Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 7. část 3. díl
Část sedmá – třetí díl / DRACARYS – dokončení
V závěrečném třetím dílu sedmé části, pojednávající o službě Su-24 v PSU, se soustředíme na novou a důležitou roli, která zcela změnila způsob nasazení ukrajinských Su-24M/MR proti ruským agresorům. V první polovině roku 2023 získala 7. BrTA do své výzbroje novou zbraň západní provenience v podobě podzvukových střel s plochou dráhou letu odpalovaných ze vzduchu (ALCM) Storm Shadow / SCALP EG, výrobek evropské společnosti MBDA.
ALCM MBDA Storm Shadow / SCALP EG
Storm Shadow je řízená střela s plochou dráhou letu odpalovaná ze vzduchu (ALCM), určená k ničení dobře bráněných stacionárních pozemních cílů zvláštní důležitosti (místa velení, spojovací uzly, skladiště zbraní a pohonných hmot, mosty, zařízení letišť a přístavů), přičemž může být použita mimo dosah PVO protivníka jako tzv. Stand-off munice. Dolet střely je vyšší než 250 km (podle některých zdrojů dolet činí 500 až 650 km, ale střely pro Ukrajinu jako „exportní varianta“ mají tuto hodnotu sníženou pravděpodobně někam k hranici max. 300 km, aby s nimi nemohly být prováděny útoky do hloubi území Ruska, s kterými zatím nesouhlasil ani jeden z donátorů ALCM). Konstrukce Storm Shadow/SCALP EG vychází přímo z francouzského typu APACHE AP, což je řízená střela s plochou dráhou letu, používaná francouzským letectvem pro ničení vzletových a přistávacích drah leteckých základen, k čemuž využívá kazetovou bojovou část.
Trup Storm Shadow je tvarován tak, aby byla co nejvíce snížena možnost zachycení střely radiolokátory PVO protivníka. Příď zbraně tvoří odhazovací kryt, za nímž se nachází obrazová IČ samonaváděcí jednotka, inerciální referenční modul s prstencovým laserovým gyroskopem, počítač a desetikanálový přijímač GPS. Autopilot střely při letu k cíli využívá informace od radiového výškoměru společnosti Thomson-CNI (dnes Thales), jehož pracovní módy mají nízkou pravděpodobnost zachycení. Za příďovou sekcí střely se nachází tandemová bojová část BROACH (Bomb Royal Ordnance Augmented Charge). Jako první je umístěna kumulativní nálož, jejíž iniciaci zajišťuje kontaktní zapalovač na přídi střely a která v cíli vytvoří díru kruhového tvaru. Tímto otvorem pak do cílového objektu vletí druhá nálož průbojného typu. Obě nálože, každá samostatně, jsou navíc ve své zadní části opatřeny bezkontaktním zapalovačem MAFIS (Multi-Application Fuzing Initiation System), jenž byl vyvinut společností Thomson-Thorn Missile Electronics. MAFIS umožňuje odpálit nálože se zpožděním po dopadu, nebo v režimu vzdušného výbuchu při použití proti „měkkým“ cílům. Podle úhlu nárazu a dopadové rychlosti střely, jež může činit zhruba 100 až 300 m/s, by měl být BROACH schopen probít 2 až 4 m silnou vrstvu železobetonu. Tato schopnost se potvrdila při srovnávacích zkouškách FCT (Foreign Comparative Test), iniciovaných v roce 1998 Pentagonem. Při zkouškách FCT na území USA dokázala bojová část BROACH probít železobeton o tloušťce 3,7 m, což je výkon srovnatelný s americkými průbojnými pumami GBU-28/B Paveway III.
V horní části Storm Shadow, přibližně v polovině její délky, jsou zabudována vysouvací křídla. Na spodní straně se nachází vstup vzduchu k proudovému motoru Microturbo TRI 60-30 o tahu 5,4 kN. Pohonná jednotka vážící 66 kg má čtyřstupňový kompresor s tlakovým poměrem 6,3 a jednostupňovou turbínu. TRI 60-30 může být nastartován při Machově čísle M = 0,7 až M = 0,9 ve výšce do 7 500 m. V případě tohoto motoru není mazacím médiem olej, ale samotné palivo. Zadní partie střely jsou kromě výtokové trysky motoru opatřeny vodorovnými a zdvojenými svislými ocasními plochami, jež jsou na spodku rozšířeny o zdvojený stabilizační kýl. Hmotnost střely je 1 300 kg, z toho 450 kg připadá na bojovou část BROACH. Délka trupu střely je 5,1 m, šířka 0,63 m, výška 0,48 m. Maximální rychlost, kterou Storm Shadow dosahuje v samostatném letu, se rovná Machovu číslu M = 0,9.
Po shození z letounu-nosiče se rozevřou křídla střely s rozpětím 3 m, a ta ke svému cíli letí autonomně podle předem naprogramovaných dat, která mohou být do počítače Storm Shadow nahrána buď na zemi, nebo za letu z letounu-nosiče (na ukrajinských Su-24 však musí být koordináty cíle zřejmě nahrány již na zemi před letem a nelze je poté změnit). Let ALCM do cílové oblasti probíhá v malé výšce nad úrovní terénu (zhruba kolem 30 až 40 m) za stálé aktualizace její polohy podle GPS. Navigaci a navádění střely zabezpečuje její systém TERPROM (TERrain PROfile Matching). V závěrečné fázi letu Storm Shadow před cílem vystoupá, odhodí příďový kryt a odhalená obrazová IČ samonaváděcí jednotka zachytí cílovou oblast, jejíž podoba je srovnána s nahranými referenčními daty připravenými při plánování mise. Pokud je dosaženo shody, jednotka identifikuje cíl a místo dopadu. Tento proces je stále opakován, protože s přibližujícím se cílem je možné získat jeho obraz s vyšším rozlišením, a tak postupně zpřesnit bod zásahu střely. Storm Shadow posléze přejde do strmého střemhlavého letu a zasahuje cíl bojovou částí BROACH. Střela Storm Shadow je dodávána v hermeticky uzavřeném přepravním kontejneru o rozměrech 5,6 x 1,3 x 1,2 m a zároveň plněna palivem JP5 již ve výrobním závodě. Životnost zbraně v přepravním kontejneru činí 12 let.*7
2023 – Použití ALCM Storm Shadow / SCALP EG – první nasazení
Výrobky evropské společnosti MBDA – jak Storm Shadow dodávané Velkou Británií, tak později i SCALP EG z Francie, začaly být využívány od května 2023 proti vysoce hodnotným ruským bodovým cílům umístěným daleko za frontovou linií, nejprve zejména se zaměřením na podporu chystané ukrajinské protiofenzívy v jižním směru, která byla zahájena počátkem června. Vzhledem k tomu, že Su-24 jsou jedinými letouny PSU, které byly upraveny pro jejich nasazení, staly se okamžitě opět prioritním cílem pro údery ruské armády.
Zařazení těchto ALCM do výzbroje umožnilo více zapojit do ofenzivních akcí i průzkumné Su-24MR, které doposud prováděly jen mise ELINT, protože jedinou výzbrojí této verze mimo specializovaných průzkumných kontejnerů a interního vybavení jsou pouze IČ naváděné PLŘS krátkého dosahu R-60, které může letoun nést v počtu 2 ks pro vlastní obranu. Na Ukrajině je však Su-24 nepoužívají, stejně jako například Su-25 ze stavu 299. BrTA, protože k blízkým setkáním se stíhači VKS RF a VMF RF zde v podstatě vůbec nedochází. Mimo průzkumných letů přesto dostaly Su-24MR po začátku ruské invaze na Ukrajinu ještě jednu klíčovou roli a to výcvik nových posádek 7. BrTA, protože Su-24M zůstávaly plně vytíženy plněním přidělovaných bojových úkolů. Tím, že se podařilo integrovat ALCM Storm Shadow/SCALP EG nejen na „bojové“ Su-24M, ale zjevně i na „průzkumné“ Su-24MR, což je i fotograficky podloženo, se podařilo značně navýšit bojový potenciál celé jednotky.
Prvním veřejně publikovaným záběrem ukrajinského Su-24 s dvojicí ALCM Storm Shadow je tato fotografie Su-24MR “žlutá 60” (s/n 0741613, rok výroby 1987) v digitálním schématu. Snímek byl publikován 24. května 2023 a pod letícím strojem jej doplňoval ještě nápis: “To all the brave “few” who risk all for the glory of Ukraine”. Věnování připsal tehdejší britský ministr obrany Ben Wallace, který jej nejen signoval, ale autorizoval i přesun těchto střel na Ukrajinu. Zároveň tak bylo potvrzeno, že se podařilo západní ALCM integrovat nejen na Su-24 jako takové, ale rovnou přímo i na průzkumnou verzi Su-24MR, která dosud žádnými ofenzivními schopnostmi nedisponovala. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU / Ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov)
11. května 2023 bylo oficiálně oznámeno a později i potvrzeno ministrem obrany Benem Wallacem, že Velká Británie dodala na Ukrajiny první naváděné střely s plochou dráhou letu Storm Shadow. Ihned následující den 12. května byl potvrzen první úspěšný útok, který směřoval do Luhanské oblasti na východním směru. V centru okupovaného města Luhansku se tehdy ozvaly výbuchy a vypukl požár, který očití svědci na sociálních sítích geolokovali do areálu bývalého strojírenského závodu „100“ (podnik Polypak). Po tomto útoku byla na místě nalezena i část klamné, ze vzduchu odpalované návnady ADM-160B MALD (Miniature Air-Launched Decoy), která byla použita zároveň s odpálením ALCM, aby zahltila ruskou PVO, protože na obrazovkách radarů dokáže vygenerovat stejnou signaturu jako skutečná střela Storm Shadow.
Další raketové útoky na okupovaný Luhansk pokračovaly i v následujících dnech, kdy měly být jejich cílem zjevně budovy a místa, v kterých se mohly koncentrovat síly a velící centra VSRF v této oblasti. Údery však byly vedeny i proti cílům na jižním směru, kde se chystala ukrajinská ofenzíva směrem na Krym. Konkrétně se jednalo o vojenské objekty v přístavech Mariupol a Berďansk, které byly ruskou stranou používány jako logistická centra pro podporu jejich jednotek na obsazeném území jižní a jihovýchodní Ukrajiny. Většina cílů okupantů, které byly během těchto útoků zničeny, se nacházela mimo dosah jiných západních zbraní, jenž byly ve výzbroji ZSU, včetně systémů HIMARS, takže je bylo možné připsat posádkám 7. BrTA na Su-24, které začaly agresorům oplácet jejich mincí.
