Pistolníci osamělé hvězdy poprvé na čáslavském nebi – cvičení Squadron Exchange 2009
V druhé polovině června letošního roku se uskutečnilo na 21. zTL cvičení Sky Avenger 2018, kterého se opět po devíti letech účastnili americké letouny F-16 ze 182. letky „Lone Star Gunfighters“ národní letecké gardy státu Texas a proto nebude bez zajímavosti se krátkou reportáží vrátit do roku 2009, kdy se pistolníci z Texasu poprvé objevili v Čáslavi. Navíc, letos na jaře umístil fotograf Petr Soukop na svém facebookovém profilu Warbirds.cz obsáhlou fotogalerii z tohoto cvičení, takže nezbývá než zvednout hozenou rukavici a podělit se s vámi o své záběry :o) Bohužel jsem neměl takovou volnost pohybu jako Petr, protože jsem se dostal na základnu pouze se skupinou českých paparazzi, i tak se snad podařilo za tu chvilku cvaknout pár zajímavých záběrů. Nebude se jednat o faktografickou podrobnou reportáž, spíše jen takové ohlédnutí na to co mně zůstalo v paměti a co jsem si po těch devíti letech dokázal vybavit.
V září 2009 se na našem území uskutečnilo velmi zajímavé letecké cvičení v rámci tzv. výměny letek (Squadron Exchange), při kterém se na 21. základně taktického letectva v Čáslavi poprvé objevily v termínu od 7. do 18. září letouny národní letecké gardy státu Texas. Konkrétně se jednalo o čtyři jednomístné stroje F-16C Block 30 a dvě spárky F-16D Block 30. Všech šest Viperů bylo z výzbroje 182. stíhací letky (182nd Fighter Squadron) 149. wingu (149th Fighter Wing) ze základny Lackland AFB u San Antonia.
Popsat bohatou historii 182. letky by vydalo na celý samostatný článek, takže jen velice krátce a stručně. Historii letky lze vystopovat u 396th Fighter Squadron, létající za 2. světové války na strojích P-47D Thunderbolt na evropském bojišti, kde se mimo jiné účastnila podpory vylodění spojenců v Normandii a později odražení německé ofenzívy v Ardenách. Po skončení války byla reorganizována na 182. stíhací letku a po krátkém působení s letouny F-51D Mustang vstoupila v roce 1951 do proudové éry na strojích F-84E/G Thunderjet, se kterými se účastnila Korejské války. Zde drží 182nd FS prvenství v podobě sestřelu Migu-15 jednotkou letecké gardy. Po návratu z Koreje se v roce 1952 vrací na vrtulové stroje F-51H Mustang, ale už o tři roky později se opět přeškoluje na proudové stroje, tentokrát F-80C Shooting Star. V roce 1957 byla 182. letka přezbrojena na letouny F-86D Sabre, vybavené radarem, se kterými byla zařazena do systému ostré hotovosti v rámci Air Defense Command. V roce 1960 je 182. letka jako první z jednotek letecké gardy přezbrojena na nadzvukové letouny F-102A Delta Dagger. V roce 1968 je letka převedena pod Tactical Air Command, čímž se opět mění určení letky a její výzbroj, kterou představují stroje F-84F Thunderstreak (1968-69) a následně F-100D Super Sabre (1970-78). Zastaralé Super Sabry jsou v roce 1979 nahrazeny letouny F-4C Phantom II, na kterých pistolníci létají až do roku 1986, kdy se přezbrojují na ikonické Vipery ve verzích F-16A/B Block 15. Ty jsou po deseti letech nahrazeny novější verzí F-16C/D Block 25 a v roce 1998 přicházejí k letce Vipery Block 30, které letka používá po rozsáhlé modernizaci do dnešních dnů.
