Modernizace vrtulníkového letectva AČR – nekonečný příběh s výběrem středních víceúčelových vrtulníků u konce?
Nákup dvanácti středních víceúčelových vrtulníků za 12,5 miliardy korun pro českou armádu přímo od vlády USA se po březnové návštěvě premiéra Andreje Babiše v Bílém domě přiblížil. Jak sdělil náměstek ministra obrany Jakub Landovský, který byl členem české delegace u prezidenta USA Donalda Trumpa, obě strany se v Bílém domě dohodly na exkluzívním vyjednávání ministerstva obrany o koupi vrtulníků s americkými dodavateli. Armáda České republiky tak dostane stroje od společnosti Sikorsky, nebo Bell.
V akvizici na pořízení 12ks středních víceúčelových vrtulníků už začíná být pomalu jasno. Původně celý projekt připomínal svým postupem tak trochu nepovedenou komedii z Bollywoodu, neboť podle bývalé ministryně obrany Karly Šlechtové armáda dva roky prováděla „marketingový průzkum“, ale k zahájení samotného akvizičního procesu nedošlo. Šlechtová tehdy mimo jiné uvedla, že vojáci požadují stroj s takovými parametry ve spektru vlastností (výzbroj, vybavení, avionika atd.), který není na komerčním trhu běžně dostupný. Pravdou totiž je, že Armáda chtěla jedním kontraktem v podobě „víceúčelového“ vrtulníku vyřešit tři rozdílné problémy, neboť si jasně uvědomovala neochotou vlády financovat tři samostatná řešení. Nyní, po letošní návštěvě premiéra a prvního náměstka ministerstva obrany v USA se ale tento příběh změnil na pravé hollywoodské drama. Podle informací z denního tisku totiž česká delegace v Bílém domě vyzvala americkou stranu, aby českému ministerstvu obrany v nejbližší době poslala konkrétní nabídky na dodání 12ks středních víceúčelových vrtulníků.
Konkrétně půjde o vrtulníky UH-1Y Venom od americké firmy Bell a stroje UH-60M Black Hawk od společnosti Sikorsky. Výrobci by měli do léta konkretizovat a poslat nabídku na své produkty a Ministerstvo obrany podle těchto nabídek rozhodne, jak bude postupovat dál. Zdá se tedy, že se ministerstvo obrany definitivně rozhodlo pro řešení v podobě pořízení čistě „vojenských speciálů“ formou vláda-vláda přes program FMS (Foreign Military Sale), a proto italský výrobce Leonardo (původně Agusta-Westland), který nabízel svůj „civilní“ stroj AW139M, bude mít zřejmě smůlu. Na druhou stranu, i když bude Česká republika exkluzivně vyjednávat pouze s americkými výrobci, stále si nechává pro jistotu otevřená zadní vrátka, neboť jak sdělil jeden z představitelů MO, „pokud by americká nabídka Česko neuspokojila, obrana požádá o nabídku i další možné dodavatele“.
Podobně se nyní vyjádřil přímo ministr obrany Lubomír Metnar. „Vyjednáváme exkluzivně s americkou stranou, ale dokud nepřijde nabídka, tak jsou ve hře i jiní dodavatelé, protože musíme vzít v potaz otázku ceny,“ řekl ministr. Metnar podotkl, že Američané mohou požadovat cenu, která bude zásadně přesahovat částku 12,5 miliardy korun, jež má obrana v rozpočtu vyčleněnou na nákup vrtulníků, a poté by se začala obrana rozhlížet jinde.
Nácvik přesunu vozidla M998 Humvee amerických výsadkářů ze 173. výsadkové brigády v podvěsu pod vrtulníkem UH-60 Black Hawk od 3-227th Aviation Regiment z texaského Fort Hoodu, výsadková zóna „Frida“ v italském Pordenone, březen 2016. (U.S. Army Photo by Visual Information Specialist Antonio Bedin)
Nástup příslušníků arizonské národní gardy do jednoho z Black Hawků, cvičení Best Warrior Competition 2019 ve výcvikovém prostoru Camp Navajo v Bellemontu, Arizona. (U.S. Army photo by Sgt. FIRST_AND_LAST)
Co je ale ještě zajímavější, v současné době má podle zákulisních informací největší šance původně černý kůň tohoto výběru, typ UH-60M Black Hawk od společnosti Sikorsky. O tomto typu se původně příliš neuvažovalo, neboť se jedná o hmotnostně a rozměrově velmi podobný stroj, jako jsou již používané vrtulníky Mi-171Š/ŠM. Přitom ještě vloni byl za jasného favorita považován o něco menší typ UH-1Y Venom od společnosti Bell, tedy vrtulník v kategorii s max. vzletovou hmotností přes 8t a průměrem nosného rotoru necelých 15m.
