AktualityAkviziceModernizaceTechnika

Prezentace brazilského Embraeru KC-390 na pardubickém letišti

V pondělí 6. června se na pardubickém letišti uskutečnila pozemní a letová prezentace brazilského transportního letounu Embraer KC-390 Millennium, které se účastnila i ministryně obrany Jana Černochová. Tato ukázka v ČR sice byla součástí širší prezentace brazilského letounu v rámci Evropy, návštěva KC-390 v Pardubicích však nebyla rozhodně náhodná. Je naprosto zřejmé, že události posledních let a nedávná Ruská invaze na Ukrajinu změnily bezpečnostní prostředí ve světě a zdůraznily nutnost realizovat rozsáhlé a dlouhodobě odkládané modernizační projekty, jejichž cílem bude posílení schopností AČR. Jedním z takových projektů je i modernizace letky transportních letounů a posílení kapacit vzdušné přepravy České republiky obecně.

Transportní KC-390 (reg. FAB 2857) přilétl do České republiky už v neděli 5. června z Maďarska, kde zástupci Embraeru podepsali smlouvu o spolupráci se společností Aeroplex, která bude v blízké budoucnosti zodpovědná za veškerou provozní podporu dvojice transportních a tankovacích letadel KC-390 Millennium, pořízených Maďarskem. V pondělí 6. června v ranních hodinách následně KC-390 přelétl z Ruzyně na pardubické letiště, kde se uskutečnila samotná ukázka pro představitele armády, ministerstva obrany a samotnou ministryni. V Pardubicích letoun po přistání na dráhu 27 zaroloval na západní stojánku u civilního terminálu, kde proběhla celá prezentace letounu a praktická zkouška naložení a přepravy kolového obrněného transportéru Pandur II 8×8. Zkušební let v trvání cca 20-ti minut se uskutečnil v okolí Holic a po opětovném vyložení nákladu v Pardubicích se v odpoledních hodinách KC-390 vrátil zpět na Ruzyň.

Demonstrace letounu Embraer KC-390 na pardubickém letišti byla pro ministerstvo obrany jedním z kroků, jak zjistit, co současný trh v oblasti transportních letounů nabízí. Česká republika se totiž v poslední době netají konkrétním záměrem pořídit dva střední transportní letouny, a typ KC-390 představuje zatím asi nejžhavějšího kandidáta. Český výrobce Aero Vodochody je navíc v rámci průmyslové spolupráce partnerem Embraeru při výrobě některých komponentů letounu KC-390 a podle nedávno podepsaného memoranda by měl dále ještě více prohloubit spolupráci s brazilskou společností.

V Pardubicích se uskutečnila i praktická zkouška naložení a přepravy kolového obrněného transportéru Pandur II 8×8 z výzbroje AČR. Jde o lehčí obojživelné kolové obrněné vozidlo, vážící zhruba 20 tun, jehož délka dosahuje 7 919 mm, šířka 2 670 mm a výška v pochodové poloze, ve které najížděl do trupu KC-390, je 2 680 mm. (2x foto: Jan Schejbal, http://jan-schejbal.cz)


 

Jaký transportní stroj AČR nakonec vybere?

Myšlenka na pořízení středního transportního letounu se zadní nákladovou rampou rozhodně není v AČR nová a v podstatě se řeší už od vyřazení letounu An-12 v polovině „devadesátek“. Prapůvodně se počítalo s obstaráním moderního čtyřmotorového turbovrtulového transportního letounu Antonov An-70 v rámci deblokace ruského dluhu vůči ČR. Kvůli těžkostem při vývoji a pozdějšímu odstoupení Ruska ze společného projektu s Ukrajinou byl posléze místo An-70 ruskou stranou nabízen velkokapacitní Il-76MF. Tuto nabídku však tehdy ČR prozíravě odmítla a přiklonila se k budování transportních kapacit po vzoru Polska, kdy armáda počítala s mnohem menšími letouny C-295 a C-130. Projekt na obstarání použitých Herkulesů ve verzi KC-130R byl však těsně před podpisem zrušen kvůli navýšení ceny ze strany USA, a po následných opatřeních v souvislosti s přijetím tzv. Bílé knihy o obraně se celý záměr na pořízení středních transportních letounů na delší čas uložil k ledu.

Až teprve události z posledních let znovu akcelerovaly zájem AČR o střední transportní letouny a nyní už se zdá, že celý projekt dojde ke zdárnému konci. Každopádně armáda vybírá z několika možností a pokud pomineme fantasmagorie s japonskými letouny Kawasaki C-2, jedná se především o stroje C-130/KC-390/A400. Sama AČR si však musí především ujasnit, jaké schopnosti bude od nových transportních letounů požadovat a jaké konkrétní úkoly by pro armádu, potažmo ČR, měly plnit. Jde totiž o zcela zásadní otázku, zda pořizovat letoun výhradně pro taktický transport, nebo už se zaměřit i na pokročilejší kategorii, umožňující plnit i úkoly strategické vzdušné přepravy.

Představitelem první kategorie je jednoznačně dlouholetý a nesmrtelný tažný kůň transportního letectva C-130J Super Hercules, který například zavádí sousední Luftwaffe. Jde stále o etalon mezi transportními stroji, jehož akvizicí by AČR rozhodně nic nepokazila. Na druhou stranu, v porovnání se současnou flotilou šesti C-295M/MW, by nešlo o nějaké extrémní navýšení transportních schopností, navíc letové vlastnosti a přepravní schopnosti „Herkyho“ jsou poplatné koncepci z 50. let minulého století a zvolenému pohonu.

