Arizonští Jestřábi poprvé v Náměšti nad Oslavou – 195. stíhací letka „Warhawks“ na cvičení Ample Strike 2018

V první polovině září se na území ČR uskutečnilo tradiční mezinárodní cvičení Ample Strike 2018, kterého se tentokrát účastnilo celkem 29 týmů FAC/JTAC z 19 armád aliančních a partnerských zemí. Cílem společného výcviku během cvičení Ample Strike je především sladění činnosti pilotů taktického letectva s činností předsunutých leteckých návodčích při podpoře pozemních operací a standardizace postupů těchto vojenských specialistů, kteří jsou nasazováni v zahraničních operacích.  Letošní ročník byl mimořádně zajímavý tím, že se jej s letouny F-16 účastnila 195. stíhací letka ze 162. wingu letecké gardy státu Arizona, která se po dlouhých 31 letech vydala na cvičení do Evropy.

Do letošního cvičení Ample Strike 2018 (AMSE18), které se konalo ve dnech 3. až 14. září, se zapojilo celkem 25 kusů zahraniční letecké techniky a přibližně 12 letounů a vrtulníků Vzdušných sil AČR. Z celkového počtu 1 200 cvičících bylo zhruba 200 vojáků zahraničních armád a okolo 1000 českých vojáků, z nichž bylo zhruba 150 příslušníků aktivní zálohy. Základní schéma cvičení AMSE bylo i letos shodné s předchozími ročníky. Na celkem šesti místech, označených jako OP (Observation Point) byly vytvořeny specifické modelové situace a scénáře, jimiž procházely jednotlivé týmy návodčích (zpravidla po dvou až třech lidech). Letošní novinkou bylo rozdělení scénářů podle jejich náročnosti, aby se účastníci mohli lépe rozhodovat, které týmy s ohledem na jejich zkušenosti budou nasazovat v daném OP.

Nejblíže letecké základně v Náměšti nad Oslavou byl vytvořen OP Vícenice, umístěný přímo v sousedních kasárnách, kde návodčí tradičně trénují tzv. Urban CAS (Close Air Support), tedy přímou leteckou podporu v městském prostředí. Dva OP byly vytvořeny ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá (označené rovněž jako Libava North a South), kde jeden umožnoval použití ostré munice a koordinaci s palbou pozemních jednotek včetně minometů, přičemž scénáře tam bylo možné upravovat podle potřeb konkrétních cvičících. V druhé lokalitě se ostrá munice nepoužívala, návodčí ale mohli působit v sestavě manévrujících mechanizovaných jednotek od 7. mechanizované brigády, cíle pak představovala vyřazená obrněná technika. Další Observation Point se pak nacházel v areálu bývalého vojenského letiště v Bechyni, kde byl vytvořen scénář zahrnující napadení pozemního konvoje, a to včetně velmi věrné imitace bojové situace s využitím pyrotechnických efektů. Poslední dva OP vznikly ve VVP Boletice (opět pojmenované jako Boletice North a South), a i tam byla možnost použití ostré munice. Zároveň v Boleticích návodčí procházeli nejsložitějším scénářem, jehož součástí byla i ostrá střelba pozemní jednotky, využití bezpilotních průzkumných prostředků, koordinace ostré palby minometů a použití ostré munice z letadel. Druhé stanoviště pak bylo zaměřeno na výsadkové operace s využitím vrtulníků. Právě komplexnost scénářů, při nichž se návodčí dostávají do stresu srovnatelného s reálnou bojovou situací, je jednou z největších předností cvičení Ample Strike.

V okolí Observation Point byly vytvořeny omezené letové prostory označené jako ROZ 1 až 4 (Restricted Operational Zone) s různou vertikální hranicí prostorů, od GND až po FL165. V prostoru jižních Čech byl dále vytvořen prostor ROZ 5 BUDVAR s vertikální hranicí od FL165 po FL245, a jak už název napovídá, sloužil pro potřeby amerického tankeru KC-135R, který zde létal po orbitě a doplňoval palivo především americkým strojům F-16. Mimo to byly zřízeny letové koridory TC 1 až TC10, které sloužily primárně k přeletům ze základen do jednotlivých operačních prostorů a jako vyčkávací prostory před samotným vstupem a činností v Observation Point. Detailní přehled omezených prostorů nám přináší podrobná mapka.

