Konec dalšího mohykána – dolétala Mi-17 s trupovkou 0836
V pondělí 2. září 2024 se s letovou kariérou rozloučil další ze zbývajících mohykánů mezi vrtulníky českého vojenského letectva. Jmenovitě šlo o Mi-17 tč. 0836, která svůj pestrý aktivní letecký život dokončila při poctivém tréninku nových pilotních adeptů v Centru leteckého výcviku (CLV) na základně v Pardubicích.
Při posledním 38 minutovém letu, který znamenal dosažení maximální povolené hranice náletu draku, neboli rezursu daného výrobcem v podobě 7 000 hod., se v její pilotní kabině nacházela následující posádka: ředitel CLV a instruktor Jaroslav „Jerry“ Špaček, pilot VzS AČR ve výcviku npor. Lukáš Pavlík a palubní technik Ing. Lubomír Langr. Dobrá zpráva je, že i po skončení technického života zůstane tč. 0836 nadále v CLV, kde bude sloužit jako učební pomůcka pro výcvik technického i létajícího personálu. Podaří se tak zřejmě zachránit další vrtulník s bohatou historií, který by se možná v budoucnu mohl dostat do některého muzea nebo sbírky v ČR, kde může připomínat časy minulé…
Posádka Mi-17 tč. 0836, která uskutečnila její poslední let 2. září 2024. Zleva palubní technik Ing. Lubomír Langr, instruktor a ředitel CLV Jaroslav „Jerry“ Špaček a pilot VzS AČR ve výcviku npor. Lukáš Pavlík. V pozadí Mi-17 tč. 0832 s praporovými znaky, které při GO a revizích, u nichž probíhá obnova nátěru, dostává postupně většina letecké techniky CLV místo původních barevných nebo low-vis kruhových vojenských českých znaků. Mi-17 tč. 0836 ale dolétala v původní podobě s low-vis znaky. (Foto CLV)
Mi-17 tč. 0836 byla vyrobena v Kazani se sériovým číslem 108M36 v roce 1988. Vzhledem k tomu, že „sesterská“ Mi-17 tč. 0838 má zapsán datum výroby 18. května 1988, je pravděpodobné, že u tč. 0836 bude podobné. Následně přelétla do tehdejšího Československa na letiště v Prostějově, kde byla zařazena do služby u 3. letky, 51. vrtulníkového pluku (vrp). Zde zůstala až do zrušení útvaru a od 1. prosince 1994 se dostala na 33. základnu vrtulníkového letectva (zVrL) v Přerově, kde byla zařazena k 332. letce dopravních a speciálních vrtulníků (ldsvr). V září 1997 došlo k rozdělení 331. letky bitevních vrtulníků s Mi-24 na dvě letky (331. lbvr a 332. lbvr), takže musela být přečíslována i dosavadní 332. ldsvr, která se také rozdělila na 333. vrl a 334. vrl. V jedné z těchto letek pak nadále sloužila i Mi-17 tč. 0836. V průběhu roku 1999 byly čtyři dosavadní vrtulníkové letky opět sloučeny jen do dvou, takže všechny Mi-17 dále provozovala 332. vrtulníková letka.