Ale zpět ke cvičení Squadron Exchange 2009. Vipery 182. letky přilétly do Čáslavi po celkově dvanáctihodinovém letu s mezipřistáním v Marylandu a osmi tankováními nad Atlantikem z tankeru KDC-10 už 5. září 2009. Nebyla to první návštěva „pistolníků“ v zemích bývalé Varšavské smlouvy, protože už v roce 2004 byli na obdobné squadron exchange v Polsku, kde létali společně s polskými Migy-29 a Su-22M4 z letiště Lask. Na cvičení do Čáslavi přicestovalo celkem 98 příslušníků texaské národní gardy, z toho bylo více než 12 pilotů. Velitelem celého kontingentu pistolníků v Čáslavi byl brigádní generál John Nichols, velitel Texas Air National Guard (do dubna 2009 zastával funkci velitele 149th FW), a z létajícího personálu 149. FW se do cvičení nakonec zapojili následující piloti: plk. John „KILLER“ Kane, pplk. Mike „BILLY RAY“ Mitchel, mjr. Bob „HASBRO“ Flynn, mjr. Raul „KUDO“ Rosario, pplk. William „STICK“ Bostic, pplk. Kevin „TYRANT“ Tarrant*, Mike McCoy, pplk. Joe „ACHILLES“ Pendon, mjr. Gregory „BLOTTO“ Pohoski, mjr. Bradly Glenn**, „HARRY“ a ????. Letový personál pistolníků tvořili mimořádně zkušení piloti s dlouhou kariérou v USAF, jejichž nálet na Viperech většinou přesahoval 1500 hodin a minimálně ve dvou případech dokonce přes 2000 hodin. Pozemní zabezpečení do Čáslavi dopravily dva transportní letouny C-130H Hercules a jeden C-17A Globemaster III. Všechny stroje F-16 pistolníků měly své stání na severozápadní stojánce čáslavského letiště, kterou standardně využívá 212. taktická letka s letouny L-159 ALCA.
Poznámka* – pplk. Kevin „TYRANT“ Tarrant bohužel zemřel 2. března 2015 na náhlé srdeční selhání ve věku pouhých 55 let. Kevin zahájil svou kariéru bojového pilota USAF v roce 1987 na typu A-10A Warthog u 355th TFS “Fightin’ Falcons” na základně Myrtle Beach AFB v Jižní Karolíně. V roce 1989 byl vybrán k přeškolení na legendární a v té době stále přísně utajované stroje F-117A Night Hawk u 37 TFW na základně Tonopah v Nevadě, konkrétně u letky 415th TFS “Nightstalkers”. S F-117 se účastnil i operace Desert Storm a absolvoval několik nočních úderů na cíle v Iráku. V roce 1995 se Kevin přeškolil na stroje F-16C a svou kariéru na Viperech zahájil u 35th FS “Pantons” na jihokorejské základně Kunsan AB. Po návratu z Jižní Koreje Kevin pokračoval v létání na Luke AFB v Arizoně u místní letky 308th FS “Emerald Knights“. V srpnu 2000 konečně „zakotvil“ u Texas Air National Guard na základně Kelly AFB u 182nd FS “Gunfighters”, kde také v roce 2010 ukončil svou aktivní pilotní kariéru v ANG. Za 15 let na Viperech nalétal přes 2500 hodin a účastnil se například operace Southern Watch nad jižním Irákem. ČEST JEHO PAMÁTCE!
Poznámka** – mjr. Bradly Glenn byl od června 2008 do ledna 2015 velitelem 182. stíhací letky. Bradly je zkušeným pilotem s náletem více než 2700 hodin na proudových strojích, který mimo jiné sloužil u 64th Aggressor Squadron na Nellis AFB, Nevada.
Dvoumístné Vipery létaly k vývozním letům, kdy se využívaly letové prostory v blízkosti čáslavského letiště, pouze s centrálním bakem na 300 galonů, a délka misí tak nepřekračovala 45 minut. Spárka 87-0365 se účastnila i letošního Sky Avenger 2018, kdy přilétla až v druhém týdnu cvičení z belgického Charleroi (SABCA).
Spárka L-159T1 ev. č. 6069 sloužila převážně k vývozním letům amerických pilotů, anebo našich příslušníků JTAC z Náměšti nad Oslavou. V roce 2015 byla předána Aeru Vodochody pro výcvik iráckých pilotů, získala černý překryt pilotní kabiny, výsostný znak na SOP byl zamalován a naopak přibyl nápis AERO. Později provozována s novou registraci IQAF-5901.
Do cvičení Squadron Exchange se zapojily i letouny z ostré hotovosti. Nejzajímavější byl hotovostní Gripen ev. č. 9245, na kterém se testovala přilnavost a životnost samolepící fólie, použité pro první „tygří“ Gripen ev. č. 9237 na Tiger Meet 2009 v belgickém Kleine Brogel. Fólie byla zkušebně nalepena na části SOP a zadní části trupu, pravděpodobně se jednalo o reklamu na PROPLAN.
Alca ev. č. 6049 byla v roce 2015 rovněž prodána do Iráku jako součást dodávky 10 jednomístných a 2 dvoumístných strojů tamním vzdušným silám. Spolu s ev. č. 6055 byla prvním dodaným kusem iráckému letectvu, kde získala registraci IQAF-5903. Obě Alcy odletěly z Vodochod 4. listopadu 2015 a po doplnění paliva v bulharském Plovdivu přistály další den v iráckém Baladu.
