo také dobře vidět, že posádka ihned po zastavení opustila kabinu a zalehla vedle vrtulníku s připravenými útočnými puškami AKS-74U v očekávání možného příchodu ukrajinských obránců. Poté záběry končí, nicméně díky tomu, že je můžeme sledovat zveřejněné ruskou stranou, tak je velice pravděpodobná záchrana této posádky buď vlastními jednotkami VDV, nebo některým z vrtulníků VKS RF operujících v prostoru letiště. Ze zachycené radiokorespondence totiž vyplývá, že o svých potížích informovala a mohla se tak po úspěšném nouzovém přistání dočkat kýžené pomoci.
Jeden z ruských pilotů Ka-52 si natáčel útok na letiště Hostomel pravděpodobně na kameru GoPro, či jinou podobnou audiovizuální techniku na své helmě. Záběry z kokpitu zachycují pohled přes HUD, kde je na horním snímku vidět účinek palby 30 mm palubního kanónu 2A42 na pozemní cíl, zatímco zcela vlevo je vidět stojánka s civilními letouny vesměs společnosti Antonov Airlines. Druhá fotografie pořízená při přeletu nad perimetrem letiště, vymezeným betonovým plotem, je zase zajímavá v tom ohledu, že ve zpětném zrcátku můžeme identifikovat výzbroj tohoto „Aligátora“, který nesl standardně přídavné nádrže o obsahu 540 l na vnitřních závěsnících a raketnice B-8V20 pro 20 ks neřízených raket S-8 na vnějších závěsných bodech. (Foto archiv autora via Ria Novosti)
Video ze zásahu a sestřelení tohoto druhého Ka-52 bylo publikováno zhruba v půlce března, přičemž bylo doplněno i satelitními snímky společnosti Maxar zobrazující přesné místo nouzového přistání. Vzhledem k tomu, že po celou dobu bojů o Kyjev bylo letiště Hostomel sice v ruských rukou, ale v podstatě stále ohroženou bojovou zónou minimálně ze strany ukrajinského dělostřelectva, tak se zjevně nepodařilo tento Kamov vyprostit a odsunout na opravu. Nakonec byl zřejmě zničen ruskými vojáky před ústupem z této oblasti koncem března přímo na místě přistání.
Satelitní snímky společnosti Maxar, který by měly být pořízeny 17. března, zobrazují přesné místo nouzového přistání Ka-52, který si můžeme odlišit pracovním názvem „ GoPro“ – viz. text výše. Zejména ze snímku s RWY 15/33 si můžeme udělat představu o celkové orientaci. (Foto archiv autora via Maxar)
Na spodních záběrech už je pak vidět výsledek po ústupu ruských jednotek z oblasti Hostomelu koncem března, kdy došlo zřejmě k záměrné destrukci stroje vlastními vojáky, aby nepadl do rukou ukrajinské strany. (Foto archív autora via MilitaryAviation.in.UA)
Dva potvrzené ztracené „Aligátory“ však ještě nebyl konečný účet tohoto ruského „dobrodružství“ v Hostomelu. 31. března, krátce po obsazení letiště ukrajinskou armádou, se začaly objevovat záběry dalšího Ka-52, který byl zničen přímo na stojánce. Následně se podařilo ověřit, že tento třetí vrtulník stejného typu, zde zřejmě nouzově přistál kvůli poškození již 24. února, ale nepodařilo se jej uvést do letuschopného stavu, aby dokázal přeletět pryč a musel být nakonec pří ústupu také zničen.
Červeným obdélníkem je na této fotografii zvýrazněn třetí Ka-52, který byl zřejmě zasažen již během útoku 24. února a nouzově přistál přímo na letišti v Hostomelu. (Foto archív autora via MilitaryAviation.in.UA)
A takto třetí potvrzený „Aligátor“, zasažený během útoku na Hostomel, dopadl po ústupu ruských jednotek. Přímo na stojánce byl kompletně zničen, zřejmě demoličními náložemi a následným požárem. Je otázkou, zda se podle fotodokumentace na sestřelu nepodílel i jeden z malých obránců Ukrajiny, který riskoval život vysoce nad rámec svých povinností, a při plnění úkolu bohužel také zřejmě tragicky zahynul 🙂 (Foto archív autora via MilitaryAviation.in.UA)
U všech tří popsaných Ka-52 zatím nebylo možné podle informací z OSINT určit jejich označení a přiřadit je k domovské jednotce. Tato šance nastala až u posledního čtvrtého „Aligátora,“ jehož trosky byly fotograficky zdokumentovány na hostomelském letišti východně od velkého hangárů pro An-225 Mrija a zveřejněny až 14. května. Kamov mohl být identifikován podle sériového čísla 35382608007, které se zachovalo na SOP, přestože ostatní identifikační znaky byly i na tomto tmavošedém vrtulníku důsledně přetřeny – tentokrát světle šedou barvou. Měl tak původně nést zřejmě bortové číslo „žlutá 22“ a kód RF-91122, což by jej přiřazovalo k 319. OVP (samostatnému vrtulníkovému pluku) s domácí základnou v Černigovce *3. Bohužel u tohoto případu zatím nejsou známy žádné další podrobnosti, ale vzhledem k celkové destrukci stroje a z nalezených trosek se lze domnívat, že tento Ka-52 byl nad letištěm sestřelen, přičemž osud posádky je prozatím neznámý. Je také možné předpokládat, že k sestřelu mohlo dojít již ve dnech 24 – 25. února, kdy se ještě přímo o letiště bojovalo.
