Organizační struktura letectva a jednotlivých základen, historie jednotek a jejich aktuální výzbroj a počty techniky v roce 2018

autoři: Aleš Hottmar a Radim Špalek    (aktualizace 17. 7. 2018)

 

Vzdušné síly Armády České republiky (VzS AČR) zabezpečují suverenitu, obranyschopnost a územní celistvost České republiky a jejího vzdušného prostoru. Hlavním úkolem VzS AČR je obrana vzdušného prostoru státu. Jednotky a útvary vzdušných sil tento úkol plní v rámci integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO (NATINAMDS), v případě ohrožení je systém podpořen aktivací Národního posilového systému protivzdušné obrany (NaPoSy). V míru vzdušné síly zabezpečují službu pátrání a záchrany (SAR) určenou k vyhledání a pomoci posádkám letounů v nouzi, leteckou záchrannou službu ze stanoviště Plzeň-Líně a Bechyně, lety ve prospěch Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), přepravu ústavních a vládních činitelů a jsou součástí Integrovaného záchranného systému (IZS) pro pomoc při katastrofách a živelních pohromách.

V případě ozbrojeného konfliktu jsou Vzdušné síly AČR určeny k vybojování vzdušné nadvlády, přímé bojové podpoře pozemních sil, průzkumu a zajištění vzdušné přepravy a zásobování vojsk. V rámci plnění aliančních závazků NATO a EU vyčleňují jednotky a útvary vzdušných sil část svých sil a prostředků pro přípravu úkolových uskupení ve prospěch mezinárodních operací. Jedná se zejména o přípravu jednotky vysoké připravenosti (NATO Readiness Forces) protiletadlového raketového vojska, poradního týmu pro výcvik příslušníků afghánského vrtulníkového letectva a leteckého poradního týmu pro výcvik příslušníků iráckého letectva na strojích L-159 (v obou posledních případech jde o tzv. Air Advisory Team, který v Aghánistánu tvoří zejména příslušníci 22. zVrL v Náměšti nad Oslavou a 243. vrl ze Kbel a v Iráku pak personál 212. tl z Čáslavi). Letecké jednotky vzdušných sil jsou také pravidelně nasazovány v zahraničních operacích, jako je nasazení hotovostních letounů VzS AČR pro ochranu vzdušného prostoru některé z aliančních zemí (Baltic Air Policing Litva, mise ASICIPPN na Islandu), nasazení vrtulníkové jednotky ve prospěch operace Resolute Support Mission v Afghánistánu, nebo jako součást letecké jednotky CASA, která na Sinajském poloostrově působí v rámci pozorovatelské mise MFO (Multinational Force and Observers).

Vzdušné síly AČR jsou v současné době tvořeny taktickým letectvem (21. zTL v Čáslavi), vrtulníkovým letectvem (22. zVrL v Náměšti nad Oslavou) a dopravním letectvem (24. zDL v Praze-Kbelích), dále vojskem pozemní protivzdušné obrany a silami a prostředky velení, řízení a průzkumu. Ke dni 1. ledna 2018 disponovala AČR 38 bojovými a cvičně-bojovými letouny, dále 15 transportními, dopravními a speciálními letouny a 50 vrtulníky, z toho 17 je bitevních. Celkem se tedy jedná o 103 strojů.  Dalších 27 strojů určených k výcviku vojenských pilotů provozuje státní podnik LOM Praha v Centru leteckého výcviku (CLV) na pardubickém letišti. Velitelem vzdušných sil je od 1. května 2018 brig. gen. Petr Hromek, který v této funkci nahradil odcházejícího genmjr. Jaromíra Šebestu.

---

 

21. základna taktického letectva „Zvolenská“, Čáslav

Základna má v rámci Vzdušných sil AČR za úkol zabezpečit ochranu vzdušného prostoru České republiky v rámci zapojeni do aliančního systému NATINAMDS a NaPoSy PVO ČR, adále pokračovací výcvik pilotů taktického letectva. Základna je členěna na velitelství, štáb, 21. letecké křídlo, jehož součástí jsou 211. a 212. taktická letka, 213. výcviková letka a 214. letka oprav letecké techniky. K podpůrným jednotkám pak náleží 215. letka zabezpečení a 216. letka logistické podpory. Velitelem základny je od 1. srpna 2016 plk. Petr Tománek.

---

 

211. taktická letka „generála Františka Chábery“

Primárním úkolem letky je ochrana vzdušného prostoru české republiky a vzdušného prostoru států severoatlantické aliance v rámci NATINAMDS. Vedle toho letka zajištuje rovněž pokračovací výcvik nových pilotů na stroje Gripen a věnuje se i dalším činnostem, jako je například elektronický boj a společný výcvik s ostatními jednotkami letectev NATO. Letka se pravidelně účastní také zahraničních misí, při nichž zajišťuje ochranu vzdušného prostoru jiných členských států NATO. V létech 2009 a 2012 tak působila v rámci mise Baltic Air Policing v Litvě a v letech 2014, 2015 a 2016 v rámci mise ASICIPPN na Islandu.

Letka vznikla oficiálně 1. prosince 2003 přejmenováním 41. stíhací letky a od 16. února 2012 nese čestný název „generála Františka Chábery“, její historie se však začala psát již v lednu roku 1995. Tehdy v rámci rozsáhlé reorganizace Vzdušných sil AČR vznikla 4. základna stíhacího letectva v Čáslavi, jejíž součástí byla právě 41. stíhací letka. V její výzbroji se v té době nacházelo přes dvacet stíhacích letounů MiG-23ML/U, které doplňovalo několik cvičných letounů L-39ZA Albatros. Úkolem letky bylo především působení v hotovostním systému ostrahy vzdušného prostoru České republiky. Na konci roku 1998 byly dosluhující MiGy-23 nahrazeny staršími stroji MiGy-21MF, které byly následně částečně modernizovány na verzi MFN*. S touto výzbrojí zahájila 41. letka ke dni 12. března 1999 hotovost v Integrovaném systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance NATINADS. Letka byla 1. prosince 2003 přejmenována na 211. taktickou letku a v dubnu 2005 se začala přezbrojovat na letouny Saab JAS-39C/D Gripen, kterými od 1. července 2005 nahradila MiGy-21MF/MFN** i v ostré hotovosti.

V současné době má 211. taktická letka stále ve výzbroji 14 letounů Gripen, z toho je 12 jednomístných JAS-39C a zbývající 2 jsou spárky JAS-39D. Provoz Gripenů je zajištěn minimálně do roku 2027 na základě podepsaného dodatku o prodloužení smlouvy o pronájmu letounů JAS-39 Gripen, s případnou opcí na další dva roky, tzn. do roku 2029. Do této doby bude muset česká politická reprezentace rozhodnout s předstihem o dalším směřování našeho nadzvukového letectva.

Poznámka* – V letech 1999-2000 bylo modifikováno v LOK Kbely 10 stávajících „emefek“ ev. č. 2205, 2500, 3008, 4003, 4017, 4127, 4175, 4405, 5581 a 5603 na standard MFN (N jako NATO). Dva stroje ev. č. 3008 a 4127 byly zničeny při katastrofě dne 10. října 2000 v prostoru 52. ústřední muniční základny v Chotěboři–Bílku.

Poznámka** – U 211. letky byl do poslední chvíle provozován i MiG-21MF ev. č. 5512, který letěl 12. července 2005 v posledním letu rozlučkové formace „Jednadvacítek“ na uložení do Přerova.

Rok 2018 je důležitý pro celou flotilu českých Gripenů, protože došlo k završení dvouletého procesu modernizace a přechodu na novou softwarovou edici MS20. V souvislosti s nákupem dalšího vybavení v podobě kontejnerů Litening 4i a řízené protizemní výzbroje budou moci české Gripeny po čtrnácti letech od zavedení do výzbroje plnit celé spektrum úkolů air-to-air a air-to-ground. (foto: Tomáš Soušek, www.afterburner.cz)

---

 

212. taktická letka „generálmajora Františka Peřiny“

Hlavním určením letky je podpora pozemních sil v podobě působení proti pozemním cílům a poskytování CAS (close air support). V menší míře se letka věnuje k ochraně vzdušného prostoru i speciálním úkolům, jako je třeba vzdušný průzkum a v případě potřeby je rovněž zařazována do národního posilového pohotovostního systému NaPoSy a od roku 2016 se vybraní příslušníci letky zapojují do výcviku pilotů a pozemního personálu iráckého letectva. 212. letka oficiálně vznikla 1. prosince 2003 přejmenováním 42. stíhací letky, nesoucí čestný název „Genmjr. Františka Peřiny“ na památku pilota 312. československé stíhací perutě, který se v roce 2016 stal patronem i 212. taktické letky.