Téměř polovinu letového úsilí na cvičení zajistily Vzdušné Síly AČR. Pro působení ve VVP Boletice se tak na FARP Podvoří přemístila trojice bitevních vrtulníků Mi-24V/Mi-35 (ev. č. 3362, 3365, 3367), a dva transportní stroje Mi-171Š/ŠM (ev. č. 9868, 9799) z 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Osádky vrtulníků Mi-24 používaly v Boleticích ostrou munici při střelbě z palubního kulometu ráže 12,7 mm, kanónového kontejneru UPK-23-250 ráže 23mm, zbraňového kontejneru GUV, anebo raketových bloků B-8. Posádky vrtulníků Mi-171 se do cvičení Ample Strike zapojily v rámci certifikace osádek vrtulníků zařazených do takzvaných „HELI Units“ určených pro tzv. Visegrád Battlegroup (V4 EU BG). Zajímavá událost se v Boleticích odehrála ve středu 12. září, v předposlední den cvičení, kdy se na FARPu Podvoří objevil Enstrom 480B-G ev. č. 0459 z pardubického Centra leteckého výcviku, který během dvou letových misí nad výcvikovým prostorem Boletice-Jih prověřoval své možnosti radiové komunikace s ostatními vrtulníky. Enstromy pardubického CLV totiž disponují moderními vojenskými radiostanicemi Cobham, které pracují také ve druhém leteckém pásmu, což jim umožňuje se zapojit i do vojenských cvičení.

Ostrou munici používaly rovněž letouny taktického letectva Vzdušných sil AČR, které k misím cvičení AMSE 18 vzlétaly ze své domovské základny v Čáslavi, a které se kromě střelnice v Boleticích objevovaly i nad dalšími operačními prostory.  Čáslavští nakonec vyčlenili do cvičení dvojici strojů L-39ZA Albatros (ev. č. 5017, 5019), šest L-159A ALCA (ev. č. 6051, 6052, 6058, 6064, 6065, 6066) a jeden JAS-39C Gripen. Ze svých domovských základen rovněž létali i někteří zahraniční účastníci, konkrétně dva německé letouny Eurofighter EF2000 Tajfun (pravděpodobně od Taktisches Luftwaffengeschwader 31 na základně Nörvenich) a dvojice strojů Tornado IDS (44+06 a 45+85) od Taktisches Luftwaffengeschwader 33 v Büchelu, přičemž všechny německé letouny létaly během Ample Strike z bavorské základny v Neuburgu a nejčastěji působily nad OP Boletice, a to včetně použití ostré munice. Z maďarského Kecskemétu zase létala dvojice strojů JAS-39C Gripen z 1. letky „Puma“, které působily nejčastěji nad VVP Libavá. Několik misí v rámci cvičení AMSE18 absolvoval nad naše území i jeden z dvojice strategických bombardérů B-52H Stratofortress registrace 60-0057 a 61-0015 z výzbroje 307th Bomb Wing, respektive 2nd Bomb Wing na základně Barksdale AFB v Luisianě, které ovšem působily z britské základny RAF Fairford a při misích do ČR používaly svůj standardní volací znak „SCALP 99“. BUFF alias B-52, jak je nazýván létajícím personálem, nejčastěji operoval v prostorech ROZ Boletice a ROZ 5 Budvar, přičemž v českém vzdušném prostoru strávil většinou hodinu a půl. Ke své činnosti s týmy FAC/JTAC byl samozřejmě vybaven zaměřovacím kontejnerem Litening III.

---

Arizonští Jestřábi po 31 letech znovu nad Evropou

Nejzajímavějším a hlavně nejexotičtějším účastníkem letošního cvičení AMSE18 byly jednoznačně letouny F-16 od 195th FS „Warhawks“ 162. FW arizonské letecké gardy ze základny v Tucsonu. Tato letka je v současné době především výcvikovou a přeškolovací jednotkou převážně zahraničních pilotů ze zemí mimo struktury NATO, kteří se učí létat s Vipery. Letka byla reaktivována v lednu 1984 v arizonském Tucsonu a původně používala stroje A-7D/K Corsair II. V roce 1991 se přezbrojila na letouny F-16A/B nejstarších výrobních sérií Block 1/5/10, které v roce 1995 nahradila novější sérií Block 15. Až v roce 2006 získává letouny F-16C/D Block 25, přičemž v nedávné době jednomístné stroje obměňuje za sérii Block 32, které vyřazují jiné jednotky letecké gardy. Jak už číselné označení napovídá, verze Block 32 je stejně tak jako spárky Block 25 vybavena méně výkonným motorem F100-PW-220 a obě verze tak disponují malým vstupním ústrojím vzduchu k motoru NSI (Normal Shock Inlet). Američtí instruktoři 162. Wingu se tak vydali po dlouhých 31 letech znovu na „evropské turné“, při kterém měli nabrat nové zkušenosti v pro ně nepříliš typické činnosti, jakou je podpora FAC/JTAC.

 

„Pro Arizonskou leteckou národní gardu a konkrétně pro 162. Wing je velice přínosné se účastnit podobného taktického cvičení v zahraničí. Jelikož jsme spíše cvičná jednotka, lidé přicházejí k nám, jsme v podstatě škola. Takže možnost účastnit se operačního výcviku, oproti našemu školnímu výcviku, je skvělou příležitostí“, dodává Col. Allen Kinnison, velitel 162. Operations Group.

