Americká nabídka výzbroje pro české F-35A pod drobnohledem
V červnu loňského roku předala vláda Spojených států amerických ke schválení americkému Kongresu návrh možného prodeje 24 kusů nadzvukových letounů F-35A Lightning II a souvisejícího podpůrného vybavení do České republiky. Vládní návrh zároveň obsahoval poměrně přesnou skladbu výzbroje kategorie Air-to-Air a Air-to-Ground, která bude používána na českých letounech F-35A v počátečních letech služby. Už krátce po zveřejnění americké nabídky se bohužel začaly v mediálním prostoru pomalu objevovat různé dezinformace, pocházející převážně z opozičního politického spektra, podle kterých údajně pořizujeme letouny se zastaralou výzbrojí, kterou lze už dnes „bez problémů použít“ na Gripenech. Nebude proto na škodu si právě tuto výzbroj podrobněji představit a zanalyzovat, zda by ji skutečně bylo možné „navěsit“ na aktuálně používané Gripeny českého letectva. Zároveň se podíváme, jaké spektrum další munice bude možné na „Pětatřicítkách“ použít v budoucnu.
Samotný nákup 24 víceúčelových nadzvukových letounů páté generace F-35A Lightning II pro Vzdušné síly Armády České republiky schválila vláda Petra Fialy ve středu 27. září 2023 a celou akvizici v hodnotě cca 150 mld. Kč by měli do konce března 2024 podepsat zástupci Ministerstva obrany. Pro české letectvo jde bez jakýchkoliv pochybností o zcela zásadní a přelomové rozhodnutí, které ovlivní podobu taktického letectva na dlouhé desítky let dopředu. Zároveň se jedná o řešení, které snad definitivně ukončí dosavadní a dlouholetá „česká“ provizoria.
Nejnovější Block 4 pro AČR
České letectvo získá celkem 24 strojů v nejmodernějším standardu F-35A Block 4, zařazených do výzbroje dvou taktických letek na základně v Čáslavi a tyto víceúčelové letouny se po roce 2035 stanou na několik desetiletí páteří našich vzdušných sil. Nejnovější standard Block 4 zároveň přinese oproti dosavadním verzím celou řadu zásadních vylepšení, které posunou operační schopnosti F-35 na budoucím bojišti opět značně dopředu. Přestože výrobce přesné parametry modernizace stále ještě utajuje, dá se ze zveřejněných informací odvodit, že letouny Block 4 již budou vybaveny novým palubním radiolokátorem AN/APG-85, inovovanou pohonnou jednotkou F135, přepracovanou interní pumovnicí pro možnost nesení až šesti protiletadlových střel kategorie AIM-120 a upgradem projde rovněž celá řada avionických, optoelektronických a zbraňových systémů.
České stroje F-35A budou mít možnost instalace schránky s brzdícím padákem na horní části trupu v oblasti nad motorem. Tuto schránku používají například norské Lightningy II a v budoucnu ji získají i finské F-35A. V českém letectvu se plánuje její využití při provozu v zimních podmínkách na zledovatělé či zasněžené VPD či během operací ze záložních letišť kvůli zkrácení dojezdu. Na snímku norský F-35A během cvičení Baana 2023, při kterém norské stroje využívaly rozšířený úsek na silnici č. 551 u města Tervo s délkou 2.995m. (foto: Ole Andreas Vekve / Forsvaret)
Výraznou odlišností českých F-35A bude možnost instalace speciálního pouzdra s brzdícím padákem, které bude na letounech instalováno v zimních měsících, kdy by mělo zajistit větší bezpečnost provozu na zasněžených či zledovatělých drahách. Prvních 12 strojů bude vyrobeno ve Spojených státech amerických, přičemž úvodní šestice letounů má být dodána již v roce 2029 a dalších šest pak v roce 2031. Tato úvodní série umožní přezbrojit první taktickou letku a dosáhnout počátečních operačních schopností IOC (Initial Operational Capability) už na konci roku 2031. Další polovina flotily pro druhou taktickou letku se vyrobí v letech 2032 až 2034 a půjde o letouny z evropské výrobní linky v závodě FACO (Final Assembly and Check-Out) v italském Cameri, kde bude zabezpečován i tzv. vyšší stupeň údržby českých strojů F-35. Italský výrobní závod plánuje každý rok dodávat po čtyřech kusech a kompletní flotilu by tak AČR měla získat v roce 2034. O rok později také dojde k dosažení plných operačních schopností FOC (Full Operational Capability) obou taktických letek na F-35A.
Armáda k letounům pořizuje počáteční balíček munice, obsahující protiletadlovou (Air-to-Air) a protizemní (Air-to-Ground) výzbroj, který je dimenzovaný k dosažení plných operačních schopností v roce 2035 a v zásadě by měl umožnit plnění celého spektra požadovaných úkolů v úvodních letech služby. Součástí balíčku jsou primárně jak rakety středního dosahu AIM-120C-8 AMRAAM pro vzdušný boj za hranicí přímé viditelnosti, tak protizemní munice GBU-53/B StormBreaker, která bude představovat naprostou novinku v arzenálu AČR, umožňující protizemní údery na pohyblivé cíle v podobě odpalovacích zařízení balistických střel či systémů PVO za jakéhokoliv počasí a na velké vzdálenosti v řádu desítek kilometrů. Skladba a množství objednané výzbroje zároveň vzbuzují naprosto zbytečné emoce, provázené otázkou, proč nebyla k letounům rovnou pořízena i strategická výzbroj dlouhého dosahu, představovaná například systémy AGM-158A JASSM nebo AGM-158B JASSM-ER s plochou dráhou letu, které mají na letounech F-35A v budoucnu používat někteří evropští uživatelé. Zde je potřeba si nejprve uvědomit, že už jde o specializovanou munici, předurčenou k úderům na statické cíle strategického významu, jako například velitelská stanoviště, spojovací uzly, sklady munice apod., která disponuje vlastním pohonem a z rozměrových důvodů je nutné ji na F-35 zavěšovat externě, neboť se nevejde do interních zbraňových šachet.