Viper 87-0339 už je připraven k misím CAS, které se létaly v druhém týdnu cvičení v prostorech u Náměšti nad Oslavou, a pod křídly má navěšené dvě přídavné nádrže na 370 galonů a zaměřovací kontejner Litening III. Tento stroj se účastnil i cvičení Sky Avenger 2018.
Spárka 87-0374 přistává na čáslavskou dráhu 32 (dnes po deklinaci RWY31). Tento stroj zpočátku sloužil u 62nd TFTS „Spikes“ na floridské základně MacDill AFB, od roku 1993 jej měla ve svém stavu 176th Fighter Squadron „Badgers“ na Truax Field ANGB ve Wisconsinu, v roce 1995 už se nacházel ve výzbroji 188th Fighter Squadron „Tacos“ na základně Kirtland AFB v Novém Mexiku, odkud jej v roce 1999 konečně získali pistolníci z Texasu.
V prvním týdnu se létání zaměřilo především na mise air-to-air, kdy se porovnávaly schopnosti Gripenů se starší generací letounů F-16C/D Block 30. Vzdušné souboje se odehrávaly v prostorech u čáslavské základny, a proto při nich létaly Vipery téměř v čisté konfiguraci, anebo pouze s centrální 300 galonovou nádrží. Výsledky vzdušných soubojů v podstatě dopadly, tak jak se očekávalo. Při soubojích na větší vzdálenosti mimo vizuální kontakt BVR (Beyond Visual Range) se projevil přeci jenom modernější zbraňový systém Gripenu s aktuální softwarovou edicí MS18.7, dále výzbroj v podobě střel AIM-120C-5 a výcvik našich pilotů, který se soustředil právě na zvládnutí soubojů BVR na taktickém simulátoru ve Švédsku. Hlavní výzbroj Šestnáctek texaské gardy v té době představovaly střely starší verze AIM-120B a Američané proto v Čáslavi používali cvičný registr těchto střel CATM-120B.
V manévrovém vzdušném boji WVR (Within Visual Range) na menší vzdálenosti za použití kanónu a střel AIM-9M Sidewinder se však karta obrátila a naopak se projevily značné zkušenosti amerických pilotů Viperů a vyšší výkony strojů verze Block 30, vybavené výkonnějšími motory General Electric F110-GE-100. Podle amerických pilotů texaské gardy je tato modifikace s motorem General Electric nejlépe „létajícím“ Céčkem a není důvod jejich tvrzením nevěřit. Dalším faktorem bylo, že do manévrových vzdušných soubojů nastupovaly Vipery v úplně čisté konfiguraci bez jakýchkoliv podvěsů, zatímco na našich strojích byla vždy navěšena centrální nádrž na 1100 litrů. Délka misí amerických F-16C tak nepřekračovala 30 minut kvůli častému použití forsáže. Jak už ale bylo zmíněno dříve, rozhodujícím faktorem byly nesporně větší zkušenosti pilotů národní gardy. Je potřeba si uvědomit, že v kabinách Gripenů seděli v drtivé většině piloti, kteří se přeškolili na JAS-39 ve Švédsku v letech 2004-2005, a kteří doposud létali pouze na strojích MiG-21 (první a druhá skupina) a nebo L-159 (třetí skupina pilotů). Je tedy nasnadě, že jejich zkušenosti v manévrovém boji byli v podstatě nulové, neboť „Jednadvacítka“ měla samozřejmě vzhledem ke svým letovým vlastnostem úplně jinou taktiku nasazení a v případě L-159 byl výcvik zaměřen spíše na mise air-to-ground.
„HASBRO“ a „KUDO“ před dopolední misí s Gripeny. „KUDO“ alias mjr. Raul Rosario (vlevo) se účastnil s pistolníky i letošního cvičení Sky Avenger 2018 a v srpnu převzal velení 149. FW po plk. Timothy Maddenovi.
„Tak pánové a je to v pééérdeli, odložili nám start-up o další půlhodinu“ – „BILLY RAY“ alias pplk. Mike Mitchell v akci. Mike to dotáhl až na zástupce velitele 149. FW a do výslužby odešel v srpnu 2015.
Vývozní lety na spárce F-16D absolvovaly i příslušnice něžného pohlaví, pravděpodobně z velitelství 149. Operational Group, nebo 149. Maintenance Group.
Další z mladých pilotů 212. letky, jednatřicetiletý npor. Stanislav Č., který od roku 2012 létá na strojích JAS-39 Gipen a veřejnost ho zná spíše jako pilota jedné nejmenované akrobatické skupiny.
Na chvíli k nám po letu přišel i Ondra Sovina a jestli se nepletu, tak svou misi tento den letěl na Alce 6068 anebo 6061, která se mu stala v listopadu 2012 osudnou. ČEST JEHO PAMÁTCE.