První známky toho, že se do Náměšti chystají americké stroje F-16, začaly být patrné už v pondělí 27. srpna, kdy na letišti v Náměšti přistály dva transportní letouny C-17A Globemaster III s podpůrným zabezpečením a materiálem pro jednotku letecké gardy. První stroj C-17A registrace 02-1112 pojmenovaný „The Spirit of the Mississippi Minutemen“ od 172. Airlift Wingu letecké gardy státu Mississippi z letiště Jackson International přilétl s volacím znakem „REACH 435“ z arizonského Tucsonu s mezipřistáním v Praze. Odtud pak pokračoval do Náměšti, a po vyložení carga se vrátil zpět na Ruzyň, kde „přenocoval“ na nepoužívané dráze 22. Druhý C-17A registrace 97-0045 od 105. Airlift Wingu letecké gardy státu New York ze základny Stewart ANGB tentokrát přilétl s volacím znakem „REACH 817“ z letiště Prestwick International v Glasgow, kde měl mezipřistání při své cestě z USA. V úterý 28. srpna také dorazil v pravé poledne na pardubické letiště tankovací KC-135R Stratotanker 63-8018 od 173rd Air Refueling Squadron „Hustlin´Huskers“ / 155th Air Refueling Wing letecké gardy státu Nebraska z letiště Lincoln IAP. KáCéčko s volacím znakem „REACH 269“ ovšem přilétlo po jedenáctihodinovém letu až z arizonského Phoenixu, neboť převáželo technický personál pro letouny F-16 arizonské gardy. Výběr tankeru z letecké gardy státu Nebraska není nikterak náhodný, neboť Nebraska ANG dlouhodobě spolupracuje s Armádou České republiky a v letošním roce už to bude 25. výročí této vzájemné spolupráce. Posádka tankovacího KáCéčka ještě byla částečně podpořena personálem od 174th ARS / 185th ARW letecké gardy státu Iowa.

 

Jednoznačně největším „staříkem“ na cvičení byla spárka 83-1180, která zahájila svou službu už před 34 lety u výcvikové letky 312nd TFTS „Scorpions“ na arizonské základně Luke AFB. Na snímku přistává jako “VIPER 61“ na dráhu 31 po ukončení tříhodinové odpolední mise nad Boleticemi, při které posádka využila tankeru KC-135R v prostoru ROZ Budvar. Spárka už má navěšené tři přídavné nádrže (2x 370 gal. a 1x 300 gal.) k přeletu zpět do USA. Za povšimnutí také stojí „loupající se“ hrana vstupního ústrojí – pro motor Pratt &Whitney F100 zřejmě žádný problém. (foto: Aleš Hottmar)

Přelet Viperů ze vzdálené Arizony se uskutečnil celkově na dvě etapy. První etapa přeletu byla zahájena 27. srpna, kdy šestice strojů vzlétla ze své domovské základny v Tucsonu a pokračovala pravděpodobně s jedním mezipřistáním kvůli doplnění paliva až na základnu McGuire AFB u města Trenton ve státě New Jersey, kde na ně již čekal tanker v podobě stroje KC-10A Extender registrace 84-0192 od místního  305th AMW. Ve středu 29. srpna z této základny odstartovala původně šestice strojů k 8,5 hodinovému přeletu Atlantiku, spojeným s několika tankováními za letu z již uvedeného KáCéčka s volacím znakem „ROMA 91“. Pravděpodobně kvůli nějakým nespecifikovaným problémům se jedna dvojice strojů musela vrátit zpět na McGuire AFB a do Náměšti tedy dorazila v pozdních odpoledních hodinách pouze čtveřice Viperů s volacími znaky „TREND 41-44“, které v pořádku přistály na dráhu 13 náměšťského letiště. Konkrétně se jednalo o 4 letouny F-16C Block 32 registračních čísel 86-0214, 86-0292, 86-0296 a 86-0285. Tankovací KC-10A Extender po posledním doplnění paliva nad Anglií zamířil na základnu RAF Mildenhall, kde následně přistál. Všechny Vipery měly navěšeny dvojici přídavných nádrží na 370 galonů paliva, zaměřovací kontejner Litening III a přepravní kontejner na osobní věci.  Zajímavostí bylo, že jeden ze strojů vyzkoušel i aktivaci záchytného lanového systému BAK 12, a to přímo na vyžádání cvičícího. BAK-12 je letecký záchytný lanový systém, který je nainstalován na každém konci vzletové a přistávací dráhy a má obousměrnou funkci záchytu. Jedná se o výrobek americké firmy ESCO ( Engineered Arresting System Corporation) a je určen pro bezpečné zachycení a zastavení letounů vybavených přistávacím hákem při nezdařeném vzletu nebo přistání. Druhý den v odpoledních hodinách pak dorazila do Náměšti i zbývající dvojice amerických Viperů s volacími znaky „TREND 45/46“. Konkrétně se jednalo o jednomístný F-16C Block 32 registrace 87-0297 a spárku F-16D Block 25 registrace 83-1180, která byla vybavena oproti jednomístným strojům ještě třetí přídavnou nádrží na 300 galonů, umístněnou na trupovém pylonu. Tuto dvojici během přeletu přes Atlantik podporoval tankovací KC-135T registrace 58-0060 z výzbroje 171st ARW letecké gardy státu Pennsylvania, který vzlétl z letiště  Pittsburgh a používal volačku „ROMA 92“. Po posledním dotankování dvojice Šestnáctek nad územím Anglie rovněž zamířil na základnu RAF Mildenhall.  Všechny americké Vipery měly své stání na hlavní provozní stojánce Jih (Apron South) náměšťské základny a za touto stojánkou bylo nakonec rozvinuto i mobilní taktické a velitelské centrum D-SQOC (Deployable – Squadron Operations Centre), skládající se z několika stanů, odkud byla plánována letecká činnost a každý den zde probíhaly briefingy na jednotlivé mise.