Je určitě správné, aby se v českém mediálním prostoru vedla odborná diskuze o budoucích ambicích českého nadzvukového letectva, tedy jakou roli má hrát během příští dekády v aliančních operacích a zda by po roce 2035 mělo disponovat i schopnostmi úderů na velmi vzdálené cíle strategického významu. Současné „veřejné“ koncepce či plány rozvoje taktického letectva AČR však zatím s něčím podobným explicitně nepočítají, neboť do značné míry reflektují současný stav a finanční možnosti, které se odrážejí obecně na velikosti české armády a jejích početních stavech personálu či výzbroje. Zároveň je poměrně jasné, že nabytí takových schopností není pouze o nákupu samotné výzbroje, ale ve skutečnosti od zavedení uceleného systému a jeho převedení do praxe v rámci výcvikových osnov taktického letectva. Tím „uceleným systémem“ je myšleno celé spektrum nutných schopností, od strategického průzkumu, schopnosti přesné geolokace cílů a získávání či sdílení důležitých zpravodajských informací vojenského charakteru.
České taktické letectvo má samozřejmě dlouhodobě své určité ambice, jež se snaží v posledních letech maximálně naplňovat, na druhou stranu je potřeba si uvědomit dvě zcela zásadní věci. Vzdušné síly AČR nebudou nikdy působit zcela samostatně či izolovaně, nikdy nebudou vzhledem k počtu a finančním možnostem disponovat kompletním spektrem operačních schopností a zároveň nikdy nebudou hrát první housle v aliančních leteckých operacích, ale naopak se budou muset v takovém případě zapojit do kombinovaných skupin s dalšími letectvy NATO, jaké jsou například nyní tvořeny v rámci společného evropského projektu Multinational Air Group (MAG) neboli Mnohonárodní uskupení vzdušných sil. Nemusí se vám to líbit, nemusíte s tím souhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete udělat.
Tu nejsofistikovanější a také nejdražší výzbroj, jako například protizemní střely s plochou dráhou letu AGM-158A JASSM či její výkonnější verzi AGM-158B JASSM-ER, zatím české letectvo neobjednalo a s jejím pořízením se teoreticky počítá až v letech 2035-2040 v rámci dalšího navyšování operačních schopností českých F-35A. (foto: US Air Force)
Schopnosti českého „nadzvuku“ včera, dnes a zítra
Ačkoliv by tomuto tématu slušel samostatný článek, nebude na škodu si vlastně říci, jaké jsou aktuální schopnosti českého taktického letectva a jaké ambice by mělo mít v budoucnu. Zároveň se autor čtenářům omlouvá za malé odbočení od hlavního tématu článku. Možná to na Ministerstvu obrany či na velitelství vzdušných sil někoho nepotěší, ale současné možnosti taktického letectva AČR jsou velmi omezené a jeho zapojení do reálných bojových operací NATO by provázela celá řada těžkostí. Jak je to po 25 letech od vstupu do Aliance možné, vojíne Kefalíne? Letectvo a potažmo celá armáda si za sebou bohužel vlečou obrovský vnitřní dluh dlouholetého podfinancovaní, který se ve výsledku podepsal na současném stavu. Ten je tak vyústěním dlouholetého šetřílkovství a neochotou všech politických vlád od roku 1999 investovat do vlastní obrany, neboť NATO nás vždy ochrání, nebo hledání typicky českých „levných“ řešení, které se ve výsledku několikrát řádně prodražily. Tento trend se v případě taktického letectva bohužel příliš nezměnil ani po roce 2014, kdy došlo k zásadnímu geopolitickému napětí a zhoršení bezpečnostní situace v Evropě po ruské anexi Krymu a posléze vypuknutí bojů na východní Ukrajině. Posledním budíčkem pak byl 24. únor 2022 a „speciální třídenní“ operace, která se pravděpodobně změní na vleklý a dlouhotrvající konflikt.
Letouny F-35 byly obecně navrhovány pro schopnost vést bojovou činnost i z méně vybavených letišť a tohoto konceptu využívá především americká námořní pěchota, kde jsou podobné operace známé pod zkratkou EABO (Expeditionary Advanced Base Operations). Na horním snímku je dvojice mariňáckých F-35B z letky VMFAT-501 při doplňování palivem a výzbrojí na záložním letišti Marine Corps Auxiliary Landing Field (MCALF) Bogue v Severní Karolíně, zatímco na spodním snímku je norský F-35A na švédské „bojové“ základně ve Vidselu. České letectvo v rámci kontraktu na F-35A k letounům získá i tzv. Deployable Kit, tak aby české stroje mohly krátkodobě působit i z cizích základen během vyslání na zahraniční mise a to v rámci nového konceptu Agile Combat Employment. (foto: Chief Warrant Officer Bryan Nygaard, 2nd Marine Aircraft Wing a Flygvapnet)
Pokud se zaměříme pouze na nadzvukové letectvo, tak veškeré projekty posledních let, tedy pořízení zaměřovacích kontejnerů LDP Litening IVi, terminálů pro alianční datové spojení LINK 16, šifrátorů hlasové komunuikace Cryptovoice či nákupu A-G munice totiž přímo souvisí s modernizací Gripenů a přechodu na nejnovější softwarovou edici MS20, o které však bylo reálně rozhodnuto v souvislosti s druhým pronájmem už na přelomu let 2013-2014, tedy ještě před ruskou agresí. Za celou dobu ministrování „odborníků“ z ANOfertu v letech 2014-2021 (vyjma Karly Šlechtové, která kvůli epizodní roli na MO těžko mohla něco změnit) tak nedošlo nejen k navýšení nedostatečného počtu letounů, ačkoliv k tomu byla úžasná příležitost*, ale ani k dokoupení potřebné moderní munice, kterou softwarová edice MS20 umí, o pořízení dalšího potřebného pozemního vybavení pro zahraniční mise ani nemluvě. Bohužel toto zcela promrhané období nyní nese své ovoce.