Dne 12. června 2023 byl při úderu na velitelské stanoviště v Záporožské oblasti, na němž se měly podílet Su-24 s ALCM Storm Shadow/SCALP EG, mezi přítomnými důstojníky zabit genmjr. Sergej Gorjačev, který v té době vykonával funkci náčelníka štábu 35. kombinované armády VSRF. Úspěšná akce byla vykonána v rámci podpory dlouho očekávané ukrajinské protiofenzívy započaté 4. června v Doněcké a právě Záporožské oblasti, jež se však záhy zadrhla v ruské hloubkové obraně tvořené zejména obrovskými plochami zaminovaného prostoru, který nedokázaly nasazené jednotky PSU překonat, byť byly vybaveny i novou západní bojovou technikou. Očekávání se však ukázala být příliš optimistická, protože k proražení a zhroucení obranných linií VSRF v hromadném měřítku nikde nedošlo. Jedním z více důvodů pozdějšího neúspěchu ukrajinské protiofenzívy směrem na Tokmak a dále k pobřeží Azovského moře, byl nesporně fakt, že PSU neměly sílu na to alespoň lokálně vybojovat vzdušnou nadvládu, dostatečně podpořit vlastní jednotky a naopak například účinně potlačit operace ruských vrtulníků Ka-52, které z dostatečného odstupu od hrozby MANPADS dokázaly svými novými protizemními naváděnými střelami Ch-39 LMUR (Izd. 305) s dosahem přes 10 km, ale třeba i staršími avšak stále účinnými protitankovými střelami 9K121 Vichr s doletem 5-10 km poměrně účinně napadat pomalu postupující techniku ZSU v pracně vyčištěných průchodech minovými poli.
7. BrTA přesto neúnavně pokračovala v podpoře protiofenzívy a snaze „izolovat“ bojiště na jižní frontě od ruské logistiky, takže se v jejím hledáčku objevily důležité mosty v této oblasti. 22. června 2023 byl proto sřelou s plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP EG přesně zasažen, poškozen a na nějakou dobu vyřazen z provozu silniční Čonharský most, přes který vede silnice z Krymu do Chersonské oblasti a dále na okupovaný Melitopol v Záporožské oblasti, přičemž se jedná o nejkratší a nejrychlejší strategickou trasu důležitou právě pro zásobování VSRF v těchto oblastech. Na kompletní zničení mostu však zásah ALCM nestačil, byť byl opakovaně poškozen i v následujících měsících.
Samozřejmě nepřicházely jen úspěchy. 6. července 2023 se Rusko pochlubilo sestřelením Storm Shadow v Záporožské oblasti a jako důkaz dodalo video, na kterém byly zachyceny poměrně velké a kompaktní trosky střely, jež po dopadu na zem bohužel neexplodovala. Dalo se tak očekávat, že všechny její části budou pečlivě shromážděny a poté podrobeny dodatečnému prozkoumání. V dalších měsících bylo ruskou stranou oznámeno ještě několik nálezů po úspěšných zásazích PVO, ale ne vždy byly dodány dostatečné důkazy o skutečném „použitelném“ stavu střely. I když je Storm Shadow určitě stále poměrně pokročilá zbraň, nejedná se už rozhodně o inovativní high-tech výrobek podléhající nejpřísnějšímu utajení. V operační službě je již vice než 20 let a ještě předtím probíhal mnoho roků vývoj této střely. Rusko o ní jistě ví poměrně dost prostřednictvím tradičních kanálů sběru zpravodajských informací, takže aktuální dopad ztráty jedné z nich nebo alespoň jejích hlavních součástí během nasazení Storm Shadow na Ukrajině, rozhodně nemohl způsobit nějaké zásadní prozrazení know-how, byť nelze zcela vyloučit určitou možnost „vytěžení“ alespoň některých konkrétních poznatků a skutečných konstrukčních řešení u jednotlivých systémů střely.
V září 2023 přišel čas začít účtovat i s Černomořskou flotilou VMF RF na Krymu. V noci z 12. na 13. září se stal cílem pro Su-24 a jejich střely s plochou dráhou letu suchý dok v Sevastopolu, který byl v té době obsazen jednak výsadkovou lodí Minsk (BDK-43, třída Ropucha, projekt 775) a vedle stojící ponorkou Rostov na Donu (B-237, třída Kilo, někdy také označována jako Improved Kilo, projekt 636.3). Zatímco výsadkové lodě třídy Ropucha VMF RF v této fázi války používalo hlavně k přepravě munice a zásob, protože o vylodění u Oděsy si již mohli v roce 2023 ruští admirálové jen nechat zdát, tak dieselelektrická ponorka Rostov na Donu zase mohla působit jako potencionální nosič střel s plochou dráhou letu 3M-14K Kalibr, které VMF RF hojně používalo k útokům proti cílům na celém území Ukrajiny. V každém případě obě byly úspěšně zasaženy a poměrně těžce poškozeny.
Dne 18. září 2023 unikly na internet dva snímky zásahů Rostova na Donu, pořízené přímo v suchém doku, které se zdály být vážné a velmi rozsáhlé. Byly vidět dvě velké trhliny v trupu ponorky, jedna kolem středu pravoboku vzadu za věží a druhá na horní části přídě. Vzhledem k povaze poškození se odhadovalo, že ponorka bude po dobu války mimo provoz kvůli uzavření Dardanelského průlivu pro všechny zahraniční válečné lodě na začátku ruské invaze na Ukrajinu v souladu s podmínkami úmluvy z Montreux. Ponorka by zřejmě musela být převezena k opravě do loděnice až v Petrohradě, nicméně se odhaduje, že vzhledem k rozsáhlým opravám, které by byly nutné, by bylo praktičtější postavit ponorku novou. Nicméně v situaci, v které se Černomořská flotila nacházela, bylo zjevně rozhodnuto pokusit se provést opravy přímo na místě v Sevastopolu. Hovoří proto fakt, že Ukrajinci tuto ponorku deklarovali jako znovu zasaženou 2. srpna 2024 na jedné ze zkušebních plaveb právě u přístavu Sevastopol, za kombinovaného útoku námořních dronů a střel s plochou dráhou letu. Jak následně uvedlo ministerstvo obrany Velké Británie, mohl být tento nárok legitimní, protože na kotvišti v Sevastopolu zůstala viditelně místo Rostova na Donu zřejmě jen jeho mírně zmenšená „atrapa“, kterou odhalily satelitní snímky, ale na stejném záběru je možné pozorovat také zadní část se šroubem a kormidly, nápadně připomínající ponorku třidy Kilo, která „vyčuhuje“ ponořená do vody z úkrytu pod maskovací sítí nedaleko této „návnady“.
9. srpna 2024 zachytil satelit na kotvišti v Sevastopolu poměrně zdařilou, ale o něco kratší (cca 56,5 m proti 72,6 m ve skutečnosti) „návnadu“ ponorky třídy Kilo, jímž měl být zřejmě Rostov na Donu (B-237). Atrapa také nemá v zadní části šroub s kormidly, který je naopak vidět vzadu pod maskovací sítí, kde se pravděpodobně nachází skutečný Rostov na Donu, jenž byl 2. srpna 2024 Ukrajinci možná znovu zasažen. (Archiv autora via MT_Anderson)
Výsadková loď Minsk (BDK-43, třída Ropucha, projekt 775), která slouží od roku 1983 a původně byla přidělena Baltské flotě. Před 24. únorem 2022 ale posílila Černomořskou flotu jako mnoho jiných plavidel VMF RF, které předtím musely proplout Dardanelským průlivem, kontrolovaným Tureckem. Výsadkové lodě třídy Ropucha vyráběly pro SSSR loděnice Stocznia Północna v polském Gdaňsku, přičemž mezi roky 1975-1991 zde vzniklo celkem 28 plavidel. Loď má velká vrata na přídi i na zádi pro nalodění a vylodění výsadku, včetně těžké techniky. Pojme až 230 vojáků, dále 450-500 tun nákladu či výzbroje a 10 kolových OT BTR-80/82A nebo 10 tanků. Výtlak standardní: 2 200 t / Výtlak bojový: 3 200-4 360 t / Délka: 112.5-113.0 m / Šířka: 14.9-15 m / Ponor: 2,9 -3,7 m / Rychlost: 16 -18 uzlů / Dosah: Až 4 000 námořních mil / Posádka: 87-98. (Foto archiv autora)
2023 / 2024 – V zaměřovači (nejen) Černomořská flota VMF RF
Protože seznam cílů napadených ukrajinskými ALCM Storm Shadow/SCALP EG od května 2023 by byl velmi rozsáhlý, a není ani záměrem tohoto článku je přesně zmapovat, zaměříme se dále jen na největší zveřejněné úspěchy, které nesou typické znaky svědčící o útoku těmito střelami s plochou dráhou letu.
Na snímku vlevo je Su-24M s dvojicí podvěšených ALCM Storm Shadow/SCALP EG. Letový záběr pochází z videa zveřejněného začátkem června 2023 a dobře ilustruje mj. použití žluté barvy pro rychlou identifikaci na spodních plochách letounu. Na záběru vpravo je pak okamžik současného odhozu dvojice ALCM Storm Shadow/SCALP EG ze Su-24 v digitální kamufláži. Obě střely s plochou dráhou letu během následujících okamžiků rozevřou svá dosud složená křídla, která jsou viditelná na horní straně trupu od středu směrem k zádi a vydají se ke svému cíli. Snímek pochází opět z videa zveřejněného začátkem srpna 2024. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)
20. září 2023 se jejich cílem stalo 744. komunikační centrum Černomořské floty u Sevastopolu. Tento objekt situovaný severně od obce Verchnosadove byl důležitým spojovacím uzlem a ukrajinské velení jej vybralo záměrně v rámci pokračující kampaně vedené proti ruskému námořnictvu v Černém moři, kterou podle genpor. Kyrylo Budanova, náčelníka Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny (HUR), znalo pod krycím označením „Krabí past“. Během útoku byla polovina budovy tohoto centra zcela zničena.
O dva dny později, 22. září, přišel čas „podívat se na zoubek“ i samotnému velení Černomořské floty. Otevřít cestu k těmto útokům do Sevastopolu přitom umožnil mj. úder vedený na PLRK S-400 „Triumf“ (SA-21 Growler) u obce Olenivka na Krymu, cca 120 km jižně od Chersonu, z něhož HUR zveřejnilo 23. srpna video, které zachycovalo zasažení, těžké poškození a zničení velké části rozvinutého systému. Vyřazení tohoto výkonného PLRK, který byl částí ruského „prstence“ PVO chránícího hlavní kotviště Černomořské floty v Sevastopolu, pak zcela jistě přispělo k úspěšným úderům nejen během září 2023, ale i v dalších následujících měsících.
