Gripen proti F-35, bitva o nového strážce českého nebe právě vrcholí
V posledních dnech jsou domácí i zahraniční sdělovací prostředky plné různých oficiálních vyjádření ohledně výběru nových nadzvukových letounů pro české letectvo, což dává tušit, že celý proces jejich obstarání vstupuje možná do rozhodující fáze. Ostatně sama ministryně obrany Jana Černochová se nechala slyšet, že finální řešení včetně výběru konkrétního typu představí již v průběhu letošního léta, což evokuje myšlenku, že na „obraně“ již mají ohledně výběru poměrně jasno. To si zřejmě naplno uvědomili i v Saabu, kde musela podobná vyjádření vyvolat silnou paniku. Švédský výrobce se totiž odhodlal k poměrně nestandardnímu postupu, když ústy svého velvyslance informoval přes média o své nové neoficiální nabídce, kterou jaksi zapomněl nejprve představit české straně. Tento mediální protiútok zřejmě zaskočil i samotné ministerstvo obrany a je tak pravděpodobné, že léto bude alespoň v resortu obrany ještě pořádně horké. Každopádně už teď je poměrně jasné, že české taktické letectvo čekají velké změny.
Legendární Viper definitivně mimo hru
To, o čem se spekulovalo již v loňském roce, nyní potvrdil na nedávném veletrhu ILA v Berlíně přímo představitel amerického výrobce Lockheed Martin pan JR McDonald, který je viceprezidentem pro strategii a rozvoj programu F-35. Americký výrobce definitivně stáhl nabídku letounů F-16 Block 70 pro AČR a soustředí se už pouze na prodej perspektivního stroje páté generace F-35A Lightning II. Nejde o žádné překvapení, neboť podpora akvizice legendárního Viperu je na rozdíl od doby před dvaceti lety nyní v AČR prakticky nulová. Ačkoliv je původně nabízený Block 70 evolučním vrcholem celé vývojové řady F-16, jenž dokonce využívá řadu „odpadních“ technologií z programu F-35 a stále jde o určitý etalon mezi jednomotorovými multi-role bojovými letouny, čas nejde zastavit. Oproti modernizovaným Gripenům C/D či zcela nové generaci Gripen E by zřejmě tato letitá platforma nepřinesla českému letectvu tak výrazný nárůst schopností v porovnání s vynaloženými náklady.
Dalším důvodem je prostý fakt, ze u aliančních spojenců s výjimkou Polska, Řecka a Turecka čeká tento typ postupné vyřazení ze služby a v poměrně atypické verzi Block 70 jej budou v Evropě používat pouze dvě, bez jakékoliv urážky, zcela bezvýznamná letectva střední a východní Evropy. Nejde v žádném případě o nějakou dehonestaci Slovenska či Bulharska a pokud se tato slova někoho osobně dotkla, autor se co nejuctivěji omlouvá. Jde ale pouze o prosté konstatování faktu, neboť malá letectva nebudou nikdy hrát nějakou zásadní roli v aliančních operacích. Česká republika má však přeci jenom nepatrně vyšší ambice a tak musí brát spíše ohled na to, jakou techniku používají alianční spojenci především na západ od našich hranic. Přesněji řečeno, ČR musí reflektovat výzbroj, vybavení a trendy u tradičních partnerů Vzdušných sil AČR v podobě Polska, Německa či Belgie s Nizozemím, se kterými české taktické letectvo dlouhodobě spolupracuje a cvičí, nebo se přímo podílí na vytváření mnohonárodních jednotek a v budoucnu hodlá participovat i na formování různých úkolových uskupení, kde je interoperabilita prvořadým faktorem.
F-16 je stále jedním z nejelegantnějších bojových letounů posledních desetiletí a v podstatě ikonou amerického letectva, která prošla řadou světových konfliktů. Sloužit v AČR však po nedávném vyjádření představitele Lockheed Martin takřka s jistotou nikdy nebude. Asi nejblíže měla ČR k jeho zavedení v letech 2001-2002, kdy nám byly nabízeny nadpočetné belgické stroje F-16A plus americké F-16ADF. (foto: Lockheed Martin)
Saab Gripen, z jasného favorita nakonec outsider?