Zde je potřeba si uvědomit, že v případě vzdušných sil a složité letecké techniky jde o časově náročné procesy, které se reálně od doby rozhodnutí projeví nejdříve za 5-6 let. Dobrým příkladem je právě navyšování operačních schopností a modernizace českých Gripenů při přechodu na softwarovou edici MS20. Celý záměr byl představen již začátkem roku 2014 před podpisem smlouvy na druhý pronájem Gripenů a jednotlivé investiční projekty taktického letectva AČR pak s příslušným časovým a finančním rámcem představila Koncepce rozvoje taktického letectva z prosince 2015 tehdejšího velitele Vzdušných sil AČR brigádního generála Libora Štefánika. Skutečná realizace většiny projektů však probíhala až v letech 2018-2020, a například upgrade odpovídačů IFF Mode 5 se realizuje teprve nyní. Obdobné to je i s nákupem munice. Jen prvotní nákup obyčejných pum Mk.82 a konverzních sad pro GBU-12 přes agenturu NSPA trval skoro neuvěřitelné 4 roky. Z toho je jasně patrná časová náročnost a prodleva od stanovení záměru po skutečnou realizaci. O to více pak naštve opravdu promarněné období za ministrování Martina „Mr. Delay“ Stropnického v letech 2014-2017, kdy bylo možné nastartovat celou řadu projektů, vedoucích k dalšímu posilování schopností českého taktického letectva.
Poznámka* – Šlo především o aktivitu tehdejšího velitele vzdušných sil brig. gen. Libora Štefánika, který koncem roku 2014 inicioval jednání se švédskou stranou a v podstatě domluvil podmínky navýšení počtu Gripenů o dalších 4-6 strojů, Ministerstvo obrany však tento záměr shodilo ze stolu. Možnost navýšení počtu Gripenů měla Česká republika i po roce 2015, kdy švédský výrobce oficiálně ukončil výrobu strojů JAS-39C. Vzhledem k obrovskému skluzu se zahájením výroby novější generace Gripen E totiž švédský stát zadal někdy okolo roku 2017 výrobu dalších 13ks draků JAS-39C/D, se kterými pravděpodobně počítal pro Slovensko či Bulharsko. Tyto ne zcela dokončené letouny s chybějícími agregáty jsou dodnes skladovány v Linköpingu a čtveřici Gripenů z této série má údajně podle záměru z roku 2022 převzít již letos maďarské letectvo.
Panoramatický displej v kokpitu F-35 o rozměrech 8×20 palců poskytuje pilotovi veškeré klíčové letové informace, včetně úžasného taktického situačního povědomí. Pilot F-35 má díky pokročilé fůzi dat kompletní přehled o taktické situaci nad bojištěm a svou činnost a taktiku může plně přizpůsobit všem aktuálním hrozbám v okolí stroje.
Aktuální stav je tedy takový, že taktické letectvo zajišťuje primárně ochranu vzdušného prostoru ČR, včetně podpory pozemních sil při obraně ČR a zároveň plní své alianční závazky včetně účasti na zahraničních operacích typu Air Policing či aliančních cvičeních, na kterých si personál zvyšuje svou kvalifikaci a získává další cenné zkušenosti. Pro skutečné bojové nasazení v rámci kolektivní obrany podle čl. 5 by však byla AČR schopna nasadit horko těžko jeden roj Gripenů, a to na časově omezenou dobu a na plnění pouze určitého spektra misí, zaměřených podle aktuálního stupně výcviku hlavně na úkoly Air-to-Air. Zde je potřeba vysvětlit, že nasazení čtyřčlenného roje ve skutečnosti znamená vyčlenit minimálně 6 letadel a cca 150 členů zabezpečujícího personálu. Podobné nasazení proto není ani tak o samotné technice a jejích „výkonech“, ale především o počtech a připravených zálohách. Kvůli nedostatečnému množství letadel a personálu však české letectvo nemá právě tyto zálohy pro zvýšené čerpání letového resursu při určitém operačním tempu, a nemá zároveň zálohy k nahrazení možných ztrát, rotacím příslušníků kontingentu, nebo dostatečné zásoby munice, která je stále v tragikomických počtech. V tomto ohledu se malé VzS AČR samozřejmě nemohou rovnat nejvyspělejším aliančním letectvům Velké Británie, Francie, Španělska, Holandska, Belgie či Itálie. Na druhou stranu je pravda, že s podobnými problémy se potýkají i jiná a mnohem větší letectva, ostatně třeba sousední Polsko, které má drtivě větší možnosti než AČR, bojuje s dostupností techniky kvůli úbytku resursu svých F-16 vzhledem k častým misím Combat Air Patrol podél bělorusko-ukrajinské hranice v posledních dvou letech.