V poledne již zmíněného 22. září 2023 zasáhly velitelství Černomořské flotily ruského námořnictva minimálně dvě ALCM Storm Shadow nebo SCALP EG. Okamžik útoku byl zachycen obyvateli Sevastopolu a sdílen na sociálních sítích, kde je dobře vidět okamžik prvního zásahu do budovy velitelství i druhou střelu s plochou dráhou letu směřující ve finální fázi střemhlav přímo na svůj cíl. Místní ruští představitelé následně tvrdili, že ukrajinský úder sestával celkem ze šesti ALCM, z nichž ruská PVO pět sestřelila, ale jedna zbylá dokázala zasáhnout velitelství. Nutno podotknout, že i tohle hodnocení, přiznávající zásah cíle přímo jednou ze střel, je nutné brát z ruského pohledu jako poměrně přesné, protože ve většině případů se z jejich oficiálních zpráv ukazují býti „nejničivějšími“ ukrajinskými útočnými prostředky „trosky“ ze sestřelených střel/dronů… Při posouzení úderu je také nutno vzít v potaz, že počty použitých ALCM při jednotlivých útocích, jež obvykle uvádí ruská strana, budou obsahovat i klamné cíle ADM-160B MALD, které Ukrajina při těchto kombinovaných úderech pravidelně používá.
Ruské zdroje zpočátku přiznávaly pouze jednoho nezvěstného a žádné zraněné. Ukrajina naproti tomu deklarovala podle svých zdrojů nejméně devět obětí a dalších šestnáct zraněných. Mezi jinými se objevily i zprávy, že během tohoto úderu měl zahynout samotný velitel Černomořské floty admirál Viktor Sokolov. To samozřejmě Rusové nepotvrdili a snažili se ukázat admirála na sérii videozáznamů, které měly naopak vyvracet tento nárok, nicméně většinu z nich se později podařilo podle veřejných zdrojů datovat ještě před termín útoku na velitelství floty. Aniž by se poté objevil oficiálně na veřejnosti, tak byl v každém případě během únoru 2024 odvolán z funkce velitele Černomořské floty a nahrazen viceadmirálem Sergejem Pinčukem, což bylo zdůvodněno vysokými ztrátami, které během minulých měsíců flotila utrpěla. Jak je to tedy opravdu ve skutečnosti se samotným admirálem Sokolovem, si musíme zřejmě ještě nějaký čas počkat. Jako zajímavost lze uvést, že ukrajinská partyzánská skupina Ateš, operující na Krymu, později prohlásila, že poskytla důležité informace použité k naplánování a provedení útoku. Údajně je měli získat od podplacených ruských důstojníků Černomořské floty, kteří přistoupili na tento obchod kvůli nevyplaceným mzdám. Ač je možné, že tato zpráva byla cíleně vypuštěný „balónek“ od ukrajinského HUR směrem k Rusům, tak je naopak jisté, že samotný Ateš zůstává skutečným a palčivým trnem v pomyslné patě okupantů.
Nakonec je možné ještě poznamenat, že necelých 24 hodin po prvním úderu došlo k dalšímu útoku v této oblasti, který měl směřovat na 758. středisko logistiky a technické podpory Černomořské flotily, přičemž navíc 25. září ruské úřady dodatečně oznámily, že stávající budova velitelství bude muset být pro svá neopravitelná poškození zbořena.
6. srpna 2023 byly zveřejněny fotografie z prezentace, které se účastnil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Hlavním „účastníkem“ byl ovšem Su-24M „bílá 09“ v šedé digitální kamufláži, který měl na levé straně podvěšenou ALCM Storm Shadow z Velké Británie, zatímco v pravo byla instalována francouzská verze střely SCALP EG, přičemž obě verze ALCM byly z propagačních důvodů označeny příslušnými nápisy dle země původu. Právě SCALP EG signoval během ceremoniálu přímo na letounu prezident Zelenskyj, viz nápis pod označením „N° 2465“. Zároveň je dobře vidět mohutný adaptér mezi samotnou střelou a závěsníkem Su-24, který byl převzat z vyřazených britských strojů Tornado GR.4. (4x Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)
4. listopadu 2023, pozdě odpoledne, zasadilo PSU další úder Rusku na okupovaném Krymu. Místem, které se tentokrát dostalo do hledáčku posádek Su-24 s ALCM Storm Shadow/SCALP EG, byla loděnice ”Zaliv” nacházející se na jižním konci města Kerč v nejvýchodnější části Krymského poloostrova. Cenným cílem pak v tomto případě byla jedna z nejnovějších raketových korvet VMF RF Askold (802, třída Karakurt, projekt 22800), která stále procházela zkouškami a úpravami před plánovaným oficiálním předáním Černomořské flotě (spuštěna na vodu byla 21. září 2021). Podle zprávy ruského ministerstva obrany mělo PSU během náletu použít proti loděnici „Zaliv“ celkem až 15 střel s plochou dráhou letu, z nichž 13 bylo údajně sestřeleno PLRK PVO, zatímco zbývající dvě zasáhly cíl a poškodily výše uvedenou loď. Genpor. Mykola Oleščuk, velitel PSU ve svém vyjádření potvrdil, že k útoku došlo, upřesnil typ použité munice a to, že dotyčná loď byla moderní raketovou korvetou VMF RF schopnou nést až osm řízených střel s plochou dráhou letu 3M-14T Kalibr, odpalovaných ze svislých šachet 3S14, které jsou často používány k zasažení cílů na celé pevninské Ukrajině.
Dostupné amatérské videozáznamy pořízené svědky v Kerči potvrzují, že na loděnici “Zaliv” zaútočilo simultánně několik ukrajinských ALCM, z nichž nejméně jedna byla úspěšně sestřelena raketou ruské PVO, která byla v tomto případě zřejmě včas zalarmována a vedla proti přilétajícím ALCM poměrně intenzivní palbu. Zároveň však video rovněž zaznamenalo nejméně dva přímé zásahy do korvety Askold, která během útoku stála zakotvená u mola. S ohledem na dolet Storm Shadow/SCALP EG a směr, odkud přiletěly, byly tyto střely s plochou dráhou letu s největší pravděpodobností odpáleny ze Su-24 nad Záporožskou nebo Dnipropetrovskou oblastí, které se nacházejí severně od Kerče. Nejbližší frontová linie od místa útoku je přitom vzdálena přibližně 240 km právě v Záporožské oblasti.
Za zmínku stojí také skutečnost, že těsně před zahájením útoku byly z preventivních důvodů položeny kouřové clony na nedalekém Krymském mostě. Ten začalo Rusko budovat po anexi Krymu v roce 2014, přičemž dokončen a předán do užívání byl v roce 2018. Vede přes Kerčský průliv, jenž spojuje Krym s Ruskem a jako důležitá tepna pro silniční i železniční dopravu je dlouhodobě v “hledáčku” Ukrajiny, která jej označuje za “černou stavbu”, a již dvakrát jej poškodila – poprvé za pomocí výbušnin v nákladním kamionu 8. října 2022 a poté útokem námořního dronu v noci z 16. na 17. července 2023. Most samotný ale tentokrát cílem úderu nebyl, i když z ruského pohledu určitě zůstává vysoko na prioritním seznamu ukrajinských cílů a podle toho se jej také snaží stále pasivně i aktivně chránit.
Když se později potvrdilo, že lodí zasaženou 4. listopadu 2023 je skutečně Askold (802), zbrusu nová “neviditelná” raketová korveta třídy Karakurt, tak podle zveřejněných a poměrně detailních snímků poškození bylo zároveň možné konstatovat, že během tohoto útoku došlo k velmi rozsáhlé devastaci plavidla, které bude s největší pravděpodobností neopravitelné (minimálně v rámci porovnání ekonomických nákladů nutných k renovaci nebo stavbě zcela nové lodi), a povede tak zřejmě k vyřazení korvety ještě před jejím zavedením do služby. Kromě toho tento úder znovu prokázal, že ruská vojenská infrastruktura na Krymu je v účinném dosahu ukrajinských ALCM Storm Shadow/SCALP-EG, které pro ni znamenají stálé ohrožení. Jako zajímavost můžeme ještě doplnit, že “Zaliv” stavěl také dvě sesterské lodě třídy Karakurt, a to Ciklon (633), která byla spuštěna na vodu koncem července 2020 a zařazena do stavu Černomořské floty VMF RF 12. července 2023, ale potopena přitom měla být už 19. května 2024 v přístavu Sevastopol údajně úderem ukrajinských taktických balistických střel ATACMS. A druhou korvetou pak byla Amur spuštěná na vodu koncem prosince 2022, která vstoupila do služby oficiálně před nedávnem – 26. srpna 2024. Kromě toho, že tyto lodě nesou řízené střely s plochou dráhou letu 3M-14T Kalibr, nebo protilodní řízené střely 3M55 (P-800 Oniks), mohou také používat bezpilotní průzkumné UAV Orlan-10.
V době útoku Su-24 s ALCM ze stavu 7. BrTA dne 4. listopadu 2023 kotvila nová raketová korvetaAskold (802, třída Karakurt, projekt 22800) u mola loděnice Zaliv v Kerči na Krymu. (Foto archiv autora via OSINT Uri)
Jeden z posledních úspěšných útoků Su-24 ze stavu 7. BrTA proti Černomořské flotě, můžeme datovat do období vánočních svátků na konci roku 2023. 26. prosince se cílem pro ukrajinské střely s plochou dráhou letu, stala další z výsadkových lodí třídy Ropucha (projekt 775), kterou byla Novočerkassk (BDK-46), kotvící toho času v přístavu Feodosija na východní straně Krymu. Přibližně v 02:30 hod. došlo k prvnímu zásahu, po kterém byl z přístavu a kotviště Novočerkassku pozorován požár, který odstartoval velké množství malých explozí ozývajících se více než 30 minut. Poté následoval obrovský výbuch, který svědčil o celkové detonaci velkého množství vysoce třaskavého materiálu. Novočerkassk byl toho času zřejmě používán jako zásobovací loď pro dodávky dělostřelecké munice, přičemž se spekuluje, že v okamžiku útoku mohla mít na palubě další z dodávek íránských „kamikaze“ dronů – pravděpodobně UAV Šáhid-136/Geran-2, používaných ruskou stranou k hromadným útokům proti ukrajinské infrastruktuře a zahlcení její PVO během kombinovaných útoků s dalšími druhy střel s plochou dráhou letu a balistických raket.
V každém případě tato mohutná exploze loď zcela zničila a její rozervaný a těžce poškozený trup se potopil na dno přístavu, takže denní světlo a sluneční paprsky 26. prosince ráno již nad vodou nasvítily pouze změť trosek – vše co zbylo z bývalých nástaveb Novočerkassku. Vzhledem k tomu, že část kusů po detonaci lodi byla rozmetána i do města v nejbližším okolí přístavu (jeden více než metrový kus kovové konstrukce dopadl například u pošty č. 16 cca 650 m vzdušnou čarou od kotviště), a velká část města měla minimálně vytlučená okna tlakovou vlnou, nebylo pro ruské úřady možné útok bagatelizovat nějakými obvyklými frázemi. Takže následoval obvyklý postup v takovýchto případech. Oficiálně bylo oznámeno, že výsadková loď byla poškozena vzdušným útokem, ale zároveň vlastní PVO dosáhla sestřelu dvojice útočících Su-24 … Samozřejmě jako vždy bez dalších důkazů.
