Budou Gripeny střežit vzdušný prostor ČR i po roce 2030?
Ministerstvo obrany zahájilo v loňském roce jednání s americkou stranou o možném pořízení 24 ks letounů páté generace F-35A pro české taktické letectvo. Náročná vyjednávání budou pokračovat až do října letošního roku a následně by měla vláda vybrat definitivní řešení podoby českého nadzvukového letectva po roce 2027. Ať už tento příběh dopadne jakkoliv, ministerstvu obrany a představitelům AČR je už nyní jasné, že musí dojít chtě nechtě k prodloužení provozu stávající a již poměrně letité platformy JAS-39C/D, se kterou se aktuálně počítá až za horizont roku 2030. Na otázku proč tomu tak je, se pokusí odpovědět následující článek.
„Stealth“ pro české letectvo, konečné rozhodnutí padne v říjnu
Zamýšlená akvizice letounů páté generace F-35A Lightning II představuje pro AČR bezpochyby nejambicióznější a patrně i nejdražší vyzbrojovací projekt v novodobé historii České republiky. Jak nedávno potvrdila v rozhovoru pro Seznam zprávy hlavní vyjednávačka českého týmu s americkou stranou, a zároveň vrchní ředitelka ekonomické sekce Ministerstva obrany Blanka Cupáková, celková výše kontraktu přesáhne jisto jistě magických 100 mld. Kč, a to i bez započtení potřebné nemovité infrastruktury, která není v ceně kontraktu zahrnuta. Přesná výše celého obchodu bude samozřejmě známa až po skončení jednání s americkou stranou, navíc její finální výši ovlivní celá řada faktorů, které lze nyní jen velice těžko predikovat.
Kromě obecné výše inflace a směnného kurzu české koruny vůči americkému dolaru, což jsou věci, které může ČR ovlivnit jen minimálně, půjde především o rozsah požadovaných služeb, pořizované výzbroje a především zamýšlené průmyslové spolupráce. Zde je potřeba si uvědomit, že každé zapojení do průmyslové spolupráce a účast českého obranného průmyslu, o kterou například usiluje v rámci budoucí údržby letounů F-35 státní podnik LOM PRAHA, znamená automatické navýšení ceny kontraktu. Americká strana si totiž veškerý přenos know-how či ušlý zisk pochopitelně zakomponuje do výsledné ceny.
Pokud vláda Petra Fialy rozhodne o pořízení letounů 5. generace F-35A, půjde o nejambicióznější a finančně nejnáročnější akviziční projekt v novodobé historii České republiky. Už po roce 2030 by tak stojánka čáslavské základny mohla vypadat jako na fotce, která zachycuje letouny 62nd Fighter Squadron během cvičení s F-16 od 149th Fighter Wing na Joint Base San Antonio-Kelly Field v Texasu. Zajímavostí je, že 149. wing letecké gardy státu Texas je družební jednotkou čáslavské základny a jeho příslušníci už dvakrát zavítali se svými letouny F-16 do České republiky. (foto: Brian G. Rhodes, 502nd Air Base Wing Public Affairs)
Další věcí, kterou bude muset armáda při zavádění letounů 5. generace do výzbroje AČR řešit, je nutná modernizace a výstavba potřebné infrastruktury na 21. základně taktického letectva v Čáslavi, která se stane domovem obou taktických letek s F-35A. Ohledně této infrastrukturní investice se bohužel v českém mediálním prostoru slučují dvě věci, které spolu přímo nesouvisí. Tou první je schopnost mít plně připravenou čáslavskou základnu pro splnění podmínek Host Nation Support, kdy se česká strana zavázala ke schopnosti hostit jednu alianční taktickou letku se stroji 4. a 5. generace, a to jak v krátkodobém, tak i dlouhodobém časovém horizontu. A tou druhou záležitostí je pak vybudování veškeré provozní, údržbové, logistické a výcvikové infrastruktury pro trvalý provoz českých letounů F-35A.
Přípravy čáslavské základny pro splnění podmínek Host Nation Support a schopnosti přijmout a zabezpečit alianční leteckou techniku jsou dlouhodobé a jejich středobodem je z mediálního pohledu především řadu let odkládaná kompletní rekonstrukce hlavní VPD 31/13 čáslavské základny. Tato betonová plocha letos oslaví neskutečných 70 let, neboť její výstavba byla zahájena již v červnu 1953 a v listopadu 1954 došlo k její kolaudaci. Původně měla délku pouze 2.000 metrů, ovšem v polovině 60. let byla v souvislosti s příchodem nadzvukových stíhacích bombardérů Su-7BM k čáslavskému pluku prodloužena ve směru k silnici Čáslav-Chotusice na současných 2.400 metrů. V letech 1976-77 následně prošla v souvislosti s přezbrojením 28. sbolp na letouny MiG-23BN/UB částečnou rekonstrukcí, jež spočívala v položení tenké cemento-betonové vrstvy na původní podklad.