Mi-17 tč. 0836 ve stavu 3. letky, 51. vrp, zachycený na Leteckém dnu s Květy, který se konal 8. září 1990 na domácí základně v Prostějově. „Sedmnáctka“ je v původní kamufláži, v níž byla dodána ze SSSR. V tomto případě po cca dvou letech služby, je schéma ještě v poměrně zachovalé podobě. S každým dalším rokem se tento matný nátěr stával světlejším díky tomu, jak na něj působily povětrností vlivy a barvy bledly. Kamufláž se skládá na horních plochách zhruba z těchto odstínů – šedozelená (FS 34201), šedokrémová (FS 36415) – ta se na vrtulnících za určitých světelných podmínek jeví až jako šedohnědá, zvláště než začala díky povětrnostním vlivům blednout, a na spodních plochách pak šedomodrá (FS 26329). (Foto archiv autora)
„Sedmnáctka“ tč. 0836 zároveň prošla částečnou modernizací avioniky a vybavení pro misi SFOR v Bosně a Hercegovině, kde byla nasazena již v průběhu září 1999 v nové zeleno-šedé NATO kamufláži s bílými nepravidelnými pruhy (někdy také uváděno autory návrhu jako „plameny“) pro rychlou identifikaci vrtulníků NATO od techniky používané jednotlivými znepřátelenými státy z bývalé Jugoslávie. Mezi nejdůležitější a nejviditelnější úpravy, které vrtulníky v rámci zástavby pro misi SFOR dostaly, patřilo přídavné vnější pancéřování z kevlaru (oproti kovovým plátům měl kevlar nižší hmotnost, takže méně ovlivňoval posun těžiště a tím letové vlastnosti. Důležitým faktorem pak byl i menší pokles užitečné nosnosti vrtulníku). Použité pancéřování kabiny mělo odolnost „stupně 7“ a chránilo proti střelám do ráže 7,62 mm. Další doplněné vybavení strojů nebylo na první pohled příliš viditelné. Byl to především odpovídač IFF typu Bendix/King APX-100 a vrtulník nově opatřili také zapisovačem letových dat FDR od českého výrobce VZLÚ-Speel, s. r. o. Dále se montovaly dvě radiostanice – havarijní ELT-3000-10 a Radmila RF-13L od Dicom Uherské Hradiště (určena pro spojení s pozemními jednotkami na frekvencích 30 – 80 MHz). Neméně důležitá byla v té době zástavba GPS typu KLN-90B.
Mi-17 tč. 0836 na zmrzlém heliportu v bosenské Banja Luce v lednu 2001 během účasti v misi SFOR. Celkově bylo pro toto nasazení postupně upraveno firmou Česká Letecká servisní, a. s. sedm vrtulníků tč. 0802, 0828, 0834, 0836, 0837, 0838 a 0848. Z nichž tč. 0802 havarovalo 8. ledna 1998 krátce po startu z Bosanska Krupa a tč. 0838 bylo zničeno při katastrofě 25. října 1998 za letu ve ztížených povětrnostních podmínkách u Stipaniči. „Sedmnáctka“ nese první variantu šedo-zelené NATO kamufláže, ještě s barevnými českými kruhovými znaky, která je doplněna bílými pruhy pro rychlou identifikaci vrtulníků SFOR. (Foto archiv autora)
Vrtulník také dostal dva ruské systémy na svou ochranu – výstražný přijímač SPO-10, varující při ozáření nepřátelským radiolokátorem, a výmetnice klamných cílů proti IČ naváděným PLŘS a MANPADS typu ASO-2V, které byly umístěny na obou stranách střední části trupové gondoly. Oba poslední systémy byly použity z odstavených bitevních Mi-24. Při bližším pohledu na vrtulník bychom našli ještě jednu změnu, a to použití větších vnějších přídavných nádrží. Ty mají v objemu celkově více asi o 500 l – levá nádrž přitom pojme 1090 l paliva, pravá pak 980 l. Obě jsou přitom navíc opatřeny samozacelitelným potahem v případě zásahu.
Po návratu domů dostává vrtulník 0836 v dalších letech druhou NATO zeleno-šedou kamufláž s kruhovými českými znaky low-vis. Autor jej takto zachytil v roce 2004, viz foto z akce „Cihelna 2004“ níže. Je pravděpodobné, že před změnou tohoto zbarvení prošel GO v LOK, protože další potvrzená, jej čekala v roce 2013. Od 1. ledna 2004 se také 33. zVrL změnila na 23. zVrL a 332. vrtulníková letka tím pádem byla přečíslována na 232. vrl.
