JAS-39 Gripen – 20 let ochráncem (nejen) českého nebe 5. díl

15. 3. 2026 Radim Špalek 38 Views 21. zTL Čáslav, 211. tl, JAS-39 Gripen

Rok 2024 přinesl 211. taktické letce možnost soustředit se zejména na výcvik jak v rámci národních aktivit, tak i mezinárodních cvičení pod patronací NATO. Další zahraniční nasazení do mise Air Policing bylo pro Gripeny plánováno až na příští rok 2025, takže hlavní úsilí celého personálu letky se zaměřilo zpočátku, v první polovině roku, na již zmiňované zahraniční akce. Nejprve to byla účast na TLP ve španělském Albacete, kde se 211. tl poprvé zařadila v rámci „Blue Air“do výcvikového kurzu „2024-1“, který dvojice pilotů absolvovala úspěšně jako vedoucí misí („Mission commanders“). Největší domácí událostí pak bylo květnové cvičení „Lion Effort 2024,“ které tradičně sdružuje všechny provozovatele strojů JAS-39 Gripen ze skupiny GUG (Gripen Users Group). Již pátý ročník hostila Česká republika na 21. zTL v Čáslavi, kam se Gripeny z Maďarska a Švédska slétly opět po devíti letech. Ihned poté přinesl červen účast na tradičním setkání tygřích letek – NATO Tiger Meet 2024 na německé základně Schleswig-Jagel. V druhé části roku pak již začaly probíhat přípravy na osmou zahraniční misi, tentokrát na Islandu – ASICIPPN (Airborne Surveillance and Interception Capabilities to meet Iceland´s Peacetime Preparedness Needs) 2025.

2024 / „Modří“ v TLP, čáslavský „Lion Effort“ a setkání tygrů na pomezí Baltu a Severního moře

Na přelomu ledna a února 2024 se měla dvojice pilotů 211. tl možnost zúčastnit jednoho z nejprestižnějších evropských výcvikových kurzů „Tactical Leadership Programme“ (TLP), který se již patnáctým rokem konal na španělské základně Albacete. Hlavním zaměřením TLP je přitom vyškolení nových velitelů leteckých operací, schopných takové kombinované mise nejen přesně naplánovat, ale následně také v celém „balíku“ strojů precizně provést. Pro taktické letectvo Vzdušných sil AČR (VzS AČR) byla účast na prvním turnusu TLP v tomto roce, s označením „2024-1“, pomyslným velkým návratem na „místo činu“, neboť po několika letech určité stagnace se čeští piloti znovu plnohodnotně zapojili do tohoto elitního programu aliančních letectev na straně „modrých“. Oba „žokejové“ 211. tl se tak stali v historii českého taktického letectva vůbec prvními piloty Gripenů, kteří tento náročný kurz úspěšně absolvovali a mohli tak nově působit ve funkci „Mission commander“.

Stručná historie TLP

Během studené války sdílelo sedm členských zemí NATO vzdušný prostor západního Německa v rámci obranné pozice studené války a bylo připraveno kdykoli zasáhnout v případě útoku Sovětského svazu a dalších signatářů Varšavské smlouvy. Uvědomovaly si proto dobře nutnost společných operací, společného výcviku a výchovy velitelů pro náročné mise leteckých úderů s mezinárodním obsazením v prostoru nasyceném pozemní protivzdušnou obranou, na kterou jednotky Varšavské smlouvy hodně spoléhaly a byla jí tak věnována patřičná pozornost.

V lednu 1978 s tímto cílem podepsaly Belgie, Kanada, Německo, Nizozemsko, Velká Británie a USA na německé letecké základně Fürstenfeldbruck dohodu o založení AAFCE TLP (Allied Air Forces Central Europe Tactical Leadership Programme ). První kurzy TLP měly formu dvoutýdenního semináře, na kterém letci diskutovali a formulovali taktiku, techniky a postupy mezi jednotlivými letectvy NATO. V září 1979 se TLP přesunulo na leteckou základnu Jever v severním Německu, kde byla délka kurzu prodloužena na čtyři týdny, aby zahrnovala i leteckou fázi. TLP, součást organizace NATO, převzala úkol vycvičit vedoucí letů, aby byli kvalifikovaní k plánování, briefingu a provádění mnohonárodních bojových leteckých misí s využitím smíšených bojových formací a k vedení mnohonárodních úderných skupin proti PVOS a pozemním cílům. Když TLP na konci roku 1988 ukončila činnost v Jeveru, bylo absolvováno 71 leteckých kurzů a téměř 2000 leteckých posádek NATO získalo diplom a kvalifikaci velitelů společných leteckých misí „Mission commander“.

Jelikož byli instruktoři TLP vybíráni z nejzkušenějších a nejrespektovanějších velitelů jednotek ze všech zapojených letectev NATO, stal se TLP až do konce studené války evropským centrem výcviku společných leteckých operací koaličních sil. I proto bylo nepochybné, že program taktického velení bude hrát důležitou roli i po skončení studené války a TLP tak skutečně pokračoval dále i v době, kdy se začaly počty aktivních jednotek u všech letectev v západní Evropě masově snižovat.

V březnu 1989 se TLP přestěhovalo na belgickou leteckou základnu ve Florennes, kde došlo k rozšíření personálu, úkolů a oblasti odpovědnosti. Byly přidány dvě pobočky a kromě leteckých kurzů začal TLP školit spojenecké síly v akademických kurzech a utvářel tak doktrínu NATO týkající se taktických leteckých operací. TLP, který začínal jako organizace centrální oblasti s posláním bránit západní německou hranici před vpádem vojsk Varšavské smlouvy, se přizpůsobil novým výzvám a připravoval budoucí taktické velitele na konflikty, které by mohly nastat v jakékoli geografické oblasti po celém světě. Počet zemí účastnících se leteckých a akademických kurzů TLP a připojujících se k programu se zvýšil. Kromě členských zemí začaly pravidelně vysílat vojenské specialisty do TLP i jiné státy, včetně některých nečlenských zemí NATO, aby byli vycvičeni ve všech dovednostech souvisejících s taktickými leteckými operacemi. Do roku 2012 se tak leteckých kurzů TLP zúčastnilo více než 7000 členů leteckých posádek.

Vzhledem k tomu, že se pozornost NATO v 90. letech a na přelomu tisíciletí postupně přesunula od původního potenciálního konfliktu ve střední Evropě, potřeboval TLP výcvikovou oblast, která by byla reprezentativní pro potenciální budoucí konflikty. S příchodem nového století tedy začaly členské státy TLP hledat nové a výhodnější lokality pro pokračování programu, aby se vypořádaly s komplikací rostoucího přetížení vzdušného prostoru ve střední Evropě, kdy základna ve Florennes začínala mít problémy s dostatkem vhodných pracovních prostorů nutných k efektivnímu výcviku. Poslední kurz v Belgii nesl označení „TLP 2009-3“a probíhal mezi 4. – 29. květnem 2009. Pro nás byl mimo jiné zajímavý tím, že se jej účastnila 212. taktická letka z 21. základny taktického letectva v Čáslavi s kvartetem L-159A tč. 6051. 6055, 6064 a 6065.

Pro pokračování TLP byla nakonec vybrána základna Albacete-Los Llanos v jihovýchodním Španělsku, která disponuje pro většinu roku skvělými meteorologickými podmínkami a hlavně také rozsáhlými letovými prostory ve svém okolí. Je vybavena moderní infrastrukturou, včetně účelové ubytovny s 500 lůžky, kompletním stravovacím a odpočinkovým zázemím, moderním hangárem pro opravy letadel a logistickým skladovacím prostorem. TLP začal působit ve slunné španělské oblasti Castilla la Mancha od července 2009. Právě v létě 2009 bylo podepsáno nové memorandum o porozumění (MOU), které umístilo TLP mimo přímou strukturu NATO a signovalo jej deset států – Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Nizozemsko, Spojené státy americké, Španělsko a Velká Británie. V roce 2024, poté co se Portugalsko již předtím několikrát zúčastnilo kurzů jako host, podepsalo s TLP memorandum o porozumění a získalo členství „full member“. Zatím posledním dvanáctým státem, který se k TLP připojil, bylo Švédsko na konci roku 2025.

Taktický velitelský program (TLP) připravuje spojenecké síly NATO na taktické letecké operace po celém světě. TLP je vytvořen na základě memoranda o porozumění mezi výše uvedenými dvanácti členskými státy NATO a ačkoli není přímou součástí Aliance, je s NATO propojen prostřednictvím dohody zaměřené hlavně na vojenskou doktrínu. S posláním zvýšit efektivitu spojeneckých vzdušných sil prostřednictvím rozvoje vedoucích schopností, plánování misí, briefingů, taktických leteckých operací a debriefingů a koncepčních a doktrinálních iniciativ se TLP zavazuje k následujícím úkolům:

• Příprava velitelů letů NATO a spojeneckých sil na funkci velitelů misí, kteří budou vést letecké údery koaličních sil.
• Výcvik spojeneckého leteckého a neleteckého personálu ve všech záležitostech souvisejících s taktickými kombinovanými leteckými operacemi.
• Seznámení nových partnerů a spojenců NATO s taktickými leteckými operacemi NATO.
• Poskytování taktických leteckých znalostí agenturám NATO.

TLP se těmto úkolům věnuje prostřednictvím výcviku a výuky spojeneckého personálu v leteckých a akademických kurzech a poskytováním mezinárodního fóra pro diskusi o taktických otázkách.
Instruktoři a školitelé v TLP jsou právem hrdí na svou reputaci, kterou si získali nejen poskytováním vynikajícího výcviku, ale také podporou přátelství a důležitého ducha spolupráce mezi jednotlivými leteckými jednotkami a tím pádem i národy. Není pochyb o tom, že celá generace letců velmi těží z lekcí, které se naučili jako účastníci TLP a své zkušenosti může dále předávat svým mladším kolegům.

Výcvikový kurz TLP (Tactical Leadership Programme) patří už několik desetiletí mezi nejdůležitější evropské výcvikové programy, jehož hlavním cílem je nejen zvýšení efektivity spojeneckých a partnerských vzdušných sil v oblasti taktického plánování vzdušných operací, ale zároveň také definování nejnovějších koncepčních či doktrinálních postupů při jejich realizaci. Letové kurzy TLP jsou primárně zaměřeny na přípravu nových velitelů leteckých operací, již výše zmíněných „Mission commanderů“, a hlavním cílem výcviku je především plánování a příprava komplexních misí typu COMAO (Composite Air Operations). Výcvikový program se zároveň nezaměřuje pouze na školení létajícího personálu, ale mentoringem procházejí i důležití zpravodajští důstojníci (Intel) a letovodi GCI (Ground Control Intercept).

Dvojice prvních českých pilotů, která na TLP 2006 v belgickém Florennes absolvovala kurz na straně „modrých“ s úspěšnou certifikací „Mission commander“. Oba příslušníci 212. taktické letky (tl) „sedlající“ stroje L-159A ALCA jsou zprava: kpt. David Řeha a kpt. Petr „Elvis“ Michenka, který v následujících letech prošel výcvikem na Gripenech a přesunul se tak do stavu létajícího personálu 211. tl. V roce 2024 pak působil již v hodnosti plk. gšt. ve funkci vedoucího oddělení taktického letectva na Generálním štábu AČR. (Foto archiv autora via 21. zTL)

Taktické letectvo AČR, reprezentované příslušníky 21. zTL v Čáslavi, patřilo v minulosti k pravidelným účastníkům kurzu TLP. V letech 2006 až 2009 absolvovalo program v rámci „Blue Air“, tehdy ještě na základně v belgickém Florennes, několik pilotů na „Alkáčích“ od 212. tl. První účast se přitom datuje ve dnech 19. června – 14. července 2006, kdy pětice „žokejů“ 212. tl participovala spolu se čtyřmi L-159A (mezi kterými byla trojice tč. 6058, 6065 a 6068) poprvé aktivně na letové fázi cvičení TLP v rámci „Blue Air“. Dalším nezanedbatelným primátem a oceněním pak bylo také to, že naši letci dostali na tuto akci pozvání jako první ze všech států bývalé Varšavské smlouvy. Z pilotů 212. tl se tehdy kurzu ve Florennes účastnili: velitel letky mjr. Petr Tománek, kpt. Petr „Elvis“ Michenka a kpt. David Řeha, přičemž oba posledně jmenovaní si „odnesli“ kvalifikaci „Mission commander“. Jako zajímavost můžeme ještě uvést, že „Alkaři“ nalétali během své první účasti na TLP celkem 45 misí v trvání téměř 100 hod.

Další část pilotů Alek a Gripenů zároveň prošla kurzem alespoň v roli nepřátelských sil „Red Air“. Prvotní cesta našich letců do elitního programu TLP však nebyla rozhodně jednoduchá a v podstatě šlo o víceletý a poměrně komplikovaný proces, při kterém museli čeští piloti nejprve dokázat své schopnosti a dovednosti účastí na řadě jiných aliančních cvičení, přičemž další podmínkou byla i prvotní účast na TLP pouze ve formě pozorovatelů. Po přesunu programu do Španělska na základnu Albacete od července 2009, však následovala perioda stagnace, kdy byly VzS AČR nuceny, vzhledem k chybějícím finančním prostředkům v období spojeném s nechvalně známou „Bílou knihou o obraně“ z roku 2011, na podobné aktivity sice nepochybně nedobrovolně, ale jinak zcela úplně rezignovat. Velení vzdušných sil se později snažilo tento nepříznivý vývoj ve výcviku zvrátit alespoň účastí našich pilotů v rámci oponentů „Red Air“, za které se v případě účasti na TLP nemusí platit. Plnohodnotné zapojení do kurzu TLP, jako součást hlavních síl „Blue Air“, je totiž pro „nečleny“ pochopitelně spojeno s poměrně vysokými finančními náklady za vyškolení každého jednotlivého pilota, což byl v našem případě dlouhou dobu hlavní kámen úrazu (státy účastnící se programu jako „full member“ platí pravidelné příspěvky).