Vipery 195. letky měly průměrné stáří neskutečných 30 let a tomu i odpovídající nálety na draku. A i když prošly službou v celé řadě jednotek USAF či ANG a jejich povrch vykazoval známky velkého opotřebení, na provozu to rozhodně nebylo znát. Tento konkrétní Viper 87-0297 začal svou službu v roce 1988 u 422nd Test and Evaluation Squadron na základně Nellis AFB v Nevadě. Od roku 1995 jej měla pouhý rok ve výzbroji 704th FS na základně Bergstrom AFB v Texasu a poté si jej převzala 93rd FS „Makos“ na floridské základně MacDill AFB. (foto: Aleš Hottmar)

Čtvrtek 30. srpna 2018 byl zároveň určen pro přílety techniky litevských vzdušných sil. Nejprve se v Náměšti objevil transportní C-27J Spartan s bortovým číslem „modrá 07“, pojmenovaný „Algirdas“, který dopravil pozemní personál a materiál pro litevské Albíky. Následně okolo oběda v Náměšti přistály dva stroje L-39ZA/C bortových čísel „modrá 16“ a „modrá 50“ z 1. Aviacijos Baze v Šiauliai-Zokniai, které měly mezipřistání v polském Deblinu kvůli dotankování paliva.  Ve čtvrtek měl ještě z Holandska přiletět Learjet 36A (N116MA) od civilního kontraktora Skyline Aviation, který byl původně zrušený ve prospěch stroje L-39 Albatros stejného provozovatele, jenž ale nakonec nedorazil. Posledním dnem příletů byl pátek 31. srpna, kdy do Náměšti dorazily dva slovinské stroje Pilatus PC-9M (L9-64/637 a L9-65/638) ze 152. LEESK (letalska eskadrijla) na základně Cerklje a dva stroje německých civilních kontraktorů, konkrétně Learjet 35A (D-CGFC) společnosti GFD na letišti Hohn (později nahrazený strojem D-CGFO) a Pilatus PC-9B (D-FGMT) od společnosti EIS Aircraft z letiště Kiel-Holtenau. Zde je potřeba zmínit, že se původně očekávala účast letecké techniky polského letectva v podobě tří strojů Su-22,dá se říci už tradičního účastníka cvičení AMSE, a dále slovenského letectva, které mělo přiletět s dvěma stroji L-39ZAM Albatros a vrtulníky UH-60M Black Hawk a Mi-17. Zatímco důvody neúčasti slovenského letectva dodnes neznáme, v případě polského letectva šlo o technické důvody kvůli uzemnění celé flotily strojů Su-22, které mělo souvislost s katastrofou polského MiGu-29 z 22. Bazy Lotnictwa Taktycznego v Malborku dne 6. července 2018, při které bohužel zahynul třiatřicetiletý pilot por. Krzysztof Sobański. Při vyšetřování této katastrofy totiž byly mimo jiné zjištěny určité nesrovnalosti při provádění předepsaných prací na vystřelovacích sedačkách K-36D a velmi pravděpodobně i při samotné činnosti tohoto záchranného systému během katapultáže por. Sobańskiego (pouze spekulace autorů), a z těchto důvodů byly kvůli bezpečnosti uzemněny i Súčka, vybavené stejným typem sedačky.