Historii 212. letky však můžeme vystopovat už v polovině devadesátých let, když 1. ledna 1995 vznikla během velké reorganizace Vzdušných sil AČR 42. stíhací letka v rámci čáslavské 4. základny stíhacího letectva (od 30. 9. 1997 reorganizována na 4. základnu taktického letectva). Letka měla původně ve výzbroji stíhací letouny MiG-21MF, spárky MiG-21UM, několik L-39ZA a dokonce i dvojici vrtulníků Mi-17. V roce 2000 se letka začíná přezbrojovat na nové letouny Aero L-159A ALCA. Na konci roku 2003 bylo ve stavu letky papírově všech 70* zbývajících L-159A z celkového počtu 72 strojů objednaných pro VzS AČR, protože letka „absorbovala“ všechny Stopadesátdevítky, původně dodané na 32. zTL v Náměšti nad Oslavou. Provoz tohoto počtu letounů se ukázal jako nákladný a ministerstvo obrany dospělo k závěru, že letectvo bude využívat maximálně 20 jednomístných strojů. Nadpočetné letouny byly nejdříve provizorně uskladněny na letišti v Pardubicích a později dlouhodobě uskladněny přímo u výrobce v Aeru Vodochody. Z těchto dlouhodobě uskladněných strojů byla část strojů použita pro přestavbu na dvoumístné L-159T1. Od roku 2007 došlo k zavedení dvoumístných letounů L-159T1, které 212. taktická letka provozovala spolu s jednomístnou variantou L-159A až do roku 2013, kdy byly předány nově vytvořené 213. výcvikové letce. V polovině roku 2015 se ve stavu 212. taktické letky nacházelo celkem 19 jednomístných letounů, neboť jeden byl zničen při katastrofě v listopadu 2012**.

V červenci 2015 přeletěla trojice Stopadesátdevítek 212. taktické letky na letiště společnosti Aero Vodochody v rámci prodeje 15 letounů L-159 do Iráku. Kromě 11 zakonzervovaných strojů byly předány 4 stroje z výzbroje českého letectva, z toho jeden dvoumístný L-159T1 a tři jednomístné L-159A.Ve výzbroji jednotky se v současné době nachází 16 jednomístných letounů Aero L-159A ALCA. Jeden ze strojů nyní prochází u výrobce prototypovou zástavbou vnitřního a vnějšího osvětlení, kompatibilního s brýlemi nočního vidění NVG a dá se předpokládat, že tato úprava bude následně provedena i na zbývajících strojích. Provoz letounů L-159 je nyní smluvně zajištěn minimálně do 30. listopadu 2022 na základě podepsané servisní smlouvy mezi Ministerstvem obrany ČR a výrobcem AERO Vodochody AEROSPACE a.s. Dá se předpokládat, že provoz bude pokračovat i po tomto datu, vždyť Alca je teprve v polovině své dobové životnosti.

Poznámka* – Jeden stroj z původní 72 kusové dodávky byl v uvedené době již odepsán ze stavu letectva. Jednalo se o letoun ev. č. 6056, který byl zničen při katastrofě dne 24. února 2003 během provádění zátěžových a střeleckých testů kanónu PLAMEN na střelnici v Jincích.  Zkušený příslušník 42. stíhací letky kpt. Petr Vašíček nestačil vybrat klesání a zahynul v kabině stroje po dopadu do cílové oblasti. Pilot se o katapultáž zřejmě vůbec nepokusil a do poslední chvíle se snažil letoun vybrat. Další Alca ev. č. 6072 byla zalétána pilotem ZVS v Aero Vodochody pplk. Zdeňkem Oudou  teprve 22. prosince 2003 a VzS AČR ji oficiálně převzaly až v únoru 2004 jako poslední L-159A ze všech 72 objednaných kusů.

Poznámka** –  Dne 22. listopadu 2012 byl při katastrofě zničen letoun ev. č. 6061, příslušník 212. taktické letky npor. Ondřej Sovina bohužel zahynul. Pilot prováděl nácvik vyšší techniky pilotáže v noci za ztížených povětrnostních podmínek. Jednou z vyšetřovacích hypotéz je, že se mohl leknout zábleskového světla transportní Casy C-295M ze Kbel, která v tu chvíli prolétala nedaleko jeho pracovního prostoru. Prudkým zásahem do řízení přivedl L-159A do nezvyklé polohy o velkém přetížení, při kterém mohl krátkodobě ztratit vědomí. Při následném pokusu o záchranu letounu nepoužil katapultáž a dopadl i s letounem na pole u obce Radovesnice I nedaleko Kolína.

Do roku 2019 by mělo sedm zbylých strojů získat nové MFD o rozměru 5 x 7 palce, čímž se konečně po osmi letech sjednotí kokpity všech jednomístných L-159A. Zároveň začnou Alcy procházet u výrobce Aero Vodochody v pořadí již druhou velkou revizí PP4000, během které jim bude opět prodloužen meziopravní technický resurs o 2000 letových hodin, nebo 8 let provozu. Tyto revize budou probíhat v letech 2018-2020. (foto: Aleš Hottmar)

---

 

213. výcviková letka „generála Aloise Šišky“

Hlavním úkolem 213. výcvikové letky je pokračovací a bojový letecký výcvik mladých pilotů taktického letectva, kteří předtím absolvovali studium na Univerzitě obrany v Brně a během něj základní letecký výcvik v pardubickém Centru leteckého výcviku (CLV). Letka zahájila svou činnost na letišti v Čáslavi dne 1. prosince 2013 reorganizací 222. výcvikové letky z Náměšti nad Oslavou a ponechala si též její čestný název „generála Aloise Šišky“. Důvodem k její redislokaci byla nově přijatá organizační struktura Vzdušných sil AČR, která vedla zjednodušeně řečeno k integraci jednotlivých druhů letectva na vlastní základny. Náměšťská základna, ze které původně operovaly bitevní vrtulníky Mi-24 a proudové letouny L-39ZA Albatros, se transformovala na základnu vrtulníkového letectva a Albatrosy 222. výcvikové letky se proto dne 23. října 2013 přesunuly na letiště v Čáslavi. V polovině roku 2015 letka disponovala čtyřmi letouny L-39ZA a také šesti L-159T1, které převzala od 212. taktické letky. V červenci 2015 přeletěla jedna spárka L-159T1 od 213. výcvikové letky spolu s trojicí jednomístných L-159A 212. taktické letky na letiště společnosti Aero Vodochody v rámci prodeje letounů L-159 do Iráku.

Ve výzbroji 213. výcvikové letky se v současné době nachází 5 letounů Aero L-159T1 a 3 stroje Aero L-39ZA Albatros*. Z pětice dvoumístných L-159 už byl v loňském roce první stroj modernizován na standard T1+, další dva letouny jsou v současné době modernizovány u výrobce v rámci předepsaných prací PP2000 a poslední dvojice by měla být modernizována nejpozději do konce roku 2019. Horší situace je s letouny L-39ZA, pro které je letošní rok jejich labutí písní a předpokládá se, že po příchodu trojice nových L-159T2 koncem roku 2018 dojde hned v následujícím roce k jejich definitivnímu vyřazení.

Poznámka* – čtvrtý Albík ev. č. 3903 byl vyřazen z provozu na podzim 2016, svůj poslední let absolvoval v pondělí 24. října 2016 a v té době měl na svém kontě celkový nálet úctyhodných 3644 hodin a 5129 přistání. Další neletuschopné Albíky, používané jako zdroj náhradních dílů, jsou v současné době postupně odepisovány ze stavu letky a předávány například VHÚ Praha (ev. č. 2433, 2436) a střední vojenské škole v Moravské Třebové (ev. č. 2344) jako exponáty.

---

 

 

22. základna vrtulníkového letectva „Biskajská“, Náměšť nad Oslavou

Hlavním úkolem základny je výcvik vrtulníkových osádek, předsunutých leteckých návodčích a ostatních specialistů letectva určených k nasazení na území České republiky i v zahraničí. Dále plní úkoly v rámci národního pohotovostního systému a funkci záložního letiště integrovaného systému protivzdušné obrany NATO. Základna je připravena přijmout a zabezpečit jednu alianční nebo národní letku. Dále plní úkoly údržby a oprav letecké, pozemní a zabezpečovací techniky a zabezpečuje bojovou a mobilizační pohotovost útvaru.

Základna je organizačně členěna na velení a štáb 22. zVrL. Hlavní bojovou sílu základny představuje 22. letecké křídlo, tvořené 221. a 222. vrtulníkovými letkami vyzbrojenými vrtulníky Mi-24/35 plus Mi-171Š a 223. letkou oprav letecké techniky. K podpůrným jednotkám patři 224. letka zabezpečení velení, dále 225. letka bojového zabezpečení, jejíž součástí je také středisko předsunutých leteckých návodčích FAC/JTAC a 226. letka logistické podpory. Předsunuté letecké návodčí základna vyčleňuje také ve prospěch ostatních jednotek AČR, zejména v rámci zahraničních operací. Velitelem základny je od 20. května 2016 plk. Petr Čepelka.