Účast za „Red Air“ tedy nedala šanci přímo na certifikaci pilotů jako velitelů misí, ale přinesla alespoň unikátní zkušenosti z možnosti podílet se na plánování a realizaci náročných leteckých operací COMAO v mezinárodním prostředí. Vzhledem k ambicím českého taktického letectva po roce 2020, začalo postupně docházet k pozitivním krokům v oblasti výcviku a akvizicí, které měly přinést další schopnosti. Ty se projevily jednak realizací jinak dříve neprůchozích letových aktivit, mezi které patří například právě i vyškolení nových velitelů leteckých operací na TLP, nebo třeba účastí na větším počtu velkých mezinárodních cvičení po začátku ruské agresivní války na Ukrajině. Po značné přestávce se tak do vůbec prvního kurzu v tomto roce „TLP 2024-1“ mohli vrátit i dva vybraní piloti českých Gripenů, kteří by tak v případě konfliktu byli schopní vést mezinárodní leteckou misi NATO.

Přeletová formace trojice Gripenů na cvičení „TLP 2024-1“, kterou vede „sólák“ tč. 9244 alias „Cyber Tiger“. Všechny stroje jsou pro přímý let z Čáslavi až do dalekého španělského Albacete-Los Llanos vybaveny trojicí přídavných nádrží 1 100 l, tedy maximálním možným množstvím paliva. (Foto 211. tl)

Druhý a třetí týden kurzu TLP už je věnován realizaci skutečných letových misí, které se plánovaly od 29. ledna a jejich dějištěm se staly rozsáhlé vzdušné prostory jihovýchodního Španělska. VzS AČR nakonec do Španělska vyslaly trojici „sóláků“ JAS-39C (mezi nimi tč. 9238, 9244 „Cyber Tiger“) od 211. tl, které na Pyrenejský poloostrov přilétly už ve čtvrtek 25. ledna. Samotný přelet do 2 000 km vzdáleného Albacete byl realizován přímým letem, a po přibližně 2 hodinách a 25 minutách letu trojice českých „Gripů“ s mezinárodním volacím znakem „CEF 346“ v pořádku přistála na místě svého určení. Samotná trať letu vedla přes Německo, Rakousko, Itálii a Francii, kde piloti v oblasti Marseille pokračovali přes Středozemní moře nad Mallorcu a poté až do oblasti Alicante na pobřeží východního Španělska, odkud již zamířili přímo na základnu španělského vojenského letectva v Albacete-Los Llanos. Pro zajímavost lze dodat, že celou trasu letu piloti Gripenů absolvovali většinou v letové hladině FL 280 (28 000 ft) s průměrnou rychlostí 480 knotů.

Jednotlivé letové mise TLP se uskutečňovaly v odpoledním čase mezi 15. a 18. hodinou, přičemž pro piloty taktických letadel šlo v průměru o jeden a půl hodinové lety. Delší tříhodinové mise naopak absolvovala posádka aliančního stroje E-3A AWACS, která jako první vzlétala a naopak poslední přistávala. Letové dny TLP jsou pro piloty „Blue Air“ mimořádně náročné a představují v podstatě 12 hodin nepřetržité činnosti. Pro instruktory programu TLP jde o ještě obtížnější dny, neboť se svou přípravou začínají už dvě hodiny před účastníky kurzu. Samotný letový den TLP začíná v 10 hodin dopoledne úvodním briefingem, jenž trvá asi 30 minut a kde se řeší veškeré důležité informace. Kromě meteo a intel informací se zde probírá především scénář konkrétní mise, kdy instruktor odpovědný za tuto akci představuje její hlavní cíle a zároveň vybere velitele mise, který je mimochodem každý den jiný, včetně tzv. lídrů dílčích úkolů.

Dvojice JAS-39C tč. 9244 „Cyber Tiger“ a 9238 odlétá na jednu z misí během cvičení „TLP 2024-1“. Lety trvající v průměru hodinu a půl, včetně nutné zálohy paliva pro přelet na případné záložní letiště, vyžadovaly použití trojice „baků“ 1 100 l, stejně jako v případě samotného přeletu z ČR do Španělska. Gripen tč. 9238 pak nese také průzkumný a značkovací kontejner Litening 4i. (Foto José Antonio DF)

Po úvodním briefingu začíná intenzivní plánovací proces, vycházející z alianční doktríny, ve kterém účastníky vede a instruuje velitel mise. „Mission commander“ sice sám neplánuje, neboť jde o týmovou práci, ale celý proces řídí a vkládá do něj své zkušenosti. Má také právo rozhodnout o finální podobě letové mise a je plně zodpovědný za časový průběh plánování tak, aby všech 24 účastníků konkrétní akce bylo připraveno přijít okolo 14. hodiny na letovou stojánku ke svým letounům. Během několika hodin tak musí „Mission commander“ připravit kompletní plán mise.

„Mluvíme zde o smíšených vzdušných operacích COMAO, jichž se účastní čtyři desítky různých letounů, jednotky na zemi, bezpilotní prostředky. To vše musíte do plánu zahrnout a každému po jednotlivých krocích sepsat, co má dělat,“ vysvětluje jeden z dvojice českých absolventů kurzu.

„Cyber Tiger“ tč. 9244 opouští stojánku základny Albacete-Los Llanos a míří na start do jedné z misí během kurzu „TLP 2024-1“. Z trojice „baků“ jsou dva pod křídly opatřeny „tygřím“ zbarvením původně pro JAS-39C tč. 9241 „Wildcat“ z roku 2017. Samotná základna Albacete-Los Llanos je domovem křídla Ala 14 španělského vojenského letectva (Ejército del Aire) létajícího na strojích EF-2000 Typhoon. 142 Escuadrón křídla Ala 14 je přitom od roku 1986 členem NATO Tiger Association (NTA), takže se španělský a český personál měl možnost již několikrát potkat i na NTM. (Foto prap. Martin Král / 211. tl)

Po kompletním naplánování mise se ještě uskuteční závěrečná instruktáž, kde každý z účastníků probere svou část mise, jakou taktiku použije a domluví se na společném postupu, aby bylo dosaženo všech hlavních cílů zadané mise. Po přistání následuje důležitý debriefing a vyhodnocení celé mise, což přináší benefit poučit se jak z úspěšného provedení, tak i možných chyb. Opět podle jednoho z českých pilotů Gripenu se cvičení TLP od ostatních liší hlavně náročností, velkým rozsahem různých druhů misí i přítomností zkušených instruktorů, kteří se podílejí na zpětných rozborech plánování a provedení úkolů. Na všechny účastníky je navíc vyvíjen extrémní tlak, když během jednoho dne musí operaci nejen naplánovat a provést, ale navíc i vyhodnotit.

„Zatímco na jiných cvičeních se jede ve dvoudenním cyklu, kdy jeden den plánujete a druhý létáte, zde je vše zhuštěno do jednoho dne. Začínali jsme brzy ráno a končili pozdě večer, což bylo i vzhledem ke kumulující se únavě náročné zejména psychicky,“ komentuje stíhač s tím, že obtížnost zvyšovala i různorodost úkolů – žádná mise nebyla podobná té předchozí:

„Náročnost se stupňovala, žádný úkol se neopakoval. Organizátoři vždy přidali něco, co si vynucovalo jiný postup a jiný proces plánování,“ dodává „žokej“ Gripenu.

Celou účast našeho kontingentu ve Španělsku bylo nakonec možné hodnotit velmi pozitivně. Přesto, že se některé úkoly nepodařilo v plném rozsahu splnit, byl český tým s výsledkem na TLP spokojený. Díky zpětné vazbě od instruktorů i dalších kolegů totiž byli schopni vzít si z každé chyby cenné ponaučení do budoucna. Příslušníkům čáslavské 21. zTL se dařilo i mimo letecké operace. Celý kontingent byl jako jediný oceněn za podporu pilotům, jazykovou vybavenost a přístup technického personálu k životnímu prostředí.

„Naše letadla byla vyhodnocena jako nejlépe připravená, zahraniční kolegové ocenili i naši dobrosrdečnost a vstřícnost. Byli jsme jediní, kteří celé cvičení odlétali bez závad na technice,“ prozradil zástupce velitele 211. tl pro inženýrsko-leteckou službu (ILS), mjr. Jan Koudelka, který českému týmu na cvičení velel.

V úterý 13. února 2024 odpoledne bylo možné nad Krkonošemi spatřit novou unikátní formaci našich Gripenů a tankeru A-330MRTT (KC-30M). Příslušníci 211. tl si tak vůbec poprvé měli možnost vyzkoušet air-to-air tankování z víceúčelového Airbusu, který provozuje společná evropská jednotka MMU (Multinational Multirole Tanker Transport Unit), v rámci programu MMF (Multinational MRTT Fleet) z nizozemské základny v Eindhovenu. Připomeňme, že Česká republika je součástí MMF už od roku 2019 a dokončením certifikace KC-30M pro typ JAS-39 Gripen naše vzdušné síly poměrně netrpělivě očekávaly, aby rozšířily portfolio typů nutných k pravidelnému výcviku operačních pilotů taktického letectva. Až do této doby byli totiž čáslavští stíhači odkázáni buď na švédský TP-84T Hercules, americké KC-135R Stratotanker, italské KC-767 nebo německé A-400M Atlas. Program MMF, aktuálně jako projekt osmi států EU nebo NATO, cílí na vybudování mnohonárodní víceúčelové letky s 12 stroji Airbus A-330MRTT (KC-30M), která by u evropských letectev NATO doplnila zejména nedostatečné kapacity pro vzdušné tankování, transport materiálu, osob, či případně záchranné lety MEDEVAC.

Krásná večerní „náladovka“ zachycuje vůbec první nácvik air-to-air tankování mezi našimi Gripeny a Airbusem A-330MRTT (KC-30M) z mezinárodní jednotky MMU v Eindhovenu. Cvičný „dry contact“ bez přímého doplnění paliva proběhl mezi dvojicí hotovostních Gripenů s volacím znakem „Charlie Foxtrot 01/02“ a samotným tankerem T-054 letícím pod volačkou „Multi 19“ na okruhu zhruba mezi Vrchlabím a Dobruškou v letové hladině FL 230 (23 000 ft). (Foto 211.tl)

Ve vzdušném prostoru nad Krkonošemi se 13. února jednalo o tzv. „dry contact“, neboli nácvik bez přímého čerpání paliva za účelem potvrzení schopnosti doplnit palivo z A-330MRTT piloty našich Gripenů. Úplně první připojení k tankeru, operačně označovanému jako KC-30M, provedl zkušený instruktor air-to-air tankování z 21. taktického křídla. Následně se připojil hotovostní „sólák“, v kterém seděl na vystřelovací sedačce Martin-Baker Mk.10LS sám velitel 211. tl pplk. Vladimír „Snake“ Málek, jenž doplnil svoje postřehy z této akce:

„Tankování z tohoto letounu se zásadně neliší od jiných tankerů, zejména těch proudových, postupy jsou standardizované a samotné zařízení na doplňování paliva také. Tento letoun je ovšem ze všech těch dosavadních, na které jsme kvalifikovaní, největší. To trochu mění perspektivu při pohybu kolem tankeru. Pravidelná možnost cvičit s tankerem je velmi důležitá z hlediska kvalifikace pilota. Ta je dána předepsanými maximálními přestávkami, ale častější praxe významně přispívá k úspěšnosti, rychlosti připojení, následného doplnění paliva a zvýšení operačních schopností pilota.“

Podle pplk. Málka byla v té době většina pilotů 211. tl vycvičena k tankování air-to-air za dne a tuto kvalifikaci si pravidelně prodlužovala v rámci možností a dostupnosti tankovacích strojů. Doplňme, že víceúčelové Airbusy A-330MRTT (KC-30M) mohou poskytovat palivo oběma používanými způsoby, jak systémem zadního ráhna, neboli „boomu“, tak použitím kontejnerů na koncích křídel pro variantu „hadice-koš“, kterou používají i naše Gripeny. Česká republika může díky členství v MMF od října 2019 využívat ročně 100 letových hodin, určených mimo tankování za letu také k přepravě nákladu a osob (AČR již přitom měla v té době v jednotce MMU i část svého personálu). Po úspěšné zkoušce tankování bylo plánováno, že zhruba třetina této hodinové dotace „padne“ právě na výcvik AAR (Air to Air Refueling), který bylo nově možné lépe rozvrhnout dle operačních potřeb letky.

Do programu sdílených kapacit Multinational Multi-role Tanker Transport Fleet (MMF) bylo v té době zapojeno šest evropských států (Nizozemsko, Lucembursko, Belgie, Německo, Norsko a Česko. Další dva – Dánsko a Švédsko se připojily v roce 2025, čímž došlo i k navýšení objednávky na již zmiňovaných 12 Airbusů), které se společně podíleli na vybudování a fungování mnohonárodní jednotky MMU (Multinational Multirole Tanker Transport Unit), jež by měla ve finále disponovat deseti stroji A-330MRTT (KC-30M). Smysl celého programu byl hlavně už ve výše uvedeném doplnění dlouhodobě chybějících a nedostatečných kapacit tankerů v Evropě a zajištění evakuace raněných MEDEVAC či běžných přepravních úkolů. Hlavní operační základnou flotily MMF a jednotky MMU je přitom nizozemský Eindhoven, část letadel však operuje i z předsunuté operační základny, umístěné v německém Kolíně nad Rýnem. Protože certifikační proces Gripenů nabral kvůli Covidu nemalé zpoždění, tak Česko doposud využívala služeb flotily MMF pouze při rotacích kontingentů v misi předsunuté přítomnosti eFP (enhanced Forward Presence) v Litvě a Lotyšsku. Samotné, již zmiňované, první zkušební lety v rámci certifikace platformy JAS-39C/D pro tankování z letounů flotily MMF byly provedeny v říjnu 2022 v úzké spolupráci se švédským úřadem pro vyzbrojování FMV (Försvarets materielverk). Testování probíhalo ve švédském vzdušném prostoru a do testovacích letů se zapojily dva Gripeny od známé švédské zkušební jednotky TUJAS (Taktisk Utprovning JAS-39). Zkušební kampaň zahrnovala denní a noční lety v různých konfiguracích, které měly ověřit chování letounů v blízkosti Airbusu. Gripeny byly zároveň vybaveny snímači tlakových veličin na teleskopickém nástavci, jejichž účelem bylo měření tlakových sil na sondě AAR při tankování a také měření specifických tlaků v palivovém systému Gripenu.