Samostatnou kapitolou pak je osud posádky plavidla. Ruské úřady uvedly, že během tohoto útoku byla jedna osoba zabita a dvě další zraněny požárem. Mrtvých je však zřejmě mnohem více, protože v době útoku mohlo být na palubě zřejmě až 77 námořníků. Poslední odhady opírající se o OSINT zdroje monitorující ruské internetové weby a aplikace pak hovoří o 33 nezvěstných a dalších 19 zraněných. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj k útoku uvedl: „Jsem vděčný našemu letectvu za velkolepé doplnění ruské černomořské ponorkové flotily o další plavidlo.“
26. prosince 2023 byla v krymském přístavu Feodosija úspěšně napadena ukrajinskými ALCM Storm Shadow/SCALP EG další z výsadkových lodí třídy Ropucha (projekt 775) Novočerkassk (BDK-46), která byla po zásahu zničena následnou mohutnou explozí vlastního převáženého nákladu v podobě dělostřelecké munice nebo íránských “kamikaze” dronů (pravděpodobně nejpoužívanějšího typu Šáhid-136/Geran-2). Vrchní foto zobrazuje mohutný požár, který na lodi vypukl po úderu. Spodní pak obsahuje porovnání plavidla před útokem se zbytky ohořelých nástaveb, což bylo jediné co zůstalo nad vodou v místě kotviště Novočerkassku ráno 26. prosince. (Foto archiv autora via HUR)
Černomořská flota VMF RF se tak postupně dostala ve svém hlavním kotvišti Sevastopolu a vlastně i na celém území Krymu do pozice, která byla nadále neudržitelná. A to nejen z důvodu hrozby vzdušných úderů ALCM, ale i vzhledem k stále narůstajícímu počtu útoků námořními drony (USV) typu Magura V5, které Ukrajinci postupně zdokonalovali. Po změně velitele v březnu 2024 byla Černomořská flota nejméně aktivní od začátku invaze na Ukrajinu a navíc stáhla většinu plavidel a ponorek dále na východ do přístavu Novorossijsk. Ztráty, které mezitím ještě utrpěla, nebyly rozhodně zanedbatelné – 1. února 2024 byla potopena na jezeru Donuzlav u západního pobřeží Krymu útokem ukrajinských USV raketová korveta Ivanovec (třída Tarantul, projekt 1241). 14. února 2024 pak stály námořní drony za zničením výsadkové lodi Cezar Kunikov (BDK-64, třída Ropucha, projekt 775), která šla ke dnu v Černém moři pravděpodobně s většinou posádky i nákladem munice. 5. března 2024 se pak cílem další operace speciální jednotky ukrajinské rozvědky HUR – „Skupina 13“, která se soustředí na útoky námořními drony, stala hlídková loď Sergej Kotov (383, projekt 22160). Na palubě tohoto plavidla byl v době úderu přítomen také vrtulník typu Ka-27/29, který šel podle dostupných informací ke dnu společně s lodí. Ruské zdroje přitom tvrdí, že v případě Sergeje Kotova šlo již o čtvrtý ukrajinský útok za pomoci USV, když se předtím podařilo posádce tři odrazit (údajně v červenci, srpnu a září 2023). Poškozené hlídkové plavidlo se pokusili rusové zachránit a odtáhnout do přístavu, ale vzhledem k míře devastace došlo k již avizovanému potopení cca 5 km od mysu Takil na jihovýchodním pobřeží Krymu.
24. března 2024 pak následoval další úspěšný útoky střelami s plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP EG na Sevastopol, který byl zřejmě posledním impulsem k tomu, aby zbytek Černomořské floty, jenž toho byl ještě schopen, postupně „přesídlil“ do Novorossijsku jako nové hlavní základny flotily. Podle záběrů ze satelitů došlo nejméně k jednomu zásahu na zádi zakotvené průzkumné a zpravodajské lodi Ivan Churs (třída Jurij Ivanov, projekt 18280), a dále se podařilo významně poškodit i další výsadkové plavidlo Jamal (BDK-67, třída Ropucha, projekt 775), které bylo později pozorováno sice stále na hladině, ale se znatelným náklonem na pravobok, zatímco záchranné týmy se zřejmě snažily o odčerpávání vody z podpalubí. Podle neověřených zpráv z ruských zdrojů, pak měla utrpět určité škody i další přítomná „Ropucha“ – Azov (BDK-54). Svůj díl při útoku na Sevastopol 24. března pak v neposlední řadě mělo dostat i hlavní komunikační centrum Černomořské floty.
Hlídková loď Sergej Kotov (383, projekt 22160) o výtlaku 1800 t , která se potopila 5. března 2024 po útoku ukrajinských námořních dronů cca 5 km od mysu Takil jihovýchodně od Krymu. Na zádi plavidla je přistávací plocha pro vrtulník, který je poté možné schovat do skládacího hangáru. Při zkáze Sergeje Kotova měl být právě zničen také jeden vrtulník typu Ka-27 nebo Ka-29, jenž se v tu dobu nacházel na jeho palubě. Vpravo je zpravodajská loď VMF RF Ivan Churs (třída Jurij Ivanov, projekt 18280) patřící k Černomořské flotě. Celkem byla objednána stavba čtyř plavidel této třídy v loděnicích Severnaja Verf v Petrohradu, ale do zahájení invaze na Ukrajinu se podařilo dokončit jen vzorový Jurij Ivanov a právě Ivan Churs, který byl převzat do služby 25. června 2018. Hlavním úkolem plavidel je provádění radiotechnického průzkumu a odposlechu komunikace (SIGINT). Lodě nesou navigační radar MR-231-3 a jsou vybaveny zpravodajským komplexem P-709. Výzbroj tvoří dva 14,5 mm kulomety MTPU pro blízkou ochranu lodi a protiletadlová obrana se spoléhá na šest MANPADS Igla s dotaci 32 střel. Nejvyšší rychlost plavidla dosahuje 16 uzlů a dosah 8000 námořních mil. Ivan Churs byl poškozen v Sevastopolu 24. března 2024 zásahem minimálně jedné ALCM Storm Shadow/SCALP EG, které byly vypuštěny z Su-24. Během tohoto útoku byla těžce poškozena ještě výsadková loď Jamal (BDK-67, třída Ropucha, projekt 775) a menší škody měla utrpět i další „Ropucha“ Azov (BDK-54). (Foto archiv autora via HUR)
2024 – Operační tempo nepolevuje, testují se nové zbraně
Zhruba 6. září 2024 bylo publikováno video, na které je zachycen letící Su-24M „bílá 09“ v digitální kamufláži, který nese podvěšenou velmi zajímavou a předtím neviděnou munici, zřejmě ukrajinského původu. Podle později uvolněných informací z PSU, bylo video pořízeno z paluby dvoumístného Su-27UB ze stavu 831. BrTA a mělo se jednat o jeden z testovacích letů nové naváděné klouzavé pumy ukrajinské výroby, který byl podniknut v průběhu srpna 2024.
Su-24M “bílá 09” zachycený v srpnu 2024 na zkušebním letu zřejmě s prototypem ukrajinské naváděné klouzavé pumy pod křídlem. Tato munice by měla být vybavena podobně jako francouzská AASM-250 raketovým motorem, který má podle domácích zdrojů pumě umožnit dolet až do vzdálenosti 65 km při navádění zajištěném GPS. Zda bude vývoj úspěšný snad uvidíme v dalších měsících. (Foto archiv autora via PSU)
Pokud jde o samotnou munici, z toho, co je vidět, se zdá, že se skládá ze tří různých částí – příď, střed těla a záď – což je konfigurace, která by mohla ukazovat na to, že jde o jakousi stavebnici pro přestavbu stávajících klasických „železných“ pum na přesně naváděné. PSU již mají ve svém inventáři exempláře západní provenience v podobě pum Joint Direct Attack Munition-Extended Range (JDAM-ER) z USA a Armament Air-Sol Modulaire AASM-250 Hammer dodané Francií, ale bohužel jen v počtech, které neumožňují jejich skutečně masové použití. Například typ AASM-250 Hammer se Francie zavázala dodávat v počtu 50 ks měsíčně, zatímco Rusko podle ukrajinských zdrojů shazuje ve stejném období až 3 000 ks své naváděné munice v podobě kitů UMPK montovaných obvykle na pumy FAB-250, FAB-500, ale v posledních měsících i na FAB-1500 a dokonce FAB-3000. Zvláště u posledních dvou „drobečků“ už se podstatně zmenšuje nevýhoda menší přesnosti UMPK oproti svému vzoru JDAM, která byla dosud nahrazována hlavně již zmiňovanou kvantitou.
Klasická “železná” FAB-500M-62, “výhružně” pomalovaná pozemním personálem, s dodatečně instalovaným kitem UMPK v podobě rozvíracích křídel pro prodloužení doletu munice na závěsníku pod křídlem Su-34. Tyto improvizovaně upravené pumy začaly VKS RF více používat od začátku roku 2003 (snímek je z ledna) a postupně přešlo na jejich masové nasazení. Odhaduje se, že v roce 2024 shodily ruské letouny každý měsíc proti ukrajinským cílům a pozicím až 3 000 ks těchto pum od hmotnosti 250 kg až po 3 000 kg. Nejobávanější “tlouštík” FAB-3000 UMPK s již rozevřenými křidly během letu, je vidět na spodním záběru. V přední části nese puma nový aerodynamicky čistší kryt, který má pomoci k zvýšení doletu. Jejich první použití na Ukrajině, s kity UMPK, je zaznamenáno zhruba v červnu tohoto roku. Nosičem FAB-3000 byl předtím standardně pouze Tu-22M3 (shazovány byly například proti ocelárnám Azovstal v Mariupolu), ale v červenci 2024 bylo ruskou stranou zveřejněno video, které zachycuje shoz FAB-3000 UMPK z Su-34. (2x Foto archiv autora via VKS RF)
Ale zpět k prototypu ukrajinské naváděné klouzavé pumy. Ocasní část má křížové uspořádání ploutví a něco, co se zdá být otvorem v zadní části, který by mohl naznačovat nějaký druh pohonného systému, například malý proudový motor nebo raketu na tuhé palivo. Něco, co může být vstupní výřez směrem k zadní části trupu, by mohlo ukazovat na vzduchový motor. Ukrajina již používá několik typů bezpilotních „kamikadze“ letounů s proudovým pohonem. Právě přesně naváděné pumy AASM-250 Hammer (jak napovídá číslo, jejím základem je 250 kg „želená“ puma Mk. 82 francouzské výroby), jsou rovněž vybaveny raketovým motorem. Podél horní části munice je také „žebro“ a kovové pásky kolem středu těla, což vše ukazuje na to, že puma má dvojici výsuvných křídel. Existuje také hypotéza, že by mohlo jít o součást sestavy potřebné k upevnění na podkřídelní závěsník Su-24. Pumy JDAM-ER, stejně jako GBU-39 SDB, které Ukrajina obdržela od USA, nebo právě AASM-250 Hammer, mají obdobná vysouvací křídla.