Čtvrtý zničený Ka-52 během útoku na Hostomel se podařilo identifikovat podle výrobního čísla nalezeného na SOP. Tentokrát se jednalo o vrtulník s tmavošedým nátěrem na všech plochách, který zřejmě nesl původně bortové číslo „žlutá 22“ / kód RF-91122 a patřil 319. OVP na základně Černigovka. (Foto archív autora via The Military Watch / Николай Пилигрим)
Existuje ještě jeden nárok na sestřelení dalšího Ka-52 přímo do řeky Dnipro severně od Vyšhorodu, zřejmě již během ranního letu do Hostomelu. Důkazem měly být fotografie sloupů kouře a trosky dopadající do vody, kam vzápětí přistál i pilot na bílo-oranžovém padáku, který by tak musel využít katapultážní sedačky svého „Aligátoru“. Je otázkou, zda byl tento letec z vody zachráněn. Pokud ano, tak vzhledem k tomu, že nebyl následně prezentován jako zajatec, tak je jen málo pravděpodobné, že zříceným strojem byl ruský Ka-52.
Naopak blíže pravdě bude varianta, že se ve skutečnosti jednalo o jeden z ukrajinských Migů-29, který byl vyslán nad Kyjev s úkolem provádět CAP, možná právě přímo proti ruským vrtulníkům. Podle informací zveřejněných ukrajinskou stranou v průběhu července, mohl být tímto stíhačem mladý pilot por. Roman Pasulka, příslušník 40. BrTA s domácí základnou Vasylkiv u Kyjeva, který 24. února vedl ve vzduchu boj s protivníkem v oblasti Hostomelu a nakonec měl být sestřelen do řeky Dnipro severně od Kyjeva. Jeho tělo bylo nalezeno až začátkem května a následně byl pohřben se všemi poctami 9. května.
O tom, že ve vzdušném prostoru okolo Kyjeva bylo v tento den velmi „živo“ není zajisté sporu. Operační činnost stíhačů PSU v okolí hlavního města dokládá množství záběrů na internetových platformách, které zachycují Migy-29 letící jednotlivě nebo ve dvojicích většinou ve velmi nízké výšce a vyhledávající možný cíl. O tom jak byli ukrajinští stíhači úspěšní, zatím bohužel nemáme žádné relevantní důkazy, i když právě tento potenciálně zmiňovaný sestřel Ka-52 do řeky Dnipro měl být nárokován jako úspěšný zásah.
PSU v následujících dnech obecně deklarovala více úspěšných zásahů vlastních stíhacích letounů, ať již Mig-29 nebo Su-27, ale bez dodání hodnověrných důkazů. Je samozřejmě jasné, že ne každý sestřel lze ověřit záběry na vrak stroje, či záběry zajatého pilota, nicméně v okamžiku obrany, kdy boj probíhá nad vlastním územím, by to nemělo být až tak složité. Je proto otázkou, nakolik jsou nároky ukrajinské strany spíše logickým pokusem o zvýšení morálky vlastních obyvatel a bojujících vojáků, kteří museli většinou čelit velké ruské převaze ať již na zemi nebo ve vzduchu. Není také sporu o tom, že ukrajinské letectvo při snaze ochránit cíle na svém území bohužel utrpělo značné ztráty, ale na druhou stranu s pomocí PVO splnilo z velké části svůj hlavní úkol, tedy zabránit volným a efektivním operačním letům strojů VKS RF v hloubi ukrajinského vzdušného prostoru. Tímto se však trochu dostáváme mimo záběr tohoto dílu o výsadkové operaci v Hostomelu a k tomuto tématu se dostaneme ve vlastní třetí části.