Po dvou týdnech od prvního zkušebního „dry contact“ s našimi Gripeny v prostoru TRA 37 (Krkonoše) se posádka tankeru A-330MRTT (KC-30M) T-054 mnohonárodní jednotky MMU opět vydala do vzdušného prostoru ČR, aby zde uskutečnila první společnou „ostrou“ misi s českými Gripeny, zaměřenou na skutečné plnění paliva v rámci běžného výcviku AAR pilotů 211. tl. Ve skupině pěti JAS-39C, které během tříhodinového „okna“ provedly na okruhu mezi Čáslaví a Uničovem na 32 úspěšných „wet contacts“, byla i dvojice tč. 9235 a 9241 zachycená ve formaci s tankerem. (Foto 211. tl)

Po testovacích letech certifikačního programu následovalo jeho vyhodnocení, které zakončilo vydání závazného předpisu, jenž podrobně popisuje celou proceduru doplňování paliva z tankovacích strojů A-330MRTT (KC-30M) do strojů JAS-39 Gripen. Přestože byl tento certifikační proces ukončen ze švédské strany již v roce 2023, bylo nutné ještě získat schválení přímo od nizozemského úřadu pro vojenské letectví a následně ještě provést ověřovací „dry contact“ připojení českých Gripenů k tankeru A-330MRTT (KC-30M) za účelem potvrzení schopnosti doplňovat palivo z tohoto typu letounu. K tomu také došlo v našem vzdušném prostoru 13. února 2024, jak jsme si již uvedli výše. Teprve poté byl celý proces legislativně ukončen a piloti 211. tl mohli zahájit standardní výcvik s tankery jednotky MMU.

A ten začal skutečně neprodleně. Pouhé dva týdny po svém úvodním ověřovacím letu nad českým územím provedla posádka stejného tankeru A-330MRTT (KC-30M) T-054 v úterý 27. února 2024 úspěšně svou první tankovací misi AAR s českými Gripeny. Posádka Airbusu odstartovala z předsunuté operační základny v Kolíně nad Rýnem a v našem vzdušném prostoru se hlásila volacím znakem „MMF 14“, když „pilovala“ okruhy mezi Čáslaví a Uničovem na hladině FL 210 (21 000 ft). Pro stíhače 211. tl tak šlo tento den o vůbec první „wet contact“ z tankeru jednotky MMU, který se tentokrát uskutečnil zhruba ve vzdušném prostoru nad Pardubicemi. Pro úplnost ještě dodejme, že v průběhu tříhodinové „session“ se na orbitě se k Airbusu připojilo celkově pět „sóláků“ JAS-39C ze stavu 211. tl včetně letounů z ostré hotovosti QRA, jejichž piloti provedli celkově 32 úspěšných „mokrých“ spojení s tankerem. Tato „ostrá“ mise zároveň znamenala završení celého intenzivního národního certifikačního procesu pro letouny A-330MRTT (KC-30M) a naše stroje JAS-39C/D, což umožnilo konečně akcelerovat domácí výcvik AAR a využít Airbus i na četných budoucích zahraničních cvičeních, které měly následovat.

I když bylo již v září 2023 rozhodnuto o pořízení náhrady strojů JAS-39 Gripen v podobě letounů 5. generace F-35A Lightning II z USA, tak s provozem švédských stíhaček se v plánech VzS AČR počítalo reálně až do roku 2035 (samozřejmě za podmínky prodloužení pronájmu strojů po roce 2027). Z tohoto důvodu bylo také nutné, aby na našich Gripenech byly uskutečněny modernizace umožňující zachování jejich efektivní bojové síly až do tohoto data. Přestože jsou české Gripeny po softwarové stránce v rámci podmínek pronájmu neustále upgradovány, a v únoru 2022 obdržely tehdy nejnovější operačně zavedenou aktualizaci E20BL2, distribuovanou švédským úřadem FMV, tak specifickou problematikou jsou modernizace hardware vybavení, jež je přímo v majetku ČR, případně akvizice moderní protizemní i protiletadlové munice. Tehdy aktuální plánovaný upgrade, který 28. února 2024 představila ministryně obrany Jana Černochová vládě, ve skutečnosti slučoval dva modernizační programy v jeden, přičemž mělo jít v první řadě (jako téměř vždy) hlavně o úsporu finančních prostředků. Celý modernizační balík vycházel na 1,028 mld korun a týkal se primárně modernizace, označované jako tzv. „Block 2.1 upgrade“ a „Block 2.2 upgrade“, bez níž by letadla nesplňovala požadavky na plnění aliančních úkolů, ke kterým se Česko zavázalo. Zakázka se měla realizovat formou mezivládní dohody se Švédským královstvím, a k uzavření příslušného dodatku ke smlouvě mělo podle plánu dojít již v prvním pololetí roku 2024. Rozsáhlý upgrade se týkal systému identifikace, zabezpečené komunikace, schopnosti tankování za letu ve dne i v noci, nebo možnosti využívání nových zbraňových systémů.

Konkrétně byla plánována integrace nového odpovídače IFF Mode 5, což je klíčová schopnost NATO v oblasti rozeznávání mezi vlastní a cizí technikou. Další neméně důležitý krok představovala modernizace systému komunikace a aliančního datového spojení LINK16, jehož terminály MIDS LVT(4) bylo nutné upravit pro splnění nového bezpečnostního standardu BU2. Tento problém už v roce 2023 poměrně citelně ovlivňoval piloty 211. tl během misí na cvičeních NATO, kdy nebylo u našich Gripenů možné připojit se do sítě LINK16 právě z důvodu požadavků na vyšší stupeň zabezpečení. Dalším podstatným vylepšením měly naše stroje projít v oblasti AAR, kde probíhaly úpravy potřebné pro možnost tankování v noci, tedy vrcholné schopnosti, která zatím našim stíhačům chyběla. Spočívala zejména v instalaci nového osvětlení na krytu teleskopického nástavce, které svítí do prostoru před tankovací sondou AAR. Touto úpravou procházely české Gripeny postupně na základě certifikačního procesu švédského úřadu FMV z února 2022. Důležitou součástí plánované modernizace našich pronajatých strojů, pak měla být i integrace a pořízení některých úplně nových zbraňových systémů, použitelných v budoucnu také pro letouny F-35A. Dřívější modernizační plány, zhruba již okolo roku 2020, počítaly s tím, že do roku 2025 budou pro naše letouny JAS-39 Gripen integrovány nové typy protiletadlových řízených střel krátkého i středního dosahu a zároveň dojde k navýšení schopnosti podpory vlastních vojenských jednotek ničením pozemních cílů za všech povětrnostních podmínek zavedením letecké munice naváděné GPS. V prvním případě šlo zejména o náhradu již morálně zastaralých PLŘS krátkého dosahu AIM-9M Sidewinder, které naše stíhače čím dál více limitovaly ve většině scénářů blízkého manévrového boje na aliančních cvičeních nebo třeba v bilaterálních misích „Cross border“. V druhém případě u PLŘS pro BVR AIM-120C-5 AMRAAM nebyla situace na první pohled tak kritická, hlavně co se týká ohledu stáří protiletadlových raket a jejich bojové hodnoty, ale naopak o to více tristní díky celkovému, na dnešní bezpečnostní poměry zcela nedostatečnému počtu střel, kterými VzS AČR disponují z jediného nákupu před více než patnácti lety. V předchozím období byla sice pořízena alespoň nějaká pumová výzbroj kompatibilní i s typem L-159 ALCA v podobě „želených“ pum Mk.82 a naváděcích kitů GBU-12, ale právě dle zkušeností z aktuálně probíhajícího konfliktu na Ukrajině bylo jasné, že taktické letectvo potřebuje k úspěšné podpoře vlastních pozemních sil integrovat pumy schopné navádění dle GPS, které se nemusí spoléhat pouze na dnes již v mnoha ohledech problematické označení cíle pouze laserovým paprskem. V tomto případě by se mohlo jednat o některé pumy z rodiny SDB, či případně GBU-49 Paveway II Enhanced, ale podrobnosti k tomu nebyly dále uveřejněny. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo obrany mělo před sebou, jako jedinou reálnou variantu po roce 2027, vyjednání nové dohody se Švédskem o již druhém prodloužení pronájmu Gripenů až do roku 2035, pak bylo nasnadě, že by se v takovém případě našich strojů mohly v budoucnu týkat i další uvažované modernizace, které jejich výrobce plánoval již v roce 2024. V roce 2025 se tak mělo jednat o novou softwarovou edici „MS20 Block 3“ a o tři roky později i „MS20 Block 4“, jež měly postupně přinést především nárůst operačních schopností strojů JAS-39C/D, které již v provozu začínaly „kroutit“ třetí dekádu. Právě u posledních dvou softwarových edicí se zároveň počítalo s integrací nové výzbroje včetně protiletadlových střel středního dosahu AIM-120C-8 AMRAAM, které by VzS AČR měly získat patrně již v roce 2028 jako plánovanou hlavní výzbroj pro budoucí F-35A, nebo se zástavbou nové verze radaru PS-05/A Mark4 (který by byl zase nutný pro smysluplnou, byť v našich podmínkách zatím stále jen hypotetickou, akvizici protiletadlových střel dlouhého dosahu Meteor) a upraveného motoru RM-12 s vyšším výkonem.

Ve druhé půlce února 2024 dorazilo na švédskou základnu Såtenäs celkově sedm pilotů z Brazílie, Maďarska a České republiky, aby zde podstoupili jedenáct týdnů trvající přeškolovací kurz na stroje JAS-39 Gripen – tzv. „Conversion Training“. Od roku 2004 už takto prošlo podobným přeškolením na švédské Gripeny více než padesát českých stíhačů, a také v tomto roce platilo při výběru na 21. zTL v Čáslavi, že do Švédska mohl být odeslán pouze pilot 1. třídy taktického letectva s minimálním náletem 500 hodin. Po návratu zpět do Česka pak noví letci 211. tl podstoupili, stejně jako jejich předchůdci, další bojový výcvik zaměřený na procedury air-to-air, aby mohli být s kvalifikací „combat ready“ zařazeni do aliančního hotovostního systému NATINAMDS. Přes přirozený odchod zkušených „žokejů“ s mnoha stovkami a někdy i tisíci hodin, ať už z důvodů zdravotních nebo věkových, se i díky této obnově létajícího personálu 211. tl dařilo držet dlouhodobě cca dvě desítky aktivních pilotů „nadzvuku“.

V úterý 12. března 2024 uskutečnila 211. tl, při příležitosti oslav 25. výročí vstupu České republiky do NATO, průlet nad Prahou a to společně se svými německými kolegy. Celkově tak skupinu šesti strojů, které sledovaly tok řeky Vltavy a podívaly se tak mimo jiné třeba nad Karlův most, tvořily tři JAS-39 Gripen, dva Eurofightery EF-2000 Taifun a jeden transportní Airbus A-400M Atlas. Letouny byly rozděleny na dvě formace, kdy první tvořil čtyřmotorový A-400M spolu s dvojicí „Gripů“ a druhou potom naopak jeden vedoucí Gripen s párem Taifunů na křídlech. V jednom z českých strojů přitom seděl stále aktuální display pilot na tomto typu – kpt. Ondřej „Probe“ Španko. Smyslem průletu bylo také symbolické připomenutí čtvrtstoletí úspěšné spolupráce mezi českým a německým letectvem na společné ostraze vzdušného prostoru v podobě integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany států Severoatlantické aliance (NATINAMDS), který je jedním z hlavních úkolů a dlouhodobých příspěvků Česka do kolektivní obrany NATO. Velitelství systému NATINAMDS pro severní Evropu je v německém Uedemu a VzS AČR se staly jeho aktivní součástí ihned dnem vstupu České republiky do Aliance dne 12. března 1999. Tehdy ještě s legendárními stroji Mig-21, které byly v OH nebo chcete-li podle alianční terminologie QRA, v té době ještě systému NATINADS, vystřídány Gripeny od 1. července 2005.

Patrně nejdůležitější domácí cvičení VzS AČR v tomto roce se neslo ve znamení lva, který je již tradičně spojován s aktivitami uživatelů švédského supersoniku JAS-39 Gripen. Ti se sdružují v Gripen Users Group (GUG), tedy skupině umožňující předávat si zkušenosti s provozem této platformy. „Nejviditelnějšími“ aktivitami tohoto sdružení pak jsou nepochybně mezinárodní cvičení „Lion Effort“, kde probíhají i konkrétní letové mise zaměřené na procvičení množství scénářů air-to-air i air-to-ground. U nás se toto cvičení konalo již podruhé, když první tuzemský ročník „Lion Effort 2015“ proběhl také na 21. zTL v Čáslavi. Není asi potřeba dodávat, že za posledních devět let se v Evropě podstatně zhoršila bezpečnostní situace, která byla ovlivněna zejména bezprecedentní otevřenou agresí Ruska proti Ukrajině od února 2022. Tento faktor a mnohé zkušenosti z více než dva roky trvajícího konfliktu se proto cvičení „Lion Effort 2024“ snažilo reflektovat do scénářů svých misí.