Pohonná jednotka v kombinaci s výsuvnými křídly by mohly výrazně prodloužit dolet této záhadné munice, a to zřejmě i v případě odhozu z letounu-nosiče v nízké letové hladině, která jej naopak může efektivně chránit. Samozřejmě, že v ideálním případě je vypuštění této munice lepší provádět z co možná největší výšky právě kvůli maximálnímu doletu. Podobnou taktiku praktikují zejména stroje Su-24M a Su-34 VKS RF, které jsou však jištěny vlastními stíhacími stroji na CAP a naopak se nemusí obávat ukrajinských stíhačů, protože s letouny Mig-29, Su-27 a jejich PLŘS R-27 je nemůžou efektivně ohrozit. Obecně se udává, že ruské UMPK můžou mít podle výšky odhozu dolet 25 – 60 km, takže je posádky VKS RF vypouštějí v bezpečné vzdálenosti mnohdy ještě nad vlastním územím – např. při útocích na Charkiv, Sumy nebo obecně při náletech na cíle ve frontovém pásmu, kde pravidelně „zasypávají“ zjištěné obranné pozice ZSU ve směrech ruských útoků.
Alternativní variantou nové zkoušené ukrajinské munice je také ale i možnost, že konstrukčně jde spíše o naváděnou střelu nebo dokonce dron odpalovaný ze vzduchu, než o „stavebnicový“ kit pro konverzi „železných“ pum na naváděné. Mezi tím, co lze vidět pod křídlem Su-24M „bílá 09“, a nedávno představeným ukrajinským kamikadze dronem „Paljanycja“*8 s proudovým motorem, existuje velká část podobných znaků.
Ať už bude platit jakákoliv z předchozích variant a půjde opravdu o novou leteckou výzbroj pro stroje PSU, je velmi nepravděpodobné, že tato zbraň bude určena speciálně pro ukrajinské letouny Su-24 ze stavu 7. BrTA. Ty jsou totiž cennými nosiči a zatím i jedinými odpalovacími platformami pro řízené střely s plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP EG. Proto další přesně naváděnou munici vzduch-země západní provenience, jako jsou bomby JDAM-ER, GBU-39 SDB a AASM-250 Hammer, nebo také protiradiolokační střely AGM-88 HARM, nosí hlavně ukrajinské stíhací stroje Mig-29 a Su-27, jejichž piloti se pouštějí na tyto nebezpečné mise i proto, že těchto operačních „ořů“ je zatím relativní dostatek. Podle posledních zpráv by měly USA poskytnout Ukrajině nově i klouzavou řízenou munici AGM-154 JSOW (Joint Stand-Off Weapon), která při váze 483 kg disponuje explozivní náplní cca 165 kg a její dosah má být 64 km při odhozu z velké a 24 km z malé výšky letu nosiče. Je pravděpodobné, že bude určena pro F-16, které nyní začíná Ukrajina postupně dostávat, ale vzhledem ke zkušenostem s integrací západní výzbroje na leteckou techniku ruské provenience nelze zatím vyloučit ani takové použití, protože typy Mig-29 a Su-27 zatím u PSU ani zdaleka nekončí.
Joint Direct Attack Munition – Extended Range (JDAM-ER) – problémy s REB
Joint Direct Attack Munition – Extended Range (JDAM-ER) je naváděcí souprava, kterou je možné upravit klasické „železné“ pumy na přesně naváděnou munici s prodlouženým doletem až na 72 km v závislosti na profilu letu nosiče. V případě Ukrajiny se jedná o Mk.82 o váze 227 kg / 500 lb. Pumy upravené kity JDAM-ER jsou naváděny inerciálním naváděcím systémem (INS) kombinovaným s GPS. Samotné GPS umožňuje JDAM-ER přesnost zásahu cíle CEP 5 m. V případě rušení signálu GPS pak puma přechází na INS a dosahuje CEP zhruba 30 m. Dále je možné instalovat ještě jednotku s laserovým naváděním, která umožňuje větší přesnost zásahů například proti pohyblivým cílům. Navádění pumy osazené kitem JDAM-ER je zajišťováno pohyblivými plochami v ocasní části, přičemž data o poloze jsou čerpána z již zmiňované integrované a kombinované navigační jednotky INS/GPS. Po odhozu z letounu se JDAM-ER naviguje autonomně na určené cílové souřadnice v režimu „odpal a zapomeň“ (Fire-and-forget). Poloha cíle může být přitom zadána už před vzletem (to je zřejmě varianta používaná na ukrajinských Mig-29 a Su-27), manuálně změněna posádkou letadla za letu před samotným odhozem, nebo automaticky předána datalinkem (např. ze zaměřovacího kontejneru letounu-nosiče).
Mig-29 “modrá 56” v modro-žlutém zbarvení, které vychází ze schématu použitém na strojích bývalého předváděcí týmu PSU “Ukrajinští sokoli”, ale odlišuje se například použitím světle modré barvy v přední části letounu, zatímco původní Migy-29 této skupiny byly na tomto místě trupu bílé s příslušným nápisem. Záběr pochází z videa, na němž je i pilot této “devětadvacítky” – mjr. Vadym Vorošylov „KARAYA“, pocházející od 204. BrTA, kterého jsme si již představili ve 3. části „Duch Kyjeva“ jako úspěšného lovce kamikadze dronů Šáhid-136/Geran 2. Ústředním motivem videa pak je zavěšování naváděné klouzavé pumy JDAM-ER (s použitím těla Mk.82 o váze 227 kg) na speciální adaptér umístěný místo vnitřního křídelního závěsníku, její kontrola a následný odlet „devětadvacítky“ na bojovou misi. Větší detail samotného adaptéru na zavěšení JDAM-ER, který byl speciálně vytvořen pro použití na ukrajinských strojích, je na spodní fotografii, kde Mig-29 v ÚLu nese mimo samotné pumy ještě PLŘS s IČ navedením R-73. (2x Foto archiv autora via PSU)
Právě závislost přesnosti zásahu JDAM-ER na dostupnosti GPS signálu, se v praxi ukazuje asi jako největší slabina této munice, pokud protivník disponuje adekvátními systémy REB pro jeho rušení. Během právě probíhajícího konfliktu na Ukrajině, se Rusku podařilo v některých případech rušit GPS tak úspěšně, že pumy minuly svůj cíl velmi výrazně a údajná zpráva uniklá přímo z Pentagonu hovoří o tom, že JDAM-ER by mohly být na rušení signálu GPS náchylnější než jiná munice se stejným druhem navádění. Respektovaný britský Royal United Services Institute (RUSI) vydal v červnu 2023 zprávu o REB na Ukrajině, která se také zabývá právě kauzou rušení pum JDAM-ER jednotkami VSRF. Autoři v tomto případě uvádí, že například ruský systém REB R-330 „Žitel“ dokázal narušit signál GPS lokálně i proto, že tyto signály ze satelitu na oběžné dráze jsou již nad zemi poměrně slabé a lze je tedy úspěšně rušit i zařízením s poměrně malým výkonem. Po roce 2000 sice doplnily USA pumy řady JDAM o modul selektivní dostupnosti SAASM a přijímač šifrované vojenské verze GPS M-code, čímž by teoreticky mělo být zajištěno, že i JDAM-ER přijímá pouze signály se správným šifrováním a odmítá všechny ostatní. Podle odborníka na REB, jenž byl citován ve zprávě RUSI, však navzdory zmíněným krokům ke zvýšení odolnosti proti rušení může intenzivní REB v cílové oblasti zabránit přijmutí jakéhokoliv GPS signálu, tedy včetně toho „vojenského“. To sice zcela neznemožňuje použití JDAM-ER, nicméně dojde k poměrně výraznému snížení přesnosti oproti zadaným souřadnicím cíle.
Z hlediska protivníka rušícího GPS má však mince dvě strany a je třeba vzít zároveň v úvahu, že intenzivní rušení signálu GPS lze poměrně dobře vysledovat. Lokalizace a ničení ruských systémů REB je také jedním z doporučovaných opatření proti rušení JDAM-ER, které byly obsaženy v již zmiňovaných uniklých dokumentech z Pentagonu. ZSU se skutečně opakovaně podařilo zaměřit aktivní ruské systémy REB a zničit je např. řízenými dělostřeleckými granáty Excalibur ráže 155 mm nebo raketami GMLRS ze systémů HIMARS, ale dlouhodobě se jedná o hru na kočku a myš, v které se úspěchy střídají na obou stranách.
Dalším druhem naváděné munice západní provenience, jenž se objevila na ukrajinských strojích Mig-29 a Su-27 zhruba koncem května 2024, je GBU-39 SDB (Small Diameter Bomb) o váze 130 kg. Jak je vidět z retušovaného snímku výše, pro jejich použití byl opět vytvořen speciální závěsník, na kterém je přichycen standardní adaptér BRU-61/A umožňující použití až čtyř GBU-39 SDB. Na zatím zveřejněných fotografiích, včetně této, však můžeme pozorovat pouze dvojici pum na jednom adaptéru, což zřejmě souvisí s malým počtem kusů, kterými Ukrajina disponuje a musí proto pečlivě vážit jejich použití a pro většinu akcí zřejmě používá najednou maximálně pouze čtyři kusy GBU-39 SDB. Při odhozu z 12 000 m má SDB dosah až 110 km, což ale v podmínkách použití na Ukrajině, kdy jsou pumy odhazovány většinou ve stoupavém letu z malé výšky, není údaj příliš relevantní. (Foto archiv autora via AIR_WINGED)
SAGEM Armament Air-Sol Modulaire AASM-250 Hammer – francouzské „kladivo“
AASM-250 je stejně jako ostatní pumy řady AASM tvořena třemi hlavními, modulárně řešenými částmi. Na přídi se nachází naváděcí jednotka, která je připevněna k bojové části tvořené pumou – v případě AASM-250 se jedná o „železnou“ Mk.82, což je francouzská verze stejně označené americké varianty, s kterou jsou navíc zaměnitelné. „Evropské“ varianty pum Mk.81 / 125 kg, Mk.82 / 250 kg, Mk.83 / 500 kg a Mk.84 / 1 000 kg vyvinula společnost SAMP (Société des Ateliers Mécaniques de Pont-sur-Sambre). První modulární kit byl přitom certifikován Armée del´Air právě pro pumu Mk.82 v podobě AASM-250, kterou si dále popíšeme.
Na zádi AASM-250 je umístěn ocasní úsek s rozevíratelnými křídly a raketovým motorem. Naváděná puma váží celkem cca 340 kg a na délku měří 3,1 m. Na příďovém modulu jsou umístěny dvě čtveřice aerodynamických ploch. První kvarteto je pevné, zatímco zadní čtyři jsou pohyblivé a řídí pumu během letu. Celá příďová část po odhozu pumy z letounu-nosiče rotuje, čímž stabilizuje let AASM-250 směrem k zadanému cíli. Naváděcí soustava, umístěná logicky také v přídi této munice, je k dispozici v několika variantách. V základním „dekametrickém“ provedení umožňuje družicové (GPS) nebo inerciální (INS) navedení, jehož pravděpodobná kruhová odchylka činí 10–15 m. Samotný úhel dopadu AASM-250 na cíl může být naprogramován tak, aby účinek pumy byl co největší.