---

 

221. vrtulníková letka

Hlavním úkolem letky je přímá letecká podpora pozemních vojsk CAS (Close Air Suport), sestávající z řady činností – od palebné podpory, přes doprovody pozemních jednotek a vzdušných výsadků až po samotné provádění výsadků. Dále se věnuje speciálním úkolům jako je evakuace zraněných osob a záchrana posádek v nouzi a také běžným přepravním letům. Letka se podílí na letecké pátrací a záchranné službě SAR a v případě potřeby je zařazována rovněž do národního posilového pohotovostního systému. Příslušníci letky se pravidelně a dlouhodobě podílejí také na výcviku personálu vojenského letectva v Afghánistánu. Letka oficiálně vznikla dne 1. října 2008 přejmenováním původní 231. letky bitevních vrtulníků, její historie se však začala psát 1. ledna 1995, kdy v rámci rozsáhlé reorganizace tehdejšího letectva vznikla na základně v Přerově 331. letka bojových vrtulníků, tvořená personálem i technikou od zrušených útvarů v Plzni (11. vrp) a Prostějově (51. vrp). Do výzbroje dostala veškeré bitevní vrtulníky Mi-24 s tím, že starší verzi Mi-24D* ale postupně vyřadila z provozu a ponechala si tak jen modernější stroje Mi-24V.

Od 1. ledna 2004 bylo po reorganizaci 23. základny vrtulníkového letectva v Přerově označení jednotky změněno na 231. letku bitevních vrtulníků a od 1. října 2008 pak na současný název 221. vrtulníková letka, v souvislosti s přesunem z Přerova na 22. základnu letectva v Náměšti nad Oslavou. Zde letka zaujala prostory v severozápadní části letiště s nově vybudovanými vrtulníkovými stojánkami a heliporty, přibližně v místě bývalého rozptylu 321. taktické letky se stroji Su-22. Na konci roku 2013 se z jednotypové letky stala letka dvoutypová, protože do své výzbroje začlenila i 4 vrtulníky Mi-171Š od 222. vrtulníkové letky. V souvislosti s příchodem „Stosedmdesátjedniček“ se jedním z nejnovějších úkolů 221. vrl stala nepřetržitá hotovost v rámci letecké pátrací a záchranné služby SAR, kterou pro východní část České republiky jednotka zajišťuje s jedním vrtulníkem Mi-171Š od 1. února 2014. S ohledem na počet techniky a personálu je stroj a posádka 221. vrtulníkové letky v hotovosti zpravidla deset dní v měsíci, zbytek měsíce pak zajišťuje SAR 222. vrtulníková letka rovněž s Mi-171Š. Zcela výjimečně byl do hotovosti SAR zařazován i vrtulník Mi-24.

Ve výzbroji 221. vrtulníkové letky se v současné době nachází „papírově“ 17 bitevních vrtulníků Mi-24V/Mi-35, dále 4 transportní vrtulníky Mi-171Š ve verzi s vraty a 1 starší stroj Mi-17, který je dlouhodobě zapůjčen od 243. vrtulníkové letky ze Kbel. Organizační struktura letky se proti minulosti poněkud změnila, neboť má méně rojů, které jsou ale větší než dříve. Létající personál tak tvoří dva roje bitevních vrtulníků Mi-24 a jeden roj transportních vrtulníků Mi-171Š s tím, že početně vychází přibližně jedna posádka na jeden vrtulník.

Provoz vrtulníků Mi-24 bude možné díky současným generálním opravám prodloužit o 7 let, tedy do období roků 2024-2025, a v této době bude muset ministerstvo obrany a politická reprezentace rozhodnout, zda tyto stroje vyřadit z výzbroje, nebo pokračovat v jejich provozu. Výrobce udává jejich dobovou životnost hodnotou 30 let, takže 10 nejnovějších strojů Mi-35 z dodávek v roce 2005 by bylo možné čistě teoreticky provozovat až do roku 2035. V případě jejich dalšího provozu by však již byla nutná rozsáhlejší modernizace radiotechnického a zbraňového systému, tak aby Hind představoval i po roce 2025 efektivní zbraňový prostředek.

Poznámka* – poslední stroje Mi-24D dolétaly v Přerově v prosinci 2003.

---

 

222. vrtulníková letka

Hlavním úkolem letky je působení ve prospěch všech druhů vojsk AČR – tedy od běžných přepravních letů, přes vzdušný průzkum, vysazování průzkumných skupin až po spolupráci se speciálními jednotkami například v podobě 601. skupiny speciálních sil. Letka samozřejmě spolupracuje a aktivně cvičí s dalšími složkami integrovaného záchranného systému. Letka se podílí na letecké pátrací a záchranné službě SAR a její příslušníci jsou zapojeni také do výcviku personálu vojenského letectva v Afghánistánu.

Letka formálně vznikla dne 1. prosince 2013 v souvislosti s transformací 22. základny letectva na základnu vrtulníkového letectva, ale její tradice sahá až k 1. lednu 1995, kdy byla na 33. základně vrtulníkového letectva v Přerově vytvořena 332. letka dopravních a speciálních vrtulníků, vyzbrojená stroji Mil Mi-2, Mi-8PPA, Mi-9 a Mi-17. Již tehdy bylo spektrum úkolů letky velice široké a její příslušníci se aktivně účastnili například misí v Bosně a Hercegovině, konkrétně v roce 1996 v rámci operace IFOR a v létech 1997-2001 v operacích SFOR a SFOR II. V září 1997 byla jednotka reorganizována rozdělením na dvě samostatné letky – 333. a 334. vrtulníkovou letky, aby se v roce 1999 tyto jednotky opět sloučily v jednu letku – 332. vrtulníkovou letku. Z výzbroje 332. vrlt byly postupně vyřazeny stroje Mi-2, Mi-8PPA a Mi-9 a letka si ponechala pouze transportní vrtulníky Mi-17, doplněné také několika stroji W-3A Sokol.

Od 1. ledna 2004 byla v souvislosti s další reorganizací přerovské základny přejmenována na 232. vrtulníkovou letku, která o rok později převzala také první nové stroje Mi-171Š získané v rámci deblokace ruského státního dluhu vůči České republice. Celkově bylo k letce dodáno 16 kusů „Stosedmdesátjedniček“ ve dvou verzích (8 ks se sklopnou rampou, 8 ks s vraty), bohužel jeden ze strojů byl krátce po dodání vážně poškozen a byl několik let mimo provoz*. Další reorganizace na sebe nenechala dlouho čekat, protože od 1. října 2008, kdy byly z Přerova odveleny bitevní vrtulníky Mi-24 a transportní W-3A Sokol, byla letka opět přejmenována, tentokrát na 231. vrtulníkovou letku. Aby byla vytvořena standardní organizační struktura letecké základny, došlo 1. ledna 2011 k rozdělení jednotky na 231. a 232. vrtulníkovou letku, z nichž každá měla ve výzbroji osm strojů MÍ-171Š a čtyři starší Mi-17. Obě letky spolu ovšem úzce spolupracovaly a při plnění velké části úkolů se vzájemně doplňovaly. Přerovští vrtulníkáři se i nadále účastnili zahraničních misí, například v Kosovu v roce 2007. Jednu z dosud nejlepších kapitol jejich historie pak představuje nasazení trojice vrtulníků Mi-171Š z předsunuté operační základny Sharana v Afghánistán, kde v rámci mezinárodní operace ISAF působily od prosince 2009 do prosince 2011. Zatím poslední reorganizace postihla jednotku v roce 2013, kdy bylo rozhodnuto o zrušení vrtulníkové základny v Přerově. Transportní vrtulníky MÍ-171Š přelétly do Náměště nad Oslavou na konci září 2013 a od 1. prosince začal personál sloužit v rámci nové organizační struktury. Čtyři stroje MÍ-171Š a část personálu byla přesunuta ke 221. vrtulníkové letce, zbytek personálu a celkem 12 transportních vrtulníků pak vytvořil nynější 222. vrtulníkovou letku. Letka zaujala prostory v jihovýchodní části letiště přibližně v místě bývalého rozptylu 322. taktické letky se stroji Su-25 a svou vrtulníkovou techniku má umístěnu na jižní provozní stojánce.

Ve výzbroji letky se v současné době nachází 11 vrtulníků Mi-171Š** dvou variant, s vraty a sklopnou rampou. Zatímco stroje s vraty zatím zůstávají ve stejném standardu, v jakém byly dodány, „rampové“ vrtulníky postupně procházejí výraznými modernizačními programy. Organizační struktura 222. vrtulníkové letky má standardní podobu, takže letku tvoří tři pilotní vrtulníkové roje, jejichž součástí jsou i palubní technici, dále pak tři pracoviště palubních střelců, tři technické roje a několik rojů specialistů. Tabulkově jde celkem asi o 170 osob, z nichž přibližně 10 tvoří štáb, 90 létající a 70 pozemní technický personál. Provoz „Stosedmdesátjedniček“ bude vzhledem k roku výroby 2005 možné udržet za horizont roku 2030, vždyť samotný výrobce udává základní dobovou životnost u vrtulníků řady Mi-8MTV-1 hodnotou 26 let, kterou je možné ještě při dobrém stavu prodloužit. Vše tak bude spíše záležet na schopnosti získávat náhradní díly z Ruska.