Pojďme si přiblížit, co vlastně armáda v roce 2016 požadovala. Pořízení středních víceúčelových vrtulníků bylo dáváno do souvislosti s plánovaným ukončením provozu bitevních vrtulníků Mi-24V/Mi-35, kterým končil meziopravní technický resurs. AČR tak chtěla zavést v podobě středních víceúčelových vrtulníků úplně novou kategorii vrtulníků, které by plnily celé spektrum úkolů a zároveň částečně přebraly některé úkoly, které dříve plnil právě bitevní stroj Mi-35. Zde jsou konkrétní specifikace, které MO uveřejnilo ve svém oficiálním materiálu „Modernizační projekty AČR“.
Specifikace:
- Dvoumotorový víceúčelový vrtulník
- Osádka: 2x pilot, 2x palubní personál (technik/střelec)
- 25-30 let životnosti
- Celkem 12 vrtulníků
1. Požadavky na plněné úkoly:
- Palebná podpora jednotek pozemních sil
- Ozbrojený doprovod vojsk na přesunu, doprovod transportních vrtulníků
- Podpora operací speciálních sil
- Působení proti pomalu a nízko letícím vzdušným cílům
- Letecká služba pátrání a záchrany a bojová záchrana osob
- Letecký odsun raněných – CASEVAC
- Vzdušná přeprava osob a materiálu
- Taktické vzdušné výsadky
- Spolupráce s IZS
2. Všeobecné požadavky:
- Schopnost plnění úkolů ve dne a v noci
- Přeprava min. 8 vojáků (pozemní síly) s výstrojí a výzbrojí
- Schopnost CASEVAC – min. 2 ks nosítek v nákladové kabině
- Celková hmotnost pro přepravu v nákladové kabině min. 960 kg
- Palivové nádrže zabezpečeny proti úniku paliva a výbuchu následkem bojového poškození, nebo při nehodě
- Ochrana proti střetu s dráty – Wire Strike Protection Systém
3. Výkonové a letové charakteristiky
- Min. dolet 550 km;
- Min. cestovní rychlost 260 km/h;
- Operační dostup min. 4000 m.
4. Výzbroj
- Střelecká výzbroj: Kanón nebo kulomet ovládaný pilotem a kulomet ovládaný palubními střelci
- Raketová výzbroj: Protizemní řízené střely, neřízené rakety a laserem naváděné rakety
- Systémy aktivní a pasivní ochrany
Je potřeba si přiznat, že ani představitelé armády se nedokázali přesně shodnout na tom, jaký typ by nejlépe vyhovoval poměrně široce nastaveným parametrům a specifikacím, které si nastavila sama armáda. Nelze než souhlasit s tvrzením redaktora měsíčníku Letectví + Kosmonatika Tomáše Souška, který v jednom ze svých článků o modernizaci vrtulníkového letectva uvádí, že především „vrtulníková komunita“ z Náměšti nad Oslavou preferovala čistě vojenský typ UH-1Y, zatímco jejich kbelští kolegové z „dopravky“ se přikláněli spíše k italskému „civilnímu“ řešení v podobě AW-139. Podle kuloárních informací se ale zdá, že smát se bude nakonec zřejmě třetí v pořadí, výrobce Sikorsky s typem UH-60M Black Hawk.