Abychom se vrátili přímo k případu sestřelu Ka-52 / Mig-29, tak v opačném případě je tedy otázkou, kdo způsobil zkázu ukrajinské „devětadvacítky“. I vzhledem k pravděpodobnému rannímu sestřelu ukrajinského dopravního An-26 „modrá 59“ od 15. OBrTrA mezi Žukivci a Trypillja v Obukhivské oblasti jižně od Kyjeva to vypadá, že alespoň nějaké stíhací letouny VKS RF se v prvních hodinách útoku na Ukrajinu v kyjevském prostoru pohybovaly. Proto je pravděpodobné, že i tento sestřel lze připsat některému z letounů Su-30SM / Su-35S.
Mig-29MU1 „bílá 07“ nesoucí cvičený „registr“ UZR-73 je zobrazen jako příklad vzhledu ukrajinských „devětadvacítek“. Ty, které dnes PSU provozují, jsou již bezezbytku všechny izd. 9-13 s „hrbem“ za kabinou a opatřené většinou „digitální“ kamufláží ze čtyř odstínů šedé na horních plochách a světle modrošedou na spodních plochách. Označení „MU1“ dostávají stroje po mírné modernizaci navigačního vybavení satelitním systémem SN-3307, které postupně podstupují od roku 2008 v LDARZ ve Lvivu. Dobrým vizuálním rozpoznávacím znakem varianty „MU1“ je právě malá bílá kupolka tohoto zařízení na hřbetu trupu za kabinou. Foto „bílé 07“ pochází z americko-ukrajinského cvičení „Clear Sky 2018“ na základně Starokostiantyniv. (Foto archív autora via Simone Marcato)
Celkově je možno tuto kapitolu o „Aligátorech“ uzavřít tím, že ve světle všech dosud zveřejněných informací lze konstatovat, že typ Ka-52 ztratil nad Hostomelem svou léta pracně budovanou „gloriolu“ stroje, z kterého se měl stát ruský „game changer“. Jak se ukázalo, tak na bojišti „nasyceném“ velkým množstvím MANPADS, protiletadlovými raketovými komplety (PLRK) a dalšími hlavňovými zbraněmi se z něj stává stejný cíl, jako z ostatních vrtulníků VKS RF a jediné co jej přeci jen nadřazovalo ostatním bitevním typům z Milovy konstrukční kanceláře, ať už Mi-24 / Mi-35 nebo Mi-28, bylo jeho lepší vybavení zaměřovacími optoelektronickými prostředky a zobrazovacími displeji v pilotní kabině. To mohlo být také příčinou toho, že v pozdějších fázích války na Ukrajině byly jednotlivé „Aligátory“ nasazovány do akcí ve dvojici s Mi-28N a tvořily tak zajímavé a na první pohled nesourodé duo, které mohlo mít základ právě v lepším zobrazení výstupů z optoelektronické hlavice zbraňového systému Ka-52.
Pyrrhovo vítězství VDV
Jak jsme již z předchozích řádků poznali, tak situace ruského výsadku VDV v Hostomelu nebyla od prvních hodin vůbec snadná. Zarputilý odpor ukrajinských obránců, podpořený navíc rozhodným a rychlým protiútokem, který vedla 4. brigády rychlé reakce Národní gardy Ukrajiny, na konci prvního dne sice zanechal ruské výsadkáře „zakopané“ stále na letišti, ale značně „pocuchané“, izolované a odkázané na pomoc pozemního sledu, či příletu posil vzduchem. Když byla odvolána operace velkých transportních Il-76MD, tak nezbylo než spoléhat na variantu přísunu posil vrtulníky a urychlení postupu vojsk po zemi přes Černobylskou uzavřenou zónu okolo známé jaderné elektrárny, která byla vytvořena po havárii v roce 1986 kvůli značnému zamoření radiací, což ovšem zjevně nevadilo ruským velícím štábům, které naopak vedly útok na Kyjev záměrně tímto směrem, kde správně očekávaly minimální obranu ukrajinské armády.
Na druhou stranu se ukrajinským silám nepodařilo výsadek zcela zlikvidovat, i když na konci prvního dne obránci deklarovali, že letiště v Hostomelu je zpět v jejich rukou. Zjevně tomu tak nebylo, takže druhý den 25. února následoval nejprve přísun posil dalšími vrtulníky VKS RF. Ruská strana přitom uváděla, že do akce v tento den nasadila až 200 vrtulníků, ale tento údaj můžeme s klidným svědomím přidat k podobným pravidelným „častuškám“ tiskového mluvčího MO RF genmjr. Konašenkova (pro porovnání znovu uvádím, že 24. února se útoku zúčastnilo maximálně 40 vrtulníků, ale spíše možná méně). Nicméně s dalšími výsadkáři se podařilo útočníkům udržet letiště až do příchodu prvních sledů ruských pozemních jednotek, které se k Hostomelu konečně probily směrem od Pripjati po tvrdém střetu s obránci u Ivankivu *4. Ukrajinská strana se však nevzdávala, a poté co se musela z Hostomelu definitivně stáhnout, alespoň pokračovala v ostřelování prostoru shromáždění ruských vojsk dělostřeleckou palbou, což později u útočníků vyústilo ve značné ztráty pozemní bojové techniky.