Poznámka* – V září 2005 byl vážně poškozen Mi-171Š ev. č. 9767 během nácviku přistání pomocí autorotace v lokalitě Rusava. Došlo k poškození podvozku, ocasního nosníku a vyrovnávacího rotoru. Vrtulník se vrátil do služby až někdy v průběhu roku 2009.

Poznámka** – Jeden stroj Mi-171ŠM ev. č. 9774 byl bohužel zničen dne 5. listopadu 2015 během cvičení Trident Juncture 2015 ve Španělsku. Posádka měla provést vysazení družstva 601. skupiny speciálních sil přibližně 15 km SV od Zaragozy, po razantním přitažení kvůli snížení rychlosti před vysazením automatika ovládání motorů tento jev vyhodnotila jako přechod do autorotace a automaticky snížila výkon motorů, pilot včas nezareagoval, následovalo prosednutí, dopad na zem a převrácení, naštěstí bez ztrát na životech.

---

 

24. základna dopravního letectva „T.G. Masaryka“, Praha-Kbely 

Hlavním úkolem základny je přeprava osob a nákladu vojenskými dopravními a transportními letouny a vrtulníky pro potřeby Armády ČR, a to jak na území České republiky, tak i do zahraničí. Základna dále plní speciální úkoly při zabezpečení přeprav ústavních a vládních činitelů, zahraničních návštěv a další úkoly podle rozhodnutí vlády ČR. Dále zabezpečuje úkoly letecké záchranné služby, letecké pátrací a záchranné služby a úkoly podle rozhodnutí ministra obrany. Provádí speciální fotogrammetrické lety, letecké snímkování, skenování zemského povrchu, oblety prostředků radiotechnického zabezpečení letectva, anebo třeba letecké měření radiace. Základna se organizačně člení na velitelství, štáb, křídlo dopravního letectva, jehož součástmi jsou 241. dopravní letka, 242. transportní a speciální letka, 243. vrtulníková letka a 244. letka oprav letecké techniky. Podpůrnými jednotkami jsou 245. prapor podpory a bojového zabezpečení a 246. prapor speciálního zabezpečeni letového provozu.

---

 

241. dopravní letka

Hlavním určením letky je letecká přeprava, a to jak vojenských jednotek AČR, tak i vládních a dalších ústavních činitelů. Mezi další úkoly patří přeprava v rámci sil NATO nebo třeba speciální lety pro BIS (Bezpečnostní informační služba). Letouny A319CJ s možností instalace speciálního zdravotnického vybavení jsou využívány také v různých humanitárních operacích a k evakuaci občanů ČR z krizových míst ze zahraničí. Letka oficiálně vznikla dne 1. července 2003 jako nástupce 61. dopravní letky, která byla zformována 1. července 1994 na 6. základně dopravního letectva ve Kbelích a ve své výzbroji měla původně letouny Tu-134, Tu-154, An-24, An-26, L-410 a později i CL-601. V souvislosti s reorganizací a vznikem 24. základny dopravního letectva od 1. července 2003 byla 241. dopravní letka jednotkou, která plnila mimořádně široké spektrum úkolů a provozovala řadu zcela odlišných typů letecké techniky, k níž navíc po zrušení 34. základny speciálního letectva v Pardubicích přibyl i speciální průzkumný letoun An-26Z-1 a fotogrammetrické stroje L-410FG.

Letka sice na konci roku 2005 vyřadila z výzbroje dva letouny An-24, ovšem typově různorodý letadlový park v mnoha ohledech komplikoval organizaci letového provozu, údržbu techniky i proces velení. Řešení se našlo až v rozdělení jednotky na dvě samostatné letky, k němuž došlo 1. října 2007. Zatímco ve struktuře původní 241. dopravní letky zůstaly jen stroje určené převážně pro přepravu VIP (Tu-154, Jak-40, CI-601), ostatní typy byly převedeny pod nově vytvořenou 242. transportní a speciální letku. Ve výzbroji 241. dopravní letky se v současné nacházejí 2 dopravní letouny Airbus A319CJ, 1 dopravní letoun Bombardier CL-601 Challenger a 2 dopravní letouny Jakovlev Jak-40, kterým přibližně v roce 2020 končí technická životnost a podle Koncepce výstavby AČR mají být nahrazeny typem schopným rozšířit přepravní kapacity ve prospěch pozemních sil, což předpokládá jejich nahrazení dvojicí letounů CASA C-295M.

(foto: Tomáš Soušek, www.afterburner.cz)

---

 

242. transportní a speciální letka

Letka plní nejvíce úkolů ve prospěch samotné AČR, ať už jde o přepravu vojsk a materiálu, zajištění vzdušných výsadků či zdravotnických odsunů v rámci misí MEDAVAC. Speciálně vybavené letouny L-410FG se používají k leteckému snímkování terénu a vzdušnému průzkumu a též ke kalibrování radiotechnických systémů vojenských letišť v ČR. Letka drží hotovost i pro pražský Institut klinické a experimentální medicíny IKEM, pro nějž v případě akutní potřeby zajištuje především transport orgánů určených k transplantaci. Od listopadu 2013 je jeden letoun  C-295M trvale nasazen v mezinárodní pozorovatelské mise MFO na Sinajském poloostrově. Letka vznikla dne 1. října 2007 rozdělením 241. dopravní letky na dvě samostatné jednotky. Nedlouho po této reorganizaci byl nastartován proces modernizace transportního letectva a s tím související vyřazení dosluhujících Antonovů An-26. První dva stroje An-26 byly odstaveny již během roku 2009 (ev. č. 4201 v únoru a ev. č. 2409 v listopadu). V lednu 2010 byl z provozu vyřazen stroj ev. č. 3209 a zbylá dvojice, která prošla v roce 2008 poslední generální opravou, pak dolétala v dubnu 2011 (ev. č. 2408 a 2507). Mezitím ale úkoly ruských strojů převzaly čtyři nové letouny CASA C-295M, zařazené do výzbroje v průběhu roku 2010.

Nosným typem ve výzbroji 242. tslt jsou tedy v současné době 4 střední transportní letouny C-295M. První stroj ev. č. 0452 přistál na základně v Praze-Kbelích 10. ledna 2010, druhý ev. č. 0453 v září a poslední dva ev. č. 0454 a 0455 v prosinci téhož roku. Jde o stroje vybavené moderní avionikou schopné přepravit až 66 cestujících a disponující variabilní kabinou, do níž je kromě standardních lavic možné instalovat také komfortní sedačky nebo lehátka a jednotku intenzivní péče PTU (Patient Transport Unit) pro přepravu pacientů. Dalším typem ve výzbroji letky je osvědčený a spolehlivý letoun L-410 Turbolet, kterých má letka v současnosti ve výzbroji celkem šest. Dva stroje ev. č. 2312 a 2602 prošly v roce 2014, respektive 2017 u výrobce tzv. revizí R2, v jejímž rámci byly opatřeny širšími bočními vraty, podélnými lavicemi a systémem pro seskoky výsadkářů, čímž fakticky odpovídají standardu verze L-410T*. Další 2 stroje ev. č. 2601 a 2710 jsou nově ve VIP konfiguraci a 2 letouny jsou ve verzi L-410FG, používané pro letecké snímkování (stroj ev. č. 1525) a kalibraci radiotechnických prostředků (stroj ev. č. 1526).

Na podzim loňského roku se do Kbel vrátila Casa ev. č. 0452, která procházela v polském opravárenském centru PZL MRO na letišti Varšava-Okecie první velkou revizí po osmi letech provozu. V současné době už si příslušníci kbelské základny převzali v Polsku i druhý stroj ev. č. 0453, který procházel stejnou revizí. (foto: Roman Vích)

 

Organizační struktura 242. transportní a speciální letky v zásadě vychází ze dvou základních typů provozovaných letounů. Létající personál je tedy rozdělen na dva pilotní roje (jeden C-295M, jeden L-410), k nimž jsou přiřazeny technické roje pozemního personálu, další pozemní personál pak slouží v roji specialistů a skupině oprav. Celkem má letka v současnosti 80 příslušníků, z nichž zhruba polovinu tvoří létající personál, tedy piloti, palubní technici a specialisté-operátoři systémů L-410FG. Ve výčtu jsou záměrně vynecháni takzvaní loadmasteři, zodpovídající primárně za cestující a náklad v kabině, neboť všichni si postupně doplnili vzdělání a výcvik a dnes zároveň vykonávají funkci palubního technika, přičemž většina z nich může létat jak se stroji L-410, tak i C-295. Pro oba dva typy jsou certifikovaní také prakticky všichni příslušníci pozemního personálu.