Příslušníci 3-501st Aviation Regiment během tzv. hot-refuelingu vrtulníku UH-60M (13-20619) na jednom z FARPů ve výcvikovém prostoru Grafenwoehr v Německu. Stejně jako Venom je i Black Hawk vybaven moderními systémy vlastní ochrany, které jsou schopny detekovat odpálenou střelu nebo ozáření radarem či laserem a automaticky provést příslušná protiopatření, například v podobě odpalu klamných cílů z výmetnic ALE-47 do směru, odkud hrozí nebezpečí.. (U.S. Army photo by Spc. Nathanael Mercado)
I když je Black Hawk ve vyšší hmotnostní kategorii a má větší rozměry a průměr nosného rotoru, než původně armáda zvažovala, určitým bonusem tohoto typu je například o něco větší nákladová kabina, čímž by byla posílena schopnost provádění aeromobilních operací nově budovaného výsadkového pluku. Samotný výsadkový pluk vznikne v posádce Chrudim k 1. říjnu 2020 na bázi 43. výsadkového praporu a plných operačních schopností dosáhne nejpozději do roku 2026. Nově chystaný útvar má mít na naše poměry originální organizační strukturu. Nebojová část bude sestávat z velitelství a štábu, čtyř středisek – bojového výcviku, výsadkové přípravy, zabezpečení velení a logistického zabezpečení – a obvaziště. Bojové jednotky bude tvořit celkem pět tzv. komand (v podstatě půjde o zesílené roty, čtyři personálně obsazené profesionálními vojáky a jednu naplněnou příslušníky aktivní zálohy), středisko zbraní a středisko bojové podpory. Takto zorganizovaný útvar má mít přes 1 000 vojáků, což je oproti současnému stavu u 43. výsadkového praporu asi dvojnásobek.
Ačkoli se v případě nasazení nového výsadkového pluku jako celku počítá s využitím především spojeneckých velkokapacitních letounů (proto nyní probíhá certifikace českého padákového kompletu OVP-12 SL-1 na palubách letadel USAF), očekává se, že Armáda ČR vlastními silami dokáže najednou shodit na padácích nebo vysadit přistávacím (aeromobilním) způsobem jedno úplné komando, k čemuž jí postačí vzlet čtyř transportních letounů C-295M či odpovídající počet vrtulníků. V AČR tato role zatím připadá na vrtulníky Mi-171Š od 222. vrtulníkové letky, do budoucna se ale počítá především s využitím nově poptávaných středních víceúčelových vrtulníků. V případě Black Hawku by tak bylo možné létat s obsazením 2+2+10 osob.
Dalším faktorem pro výběr Black Hawku je schopnost implementace řízené výzbroje na typ UH-60M, na který je v rámci současného programu výrobce firmy Sikorsky již integrována a certifikována, na rozdíl od typu UH-1Y. Zde tuto roli plní čistě bitevní AH-1Z, které působí v součinnosti s Venomy. Česká republika by si tak musela implementaci a certifikaci této řízené výzbroje na UH-1Y kompletně zaplatit.
Agentura DSCA schválila potenciální prodej do České republiky
Americké ministerstvo zahraničí, resp. Agentura pro obrannou a bezpečnostní spolupráci DSCA (Defense Security Cooperation Agency), již schválila potenciální prodej všech tří typů do České republiky. Prodej vrtulníků UH-1Y Venom byl DSCA schválen již v listopadu 2017. Za 12 Venomů včetně provozního a podpůrného zázemí Američané požadují 575 milionů dolarů, tj. zhruba 13,2 miliardy Kč podle tehdejšího kurzu. Samotný dokument obsahuje kromě již zmiňovaných 12ks vrtulníků UH-1Y Venom prodej 25ks motorů General Electric T-700 GE 401C (jeden náhradní), dále 13ks navigačních systémů Honeywell Embedded GPS/INS (jeden náhradní), 12ks kulometů M240 ráže 7,62 mm. Součástí schválené nabídky je dále opto-elektronický stabilizovaný termovizní pozorovací senzor BRITE Star II, systém vlastní ochrany AN/AAR-47, výmetnice klamných cílů AN/ALE-47, výstražný radiolokační přijímač AN/APR-39, společný systém plánování misí, přilbový zaměřovací displej, komunikační vybavení, prostředky radioelektronického boje nebo systém rozpoznáváni vlastní-cizí (IFF) Mode 4/5. Ze zbraňových systémů dokument zmiňuje minigun GAU-17A ráže 7,62 mm a těžký kulomet GAU-21 ráže 12,7 mm, které jsou obsluhované palubními střelci.