VKS RF ztratily 25. února nad Hostomelem prokazatelně jeden Mi-28N s bortovým číslem „modrá“ 43 a kódem RF-13668. Tento vrtulník dopadl na pole západně od perimetru letiště u obce Blystavycja a částečně shořel. V tomto případě zatím není jasné, co bylo příčinou sestřelu a nelze vyloučit jak zásah ze země, tak i činnost stíhacího letounu PSU. V každém případě se tak ale s největší pravděpodobností jednalo o první potvrzený sestřel ruského Mi-28N na Ukrajině, i když fotografie trosek byly zveřejněny až 26. dubna.
Mi-28N RF-13668 bortové číslo „modrá 43“ byl podle všeho sestřelen západně od perimetru letiště v Hostomelu u obce Blystavycja druhý den invaze na Ukrajinu 25. února. „Havoc“ v kamufláži složené z polí zelené a hnědozelené barvy na horních plochách a světlé modrošedé na spodní straně trupu operoval nad Hostomelem opět s identifikačním označením zatřeným černošedou barvou, což je dobře vidět na spodní fotografii. Jednotku, které Mi-28N patřil, se zatím nepodařilo identifikovat. (Foto první archív autora, druhá via Alpha Romeo – Air Team Images a třetí via Kanál Blesk)
24. -25. února odepsaly VKS RF v Hostomelu prokazatelně ještě jeden vrtulník. Tentokrát se jednalo o transportní Mi-8AMTŠ výrobního čísla AMTS00643137332U, bortového čísla „červená 52“ s kódem RF-91285, přičemž veškeré označení bylo i v tomto případě zatřeno tmavě šedou či téměř černošedou barvou. Mi-8AMTŠ byl vybaven automatickým ochranným systémem proti PLŘS L-370 Vitebsk, tak jako většina Mi-8AMTŠ (ne-li všechny), které se účastnily výsadku v Hostomelu. O přesných příčinách nouzového přistání na stojánce v Hostomelu můžeme zatím jen spekulovat, ale ať už se jednalo o úspěšný zásah ukrajinských obránců nebo se projevila technická závada, tak výsledek byl nakonec jednoznačný. Při kvapném ústupu ruských vojsk z letiště koncem března, byl i tento vrtulník zničen přímo na stojánce. V tomto případě se dostupné zdroje rozcházejí v identifikaci jednotky, které měl Mi-8AMTŠ patřit. Podle ukrajinských zdrojů se mělo jednat o 344. centr BP a PLS (centrum bojového použití a přeškolování letového personálu armádního letectva) / 92. instruktorsko-výzkumnou vrtulníkovou letku na základně Klin-5. Podle ruských zdrojů měl být naopak vrtulník přidělen 112. OVP (samostatnému vrtulníkovému pluku) na základně Čita-Čeremuški.
Mi-8AMTŠ RF-91285 bortové číslo „červená 52“ byl donucen k přistání na letišti v Hostomelu 24. nebo 25. února. Nesl kamufláž složenou z polí zelené a hnědozelené barvy na horních plochách a světlé modrošedé na spodní straně trupu. Dále měl jako ostatní ruské vrtulníky, účastnící se výsadkové operace v Hostomelu, zatřené veškeré identifikační označení tmavě šedou až černošedou barvou. Mi-8AMTŠ, který zřejmě nemohl být na místě opraven, byl následně zničen přímo na stojánce při ústupu ruských pozemních jednotek z Hostomelu koncem března. (Foto první archív autora via MilitaryAviation.in.UA, druhá a třetí via Dmytro Antonov)
Přes ztrátu „Snu“ až po finální ústup
Ruská armáda se po obsazení letiště v Hostomelu rozhodla toto místo proměnit v předsunutou operační základnu, ze které by podnikla další útok na Kyjev, i když ne ten, který byl prvotně v plánu. Právě v této době se však ruská ofenzíva na Ukrajinu začala zadrhávat, což vedlo na tomto směru k zformování známého 60 km dlouhého konvoje bojové a automobilní techniky od běloruských hranic, která musela zastavit svůj postup kvůli nedostatku paliva. Nově příchozí jednotky VDV a ruské armády se nenechaly odradit neúspěchy na jiných směrech postupu a pokusily se proniknout z letiště Hostomel do nedalekého města a tlačit na postup do Buči a Irpině. Tyto špatně koordinované útoky však narazily na ukrajinskou obranu a ruští výsadkáři čelili mnoha přepadením a léčkám ze strany ukrajinských jednotek, včetně SOF, což mělo za následek značné personální a technické ztráty. Naopak ruské jednotky, zřejmě frustrované z neustálého ostřelování a útoků ukrajinských vojáků, se v obou městech na periferii Kyjeva dopouštěly vojenských zločinů, když rabovaly v opuštěných objektech (ale mnohdy i v těch stále obydlených jejich právoplatnými vlastníky), vedly palbu na neozbrojené civilisty a v mnoha případech docházelo přímo k popravám lidí, kteří neměli s ukrajinským vojenským odporem nic společného. Mnoho těchto případů bylo následně zaznamenáno nezávislými autoritami, a i když ruská dezinformační mašinérie tváří v tvář jasným faktům podsouvala jeden svůj narativ za druhým, není jí to v demokratickém světě nic platné. Je smutné, že až zdokumentované masakry ukrajinských civilistů v těchto městských obvodech dokázaly změnit myšlení některých politiků v západní Evropě, kteří až do té doby s masivní pomocí Ukrajině mírně řečeno „váhali“…