Mezinárodní letecké cvičení skupiny GUG – „Lion Effort“ se konalo v celkovém pořadí již po páté, ovšem tento rok poprvé se Švédskem v roli člena NATO, což umožnilo akcelerovat společný výcvik na nové partnerské úrovni. Zapojilo se do něj na 500 vojáků, z toho cca 150 ze zahraničí, přičemž do letových akcí probíhajících mezi 14. – 23. květnem se zapojila více než dvacítka letounů z Česka, Maďarska, Švédska a také od civilní kontraktorské společnosti Draken Europe, která podporovala cvičení strojem Falcon 20 G-FFRA specializovaným na REB. Právě s ohledem na vedení činnosti v podmínkách radio-elektronického boje, se součástí „Lion Effort 2024“ stalo i další tradiční cvičení zaměřené právě na mise v prostředí REB, nebo chcete-li ECM, s názvem „Ramstein Guard 2024“. To se u nás konalo v posledních letech téměř každoročně, byť pouze v „národním“ formátu, a jeho hlavní náplní přitom je právě vedení bojové činnosti v podmínkách rušení signálu GPS, palubních radiolokátorů a rádiového spojení.

Jak napovídají thajská a brazilská vlajka přítomné na znaku „Lion Effort 2024“, tak obě tyto země se měly cvičení také účastnit. Thajsko tak prostřednictvím Royal Thai Air Force (RTAF) skutečně učinilo a do Čáslavi vyslalo šest osob včetně čtyř aktivních pilotů ze stavu 701. sq. „Sharks“ / 7. wingu na základně Surat Thani, a to do role pozorovatelů, ovšem bez vlastních strojů JAS-39C/D. Kontingentu velel vysoký činitel RTAF – G/C Sithipol Pomtri a thajci se mohli účastnit nejen plánování letových misí, ale nakonec i jejich realizace v podobě účasti na zadních „instruktorských“ sedačkách „spárek“ JAS-39D jak našeho, tak i švédského vojenského letectva. Naproti tomu Brazílie, která plánovala svou premiérovou účast s transportním letounem KC-390 Millennium, o jehož pořízení pro VzS AČR v té době jednalo naše Ministerstvo obrany, musela svou účast nakonec zrušit těsně před začátkem cvičení z důvodu katastrofálních záplav, zejména na jihu země ve státě Rio Grande do Sul, kdy bylo potřeba využít všech dostupných přepravních kapacit při transportu pomoci do extrémně postižených oblastí.

Pro účely cvičení bylo samozřejmě potřeba také zorganizovat oponenty v podobě letounů sdružených v „Red Air“, které měly působit ve scénářích jednotlivých misí proti Gripenům všech účastnických států zařazených naproti tomu společně do tradičních sil „Blue Air“. Této role se zhostily zejména německé EF-2000 Taifun od TLG-74 (Taktische Luftwaffengeschwader) působící nad Českou republikou ze své domovské základny v Neuburgu a ze severu pak „modré“ v misích „ohrožovaly“ především polské F-16C/D Jastrzab ze stavu 31. BLOT (Bazy Lotnictwa Taktycznego) Poznaň-Krzesiny, kde jsou sdílené 3. a 6. ELT (Eskadra Lotnicza).

Pěkná scenérie západu slunce nad stojánkou Gripenů švédského Flygvapnetu od 72. division (letky) „Ghost“ / křídla F7 „Skaraborgs“ na základně Såtenäs. Zleva JAS-39C tč. 215, 214 a dvojice „spárek“ JAS-39D tč. 830 a 827. (Foto mjr. Ivo Kardoš / 211. tl)

Oproti roku 2015 byl počet letounů působících přímo z 21. zTL v Čáslavi o něco menší, což se samozřejmě odrazilo na velikosti jednotlivých kontingentů. Švédský Flygvapnet se tak tentokrát prezentoval pouze se šesticí „Gripů“ v podobě čtveřice „sóláků“ JAS-39C tč. 214, 215, 227, 277 a dvojice „spárek“ JAS-39D č. 827, 830 od 72. division (letky) „Ghost“ / „Skaraborgs“ Flygflottilj F7 (křídla) na základně Såtenäs. V Čáslavi se také krátce objevil i jeden cvičný stroj Sk.60 (tč. 105) ve zbarvení připomínajícím nadcházející konec služby tohoto legendárního švédského typu u Flygvapnetu (1963-2023), ale do cvičení samotného se přímo nezapojil. Tento typ však byl dobře znám mnoha našim pilotům, kteří v minulých letech prošly přecvičením na Gripeny právě v Såtenäs. Velitelem švédské skupiny během „Lion Effort 2024“ byl jeden z velmi zkušených „žokejů“ typu JAS-39 s nickem „Jinx“ a nalezli bychom zde i jednoho z trojice pilotů, kteří v tu dobu měli na Gripenu „zaknihováno“ přes 2000 letových hodin s přezdívkou „Spicer“ (nás mohlo těšit, že jedním z této trojice byl i příslušník 211. tl – pplk. Michal „Macro“ Daněk, který této mety dosáhl v září 2021 jako teprve druhý v pořadí). „Skaraborgs“ Flygflottilj F7 sloužilo v letech 2005-2015 jako cvičná jednotka pro domácí i zahraniční piloty Gripenů, kteří zde procházeli pravidelnými přeškolovacími kurzy „Conversion Training“. I když je od roku 2016 křídlo označeno v řadách Flygvapnetu opět jako bojové, tak roli školicího centra plní stále. Proto také disponuje dostatkem zkušeného letového personálu, který se navíc intenzivně připravuje na zavedení nové verze Gripenu – JAS-39E, neboť křídlo F7 se má v příštích letech stát prvním bojovým útvarem švédského vojenského letectva s touto verzí. Hlavní změnou pro švédský kontigent však byla možnost účastnit se cvičení vůbec poprvé jako plnohodnotný člen NATO bez všech omezení a plně dle aliančních standardů.

Maďarské vojenské letectvo – Magyar Légierő, přilétlo na cvičení s pěticí Gripenů – z nich byly čtyři „sóláky“ JAS-39C EBS HU tč. 30, 31, 34, 37 a jedna „spárka“ JAS-39D EBS HU č. 44 (jako zajímavost je možné uvést, že se jedná o letoun, který nahradil „spárku“ tč. 42, která byla zničena v Čáslavi během přistání 19. května 2015 v rámci probíhajícího cvičení „Lion Effort 2015“) od 1. taktické bojové letky „Puma“ / 101. letecké brigády „Szentgyörgyi Dezső“ na základně v Kecskemétu. Maďarskému kontingentu v Čáslavi velel rovněž jeden z nejzkušenějších maďarských pilotů typu JAS-39 Gripen pplk. Tibor Molnár, který se na švédské supersoniky přeškolil již v roce 2007.

Provozní stojánka 211. tl hostila na cvičení „Lion Effort 2024“ Gripeny Magyar Légierő – čtveřici „sóláků“ JAS-39C EBS HU tč. 30, 31, 34, 37 a jednu „spárku“ JAS-39D EBS HU č. 44 ze stavu 1. taktické bojové letky „Puma“/ 101. letecké brigády (MH vitéz Szentgyörgyi Dezső 101. Repülődandár) na základně v Kecskemétu. Zajímavostí je, že část Gripenů měla na SOP ještě starý název jednotky „59th TFW“, který platil do konce roku 2022. Od 1. ledna 2023 se 59. základna v Kecskemétu změnila na 101. leteckou brigádu, což se odrazilo i na novém značení „101st AW“, jak je názorně vidět na nejbližším „Gripu“ tč. 30. V pozadí nezaměnitelná dominanta města Čáslavi – štíhlá silueta věže kostela sv. Petra a Pavla, která se tyčí do výšky 88,5 metru, čímž se řadí mezi nejvyšší stavby tohoto typu v Čechách. (Foto mjr. Ivo Kardoš / 211. tl)

Největší účast na „Lion Effort 2024“ pak měli samozřejmě „domácí“. VzS AČR do cvičení vyslaly cca šestici Gripenů 211. tl z domácí 21. zTL v Čáslavi (potvrzena účast „sóláků“ tč. 9236, 9240, 9242 ve speciálním zbarvení „Lion Effort 2024 / NTM 2024“ již tradičně na SOP a kanárdech, 9243, plus obě naše „spárky“ tč. 9819 a 9820). 212. tl pak participovala se svými L-159A (na letových akcích potvrzena tč. 6050, 6051, 6052, 6053, 6060, 6070). Pro obě taktické letky z Čáslavi bylo cvičení důležitou aktivitou, ale zároveň ne jedinou, takže z hlediska nasazení konkrétního počtu strojů musely vycházet z dalších plánovaných akcí, které měly následovat už v červnu. Pro 211. tl to byl tradiční „NATO Tiger Meet 2024“ na severoněmecké základně Schleswig-Jagel a 212. tl měla s „Alkáči“ zamířit dokonce až do dalekého Portugalska na cvičení „Hot Blade 2024“, což je primárně „vrtulníkářské“ cvičení, na kterém Alky fungují v roli „agresorů“.

Společné foto účastníků cvičení „Lion Effort 2024“, které v první řadě reprezentují představitelé švédského i maďarského kontingentu a dále velitelský sbor čáslavské letecké základny včetně zástupců všech tří čáslavských letek – 211. tl / 212. tl / 213. vl a také samotný velitel 21. zTL – brig. gen. Jaroslav Tomaňa. (Foto 21. zTL via honvedelem.hu)

Hlavním ideovým námětem pro „Lion Effort 2024“ byl konflikt s fiktivním protivníkem, přičemž přímé scénáře jednotlivých misí se snažily implementovat i reálné bezpečnostní hrozby, které vycházely z aktuální války na Ukrajině. Nejdůležitějším úkolem bylo vybojování vzdušné převahy (Air Superiority) za pomocí ofenzivních i defenzivních operací proti letounům „Red Air“. Následovalo potlačení PVO „červených“ a útoky na další primární cíle, což mohly být jak pozemní velitelské a logistické uzly, tak třeba i nepřátelské stroje AWACS, či ELINT. Během osmi letových dnů byly v dopoledních časech mezi 10:00 a- 11:30 hod. uskutečňovány komplexní mise COMAO (Composite air operations) podle detailních scénářů za koordinace všech účastníků. Ty se odehrávaly nejčastěji v pracovních prostorech „LION 1“ a „LION 2“ situovaných spíše v severní a východní části ČR (viz níže zobrazená mapa jednotlivých zón). Jeden ze scénářů misí COMAO například počítal s defenzivní operací, kdy je střežen vybraný vzdušný prostor letouny „modrých“ s úkolem určitého druhu CAP (Combat air patrol), který je následně napaden útočnými letouny „červených“, jehož musí stroje „Blue Air“ odrazit a následně využít iniciativy a přejít do rychlého protiúderu. V odpoledních hodinách mezi 15:00 – 17:00 hod. pak následovaly doplňkové mise „Shadow Wave“, známé i z jiných podobných cvičení jako např. NATO Tiger Meet apod. Tyto odpolední letové akce se primárně odehrávaly v prostoru „LION 3“ (jižní Cechy) a zaměřeny byly jak na úkoly CAS (Close air support), tak na blízký manévrový vzdušný boj ACT (Air combat training). Létalo se však i v „běžných“ výcvikových prostorech TRA aktivovaných pro potřebnou dobu nad Vysočinou a poblíž 22. základny vrtulníkového letectva (zVrL) v Náměšti nad Oslavou. I když platí, že do misí „Shadow Wave“ s nižším počtem strojů a jednoduššími náměty jsou často vysíláni spíše mladší piloti s menší letovou praxí u bojových jednotek, aby získali své první zkušenosti ze spolupráce v aliančním prostředí, tak nic nebránilo tomu, aby tyto mise doplnil i nácvik tankování za letu z již dobře známého A-330MRTT (KC-30M) společné jednotky MMU. Například 16. května 2024 takto operoval v našem vzdušném prostoru Airbus T-054. Dodejme, že podobně jako na ostatních cvičení Aliance, i na „Lion Effort 2024“ působila většina letecké techniky i personálu na straně „modrých“, kde tím pádem také probíhala hlavní edukativní činnost.

Mapa letových prostorů používaných během cvičení „Lion Effort 2024“. Proti roku 2015, kdy se v Čáslavi konalo předchozí setkání členů GUG (Gripens User Group), byly letové prostory o něco menší, což ale korespondovalo s nižším počtem participující letové techniky. (Odbor bojové přípravy Velitelství vzdušných sil AČR)

Hlavním cílem většiny scénářů pro vybojování vzdušné převahy bylo procvičení taktiky a postupů vedení vzdušného boje mimo vizuální dohlednost BVR (Beyond visual range). Protože se však pro „Lion Effort 2024“ nepodařilo zajistit vyhrazené prostory s dostatečnou rozlohou i výškovým rozsahem, jak by bylo potřebné pro nelimitovaný boj BVR, tak musela přijít částečná improvizace a přizpůsobení se dostupným podmínkám. V první řadě šlo o švédskou stranou používané protiletadlové střely dalekého dosahu Meteor, které svými parametry v současné době ve většině případů „deklasují“ nejrozšířenější PLŘS středního dosahu AMRAAM, ať se jedná o starší verzi AIM-120B, stále hojně používanou, tak i novější varianty AIM-120C-5 (ta je ve výzbroji našich Gripenů), C-7 i C-8. Takže během „Lion Effort 2024“ byly po vzájemné dohodě všech účastníků používány simulačně pro BVR pouze PLŘS AIM-120C, aby ani jeden ze soupeřů neměl technologickou výhodu. Nepochybně v tom však sehrál roli i fakt, že omezený prostor vyhrazených zón pro cvičení by stejně neumožnil letcům Flygvapnetu plně využít dálkový potenciál Meteorů. Nehledě na preferenci taktiky BVR, která je logicky upřednostňována v celém NATO, však docházelo během misí zaměřených na vzdušný boj i na realizaci scénářů blízkého manévrového boje při vizuální dohlednosti. V tomto směru bylo hodné zaznamenání, že zatímco na „Lion Effort 2015“ švédské letectvo používalo jako relativní novinku přilbový zaměřovač HMD Cobra, tak letos ani jeden „žokej“ Flygvapnetu tuto progresivní technologii nepoužil. Podle všech indicií se však zdá, že švédské letectvo s těmito přilbovými zaměřovači v posledních letech příliš necvičí. Důvodem by možná mohl být fakt, že omezený prostor v kabině se sedačkou Martin-Baker Mk.10LS nutí piloty umístit rozměrnou napájecí a paměťovou jednotku HEASM (Head Equipment Assembly Service Module) do síťované kapsy přímo na anti-g vestě pilota, což sami Švédové hodnotí jako poměrně problematické řešení zvláště při potencionálních obratech s velkým přetížením, které je v blízkém manévrovém boji naopak zcela běžné. Zajímavé bylo také to, že švédské Gripeny létaly s „registry“ PLŘS IRIS-T, zatímco maďarské „Gripy“ nepoužívaly během misí „registry“ vůbec žádné.

