Kbelské salóny Mi-8S ukončí provoz v letech 2023-25
Na nedávném jednání sněmovního branného výboru zazněla i poměrně zajímavá informace, která se týká vyřazení a náhrady všech tří salónních vrtulníků Mi-8S z výzbroje kbelské základny dopravního letectva. O jejich náhradě se hovoří již delší dobu a to nejen z důvodu pomalu končící dobové životnosti, ale spíše kvůli na dnešní poměry již neuspokojivým letovým výkonům. Salonní „Osmičky“ se totiž kvůli slabším motorům TV2-117AG dostávaly především v horkých letních měsících v řadě případů na hranici svých letových možností, což samozřejmě z pohledu bezpečnosti letového provozu nebylo úplně ideální, neboť záloha výkonu prostě chyběla.
Dalším faktorem v rozhodování o jejich vyřazení pak s největší pravděpodobností byla i cena další případné generální opravy. Salonní Mi-8S by mohly být čistě teoreticky provozovány i přes stanovenou dobovou životnost 37 let a tím pádem absolvovat v pořadí čtvrtou generální opravu. Určitým problémem však je, že státní podnik LOM PRAHA nemá ve svém širokém portfoliu GO motorů TV2-117AG a reduktorů VR-8, které je tak nutné provádět u třetí strany, což znamená vydat miliony Kč mimo struktury státního podniku.
Právě kombinace všech výše uvedených důvodů nakonec vedla armádu k rozhodnutí provoz salónních Mi-8S ukončit a nahradit je dvojicí upravených vrtulníků Mi-17. Ty samozřejmě neposkytnou takový komfort v kabině cestujících, na druhou stranu dojde ke sjednocení typů vrtulníkové techniky u AČR, jež používají stejné motory, reduktory a další agregáty, což přinese značný benefit v podobě použití stejných náhradních dílů a postupů údržby. Stejně tak letové, provozní a užitkové charakteristiky jsou u Mi-17 v porovnaní s Mi-8S mnohem lepší, neboť všechny kbelské „Sedmnáctky“ již disponují výkonnějšími pohonnými jednotkami TV3-117VM. Jejich avionické a radionavigační vybavení navíc nedávno prošlo rozsáhlým upgrade.
Salónní Mi-8S v AČR
AČR používala po rozdělení federace celkově pětici vrtulníků Mi-8S v salonním provedení, které bylo možné na první pohled rozpoznat podle „hranatých“ oken kabiny cestujících. Konkrétně šlo o tři „nové“ stroje, označované jako Mi-8PS-11 ev. č. 0834, 0835, 0836 plus dvojici starších vrtulníků Mi-8PS-9 ev. č. 0829 (ex B-8829) a Mi-8PS-11 ev. č. 0830 (ex B-8130), které armáda získala v roce 1989 od Letecké správy Federálního ministerstva vnitra (LS FMV). Trojice novějších salónů Mi-8S byla vyrobena v roce 1988 v Kazani a jejich služba v AČR je neodmyslitelně spjata s kbelskou základnou, kam začátkem ledna 1989 dorazila celkově čtveřice vrtulníků včetně stroje ev. č. 0837, který po rozdělení federace připadl Slovensku.
Všechny armádní Mi-8S zpočátku sloužily u 3. dopravního leteckého pluku dislokovaného na letišti Praha-Kbely, který se k 1. lednu 1994 transformoval do podoby 6. smíšeného dopravního leteckého pluku „T. G. Masaryka“. Už o šest měsíců později však přišla další rozsáhlá reorganizace, plukovní systém byl definitivně opuštěn a došlo ke zformování leteckých základen a jednotlivých letek dle západního vzoru. Na letišti Praha-Kbely tak 1. července1994 vznikla 6. základna dopravního letectva, která používala salónní Mi-8S a transportní Mi-17 u 62. vrtulníkové letky, jež měla na starosti převoz představitelů ministerstva obrany a AČR. K 1. červenci 2003 proběhla další reorganizace, jejímž výsledkem bylo vytvoření 24. základny dopravního letectva, do jejíž struktury patřila i 242. vrtulníková letka, která převzala všechny vrtulníky bývalé 6. zDL. V důsledku další reorganizace kbelské základny v roce 2007 se 242. letka změnila na 243. vrtulníkovou letku a v této organizační podobě působí do dnešních dnů.