V květnu letošního roku Američané rozšířili nabídku o čtyři bitevní vrtulníky AH-1Z Viper za 205 milionů dolarů, tedy přibližně 4,7 miliardy Kč. DSCA konkrétně schválila prodej čtveřice vrtulníků AH-1Z s celkově osmi motory T700-GE-701D, dále 8ks navigačních souprav Embedded GPS/INS od společnosti Honeywell, 14ks protitankových střel AGM-114 Hellfire. Součástí schválené nabídky je i komunikační, navigační a elektronická výzbroj, rotační 20mm kanóny M197, multisenzorová hlavice TSS (Target Sight Systém AN/AAQ-30A), podpůrná zařízení, kontejnery s náhradními díly pro vrtulníky a motory, nářadí, testovací přístroje, výcvikové pomůcky a technická / logistická podpora.
V posledním schváleném dokumentu DSCA nabízí 12ks vrtulníků UH-60M Black Hawk, 28ks motorů T700-GE-701D (čtyři náhradní), 29ks navigačních souprav H-764GU Embedded GPS/INS (pět náhradních), dále 15ks protiraketových výstražných přijímačů AN/AAR-57(V)3, stejný počet přijímačů laserového AN/APR-39C(V)l/4 a radiolokačního ozáření AN/APR-39C(V)l/4. Pro posádky UH-60M je k dispozici 60 brýlí nočního vidění typu AN/AVS-6 a 12 náhlavních průhledových displejů AN/AVS-7 ANVIS HUD. Samozřejmostí je množství komunikačních a navigačních systémů včetně náhradních přístrojů, jejichž přesný soupis je možné získat přímo na webu DSCA. Bohatá je i nabídka výzbroje, konkrétně jde o 24ks kulometů M240H (ráže 7,62 mm), 24ks rotačních kulometů M134D (ráže 7,62 mm), 12ks rotačních kulometů GAU-19B (ráže 12,7 mm), včetně montážních prvků, energetických napájecích systémů (pro rotační zbraně) a náhradních hlavní. Ke kulometné výzbroji DSCA nabízí tisíce kusů cvičné munice, 600 000 kusů munice ráže 7,62 mm a 30 000 kusů munice ráže 12,7 mm, včetně protipancéřové. Co se týče raketové výzbroje, součástí nabídky je „pouze“ 114ks laserem naváděných střel APKWS ráže 70 mm a 12ks raketnic M261 (každá pro 19 raket ráže 70 mm). Ke střelám patří několik stovek bojových hlavic a raketových motorů. K průzkumu a k navedení palných a raketových zbraní poslouží 13ks multisenzorových hlavic Wescam MX-10D EO/IR (jedna náhradní). Prodejní cena za výše uvedený kompletní seznam dosahuje 800 milionů dolarů a zahrnuje komplexní provozní, servisní a výcvikové příslušenství
Armáda ČR má tedy na výběr celkem 4 možnosti:
- Nakoupit 12 víceúčelových strojů UH-60M Black Hawk
- Nakoupit 12 menších vrtulníků UH-1Y Venom
- Nakoupit kombinaci 8 vrtulníků UH-1Y Venom a 4 bitevních strojů AH-1Z Viper
- Odmítnout americkou nabídku a řešení hledat u evropských výrobců
Každopádně jak celý výběr nového středního víceúčelového vrtulníku dopadne, ukážou až následující měsíce.
Dvojice Venomů během letu při Tactics Instructor Course 2-18 na základně Yuma v Arizoně. Dobře jsou vidět systémy vlastní ochrany AVR-2A (Laser Warning Receiver), APR-39A(v)2 (Radar Warning Receiver), AAR-47 (Missile Warning Device), dvojice rozměrných výmetnic ALE-47 a kulové pouzdro Brite Star II na přídi. Oba piloti mají pravděpodobně přilby Top Owl HMSD (Helmet Mounted Sight Display). (U.S. Marine Corps photo by Sgt. David Bickel)
Činnost palubních střelců ve vrtulníku UH-1Y Venom, vybavených šestihlavňovým rotačním kulometem M134 Minigun ráže 7,62mm (vlevo) a jednohlavňovým kulometem M240B ráže 7,62mm (vpravo). Za střelcem s Minigunem je vidět rozměrná nábojová schránka.. (U.S. Marine Corps photo by Lance Cpl. Aaron K. Fiala and Cpl. Joey Mendez )
Venom má oproti Black Hawku nepatrně menší nákladovou kabinu a proto může létat v maximální konfiguraci 2+2+8 osob. (U.S. Marine Corps photo by Lance Cpl. Dalton S. Swanbeck)
Bude mít AČR po roce 2024 specializovaný bitevní vrtulník?
Dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2035, který schválila Bezpečnostní rada státu a projednala jej vláda ČR, zároveň uvádí, že Ministerstvo obrany do roku 2024 rozhodne, zda armádě pořídí bitevní vrtulníky, nebo je nahradí „drony“. Jak přímo uvádí tento dokument – „Hlavní část vrtulníkového letectva bude tvořena středními transportními vrtulníky a víceúčelovými vrtulníky. Vzhledem k trendům vývoje charakteru budoucích válčišť a unikátním schopnostem bitevních vrtulníků bude do roku 2024 rozhodnuto o potřebě jejich pořízení, případně jejich náhradě bezpilotními prostředky s odpovídajícími schopnostmi“.
Ponechme stranou otázku, zda je zvažovaná možnost pořízení bojového bezpilotního prostředku pro tyto specifické úkoly stále z říše sci-fi, nebo ne, a pojďme se podívat na současnou situaci s bitevními vrtulníky v AČR. Jediným typem ve výzbroji AČR, který je možné zařadit do této kategorie, je „starý dobrý“ Hind, neboli Mi-24V/Mi-35, sloužící u 221. vrtulníkové letky v Náměšti nad Oslavou. Letka má v současné době „papírově“ ve stavu celkem 16 vrtulníků dodaných v letech 2003-2006, přičemž není počítán Mi-35 ev. č. 3361, který byl zřejmě neopravitelně poškozen při loňské havárii v Náměšti nad Oslavou, viz aktualita ZDE. Podnik LOM Praha nyní provádí generální opravy vrtulníků Mi-24 na základě uzavřené smlouvy s Ministerstvem obrany na provedení generálních oprav z prosince 2014 v celkové hodnotě přes 768 milionů korun. Nejnovější plán počítá s postupným provedením generálních oprav u celkově deseti strojů Mi-24V/Mi-35 ev. č. 7353, 0981, 3367, 7360, 3368, 3371, 3370, 3366, 3362 a ????. Během GO je Hindům prodloužen meziopravní technický resurs o dalších 1000 letových hodin, nebo 7 let provozu.
Zmiňovaná koncepce zároveň naznačuje další osud strojů Mi-24, se kterými už se po roce 2024 údajně nepočítá. To znamená, že právě prováděná GO bude u českých Hindů poslední, i když by je čistě teoreticky bylo možné „protáhnout“ ještě jednou GO a provozovat je až do roku 2035, kdy jim bude končit dobová životnost. České Hindy bohužel neprošly za celou svou službu v AČR nějakou zásadnější modernizací, což hrálo nemalou roli při rozhodování, zda je smysluplně provozovat i v horizontu let 2025-2035. Taková modernizace by totiž byla pravděpodobně mnohem nákladnější než modernizační program českých Mi-171ŠM určených pro SOATU. V případě Hindů by totiž kromě implementace moderních prvků vlastní ochrany (MAWS, LWS, RWR) muselo především dojít k modernizaci senzorického vybavení pro působení v noci a výzbroje v podobě nových protitankových řízených střel. Za úvahu by stála i náhrada palubního kulometu ráže 12,7mm za účinnější zbraň. Finanční prostředky na takto nákladnou modernizaci českých Hindů však ministerstvo obrany vyčlenit nechce a proto budeme vídat Hindy s českými výsostnými znaky na naší obloze maximálně do období let 2025-2027, kdy jim bude končit současný meziopravní technický resurs. Poté se musí armáda rozhodnout, jak pokračovat v kategorii bitevních vrtulníků dále.