Před cvičením „Lion Effort 2024“ byl JAS-39C tč. 9242 opatřen novými polepy, tentokrát v modro-bílo-červené „národní“ kombinaci a to na tradičních místech, tedy SOP s přechodem do hřbetu trupu a kanárdy za kabinou. Protože 211. tl čekalo nejprve v květnu toto setkání skupiny GUG (Gripens Users Group) a následně hned v červnu tradiční NATO Tiger Meet 2024 na severoněmecké základně Schleswig-Jagel, tak vznikl originální nápad zkombinovat obě události do jednoho zbarvení. V reálu pak „Grip“ nesl z levé strany kresbu tygra pro NTM 2024 a z pravého boku pak podobným stylem provedený námět lva, který se objevil i na znaku celého cvičení „Lion Effort 2024“. Pravdou je, že „tygří livery“ v modro-bílo-červené kombinaci nebylo úplně „to pravé ořechové“, zvláště pro konzervativní členy spotterské obce, ale nové „vlajkové lodi“ 211. tl se rozhodně nedala upřít originalita, tak jako v mnoha předešlých realizacích na českých Gripenech. Celá pětice fotografií JAS-39C tč. 9242 pochází z 16. května 2025, kdy čáslavská základna organizovala „spotters day“ pro registrované a prověřené účastníky z řad leteckých entuziastů. Počasí sice této akci úplně nepřálo, protože po celý den vanul poměrně silný vítr, kvůli kterému byly také všechny starty bez výjimky prováděny z méně používaného směru RWY 13, ale to nemohlo spottery odradit. Zajímavým zpestřením mezi dopolední misí COMAO a odpolední „Shadow Wave“ pak bylo vystoupení českého display pilota na typu JAS-39 Gripen, jímž byl stále od roku 2021 kpt. Ondřej „Probe“ Španko. Ten využil novou „vlajkovou loď“ 211. tl – „sólák“ tč. 9242, který tento den působil mezi Gripeny na letové akci. Proto byl podvěšen standardní konfigurací pro toto cvičení tvořenou párem „baků“ 1 100 l pod křídly, jedním „registrem“ CATM-9 na pravém wingtipu a tč. 9242 mělo navíc ještě na závěsníku pod trupem značkovací a průzkumný kontejner Litening 4i. Toto podvěšení vylučovalo ve vzduchu nízko nad zemí nějaké větší „evoluce“, ale Ondra Španko dokonale předvedl stále ještě novotou „vonící“ speciální zbarvení „Gripu“ z obou odlišných stran, takže fotografové, včetně autora textu, byli spokojeni. Lahůdkou, která se příliš často nevidí, přitom byl nízký low-pas s otevřeným podvozkem a vytaženým teleskopickým nástavcem pro tankování paliva, tak jak je zobrazen na jednom ze záběrů níže. „Sólák“ tč. 9242 přitom nesl každou přídavnou nádrž v jiném barevném provedení z předchozích speciálně upravených „Gripů“. Vlevo to byl žluto-oranžový „bak“ s černými tygřími pruhy (ex tč. 9241 „Wildcat“ pro NTM 2017) a vpravo pak modro-bílo-červená přídavná nádrž (ex tč. 9234 „100 let letectva a PVO“ pro NTM 2018). Tyto někdy trochu „divoké“ kombinace barevných „baků“ nejsou na českých Gripenech, zvláště v posledních letech, neobvyklé, protože hlavním důvodem je jejich omezený počet, který má 211. tl k dispozici. Gripeny 211. tl již v roce 2024 nesly kompletně vnější křídelní závěsníky v provedení „NATO Standard“, což je dobře vizuálně identifikovatelné podle rozšířené části pylonu na spodní části s dvojicí modrých pruhů. Tyto závěsníky umožňují navěšení jak protizemní munice, u nás aktuálně pum Mk.82 a GBU-12/B Paveway II, tak i PLŘS AIM-9M a AIM-120C-5 za podmínky použití nových adaptérů MML (Multi Missile Launcher). České „Gripy“ se tak po bezmála dvaceti letech konečně staly s tímto novým hardwarem „multirole ready“… (5x Foto Radim Špalek)

Na závěr se můžeme pokusit shrnout zkušenosti z „Lion Effort 2024“ a podívat se na malé srovnání obou ročníků, které se konaly na 21. zTL v letech 2015 a 2024. Celkově se během aktuálního ročníku uskutečnilo přes 200 letů, které obnášely dotaci více než 300 hodin. Opět se prokázala užitečnost komparace zkušeností všech účastníků s provozem stejné platformy. Ve většině případů si takové know-how každý uživatel spíše chrání, takže v tomto ohledu je cvičení unikátní příležitostí porovnat přípravu strojů, plánování, provedení i následný debriefing jednotlivých misí z jiného „úhlu pohledu,“ což může být dobré k zefektivnění všech procesů.

U 211. tl bylo nejviditelnějším progresem proti „Lion Effort 2015“ zvýšení účasti v misích CAS, kde piloti Gripenů využívali značkovací a průzkumné kontejnery Litening 4i, s kterými již byli po více než pěti letech používání dokonale obeznámeni a mohli tak využívat jejich přednosti při identifikaci a napadání přidělených cílů. Je však dobré znovu připomenout, že mise air-to-ground jsou pro 211. tl stále pouze doplňkovou aktivitou v okamžiku, kdy dokáže splnit úkoly v rámci NATINAMDS a ochrany vzdušného prostoru ČR a okolních států NATO, což neobnáší jen službu v hotovostním systému QRA, ale i pravidelný výcvik nezbytně nutný třeba i v rámci pravidelného nasazení v aliančních misích.

Proti „Lion Effort 2015“ došlo také k značnému zvýšení použití služeb tankovacích strojů. V podstatě téměř každý letový den se pohyboval na okruhu mezi Vrchlabím a Čáslaví jeden Airbus A-330MRTT (KC-30M) z alianční jednotky MMU, který plnil roli „nebeské benzínky“ pro „modré“ i „červené“, což v konečné fázi umožňovalo prodlužovat „playtime“ jednotlivých scénařů hlavně u misí vzdušného boje, kde bývá spotřeba paliva téměř vždy zvýšená díky častému použití forsážního režimu motorů. Byla to také první názorná ukázka, jaké nové možnosti přinesla letošní certifikace tankovacích Airbusů do pravidelného výcviku pilotů 211. tl, které v blízké budoucnosti čekalo zahájení procedur k dosažení nejvyšší mety AAR v podobě doplňování paliva za tmy.

V červnu se na základně Schleswig-Jagel v severozápadním Německu, „co by kamenem do Dánska dohodil a zbytek došel“, konal tradiční „NATO Tiger Meet 2024“, jehož hostitelem se stala jednotka TLG-51 „Immelmann“ (NTM ve Schleswigu přitom měly zajímavou historii – první se konal v roce 2004, druhý v roce 2014 a po dalších deseti letech se zde nyní tygři sešli potřetí). Prestižního setkání tygřích letek se v tomto roce zúčastnil pouze jeden vyslanec našeho vojenského letectva a tím byla 211. tl z 21. zTL v Čáslavi se svými Gripeny. Druhá „tygří“ jednotka VzS AČR, 221. vrl z 22. zVrL v Náměšti nad Oslavou, která byla roky v NATO Tiger Association dobré známá díky svým ikonickým strojům Mi-24 Hind, procházela od roku 2023 stále procesem přezbrojení na vrtulníky systému H-1 (AH-1Z Viper a UH-1Y Venom), takže k plnohodnotné účasti na tomto cvičení s novou technikou ještě nebyla způsobilá, ale pro udržení stávajících kontaktů s ostatními letkami vyslala několik zástupců v roli pozorovatelů.

Příběh „The Silver Tiger Trophy“ začal v roce 1977, kdy se poprvé konalo setkání „tygrů“ – Tiger Meet v rámci mezinárodní letecké přehlídky „International Air Tattoo“ na letecké základně RAF Greenham Common. Podle staré tradice v armádní komunitě se na konci NTM vyměňují dárky mezi jednotlivými letkami, a byl při této příležitosti na žádost ředitele RAF Benevolent Fund, zesnulého Paula Bowena, londýnským klenotnictvím Mappin & Webb darován tygří komunitě vzácný stříbrný tygr na podstavci ze dřeva. Ten se brzy stal trofejí, která se během NTM uděluje nejlepší tygří letce na základě hlasování členů NTA. Vítěz si ji přitom ponechá jako putovní až do dalšího ročníku NATO Tiger Meet, a poté má tu čest připevnit na dřevěnou podstavu trofeje malou stříbrnou cedulku s ročníkem, kdy jeho jednotka trofej vyhrála, aby ji všichni mohli navždy vidět.

Součástí NATO Tiger Association (NTA), organizace sdružující „tygří“ letky, jsou se statusem plného členství, neboli „full member“, dvě naše letky, a to již poměrně dlouhou dobu. Zcela první kontakty s NTA však navázala už 1. letka, 11. slp na počátku 90. let, která se svými stroji Mig-29 operovala z dnes již zaniklé základny v Žatci. „Motorem“ snah o spolupráci s „tygry“ z NATO přitom byl nesporně mjr. Josef „Tiger one“ Hlava, který v této době 1. letce také nějaký čas přímo velel. Bohužel následné „reo-redi“ v našem vojenském letectvu, které akcelerovalo od roku 1993, nedalo „žateckým tygrům“ možnost zapojit se do NTA jako plnohodnotný člen. Díky neutuchajícímu entuziasmu pilotů a pozemního personálu se však podařilo tuto „tygří“ tradici přeci jen držet při životě. Nejprve u 1. letky, 1. slp v Českých Budějovicích a od roku 1995 pak u 41. slt na 4. zSL (základně stíhacího letectva) v Čáslavi (od 1. října 1997 pak na 4. zTL – základně taktického letectva). 41. stíhací letka převzala od 1. letky, 1. slp výzbroj v podobě strojů Mig-23ML/U a s „bednami“ působila v Čáslavi až do konce roku 1998, kdy byly poslední Migy-23ML vyřazeny z provozu a nahrazeny Migy-21 ve verzích MF/MFN a UM. 41. slt se změnila od 1. prosince 2003 na 211. tl v závislosti s přeznačením základny v Čáslavi na 21. zTL. I když „jednadvacítky“ patřily k legendám našeho vojenského letectva, tak jejich avionické vybavení, byť po provedené modernizaci na verzi MFN, nedostačovalo k tomu, aby 211. tl navázala v NTA větší spolupráci a zúčastnila se s nimi aktivně přímo některého z Tiger meetů. Přezbrojení na švédské supersoniky JAS-39 Gripen v roce 2005 však umožnilo letce postupně akcelerovat své snahy, které se odrazily v první účasti na NTM 2008 ve francouzském Landivisiau, kam 211. tl přilétla se svými Gripeny a zpět se vracela se statusem „probationary membership“, neboli zkušebního členství.

Obě fotografie The Silver Tiger Trophy vznikly po vítězství 211. tl na NTM 2010 v holandském Volkelu, takže v tu dobu se na podstavci z českých úspěchů nacházel pouze štítek připomínající výhru 331. lbvr na NTM 2002 v portugalské Beji. (Foto archiv autora via Žatecký a Lounský deník a Náchodský deník)

Následovala pravidelná účast na následujících setkání „tygrů“, takže na NTM 2010 v holandském Volkelu přišla dlouho očekávaná historická chvíle, když tygří komunita přibrala 211. tl jako svého nového plnohodnotného člena – „full member“. Účast na NTM 2010 pak byla navíc zcela nečekaně korunována ziskem prestižní „The Silver Tiger Trophy“, tedy cenou pro nejlepší tygří letku na základě hlasování jednotlivých členů NTA. Až do této doby, po 14 letech plného členství, je to pro 211. tl zatím jediný úspěšný zápis na podstavec této stříbrné sošky, kterou v roce 1977 darovala NTA renomovaná anglická klenotnická firma Mappin & Webb a od této doby je jako putovní každý rok udělována nejlepší tygří letce.

Čáslavské „supersoniky“ však s přijetím do NTA „předběhli“ vrtulníkáři z Přerova, létající na již zmiňovaných strojích Mi-24. Pokud jsme zmínili jméno mjr. Josefa Hlavy v případě „tygřího nadzvuku“, tak pro dvojici slov „Tiger Hind“ u nás existuje také jedna osoba, která je s ní nerozlučně spjata a pro české vrtulníkáře v NTA udělala neskutečně moc. Je jím nynější pplk. v. v. Jaroslav „Jerry“ Špaček, který první kontakty s NATO Tiger Association navázal již v první polovině 90. let jako příslušník 51. vrp v Prostějově. Dále prošel celou anabázi tohoto vrtulníkového útvaru, který se změnil od roku 1995 na 331. lbvr (letku bitevních vrtulníků) na 33. zVrL (základně vrtulníkového letectva) v Přerově a následně dd 1. prosince 2003 pak na 231.lbvr / 23. zVrL tamtéž.

Status „full member“ si 331. lbvr odnesla z NTM 2001 v belgickém Kleine Brogel a již o rok později, na NTM 2002 v portugalské Beji, si vydobyla zatím svoji první a také jedinou cenu „The Silver Tiger Trophy“. Od 1. října 2008 pak nadále pokračovala v „tygří“ tradici jako 221. vrl na 22. zVrL v Náměšti nad Oslavou, což nezměnilo ani vyřazení legendárních Hindů s koncem roku 2023 a přezbrojení na vrtulníky AH-1Z Viper / UH-1Y Venom. Jaroslav „Jerry“ Špaček se mezitím stal ředitelem CLV-LOM v Pardubicích, ale významné pocty se mu dostalo i od NTA, protože byl přijat za jednoho z jejich oficiálních poradců, kteří mají nejen důležitou ceremoniální, ale i procedurální roli v celém společenství tygrů.