Dlouhé roky se považovalo téměř za jistotu, že hlavním favoritem řešení podoby českého nadzvuku po skončení druhého pronájmu budou opět švédské letouny Gripen. Armáda je s jejich provozem víceméně spokojená a hlavní problém spíše představoval jejich nedostatečný počet a neochota politiků investovat jakýmkoliv způsobem další finanční prostředky do navyšování operačních schopností a nákupu nové výzbroje pro letouny, jež jsou v pronájmu. Jenže jestli někdo český výběr řešení nadzvukového letectva po roce 2027 totálně zaspal, byl to právě švédský výrobce Saab. Je až s podivem, že minimálně od loňského podzimu, kdy již bylo zcela jasné, že Česká republika chce tuto věc vyřešit v co možná nejbližší době, Saab nevstoupil podle slov Richarda Smithe, což je zástupce obchodního ředitele Saabu pro Gripeny, v jakákoliv jednání a nepředložil žádnou oficiální a zajímavou nabídku. Tato slova ostatně potvrdil i švédský velvyslanec, podle kterého nebylo Švédsko s českou stranou v poslední době ohledně budoucnosti českého stíhacího letectva vůbec v kontaktu. Jde opravdu o zcela nepochopitelnou a těžko uvěřitelnou věc, neboť již během loňských Dnů NATO v Mošnově bylo naprosto evidentní, že o zakázku má enormní zájem americký Lockheed Martin, jenž své řešení už tehdy aktivně prezentoval českým politikům a tahal za správné nitky.
Je vysoce pravděpodobné, že švédský výrobce spoléhal na opakování scénáře z let 2013-2014, kdy čeští politici pouze mudrovali a problém nechali vyhnít až do stadia, kdy nezbýval čas na přijetí jakéhokoliv jiného řešení. Co tedy nyní v Saabu jednoznačně podcenili byla nejen změna vlády na podzim loňského roku, spojená s příchodem nové „akční“ ministryně obrany Jany Černochové, ale především následný konflikt na Ukrajině, který diametrálně změnil náhled řady představitelů AČR a ministerstva obrany na strategické modernizační projekty a z toho plynoucí odhodlání ke změně. Švédský výrobce, respektive jeho PR oddělení se rozhoupalo teprve před několika týdny, kdy kromě větší mediální aktivity v ČR například zorganizovalo rozsáhlou návštěvu vybraných českých novinářů ve výrobním závodě Saabu v Linköpingu. Vzhledem k předpokládanému oznámení finálního řešení podoby českého taktického letectva ministryní obrany Janou Černochovou už v průběhu letošního července se následně Saab rozhodl k zoufalému kroku a 29. června představil ústy švédského velvyslance Fredrika Jörgensena neoficiální ekonomickou nabídku, v rámci které by mohlo Švédsko nabídnout Česku bezplatný převod nyní používaných stíhacích letounů JAS-39C/D, spojený s návrhem na jejich modernizaci a pořízení dalších letounů novější generace Gripen E.
Švédský výrobce tedy nabízí podle svých slov modernizaci na nejnovější standard MS20 Block 2.2, který by umožnil další navýšení operačních schopností typu a jeho bezproblémové používání minimálně do roku 2035, tak jak to ostatně plánuje švédský Flygvapnet. V rámci nově nabízeného upgrade by došlo k výrazné modernizaci palubního radiolokátoru na standard PS-05/A Mark 4 a s tím spojené schopnosti efektivně používat nejnovější střely středního až dlouhého dosahu MBDA Meteor. Modernizační balíček zároveň umožní použití nové verze americké střely AIM-120C-8 AMRAAM a další moderní protizemní výzbroje. Samozřejmostí je implementace nových komunikačních či datových prostředků, zprovoznění funkce „Digital CAS“, upgrade palubního systému elektronického boje EWS a řady dalších věcí. Sám výrobce uvádí, že modernizaci na MS20 Block 2.2 je možné realizovat během několika měsíců až jednoho roku, přičemž české Gripeny jsou podle jeho slov teprve v půlce životnosti a tento upgrade proto dává smysl. Výrobce tak přímo vyvrací informace, publikované na czechairforce.com, tedy že české stroje vykazují vzhledem k doposud plněnému spektru úloh větší opotřebení, než by odpovídalo jejich náletu. Švédský výrobce argumentuje výsledky kontrol u „rekordmana“ flotily švédských Gripenů, letounu výrobního čísla 39210, který je provozován jako Fleet Leader a v současnosti vykazuje už 3.400 letových hodin. Podle Saabu se u něj neprojevují žádná poškození, vyžadující větší strukturální opravy či modifikace. Redakce czechairforce.com však nemá konkrétní informaci, v jakém zátěžovém spektru bylo oněch 3.400 hodin nalétáno, což je poměrně důležitý údaj, než jen prostý číselný nálet, který nemusí být tolik vypovídající.