Ačkoliv armáda zatím nedělila přesné parametry stavebních úprav, které jsou plánovány na roky 2026 až 2027, podle dříve zveřejněného generelu by mělo dojít v vybudování zcela nové dráhy na kompletně rekonstruovaném podloží, tak aby se v budoucnu zamezilo problémům, které čáslavskou VPD trápí dnes. Jde o praskání a pohyb betonových desek vlivem dnes již špatného podloží, které bohužel ovlivňují různé spodní prameny vody atd. Nově vybudovaná dráha by měla disponovat především větší únosností a zároveň by mělo dojít k jejímu nepatrnému prodloužení na 2.450 metrů, bez započtení asfaltových „stripů“ na obou koncích dráhy. Otázkou je, zda během stavebních prací dojde i k jejímu částečnému „narovnání, se kterým počítal původní generel výstavby a modernizace čáslavské základny. V současné době je totiž výškový rozdíl mezi oběma prahy dráhy 31 a 13 téměř deset metrů, což je opravdu hodně. Ve směru 31 se dráha v místě mezi spojkami BRAVO a CHARLIE začíná poměrně dost svažovat, což přináší problémy s dobrzděním za silnějšího deště, kdy tudy stéká velké množství vody. Původní plány dále počítaly s výstavbou zcela nové paralelní pojížděcí dráhy, která nebude protínat stojánky a bude moci sloužit jako tzv. „startovka“ pro případ nutného nouzového opuštění letiště, pokud by hlavní VPD byla nepoužitelná. Šlo by v současnosti o potřebnou věc, bohužel podobné „startovky“ byly za časů Varšavské smlouvy budovány pouze na „prvoliniových“ letištích v Žatci, Líních či Bechyni.
Původní generel dále počítal s rozšířením spojovacích drah, úpravě stojánky SOUTH a s modernizací další infrastruktury základny, tak aby byla schopna přijmout krátkodobé i delší deploymenty aliančních jednotek s letouny taktického letectva, nebo těžší transportní stroje, jež by přivážely potřebnou logistiku. Tato rekonstrukce má být zčásti hrazena Aliancí a je nezbytným předpokladem pro splnění podmínek Host Nation Support, ke kterým se ČR zavázala. V této souvislosti se často mylně uvádí, že rekonstrukce je nutná pouze pro letouny F-35, ve skutečnosti je prováděna tak, aby základna byla schopna přijmout a obsloužit jakýkoliv alianční typ. Důraz je samozřejmě kladen na typy našich nejbližších aliančních partnerů, tedy EF2000, F-16 či F-35 a tímto směrem se zároveň ubírá i výcvik Cross Servicing.
Zcela samostatným projektem je vybudování zcela nové provozní infrastruktury, která bude sloužit k trvalému zabezpečení provozu českých F-35. Vzhledem k požadavkům na stupeň utajení „přísně tajné“ musí mít všechna zařízení, respektive prostory, určitý odstup od hranic samotné základny a musejí být postaveny hlouběji uvnitř letiště. V Čáslavi již byl na kontrole americký tým Site Assessment pro letoun F-35, přičemž podle vyjádření jeho představitelů je čáslavská základna prostorově schopná zajistit řešení pro přísně tajné prostory. Veškeré stavební práce celého komplexu pro letouny F-35 bude muset navíc vykonat firma, jež musí získat bezpečnostní oprávnění od vlády Spojených států amerických. Celá základna taktického letectva v Čáslavi bude muset zároveň projít závěrečnou certifikací, zda je schopna plnohodnotně zabezpečit provoz letounů páté generace. Dokud nebude toto všechno hotové, americká administrativa nedovolí přelet F-35 do ČR. Přesná podoba nemovité infrastruktury, nutné k provozu F-35, je zatím předmětem jednání českého vyjednávacího týmu s americkou stranou.