Aktuální „vlajková loď“ 211. tl, JAS-39C tč. 9242, se během „NATO Tiger Meet 2024“ stala vděčným objektem místního tygřího maskota, který neodolal možnosti pořídit si s ním snímek do alba. (Foto NATO Tiger Association)

Dvojice „sóláků“ JAS-39C tč. 9242 a 9245 na stání mezi zodolněnými ÚLy základny Schleswig-Jagel, odkud také působily do jednotlivých misí. Bohužel NTM 2024 bylo poznamenáno značně proměnlivým a většinou nepříznivým počasím, které zahrnovalo jak poměrně silný vítr, tak i množství intenzivních přeháněk, které místy přecházely až do oblačnosti s výskytem bouřek a blesků. Na to také svým způsobem částečně doplatila výše uvedená dvojice Gripenů, která se 6. června během návratu z dopolední mise COMAO zřejmě dostala do kontaktu s takovým silným přírodním elektrostatickým výbojem, jež na nich zanechal své stopy. 6. června odpoledne, ani celý den 7. června oba Gripeny tč. 9242 a 9245 nelétaly a posléze byly přetaženy do jednoho z ÚLů určených pro domácí letouny Tornado IDS/ECR od TLG-51 „Immelmann“, kde na nich začal náš pozemní personál ILS usilovně pracovat, aby došlo k jejich opětovnému uschopnění do provozu. Z tohoto důvodu byl v pondělí 10. června odpoledne vyslán z Čáslavi do Schleswigu jako „posila“ JAS-39C tč. 9244 „Cyber Tiger,“ který v letových misích doplnil „spárku“ tč. 9819. (Foto 211. tl)

Nechme však již historii stranou a pojďme se věnovat aktuálnímu NTM 2024. Do spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko tentokrát zamířil trochu „oslabený“ kontigent 211. tl pouze s dvojicí „sóláků“ JAS-39C tč. 9242 „Tygr – NTM 2024 / Lev – Lion Effort 2024“ plus tč. 9245 a jednou „spárkou“ JAS-39D tč. 9819. K obsluze těchto „Gripů“ pak 211. tl vyslala 40 příslušníků létajícího, pozemního a zabezpečujícího personálu, kterému velel pplk. Vladimír „Snake“ Málek, aktuální velitel letky. Přepravu všeho potřebného nákladu a vybavení nutného k zabezpečení provozu letounů i samotných osob zajistila jako v jiných podobných případech 242. tsl z 24. zDL Praha-Kbely svými stroji C-295M/MW (např. 12. června byla ve Schleswigu „wingletovka“ C-295MW tč. 0481). Protože oba „sóláky“ byly kvůli technickým problémům po dopolední misi COMAO ve čtvrtek 6. června dočasně mimo provoz, tak 10. června odpoledne operativně přelétl z Čáslavi náhradní JAS-39C tč. 9244 „Cyber Tiger“, který se následně zapojil do letových misí společně se „spárkou“ tč. 9819.

Relativně malý počet českých Gripenů, participujících na NTM 2024, který byl ještě snížen incidentem z 6. června, byl v podstatě odrazem současného vytížení 211. tl, která stále působila v systému NATIMAMDS nejen v Česku, ale nadále pokračovala i ve střežení vzdušného prostoru Slovenska, což dlouhodobě přinášelo problémy s dostatečným počtem strojů k dalším výcvikovým aktivitám. Mimo jiného pak byl limitujícím faktorem i faktický nedostatek přídavných nádrží 1 100 l, protože hotovostní konfigurace pro hlídkové lety k našim sousedům na Slovensko vyžadovala podvěšení dvojice „baků“ pod křídla, tedy stejné schéma, které bylo nutné i při účasti na aliančních cvičeních formátu „NTM“ nebo „Lion Effort“ („spárka“ přitom kvůli nižšímu množství interního paliva na těchto akcích pravidelně operovala dokonce s trojicí přídavných nádrží).

Letošního „NATO Tiger Meet 2024“, který probíhal v termínu 2. – 14. června, se celkově účastnilo 13 zemí, které vyslaly 19 letek s cca 70 stroji různých typů a okolo 1 500 osob. Většina personálu participujícího na cvičení přitom byla ubytována v kontejnerovém městečku kasáren Kropp, jen několik kilometrů od základny Schleswig-Jagel (tyto ubikace již byly předtím úspěšně využity jako ubytovací prostory během loňského rozsáhlého cvičení „Air Defender 2023“). Důležitou roli hrálo také letiště Hohn, nacházející se 15 km jižně od Schleswigu, které TLG-51 „Immelmann“ používá jako záložní. Z Hohnu byla zajišťována logistika pro většinu hostujících letek, protože zdejší základna jednak sloužila pro zásobování technickým vybavením a náhradními díly, ale působily odsud například i vrtulníky MH-60S Knighthawk z jednotky HSC-21 Det.3 “Wild Dogs” US NAVY, primárně účinkující na cvičení NATO „BALTOPS 2024“, které se však během tohoto Tiger Meetu objevily i ve Schleswigu. Další letouny pak v rámci jednotlivých misí operovaly ze svých domovských základen v Německu (AWACS E-3A jednotky NAEW&CF z letiště Geilenkirchen nebo A-4N Skyhawk civilního kontraktora Top Aces z Nordholzu), Belgii (31. sq. létala se svými F-16AM z Kleine Brogel) a Nizozemí (313. sq. s F-35A ze základny Volkel). Mimo toho se NTM 2024 účastnily další jednotky německé Luftwaffe, které působily se svými stroji jako oponenti v „Red Air“.

„NATO Tiger Meet 2024“ přinesl také dvě premiéry na této akci. První bylo zapojení bezpilotního prostředku German Heron TP od 512. staffel / TLG-51ze Schleswigu do části misí, při nichž například označoval cíle bojovým letounům. Druhou novinkou pak byla již výše zmiňovaná účast strojů 5. generace F-35A Lightning II z výzbroje 313. sq. RNLAF / Koninklijke Luchtmacht, které sice běžně operovaly ze své domovské základny ve Volkelu, ale kvarteto F-35A nakonec přilétlo do Schleswigu v pátek 7. června odpoledne, aby se jejich piloti zúčastnili alespoň víkendového programu v rámci „Tiger Games“. Stroje 5. generace jsou v aliančních operacích stále novou a tím pádem zatím ne zcela stoprocentně využitou platformou, takže důležitým budoucím úkolem je jejich dokonalá implementace do konceptu nasazení vzdušných sil NATO a praktická spolupráce se staršími letouny 4. generace. Právě F-35A ze stavu 313. sq., díky svému pokročilému senzorickému vybavení, takto na NTM 2024 působily v rolích jakýchsi „mini AWACSů“, když pomáhaly vyhledávat cíle na zemi i ve vzduchu a následně na ně také naváděly ostatní alianční letouny. V praxi se tím potvrdilo, jaký se v těchto strojích skrývá potenciál, což je jistě potěšující zprávou i pro VzS AČR, které se v budoucnu také stanou jedním z jejich provozovatelů.

Dvojice českých Gripenů s volacími znaky „MAIDEN 15/16“ zachycená ve čtvrtek 6. června při návratu na RWY 23 z mise COMAO nad Severním mořem. Díky účasti tankeru A-330MRTT (KC-30M), z alianční jednotky MMU, mohla být účast obou českých stíhačů na této operaci prodloužena až na dvě a půl hodiny, což je v našich podmínkách velice slušná doba, kterou naši piloti nemají šanci běžně absolvovat. Kaňkou této konkrétní mise bylo zřejmě „blízké setkání třetího druhu“ obou „Gripů“ s bleskem během zpáteční cesty do Schleswigu, což vedlo po přistání k dočasnému odstavení obou „sóláků“ z provozu. (Foto Radim Špalek)

Letové mise NTM 2024 byly plánovány dle tradičního a osvědčeného konceptu, kdy se v dopoledních hodinách odlétaly mise COMAO podle komplexního scénáře za koordinace všech cvičících, s tím, že mnohdy bylo ve vzduchu najednou i více než 50 strojů, a odpoledne následovaly tzv. „Shadow Wave“ mise zaměřené na společné operace menšího rozsahu, manévrový vzdušný boj (DACT) či na úkoly přímé letecké podpory (CAS). Základna ve Schleswigu umožnila v rámci cvičení využití opravdu velkých vyhrazených prostorů, které se rozkládaly primárně nad Severním mořem u pobřeží Německa, Nizozemí a Dánska. Další zóna se pak nacházela nad východní částí Německa a přilehlým Baltem. I proto bylo v průběhu letových misí velmi často využíváno tankerů A-330MRTT (KC-30M) alianční jednotky MMU a to i našimi Gripeny. Vzdušné tankování umožnilo prodloužit „playtime“ a celkovou délku misí, takže výjimkou pak nebyly ani dvou a půl hodinové lety během dopolední mise COMAO (což se v praxi týkalo i našich právě i našich pilotů).

Přehled rozsáhlých letových prostorů, které byly k dispozici účastníkům „NATO Tiger Meet 2024“. Rozkládaly se nad severním Německem od západní části Baltského moře až po severovýchodní část nizozemského vzdušného prostoru Severního moře. (Grafika archiv autora via NATO Tiger Association)

Bohužel blízká přítomnost Severního moře nepřinášela jen benefity, ale i negativa v podobě častých nepříznivých povětrnostních podmínek, které celé cvičení provázely. Silný vítr, časté a intenzivní dešťové přeháňky, či dokonce lokální bouřky a k tomu poměrně nízké teploty ovlivnily plánování a realizaci jednotlivých letových misí, když jednou z důležitých sledovaných hodnot byla třeba právě i síla větru kvůli velikosti vln Severního moře a Baltu. Tato zdánlivě nedůležitá informace pro letový provoz byla naopak velice podstatná v okamžiku, kdy by některý z pilotů musel nad mořem řešit nouzovou situaci, která by končila nutností katapultáže a následné akce na jeho záchranu. V případě nadlimitní výšky vln mohlo dokonce teoreticky dojít i na zrušení letové akce, což se již v minulých letech stalo.

Vzdušný prostor pro mise COMAO byl prakticky celý nad Severním mořem, které v tuto roční dobu mělo teplotou vody kolem 12°C, takže naši piloti 211. tl proto dle předpisu do Gripenů oblékali suchý neoprenový oblek „immersion suit“ pro umožnění delšího přežití ve studené vodě.

Dalším zajímavým specifikem NTM 2024 byla absence systému ILS na základně Schleswig-Jagel, protože domácí piloti zde využívají pro přístrojové přiblížení jak systém TACAN, tak speciální koutové odražeče stojící u RWY, jež ve spojení s patřičným režimem palubního radiolokátoru letounů Tornado IDS/ECR umožňují relativně přesné přiblížení bez nutnosti pozemního RTZ. V případě našich Gripenů proto bylo při absenci ILS nutné většinu misí plánovat s přístrojovými postupy IFR pro odlety i návraty, při kterých byl pro přiblížení využíván systém autonomního tzv. navigačního přistání českých Gripenů, který v rámci postupů RNP LNAV/VNAV využívá prostorovou a výškovou navigaci dle GPS a nevyžaduje standardní pozemní navigační systémy pro přesné přístrojové přiblížení k RWY.

7. června odpoledne byl na pořadu „NATO Tiger Meet 2024“ tradiční „Tiger photo flight“ s možností focení „vlajkových lodí“ jednotlivých letek „air-to-air“. „Spárka“ tč. 9819 sice nenesla žádné speciální zbarvení, ale v celé akci měla zásadní roli, protože na zadní instruktorské sedačce se chystal tento „tygří rej“ dokumentovat legendární japonský letecký fotograf Katsuhiko „Katsu“ Tokunaga. Po návratu celé formace letouny defilovaly před objektivy spotterů na zemi, protože v pátek 7. června byl na NTM 2024 první termín „spotterday“ (druhý pak následoval hned v pondělí 10. června). Každý výše uvedený den tak mělo možnost podívat se přímo na základnu ve Schleswigu na 1 500 leteckých entuziastů, kteří museli mít předem vyřízenou registraci, aby měli možnost pořídit záběry „tygřích“ strojů v akci. V posledních více než patnácti letech je o podobné aktivity na NATO Tiger Meet ze strany spotterů velký zájem, takže ne vždy se podaří uspokojit všechny zájemce. V každém případě je třeba vzít v potaz, že se jedná v podstatě o další organizační starosti pro domácí jednotku a NTA, kteří takový vstup musí zabezpečit a je to vždy nad rámec ostatních povinností nutných k zabezpečení hladkého chodu cvičení. Na spodním detailním záběru je dobře vidět „Katsu“ v zadním kokpitu a také fakt, že „spárka“ ve Schleswigu opět létala v maximálním podvěšení trojicí „baků“ 1 100 l. (3x Foto Radim Špalek)

Dvoumístné stroje – „spárky“ slouží na setkání „tygrů“ k recipročním „vývozům“, neboli dle oficiální terminologie „Backseat exchange“. Možnost svézt se na letounech svých kolegů dává všem účastníkům unikátní příležitost vyzkoušet si rozdílné platformy aliančních spojenců v průběhu reálné mise a tím porovnat odlišnosti v technických, i taktických schopnostech.