Hlavní letové úsilí cvičení Ample Strike probíhalo v pracovních dnech od 3. do 14. září v časech 09.00 hod. až 23.00 hod. Během prvních dvou dnů, kdy se plánovaly seznamovací lety nad jednotlivými OP, účastníky potrápilo počasí, které se ale následně značně zlepšilo a vydrželo po celou dobu cvičení. Provoz letounů F-16, které jsou známé svým efektem „vysavače“, samozřejmě kladl na příslušníky náměšťské základny zvýšené nároky na kontrolu a čistotu veškerých pohybových ploch. Velmi časté tak byly kontroly hlavní RWY 13/31, navíc se každý den ráno před začátkem létání kontrolovala stojánka, kterou procházela rojnice amerických techniků a hledala „cizí předměty“. Na druhou stranu zde byla jasně vidět důvěra ve schopnosti příslušníků AČR zabezpečit bezproblémový provoz Šestnáctek v Náměšti po všech stránkách a Američané tak nemuseli do Náměšti přesouvat žádný speciální zabezpečující materiál či příslušníky ostrahy, tak jako tomu je například při deploymentech v rumunské Campia Turzii, kde je většinou americký personál požárního zabezpečení i s vlastní speciální požární technikou, nebo při současném deploymentu  v ukrajinském Starokonstantinovu (cvičení Clear Sky 2018), kde musela být zajištěna i ostraha. Všechny Vipery 195. letky, které nakonec přilétly do Náměšti, měly poměrně vysoké hodinové nálety draku a stáří neskutečných 30 let, spárka byla ještě o 4 roky starší.

“WARHAWK 22“ vzlétá z dráhy 31 a jeho pilot míří do pracovního prostoru ROZ Bechyně. Tento stroj původně sloužil od roku 1988 u 302nd TFS „Sun Devils“ na základně Luke AFB v Arizoně. V roce 2007 byl předán k 194th FS „Griffins“ národní gardy státu Kalifornie, sídlící na základně ve Fresnu. V roce 2013 jej pak získali arizonští Jestřábi, neboť 194. letka se kompletně přezbrojovala na stroje F-15C Eagle. (foto: Aleš Hottmar)

Americké Vipery 195. stíhací letky létaly ke všem misím ve stejné konfiguraci v podobě dvou přídavných nádrží na 370 galonů pod křídly a s elektrooptickým zaměřovacím kontejnerem Litening III. Někteří američtí piloti navíc používali během misí přílbový zaměřovač HMD Scorpion (Helmet Mounted Display). A protože je tento přístroj stále ještě poměrně novinkou ve výzbroji Air National Guard, nebude na škodu si jej trochu podrobněji představit. V roce 2010 zahájilo americké letectvo program pod označením HMIT (Helmet Mounted Integrated Targeting), ve kterém požadovalo systém, který by byl proti předchozím přilbovým zaměřovačům levnější a jednodušší na integraci. Konkrétně mělo na mysli přílbové zaměřovače JHMCS, které se velmi rozšířily u USAF a námořního letectva, a které umožňují samotným pohledem zaměřovat cíle, směrovat senzory a zbraně letounu. Mimo to promítají na úroveň pravého oka pilota základní letové údaje (výšku, rychlost, AoA, přetížení), taktické údaje (tj. kde je cíl a informace k němu se vztahující) a popřípadě ještě obraz z FLIRu, natáčený podle pozice přilby. Přilba JHMCS je primárně určená pro manévrový vzdušný boj, kdy díky ní může pilot odpalovat řízené střely krátkého dosahu AIM-9X až do úhlu 60° od směru letu a sekundární funkcí je výrazné zefektivnění funkce leteckého předsunutého návodčího FAC. Problémem přilbových zaměřovačů JHMCS je však jejich velká cena, proto USAF požadovalo levnější a jednodušší systém, schopný integrace i na starší přilby.