Přestože se ruská armáda jako celek připravovala na snadné bleskové ovládnutí Ukrajiny v rámci „speciální vojenské operace“, ocitla se nyní v situaci, kterou dopředu neplánovala, přičemž ruské síly zdánlivě nevěděly, kde očekávat své nepřátele a jak s nimi nejlépe bojovat. Přepadení v Hostomelu, Buče a Irpini nejenže způsobilo značné ztráty na životech agresorů, ale také přineslo jakési prozření minimálně u nižšího velitelského kádru VDV a jasné pochopení toho, co se dalo očekávat při dalším postupu na Kyjev. Následující vývoj se ukázal jako zásadní. Místo aby se VDV a ruská armáda kolem Kyjeva přizpůsobily nové realitě a hledaly způsoby, jak se s ní vypořádat, staly se z velké části statickou silou, která čekala na další zásoby a bojovou techniku z 60 km dlouhého konvoje, aby postoupily a dokončily obklíčení hlavního města.
Tváří v tvář špatnému nebo nepřítomnému vedení, nedostatku zásob, každodennímu ostřelování, značným ztrátám a nízké morálce byly VDV a ruská armáda nuceny zakopat se na dosažených pozicích, aby se bránily proti ukrajinskému dělostřelectvu a útokům dronů, které ukrajinští obránci používali s velkým úspěchem jak k průzkumu a navádění palby, tak i k improvizovaným útokům například za pomoci upravených protitankových granátů, které byly svrhovány i na zdánlivě dobře maskovanou bojovou techniku. Ruské jednotky se snažily těmto útokům čelit právě tím, že svá vozidla parkovaly přímo k obytným domům, aby tak donutily ukrajinské obránce uvažovat nad kolaterálními škodami vůči vlastnímu obyvatelstvu. Některé BMP a BMD kryté koberci, však svědčily spíše o zoufalství invazních jednotek než o smysluplném maskování. Ukrajinské SOF dobře vybavené speciální technikou potřebnou pro noční operace začaly provádět své akce právě pod rouškou tmy, způsobujíce ruským jednotkám těžké ztráty. Ukázalo se, že právě na tento druh bojové činnosti je ruská armáda špatně připravena, protože v předchozích letech jen málo investovala do nočního vybavení pro své vojáky.
Ukázka toho, co zbylo z ruského vojenského konvoje, který byl přepaden ukrajinskými silami v Buči 27. února. Do tohoto útoku, který musel být pro agresory skutečným infernem, byly pravděpodobně mimo dělostřelectva zapojeny i bitevní vrtulníky Mi-24P. K útokům na ruské kolony byly se stejnou výzbrojí, tvořenou většinou raketnicemi B-8V20 pro 80 mm neřízené rakety S-8, používány z důvodu nedostatku bitevních „Hindů“ i původně transportní Mi-8. Ukrajinské posádky „Hipů“ útoky na pozemní cíle zřejmě dlouhodobě cvičily na základě těžce získaných zkušeností z nasazení v Donbasu od roku 2014. Cenou za zpomalení a posléze zastavení postupu okupantů však mnohdy byly poměrně citelné ztráty. (Foto archív autora via Reuters / Serhij Nužněnko)
Zcela obdobná situace byla v Hostomelu, kde byly rozmístěny jednotky VDV a početný kontingent ruské armády, který čekal na rozkaz k útoku na Kyjev, který ovšem nikdy nepřišel, navíc za neustálého ostřelování. 4. března ruský státní televizní První kanál odvysílal záběry, které již ukazovaly velké množství zničeného ruského vybavení a techniky, zasažené ukrajinským dělostřelectvem a roztroušené po základně. Bylo to zřejmě také poprvé, kdy se do světa dostaly záběry na zcela zničený největší transportní letoun světa An-225 Mrija, který byl zasažen přímo ve svém domácím stání v hangáru. Abychom byli objektivní, tak zatím nelze dokázat, že za jeho přímé fyzické zničení můžou ruské jednotky při jejich útoku ve dnech 24. – 25. února, protože okolo tohoto hangáru s An-225 po dobytí letiště zaparkovaly množství techniky, zřejmě s představou toho, že tak blízko cennému stroji nepovede ukrajinská strana dělostřeleckou palbu. To se ovšem nestalo, protože již zřejmě 27. února bylo toto místo cílem silného ostřelování ukrajinskou artilérií, která si připsala na své konto množství ruské techniky, jež zde mimo jiné čekala na přísun pohonných hmot. Nelze tak vyloučit ani to, že zasažení An-225 mohlo nastat nechtěně při tomto útoku *5. V každém případě však zodpovědnost za zničení Mriji padá na bedra ruského agresora.