Je asi nezpochybnitelné, že pokračování s modernizovanými Gripeny a zároveň pořízení novější generace Gripen E bude z pohledu celkově vynaložených nákladů levnější a časově méně náročnou variantou už jen z prostého důvodu, že na základně v Čáslavi bude možné z větší části využít stávající infrastrukturu a přeškolení nového pozemního a létajícího personálu proběhne mnohem rychleji. Zde je potřeba vysvětlit i jednu neustále omílanou hloupost, jež se dokolečka objevuje na českém internetu, a to že Gripen E je úplně nový letoun, pro který bude tím pádem nutné vybudovat v ČR kompletně novou infrastrukturu. Nová generace letounů JAS-39E skutečně představuje z konstrukčního hlediska zcela nový stroj, ovšem „čeští gaučoví odborníci“ bohužel stále nepochopili, jaký je rozdíl mezi konstrukčně-technologicko-výrobními změnami či postupy a provozně-údržbovým systémem. AČR totiž bude vždy jen pouhým uživatelem typu, který je schopen si zabezpečit provoz a údržbu vlastními silami jen do určité úrovně. Právě základní systém údržby bude i přes rozdíly v podobě konstrukce trupu, nového motoru, radaru či některých senzorů prakticky stejný jako u Gripenů C/D a bude se pro něj používat téměř identické pozemní zabezpečení, tedy od základního nářadí přes provozní, montážní a manipulační přípravky, kontrolní stendy atd. atd. Tak byl totiž nový Gripen zcela logicky vyvíjen, aby se co nejvíce přibližoval po této stránce svému předchůdci a přechod na něj byl co nejjednodušší. Jakékoliv stupně vyšší údržby, složitější servisní zásahy či náročnější opravy poškození mohou provádět jen pověřené a certifikované organizace. V případě motorů RM-12 a RM-16 jde o společnost GKN Aerospace Sweden z Trollhättanu a v případě samotného letounu a jeho systémů pak výrobce Saab Aerospace z Linköpingu. Čili toliko k nepochopení systému údržby švédských strojů, realizovaného na základě smlouvy o pronájmu.
Švédská nabídka však není pouze o pozitivech a světlých zítřcích, ale má i svá problematická místa. Švédský velvyslanec během svého obchodního lobbingu zapomněl sdělit asi to nejdůležitější, a tím jsou předpokládané náklady na modernizaci a nákup nové výzbroje, odhad celkových nákladů na pořízení nových letounů Gripen E a konkrétní návrhy na podobu servisní podpory obou typů, tedy s jakými provozními náklady musí AČR do budoucna počítat. Ačkoliv bylo zmíněno, že příchod nové generace Gripenů E by neměl znamenat nějaký zásadní problém, faktem zůstává, že AČR by provozovala u taktického letectva tři různé platformy. V minulosti až do vyřazení L-39ZA na tom byla armáda podobně a nejde tedy o neřešitelnou věc, na druhou stranu je asi nasnadě, že cílem velení vzdušných sil je mít u obou bojových taktických letek stejnou platformu. Asi největším problémem švédského řešení je ovšem fakt, že AČR bude s novými Gripeny E v alianci naprostým exotem a je úplně jedno, zda Švédsko nakonec vstoupí do NATO či nikoliv. České taktické letectvo totiž bude vždy kooperovat s našimi nejbližšími aliančními spojenci a vzhledem k potřebné interoperabilitě a nutnosti vytvářet různá úkolová uskupení není švédský letoun zrovna ideální platformou, neboť ho v uvedených státech nikdo nepoužívá. V době míru řešitelná věc, v případě války už ne tak docela.