Příslušníci pozemního personálu texaských pistolníků si na cvičení v České republice připravili vkusná trička.
V druhém týdnu pak Američané cvičili především působení proti pozemním cílům, a to ve spolupráci s letouny L-159 v prostorech u letecké základny v Náměšti nad Oslavou. Zde se opět projevila výhoda F-16 v podobě integrovaného kontejneru Litening III. Během těchto misí už Američané létali v konfiguraci s dvěma přídavnými nádržemi na 370 galonů pod křídly. Těchto misí se rovněž účastnili předsunutí letečtí návodčí ze základny v Náměšti nad Oslavou, z nichž někteří dostali možnost absolvovat let na dvoumístném stroji F-16D. Většinu naplánovaných misí se díky dobrému počasí podařilo odlétat a během cvičení nebyla zaznamenána žádná mimořádná událost, která by výcvik nějak narušila. Po české piloty JAS-39 a L-159 to byla určitě skvělá příležitost, jak nabrat cenné zkušenosti při létání s jedněmi z nejlepších pilotů Viperů, a to bez přehánění. Vždyť většina z nich měla reálné bojové zkušeností z operací typu Desert Storm, Southern Watch apod.
Před cvičnými dogfighty s českými Gripeny panovala u pistolníků dobrá nálada. Všichni piloti na snímku měli kvalifikaci pilot-instruktor na typ F-16 a někteří z nich měli na Viperech nalétáno už více než 1500 hodin. Stojící zády je pilot s nickem „KILLER“ alias plk. John Kane, pozdější velitel 149. FW.
„Zalítat si s Viperem byl vždycky můj sen“, jako by si říkal npor. Tomáš M., jinak zkušený pilot 211. letky, který začínal kariéru na strojích Su-22M4 u 321. taktické letky v Náměšti nad oslavou, aby se později stal prvním českým display pilotem na JAS-39.
Jakoby „STICK“ říkal – „Táákhle utáhneme tu zatáčku a pak těm švédským plasťáčkům z IKEY nakopeme pr…l“. A Tomáš odpovídá – „geniální STICKu, jsi prostě nejlepší fajktr pajlot na Viperu“. „STICK“ alias pplk. William Bostic začal svou kariéru v americkém letectvu v roce 1988. Nejprve sloužil na letounech A-7D Corsair II u 198th Fighter Squadron „Buccaneers“ (156. FW) portorické národní gardy na letišti San Juan. V roce 1993 absolvoval v arizonském Tucsonu přeškolení na stroje F-16A, na které se v letech 1992-93 přezbrojila celá 198. FS. V září 1996 odešel sloužit do texaského San Antonia k pistolníkům ze 149. FW a hned následující rok se účastnil operace Southern Watch nad jižním Irákem. Do výslužby odešel v říjnu 2011, dodnes létá jako kapitán na B737 u Southwest Airlines.
Pplk. Mike „BILLY RAY“ Mitchell se chystá k vývoznímu letu na spárce F-16D. Mike má za sebou úspěšnou 25-ti letou kariéru pilota USAF, kterou začal v listopadu 1989. U pistolníků ze 182. FS sloužil od dubna 2000 a má za sebou i nasazení s letouny F-16C v Iráku.
Další z vývozních letů během Squadron Exchange 2009, tentokrát v české spárce L-159T1 ev. č. 6069. Kdo je v zadní kabině netuším, ale na přední sedačce je určitě npor. Martin Š, který se na Alcu přeškolil v roce 2003, následně byl display pilotem na tomto typu a v roce 2010 přešel na Gripen.
Při návštěvě českých paparazzi nemohl chybět i typický pozdrav texaských pistolníků, který zde předvádí mjr. Raul Rosalio.
Pilot na snímku má nalétáno na Viperu přes 2000 letových hodin, což dokládá červená nášivka na levém rameni.
Další z příslušnic 149. OG, která se v Čáslavi svezla ve Viperu, je instruována před letem v kabině jednomístného stroje.
Zaměřovací elektrooptický kontejner Litening III, který slouží primárně k navádění přesné protizemní munice, se u Viperu navěšuje na pravou stranu vstupního ústrojí k motoru.
(fotografie v reportáži: Aleš Hottmar)
(zdroje: vlastní archív, článek Tomáše Souška „Texas ANG – dobrovolné profesionální letectvo“, Letectví+Kosmonautika 10/2009; Interview s pilotem US Air National Guard Williamem Bosticem, http://www.securityoutlines.cz, článek Texaští „pistolníci“ svádějí vzdušné souboje nad Českem, https://zpravy.idnes.cz)