Zničený největší transportní letoun na světě An-225 Mrija na záběrech pořízených po opětovném obsazení letiště Hostomel ukrajinskými jednotkami. Pravá fotografie byla pořízena 1. dubna a je na ní dobře vidět, že hangár s letounem sloužil jako úkryt pro ruskou bojovou techniku. Záběr vlevo vznikl 4. dubna a dokumentuje téměř úplnou destrukci Mriji. Na spodní fotografii je An-225 zachycen ve šťastnějších dnech své letové kariéry, konkrétně na zasněžené stojánce letiště Ostrava-Mošnov. V ČR mohl tento letoun přistát pouze na dvou letištích s dostatečně dlouhou RWY a těmi byly Praha-Ruzyně a právě Mošnov. (Foto archív autora via MilitaryAviation.in.UA, spodní fotografie Petr Navrátil – www.czechairspotters.com)
Ruské síly umístěné na letišti v Hostomelu se v podstatě staly sedícími kachnami, bez rozkazu k postupu, ale i bez rozkazu k ústupu. K jejich všeobecné úlevě zřejmě došlo, až když byl 29. března konečně takový rozkaz vydán, načež ruské jednotky zahájily postupné stažení z celé Kyjevské oblasti. Poškozená technika, kterou nebylo možné vzít s sebou, byla vyhozena do vzduchu, jak jsme již poznali u dvojice vrtulníků Ka-52 a Mi-8AMTŠ z řádků výše, případně ještě na místě dále zneschopněna. Co se týče vozidel, tak po opětném obsazení letiště bylo napočítáno mimo více než 60 zničených nákladních vozů, včetně speciálních nástaveb, také nejméně 16 zničených nejmodernějších transportérů VDV BMD-4M, a například i moderní systém pro vedení REB – rušič 1L262E Rtut-BM na podvozku MT-LB *6.
Jejich pozice naznačuje, že byly buď zničeny, když se chystaly k ústupu, nebo vyhozeny do vzduchu samotnými ruskými vojáky. Poté, co ukrajinské jednotky znovu vstoupily do Hostomelu, se všude setkaly s důkazy, že ruská armáda odešla ve spěchu, včetně čehokoli od neotevřených balíčků s jídlem, pasů, bankovních karet a dokonce i ukořistěných ukrajinských obrněných vozidel, které nebylo možné vzít s sebou. VKS RF také nevyvázly lacino a během prvních dvou dnů podpory této operace, 24. – 25. února, byly nuceny odepsat nejméně 8 vrtulníků (po jednom Mi-24P, Mi-28N, Mi-35M, Mi-8AMTŠ a čtyři Ka-52).
Ruské jednotky VDV tak sice v Hostomelu na základě své výsadkové akce z 24. února dosáhly nejprve taktického úspěchu, který se však nepodařilo zhmotnit do úspěchu strategického. Za značných ztrát tak získaly „Pyrrhovo vítězství“, neboť nakonec byly koncem března donuceny stáhnout se značně „pocuchané“ zpět z území Ukrajiny do Běloruska, přičemž z plánu na bleskové obsazení Kyjeva a změnu režimu v zemi na proruský, naštěstí nic nezbylo.