Dvojice kbelských salónů ev. č. 0835 a 0836 od 62. vrtulníkové letky během návštěvy pardubického letiště v létě 1995. V prvních letech služby disponovaly Mi-8S standardní kamufláží, stroj 0836 měl navíc žluté doplňky a původně sloužil u smíšené letky speciálního určení, určené pro přepravu zahraničních inspektorů v rámci Komise pro evropskou bezpečnost a spolupráci KEBS. (2x foto: Aleš Hottmar, skenováno z 35mm kinofilmu)
V polovině devadesátých let čekaly kbelské salóny generální opravy. Jako první byl v dubnu 1996 dokončen Mi-8S ev. č. 0829, který zároveň prošel do té doby nevídaným rozsahem modernizace avionického a radionavigačního vybavení. Tento vrtulník se stal vůbec prvním strojem vrtulníkového letectva, vybaveným systémem EFIS (Electronic Flight Instrumentation System). Zástavba spočívala v instalaci nových přístrojů včetně čtyř multifunkčních displejů na palubních deskách. Posádka měla k dispozici navigační systém VOR/ILS/DME/GPS, plně integrovaný do systému EFIS se zobrazením dat na MFD displejích, odpovídač a identifikátor. Novinku představoval i přehledový radiolokátor umístěný v přídi.
Následně svou první generální opravou prošla i trojice novějších salónů ev. č. 0834, 0835 a 0836, kterým bylo rovněž modernizováno avionické vybavení a jejich interiér s komfortními sedadly byl navíc upraven pro možnost převozu až 15 cestujících. V téže době byl zároveň ukončen provoz staršího Mi-8S ev. č. 0830, vyrobeného v roce 1981, jenž se následně stal exponátem leteckého muzea ve Kbelích. Radost z modernizované „Osmičky“ ev. č. 0829 bohužel netrvala dlouho, neboť tento vrtulník byl 28. října 2001 neopravitelně poškozen při mimořádné události. Během letu na trase Praha-Bernartice s VIP cestujícími včetně amerického astronauta Eugena Cernana a československého kosmonauta Vladimíra Remka došlo přibližně po 40 minutách od vzletu z plochy Vypich k náhlému vysazení obou motorů. Posádka se pokusila převést vrtulník do autorotace, to se jí však vzhledem k malé výšce letu povedlo jen částečně. Po dopadu na zem u obce Okrouhlá (asi 4 km od Milevska) byl vrtulník značně poškozen, celá strašlivě vypadající havárie se naštěstí obešla bez ztrát na životech, i když mladá palubní průvodčí bohužel utrpěla velmi vážná zranění s doživotními následky.
AČR tak už zbývala jen trojice novějších salónů, na které v letech 2004-2005 čekala v pořadí druhá generální oprava v leteckých opravnách Kbely. Ta se pojila s kompletní změnou vzhledu interiéru a částečnou modernizací podle požadavku 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích. Všem vrtulníkům byl opětovně prodloužen meziopravní technický resurs o dalších 8 let provozu, nebo 2000 letových hodin, který zaručoval jejich použití až do období let 2011-2012. Těsně před vypršením tohoto resursu armáda řešila, jak dál se salónními Mi-8S. Tehdy ještě platilo nařízení, že pro přepravu vládních a ústavních činitelů nesmí být používána letecká a vrtulníková technika, která má za sebou tři generální opravy. Armáda si představovala nahradit trojici Mi-8S novým moderním typem pro VIP přepravu, jenže kvůli nedostatku financí k tomuto kroku samozřejmě nedošlo. Zde je potřeba si uvědomit, že šlo o období po roce 2011, silně ovlivněné Bílou knihou o obraně a následnými brutálními škrty v resortu obrany.