Při akvizici F-35A se tak armáda snažila právě z podobných provizorií let minulých poučit a letouny pořizuje v počtech, konfiguraci a s výzbrojí, které zajistí plnění plánovaného spektra vzdušných operací na taktické úrovni. Ve vzdušných silách si moc dobře uvědomují, že operační schopnosti se budují postupně od základu a jednotlivé kroky není možné přeskočit. Ačkoliv tedy české F-35A nebudou v počátcích služby disponovat úplně kompletním sortimentem všemožné výzbroje z „wish listu“ pro ježíška, přesto budou mít schopnost velmi efektivně působit proti vzdušným cílům a zároveň poprvé získají protizemní munici kategorie stand-off, použitelnou za jakýchkoliv povětrnostních podmínek. V případě úkolů Air-to-Air tak budou schopny zabezpečit nejen ochranu vzdušného prostoru ČR a našich spojenců, ale budou i reálně použitelné v celém rozsahu defenzivních i ofenzivních vzdušných operací v národním i aliančním kontextu. V případě úderů proti pozemním cílům zase budou schopny efektivně zabezpečit mise CAS blízké letecké podpory a vůbec poprvé i kombinované mise SEAD/DEAD pro potlačení nepřátelské PVO. Zvolená munice umožní z odstupu několika desítek kilometrů ničit důležité cíle, mezi které můžeme počítat pohyblivé cíle v podobě mobilních odpalovacích zařízení balistických střel či systémů PVO. Pojďme si teď tuto výzbroj představit podrobněji.
Munice pro vzdušný boj Air-to-Air na českých F-35A
Současná taktika vzdušného boje aliančních letectev je postavena jednoznačně na snaze zničit protivníka na co největší možnou vzdálenost bez vizuálního kontaktu. Staré přísloví, že „kdo první vidí, první i střílí“, stále platí a tomu je přizpůsoben veškerý výcvik v letectvech NATO, kdy je hlavní důraz veden na procvičení technik vzdušného boje mimo vizuální kontakt BVR (Beyond Visual Range). K tomu, aby bylo možné protivníka zničit na velké vzdálenost přesahující i desítky kilometrů, je však nutné disponovat nejen potřebnými detekčními a zaměřovacími schopnostmi, ale především mít ve výzbroji výkonné střely středního až dlouhého doletu. V případě českých letounů F-35A bude hlavní výzbroj pro vzdušný boj mimo vizuální dohlednost představovat 70ks raket středního dosahu AIM-120C-8 AMRAAM.
Není asi pochyb, že americké střely AMRAAM jsou svými parametry stále určitým etalonem mezi současnou výzbrojí kategorie BVR. Vývoj jde však stále kupředu a navíc je nutné reagovat na zavádění střel obdobné kategorie a výkonů v Rusku a Číně. Co je asi dobré si nejprve uvědomit, je prostý fakt, že střely kategorie BVR mají reálný dosah nejvýše 50% své maximální obálky, přičemž skutečně efektivní dosah představuje tzv. NEZ, neboli No Escape Zone. To je zjednodušeně řečeno rozsah vzdáleností mezi cílem a nosičem střely, ve kterém cíl nemůže střelu kinematickými manévry tzv. „utahat“. Každý stíhač včetně českých pilotů Gripenů se cvičí, jak správně zareagovat na nebezpečí odpálené střely mimo vizuální kontakt a jakými manévry donutit střelu, aby ztratila co nejvíce energie a nezasáhla cíl. Jde o poměrně složitou problematiku, kterou navíc ovlivňuje celá řada proměnných. Důležitými faktory jsou rychlost a výška nosiče v době odpalu, v jakém rakursu je střela odpálena vůči cíli a na jakou vzdálenost, jakými manévrovacími schopnostmi disponuje cíl a jaké je schopen použít protiopatření. Pokud trošku odbočíme a tuto problematiku vztáhneme k AČR, tak obrovskou výhodou českých stíhačů je schopnost si podobné taktické situace nadrilovat v pardubickém Taktickém simulačním centru, kde je možné vyzkoušet celou řadu scénářů vzdušného boje BVR.
“Natažená“ holandská F-35A při minimálce s otevřenými vnitřními kryty zbraňových šachet, na kterých je krásně vidět dvojice navěšených Amraamů. Dvojice střel AIM-120 nesených ve vnitřním zbraňovém prostoru představuje standardní konfiguraci SCL (Standard Conventional Load) v hotovosti QRA (Quick Reaction Alert) při zahraničních misích. Například F-35A italského letectva, které má zatím z evropských uživatelů největší provozní zkušenosti, mohou být v současné době vyzbrojeny pouze střelami AIM-120C-5 AMRAAM z inventáře italského letectva a samonaváděcí IČ AIM-9X Sidewinder dostane italské letectvo až v roce 2026. (foto: Cem Doğut, https://www.facebook.com/cem.dogut via NATO Air Command, https://twitter.com/NATO_AIRCOM)
Příchod raket AMRAAM s aktivním radiolokačním naváděním do výzbroje aliančních letectev sice způsobil jistou revoluci ve vzdušném boji, ale prvotní verze střel měly stále poměrně značná omezení. V případě raket AIM-120A/B s teoretickým dosahem až 60 km vůči nemanévrujícím cílům byla zóna NEZ ve skutečnosti jen pouhých cca 18 km. Určité zlepšení přinesla až další generace Amraamu, kterou ve verzi AIM-120C-5 zařadilo do výzbroje i české letectvo pro své Gripeny. Tato verze již používá větší hnací částí WPU-16/B, má zlepšenou odolností proti elektronickému rušení a teoretický dosah proti nemanévrujícím cílům se zvýšil zhruba na 100-120 km, přičemž došlo i k důležitému zvětšení zóny NEZ na hodnotu 30-35 km. Zavedení Amraamu nejmodernější verze AIM-120C-5 na českých Gripenech v roce 2008 pak doslova katapultovalo české stíhače mezi špičku v technice vzdušného boje BVR aliančních letectev. To se ostatně projevilo i na prvních cvičeních, kde čeští piloti zaznamenali celou řadu úspěchů. Právě z té doby se zároveň traduje známý slogan 211. letky „Modří už vědí……..“. Na prvotní úspěchy měl bezesporu vliv určitý faktor podcenění Gripenu aliančními piloty, kteří doposud neměli zkušenosti ze vzdušných bojů s tímto švédským typem. Navíc drtivá většina letectev NATO v uvedené době používala především starší střely AIM-120B s přeci jenom slabšími výkony. Českým stíhačům rovněž pomohl výcvik na taktickém simulátoru ve Švédsku a později i zmiňované pravidelné kurzy v pardubickém Taktickém simulačním centru, které umožnily vyvinout velmi účinnou taktiku boje BVR na letounech JAS-39C s využitím datalinku.