Stažení ruských vojsk od Kyjeva a Charkova však předznamenalo pouze začátek krvavé „opotřebovávací“ fáze bojů prezentované nejprve útokem ve směru na Izjum a posléze frontální operací proti Severodoněcku a Lysyčansku v Luhaňské oblasti. Na těchto směrech, kde dokázala ruská armáda použít svou převahu v dělostřelectvu a letectvu, praktikovala taktiku „spálené země“ a za cenu značných ztrát lidí i techniky na obou stranách dokázala tlačit ukrajinské obránce zpět na západ. Je jen na nás všech demokratických státech celého světa, abychom vytrvali a dostatečně pomohli k tomu, že Ukrajina bude moci tento „parní válec“ zastavit a posléze vrhnout zpět. To je už ovšem také jiná kapitola…
Autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com
Poznámky:
*1 – V tomto případě se různé zdroje prozatím rozcházejí. První útočné uskupení VKS RF sestavené z typů Mi-8AMTŠ, Ka-52, Mi-24P a Mi-35M, mířící na letiště Hostomel v ranních hodinách 24. února 2022, tvořilo celkem 30 – 34 vrtulníků, ale můžeme se setkat i s počtem až 40 strojů. V každém případě šlo o velmi ambiciózní operaci s velkým počtem vrtulníků, které však nakonec chyběla podpora dalších letounů VKS RF, jenž mohly být použity k misím SEAD na potlačení PVO, OCA, CAP a další podpoře výsadku na letišti.
*2 – Podle fotografií, které na svém twitterovém profilu sdílel Rob Lee, bylo k letu do Hostomelu připravováno od 22. února 2022 nejméně 20 Il-76 na základně, která byla ze záběrů geolokována pravděpodobně jako Rjazaň-Djagilevo. Na fotografiích jsou mimo jiné vidět výsadková bojová vozidla BMD opatřená padáky pro možnost vysazení za letu, která jsou do Iljušinů také nakládána. To by indikovalo možnost, že ruské velení s tímto způsobem vysazení také kalkulovalo. Ukrajinská strana k samotnému průběhu výsadkové operace dne 24. února uvedla, že dle zprávy tajné služby, uvolněné pro novináře po 10 hod. dopoledne, měly být Il-76MD již na cestě do Hostomelu a byly odvolány až kvůli nepříznivému průběhu obsazování letiště vrtulníkovým výsadkem. Naproti tomu info z ruských zdrojů hovoří o tom, že operace Il-76MD byla zcela odvolána ještě před jejich startem.
*3 – Jednotka určena podle Scramble.nl . Je jisté, že Ka-52 operoval z nějakého detašovaného letiště či improvizované plochy v Bělorusku, stejně jako ostatní vrtulníky účastnící se této výsadkové operace.
*4 – Ve většině zdrojů je uváděno datum příchodu ruských pozemních sil do Hostomelu dne 25. února. Naopak ruský výsadkář Nikita Nikolajevič Ponomarov z 31. samostatné gardové úderné výsadkové brigády (útvar 73612), zajatý po boji v Hostomelu a okolí, se v rozhovoru s ukrajinským blogerem a novinářem Volodymyrem Zolkinem zmiňuje až o 26. únoru.
*5 – Zajatý ruský výsadkář Nikita Nikolajevič Ponomarov v již výše zmiňovaném rozhovoru uvádí, že ukrajinský dělostřelecký přepad na techniku soustředěnou okolo hangáru s letounem An-225 Mrija začal 27. února po 11 hod. a trval cca. 2 hodiny. Stalo se tak v době, kdy měla být vozidla doplněna pohonnými hmotami. Výsledkem byly značné ztráty jak na technice, tak i na lidech.
*6 – Zřejmě nejpřesnější a nejpodrobnější možný seznam potvrzených ztrát ruské bojové techniky na letišti Hostomel, doložených fotografiemi, přináší stránky Oryx (viz. odkazy níže). Neskutečná práce z OSINT, která velmi dobře dokládá, jak masivní ztráty ruská armáda utrpěla a to nejen v Hostomelu, ale hlavně v kontextu celého probíhajícího konfliktu.
https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-equipment.html
https://www.oryxspioenkop.com/2022/04/destination-disaster-russias-failure-at.html
Vysvětlivky:
„Aligátor“ – Kamov Ka-52 nese oficiálně bojové jméno Alligator
BAP – Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Bombardovací letecký pluk
BMD – Bojevaja Mašina Děsantnaja / Ruské výsadkové obojživelné bojové vozidlo pro výsadkáře
BMP – Bojevaja Mašina Pechoty / Ruské obojživelné bojové vozidlo pro pěchotu
BrTA – бригада тактичної авіації / Bryhada Taktychnoyi Aviatsiyi / Brigáda Taktického Letectva Vzdušných sil Ukrajiny
CAP – Combat Air Patrol / Hlídkový let stíhacích letounů v přiděleném prostoru s úkolem eliminovat letecké síly protivníka, které by se v tomto prostoru vyskytly, případně chtěly tento chráněný prostor ohrozit.
COMAO – Composite Air Operation / Kombinovaná letecká operace zahrnující všechny druhy letecké techniky potřebné k splnění potřebného bojového úkolu většího rozsahu. Většinou zahrnuje jak stroje pro CAP, CAS, tak i SEAD a ECM.