Salonní „Osmičky“ tak musely chtě nechtě do třetí generálky. Jako první ji v září 2013 dokončil stroj ev. č. 0834, který nelétal už od října 2011, a v té době měl na svém kontě 4346 letových hodin a 5463 přistání. V únoru 2013 byl nasunut do státního podniku LOM PRAHA, který celou generálku realizoval výměnou za 7 nadpočetných vrtulníků Mi-24V, jež armáda vyřadila z výzbroje po dolétání resursu. Během GO bylo „Osmičce“ modernizováno vnitřní vybavení v podobě luxusních sedaček ve VIP provedení, v zadní části došlo k instalaci nové kuchyňky s chemickým záchodem, a realizovala se i výměna protihlukové izolace kabiny.
Druhý vrtulník ev. č. 0835 podstoupil generální opravu v podniku LOM Praha o rok později a i tomuto stroji bylo zásadně modernizováno vnitřní vybavení. Kromě klasické výměny protihlukové izolace kabiny došlo i na kompletní výměnu koberců a čalounění pilotní kabiny i kabiny cestujících. Instalována byla i zcela nová a na zakázku vyrobená luxusní kožená sedadla cestujících, zatímco v pilotním prostoru byla namontována pilotní sedadla od německé firmy Fischer + Entwicklungen. Pro větší komfort cestujících byl rozšířen průchod z kabiny cestujících do zadní části vrtulníku, kde došlo opět k instalaci kuchyňky a nového chemického WC. Nahrazeno bylo též vnitřní a vnější osvětlení vrtulníku. V kabině cestujících se například kompletně vyměnila světelná tělesa a dále bylo instalováno osvětlení prostoru nad zadními nouzovými odklopnými dveřmi pro jednodušší nouzové opuštění vrtulníku v nočních podmínkách. Zvenčí byl vrtulník nově osazen dvěma výklopnými a otočnými světlomety, jejichž ovládání je vyvedeno na páky kolektivního řízení. Další provedené práce měly především preventivní charakter a to s ohledem na určení vrtulníku k přepravě prezidenta republiky a dalších vysokých ústavních činitelů. Byla tak provedena výměna veškeré kabeláže v motorovém a reduktorovém prostoru a stejně tak výměna hydraulického vedení. Dále byl vrtulník osazen novým systémem signalizace námrazy SO-121.
Na kbelských salónech Mi-8S byl při první GO aplikován efektní nátěr strojů vládní letky té doby, tvořený bílou barvou s modrými a červenými doplňky, ve kterém na drobné detaily létají do dnešních dnů. Při rozsáhlých modernizacích během generálních oprav získaly krom jiného i povětrnostní radiolokátor od společnosti Bendix King či tlumič kmitů hlavního rotoru, velkými změnami rovněž prošla i kabina cestujících. (2x foto: Aleš Hottmar)
Právě s nově generálkovaným Mi-8S ev. č. 0835 zažila 14. prosince 2016 posádka ve složení kapitán vrtulníku kpt. Marek Bohuněk, druhý pilot npor. Eduard Malina a palubní technik kpt. Mojmír Zachariáš pořádný adrenalin, když při letu z Prostějova do Kbel s volacím znakem „SALON 62“ došlo v prostoru Seče k vysazení jednoho motoru z důvodu námrazy. Piloti se rozhodli k nouzovému přistání přes vrstvu oblačnosti na pole mezi obcemi Běstvina a Třemošnice, v části zvané Skalka. Náročné přistání do neznámého terénu posádka bravurně zvládla a k žádnému poškození či zranění osob na palubě nedošlo.
Poslední třetí stroj ev. č. 0836 pak vyčerpal příslušný resurs v roce 2014 a do opraven byl nasunut až v roce 2016. Armáda si jej převzala po vykonání všech předepsaných prací v prosinci 2017 a vzhledem ke standardnímu meziopravnímu technickému resursu, který je stanoven na 2000 letových hodin či 8 let provozu je zřejmé, že právě tento vrtulník ukončí jako poslední provoz okolo roku 2025.
Modifikace Mi-17 na pasažérskou verzi
Ministerstvo obrany zatím nezveřejnilo žádné detaily ohledně přestavby dvou Mi-17. Pokud by se nejednalo o méně reálný nákup použitých strojů z civilního sektoru, jako nejpravděpodobnější se jeví varianta, že půjde o modifikaci dvou strojů Mi-17 z výzbroje 243. vrtulníkové letky. Jasnými favority na přestavbu do pasažérské verze je pak dvojice vrtulníků ev. č. 0848 a 0849, které jako poslední prošly v roce 2019 generální opravou ve státním podniku LOM PRAHA a mají tak největší zálohu životnosti.