Vzhledem k množství výdajů v souvislosti s náročnými akvizičními projekty plánovanými pro pozemní vojsko na roky 2020-2030 se zdá velice nepravděpodobné, že by AČR pořídila některý ze specializovaných bitevních strojů, které jsou v současnosti nabízeny. Pokud pomineme některé zahraniční exoty, na poli bitevních vrtulníků je reálná akvizice pouze čtyřech typů. Konkrétně amerických strojů AH-64D Apache a AH-1Z Viper, nebo evropských Eurocopter Tigre a AH-129 Mangusta. Všechny uvedené typy jsou samozřejmě specializované jednoúčelové bitevní vrtulníky, jejichž pořízení a provozování by značně zatížilo český armádní rozpočet, který bude muset řešit celou řadu jiných a pravděpodobně důležitějších akvizičních programů.
Hind 0981, zachycený v únoru 2018 během letové akce na heliportu 221. vrtulníkové letky v Náměšti krátce po návratu z opraven LOM Praha s.p., kde jako druhý stroj Mi-24 podstoupil generální opravu. Problém českých Hindů je ten, že za celou dobu své služby v AČR neprošly nějakou zásadní modernizací a létají prakticky ve stejném standardu, jako stroje nasazené již koncem 80. let v Afghánistánu. Bohužel právě boje na východní Ukrajině v roce 2014 jasně prokázaly, že přežití tohoto vrtulníku na současném středoevropském bojišti bez moderních prvků vlastní ochrany a dalšího vybavení je prakticky nulové. (foto: Tomáš Soušek, www.afterburner.cz)
Jako mnohem pravděpodobnější se tak jeví nějaké univerzální řešení, například v podobě nákupu zbraňové stanice pro již používaný typ středního transportního vrtulníku, který by již měl být v roce 2024 zaveden v AČR. Pokud se nakonec v akvizici na pořízení 12ks středních víceúčelových vrtulníků stane vítězem typ UH-60M, bude čistě teoreticky možné využít již připravenou a certifikovanou zástavbu, kterou má výrobce Sikorsky připravenou pro ozbrojenou verzi Black Hawku, která nese označení S-70M a u které byly v letošním roce ukončeny kvalifikační testy kulometné a raketové výzbroje.
Jen pro vysvětlenou k označení S-70 – tento neozbrojený vrtulník je odvozen od varianty UH-60M Black Hawk americké armády a jedná se prakticky o identické stroje, ovšem S-70i chybějí některé citlivé americké technologie především z oblasti avioniky a komunikačních systémů. Přesto je avionika u S-70i a UH-60M asi z devadesáti procent shodná. Verze UH-60M je určená pro americkou armádu a veškerá práva k vrtulníku vlastní americká vláda. Proto UH-60M nemůže nabízet k prodeji přímo výrobce Sikorsky, ale pouze americká vláda na základě programu zahraničního prodeje zbraní FMS (Foreign Military Sale). Naopak veškerá práva k S-70i vlastní společnost Sikorsky, která tak může vrtulník snadno nabízet na zahraničních trzích bez složitého souhlasu americké vlády.
Ukončení kvalifikačních testů zbraňových systémů S-70M je vyvrcholením šestiletého vývojového programu, v rámci kterého po dobu dvou let probíhaly testovací střelby ve výcvikovém prostoru Yuma v Arizoně. Základním rysem ozbrojené verze S-70M je kulové zaměřovací termovizní elektrooptické pouzdro (včetně denní kamery a laserového značkovače) a sada univerzálních pylonů ESSS (External Stores Support System). Pod pylony lze zavěsit kulomety ráže 12,7 mm, rotační kulomet ráže 7,62 mm, řízené i neřízené střely Hydra a PTŘS Hellfire. Stejně tak pylony ESSS pojmou i čtyři přídavné nádrže po 870 l. Do avioniky S-70M byl integrován systém řízení palby, který může ovládat každý ze dvou pilotů. Při použití hlavňové výzbroje nebo raket jsou na displejích pilotních přileb zobrazeny cílové údaje, které umožňují pilotům manévrovat vrtulníkem tak, aby získal vhodnou pozici pro palbu proti statickým i pohyblivým cílům.