Mi-17 tč. 0836 přistává do svahu kopce Výšina (666 m), během akce „Cihelna 2004“ dne 21. srpna 2004. „Sedmnáctka“ už má aplikovanou druhou NATO kamufláž s kruhovými českými znaky v low-vis provedení a na rotorové hlavě nový tlumič torzních kmitů (viditelná žlutá pouzdra se závažím). „Cihelna“, dlouholetá akce pořádaná téměř každý rok na zdejší linii československého předválečného opevnění, konkrétně dělostřelecké tvrze Hůrka a srubu K-S 14 „U cihelny“, byla dlouhé roky fantastickou akcí s možností zachytit vrtulníky na originálních záběrech s krásnou kopcovitou krajinou, ale v posledních letech je v tomto ohledu již bohužel jen stínem své předchozí slávy. Autor sám doufá, že v budoucnu to opět změní k lepšímu účast „ultimátního komba“ systému H-1 v nějaké společné ukázce CAS nebo CSAR :o). (Foto Radim Špalek)
S příchodem 16 kusů nových Mi-171Š, pořízených z deblokace ruského dluhu v letech 2005-06, které dostala 23. zVrL v Přerově, bylo možné dosud používané Mi-17 předisponovat dalším uživatelům. Mimo 243. vrtulníkovou letku na základně Praha-Kbely to pak bylo i CLV v Pardubicích, jenž v listopadu 2006 dostalo do nájmu první tři Mi-17 tč. 0828, 0836 a 0837, tedy i „sedmnáctku“ jejíž osudy sledujeme, a zahájilo s nimi postupně pokračovací výcvik nových pilotních adeptů, kteří na tento typ přecházeli po základním výcviku na Mi-2.
Dva záběry na Mi-17 tč. 0836 při letových akcích CLV na domácí základně v Pardubicích. Horní je pořízena 6. září 2011 a spodní pak 30. srpna 2011. Jak je z obou fotografií dobře patrné, tak před příchodem do CLV bylo odstraněno jak přídavné pancéřování na přídi, tak i výmetnice „flér“ ASO-2V na trupu a zřejmě i další vybavení ze zástavby „SFOR“. „Čilý“ provoz na spodním záběru doplňují „hosté“ z 231./232. vrl, kteří v tento den na LKPD tankovali, když na stojánce „točí“ ještě Mi-17 tč. 0839 a Mi-171Š tč. 9868. (Foto Radim Špalek)
Poté co vrtulník prošel GO v roce 2013, dostal na konec ocasního nosníku a spodní část rámu kabiny nátěr tmavší žlutou barvou. Zeleno-šedá NATO kamufláž si ponechala české kruhové znaky low-vis. V této podobě také vrtulník v podstatě dolétal. Ze svých celkových 36 let provozu, tak ve městě perníku nakonec při výcviku nových pilotů strávila „sedmnáctka“ tč. 0836 nejvíce času, plných 18 let.
Zahajovací průlet na Aviatické Pouti 2014 dne 1. června 2014. „Sedmnáctka“ tč. 0836 krátce po GO v obnovené zeleno-šedé NATO kamufláži se znaky low-vis, žlutými doplňky na přídi a konci ocasního nosníku, tedy ve zbarvení, v kterém v podstatě v roce 2024 dolétala. Ve skupině ji doplňuje legendární „spermie“ Mi-2 tč. 0711. Mimochodem, ač byl základní výcvik na Mi-2 ukončen v průběhu roku 2018, kdy začaly být provozovány nové Enstromy EN-480B-G s moderní avionikou, tak samotný Mi-2 tč. 0711 létal pro kondiční potřebu instruktorů CLV a v nemalém počtu veřejných ukázek až do 2. února 2023, kdy vykonal svůj závěrečný let jako vůbec poslední provozovaná Mi-2 u CLV a potažmo historicky i v českém vojenském letectvu. (Foto Radim Špalek)
(úvodní foto: Radim Špalek)
(zdroje: archiv autora; https://www.facebook.com/CLVPardubice/?locale=cs_CZ; http://www.vrtulnik.cz/mil/modernizace.htm; www.vrtulnik.cz)