AIM-120C-8 pro střední i dlouhé vzdálenosti
I když je AMRAAM ve verzi C-5 stále relativně účinnou zbraní, z dnešního pohledu má stále řadu omezení. Ta se ostatně projevila při zatím posledním indo-pákistánském vzdušném střetu z února 2019, kdy pákistánský pilot odpálil z letounu F-16 dvojici střel AIM-120C-5 na jeden z indických strojů Su-30MKI. Samotný odpal byl uskutečněn na poměrně velkou vzdálenost při nadzvukovém profilu letu nosiče a převahy výšky, přesto indický pilot Flankera dokázal obě střely utahat, i když je velice pravděpodobné, že hlavice jedné ze střel byla iniciována v blízkosti „Súčka“ a mohla jej lehce poškodit. Každopádně tento souboj názorně ukázal, že ačkoliv je střela odpálena v povoleném rozsahu palebných podmínek zbraňového systému daného typu, nemusí to v žádném případě znamenat zničení cíle.
Z tohoto důvodu americké letectvo a řada „spolehlivých“ světových uživatelů amerických strojů F-16, F/A-18 či F-35 zavádí v posledních letech do výzbroje nejmodernější variantu Amraamu, což jsou střely AIM-120C-8/AIM-120D. Ačkoliv se v mnoha starších článcích uvádí použití nového tzv. dvouimpulsního motoru, ve skutečnosti je tato varianta stále vybavena stejným pohonným systémem, jako starší verze C-5. Hlavní rozdíl tak představuje výrazně zlepšený software střely ve spojení s inerciálním navigačním systémem, nově propojeným s GPS. To dovoluje střele letět po mnohem efektivnější trajektorii a díky kombinaci těchto faktorů střela získala maximální dostřel okolo 160-180 km pro nemanévrující cíle na vstřícném kurzu a zároveň vzrostla i hodnota NEZ až na hodnotu cca 45-50km. Zde je však opět nutné zdůraznit, že maximální hodnoty dosahu, uváděné běžně na internetu, představují spíše laboratorní výsledky proti nemanévrujícím cílům na vstřícném kurzu a reálný dosah střel je maximálně 1/3 uváděných hodnot. Účinnost nejnovější verze Amraamu pak výrazně zlepšuje obousměrný datalink, schopný komunikace s velkými úhlovými odchylkami, což zvyšuje odolnost střely proti působení prostředků elektronického boje. Díky tomu může střela předávat letounu-nosiči ke zpracování data získaná svým vlastním radarem a zároveň je možné ji navádět jiným letounem, což opět zlepšuje operační možnosti použití AIM-120C-8/AIM-120D. Tuto verzi Amraamu zatím není možné na českých Gripenech použít, ovšem pokud dojde ke zvažované modernizaci na aktuálně vyvíjenou softwarovou edici MS20 Block 2.2, švédský výrobce deklaruje její plnou certifikaci, ostatně švédské letectvo si tuto verzi v loňském roce již objednalo pro svou flotilu JAS-39 jako náhradu za „Béčkové“ Amraamy, které Švédsko podle vyjádření úřadu FMV prodá zpět do USA za účelem dalšího darování Ukrajině. Závěrem je možné konstatovat, že střela AIM-120C-8 přinese oproti současnému stavu řadu nových schopností, navíc je možné předpokládat, že v době zavedení F-35A do výzbroje AČR dojde k objednávce novějších střel AIM-260 JTAM (Joint Air Tactical Missile), což je vyvíjený nástupce Amraamu, který by měl v průběhu této dekády vstoupit do operační služby.
Řada odborníků samozřejmě může namítat, proč AČR jako hlavní Air-to-Air střelu nezvolila současného krále vzdušného boje, evropskou střelu MBDA Meteor, která je mimochodem integrovaná na letounech JAS-39C/D Gripen švédského letectva již od roku 2016. Problém Meteoru na F-35 spočívá v tom, že integrace této střely na americký stroj bude završena až v roce 2027, navíc jde především o národní projekt Velké Británie a ČR by se musela na integraci téměř s jistotou finančně podílet.
Jinak samotná střela Meteor byla od prvopočátku koncipována pro vzdušný boj mimo vizuální dohlednost na vzdálenosti přesahující magických 100 km a díky zcela novému systému pohonu disponuje úctyhodnými parametry. Ačkoliv například švédské letectvo výkony a schopnosti Meteoru úzkostlivě tají, jeho maximální dostřel na nemanévrující cíle na vstřícném kurzu přesahuje údajně 200 km a hodnota NEZ vzrostla na více než 60-70 km.