„Hrábě“ – Přezdívka, kterou bitevní Su-25 dostal během služby u Československého vojenského letectva. V zemi svého původu naopak získal přezdívku „Grač“ neboli havran.
„Krokodýl“ – Přezdívka, kterou bitevní Mi-24 získal v 80.tých letech v době nasazení v Afghánistánu.
LOC – Line of control, linie bojů v Luhanské a Doněcké oblasti, která se utvořila po bojích Ukrajinské armády se separatisty a ruskými jednotkami „dovolenkářů“ v letech 2014-15.
NŘS – Neřízené protizemní střely, v tomto případě půjde hlavně o 80 mm rakety S-8, které masivně používají obě válčící strany.
OBrTrA – бригада транспортної авіації / Bryhada Transportnoyi Aviatsiyi / Brigáda Transportního Letectva Vzdušných sil Ukrajiny
OCA – Offensive Counter-Air / Let s úkolem potlačení vojenské vzdušné síly nepřítele, především prostřednictvím útoků zaměřených na protivníkovy letecké základny.
OFAB – Oskoločno-Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá letecká puma ruské provenience
OVP – Otdelnyj Vertoletnyj Polk VKS RF / Samostatný vrtulníkový pluk
PSU – Повітряні Сили України / Povitryani Syly Ukrayiny / Vzdušné síly Ukrajiny
REB – Radio-elektronický boj, anglická zkratka ECM (Electronic Countermeasures)
SALIS – Strategic Airlift International Solution. Alianční program, který využívá řada zemí NATO, včetně České republiky, pro strategickou mezinárodní nákladní leteckou přepravu. V tomto programu participuje i společnost Antonov, která pronajímá hlavně svoje letouny An-124-100 Ruslan. Díky SALIS tak má NATO rezervovánu kapacitu až šesti Ruslanů, které mají svoji hlavní základnu na letišti v Lipsku.
SEAD – Suppression of Enemy Air Defenses / Mise na potlačení a likvidace protivníkovy PVO
SOF – Special Operations Forces / Síly speciálních operací, které provádějí vojenské činnosti vedené speciálně určenými, organizovanými, vybranými, vycvičenými a vybavenými silami využívajícími nekonvenční techniky a způsoby nasazení.
VDV – Vozdušno-desantnyje vojska / Výsadkové vojsko
VKS RF – Vozdušno-kosmičeskie sily Rossijskoj Federacii / Vzdušně-kosmické síly Ruské Federace
VMF RF – Vojenno-morskoj flot Rossijskoj Federacii / Námořnictvo Ruské Federace
VVS-SA – Vojenno vozdušnyje sily Sovětskoj armii / Vojenské letecké síly Sovětské armády
Prameny:
James Marson – Putin si myslel, že Ukrajina rychle padne. Boj na letištním terminálu ukázal, že se mýlí. The Wall Street Journal – 3. března 2022
Sebastien Roblin – Pictures: In Battle for Hostomel, Ukraine Drove Back Russia’s Attack Helicopters and Elite Paratroopers. 19FortyFive – 25. února 2022
Stijn Mitzer a Joost Oliemans (Oryx) – Destination Disaster: Russia’s Failure At Hostomel Airport
Tom Cooper – Russian Heliborne Assault on Antonov / Hostomel Airport seems to have Failed. Theaviationgeekclub.com – 25. února 2022
Tomáš Soušek – Letectva NATO ve východní Evropě, L+K 4/2022
ACIG – Tom Cooper
https://medium.com/@x_TomCooper_x
https://www.helion.co.uk/people/tom-cooper.php
Oryx (dokumentace zničené vojenské techniky na základě fotografií a videa)
https://twitter.com/oryxspioenkop
Ruské ztráty vojenské techniky:
https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-equipment.html
Ukrajinské ztráty vojenské techniky:
https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-ukrainian.html
Ruské i Ukrajinské ztráty letecké techniky:
https://www.oryxspioenkop.com/2022/03/list-of-aircraft-losses-during-2022.html
https://www.facebook.com/kpszsu
https://twitter.com/Ukraine_AF (MilitaryAviationInUa)
https://twitter.com/GeneralStaffUA
https://twitter.com/Osinttechnical
https://twitter.com/GirkinGirkin
https://twitter.com/nolanwpeterson
https://twitter.com/wolski_jaros
https://twitter.com/Militarylandnet
https://twitter.com/MotolkoHelp (Belarusian Hajun project)
https://www.facebook.com/WarPaths/
https://www.facebook.com/The-Military-Watch
Foto:
Pokud není uvedeno jinak, tak jde o archiv autora.
Zároveň by chtěl poděkovat všem autorům, kteří souhlasili s publikováním jejich fotografií v tomto článku.
(aktualizace: 21. 3. 2023)