České taktické letectvo už dnes disponuje schopností působit v plném rozsahu proti vzdušným i pozemním cílům a podílí se poměrně intenzivně na řadě aliančních cvičení. Cílem budoucího rozvoje nadzvukového letectva následně bude dosažení schopnosti účastnit se celého spektra možných operací a plné interoperability v rámci NATO v rozsahu požadavků Aliance a závazků ČR. (foto: Airman 1st Class Zachary Wright)
Saab nabízí České republice i svou nejnovější vlajkovou loď v podobě Gripenu E. Švédský velvyslanec Fredrik Jörgensen neoficiální cestou uvedl, že výrobce je schopen nové stroje dodat bez dlouhé čekací doby a je připraven předložit solidní a finančně atraktivní nabídku. Velvyslanec zároveň poznamenal, že Švédsko je otevřeno mezivládní dohodě i smlouvě mezi českou vládou a přímo výrobcem. (foto: Saab AB, www.saab.com)
Souboj o české nebe, finální rozhodnutí přijde už v červenci
Ačkoliv nabídka „levnějšího“ švédského řešení přišla jako blesk z čistého nebe a dokonale zaskočila vedení resortu MO, je pochopitelně otázkou, zda by další provoz platformy JAS-39 naplnil dlouhodobější představy a potřeby AČR, především co se týče kompatibility v rámci Aliance a schopnosti působit společně v plánovaných úkolových uskupeních s našimi západními spojenci. I z tohoto důvodu se zatím zdá, že nepatrně větší šance má právě americký výrobce s letounem F-35A Lightning II. Ostatně, viceprezident společnosti Lockheed Martin JR McDonald se tím během výstavy ILA v Berlíně ani příliš netajil a podle jeho slov má ČR k uzavření dohody už velmi blízko. Právě tato vyjádření asi nejvíce vyděsila vedení švédského Saabu a vyvolala naprostou paniku v Linköpingu.
Ponechme teď stranou veškeré technické či nákladové aspekty celé akvizice, kterým jsme se podrobně věnovali již v minulosti. Výběr totiž nebude v žádném případě o nějakém teoretickém porovnávání technických parametrů obou platforem, ale půjde výslovně o vojensko-politické rozhodnutí ve světle budoucích operačních potřeb Vzdušných sil AČR a geopolitického směřování České republiky, a takto je potřeba na celou věc nahlížet. Nemá tedy žádný smysl řešit mediální výstupy různých výběrových komisí, porovnávajících jednotlivé schopnosti a výpočty nákladů, neboť každý stát si podobné metody hodnocení ohýbá podle svých potřeb pod heslem „spočítejte to tak, aby to vyšlo“. Ostatně, poslední hodnocení z tendrů na Slovensku, ve Švýcarsku, Norsku, Chorvatsku či Finsku si tak vzájemně odporují, až je to komické.
Každopádně je jisté, že řešení F-35 má v armádě i vzdušných silách poměrně silnou podporu a touze českých pilotů se asi nelze příliš divit. Americký letoun F-35A Lightning II je v současné době bezesporu technologicky nejpokročilejším sériově produkovaným letounem 5. Generace s řadou unikátních technologií a tyto schopnosti si pravděpodobně udrží i v následujících letech. Zároveň je představitelům armády poměrně jasné, že veškeré náklady související s obstaráním F-35 a jeho provozem budou, pokud je srovnáme s dosavadním „směšným“ pronájmem Gripenů, poměrně značné a nemá smysl si mazat med kolem úst. Taktéž je potřeba zdůraznit, že na letecké základně v Čáslavi bude potřeba vybudovat na zelené louce úplně novou provozní a údržbovou infrastrukturu, která musí být zcela oddělena od zbytku základny a bude splňovat nejpřísnější požadavky kybernetické bezpečnosti. Některé naivní představy, že půjde využít alespoň část stávajícího vybavení, kde se údržba L-159 a Gripenů v podstatě prováděly společně, jsou zcela mimo mísu a ČR prostě bude muset vybudovat velice podobné zázemí, které nyní staví naši alianční spojenci pro stroje F-35 na svých základnách. V tomto ohledu jsou americké požadavky naprosto nekompromisní. Zároveň bude potřeba připravit zázemí i na záložním letišti v Pardubicích, které slouží jako hlavní záloha čáslavským letkám v případě výluky. Další věcí, na kterou se poněkud zapomíná, bude nutné personální posílení taktických letek především o další příslušníky ILS.