Zároveň je potřeba si uvědomit, že Meteor je poměrně velká a těžká střela, která se na Gripeny C navěšuje na rozdíl od letounů Rafale či EF2000 přes křídelní pylony a rozměrné adaptéry MML, a tím pádem už poměrně hodně ovlivňuje letovou obálku stroje**. Dalším specifikem Meteoru je fakt, že musí být odpalován v určitém spektru letové obálky, tak aby došlo ke správné funkci ramjetu. Sami Švédové zároveň přiznávají, že ideální konfigurací na Gripenech je kombinace obou střel Meteor a AIM-120B, neboť na střední vzdálenosti je výhodnější použití staršího Amraamu. Určitým negativem na Gripenu je dále skutečnost, že letouny bez upgrade palubního radaru na nejnovější operačně zaváděný standard PS-05/A Mark 4 nedokážou využít naplno dosahu Meteoru.
Poznámka** – na českých Gripenech je použití Meteoru v zásadě možné, neboť letouny již disponují potřebným „hardware“ v podobě NATO Standard pylonů na závěsných bodech č. 2 a odpalovacími launchery MML s aliančním „zámkem“, softwarově by však musela švédská strana tuto funkci na českých letounech ještě aktivovat.
V roce 2027 má dojít k integraci evropské střely středního až dlouhého dosahu MBDA Meteor na britské letouny F-35B, což dává do budoucna šanci diverzifikovat výzbroj i pro české stroje. Stále totiž existuje záměr, že by se Meteor pořídil pro dosavadní letouny JAS-39C a později by jej bylo možné využít i na F-35A. Zda k něčemu podobnému ovšem dojde, bude záležet na výsledné dohodě o prodloužení pronájmu českých Gripenů do roku 2035 se švédským státem. (foto: © Jamie Hunter, Aviacom, https://aviacom.co.uk/ via MBDA, https://www.mbda-systems.com/)
AIM-9X Block II – klasika pro manévrový vzdušný boj
Ke strojům F-35 by AČR měla získat i 50ks raket krátkého dosahu AIM-9X Block II/II+ Sidewinder, které budou představovat ve spojení s přílbovým zaměřovačem fundamentálně nové schopnosti pro české piloty v oblasti manévrového vzdušného boje na krátké vzdálenosti. Střela podobných vlastností dlouhodobě ve výzbroji AČR absentovala, a ačkoliv stíhací Gripeny mohou nést od roku 2009 podobný evropský ekvivalent v podobě střely IRIS-T, české Ministerstvo obrany ji doposud nekoupilo. Protože jsme se této střele na našich stránkách již věnovali, bude její popis velmi krátký.
Nejnovější verze AIM-9X představuje značně odlišnou konstrukci od předchozích verzí Sidewinderů, která má vepředu vztlakové plošky a vzadu řídící, zatímco všechny starší AIM-9 to měly naopak. Tato konfigurace znatelně snižuje aerodynamický odpor, nezpůsobuje na odpalovacím adaptéru takové vibrace a zlepšuje dosah střely navzdory použití původního motoru. K těmto úpravám přibylo i vektorování tahu, takže střela dosahuje úžasných kinematických možností a dokáže úspěšně útočit i na cíle letící až v 90° rakurzu od letounu-nosiče. Elektronicky chlazené čidlo střely je vyrobeno z Antimonidu India a jeho matrice disponuje rozlišením 128×128 pixelů, což umožňuje zachytit cíl až na vzdálenost 22 km. Obraz je digitálně zpracován a cíl je hledán na základě kontrastu s pozadím, čímž je možné sledovat i cíle na pozadí horké země.
Aktuální modifikace AIM-9X Block II+ má větší odolnosti proti IČ protiopatřením a disponuje i jednocestným datalinkem, díky kterému je možné bezpečně používat mód LOAL (Lock-On-After-Launch), kdy je střela až do okamžiku, než zachytí cíl svým vlastním čidlem, bezpečně naváděna datalinkem z letounu. Zajímavostí rovněž je, že na střele byla v omezeném rozsahu aplikována opatření snižující radarovou signaturu. Na F-35 jde o střelu, která je používána především v hotovostní službě QRA a může být navěšena pouze na externích pylonech SUU-96 přes odpalovací launcher LAU-151. Jeho design se několikrát měnil kvůli zmenšení RCS a současná verze adaptéru umožňuje díky internímu chlazení kapalným dusíkem navěsit i britské střely AIM-132 ASRAAM. Jinak Sidewinder verze X zatím na Gripeny není integrován a výrobce s něčím podobným již ani nepočítá.
Munice pro údery Air-to-Ground na českých F-35A
Jednou z obrovských výhod amerických letounů je obecně schopnost používat opravdu velmi široké spektrum protizemní munice, a to jak klasické „hloupé“ neřízené, tak především mnohem sofistikovanější přesně naváděné. V první fázi může AČR využít skladové zásoby stovek přesně naváděných pum GBU-12/B Paveway II, které jsou v arzenálu AČR určeny jako hlavní protizemní výzbroj letounů JAS-39 Gripen a L-159 ALCA, přičemž tuto výzbroj může samozřejmě používat i letoun F-35A. U něj je však využívána především k výcviku při ostrých střelbách jako „levná“ munice, protože v reálném nasazení se u F-35A počítá s použitím mnohem sofistikovanější výzbroje. Armáda zároveň ještě plánuje dokoupit určité spektrum výzbroje pro Gripeny, se kterými se počítá minimálně do roku 2035, a nejčastěji je zmiňována puma GBU-49/B Enhanced Paveway II s duálním naváděním, kterou bude rovněž možné bez problémů upotřebit na F-35. Z obrovského spektra moderní protizemní munice si AČR zatím vybrala dva typy pumové výzbroje.