Poslední věcí, která stojí za připomenutí je fakt, že nákupem letounů 5. generace teprve vše začíná a českou armádu potažmo vzdušné síly čekají obrovské výzvy. Tou největší bude nejen úkol sehnat potřebný létající a pozemní personál pro přeškolení na americké stroje, ale především následná implementace F-35 do systému velení a řízení AČR, či zprovoznění celé řady schopností tohoto moderního stroje, včetně možnosti komunikovat s již zavedenými technologiemi a platformami v podobě izraelské PVO či francouzského dělostřelectva. Že možná nepůjde o úplně snadný úkol svědčí i současná situace ohledně izraelských radarů MADR, jejichž integrace do systémů velení a řízení neprobíhá kulantně řečeno úplně bez problémů. V tomto ohledu bohužel armáda s podobnou plnohodnotnou integrací nových zbraňových systémů nemá příliš velké zkušenosti.
Dobrým příkladem je právě platforma Gripen, kdy ministerstvo obrany v minulosti nezavedlo důležitý pozemní segment švédského datalinku TIDLS (Tactical Information Data Link System) pro utajené datové přenosy, který je naprosto nezbytným předpokladem vedení efektivní bojové činnosti nad vlastním územím, a to i v případě protiopatření nepřítele ve formě REB. Stejně tak armáda netlačila na možnost předávat datově údaje z mobilního dělostřeleckého radiolokátoru ARTHUR (ARTillery HUnting Radar) českým Gripenům, nebo na zavedení specializovaného FAC Linku pro předsunuté letecké návodčí, kteří by mohli s Gripeny datově komunikovat přes specializované terminály v průběhu mise CAS (Close Air Support). V tomto ohledu ČR vzhledem k minimalistickému způsobu provozu pouhých čtrnácti Gripenů nikdy nevyužila schopností, které letoun jako takový nabízí, neboť Švédsko má své stroje JAS-39C/D datově propojené s řadou pozemních či námořních platforem, včetně letounů včasné výstrahy Erieye. Sám autor je tedy zvědavý, jak bude celý proces v budoucnu probíhat a zároveň pevně věří, že jej příslušníci AČR nakonec zvládnou se ctí.
Obrovskou výzvou bude pro armádu sehnat a vyškolit dostatek pozemního personálu, který v budoucnu zabezpečí provoz českých F-35A. Oproti současnému stavu u 211. taktické letky s Gripeny, která jako jediná letka taktického letectva AČR funguje kompletně v režimu TAJNÉ, budou muset všichni členové létajícího a pozemního personálu na F-35 disponovat bezpečnostní prověrkou na vyšší stupeň PŘÍSNĚ TAJNÉ. Během přeškolení bude zároveň oproti dnešnímu stavu kladen ještě více důraz na IT znalosti. (foto: Brian G. Rhodes, 502nd Air Base Wing Public Affairs)
24 nadzvuků – a není to málo Antone Pavloviči?
Problém zamýšlené akvizice F-35 pro AČR spočívá v tom, že Česká republika naskočila do vlaku jménem F-35 příliš pozdě. Přesné termíny dodávek samozřejmě vyplynou až z konkrétních jednání mezi ČR a USA, už nyní je však zřejmé, že i podle nejoptimističtějších předpokladů se první letouny F-35A neobjeví v Čáslavi dříve než v roce 2029-30, což ostatně potvrdil zástupce ředitele Sekce plánování schopností MO ČR plk. Susekár v nedávném rozhovoru pro časopis L+K. Relativně pozdní termín dodání amerických letounů někteří lidé stále nechápou a proto bude dobré si tuto problematiku trošičku objasnit. Pakliže vláda rozhodne na základě podkladů a doporučení meziresortního vyjednávacího týmu o definitivní podobě českého nadzvukového letectva ještě v průběhu letošního podzimu, a zároveň dojde k finalizaci celého kontraktu s americkou stranou, k podpisu kupní smlouvy, respektive mezivládní dohody, by mohlo ministerstvo obrany přistoupit v samotném závěru roku 2023, nebo spíše v prvním pololetí roku 2024. Sám výrobce Lockheed Martin zároveň proklamuje, že je schopen první vyrobené stroje dodat do 4 let od podepsání kontraktu. Na co však mnoho lidí zapomíná je fakt, že první vyrobené stroje (zřejmě 4 ks) budou určitou dobu sloužit v USA k přeškolení českého létajícího personálu. V první fázi se plánuje přeškolit 16 pilotů, celkově by pak přeškolením na F-35 mělo projít dohromady 36 českých pilotů, kteří vytvoří základ obou taktických letek. Přílet prvních strojů do ČR je tak možné očekávat opravdu až v průběhu let 2029-30, přičemž podle plk. Susekára je dosažení počátečních operačních schopností první přezbrojované letky plánováno v letech 2030-31, kdy by teoreticky mohlo dojít k převzetí hotovostní služby QRA. K tomuto kroku je však bezpodmínečně nutné, aby se v ČR nacházelo minimálně 6-8 letounů a zhruba 8-10 pilotů.