Vítězem soutěže se nakonec stal systém Scorpion vyvinutý společností Thales a vyráběný také firmou Gentex, zabývající se mimo jiné výrobou leteckých přileb. Objednáno bylo celkem 574 souprav Scorpion, a to jednak pro letouny F-16C Block 30/32  a bitevní A-10C Thunderbolt II z výzbroje Air National Guard (ANG) a Air Force Reserve (AFRES). K jejich prvnímu operačnímu nasazení došlo v roce 2013. Scorpion HMIT přináší řadu výrazných změn – jako první na světě nabízí plně barevný 24bitový displej. Ten disponuje zorným úhlem 26° × 20° a rozlišením SVGA a je použitelný za všech světelných podmínek ve dne i v noci, přičemž je kompatibilní i s brýlemi nočního vidění NVG řady AN/AVS-9 či Panoramatic NVG. Displej je umístěn mezi lidské oko a NVG a dovoluje tak nasazovat či sundávat noční brýle bez přerušení obrazu HMIT. Na displej Scorpionu lze promítat nejen základní letové parametry jako na průhledový displej HUD, ale také taktická data, či dokonce obraz z elektrooptických zaměřovacích kontejnerů nebo jiných senzorů. V rámci integrace na letoun je možné přesně naprogramovat jednotlivé zobrazované symboly, které jsou pak identické se zavedenou symbolikou bojového stroje. Velkou výhodou systému Scorpion HMIT je jeho relativně snadná integrace (alespoň ve srovnání s konkurenčními systémy), která například nevyžaduje nové speciálně upravené letecké přilby, ale vystačí si s již zavedenými a používanými standardními přilbami, jako jsou HGU-55/P . Ke snímání polohy a pohybů pilotovy hlavy jsou využívány malé magnetické nebo opticko-inerciální senzory, které jen minimálně zvyšují hmotnost přilby, a tím i zátěž pro krční svalstvo a páteř. Přilbový zaměřovač byl pochopitelně navržen tak, aby byl bezpečný i v případě katapultáže pilota z letounu. Podle slov pilotů jde v každém případě o špičkový systém, který výrazným způsobem zvyšuje letovou bezpečnost a bojovou efektivitu starších strojů F-16 a A-10C Thunderbolt.

Americké stroje F-16C plnily úkoly prakticky nad všemi Observation Points, navíc ve druhém týdnu cvičení, konkrétně ve středu 12. září se dvojice Viperů účastnila dvou misí do německého vojenského výcvikového prostoru Grafenwöhr v Bavorsku, kde probíhalo velké cvičení NATO pod názvem Sabre Junction 18. Při některých letových misích američtí piloti využívali tankeru KC-135R, který létal na orbitě v prostoru ROZ Budvar v letové hladině FL220 (cca 6700m). KáCéčko startovalo z Pardubic ke zhruba tříhodinovým misím, během kterých používalo klasický a velmi známý volací znak „HUSKER 55“. Vzhledem k tomu, že na KáCéčku nebyl instalován tzv. systém „Probe and Drogue“, tedy doplňování paliva pomocí hadice, mohli jeho služeb využívat pouze američtí piloti stíhaček F-16 a bombardéru B-52H, zatímco pro ostatní účastníky cvičení – tedy německá Tornáda a Tajfuny plus maďarské a české Gripeny, tato možnost bohužel nebyla.

Letový personál arizonských Jestřábů tvořili mimořádně zkušení piloti-instruktoři s dlouhou kariérou v USAF, jejichž nálet na Viperech většinou přesahoval 1500 až 2000 hodin. Na cvičení do Náměšti přicestovalo zhruba 100 příslušníků arizonské národní gardy, z toho bylo více než 12 pilotů. Velitelem celého kontingentu jestřábů byl v Náměšti pravděpodobně Col. Allen Kinnison , velitel 162. Operations Group. Z pilotů-instruktorů 195th FS „Warhawks“ se do cvičení nakonec zapojili Lt. Col. Christopher „DIRK“ Schneider (bývalý display pilot F-16 u Pacific Air Force, sloužící původně v 14th FS na základně v japonské Misawě, nyní velitel 195. Fighter Squadron), Maj. Apsey, Lt. Col. Colin „GATOR“ Coatney (původně sloužil u 388th FW na základně Hill AFB v Utahu, nasazen v Iráku, přelétával indonéské F-16C/D Block 52 do Indonésie), Maj. Derrick „THORK“ Erickson, Maj. Fatso Von Wittke (původně sloužil u 122nd FW „Blacksnakes“ letecké gardy státu Indiana na základně Fort Wayne, poté instruktor v Thajsku u 403. Sqn), Maj. Johnson, Maj. Schaffelhofer, Lt. Col. Erik Anton a další.