Na závěrečném ceremoniálu „NATO Tiger Meet 2024“ měl jeden z oficiálních poradců NATO Tiger Association, Jaroslav„Jerry“ Špaček. tu čest předat ceněnou a nepříliš často udělovanou trofej „Tiger Spirit Award“ do rukou pplk. Vladimíra „Snake“ Málka, velitele 211. tl. (Foto NATO Tiger Association)

Předpokladem pro usazení na zadní vystřelovací sedadlo, je zvládnout instruktáž k ovládání nejnutnějších prvků v kabině letounu včetně postupů pro nouzové opuštění stroje, což samozřejmě obsahuje i sekvence potřebné k použití „horkého křesla“, které se v každém letounu můžou mírně odlišovat. Před letem se také provádí dohovor s řídícím pilotem ohledně komunikace za letu pomoci interkomu. Piloti 211. tl tak měli na cvičení NTM 2024 unikátní možnost letět v následujících dvojmístných strojích: F-16D řeckého a tureckého letectva, EF-2000T a Tornado ECR německé Luftwaffe a recipročně zase „povozili“ své „tygří“ kolegy ve „spárce“ JAS-39D. Zkušenosti z těchto letů jsou stále podobné. Alianční piloti na Gripenu většinou oceňovali intuitivní ovládání a přehledný kokpit s ovládacími prvky a MFD, které jsou i po dvaceti letech stále na úrovni doby a poskytují solidní situační povědomí a takticky „picture“, což jsou ve vzdušném boji stále důležité atributy, které rozhodují o jeho výsledku mnohdy více než technické výkony samotné platformy. Naši stíhači se zase pochvalně vyjadřovali například o všeobecně známé agilitě Taifunu, ale svým způsobem zaujalo i „legendární“ Tornado, které sice pomalu, ale neodvratně odchází do historie.

Za dva týdny cvičení naši piloti s Gripeny absolvovali nad mořem i pevninou cca 30 letů a více než 40 hodin. Celkově se přitom odlétalo více než 620 letů a 1 100 hodin. Český kontingent si zároveň odnesl ze závěrečného ceremoniálu NTM 2024 dvě trofeje. „Čáslaváci“ byli třetí v tradičních „Tiger Games“ a velkou cenu pak mělo převzetí „Tiger Spirit Award“, která je udělována pouze příležitostně samotnou NTA za zásadní příspěvek k naplnění existence společenství tygřích letek příkladnou spoluprací, přátelstvím a sdílením zkušeností. Nezbývá než doplnit, že tuto ceněnou trofej zástupci VzS AČR získali poprvé v historii. Hlavní cenu „Silver Tiger Trophy“ pak zcela zaslouženě získali, také premiérově, příslušníci 6. ELT polského vojenského letectva ze základny Poznaň-Krzesiny, kteří jsou členem tygří asociace se statusem „full member“ od roku 2011.

Holandský F-35A Lightning II F-026 pojíždí 7. června odpoledne zpět na své stání po účasti na „Tiger photo flight“. 313. sq. RNLAF / Koninklijke Luchtmacht je první jednotkou NTA, která se přezbrojila na letouny 5. generace, a byť na NTM 2024 nelétala ze Schleswigu, ale operovala přímo ze své domácí základny ve Volkelu, tak čtveřice „Blesků II“ přiletěla do Šlesvicka-Holštýnska alespoň v pátek, aby se personál jednotky mohl účastnit víkendových „Tiger Games“. Přes sobotu a neděli byly F-35A uloženy v místních zodolněných ÚLech, které běžně slouží místním strojům Tornado IDS/ECR od TLG-51 „Immelmann“. V pondělí pak opět všechny F-35A skupinově nabraly kurz do Volkelu. Při samotných misích na NTM 2024 byla u F-35A samozřejmostí instalace luneburgovy čočky pro zvýšení radarové signatury letounu tak, aby se nedala odhalit její skutečná hodnota. (Foto Radim Špalek)

Na prvním záběru doprovází dvojice „Eufi“ 30+75 a 31+20 od TLG-74 z Neuburgu novou „vlajkovou loď“ 211. tl z 21. zTL v Čáslavi – JAS-39C tč. 9242 během jedné z misí na NTM 2024. Dvojice spodních fotografií pak byla pořízena během „Tiger photo flight“ odpoledne 7. června, přičemž trojici „Viperů“ pak přímo z paluby „spárky“ tč. 9819 fotil „Katsu“. Jednotlivými „tygřími“ stroji jsou: Tornado ECR 46+52 „Viking Tiger“ od domácí TLG-51 „Immelmann“ (vyhrálo první cenu v soutěži o nejlepší tygří zbarvení), holandská F-35A F-026 patřící 313. sq. ze základny Volkel, EF-2000S 31+06 „Cyborg Tiger“ od TLG-74 z bavorského Neuburgu a pozici na „šesté“ má francouzský Rafale C 138 30-GQ „Nordsee Tiger“ náležející k EC 3/30 „Lorraine“ na BA 118 Mont-de-Marsan. Spodní foto zachycuje dvojici tureckých F-16C od 192. Filo ze základny Balikesir – 93-0685 (červená), 92-0014 a nejblíže letí polská F-16C 4058 náležející k 6. ELT / 31. BLOT Poznaň-Krzesiny. (Foto archiv autora via NATO Tiger Association – Katsuhiko Tokunaga a Ulrich Metternich)

Slovensko si 29. srpna 2024 připomnělo osmdesáté výročí zahájení Slovenského národního povstání (SNP), které představovalo významné protifašistické vystoupení slovenského národa za druhé světové války. Součástí rozsáhlých oslav v Banské Bystrici byla také vojenská přehlídka, které se účastnilo na 2 973 vojáků s 266 kusy pozemní a letecké techniky, přičemž návštěvníkům oslav se vůbec poprvé prezentovala i úplná novinka slovenského vojenského letectva v podobě strojů F-16C Block 70 a za Českou republiku pak dvojice hotovostních strojů JAS-39C ze stavu 211. tl.

Pokračovatel tradice – 21. základna taktického letectva „Zvolenská“

Slavnostní nástup pilotů 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku (1. čsslp) na letišti Zolná po přeletu na Slovensko dne 17. září 1944. Letci salutují vlajce, kterou přivezl téhož dne v Lavočce „bílá 13“ ppor. Pavel Kocfelda. Pro připomenutí tohoto činu, se tento datum po druhé světové válce oficiálně slavil jako „Den československého vojenského letectva“. (Foto archiv autora)

Slovenské národní povstání je bezesporu jedním z největších a nejdůležitějších dějinných milníků jak našeho bývalého společného státu Československa, tak hlavně samostatného Slovenska, které se do průběhu 2. světové války zapsalo zcela ojedinělým působením československých pilotů v hlubokém týlu nepřítele. 17. září 1944 v 15:55 hod středoevropského času (18:55 hod. tehdejšího moskevského, jak se v některých zdrojích uvádí) přelétl z polského Stubna na polní letiště Zolná u Sliače 1. československý samostatný stíhací letecký pluk, vyzbrojený 21 letouny La-5FN (Lavoček mělo být původně 22, ale stroj „bílá 95“ por. Rudolfa Borovce zůstal 17. září po poškození odstavený v Krosně, kde proběhlo mezipřistání před odletem na Zolnou, a pilot samotný se na Slovensko dostal až jako pasažér s dopravním Li-2 v noci ze 17. na 18. září), který pod velením škpt. Františka Fajtla po dobu téměř šesti týdnů operoval na povstaleckém území a významně podporoval pozemní jednotky povstalců. Podrobně se budeme věnovat činnosti 1. československého samostatného stíhacího pluku v rámci SNP v samostatném článku „Lavočky nad Horehroním“.

1. československý samostatný stíhací letecký pluk byl za úspěšnou bojovou činnost v týlu nepřítele následně již 28. října 1944 oceněn udělením čestného názvu „Zvolenský“, což je tradice, na kterou po dlouholetém poválečném „nositeli“, jímž byl 1. stíhací letecký pluk v Českých Budějovicích, navázala v roce 1999 tehdejší 4. základna taktického letectva v Čáslavi a dnes v ní dále hrdě pokračuje, byť po přečíslování, 21. základna taktického letectva tamtéž. Tento krátký, ale důležitá fakta obsahující přehled, je zároveň, doufám, pádná odpověď na mnohé otázky, proč naše hlavní bojová letecká základna nese „slovenský“ čestný název. Datum 17. září, kdy Lavočky jako „první doma“ dosedly na letiště Zolná, bylo zároveň po druhé světové válce zvoleno za oficiální „Den československého vojenského letectva“.

Generálmajor v. v. František CHÁBERA – patron 211. taktické letky (*5. ledna 1912 Landsberg, Německo, † 21. října 1999 Praha)

Tento úspěšný pilot se narodil 5. ledna 1912 v Lansbergu v Německu. Po vyučení elektromontérem vstoupil do letectva a v letech 1930-1932 absolvoval Školu pro odborný dorost letectva u VLU v Prostějově. Poté sloužil jako stíhač u Leteckých pluků 4 a 2. Pro své vynikající pilotní schopnosti pak od roku 1934 až do okupace působil jako zalétávací pilot u VTLÚ v Letňanech.

Vlast opustil v červnu 1939 a z Polska se dostal do Francie. Přeškolil se v Chartres a již v prosinci 1939 odchází na frontu. Byl přidělen ke GC II/5 „Lafayette“, která létala s americkými stíhačkami Curtiss Hawk H-75. František Chábera nalétal 50,3 operační hodiny a podle francouzského systému hodnocení sestřelil pět letounů jistě (1 1/3 Bf 109E, 1 Bf 110, 1 Hs 126, 1/3 He 111 – v závorce uvedeny podíly podle později používaného systému RAF) a dva pravděpodobně (1 He 111 a 1/2 Bf 109E).

Francouzská fronta se však počala hroutit a František Chábera se s GC II/5 „Lafayette“ přesunul do severní Afriky. Odtud se dostal lodí do velké Británie. Zde byl přijat do RAF a v bitvě o Británii létal s 312. čs. stíhací perutí. Záhy se však přihlásil k nočním stíhačům a nastoupil k 96. peruti. Od září 1941 sloužil u 68. peruti. Po odpočinku se pak v srpnu 1942 vrátil k 312. peruti a létal nad okupovanou Evropou. Na podzim 1943 se přihlásil jako dobrovolník do SSSR, kam odplul s dalšími vybranými piloty v únoru 1944.

František Chábera se stal velitelem 2. perutě 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku. V září a říjnu 1944 byl pak s jednotkou na Slovensku. Po návratu ze Slovenska byl pluk reorganizován a František Chábera se pak stal velitelem 1. perutě. Koncem války se s tímto plukem, mezitím přejmenovaným na 1. československý stíhací letecký pluk, v rámci 1. československé smíšené letecké divize účastnil bojů o Slezsko, kde zejména chránil a doprovázel „Šturmoviky“ 3. československého bitevního leteckého pluku.

Po válce se opět stal zalétávacím pilotem a působil u Vědeckého leteckého ústavu v Letňanech. V prosinci 1948 byl ale zatčen, obviněn z pokusu o útěk za hranice a odsouzen na pět let těžkého žaláře. Byl vězněn na Borech, v Příbrami a v Jáchymově. Byl propuštěn v roce 1953 a až do důchodu pracoval jako elektromontér. Poté plukovník v. v. František Chábera žil v Litoměřicích, kde se také stal 11. dubna 2002 čestným občanem. Dne 8. května 1995 byl povýšen na generálmajora v. v. Zemřel 21. října 1999 v Praze.

Během války obdržel František Chábera mnoho vyznamenání: čtyřikrát Čs. válečný kříž, Čs. medaili Za chrabrost a Za zásluhy, Řád SNP I. tř., sovětskou medaili Za vítězství nad Německem nebo francouzským Croix de Guerre se čtyřmi palmami a zlatou hvězdou. 28. října 2020 byl Františku Cháberovi udělen Řád Bílého lva vojenské skupiny 1. třídy in memoriam, nejvyšší státní vyznamenání České republiky.

I v tomto roce se 211. tl zapojila do jedinečného dvoutýdenního cvičení „Steadfast Noon 2024“, které bylo tentokrát v organizační gesci Belgie a Nizozemí. Jak už víme z předchozí části, v které jsme se podrobně věnovali účasti našich Gripenů na „Steadfast Noon 2023“ konaném na italské základně Gioia del Colle, jedná se o výcvikovou aktivitu NATO zaměřenou na procvičení postupů při manipulaci a použití „speciální munice“ v podobě leteckých jaderných pum. Tato cvičení jsou uskutečňována každý rok na jiné alianční základně, případně na více základnách najednou, jako v tomto roce. Mimo stálých členů s letouny-nosiči, kteří působí v rámci konceptu „Nuclear Sharing“, se do tohoto cvičení zapojují v posledních letech i další letectva NATO, jejichž úkolem je v tomto případě podpora operací těchto letounů tzv. dvojího určení v rámci programu se zkratkou SNOWCAT (Support Nuclear Operations With Conventional Air Tactics). Podle tiskové zprávy NATO se „Steadfast Noon 2024“ účastnilo v termínu mezi 14. – 24. říjnem více než 60 letadel ze 13 zemí a okolo 2000 členů podpůrného personálu. Samotná „pozemní“ výuková část probíhala tentokrát primárně na leteckých základnách Kleine Brogel (Belige) a Volkel (Nizozemí), které disponují potřebnou infrastrukturou ke skladování a manipulaci se „speciální municí“. Letové operace cvičení se pak uskutečňovaly z celkově osmi aliančních základen (pravděpodobně šlo o základny Skrydstrup v Dánsku, Schleswig-Jagel a Norvenich v Německu, Kleine Brogel v Belgii, Volkel v Nizozemí, Waddington, Coningsby a Lakenheath ve Velké Británii). Pro tyto účely byly také vyhrazeny rozsáhlé letové zóny nad Severním mořem a dále vzdušné prostory okolních zemí, včetně Belgie, Dánska, Německa, Nizozemska a Spojeného království.