AČR bezesporu usiluje o nejmodernější verzi F-35A Block 4, která snad bude v letech 2029-30 již plně k dispozici. Americké letectvo nyní u 461st Flight Test Squadron na slavné Edwards AFB v Kalifornii testuje první letouny s důležitou aktualizací Technology Refresh 3 (TR-3), která má vytvořit podmínky pro zvládnutí veškerého nového hardware a software, jenž bude později integrován v rámci Bloku 4. (foto: Chase Kohler, 412th Test Wing Public Affairs a Lockheed Martin)
Určitou teoretickou možností, jak se k letounům F-35 dostat o něco dříve je pokusit se s americkou stranou vyjednat převzetí strojů z výrobní série, určené pro USAF. Ostatně, podobný způsob musela ČR zvolit v roce 2004 v případě Gripenů, které jsou původem stroje vyráběné pro švédský Flygvapnet. Otázkou však je, zda by si AČR chtěla vytáhnout Černého Petra v podobě končícího Bloku 3, který má oproti projektované finální verzi Block 4 stále omezené operační schopnosti a většina zákazníků již pochopitelně objednává nejnovější modifikaci. Armáda by následně musela tyto dříve získané letouny nákladně modernizovat a sjednotit na standard, ve kterém budou dodány letouny pro druhou taktickou letku. V AČR tak patrně nejde o preferovanou variantu obstarání F-35, což je vcelku pochopitelné.
Gripeny mají podle vyjádření čelních představitelů AČR či Ministerstva obrany zabezpečovat ochranu vzdušného prostoru ČR až za horizont roku 2030. To znamená, že oba nadzvukové typy, JAS-39 a F-35, pravděpodobně čeká několik let souběžné služby. Přesná podoba provozu českých Gripenů po roce 2027 je však zatím ve hvězdách a vzejde teprve ze společných jednání mezi českou a švédskou stranou. (foto: prap. Martin Král – 21. zTL Čáslav, Jamie Hunter for © Saab AB a Lockheed Martin)
Z výše uvedených důvodu si představitelé MO a AČR uvědomují, že provoz Gripenů musí být chtě nechtě prodloužen a oba nadzvukové stroje čeká několikaletý souběžný provoz. Odhadnout, kdy přesně dojde k vyřazení švédského typu z výzbroje českého letectva je zatím věštěním z křišťálové koule, každopádně podle plk. Susekára k tomu nedojde dříve než v roce 2032. Směrodatné zároveň bude, jakou formou chce AČR letouny po roce 2027 provozovat a jaké podmínky se jí podaří se švédskou stranou vyjednat. Doposud skvělé vztahy byly bohužel v loňském roce znatelně poškozeny a vyjednavači MO ČR tak nebudou mít úplně lehkou situaci. Každopádně, předmětem jednání již nebude uplatnění opce do roku 2029, ale úplně nová smlouva, zabezpečující provoz Gripenů až za horizont roku 2030. Ačkoliv jsou tato jednání teprve na samém začátku a dozajista je ovlivní výsledné rozhodnutí o akvizici F-35, armáda už nyní počítá se dvěma variantami možného pokračování Gripenů. Tou první je další prodloužení pronájmu za obdobných podmínek podpory a údržby, jako tomu je doposud. Pronájem by se týkal časově omezeného období roků 2027-2032 s tím, že česká strana již nebude do letounů příliš investovat a Gripeny dolétají ve zhruba stejné konfiguraci, ve které jsou provozovány nyní.
Druhou možností je využití švédské nabídky na bezúplatný převod letounů, který švédská strana znovu neoficiálně potvrdila během nedávné prezentace na jedné nejmenované základně letectva AČR, podmínkou je však údajně upgrade letounu švédským Saabem. Přesný rozsah modernizace bude samozřejmě předmětem dalších jednání, ale s největší pravděpodobností by se jednalo přeci jenom o menší rozsah prací, než se nyní plánuje u letounů JAS-39C/D švédského Flygvapnetu. Tato varianta zároveň předpokládá, že by AČR provozovala Gripeny minimálně do roku 2035, kdy se očekává dosažení plných operačních schopností obou letek F-35A, nebo dokonce ještě déle. Ministerstvo obrany společně s armádou si pak musí samy rozhodnout, která z variant je pro ČR výhodnější, či zda se podobná investice vůbec vyplatí a má smysl. Z určitých náznaků je možné odvodit, že preferovanější bude zřejmě druhá varianta s možností provozu za rok 2035. Zde je zároveň dobré připomenout, že aktuální koncepce počítá u taktického letectva AČR se třemi taktickými letkami, z nichž dvě budou nadzvukové s F-35A a jedna podzvuková s modernizovanými L-159. Natažení provozu Gripenů by však patrně ovlivnilo i další osud podzvukových Alek.