KC-390, který se představil 6. června v Pardubicích, měl na koncích křídel instalovány dva „pody“ pro tankování za letu. Je otázkou, zda AČR tuto konfiguraci po roce 2027-29 ještě využije :o) (2x foto: Jakub Jirásek, www.planes.cz)

 

V kategorii na pomezí taktického a do určité míry i strategického transportu je brazilský Embraer KC-390 Millennium, který už dokáže přepravit náklad o max. hmotnosti 26 tun a jeho strategické schopnosti byly prověřeny během nedávné speciální operace, při které uskutečnil repatriační let z Brazílie do Polska a zpět, samozřejmě s několika mezipřistáními. Pro KC-390 hovoří jednoznačně letové výkony a zapojení českého leteckého průmyslu při jeho výrobě. Na druhou stranu je už nyní jasné, že brazilský stroj v žádném případě nedosáhne rozšířenosti legendárních Herkulesů. Čeká ho tak zřejmě podobný osud jako švédského výrobce Saab s letounem JAS-39, tedy že poměrně kvalitní produkt si vlivem mnoha faktorů nedokáže najít širší zájem zákazníků, kteří v procesu výběru upřednostňují například geopolitické hledisko apod.

Moderní podoba kokpitu KC-390. Grafika na displejích je ve srovnání s C-130J Super Hercules přeci jen „civilně“ barevnější. (foto: Força Aérea Brasileira)

U KC-390 tak v budoucnu hrozí, že se kvůli malému počtu vyrobených strojů výrobci nevyplatí příliš investovat do rozvoje a modernizace své platformy. Na druhou stranu má brazilský výrobce stále po výrazných škrtech od domácího letectva FAB šanci uspět, neboť řada států bude v dohledné době vyřazovat staré verze Herkulesů, navíc ukrajinská konkurence v podobě Antonova nyní řeší úplně jiné problémy a nákup ruských letadel si dnes bude řada států dvakrát rozmýšlet.

Posledním ze zvažovaných typů je evropský A400M, který už svými přepravními schopnostmi a výkony spadá spíše do kategorie transportních letounů strategického určení. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde pro AČR o předimenzované řešení, je potřeba si uvědomit, že v řadě evropských letectev A400 přímo nahrazuje právě legendární Herkulesy. I když vývoj a zavedení typu do výzbroje bylo strastiplné a letouny stále trápí některé dětské nemoci, v budoucnu po vychytání všech neduhů může jít o spolehlivou platformu se zajímavými výkony a schopnostmi. Ostatně už na právě probíhajícím cvičení ETAP-T v Portugalsku tvoří A400M dost podstatnou část účastníků cvičení a plní ty nejsložitější úkoly.

Samozřejmě pořizovací a provozní náklady takto velkého typu jsou již značné a jedinou schůdnou cestou pro AČR by byla těsnější kooperace při údržbě s německým letectvem po vzoru Belgie a Lucemburska. Tedy že české letouny by za jasně daných smluvních podmínek a na základě uzavřené mezivládní dohody mohly využívat již vybudovanou opravárenskou a údržbovou infrastrukturu německé Luftwaffe pro co největší snížení nákladů. Nejde v žádném případě o nějakou novou či převratnou myšlenku, ale velmi podobný model již Německo nabízí v rámci sdílených kapacit mnohonárodní jednotky MNAU (Multinational Air Transport Unit), využívající velkokapacitní letouny A400M Atlas německé Luftwaffe, kde již údajně Německo souhlasí s možností zapsání používaných letounů do vojenského rejstříku příslušného státu a dokonce i s přeškolením vlastních posádek.

Každé řešení má pro AČR potažmo ČR své nesporné výhody a pochopitelně i nevýhody. Bude proto určitě zajímavé sledovat, pro jaké řešení se nakonec MO rozhodne. Podle zákulisních informací dal Embraer nedávno extrémně zajímavou nabídku, kterou spojil s dodávkou dvou bizjetů ze svého portfolia jako náhrady za vyřazené stroje Jak-40 a Challenger, čímž by kbelská dopravka zabila dvě mouchy jednou ranou. Každopádně účast přímo ministryně obrany na předváděcí akci je poměrně neobvyklá a dává tušit mnohé.

Brazilský výrobce Embraer intenzivně hledá průmyslového partnera pro vývoj a další rozvoj svého dodavatelského řetězce KC-390 po celém světě poté, co Brazilské letectvo (FAB) snížilo svou objednávku KC-390 z původních 28 kusů na 22, přičemž ani to nemusí být úplně konečný počet. Velení FAB totiž původně chtělo snížit počet objednaných strojů na pouhých 15 kusů, jenže tuto změnu by již musel schválit parlament. (foto: Sgt. Bianca/ Força Aérea Brasileira)


 

 

(úvodní ilustrační foto: Força Aérea Brasileira)

(zdroj: článek „Prezentace letounu EMBRAER KC-390“, autor Jana Zechmeisterová, https://mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/prezentace-letounu-embraer-kc-390-236151/; článek „Europejska ofensywa Embraer KC-390“, autor Łukasz Pacholski, https://zbiam.pl/europejska-ofensywa-embraer-kc-390/; archiv redakce czechairforce.com)