Poznámka*  – V roce 2013 došlo k vyřazení dvou L-410UVP-T (ev. č. 1132 a 1134), vybavených bočními vraty pro přepravu rozměrnějšího nákladu či seskoky výsadkářů, neboť v únoru a dubnu skončila jejich dobová technická životnost. V současnosti jsou „Téčka“ zakonzervována a nepředpokládá se jejich opětovné zařazení do provozu. Letoun ev. č. 1134 je v současné době sice stále umístěn na stojánce základny u řídící věže kbelského letiště, druhý letoun ev. č. 1132 už byl ale předán do sbírek VHÚ a je vystaven v areálu kbelského muzea.

---

 

243. vrtulníková letka 

Jedním z hlavních úkolů letky je přeprava ústavních činitelů a představitelů AČR, a to zejména na kratší vzdálenosti. Čtyři vrtulníky jsou v nepřetržité pohotovosti – dva v rámci letecké záchranné služby na stanovištích v Líních a Bechyni, a dva v Praze v rámci pátrací záchranné služby SAR a pro potřeby zásahových jednotek vojenské policie. Vrtulníky 243. letky využívá také IKEM v Praze, a to jak k přepravě orgánů určených k transplantacím, tak i celých lékařských týmů. Letka vznikla dne 1. října 2007 přejmenováním 242. vrtulníkové letky, která existovala od 1. července 2003, její historii však můžeme vystopovat u 62. vrtulníkové letky, která vznikla 1. července 1994 na letišti v Praze-Kbelích jako součást 6. základny dopravního letectva. 0 dva roky později letka získává nové vrtulníky W-3A Sokol, které byly později přiděleny také na základny v Přerově a Plzni-Líních. V souvislosti s přejmenování kbelské základny na 24. základnu dopravního letectva dne 1. července 2003 došlo také k přejmenování 62. vrl na 242. vrtulníkovou letku. Další velká reorganizace postihla základnu 1. října 2007, kdy vzniklo dopravní křídlo, a 241. dopravní letka se rozdělila na dvě samostatné jednotky. Pro kbelské vrtulníkáře to znamenalo další přejmenování na současnou 243. vrtulníkovou letku. Počet jejích příslušníků i letecké techniky se přesně o rok později navýšil, a to když došlo ke zrušení přerovské 233. vrtulníkové letky a přijetí některých jejích příslušníků a také všech zbývajících strojů W-3A Sokol. S koncem roku 2013 a úplným zrušením 23. Základny vrtulníkového letectva v Přerově se 243. vrl stala také jediným vojenským provozovatelem strojů Mi-17.

Současnou výzbroj 243. vrtulníkové letky tvoří tabulkově celkem 18 vrtulníků. Jde o 3 stroje Mi-8S (ev. č. 0834, 0835, 0836), 5 vrtulnků Mi-17 (ev. č. 0834, 0839, 0848, 0849, 0850) a 10 strojů W-3A Sokol (ev. č. 0709 a 0711-0719). Pro přepravu ústavních činitelů a dalších VIP jsou primárně určeny vrtulníky Mi-8S s takzvanou salonní úpravou, tedy interiérem s komfortními sedadly pro maximálně 15 cestujících. Jejich avionické vybavení bylo v minulosti poměrně důkladně modernizováno, a tak dnes splňuje všechny požadavky na bezpečné létání i v rámci norem pro civilní letový provoz. Vrtulníky jako takové byly vyrobeny v roce 1988 a v létech 2004 a 2005 prošly v pořadí druhou generální opravou. V té době ještě platilo nařízení, že pro přepravu ústavních činitelů nelze využívat leteckou techniku mající za sebou třetí GO. Armáda plánovala nahradit Mi-8S novým moderním typem, ovšem kvůli nedostatku financí k tomu zatím nedošlo a „Osmičky“ musely tedy do třetí GO. Jako první ji v září 2013 absolvoval stroj 0834, druhý vrtulník 0835 podstoupil generální opravu v podniku LOM Praha v letech 2014-2015 a nakonec třetí stroj 0836 byl nasunut do opraven v říjnu 2016 s terminem dokončení na podzim 2017, tedy v době kdy byl z provozu odstaven bývalý velitelský Mi-9 ev. č. 0001. Celkové nálety salónních Mi-8S činí přibližně 4000-4450 hodin.

Ideální situace nepanovala ani v případě vrtulníků Mi-17, využívaných zejména k výcviku, běžným přepravním úkolům, výsadkům a ve službě SAR. Kbelská letka původně provozovala tři stroje, po zrušení přerovské základny na podzim 2013 převzala další dva. Určitým problémem, a to jak při údržbě, tak i z hlediska pilotáže, je ale nejednotnost vybavení těchto strojů. Zatímco původní tři vrtulníky již byly alespoň částečně modernizovány, poslední dva pocházející z Přerova mají stále ještě původní přístrojové vybavení, zobrazující letové údaje v metrických mírách, zatímco všechny ostatní vrtulníky letky, stejně tak jako Mi-17 v CLV již používají standardní anglosaské hodnoty. Odlišností je ale mnohem více a týkají se například i motorů a velikosti palivových nádrží, takže v podstatě co Mi-17, to originál. Nejen z tohoto důvodu budou všechny kbelské Sedmnáctky modernizovány na tzv standard „Eurocontrol“, při které jim bude sjednoceno a modernizováno především radionavigační vybavení, více v článku „Modernizace Mi-17 na standard Eurocontrol„. Všechny kbelské vrtulníky Mi-17 byly vyrobeny v roce 1988/89 a jejich celkové nálety se pohybují v rozmezí 3300-3800 hodin, přičemž čtyři stroje už prošly dvěma generálními opravami, jeden dokonce třemi.

Desetičlennou flotilu vrtulníků W-3A Sokol původně trápily poměrně velké problémy. České letectvo patří mezi nejaktivnější uživatele, a tak bylo také prvním, které své Sokoly „dolétalo“ do generální opravy po 3000 letových hodinách. Jenže cena GO u polského výrobce se armádnímu velení zdála příliš vysoká, a tak její realizaci dlouho odkládalo, čímž se ještě rychleji vyčerpával resurs u zbývajících strojů. Proto z finančních důvodů padlo rozhodnutí ponechat v provozu pouhých šest Sokolů a stroje ev. čísel 0709, 0711, 0712 a 0713 byly dlouhodobě odstaveny, protože vyčerpaly 3000 hodinový resurs. Nakonec po delším jednání 29. 7. 2015 podepsalo Ministerstvo obrany ČR smlouvu na GO a servis pro svých 10 zbývajících Sokolů u výrobce v Polsku. Při částce cca. 1 mld. Kč by měl být do roku 2021 zajištěn provoz všech strojů, které by měly postupně projít GO po 3000, respektive 4500 hod. tak, jaké jsou nálety u jednotlivých W-3A. Odrazilo se to hned v následujících letech, kdy se nejprve 10. 11. 2016 vrátil po GO 4500 hod. „SARový“ Sokol ev. č. 0717, který byl v březnu 2017 následován transportním W-3A ev. č. 0711 (GO po 3000 hod.) a později ještě dalšími dvěma transportními Sokoly ev. č. 0712 a 0713. W-3A ev. č. 0709 právě GO prodělává u výrobce. Letka má v současnosti přibližně 100 příslušníků, z nichž zhruba polovinu tvoří posádky vrtulníků a druhou polovinu pozemní technický personál. Organizačně je rozdělena na štáb, čtyři pilotní roje, z nichž první je primárně určen k přepravě VIP cestujících, druhý slouží jako výcvikový a zbývající dva plní ostatní úkoly. Pozemní personál je organizován ve čtyřech technických rojích, roji specialistů, skupině radiotechnického vybavení, skupině plánování a evidence a skupině údržby a oprav.

---

 

25. protiletadlový raketový pluk „Tobrucký“, Strakonice

Hlavním úkolem 25. plrp je zabezpečení protivzdušné obrany České republiky a objektů státního významu, tj. jaderných elektráren, leteckých základen, průmyslových aglomerací a dopravních uzlů před vojenským i nevojenským napadením ze vzdušného prostoru ČR v rámci národního posilového systému NaPoSy a aliančního systému PVO v Evropě NATINAMDS. Pluk rovněž zabezpečuje protivzdušnou obranu jednotek a úkolových uskupení pozemních vojsk AČR, plnících bojové úkoly.