Letový záběr na Mig-29 s podvěšenou řízenou klouzavou pumou AASM-250 Hammer a přídavnou palivovou nádrží PTB-1500 v “tunelu” mezi motory. Povšimněte si provedení žluto-modrých doplňků pro rychlou identifikaci na spodní straně VOP a náběžných hranách křídel. Samotná 250 kg naváděná puma je pak v detailu na horní části snímku. I když by Su-24 zřejmě mohly také používat tuto munici, jsou jako jediná ukrajinská platforma schopná v tuto chvíli nosit a používat ALCM příliš cenné, než aby byly nasazovány na tyto poměrně riskantní mise vyžadující přiblížení co možná nejblíže frontové linii. Proto PSU využívají na shoz JDAM-ER, GBU-39 SDB a AASM-250 zejména původně stíhací stroje Mig-29 a Su-27, kterých je zatím přece jen stále “dostatek”. Snímek vznikl zřejmě v březnu 2024, kdy PSU potvrdila, že tyto francouzské naváděné pumy operačně používá. Na záběru vpravo je pak identifikovatelný pár francouzských pum AASM-250 Hammer, které krátce po vypuštění z Mig-29 rozevírají svá křídla a směřují k cíli. Ukrajinští piloti často používají manévr k odhozu naváděných pum ze stoupání, kdy provedou půlvýkrut na záda, vypustí naváděnou munici a okamžitě se vrací zvratem zpět do přízemní výšky, kde jsou lépe chráněni proti ruské PVO a stíhačům na CAP. (2x Foto archiv autora via PSU)
K dispozici je dále naváděcí úsek, jehož družicový/inerciální systém navedení je doplněn o obrazovou infračervenou (IČ) samonaváděcí jednotku. Jakmile AASM-250 doletí nad cílovou oblast, obraz z jejího IČ čidla je srovnáván s referenčním modelem cíle, uloženým v paměti pumy a připraveným při plánování mise. Pokud je dosaženo shody, jednotka identifikuje cíl a navede na něj pumu (jedná se tedy o podobnou metodu jako u ALCM Storm Shadow/SCALP EG). Tento „metrový“ naváděcí systém dále zvyšuje přesnost AASM-250, pravděpodobná kruhová odchylka (CEP) je v tomto případě 3–5 m. Naváděcí část, vybavená obrazovou IČ samonaváděcí jednotkou, je použitelná ve dne i v noci, obecně ji však nelze nasadit při ztížených povětrnostních podmínkách.
Ocasní část je osazena čtyřmi křídly, která se po odhozu pumy rozevřou. Dále se zde nachází raketový motor na tuhé pohonné hmoty, který výrazným způsobem zvyšuje dolet AASM-250. Při odhozu z výšky 12 200 m se maximální dosah pumy pohybuje kolem hodnoty 60 km. Shoz z malých výšek (60 m) redukuje dolet AASM-250 zhruba na 15 km.*9
Ukrajina se svou rostoucí „stájí“ bezpilotních kamikadze dronů delšího doletu prokázala jasnou schopnost vyrábět naváděcí systémy s podporou GPS, které jsou schopny navést platformu na konkrétní soubor souřadnic. Pozemní útočná verze ukrajinské, ze země odpalované řízené střely Neptun, která byla původně konstruována jako protilodní, je údajně rovněž vybavena zobrazovacím infračerveným vyhledávačem se schopností porovnávání scény a obrazu, který pomáhá najít cíl v konečné fázi letu střely a slouží k dosažení větší přesnosti zásahu.
Ať už jsou přesné schopnosti zatím ještě stále „záhadné“ munice jakékoliv, největším přínosem by mohl být nový domácí zdroj přesně naváděné munice vypouštěné ze vzduchu, která by mohla mít díky raketovému motoru dolet do vzdálenosti až 65 km. Zejména ALCM Storm Shadow a SCALP EG byly podle dostupných informací k dispozici pouze v relativně omezeném množství, jak ve Velké Británii, tak i ve Francii, a to ještě předtím, než začaly jejich dodávky na Ukrajinu. Varianty JDAM-ER nejsou v současné době zcela rozšířeny jak v ozbrojených složkách USA, tak i u jiných evropských letectev. Pravidelně se objevují otázky, jak stabilní může být obecně přísun další západní přesné air-to-ground (A2G) munice na Ukrajinu. Už delší dobu se přitom spekuluje, že vláda USA by mohla vydat povolení k odeslání svých řízených střel s plochou dráhou letu odpalovaných z letadel AGM-158 JASSM (Joint Air-To-Surface Standoff Missile) na Ukrajinu, pro použití s jejími nově příchozími stíhačkami F-16 od evropských partnerů (Dánsko, Nizozemsko atd.). Vyžadovalo by to samozřejmě dodatečnou integraci této výzbroje na starší dodané verze F-16AM, ale tuto možnost zřejmě nelze alespoň hypoteticky vyloučit.
Celkově by to vše umožnilo zvýšit počet úderů a tlak na vojenské objekty a logistická centra ruského agresora v jeho zázemí, ale je téměř jisté, že USA se v tomto ohledu zjevně obávají jisté eskalace konfliktu a proto stále váhají. Začátkem letošního roku také vyšlo najevo, že nový projekt USAF zaměřený na vývoj nové relativně levné přesně naváděné stand-off munice A2G je určen především na uspokojení ukrajinských požadavků po těchto zbraních.
Snímek Su-24M neznámého bortového čísla zveřejněný v září 2024 ukazuje zřejmě jeden z letounů obnovených do letuschopného stavu z dlouhodobě odstavených strojů, o čemž svědčí tmavě šedé schéma. Nejzajímavější je však originální malůvka draka s modro-žlutými křídly pod kabinou, místo klasického známého provedení na nasávacích kanálech vzduchu do motorů. Podle čtyř žlutých “tryzubů” je také možno odvodit, že tato Su-24M úspěšně dokončila 40 bojových letů. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)
Ukrajina si je všech výše uvedených těžkostí a omezení u naváděné munice dobře vědoma, takže sama investuje do vývoje takových zbraní. Podle náčelníka PSU Serhije Holubcova, který poskytl v červnu oficiální rozhovor pro tisk, se práce zaměřují hlavně na úpravu vlastních klasických pum ex-sovětské provenience, kterých Ukrajině „leží“ na skladech zřejmě stále dost a naopak při současné taktice nasazení vlastních strojů nemá možnost jejich efektivního využití bez ohrožení letounů-nosičů. Proto by se mělo zkoušet několik konstrukčních variant s různými druhy křídel, moduly GPS a řídícími jednotkami. V již zmiňovaném červnu uváděl Serhij Holubcov, že první ostré testy ukrajinských naváděných klouzavých pum by měly začít v řádu několika týdnů. I když tedy zřejmě nejde přímo o munici zachycenou za letu na Su-24M „bílá 09“ v srpnu 2024, kde je zjevně přidán i motor a tělo na první pohlede neodpovídá pumám ex-sovětské výroby, tak je vidět, že Ukrajina nespí a snaží se o využití všech domácích zdrojů dostupných zbraní a munice.
Ukrajinské Su-24 stále úspěšně bojují, a to vice než dva a půl roku po začátku ruské agrese na Ukrajinu, přičemž jejich posádky si udržují stále vysokou míru morálky, zejména díky úspěšným úderům za pomocí střel s plochou dráhou letu Storm Shadow/SCALP EG. V neposlední řadě k tomu určitě přispívá třeba i taková zdánlivá maličkost jako je individuální barevná úprava na pilotních helmách, tak jak můžeme vidět na spodním záběru s posádkou Su-24 za letu. Je také nepochybné, že se daří stále udržovat celou aktivní flotilu těchto letounů díky nasazování strojů obnovených do operačního stavu z dlouhodobě odstavených. Jen v roce 2024 jsou zatím mezi takovými letouny fotograficky doloženy Su-24M “bílá 01, 05 a 33”, viz následující tabulka provozovaných Suchojů níže. (2x Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)
Jakákoli nová přesně naváděná munice vyvinutá na Ukrajině, ať už určená k odpálení ze vzduchu nebo ze země, by měla další výhodu v tom, že by nepodléhala žádným zahraničním omezením pro její použití. Pravidla, která vláda USA a další země zavedly pro to, jak mohou ukrajinské ozbrojené síly používat západní zbraně odpalované ze vzduchu a ze země, které obdržely, jsou stále více kontrolována. Ukrajinští představitelé stále častěji žádají, a to i veřejně, o větší flexibilitu při zasahování cílů uvnitř vlastního Ruska, zejména ve světle probíhajícího vpádu ZSU do kurské oblasti této země od srpna 2024, nebo pro možnost zaútočit na letecké základny, odkud jsou ukrajinské pozemní jednotky na frontové linii každodenně „zasypávány“ ruskými pumami UMPK všech váhových kategorií v rozpětí od FAB-250 až po extrémní FAB-3000.
Ačkoli se tedy o nově objevené a stále ještě „záhadné“ ukrajinské munici odpalované ze vzduchu a testované na Su-24 musíme ještě mnoho dozvědět, už dnes to odráží jasnou urgentní potřebu a neúnavnou snahu Ukrajiny o vybudování domácí schopnosti v podobě dalšího zdroje zbraní tohoto druhu vyráběných ve vlastní zemi, což by samo o sobě bylo nesmírně cenné a pro bránící se stát ve stále nepřestávajícím smrtícím ohrožení i životně důležité.
Autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com
Poznámka autora: Tabulka obsahuje seznam Su-24M/MR, které jsou u 7. BrTA zaznamenány jako létající od roku 2014. Seznam není zcela jistě úplný, ale reflektuje údaje, které jsou autorovi známy k září 2024. Některé z uvedených letounů byly před invazí v roce 2022 odstaveny z provozu, ale je pravděpodobné, že většina z nich, pokud ne všechny, byly postupně vráceny do operačního stavu jednotky.
Červeným písmem jsou uvedené stroje, u kterých je ověřeno, že byly vráceny do provozu až po 24. únoru 2022, přičemž některé z nich byly předtím uloženy a odstaveny mnohdy i více než 15 let.
Tučným písmem jsou označeny letouny, které prošly v letech 2014-2022 GO v NARP a vrátily se k jednotce v šedém digitálním schématu. Jeden ze strojů Su-24M „bílá 08“, „bílá 41“ nebo „bílá 44“ byl pravděpodobně ztracen 30. března 2022 u základny Kanatove.