Důvody, proč chce AČR provozovat Gripeny až za horizont roku 2030, jsou v podstatě dva. Armáda už v žádném případě nechce opakovat scénář přezbrojení z Migů-21 na Gripeny a dostat se pod časový tlak, který tento proces v letech 2004-2005 provázel. Kdo tuto „rychloakci“ a vlastně celé šílené období po pověstných Tvrdíkových reformách nezažil, ten dnes jen těžko pochopí. Tehdy se vše stihlo a zároveň se i nějakým zázrakem obešlo bez mimořádných událostí díky velezkušenému létajícímu a pozemnímu personálu. V případě F-35 však podobný postup jednoduše nebude možný a velení armády si to moc dobře uvědomuje. Druhým důvodem je bezpochyby požadavek armády, aby taktické letectvo AČR bylo schopno dostát svým závazkům i v průběhu celého přezbrojení. Jak NGŠ, tak velitel Vzdušných sil AČR zřejmě nechtějí svým aliančním partnerům sdělit, že české letectvo bude 3-6 let přezbrojovat a „po tuto dobu po nás opravdu nic nechtějte.“ Vzhledem ke kreditu, jež mají celé VzS AČR a především nadzvukové letectvo díky svým zahraničním misím u našich aliančních partnerů je něco takového jen těžko představitelné a velení letectva nechce podobnou situaci v žádném případě dopustit.
V případě katastrofického a nejčernějšího scénáře, kdy se švédskou stranou nedojde k žádné dohodě a Gripeny skončí již v roce 2027, musí vláda ČR v dostatečném předstihu začít vyjednávat s našimi nejbližšími aliančními spojenci o zajištění ochrany vzdušného prostoru ČR minimálně v rozmezí let 2027-2030, kdy by tuto službu vykonávali naši sousedé, tak jako tomu je aktuálně v případě Slovenska. Z vyjádření vládních politiků či vrcholných představitelů AČR je však jasné, že podobnou variantu si zatím nikdo nepřipouští a cílem je zabezpečit všechny úkoly vlastními silami. Každopádně v říjnu snad budeme moudřejší.
Autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com
Integrace řady schopností F-35A do „pracovního prostoru AČR“ patrně nebude úplně jednoduchou záležitostí a s případnými problémy je nutné počítat dopředu, ostatně aktuální situace s MADR hovoří za vše. Oproti současnému typu JAS-39C/D, který funguje v ČR skoro 20 let v minimalistickém režimu a u něhož nikdy nedošlo k naplnění všech původních záměrů, by něco podobného bylo v případě F-35 obrovskou chybou. Americká platforma 5. generace totiž nabízí řadu nových a pro AČR unikátních schopností, a bude záležet především na budoucím vedení armády a ministerstva obrany, zda jich ČR dokáže efektivně využít. S trochou nadsázky se tak dá konstatovat, že z dnešních čistokrevných stíhačů na Gripenech se v podstatě jednou stanou „manažeři leteckých bitev a bojových operací“. (foto: Jamie Hunter for © Saab AB, Lockheed Martin a Steen Lee Christensen, Royal Danish Air Force)
(úvodní foto: Jamie Hunter for © Saab AB)
(zdroj: článek „Gen. Jaroslav Míka: 21. základna taktického letectva Čáslav má jedinečnou úlohu v obraně vzdušného prostoru ČR“, autor Jan Zilvar, https://www.czdefence.cz/clanek/gen-jaroslav-mika-21-zakladna-taktickeho-letectva-caslav-ma-jedinecnou-ulohu-v-obrane-vzdusneho-prostoru-cr; článek „Nákup stíhaček z USA by překročil 100 miliard, odhaduje vyjednavačka“, autor Jaroslav Gavenda, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-nakup-stihacek-z-usa-by-prekrocil-100-miliard-odhaduje-vyjednavacka-222262; rozhovor s velitelem Vzdušných sil AČR gen. Čepelkou, autor Tomáš Soušek, Letectví+Kosmonautika 1/2023; rozhovor s plk. Janem Susekárem, autor Tomáš Soušek, Ročenka Vzdušných sil AČR 2022, Letectví+Kosmonautika)
(aktualizace: 23. 1. 2023)