Existence útvaru se datuje od 1. ledna 2000, kdy vznikla 43. protiletadlová raketová brigáda, do které byly postupně integrovány všechny protiletadlové jednotky Armády ČR*. Příslušníci strakonické brigády následně zabezpečovali ochranu jaderných elektráren Temelín, Dukovany a letiště Ruzyně po teroristických útocích 11. září 2001. V roce 2002 se podíleli na zabezpečení vzdušného prostoru při mezinárodním summitu NATO v Praze, obdobně pak v roce 2007 během návštěvy prezidenta USA George Bushe v České republice. Od roku 2003 působil útvar pod názvem 25. protiletadlová raketová brigáda, přičemž k 1. prosinci 2013 přešel na plukovní systém. Organizačně se 25. plrp člení na velení a štáb, 251. protiletadlový raketový oddíl, 252. protiletadlový raketový oddíl a prapor podpory.

Poznámka* – brigáda byla zformována na základě 44. protiletadlového raketového pluku v Rožmitálu pod Třemšínem, 45. protiletadlového raketového pluku v Kroměříži a 46. protiletadlového raketového pluku v Strakonicích.

---

 

251. protiletadlový raketový oddíl

Oddíl je vyzbrojen 4 modernizovanými PLRK 2K12 KUB, které jsou organizovány ve čtyřech bateriích – základních taktických jednotkách schopných samostatné bojové činnosti. Jeden komplet je tvořen samohybným řídícím a naváděcím radiolokátorem 1S91 (v roce 2007 modernizován na verzi SURN CZ), čtyřmi samohybnými odpalovacími zařízeními 2P25 (SPU; každé se 3 raketami 3M9M3E, dvěma nabíjecími přepravníky 2T7 (TZM) na podvozku automobilu ZIL-131 a dalším podpůrným zařízením. Oddíl se podílí na činnosti národního posilového systému PVO.

 

252. protiletadlový raketový oddíl

Výzbroj oddílu představuje 16 přenosných protiletadlových raketových kompletů velmi krátkého dosahu RBS-70 ve dvou bateriích (po 8 kompletech) a 16 samohybných PLRK S-10M2D, rovněž ve dvou bateriích. K výcvikovým účelům jsou využívány také přenosné systémy Strela-2M. Jednotka je začleňována do struktur sil rychlé reakce NATO (NRF) a bojového uskupení EU. Ministerstvo obrany ČR plánuje vyřazení kompletů S-10M a jejich nahrazení typem RBS-70NG, který čeští vojáci poprvé otestovali v roce 2015.  Zakázka na dodání nových PPLRK bude zadána společnosti Saab Dynamics AB, která má v letech 2018 až 2020 armádě dodat 16 odpalovacích zařízení kompletu RBS-70NG a další materiál v celkové hodnotě 1,034 miliardy korun.

---

 

26. pluk velení, řízení a průzkumu, Stará Boleslav

Pluk zabezpečuje činnosti, které vyplývají z úkolů pro NATINAMDS a z potřeb NaPoSy. Je nezbytným prvkem veleni a řízení, který zabezpečuje aktivní působení národních i aliančních zbraňových systémů nad územím České republiky. Jeho hlavním úkolem je zabezpečit nedotknutelnost vzdušného prostoru ČR. Podřízené jednotky pluku byly rozhodnutím Poslanecké sněmovny vyčleněné do trvalé podřízenosti Vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (SACEUR – Supreme Allied Commander Europe). Útvar vznikl jako brigáda dne 1. ledna 2004 jako nástupnická organizace Národního střediska velení Vzdušných sil Stará Boleslav, Sektorů průzkumu a uvědomování Brno a Chomutov, Řízení letového provozu Praha, provozního pluku velitelství Vzdušných sil Stará Boleslav, Střediska podpory velení Stará Boleslav a části Základny komunikačních a informačních systémů Praha. Pluk se organizačně člení na velení a štáb, 261. středisko řízení a uvědomování (Control and Reporting Centre – CRC), jemuž je podřízena rota bojového zabezpečení, dále 262. radiotechnicky prapor se sedmi rotami radiolokačního průzkumu (Remote Radar Posts) a praporem podpory.

---

 

261. středisko řízení a uvědomování, Hlavenec

Jednotka se v rámci jednotného integrovaného systému NATO (NATO Integrated Air and Missile Defence System – NATINAMDS) podílí na zabezpečování suverenity vzdušného prostoru ČR a NATO. V alianční struktuře je řazena mezi jednotky označované jako Control and Reporting Centre (CRC). Zahrnuje odbor bojového řízení s úkolem výkonného řízení prostředků do PVO ČR a NATO, odbor komunikačních a informačních systémů s úkolem zabezpečení provozu informačních, komunikačních a kryptografických prostředků a odbor logistiky s úkolem zabezpečení komplexní logistické podpory a provozu technologií. Ke dni 1. července 2016 vznikly v rámci 261. střediska řízení a uvědomování tři nové jednotky:

• Centrum řízení operací
• Centrum podpory řízení a velení
• Centrum zabezpečení bojové činnosti

---

 

262. radiotechnický prapor

Prapor ve své struktuře podřízených radiotechnických rot a roty přípravy specialistů radiotechnického vojska zabezpečuje technický provoz radiolokační techniky, komplexní logistické zabezpečení provozu podřízených rot a zajištění jejich ochrany, obrany a obnovení bojeschopnosti.

• 1. radiotechnická rota Nepolisy, radiolokátor RAT-31 DL
• 2. radiotechnická rota Polička, radiolokátory P-37, PRV-17
• 3. radiotechnická rota Stará Ves nad Ondřejnicí, radiolokátory P-37, PRV-17, ST-68, RL-4AS
• 4. radiotechnická rota Sokolnice, radiolokátor RAT-31 DL
• 5. radiotechnická rota Třebotovice, radiolokátory P-37, PRV-17, ST-68U CZ
• 6. radiotechnická rota Kříženec, radiolokátory P-37, PRV-17, ST-68U CZ, RL-4AS
• 7. radiotechnická rota Hrušovany, radiolokátory P-37, PRV-17

---

 

263. prapor podpory

Prapor podpory vznikl v rámci reorganizace pluku dne 1. července 2016, přičemž mu byly podřízeny následující jednotky:

• rota bojového zabezpečení
• rota zabezpečení záložního místa velení Větrušice
• rota logistiky

---

 

Správa letiště Pardubice

Správa letiště Pardubice (SL Pce) je určena k zabezpečení letištních provozních služeb na pardubickém letišti, jež má statut vojenského mezinárodního veřejného letiště se smíšeným provozem vojenských a civilních letadel. Jeho provozovatelem je Armáda ČR. Organizačně se Správa letiště Pardubice člení na velení, technický roj radionavigačních služeb, technický roj letištního zabezpečení a logistické podpory, technický roj fotografického a vyhodnocovacího zabezpečeni, letištní stanoviště letových provozních služeb a letištní hasičskou jednotku. Mezi hlavní úkoly Správy letiště Pardubice patří:

 

• zabezpečit naplňování smluvních vztahů mezi AČR MO a LOM Praha, s.p. CLV (Centrum leteckého výcviku) k zajištění základního leteckého výcviku posluchačů Univerzity obrany Brno a mladých pilotů leteckých základen AČR.
• plnit úkoly spojené se zabezpečením funkce náhradního letiště pro letecké základny AČR a leteckou techniku armád NATO
• plnit úkoly Cross-servicingu pro vojenské letouny, podílet se na zabezpečení pohotovostního systému NATINAMDS
• plnit úkoly náhradního intervenčního letiště a mít schopnost pro plnění úkolů „Narušitel-Zátaras“
• zabezpečit naplňování smluvních vztahů mezi AČR MO a EBA, a.s. s důrazem na dodržování uzavřených závazků na letišti Pardubice
• v souladu s mezinárodními bezpečnostními smlouvami zabezpečit mezinárodní pozorovací mise smluvních stran Smlouvy o otevřeném nebi (Open Skies) a  tranzitních pozorovacích letů
• schopnost plnění úkolů pro zabezpečení výluk provozu leteckých základen AČR dle jejich potřeb
• komplexní zabezpečení nepřetržitého provozu letového provozu

Do struktury útvaru je začleněn Technický roj fotografického a vyhodnocovacího zabezpečení, který jako jediný v rámci AČR provádí zpracování a vyhodnocování obrazových informací získaných organickými silami a prostředky pozemního a vzdušného průzkumu fotolaboratorní i digitální cestou. Zpracovává negativní materiál z pozorovacích letů a zhotovuje duplikátní filmy z pozorovacích misí v rámci Smlouvy OPEN SKIES ve spolupráci s Odborem kontroly odzbrojení Sekce rozvoje a plánování schopností Ministerstva obrany.