Jedna z více variant nášivek 7. BrTA, která připomíná znak 1. bombardovací letky – draka. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)
| Známé ztráty a poškození Su-24M/MR ze stavu 7. BrTA v boji proti ruské agresi od roku 2014 | ||||
|---|---|---|---|---|
| Datum | Letoun | Piloti | Místo | Poznámky |
| 1. července 2014 | Su-24MR „žlutá 11“ s/n 0415304 (Světle šedá) | pplk. Jevhen Bulacyk (PLT) mjr. Oleksandr Trošin (NAV) | Semenivka u Slavjansku | Zasažen a poškozen MANPADS u Semenivky nedaleko Slavjansku v rámci průzkumného letu v zóně ATO proti separatistům podporovaným Ruskem. IČ naváděná PLŘS explodovala u výtokové trysky levého motoru, který značně poničila, stejně jako levou VOP. Poškození umožnilo návrat s pravým pracujícím motorem na letiště v Myrhorodu. Opraven za pomoci nové ocasní části z odstaveného Su-24MR „červená 05“. |
| 20. srpna 2014 | Su-24M „bílá 27“ (Světle šedá) | pplk. Andrij Antonov (PLT) – katapultáž, WIA mjr. Oleksandr Karačov (NAV) – katapultáž | Chriaščuvate na JV předměstí Luhansku | Ztracen během bojové mise v zóně ATO. Su-24M zasažený PLŘS, pravděpodobně z hybridního PLRK 96K6 Pancir-S1 (SA-22 Greyhound), opustila posádka na vystřelovacích sedačkách. Oba letci byli naštěstí následně zachráněni vlastními jednotkami, ale pilot pplk. Antonov si z tohoto incidentu odnesl poškození páteře. |
| 24. února 2022 | Su-24M „bílá 20“ s/n 1341605 (Digi) | mjr. Dmytro Kulykov (PLT) – KIA mjr. Mykola Savčuk (NAV) – KIA | Farbovane JV od Kyjeva, Jahotynský rajón, Kyjevská oblast | Zasažen po útoku na ruské invazní jednotky v prostoru letiště Hostomel u Kyjeva. |
| únor-březen 2022 | Su-24M ? (Světle šedá) | mjr. Vjačeslav Chodakivskyj (PLT) – KIA mjr. Oleksandr Kornijčuk (NAV) | ? | Během jedné z bojových misí v tomto období byl Su-24M těžce poškozen zásahem z pozemního PLRK, ale posádka jej dokázala dotáhnout na jedno z blízkých záložních letišť. Stroj však nebyl na místě opravitelný, takže posádka riskovala ještě jeden přelet na základnu, kde bylo možné Su-24M opravit. Oba byli za tuto akci vyznamenáni titulem “Hrdina Ukrajiny”. Mohlo by se jednat o Su-24M “bílá 04”, který létal na začátku války ve světle šedém schématu, ale v listopadu 2022 byl pozorován v tmavě šedém nátěru se znaky po provedení opravy na přídi. |
| 27. února 2022 | Su-24M „bílá 77“ s/n 1041653 (Světle šedá) | mjr. Ruslan Bilous (PLT) – KIA kpt. Roman Dovhaljuk (NAV) – KIA | Berezivka Z od Kyjeva, Kyjevská oblast | Sestřelen při útoku proti koloně vozidel VSRF u Berezivky. |
| 1. března 2022 | Su-24M ? | ? (PLT) – katapultáž, WIA ? (NAV) – katapultáž, WIA | Krasenivka, Zolotonošský rajón, Čerkaská oblast | Sestřelen PLŘS na bojovém letu. Posádka se katapultovala a vyvázla se zraněním. |
| 2. března 2022 | Su-24M ? | plk. Mykola Kovalenko (PLT) – KIA kpt. Jevhen Kazimirov (NAV) – KIA | Dovbyš, Novohrad-Volyňský rajón, Žytomyrská oblast | Sestřelen stíhačem VKS RF. Su-24M se zřítil do lesa mezi obce Dovbyš a Bilka Z od Žytomyru. Posádka zahynula. |
| 9. března 2022 | Su-24M „bílá 26“ s/n 1341606 (Světle šedá) | ? (PLT) – katapultáž ? (NAV) – katapultáž | Ivanky, Umaňský rajón, Čerkaská oblast | Zásah PLŘS do levého motoru na bojovém letu u Lebedynu v Sumské oblasti. Posádka se snažila vrátit s poškozeným strojem na základnu, ale u Ivanky se musela katapultovat a vyvázla nezraněna. |
| 12. března 2022 | Su-24M ? | pplk. Valerij Oškalo (PLT) – KIA mjr. Roman Čechun (NAV) - KIA | Biljajivka, Chersonská oblast | Sestřelen PLŘS z PLRK při útoku pumami na ruské invazní jednotky z nízké výšky. |
| 21. března 2022 | Su-24M ? | mjr. Vjačeslav Chodakivskyj (PLT) – KIA mjr. Oleksandr Kornijčuk (NAV) – katapultáž | Zelena Dolyna, Dnipropetrovská oblast | Sestřelen PLŘS z PLRK na bojovém letu v Záporožské oblasti. Pilot zahynul, ale navigátor se zachránil katapultáží a byl zachráněn. |
| 22. března 2022 | Su-24M „bílá 49“ s/n 1141601 (Světle šedá) | mjr. Oleksij Kovalenko (PLT) – KIA mjr. Serhij Verbyckij (NAV) – katapultáž, WIA | Sulyhivka J od Izjumu, Izjumský rajón, Charkivská oblast | Sestřelen MANPADS během útoku na kolonu techniky VSRF v nízkém letu. Dopad na pole mezi Sulyhivku a Kamjanku. Pilot zahynul, zatímco navigátor se katapultoval a byl zachráněn vlastními jednotkami. |
| 30. března 2022 | Su-24M šlo jeden ze strojů: „bílá 08“, „bílá 41“ nebo „bílá 44“ (Digi) | plk. Maksym Sikalenko (PLT / velitel 7. BrTA) – KIA mjr. Kostjantyn Horodnyčev (NAV) – KIA | Letecká základna Kanatove, Kropyvnycký rajón, Kirovohradská oblast | Posádka byla na bojovém letu, s úkolem minování z kontejnerů KMGU, zasažena PLŘS z PLRK. Poškozený Su-24M se snažila dostat na záložní letiště Kanatove, ale stroj nakonec skončil těsně před RWY v poli, zřejmě při nevydařeném nouzovém přistání, které posádka nepřežila. |
| 30. dubna 2022 | Su-24M „bílá 87“ (Světle šedá) | plk. ? (PLT) – katapultáž npor. ? (NAV) – katapultáž | Nova Praha, Kirovohradská oblast | Letoun zasažen na bojovém letu u Barvinkove v Charkivské oblasti. Posádka se pokoušela pravděpodobně dostat s poškozeným strojem na záložní základnu v Kanatove, ale u obce Nova Praha musela letoun opustit na vystřelovacích sedačkách a vyvázla, zřejmě nezraněna. |
| 6. května 2022 | Su-24M „bílá 12“ s/n 0915308 (Světle šedá) | ? (PLT) – katapultáž ? (NAV) – katapultáž | Mezi obcemi Fedorivka a Veselynove J od Voznesensku, Voznesenský rajón, Mykolaivská oblast | Letoun havaroval kvůli technické závadě asi 20 km J od záložní základny Martynivka u Voznesensku. Posádka se katapultovala a vyvázla bez zranění. Letoun následně nalezen na poli ohořelý, ale v poměrně kompaktním stavu. Byl pravděpodobně převezen na základnu do Martynivky, kde jeho zbytky 15. června 2022 odhalily satelitní snímky a původně byl považován za stroj zasažený ruským úderem na zdejší stojánce. |
| 19. května 2022 | Su-24M „bílá 69“ s/n 0615329 (Světle šedá) | pplk. Ihor Chmara (PLT) – KIA mjr. Ilja Nehar (NAV) – KIA | Krasnopolivka S od Bachmutu a SZ od Soledaru, Bachmutský rajón, Doněcká oblast | Posádka na svém 14. společném letu sestřelena u Bachmutu. Trosky a stopy po dopadu Su-24M byly nalezeny na poli v poměrně dlouhém přímém pásu. |
| 26. května 2022 | Su-24M „bílá 84“ s/n 0615304 (Světle šedá) | plk. Mychajlo Matjušenko (PLT) – KIA mjr. Jurij Krasylnikov (NAV) – MIA | Černé moře při návratu z útoku na Hadí ostrov | Letoun pravděpodobně zasažen a sestřelen PLŘS z pozemního PLRK během útoku na Hadí ostrov, při kterém měla posádka pumami zničit hybridní PLRK 96K6 Pancir-S1 (SA-22 Greyhound), který zde byl dislokován. Su-24M havaroval, zřejmě kvůli zásahu ruskou stranou, v Černém moři při zpátečním letu a posádka zahynula. Tělo pilota plk. Matjušenka bylo později vyplaveno na pobřeží v Bulharsku, ale navigátor mjr. Krasylnikov zůstal nezvěstný. |
| květen/červen 2022 | Su-24M ? | ? (PLT) - katapultáž, WIA mjr. Viktor Žos (NAV) - katapultáž | Pobřeží Oděské oblasti | Letoun zasažen PLŘS při útoku na Hadí ostrov. Poškozený stroj dostala posádka zpět až nad pobřeží Oděské oblasti, kde se katapultovala. Pilot přitom utrpěl zranění, které mu znemožnilo pokračovat v létání. Navigátor zůstal ve službě. |
| 9/29/2022 | Su-24M ? (Světle šedá) | pplk. Jevhen Solovjov (PLT) – katapultáž kpt. Artem Chanko (NAV) – katapultáž | Maksymivka, Mykolaivský rajón, Mykolaivská oblast (Jiný zdroj uvádí Kaluha, Baštanský rajón, Mykolaivská oblast) | Letoun zasažen PLŘS z PLRK během bojového letu s pumami na podporu ukrajinské protiofenzívy v Mykolaivské oblasti. Posádka se z hořícího letounu katapultovala na vlastní straně frontové linie a vyvázla nezraněna. |
| 12. října 2022 | Su-24MR „žlutá 59“ s/n 0741612 (Digi) | mjr. Dmytro Bortnyk (PLT) – KIA ? (NAV) – katapultáž | Žorživka, Šyšacký rajón, Poltavská oblast | Letoun zasažen PLRK na průzkumné misi ELINT podél nové frontové linie v Charkivské oblasti. S poškozeným Su-24MR se posádka zřejmě snažila dostat na základnu v Myrhorodu, ale letoun nakonec havaroval cca 40 km východně od tohoto letiště. Pilot přitom zahynul, avšak navigátorovi se podařilo zachránit katapultáží. Podle prvotních informací se soudilo, že tento Su-24MR mohl být sestřelen ruským stíhačem za použití PLŘS dlouhého dosahu R-37M. |
| 1. března 2023 | Su-24M „bílá 03“ (Světle nebo tmavě šedá) | plk. Viktor Volyněc (PLT) – KIA kpt. Ihor Solomennikov (NAV) – KIA | Družkivske, Kramatorský rajón, Doněcká oblast | Posádka byla zřejmě na bojovém letu v oblasti Bachmutu, kde dostala zásah pravděpodobně PLŘS ze Su-35S VKS RF a při sestřelu zahynula. Letoun dopadl na pole u obce Družkivske jižně od Kramatorsku a vytvořil dlouhý pás trosek. |
Poznámka autora: Tabulka vykazuje zatím známé ztráty 7. BrtA z období 24. února 2022 – až srpen 2024, ale je zřejmé a více než pravděpodobné, že se nemusí jednat o kompletní a „definitivní“ přehled.