Specialitou zkušených amerických pilotů se staly především v druhém letovém týdnu výkruty hned po startu, kdy na konci VPD pilot převedl letoun do prudkého stoupání, na jehož vrcholu udělal půlvýkrut s krátkým letem na zádech, nebo případně celý výkrut, a to včetně „spárky“ s třemi bandami plných paliva. Jestli šlo o nějakou sázku, se autorům nepodařilo zjistit. Velkým zpestřením cvičení AMSE se stalo i nasazení strategického transportního letounu C-17A Globemaster III s volacím znakem „REACH 328“, který absolvoval ve středu 12. září jednu odpolední misi nad prostorem Bechyně, spojenou s cvičným tankováním v ROZ Budvar a dvě cvičná přiblížení na dráhu 31 v Náměšti nad Oslavou. Globemaster registrace 09-9209 z výzbroje 62nd AW na základně McChord AFB ve státě Washington se v České republice neobjevil náhodou, ale převážel z USA na Dny NATO v Ostravě vrtulník UH-1Y, který se uchází o vítězství v tendru na nákup 12ks víceúčelových středních vrtulníků pro Vzdušné síly AČR. Globemaster  nejprve přilétl na Ruzyňské letiště, odkud absolvoval i svou misi v rámci cvičení Ample Strike a teprve poté přelétl do Mošnova.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, cvičení Ample Strike nemohlo z kapacitních důvodů pokrýt potřeby všech účastníků, a tak museli organizátoři pečlivě rozhodovat, kterým týmům FAC/JTAC přidělit kolik a jaké sloty pro navádění. Důležitým kritériem pak bylo zapojení konkrétní země – pokud poskytla i vlastní letectvo, dostali její návodčí přednost. Ti ovšem letos nemuseli čekat jen na přidělená letadla, ale mohli využít i moderní simulátor, navržený speciálně pro FAC/JTAC, který přímo na základně v Náměšti nad Oslavou na dva týdny instalovala britská společnost Close Air Solutions. Systém iCASS (immersive Close Air Support Simulator) disponuje v závislosti na konkrétní konfiguraci buď soustavou plochých monitorů, nebo prohnutou zobrazovací plochou se zorným úhlem 240° horizontálně a 120° vertikálně, na níž lze bez omezení používat všechny standardní průzkumné a zaměřovací prostředky leteckých návodčích. Součástí systému mohou být rovněž brýle virtuální reality, zajištující přehled v rozsahu 360°. Samozřejmostí je také pracoviště pilota či software pro záznam a následné podrobné vyhodnocení navedení. Simulátor je certifikován v souladu s přísnými aliančními normami pro FAC/JTAC a i díky tomu lze dnes nahradit až čtvrtinu z počtu navedení, předepsaných pro udržení kvalifikace návodčích.

Vývojem prochází také výbava samotných návodčích, kteří dnes díky přenosným počítačům a dalším prostředkům mohou během pár sekund zvládnout úkony, které jim dříve trvaly řádově minuty. Podle zkušených instruktorů české armády s tím ale poněkud souvisí negativní trendy, kdy se zejména mladí FAC/JTAC někdy až příliš spoléhají na moderní techniku, zejména v případě, že ji mají k dispozici od počátku svého výcviku. Poněkud paradoxně se tak objevují nové typy chyb, včetně například i určování polohy cíle. Samozřejmě v bojové situaci je dnes běžný m přenos videosignálu ze zaměřovacích prostředků mezi naváděným letadlem a terminálem návodčího, který by měl riziko zasažení nesprávného cíle prakticky vylučovat. I tak se ale snaží čeští instruktoři všem svým žákům neustále opakovat také základní postupy navedení včetně práce s obyčejnou papírovou mapou. O správnosti takového přístupu se pak lze přesvědčit i na cvičeních, jako je Ample Strike.

Cvičení Ample Strike bylo ukončeno v pátek 14. září, kdy odlétla většina účastníků na své domovské základny. Čtveřice Šestnáctek (3x F-16C 86-0214, 86-0296, 87-0297 a spárka 83-1180) s klasickými volacími znaky „TREND 41-44“, které se používají k transatlantickým přeletům, opouští základnu v Náměšti a za pomoci dvou tankerů KC-135R míří na letiště Wright-Patterson AFB poblíž města Dayton v Ohiu. Jedním z tankerů je stroj registrace 61-0323 od 91st ARS / 6th AMW na základně MacDill AFB, který používá volací znak „ROMA 91“ a po posledním plánovaném dotankování se odděluje od formace a přistává na základně Bangor ANGB ve státě Maine, neboť se plánoval jeho návrat zpět do Evropy. Druhý tanker 61-0310 od 126th ARS / 128th ARW letecké gardy státu Wisconsin používá volačku „ROMA 92“ a formaci opustil ještě dříve, neboť přistál už v kanadském Ganderu. Piloti Šestnáctek po přenocování na Wright-Patterson AFB pokračují druhý den do arizonského Tucsonu, s mezipřistáním na základně Tulsa ANGB v Oklahomě z důvodu dotankování paliva.
Dvojice zbývajících strojů F-16C (86-0285 a 86-0292) ještě zamířila na statickou ukázku do Mošnova v rámci Dnů NATO 2018 společně s již zmiňovaným strojem C-17A z Ruzyně a B-52H z Fairfordu. V pondělí 17. září pak oba Vipery odlétly s volacím znakem „WARHAWK 41/42“ nejprve na britskou základnu RAF Mildenhall, odkud se po čtyřech dnech vydaly k přeletu zpět do USA. Důvodem čtyřdenního setrvání v Mildenhallu bylo čekání na tanker, který se vracel z USA, a následně zřejmě špatné počasí na trase přeletu. V pátek 21. září konečně dvojice Šestnáctek tentokrát s volacími znaky „TREND 45/46“ opouští základnu RAF Mildenhall a za pomoci tankeru KC-135R registrace 61-0323, používajícího volací znak „ROME 93“, míří opět na základnu Wright-Patterson AFB v Ohiu, zatímco tanker pokračuje dále v letu až na svou domovskou základnu MacDill AFB u města Tampa na Floridě. Po přenocování na Wright-Patterson se piloti obou Viperů vydávají na poslední část svého přeletu, zakončeného přistáním na svém domovském letišti Tucson v Arizoně. Tím je celý evropský trip arizonských jestřábů úspěšně zakončen.