---

Centrum leteckého výcviku – Pardubice

Centrum leteckého výcviku (CLV) v Pardubicích je součástí státního podniku LOM Praha a od dubna 2004 zajišťuje primárně kompletní výcvik pilotů Vzdušných sil Armády České republiky. Během čtrnácti let od založení centra se jeho možnosti a schopnosti podstatně rozšířily a dnes zajišťuje letecký výcvik nejen pro svého hlavního zákazníka v podobě Vzdušných sil AČR, ale také pro řadu zahraničních klientů. Za přímého předchůdce dnešního Centra leteckého výcviku můžeme považovat 34. základnu školního letectva, respektive pozdější 34. základnu speciálního letectva v Pardubicích. Když se v roce 2003 rozhodovalo o tom, že výcvik nových vojenských pilotů převezme od zrušené 34. zSpecL civilní subjekt, od něhož si jej bude armáda nakupovat jako službu, mnozí tento krok kritizovali. Rozhodnutí ovšem bylo učiněno na nejvyšší politické úrovni a Vzdušným silám AČR nezbývalo, než jej vzít jako fakt. Úkol byl svěřen státnímu podniku LOM Praha, v jehož rámci se začala tvořit nová divize – Centrum leteckého výcviku v Pardubicích, které formálně začalo fungovat od 1. ledna 2004, kdy byl do funkce ředitele jmenován Miroslav Brož, který se také zasloužil o jeho následný rozvoj. Na první pohled radikální změna ale samotný letecký výcvik zase tolik nepoznamenala, neboť se týkala spíše legislativní a organizační stránky. CLV převzalo celkem osm cvičných vrtulových letounů Zlin Z-142C AF, osm cvičných proudových letounů Aero L-39C Albatros, jeden dopravní letoun Let L-410UVP a jeden L-410UVP-T a pět vrtulníků Mil Mi-2 ev. č. 9427, 0709, 0711, 0713 a 0718 (šestý stroj Mi-2RCh 9428 byl od AČR zakoupen v srpnu 2005 jako neletový a následně uschopněn), přičemž všechny tyto stroje mělo v počátečním období pronajato od armády, a to až do 1. května 2008, kdy přešly do majetku podniku LOM Praha.

K prvnímu letu stroje Z-142C AF pod hlavičkou CLV Pardubice došlo 23. března 2004, kdy se jako první začali rozlétávat tamní instruktoři. Od dubna pak byl zahájen praktický letecký výcvik s posluchači Univerzity obrany Brno a létat začaly také zbývající typy techniky, tedy L-39, L-410 a Mi-2. Jen během prvního roku existence CLV nalétala jeho letadla více než 3300 hodin, z nichž 3072 bylo věnováno výcviku více než 50 mladých pilotů Armády ČR. Zatímco samotné výcvikové osnovy zůstávají i dnes v zásadě stejné, v průběhu deseti let došlo k několika změnám v načasování výcviku vzhledem k vysokoškolskému studiu pilotních žáků. V počátečním období absolvovali základní testovací výcvik na strojích Z-142CAF v průběhu druhého nebo třetího ročníku studia na Univerzitě obrany a v dalším ročníku pak zpravidla pokračovali výcvikem na „vyšším“ typu podle toho, k jakému druhu letectva měli být později zařazeni. Zhruba od roku 2008 se ale tato praxe změnila a žáci nyní během studia podstupují pouze základní letecký výcvik a následný udržovací výcvik na Z-142 a na stroje L-39C, L-410 a Mi-2 se přeškolují až po absolvování univerzity. Do Pardubic se pak ale často vracejí i jako příslušníci vojenských útvarů v rámci dalších fází výcviku. Výcvik českých vojenských letců se v CLV velice rychle rozjel na plné obrátky, přičemž v závislosti na konkrétní každoroční objednávce Vzdušných sil AČR nalétají pardubické stroje zhruba 3000-4500 hodin ročně (několik set dalších hodin pak připadá na výcvik instruktorů a jiné zákazníky). Důležitým milníkem se stal závěr roku 2006, kdy centrum získalo první tři transportní vrtulníky Mi-17 ev. č. 0828, 0836 a 0837, na nichž byl výcvik zahájen v roce 2007. K rozšíření služeb a především pak ke zkvalitnění výcviku přispěly také nové učebny s počítačovými simulátory CPT (Computer Procedures Trainer) pro letouny L-39 a vrtulníky Mi-2 a Mi-17/171, zprovozněné v roce 2010. Od té doby slouží tato zařízení, která jsou společným dílem CLV a firmy VR Group k seznámení pilotních žáků s přístrojovým vybavením kabiny, nácviku kabinových postupů, letů podle přístrojů i nouzových postupů.

Centrum leteckého výcviku v Pardubicích v současné době zaměstnává kolem 160 lidí, z nichž necelé čtyři desítky tvoří piloti-instruktoři, učitelé pozemní přípravy a palubní technici, kolem 90 lidí představuje pozemní technický personál a logistika letového provozu a zbytek pak připadá na Taktické simulační centrum, administrativu a vedení centra. V poslední době nelze nepřehlédnout trend, kdy dochází ke generační obměně pilotů-instruktorů a to především na letounech L-39, kde byl už poměrně vysoký věkový průměr a vedení Centra řeší tuto věc zaměstnáním nových instruktorů, kteří v nedávné době ukončili svou činnou službu u Vzdušných sil AČR a mají bohaté zkušenosti z létání na strojích JAS-39 či L-159.

Pro základní testovací výcvik slouží v CLV celkem osm letounů Zlin Z-142C AF ev. č. 0551, 0556, 0557, 0558, 0559, 0566, 0567 a 0568. Tyto stroje létají stále v podstatě se stejným přístrojovým vybavením, jako v době dodání. Výraznou úpravou ale prošel jejich drak, kdy došlo k výměně křídel, ocasních partií a některých dalších částí a kdy bylo také instalováno zařízení pro měření a záznam zatížení křídla. Zlínky díky tomu mohou létat i akrobatické prvky a navíc se jejich životnost prodloužila z původních 3600 na 5500 letových hodin. Jejich současný nálet se pohybuje kolem 4000-4200 hodin, což při průměrném ročním náletu kolem zhruba 200 hodin znamená, že Zlínky mají před sebou ještě asi šest let života. V březnu letošního roku se lehce zapotila osádka Zlínku ev. č. 0559, která bravurně vyřešila vysazení motoru nouzovým přistáním do nezpevněného terénu asi 1,5km od prahu dráhy pardubického letiště. Dalším, v podstatě hlavním typem ve výzbroji CLV, jsou cvičné proudové letouny Aero L-39C Albatros, provozované v počtu sedmi* kusů, které nesou ev. č. 0103, 0113, 0115, 0441, 0444, 0445 a 0448. Tyto Albíky byly původně jedněmi z nejstarších letounů L-39C, patřících českému letectvu (jednalo se o stroje 1. až 4. výrobní série), které prošly na přelomu let 1999 a 2000 generální opravou a modernizací u výrobce v Aeru Vodochody. Letouny byly v podstatě „přestavěny“ a dostaly zcela nové přední části trupu, křídla a ocasní části, které byly nevyužité u výrobce a do kterých se namontovalo vybavení a agregáty ze starého letounu. Tím Vzdušné síly AČR získaly Albíky technicky odpovídající 53. výrobní sérii s dobovou životností 25 let a s plným resursem 4500 letových hodin. V současnosti se celkové nálety Albíků CLV pohybují mezi 2500-3400 hodinami. Důvodem takovéhoto rozpětí je přerušení provozu způsobené již zmíněnými problémy s pohonnými jednotkami, které postihly také armádní L-39ZA. Zatímco ale vzdušné síly nakoupily pro své Albatrosy „nové“ motory, CLV, respektive podnik LOM Praha, postupně upravuje ty své v souladu s pokyny ukrajinského výrobce. Každopádně, Albíky Centra leteckého výcviku se pomalu a jistě blíží ke konci své základní životnosti a proto se představitelé LOM Praha snaží tento problém řešit. Na leteckém veletrhu v Paříži v červnu 2015 zástupci společnosti Aero Vodochody oznámili, že by se CLV mělo stát prvním zákazníkem modernizačního programu L-39NG. Sedm letounů L-39C provozovaných CLV bude údajně vybaveno novým motorem Williams International FJ44-4M a avionikou z projektu L-39NG. LOM Praha rovněž získal opci na pořízení nově vyrobených letounů L-39NG. Zdá se tedy, že Albíky nakonec budou v CLV provozovány o něco déle, než se původně předpokládalo.

Prakticky bez problémů dnes fungují oba letouny L-410UVP ev. č. 0713 a L-410UVP-T ev. č. 0928, které byly vyrobeny v létech 1981-1982 a do současnosti nalétaly přibližně 6100, respektive 8600 hodin, což není ani polovina jejich životnosti. Turbík 0928 byl poměrně dlouho na revizi R2 u výrobce v Kunovicích, zpět k CLV se vrátil až v srpnu 2017. Během revize mu bylo zároveň modernizováno radiotechnické vybavení v podobě zástavby nouzového havarijního vysílače ELT-406, S-mode odpovídače GTX-330D-EX, navigace GNS-530W, reinstalace radiostanice LUN 3520.15, zástavba DME 2 KDM-706A s indikátory KDI-573/574 a naopak se demontovalo staré radiovybavení LUN 3524, LUN 3503, GPS-150 a ELT-3000.