KIA – zabit v akci
WIA – zraněn v akci
MIA – nezvěstný v akci
Poznámky:
*7 – Text o Storm Shadow od Martina Smíška – www.valka.cz, upraveno a doplněno autorem
*8 – „Paljanycja“ je ukrajinský typ chleba, pečený převážně z pšeničné mouky v domácí peci. Jako zajímavost lze uvést, že kvůli své specifické výslovnosti bylo slovo po začátku invaze na Ukrajinu používáno jako test pro odhalení ruských vojáků a diverzantů. Rusové samozřejmě slovo paljanycja pro bochánek kulatého chleba znají, jenže vyslovují mírně odlišně písmeno „i“ a také „c“ a rozdíl v názvu paljanycja dokáže Ukrajinec velmi snadno rozpoznat. Rusové nejsou schopni toto slovo vyslovit správně, zatímco Ukrajinci, i kdyby každý den hovořili rusky, to řeknou bez námahy. Kyjevský jazykovědný ústav rovnou označuje výraz „paljanycja“ za heslo.
*9 – Text o AASM-250 Hammer od Martina Smíška – www.valka.cz, upraveno a doplněno autorem
Vysvětlivky:
AAU – Армійська авіація України / Armijska aviacija Ukrajiny / Armádní letectvo Ukrajiny
ALCM – Air-Launched Cruise Missile / Střela s plochou dráhou letu odpalovaná ze vzduchu
BAP – Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Bombardovací letecký pluk
BDA – Battle damage assessment, je postup vyhodnocování škod na konkrétním cíli po úderu různými druhy munice. Je součástí širšího oboru vyhodnocování boje. Vyhodnocení se provádí pomocí mnoha technik, včetně záznamů z kamer v letounu, v zaměřovacím kontejneru, od pozemních sil v blízkosti cíle, satelitních snímků, nebo pokud je to možné, také z následného ohledání místa cíle.
BMD – Bojevaja Mašina Děsantnaja / Ruské výsadkové obojživelné bojové vozidlo pro výsadkáře
BMP – Bojevaja Mašina Pechoty / Ruské obojživelné bojové vozidlo pro pěchotu
BrTA – бригада тактичної авіації / Bryhada Taktychnoyi Aviatsiyi / Brigáda Taktického Letectva Vzdušných sil Ukrajiny
CAP – Combat Air Patrol / Hlídkový let stíhacích letounů v přiděleném prostoru s úkolem eliminovat letecké síly protivníka, které by se v tomto prostoru vyskytly, případně chtěly tento chráněný prostor ohrozit.
COMAO – Composite Air Operation / Kombinovaná letecká operace zahrnující všechny druhy letecké techniky potřebné k splnění potřebného bojového úkolu většího rozsahu. Většinou zahrnuje jak stroje pro CAP, CAS, tak i SEAD a ECM.
ELINT – Electronic Intelligence / Mise elektronického zpravodajství se zaměřuje hlavně na radarové systémy, jejich lokaci a analýzu jejich vlastností.
EMCON – Emission Control, režim v kterém je dodržován absolutní radiový klid a letoun nevysílá ani žádné jiné elektromagnetické signály, které by mohly prozradit jeho polohu.
FAB – Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / Trhavá letecká puma ruské provenience
GSAP – Gvardějskij Smešannyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový smíšený letecký pluk
GŠAP – Gvardějskij Šturmovoj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový bitevní letecký pluk
GTBAP – Gvardějskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový těžký bombardovací letecký pluk
ITBAP – Instruktorskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Instruktorský těžký bombardovací letecký pluk
LOC – Line of control, linie bojů v Luhanské a Doněcké oblasti, která se utvořila po bojích Ukrajinské armády se separatisty a ruskými jednotkami „dovolenkářů“ v letech 2014-15.
MABr – морська авіаційна бригада (МАБр) / Námořní letecká brigáda
NOE – Nap-of-the-earth neboli také „česání země“, takto se označuje typ letu ve velmi malé výšce, který používají vojenská letadla a zejména vrtulníky, aby se vyhnuly odhalení nepřítelem a následnému útoku v prostředí s vysokou hrozbou PVO.
NŘS – Neřízené protizemní střely, v tomto případě půjde hlavně o 80 mm rakety S-8, které masivně používají obě válčící strany.
OBrAA – окрема бригада армійської авіації (ОБрАА) / Samostatná brigáda armádního letectva Ukrajiny
OBrTrA – бригада транспортної авіації / Bryhada Transportnoyi Aviatsiyi / Brigáda Transportního Letectva Vzdušných sil Ukrajiny
OCA – Offensive Counter-Air / Let s úkolem potlačení vojenské vzdušné síly nepřítele, především prostřednictvím útoků zaměřených na protivníkovy letecké základny.
OFAB – Oskoločno-Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá letecká puma ruské provenience
OFZAB – Oskoločno-Fugasnaja Zažigatelnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá zápalná letecká puma ruské provenience
OVP – Otdelnyj Vertoletnyj Polk VKS RF / Samostatný vrtulníkový pluk
PSU – Повітряні Сили України / Povitrjani Syly Ukrajiny / Vzdušné síly Ukrajiny
PLRK – Protiletadlový raketový komplet
PLŘS – Protiletadlová řízená střela
REB – Radio-elektronický boj, anglická zkratka ECM (Electronic Countermeasures)
RWR – Radar warning receiver, systém radarového varovného přijímače detekuje rádiové emise radiolokátorů. Jeho primárním účelem je dát varování pilotovi, když je ozářen nepřátelským radiolokátorem, který by mohl být hrozbou.
SEAD – Suppression of Enemy Air Defenses / Mise na potlačení a likvidace protivníkovy PVO
SIGINT – Signals Intelligence / Mise pro získávání údajů z radarového provozu, datové a hlasové komunikace. Zpracovává data a informace získané z elektromagnetického spektra vyzařovaného elektronickými prostředky.
SOF – Special Operations Forces / Síly speciálních operací, které provádějí vojenské činnosti vedené speciálně určenými, organizovanými, vybranými, vycvičenými a vybavenými silami využívajícími nekonvenční techniky a způsoby nasazení.
TBAP – Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Těžký bombardovací letecký pluk
TELAR – Transport Erector Launcher And Radar / Transportní odpalovací zařízení a radar (TELAR) je typ TEL, který obsahuje také část nebo celý radarový systém potřebný k odpálení střely (střel) země-vzduch. Tato vozidla jsou schopna autonomního řízení, což výrazně zvyšuje jejich účinnost. S tímto typem systému může každé vozidlo bojovat bez ohledu na stav nebo přítomnost podpůrných vozidel.
TWS – Track while scan, je režim provozu palubního radiolokátoru, při kterém RL dokáže sledovat cíl nebo cíle, ale zároveň stále vyhledává další, takže poskytuje neustále celkový přehled o vzdušném prostoru a pomáhá pilotovi udržovat lepší situační přehled.
VDV – Vozdušno-desantnyje vojska / Výsadkové vojsko
VKS RF – Vozdušno-kosmičeskie sily Rossijskoj Federacii / Vzdušně-kosmické síly Ruské Federace
VMF RF – Vojenno-morskoj flot Rossijskoj Federacii / Námořnictvo Ruské Federace
VSRF – Vooružonnyje sily Rossijskoj Federacii / Ozbrojené síly Ruské Federace
VVS-SA – Vojenno vozdušnyje sily Sovětskoj armii / Vojenské letecké síly Sovětské armády
Zóna ATO – Zóna protiteroristické operace nebo zóna ATO byl termín používaný médii, vládou Ukrajiny, OBSE a dalšími zahraničními institucemi k identifikaci ukrajinského území Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou ruských vojenských sil a proruských separatistů.
ZSU – Збройні сили України / Zbrojni Syly Ukrajiny / Ozbrojené síly Ukrajiny
Prameny:
Royal United Services Institute (RUSI) for Defence and Security Studies –
The Russian Air War and Ukrainian Requirements for Air Defence – Justin Bronk, Nick Reynolds a Jack Watling Special Report 7 November 2022
Jak je úctyhodná ukrajinská flotila Su-24 nadále trnem v oku Rusku – Vladimir Trendafilovski – Key Aero, https://www.key.aero/article/how-ukraines-venerable-su-24-fleet-continues-be-thorn-russias-side
Ukrajinské letouny Su-24 zničily ruskou korvetu při útoku na krymské loděnice – Vladimir Trendafilovski – Key Aero, https://www.key.aero/article/ukrainian-su-24s-destroy-russian-corvette-crimean-shipyard-strike
Ukrajina zaznamenala úspěch při novoročních úderech proti ruským silám – Vladimir Trendafilovski – Key Aero, https://www.key.aero/article/ukraine-charts-success-new-year-strikes-against-russian-forces
Ухвала від 04.05.2022 № 405/1868/22 Ленінський районний суд м. Кіровограда
ACIG – Tom Cooper
https://xxtomcooperxx.substack.com/
https://www.helion.co.uk/people/tom-cooper.php
Oryx (dokumentace zničené vojenské techniky na základě fotografií a videa)
https:// twitter.com/oryxspioenkop
Ruské ztráty vojenské techniky:
https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-equipment.html
Ukrajinské ztráty vojenské techniky:
https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-ukrainian.html
Ruské i Ukrajinské ztráty letecké techniky:
https://www.oryxspioenkop.com/2022/03/list-of-aircraft-losses-during-2022.html
Zprávy z bojiště / www.seznamzpravy.cz – Matouš Lázňovský
https://www.facebook.com/kpszsu
https://www.facebook.com/WarPaths/
https://www.facebook.com/The-Military-Watch
https://www.facebook.com/MilitaryAviationInUA
https:// twitter.com/Ukraine_AF (MilitaryAviationInUa)
https:// twitter.com/GeneralStaffUA
https:// twitter.com/UAWeapons
https:// twitter.com/Osinttechnical
https:// twitter.com/GirkinGirkin
https:// twitter.com/nolanwpeterson
https:// twitter.com/wolski_jaros
https:// twitter.com/Militarylandnet
https:// twitter.com/MotolkoHelp (Belarusian Hajun project)
https://cat-uxo.com/explosive-hazards/aircraft-bombs/ofab-500-shr-aircraft-bomb
https://www.twz.com/air/mystery-munition-appears-under-ukrainian-su-24-fencer-attack-jets-wing
https://www.valka.cz/14235-Storm-Shadow
https://www.valka.cz/14678-AASM
Foto:
Pokud není uvedeno jinak, tak jde o archiv autora.
Zároveň by chtěl poděkovat všem autorům, kteří souhlasili s publikováním jejich fotografií v tomto článku.