Pro VzS AČR, a jmenovitě 211. tl, je zapojení do cvičení „Steadfast Noon“ v rámci programu SNOWCAT již de facto rutinní záležitostí, což se potvrdilo i v tomto roce. Velkou novinkou z mediálního pohledu však určitě bylo, že účast našich strojů JAS-39C Gripen na tomto cvičení vůbec poprvé potvrdila sama armáda, která ústy mluvčí generálního štábu plk. Magdy Dvořákové uvedla, citujme: „Do cvičení Steadfast Noon je v Dánsku zapojeno 45 českých vojáků s pěticí Gripenů“. Tato informace však nebyla ve skutečnosti zcela přesná a vycházela zřejmě ze schváleného 2. doplňku k účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území Česka v roce 2024, kde je mimo jiné ještě uvedeno nasazení mobilního operačního střediska letky DSQOC (Deployable Squadron Operation Centre). Ve skutečnosti však na dánskou základnu Skrydstrup dorazila pouze trojice strojů JAS-39C Gripen od čáslavské 211. tl (potvrzena je účast tč. 9241), které se následně zapojily do letových operací nad Severním mořem. Transport potřebného vybavení a osob na místo určení zajistila jako již tradičně 242. tslt z 24. zDL Praha- Kbely, která poskytla své stroje Casa C-295. Potvrzeno je v tomto případě nasazení minimálně C-295M tč. 0453. Naši piloti v průběhu cvičení „Steadfast Noon“ participovali především na společných vzdušných operacích typu COMAO, v kterých kooperuje velké množství různých typů aliančních letounů. Při těchto misích zároveň nejčastěji spolupracovali s dánskými letouny F-16AM domácího Fighter Wingu ze Skrydstrupu, které tak pomalu „pěly svou labutí píseň“, neboť Dánsko se již v té době intenzivně připravovalo na jejich nahrazení stroji 5. generace F-35A (první čtyři stroje Lightning II základna Skrydstrup přivítala 14. září 2023). Vzhledem k operacím nad chladným Severním mořem museli čeští piloti dle předpisu používat obvyklý immersion suit (suchý oblek) pro delší přežití ve studené vodě v případě nouzového opuštění letounu. Kvůli rozlehlým prostorům, a tím pádem potřebě delšího doletu, pak české Gripeny létaly v konfiguraci s dvojicí přídavných nádrží 1100 l pod křídly a zároveň měly možnost doplňovat palivo ve vzduchu z tankerů A-330MRTT (KC-30M) mnohonárodní alianční jednotky MMU, ostatně jako již letos pravidelně nejen při podobných příležitostech. Jednoznačně nejzajímavější však byla pravděpodobně kooperace s letci US NAVY od letky VFA-136 „Knighthawks“, kteří se s letouny F/A-18E Super Hornet zapojovali do misí „Steadfast Noon“ z letadlové lodi USS Harry S. Truman (CVN-75, třída Nimitz a ve službě od roku 1998). Z pohledu VzS AČR šlo o skutečně raritní událost a zřejmě i o úplnou premiéru, neboť čeští piloti na Gripenech nikdy předtím neměli příležitost procvičovat spolupráci s americkými námořními „žokeji“ na Super Hornetech. Samotná letka VFA-136 má svou domovskou základnu na kalifornské NAS Lemoore a v této době byly její letouny přiděleny ke Carrier Air Wing One (CVW-1) právě na USS Harry S. Truman.

Společná formace zachycená během cvičení „Steadfast Noon 2024“. Český JAS-39C tč. 9241 (ex Wildcat se stále dobře viditelnými stopami po „tygřích“ pruzích na horní straně křídel a trupu) má po levé straně dánskou F-16AM E-609 patřící jednotce Fighter Wing, přičemž oba tyto stroje operovaly ze základny Skrydstrup. Po pravici pak letí dvojice o poznání méně obvyklých „spojenců“, a to amerických F/A-18E Super Hornet US NAVY náležejících k letce VFA-136 „Knighthawks“, které naopak do misí vzlétaly ze své letadlové lodi USS Harry S. Truman (CVN-75). (Foto Flyvevabnet)

Ve dnech 12. – 14. listopadu 2024 se uskutečnilo každoroční cvičení „MAGDAY 11-24“ Mnohonárodního uskupení vzdušných sil MAG (Multinational Air Group) NATO, přičemž jeho hlavním operační zónou se opět stal vzdušný prostor nad spolkovou zemí Meklenbursko-Přední Pomořansko v bývalé NDR. Důvodem k uspořádání cvičení právě na severovýchodě Německa je především nižší hustota obyvatelstva v tomto regionu a tedy menší hlukové zatížení, navíc vyhrazené prostory až do letové hladiny FL660 zde tolik neovlivňují civilní provoz „dopraváků“. Hlavním cílem „MAGDAY“ je přitom společná příprava a součinnostní výcvik sil a prostředků, vyčleněných do Mnohonárodního uskupení vzdušných sil MAG.

Myšlenka na vytvoření mnohonárodního uskupení vzdušných sil vznikla na základě aliančního konceptu tzv. „páteřních států“ (Framework Nations Concept), přijatého na summitu NATO ve Walesu v roce 2014, kde se Německo mimo jiné zavázalo převzít odpovědnost za zformování Mnohonárodního uskupení vzdušných sil MAG (Multinational Air Group) a podpořit vznik takzvaných „větších formací“ v rámci aliančních vzdušných sil. Hlavním cílem této aktivity je poskytnout NATO operačně použitelné síly složené z různých jednotek všech aliančních států, které jsou schopny společného nasazení a plnění širokého spektra vzdušných operací. K německé iniciativě na vytvoření mnohonárodního uskupení MAG se VzS AČR připojily už v červnu 2018, kdy byl deklarován záměr vyčlenit jeden roj, tedy čtyři stroje JAS-39 Gripen a 20 vojáků ve prospěch aliančního systému velení a řízení vzdušných sil JFAC (Joint Force Air Component). Čeští stíhači tak získali možnost cvičit společně s německými kolegy a připravovat se na případné společné nasazení, které by samozřejmě musela schválit v urgentním případě česká vláda, či v případě dlouhodobé mise parlament České republiky. Cvičení „MAGDAY“ se konají pravidelně od roku 2019 vždy čtyřikrát ročně a Česká republika se účastní alespoň jednoho z těchto termínů. Zatímco v minulých letech české Gripeny působily během cvičení „MAGDAY“ z německých letišť, například dobře známé základny Schleswig-Jagel, v posledních letech se do jednotlivých misí zapojují z domácích základen v Čáslavi nebo Pardubicích. Výcvikový týden se na „MAGDAY“ skládá ze dvou plánovacích a dvou letových dnů, přičemž scénáře cvičení jsou velmi komplexní a kooperuje v nich velký počet různorodé techniky, takže hlavní cíl je stejný jako na dalších aliančních cvičeních – výcvik posádek v přípravě a provádění kombinovaných operací COMAO (Composite Air Operations) a to hlavně v noci, kdy každý druh letectva plní svou specifickou roli.

Večerní letová mise COMAO ve čtvrtek 14. listopadu, které se účastnily i stroje JAS-39C od 211. tl startující z Čáslavi. Dobře jsou vidět jednotlivé letouny označené svými volacími znaky. „Protivníci“ z „Red Air“ patřící civilním kontraktorům z TopAces, QinetiQ a GFD v severovýchodní části vyhrazeného prostoru („callsigny“ „SKYHAWK“ / A-4N, „COOL“ / PC-9B a „GFD“ / Learjet), ale i taktické letouny Tornado („PANTHER“) a Taifuny („ANGRY“ / „BARON“) německé Luftwaffe, vrtulník NH-90 („COBRA 33“), tankovací stroje A-330MRTT („MMF 11“) a A-400M („PRIMER 02“), alianční AWACS E-3A Sentry („NATO 01“) kroužící na orbitě okolo Berlína, transportní A-400M („ARCTOS 76“) či od jihovýchodu přilétající formace českých Gripenů (s poněkud „suchým“ mezinárodním volacím znakem „CEF 332“  ), která tentokrát do noční mise COMAO startovala z domovské 21. zTL v Čáslavi. V samotných pracovních prostorech pak již mají vojenské stroje pochopitelně civilní odpovídač vypnutý. (Foto www.adsbexchange.com via Aleš Hottmar)

Do cvičení „MAGDAY 11-24“ se zapojilo zhruba 20 ks letecké techniky německé Luftwaffe, která nasadila stroje Eurofighter Taifun, Tornado IDS/ECR, A-400M Atlas a vrtulníky NH-90. Do misí zasahovaly opět i tankovací letouny A-330MRTT (KC-30M) z alianční jednotky MMU (Multinational Multirole Tanker Transport Unit) v Eindhovenu. Každé cvičení Mnohonárodního uskupení vzdušných sil MAG má jiný scénář, vždy se však jedná o plnění komplexních misí typu COMAO s klasickými úkoly, jako je noční tankování, potlačení nepřátelské PVO (mise SEAD), vybojování vzdušné nadvlády (Air Superiority Mission), úder na důležité cíle, to vše za koordinace letounů včasné výstrahy E-3A Sentry další společné alianční jednotky NATO Airborne Early Warning & Control Force (NAEW&CF) z Geilenkirchenu, kdy jeden AWACS tentokrát létal na orbitě okolo Berlína. V obecné rovině se dá konstatovat, že při těchto misích jsou různé jednotky s různými rolemi a schopnostmi sjednoceny pod jediné velení k dosažení společného cíle s tím, že stíhací letouny poskytují vzdušné krytí, útočné stroje zasahují strategické cíle a vrtulníky provádějí zasazení a extrakce pozemních jednotek nad nepřátelským územím.

Formace českých Gripenů od 211. tl se do letové mise „MAGDAY 11-24“ konkrétně zapojila ve čtvrtek 4. listopadu, přičemž stroje JAS-39C startovaly ze své domovské základny v Čáslavi podvěšené dvojicí „baků“ 1 100 pod křídly (doložena je účast tč. 9242 „Tygr – NTM 2024 / Lev – Lion Effort 2024“). Čeští stíhači pravděpodobně v celém „balíku“ noční mise COMAO plnili, tak jako v minulosti, především již zmiňované úkoly vybojování vzdušné nadvlády v přiděleném operačním prostoru, což je v podstatě primární úkol 211. tl a na něj se čeští piloti Gripenů dlouhodobě specializují. Důležitou součástí cvičení jsou rovněž oponenti neboli síly „červených“ („Red Air“), jejichž úkolem je co nejvíce znepříjemnit plnění úkolů „modrým“ („Blue Air“), což je rozdělení opět dobře známé i z dalších aliančních akcí. Během cvičení „MAGDAY“ jsou však síly „Red Air“ tvořeny výhradně civilními kontraktory a jde vesměs o letouny A-4N Skyhawk společnosti TopAces z Wittmundu (kvůli rekonstrukci své domovské základny již ale v té době operovaly dva roky z letiště v Nordholzu). Dále o turbovrtulové PC-9B společnosti QinetiQ z Kielu či rušící Learjety 36A od, v našich končinách dobře známého, kontraktora GFD (Gesellschaft für Flugzieldarstellung) se sídlem na letišti Hohn, které však tentokrát startovaly z domovské základny strojů Tornado IDS/ECR od TLG-51 „Immelmann“ z letiště Schleswig-Jagel. Na závěr lze poznamenat, že podobná cvičení formátu „MAGDAY“ jsou připravována i na rok 2025, tak aby celé Mnohonárodní uskupení vzdušných sil MAG dosáhlo podle plánu plných operačních schopností v roce 2026.

Ministryně obrany Jana Černochová a její slovenský protějšek Robert Kaliňák podepsali 13. prosince 2024 dvoustrannou deklaraci o společném závazku chránit vzdušný prostor Slovenské republiky i v roce 2025, což pro personál 211. tl znamenalo další prodloužení tohoto úkolu, který plnila již od září 2022 v rámci QRA aliančního systému NATINAMDS ze své základny v Čáslavi. Česko se na ochraně slovenského nebe podílí společně s Polskem právě od tohoto data, kdy Slovensko předčasně ukončilo provoz svých stíhacích letadel Mig-29, které následně darovalo Ukrajině bránící se agresi Ruské federace. V červenci 2023 se ke společnému závazku ochrany slovenského vzdušného prostoru připojilo také Maďarsko a za tím účelem byla podepsána deklarace Visegrádské skupiny platná do konce roku 2024. Je třeba ještě dodat, že hlídkové lety nad Slovenskem v rámci NATINAMDS prováděly během této doby i německé Taifuny od TLG-74 z Neuburgu. (Foto Ivo Kardoš / 211. tl)

Šestý díl, zaměřený na podrobnosti o provozu českých Gripenů v roce 2025, bude následovat.

Autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com

Za spolupráci na textu a finální korektury patří díky Aleši Hottmarovi, stejně jako za důležitou „studnici“ aktualit o provozu typu JAS-39 Gripen u nás, pravidelně doplňovanou na webu czechairforce.com, z které je do článku také čerpáno.

Poznámka autora: Všechny informace obsažené v tomto článku byly získány z volně dostupných zdrojů a text samotný si v žádném případě nedělá nárok na to, že se jedná o bezchybnou „kroniku“ provozu typu JAS-39 Gripen u nás. Takovou práci budou muset za pár let udělat jistě povolanější, nicméně v tuto chvíli bylo našim úmyslem přiblížit službu tohoto švédského supersoniku u Vzdušných sil AČR všem čtenářům, kteří by si ji chtěli zrekapitulovat ve větší míře, než je možné běžně dohledat.

Foto:

Vlastní archiv autora – Radim Špalek, další autoři jsou uvedeni přímo u fotografií nebo grafik.

Úvodní foto:

Katsuhiko „Katsu“ Tokunaga – JAS-39C tč. 9242 ve speciálním zbarvení pro cvičení „Lion Effort 2024“ a „NATO Tiger Meet 2024“ zachycený ze letu právě během setkání tygrů na severoněmecké základně Schleswig-Jagel.

Zdroje:

Tomáš Soušek – „Perspektivy Gripenu v českém letectvu“ – L+K 4/22

Tomáš Soušek – „Dvacet let s Gripeny v českém letectvu“ – L+K 4/25

Tomáš Soušek – „Lion Effort 2024 – znovu na českém nebi“ – L+K 6/24

Jaroslav Špaček – „NATO Tiger Meet 2024 ve Schleswigu“ – L+K 7/24

Podcast „O létání s Mig-21 – Michal Daněk“ – https://www.youtube.com/watch?v=aK-VhgMLe4k