„Sikorsky značně zjednodušil složitý úkol zničení cíle z velké vzdálenosti tím, že avionika vypočítá komplexní balistiku požadovanou pro efektivní vedení palby. Jakmile jsou zbraně a infračervený elektrooptický senzor integrovány s existujícími ovládacími prvky a avionikou vrtulníku Black Hawk, mohou mezinárodní armády přidat externí křídla (ESSS – pozn. red.) a zbraně za méně než tři hodiny, aby mohly provádět středně náročné bojové mise“, uvedl Bill Gostic, viceprezident divize pro světové vojenské systémy a služby firmy Sikorsky
Ozbrojený S-70M může provádět bojové operace, ozbrojený doprovod a podporovat palbou pozemní síly. S pylony ESSS vrtulník přepraví až deset vojáků a dva palubní střelce s dvojicí kulometů ve dveřích. V případě „bitevní“ konfigurace S-70M pojme až 16 řízených střel Hellfire s laserovým navedením.
Podobné řešení, které by v budoucnu mohlo být integrované na část z 12ks vrtulníků UH-60M (například 4ks jednoho vrtulníkového roje), by armádě alespoň částečně vyřešilo problém s náhradou bitevních strojů Mi-24V/Mi-35. Otázkou je však finanční náročnost celého projektu, navíc je potřeba znovu zdůraznit, že by se nejednalo o úplně ideální řešení, ale o opravdu velký kompromis. Pokud by si naopak v akvizici na pořízení 12ks středních víceúčelových vrtulníků stal vítězem typ UH-1Y Venom, jediným a poměrně finančně náročným řešením by bylo pořízení bitevního stroje AH-1Z Viper jako dopňku ke strojům Venom, neboť jak už bylo uvedeno výše, výrobce Bell nepředpokládá integraci řízených střel na platformu UH-1Y a ČR by si musela celou implementaci a certifikaci zaplatit.
Nákup specializovaných jednoúčelových bitevních strojů se jeví jako málo pravděpodobný a AČR tak bude tuto věc pravděpodobně řešit nějakým univerzálním řešením. Na snímcích jsou americké bitevní stroje AH-64D Apache (vlevo) a AH-1Z Viper (vpravo). „Super Cobra“ patří jednotce HMLA-169 (Marine Light Attack Helicopter Squadron) ze základny Camp Pendleton v Kalifornii a je zachycena při letu v okolí známého výcvikového prostoru MCAGCC (Marine Corps Air Ground Combat Center) Twentynine Palms. (U.S. Army photo by Christoph Koppers a U.S. Air Force photo by Master Sgt. Donald R. Allen)
Konec „Sedmnáctek“ ve Vzdušných silách AČR
Poslední kapitolou je podle dlouhodobého výhledu pro obranu 2035 a připravované koncepce výstavby Armády ČR 2030 nahrazení transportních vrtulníků Mi-17 na 24. základně dopravního letectva v Praze-Kbelích čtveřicí nových strojů. U kbelské 243. vrtulníkové letky v současné době slouží posledních pět* strojů Mi-17 ev. čísel 0834, 0839, 0848, 0849 a 0850, z nichž všechny nyní procházejí modernizací na tzv. standard Eurocontrol , tak aby mohly bez problémů působit v evropském vzdušném prostoru. Modernizace se realizuje ve dvou fázích, přičemž každá fáze je rozdělena na jednotlivé etapy. Začátek prací byl zahájen v podniku LOM Praha s.p. během srpna roku 2017, přičemž dokončení všech modernizačních prací se předpokládá do 20. prosince 2019 – podrobněji v článku ZDE.
Na kbelských „Sedmnáctkách“ se navíc v současné době provádí v podniku LOM Praha s.p. poslední možná generální oprava, díky které je vrtulníkům Mi-17 prodloužena životnost (meziopravní technický resurs) o dalších 7 let a 1000 letových hodin. V roce 2016 se na stroji 0834 realizovala 1. a 2. etapa GO, která byla dokončena v následujícím roce. Na strojích ev. č. 0848 a 0849 se plánuje generální oprava v roce 2019. Všechny kbelské „Sedmnáctky“ již mají aplikovaný bulletin 3071-BE-AB výrobce MVZ Mila o prodloužení technické životnosti až na 35 roků, který je možné individuálně prodloužit ještě o další cca 1-2 roky. Vzhledem k roku výroby se tedy dá předpokládat, že k vyřazení všech „Sedmnáctek“ dojde přibližně v období let 2024 až 2026, po neskutečných 37 letech provozu.