Armáda bude moci pro F-35A využít i starší skladové zásoby protizemní munice GBU-12/B Paveway II s laserovým naváděním, které lze navěsit jak interně, tak externě. Potřebné křídelní pylony však zatím armáda patrně nepožaduje a české F-35A budou zatím operovat v plném „stealth“ módu. (foto: US Air Force a ROKAF)
GBU-53/B StormBreaker – stand-off výzbroj na pohyblivé cíle
Asi nejsofistikovanější protizemní výzbrojí na českých F-35A bude nejnovější generace klouzavých pum GBU-53/B StormBreaker (SDB II), které budou v AČR představovat skutečný „high-tech“. Jde o klouzavou pumu o váze 93 kg, opatřenou rozevíratelnými křídly a schopnou kombinovaného navedení pomocí GPS/INS do blízkosti cíle (i pohyblivého) během počáteční fáze vyhledávání, přičemž aktualizace korekce kurzu se provádí pomocí datalinku. Bomba má celkově tři režimy vyhledávání cíle: radar na milimetrových vlnách, infračervené navádění pomocí nechlazeného obrazového senzoru a poloaktivní laserové navádění. Zbraň je schopna fúzovat informace z jednotlivých senzorů pro klasifikaci cíle a při použití v poloautonomním režimu může podle potřeby upřednostňovat určité typy zvolených cílů.
Obrovskou výhodou této munice kategorie stand-off je možnost odhozu z bezpečného odstupu mimo dosah nepřátelské PVO, a to na pohyblivé cíle do vzdálenosti 72 km a stacionární až na 110 km, samozřejmě v závislosti na profilu letu a výšce odhozu. Letoun F-35A má možnost nést 8 ks těchto pum uvnitř trupových zbraňových šachet při zachování plných charakteristik Stealth, nebo případně dalších až 16 ks pum na vnějších externích podvěsech. Bojová hlavice o váze 48 kg předurčuje tuto zbraň k použití hlavně proti bodovým a pohyblivým cílům při plnění úkolů Close Air Support v podobě nepřátelské obrněné techniky a dělostřeleckých systémů. Další možností použití bude ničení odpalovacích prostředků operačně-taktických střel či systémů PVO středního až dlouhého dosahu v rámci misí SEAD/DEAD. Na švédské Gripeny je doposud integrována pouze starší generace pum GBU-39/B SDB I s omezenějším inerciálním/GPS naváděním, kterou lze na F-35A rovněž použít.
GBU-31 JDAM – kladivo na zodolněné cíle
Zajímavá je také akvizice 12ks velkorážových pum Mk.84 v možné variantě BLU-109, včetně konverzních setů pro satelitně naváděnou pumu GBU-31 JDAM. BLU-109 je přitom průbojná puma s přezdívkou „bunker buster“, používaná k průniku do betonových úkrytů a jiných zpevněných či zodolněných konstrukcí. Samotná GBU-31 a obecně munice JDAM (Joint Direct Attack Munition) je výzbroj, která doposud ve výzbroji AČR rovněž zcela absentovala. Současnou protizemní munici na Gripenech a L-159 totiž představují zcela výhradně hloupé pumy Mk.82, respektive laserem naváděné GBU-12/B Pawevay II. Ty však mají na evropském bojišti především v zimním období celou řadu omezení, daných technologií navádění po laserovém paprsku. Stačí vrstva oblačnosti, kouř či mlha, které znemožní korektní navedení označeného cíle a puma po ztrátě paprsku padá neřízena po balistické křivce desítky metrů od cíle.
Pumy kategorie JDAM se na cíl naopak navádí pomocí údajů ze satelitního navigačního systému GPS (Global Position System) a vnitřní inerciální navigace, přičemž tato technologie má obecně kruhovou odchylku v cíli okolo 13 metrů. Znamená to, že přesnost zásahu pum kategorie JDAM sice není tak bodová jako v případě GBU-12/49, obrovskou a naprosto zásadní výhodou je však možnost jejího použití za jakýchkoliv meteorologických podmínek. Jde zároveň o výzbroj, která by měla v budoucnu umožnit údery českého taktického letectva proti zvlášť odolným cílům. Něco podobného nebylo doposud možné realizovat, neboť munici ráže přes 900kg nelze navěsit ani na stíhací Gripeny, natož na podzvukové Alky.
Dvoutisíclibrová puma z řady JDAM (Joint Direct Attack Munition) využívá jako základ tříštivo-trhavou pumu Mk.84, nebo průbojnou pumu BLU-109/B. Vůbec poprvé byla bojově nasazena v roce 1999 nad Srbskem během operace Allied Force. V českém letectvu půjde o největší ráži protizemní munice, která doposud v AČR zcela absentovala. (foto: US Air Force)
Poměrně překvapivá je absence pum Mk.83 ráže 450 kg v americké nabídce, respektive jejich laserem naváděné verze GBU-16/B Paveway II. Přitom AČR původně tyto pumy pořídila v počtu cca 12 ks pro letouny L-159A, na které byla počátkem tisíciletí integrována***. Problém kombinace GBU-16 a L-159 však spočíval v tom, že šlo na danou kategorii letadla a výkon motoru o značně předimenzovanou výzbroj, kterou bylo možné kvůli váze podvěsit pouze na vnitřní křídelní pylony č. 3, na nichž se standardně nosí 350 či 500 litrové přídavné nádrže. Rozměrná a těžká GBU-16 zároveň poměrně značně ovlivňovala letovou obálku L-159 a zhoršovala pilotážní vlastnosti přímo při odhozu pumy, kdy řídící systém Alky nebyl schopen úplně beze zbytku korigovat náhlý klopivý moment po odhozu jen jedné pumy a odlehčení křídla. Z těchto důvodů se s GBU-16 prakticky necvičilo a všechny zbylé pumy byly před několika lety delaborovány a to i přes to, že Mk.83/GBU-16 může zcela bez problémů nosit přeci jenom výkonnější Gripen.