Obecně se dá říci, že většina stanovených úkolů cvičení Ample Strike 2018 byla splněna a například jen v průběhu prvního týdne provedli návodčí celkem 617 navedení, z čehož bylo 174 s ostrou municí a na certifikovaném simulátoru to bylo dalších 96 navedení. Odlétáno bylo zhruba 400 hodin, což znamená celkem 195 letů, 30 letů se z důvodu špatného počasí neuskutečnilo. Bude jistě zajímavé sledovat, jaké další zajímavé účastníky se podaří získat příští rok, neboť cvičení Ample Strike se pomalu a jistě stává „pojmem“ v oblasti výcviku FAC/JTAC.

Reportáž vznikla výhradně z veřejně dostupných zdrojů, článků a blogů na webu, které jsou uvedeny v přehledu zdrojů na konci článku.

Autoři textu: Aleš Hottmar a Radim Špalek

---

Doplňování paliva z tankeru s volacím znakem „HUSKER 55“ probíhalo na orbitě v prostoru jižních Čech s příznačným označením ROZ Budvar, nejčastěji v letové hladině FL220. Tankování pomocí ráhna klade vysoké nároky na přesnou práci a odhad tzv. Boomera, neboli operátora tankovacího ráhna. (U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 2nd Class Robert J. Baldock)

---

 

 

(úvodní foto: U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 2nd Class Robert J. Baldock)

(zdroj: článek „Central Hawk / Ample Strike letos současně“, autor Tomáš Soušek, Letecví + Kosmonautika 10/2018; článek „Nový vrtulník Enstrom se předvedl na cvičení Ample Strike 2018 v Boleticích“, autor Michal Voska, tiskový servis MO ČR, www.acr.army.cz/informacni-servis/; článek Jana Čadila „Enstromy 480 v CLV Pardubice – Nová etapa výcviku vrtulníkových pilotů zahájena“, ročenka Vzdušných Sil AČR 2018, vydavatelství Aeromedia; facebookový profil AČR; evidenční čísla vrtulníků z fotogalerie cvičení AMSE18 na webu 22. zVrL v Náměšti nad Oslavou, http://www.lznamest.army.cz); článek „Scorpion HMIT na letounech A-10C“, autor Tomáš Soušek, A-report 1/2016; SDĚLENÍ TISKOVÉHO A INFORMAČNÍHO STŘEDISKA MEZINÁRODNÍHO CVIČENÍ AMPLE STRIKE 2018; článek „Americkému letounu F-16 selhal brzdící systém“, http://www.lznamest.army.cz/aktuality/americkemu-letounu-f-16-selhal-brzdici-system; článek „Mezinárodní cvičení Ample Strike 2018 se dotkne i letiště Pardubice“, http://www.slp.army.cz/aktuality/mezinarodni-cviceni-ample-strike-2018-se-dotkne-i-letiste-pardubice; volací znaky a registrace z www.adsbexchange.com a fotogalerií na www.planes.cz a facebookovém profilu 22. zVrL, volací znaky a registrace z přeletů na webu Coronet East Movements, https://usmfll.blogspot.com; článek „Arizona Air National Guard’s first European deployment in 31 years“, autor Staff Sgt. George Keck, 162nd Wing Public Affairs / Published September 14, 2018, https://www.usafe.af.mil/News/Article-Display/Article/1634495/arizona-air-national-guards-first-european-deployment-in-31-years/; článek „Arizona Guard deploys to Czech Republic for Ample Strike 2018″, autor Staff Sgt. George Keck / Published September 11, 2018, https://www.usafe.af.mil/News/Article-Display/Article/1627836/arizona-guard-deploys-to-czech-republic-for-ample-strike-2018/; článek „Nebraska ANG participates in Ample Strike 2018″, autor Tech. Sgt. Rana Franklin, National Guard Bureau Public Affairs / Published September 06, 2018, https://www.ang.af.mil/Media/Article-Display/Article/1621518/nebraska-ang-participates-in-ample-strike-2018/; naprosto nepřekonatelná monografie BOEINGF/A-18E/FUPER HORNET od autora Cover72, www.palba.cz; FlugzeugForum.de, https://www.flugzeugforum.de)