Jak už bylo naznačeno v úvodu, dokument „Koncepce výstavby Armády České republiky 2025“ sice výslovně zmiňuje akvizici 4ks nových transportních strojů jako náhradu Mi-17, vzhledem k množství dalších výdajů v souvislosti s náročnými akvizičními projekty plánovanými na roky 2020-2030 se však jako mnohem pravděpodobnější jeví varianta, že si kbelská 243. vrtulníková letka nakonec převezme 4ks strojů Mi-171Š s vraty, které nyní slouží u 221. vrtulníkové letky v Náměšti nad Oslavou. U těchto vrtulníků je předpoklad, že mohou létat minimálně do roku 2035, což by problém alespoň na deset let vyřešilo a zároveň by nemuselo dojít k náročnému přeškolení osádek a pozemního personálu na úplně nový typ vrtulníku.
Každopádně, vývoj u českého vrtulníkového letectva budeme velice pečlivě sledovat a někdy v budoucnu se k němu určitě vrátíme nějakým podrobnějším článkem.
Poznámka* – Jedna ze „Sedmnáctek“ je dlouhodobě zapůjčena 221. vrtulníkové letce v Náměšti nad Oslavou.
Jedna ze Sedmnáctek ev. č. 0850 na záběru z února 2016, kdy čerstvě prošla GO v podniku LOM Praha. Na tomto stroji byla koncem roku 2018 dokončena prototypová zástavba modernizace na standard Eurocontrol, kterou lze jednoduše poznat podle krytu antény palubního povětrnostního radiolokátoru ART-2000 od společnosti Bendix King v přídi. Všechny kbelské „Sedmnáctky“ mají rovněž od roku 2014 instalovány výkonnější pohonné jednotky TV3-117VM. (foto: Roman Vích, www.planes.cz)
Nahrazení osvědčených „Sedmnáctek“ od kbelské 243. vrl čtyřmi kusy novějších Mi-171Š v provedení s vraty, které nyní slouží u 221. vrtulníkové letky v Náměšti nad Oslavou, bude určitě preferovaným řešením. Čistě teoreticky by navíc bylo možné po vyřazení Mi-17 využít některé prvky z modernizace Eurocontrol v nových Mi-171Š, jako například zástavbu povětrnostního radiolokátoru ART-2000 či palubního jeřábu Breeze-Eastern HS-29900. (foto: Aleš Hottmar)
(úvodní ilustrační foto: U.S. Army photo by Spc. Nathanael Mercado)
(text: Aleš Hottmar, spolupráce Radim Špalek)
(zdroj: článek „Nákup amerických vrtulníků pro českou armádu může zastavit už jen cena“, autor Oldřich Danda, https://www.novinky.cz/domaci/503290-nakup-americkych-vrtulniku-pro-ceskou-armadu-muze-zastavit-uz-jen-cena.html; článek „S-70M Black Hawk: Univerzální vrtulník pro Armádu ČR?“, autor Jan Grohmann, Armádní noviny, https://www.armadninoviny.cz/bitevni-s-70m-black-hawk-.html?stranka=14; článek „Nové bojové vrtulníky, nebo drony? Ministerstvo rozhodne do roku 2024“, Deník.cz, https://www.denik.cz/ekonomika/nove-bojove-vrtulniky-nebo-drony-ministerstvo-rozhodne-do-roku-2024-20190316.html; článek “Nákup 12 vrtulníků od vlády USA se přiblížil“, https://www.novinky.cz/domaci/499450-nakup-12-vrtulniku-od-vlady-usa-se-priblizil.html; článek „Nové vrtulníky koupíme v USA, říká náměstek Landovský po návštěvě v Bílém domě“, autor Oldřich Danda, https://www.novinky.cz/domaci/499980-nove-vrtulniky-koupime-v-usa-rika-namestek-landovsky-po-navsteve-v-bilem-dome.html; článek „Výsadkové vojsko posílí“, autor Dušan Rovenský, A-Report 4/2019)
(aktualizace: 16. 5. 2019)