Poznámka*** – S největší pravděpodobností šlo o pumy, zakoupené již v letech 2003-2004 pro vojskové zkoušky na L-159A. Vzhledem k problematickému využití rozměrných a těžkých GBU-16 na Alkách se do výzbroje v podstatě ani nezavedly a někdy v období let 2015-2016 bylo rozhodnuto o jejich delaboraci.
Slovo závěrem
Je tedy zřejmé, že pořizovaná výzbroj představuje v současnosti a v daných kategoriích prakticky to nejnovější, co je k dnešnímu dni na letouny F-35 plně integrováno, ostatně většina evropských uživatelů platformy F-35 bude používat téměř identickou skladbu výzbroje, což by se mělo příznivě odrazit i v možné interoperabilitě v rámci možných společných jednotek NATO. Zároveň je zcela jasné, že do budoucna si AČR s tímto základním balíčkem rozhodně nevystačí a bude nutné doplňovat zásoby. Ministerstvo obrany už dnes počítá, že v rámci životního cyklu bude po roce 2035 vyčleňovat cca 500 mil. Kč ročně na doplňování zásob munice.
S tím jak probíhá kontinuální rozšiřování operačních schopností F-35 se zároveň plánuje zavedení úplně nové generace výzbroje, se kterou „Pětatřicítky“ získají nové schopnosti, které jim doposud chyběly. Půjde například o střely AIM-260 JTAM (Joint Air Tactical Missile), které by jako náhrada Amramů měly přijít do výzbroje někdy ve druhé polovině třicátých let. Už v roce 2027 by mělo dojít k plné integraci protiletadlových střel dlouhého dosahu MBDA Meteor, což dává evropským uživatelům šanci diverzifikovat si svou Air-to-Air výzbroj. Na variantu F-35A Block 4 budou zároveň integrovány dalekodosahové střely s plochou dráhou letu JASSM-ER a JSOW-C1, protilodní rakety dlouhého doletu LRASM, protiradiolokační střely dlouhého dosahu AARGM-ER, nebo protizemní střely JAGM a Hellfire. Asi poslední věcí, která stojí po roce 2035 za úvahu, je pořízení spolupracujících prostředků kategorie „Loyal Wingman“, které využívají umělou inteligenci a přinesou další zcela nové operační schopnosti. Právě s nimi se do jisté míry počítá jako s přímou náhradou podzvukových L-159.
Je tedy více než zřejmé, že platforma F-35 poskytne v budoucnu nepřeberné množství schopností a bude záležet čistě na ČR, které z nich reálně využije. Stále však platí, že kroky, jež současné vedení MO a GŠ AČR v současné době činí, se ve skutečnosti projeví až za nějakých 6-8 let. Je proto důležité, aby politická reprezentace, která bude v uvedené době u moci, pokračovala v nastoupené cestě rozvoje a navyšování operačních schopností Vzdušných sil AČR, které v následujících letech projdou zcela zásadní obměnou ve všech kategoriích.
Autor textu: Aleš Hottmar, spolupráce Radim Špalek, czechairforce.com
V rámci dalšího navyšování operačních schopností českých F-35A se v letech 2035-2040 zatím teoreticky počítá s pořízením výkonné protizemní munice s plochou dráhou letu a zároveň se zvažuje i pořízení spolupracujících prostředků kategorie Manned-Unmanned Teaming (MUM-T) „Loyal Wingman“, které by se měly stát přímou náhradou podzvukových L-159 ALCA. (foto: Lockheed Martin)
(úvodní foto: SŁAWEK HESJA KRAJNIEWSKI, HESJA AIR-ART PHOTOGRAPHY, https://www.hesja.pl/)
zdroje:
archív redakce czechairforce.com
Budoucností bude F-35A Lightning II“, autor Jan Čadil, Ročenka Vzdušných sil AČR 2023, Letectví+Kosmonautika
F-35 z nowoczesnym oprogramowaniem dla Polski“, https://www.polska-zbrojna.pl/home/articleshow/40947?t=F-35-z-nowoczesnym-oprogramowaniem-dla-Polski
F-35 Will Get New Radar Under Massive Upgrade Initiative, autor Emma Helfrich, https://www.thedrive.com/the-war-zone/f-35-will-get-new-radar-under-massive-upgrade-initiative
New Electronic Warfare Suite Top Feature Of F-35 Block 4, Air Combat Boss Says, autor Emma Helfrich, https://www.thedrive.com/the-war-zone/new-electronic-warfare-suite-top-feature-of-f-35-block-4-air-combat-boss-says
Italian F-35s Test Fired The AIM-120 Missile For The First Time Over Norway During Arctic Challenge, autor David Cenciotti, https://theaviationist.com/2023/06/25/italian-f-35s-aim-120/
FMV tecknar avtal om köp av Jaktrobot 99 AMRAAM, https://www.fmv.se/aktuellt–press/aktuella-handelser/fmv-tecknar-avtal-om-kop-av-jaktrobot-99-amraam/
monografie BOEING F/A-18E/F SUPER HORNET, autor Cover72, www.palba.cz
(aktualizace: 30. 1. 2024)