Poznámka – CLV mělo původně i osmý letoun ev. č. 0440, který byl ale zničen při havárii způsobené závadou motoru 12. července 2010. Dvojice strojů L-39C plnila výcvikový úkol vzdušného boje v zóně u Holic, když došlo na Albíku 0440 k požáru motoru. V 18:25 hod. se žák por. David S. i instruktor Václav Tyrychtr katapultovali, když předtím Albatros navedli do lesa u obce Koudelka nedaleko Holic. Oba vyvázli bez zranění a byli posádkou vrtulníku W-3A dopraveni do nemocnice v Pardubicích na lékařskou prohlídku. L-39C ev. č. 0440 byl první, který prošel v roce 2009 revizí přímo u LOM Praha s.p. a byla na něm praktikována kamufláž bez „lvíčků“ a se znaky low-vis.

Albík 0115 byl v loňském roce několik měsíců na předepsaných pracích v podniku LOM Praha s.p., kde prošel vyšším stupněm údržby v podobě revize R3, v rámci které mu byl mimo jiné nastříkán nový šedý nátěr a především aplikovány tzv. „praporové“ výsostné znaky. Po letounu ev. č. 0113 je to již druhý Albík v inventáři CLV, který získal nové praporové znaky, jež se nyní postupně aplikují na veškerou leteckou techniku CLV. (foto: Jakub Jirásek)

 

Mi-2 ev. č. 0718 ukončil svůj provoz letos v červnu z důvodu vyčerpání technické životnosti draku a 23. 6. absolvoval svůj poslední let z leteckého dne v Přerově zpět do Pardubic s volacím znakem „HOPPER 11“. Po návratu do Pardubic byly z vrtulníku svěšeny oba motory, se kterými se ještě počítá na stroji  Mi-2 ev. č. 0711. Poslední ze třetice stroj ev. č. 0709 už je v současné době umístěný na podstavci v areálu pardubického letiště. (foto: Aleš Hottmar)

 

Letošní rok bude pro Centrum leteckého výcviku poměrně zásadní, neboť dojde ke generační obměně vrtulníkového parku pro základní výcvik. Už v létě bude zahájen proces náhrady posledních dvou létajících vrtulníků Mi-2 ev. č. 0711 a 0718 čtveřicí nových strojů Enstrom 480B-G. CLV si v červnu převzalo již první dva stroje Enstrom ev. č. 0473 a 0474. Z dvojice vrtulníků Mi-2 zůstane v provozu pouze stroj ev. č. 0711 a to zřejmě do konce roku, jeho letová aktivita však bude poměrně nízká a bude se týkat pouze několika letových ukázek na leteckých dnech k připomenutí bohaté historie tohoto vrtulníku. Konec životnosti se ale pomalu blíží také u pěti transportních vrtulníků Mi-17 ev. č. 0825, 0828, 0832, 0836 a 0837. Stroje sice odlétaly jen asi polovinu z celkového resursu 8000 hodin, byly ale vyrobeny v létech 1987-1988 a již vyčerpaly svoji základní dobovou životnost stanovenou na 26 let. Výrobce nicméně umožňuje prodloužit životnost rodiny strojů Mi-17 podle posledních bulletinů až na 35 let, s tím že následně je možné tuto hranici ještě posunout max. o 1-2 roky a tak s ním podnik LOM Praha již o tomto kroku jedná. Každopádně v letošním roce by měl být ukončen provoz další „Sedmnáctky“ ev. č. 0837 a v letech 2023-2024 bude muset LOM Praha řešit náhradu i těchto spolehlivých dříčů. I přes pomalu se blížící konec životnosti prošly v letech 2015-16 dva stroje ev. č. 0825 a 0832 částečnou modernizací radionavigačního vybavení například v podobě indikátoru odchylky od kurzu Garmin GI-106A VOR/GS, dálkoměru Bendix King DME KN 63 s indikátory Bendix King KDI 572 (pilot) a KDI 573 (copilot), leteckého  S-mode odpovídače GTX-330D, radiovýškoměru Bendix King KRA-405B s indikátory KNI a digitálním ukazatelem DevCom LUN 1793, záchranného vysílače ELT a přístrojů (variometr LUN 1144, rychloměr LUN 1116, výškoměr LUN 1128) od české společnosti Mikrotechna Praha a.s. Oba stroje navíc mají kokpit plně kompatibilní pro použití NVG a jsou tedy primárně používány pro výcvik zahraničních žáků v nočním létání za použití brýlí nočního vidění. Sedmnáctce ev. č. 0832 byl navíc v letošním roce konečně nainstalován jeřáb Breeze-Eastern HS-29900, který prošel vojskovými zkouškami. Jeřáb Breeze-Eastern má při hmotnosti 49kg nosnost až 272kg a ke zvýšení bezpečnosti při jeho použití přispívá rovněž instalace speciální pyropatrony, která umožnuje nouzové přeseknutí ocelového lana při mimořádné situaci.

Pokud jde o leteckou techniku Centra leteckého výcviku, nelze zapomenout na ultralehký letoun Evektor EV-97R Eurostar ev. č. 2617, zakoupený v roce 2006, jenž je využíván k udržovacímu létání instruktorů a také jako kurýrní stroj. K doplňkovému civilnímu výcviku, který CLV také umožňuje, pak slouží dva letouny registrované v leteckém rejstříku ÚCL. Jedná se o jeden letoun Z-142 (OK-PNE), používaný v CLV od roku 2009, a jeden Z-43 (OK-WOI), zakoupený v roce 2013.

---

Vysvětlivky:

AČR – Armáda České republiky

GŠ AČR – Generální štáb Armády České republiky

MO – ministerstvo obrany

VzS AČR – Vzdušné síly Armády České republiky

VeVzS – Velitelství vzdušných sil

21. zTL – 21. základna taktického letectva Čáslav

22. zVrL – 22. základna vrtulníkového letectva Náměšť nad Oslavou

24. zDL – 24. základna dopravního letectva Praha-Kbely

25. plrp – 25. Protiletadlový raketový pluk Strakonice

26. pVŘPz – 26. pluk veleni, řizeni a průzkumu Stará Boleslav

SL Pce – Správa letiště Pardubice

CLV – Centrum leteckého výcviku Pardubice

tl – taktická letka

vl – výcviková letka

dl – dopravní letka

tslt – transportní a speciální letka

vrl – vrtulníková letka

AAT PDT – Air Advisory Team Pre-deployment Training – vrtulníkový poradní tým pro výcvik před nasazením

ASICIPPN – Airborne Surveillance and Interception Capabilities to meet Iceland’s Peacetime Preparedness – mise vzdušné ochrany Islandu

MFO Sinaj – Multinational Force and Observers Sinaj – název mise na Sinaji

EATT – European Air Transport Training – výcvik transportního letectva EU

JTAC – Joint Tactical Air Controller – předsunutý letecký návodčí

NaPoSy – Národní posilový systém protivzdušné obrany

NATINAMDS – Integrated Air and Missile Defense System – Systém integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATO

SOATU – Special Operation Air Task Unit – letecká jednotka speciálních sil

VVP – vojenský výcvikový prostor

601. skss – 601. skupina speciálních sil

SOF – Special Operations Forces – speciální síly

SpecS – Speciální síly AČR

 

---

Prameny:

článek „213. výcviková letka v roce 2014“, autor Tomáš Soušek, Letectví + kosmonautika 3/2014

článek „222. vrtulníková letka v roce 2014“, autor Tomáš Soušek, Letectví + Kosmonautika 5/2014

článek „242. transportní a speciální letka v roce 2014“, autor Tomáš Soušek, Letectví + Kosmonautika 7/2014

článek „243. vrtulníková letka v roce 2014“, autor Tomáš Soušek, Letectví + Kosmonautika 8/2014

článek „Vzdušné síly AČR v roce 2017“, autor Tomáš Soušek, ročenka Letectví + Kosmonautika 2017

článek „Omlazený Turbolet“, autor Tomáš Soušek, ročenka Letectví + Kosmonautika 2017

článek „CLV oslavilo 10 let“, autor Tomáš Soušek, Letectví + Kosmonautika 9/2014

článek „Program L-39NG má první zákazníky“, Flying Revue, 6/2015, www.flying-revue.cz

článek „Provoz Mi-24 v AČR zajištěn“, autor Tomáš Soušek, Letectví + Kosmonautika 3/2018

článek „Mohykán se loučí“, autor Jan Čadil, Letectví + Kosmonautika 5/2018

Ročenka Ministerstva Obrany ČR 2015

www.army.cz

Aircraft Industries www.let.cz

Aero Vodochody Aerospace a.s., www.aero.cz/cz/

www.vhu.cz