Právě státní podnik LOM PRAHA pak bude s největší pravděpodobností tuto modifikaci provádět, i když v době psaní článku nebyl oficiálně ze strany Ministerstva obrany osloven. Podle vyjádření tiskového mluvčího státního podniku Pavla Langa má LOM PRAHA o modifikaci dvou dopravních vrtulníků Mi-17 na pasažérskou verzi pro potřeby vzdušných sil Armády ČR samozřejmě zájem a je připraven tento projekt realizovat, a to v případě, že bude Ministerstvem obrany osloven. Vrtulníky při modifikaci pravděpodobně nezískají luxusní provedení kabiny cestujících, ale spíše klasické pasažérské vybavení, podobné přestavbě bývalého létajícího velitelského stanoviště Mi-9 ev. č. 0001 na verzi Mi-8P. Plánovanou konverzi je nutné chápat jako cenově přijatelné a zároveň nejlevnější řešení, které by mělo co nejméně zatížit obranný rozpočet.
Poměrně zajímavé jsou pak úvahy nad tím, jak dlouho bude možné letité stroje Mi-17 vlastně provozovat. Vojenské vrtulníky Mi-17 mají podle aktuálního bulletinu T3327-BE stanovenu technickou životnost na 35 roků, nebo 7000 letových hodin s tím, že jim je možné dobovou životnost prodloužit podle aktuálního technického stavu ještě o 1-2 roky. V případě přestavby na pasažérskou verzi je však klidně možné, že se armáda a LOM PRAHA s.p. rozhodnou provozovat tyto stroje na základě bulletinu T3614-BE pro civilní vrtulníky Mi-17, který umožňuje provoz vrtulníkům vyrobeným do roku 1991 až na neuvěřitelných 40 let. Zdá se totiž málo pravděpodobné, že by armáda vzhledem k nedávné velmi nákladné modernizaci chtěla tyto vrtulníky vyřadit již v průběhu let 2024-25.
Nakonec je tedy možné, že pasažérské Mi-17 budeme vídat na naší obloze téměř do roku 2030. Každopádně i přestavba výkonnějších „Sedmnáctek“ není dlouhodobým řešením a armáda bude muset za necelých 10 let vymyslet, jak dále pokračovat s vrtulníkovou přepravou vládních a ústavních činitelů. V tomto případě již nezbude asi nic jiného než akvizice úplně nových strojů, nebo přestavět dvojici náměšťských Mi-171Š :o)
Armáda se při konverzi Mi-17 vydá pravděpodobně obdobnou cestou jako v případě přestavby bývalého létajícího velitelského stanoviště Mi-9 ev. č. 0001 na verzi Mi-8P (na snímku) a oba vrtulníky přestaví za rozumné náklady do běžné pasažérské verze. Modifikované Mi-17 si pravděpodobně ponechají i klasickou NATO standard kamufláž. (foto: Aleš Hottmar)
Pět posledních provozovaných vrtulníků Mi-17 kbelské 243. vrtulníkové letky prošlo nedávno rozsáhlou modernizací avionického a radionavigačního vybavení na tzv. standard Eurocontrol plus celou řadou dalších vylepšení. Na snímku modernizovaného stroje ev. č. 0850 je tak dobře vidět nově instalovaný povětrnostní radiolokátor ART-2000 od společnosti Bendix King, vyhledávací světlomet SX-16 „Nightsun“ či palubní jeřáb Breeze-Eastern HS-29900-59. (foto: Jiří Kolínský, www.planes.cz)
(úvodní foto: Jan Kouba, www.army.cz)
(zdroj: publikace „Historie československého a českého vrtulníkového letectva od roku 1945 po současnost“, autoři Daniel Povolný, Jan Czvalinga, Petr Čepelka, František Dvořák, Jakub Fojtík, Slavomír Medzihradský, Pavel Minařík, Jaroslav Špaček, Václav Špaček a kolektiv, Ministerstvo obrany České republiky 2014, vlastní archív)
(aktualizace: 10. 4. 2021)