Jednoznačným benefitem pořízení F-35 je naopak skutečnost, že taktické letectvo AČR může tento letoun 5. generace posunout na úplně novou operačně-takticko-technologickou úroveň. Dále umožní mnohem intenzivnější spolupráci s našimi aliančními partnery, dovolí snazší zapojení do společných bojových operací v rámci obrany ČR či našich spojenců a ve výsledku vyřeší budoucnost českého taktického letectva na dalších 30-40 let dopředu. Politikům tak odpadne problém přemýšlet každých deset let nad nesmrtelností chrousta a budoucností českého nadzvuku.
Jestliže však má vedení MO o výběru typu poměrně jasnou představu, otázkou je počet pořizovaných strojů. Sám JR McDonald ze společnosti Lockheed Martin uvádí, že ČR poptává 18-24 kusů, což by mohlo naznačovat, že armáda stále zvažuje dvě možné varianty podoby taktického letectva. Tou první je v případě akvizice 24 ks strojů přezbrojení obou dosavadních taktických letek, tedy 211. a 212. Tuto variantu jednoznačně preferují vzdušné síly a pravděpodobně i sama ministryně obrany. Zároveň by to znamenalo konec L-159 jako útočného stroje a jeho částečné převedení pod 213. výcvikovou letku, respektive odprodej nadpočetných kusů zahraničním uživatelům, či dlouhodobé uložení a použití jako zdroj ND.
V případě nákupu pouze 18 ks je však nasnadě, že se přezbrojí pouze jedna letka, která bude oproti dosavadnímu stavu disponovat jedním rojem navíc, což by přineslo alespoň nepatrné zlepšení oproti dosavadnímu stavu. Zároveň by tato varianta zřejmě počítala se zachováním L-159 ve výzbroji 212. taktické letky a jejich rozsáhlou modernizací. Člověk nemusí být zrovna Albert Einstein aby pochopil, že za toto řešení lobuje na ministerstvu obrany především výrobce Aero Vodochody, respektive zbrojařský holding Omnipol a. s. Ve hře není jen samotná modernizace, ale další dvacetiletý provoz Alky u AČR a z toho plynoucí zisk v rámci zajištění životního cyklu platformy L-159. Celý problém s modernizací Alky však spočívá v tom, že pokud se mají operační schopnosti podzvukového L-159 někam posunout, bude nutný kompletní upgrade celého avionického a zbraňového systému, spojený s integrací moderní výzbroje.
Už jen tento výčet naznačuje, že půjde o mimořádně nákladný a ne zrovna jednoduchý projekt, na který bude Aero potřebovat strategického partnera a integrátora. Zároveň je poměrně jasné, že celý ambiciózní projekt nebude platit výrobce, ale zasponzoruje ho ministerstvo obrany. To samozřejmě vyvolává oprávněné dotazy, zda vynaložené prostředky přinesou kýžený efekt. Čili toto je potřeba brát v celkovém uvažování v potaz. Každopádně ministryně obrany má v celé věci poměrně jasno. „Rozhodnutí na základě vojenského doporučení musí být výsostně politické. Pokud se kolegové ministři rozhodnou, že půjdeme námi navrhovanou cestou, pevně věřím, že nejpozději v roce 2029, kdy nám dobíhají smlouvy na gripeny, budeme mít konkrétní stíhací letouny,“ nastínila Jana Černochová postup vlády.
Ať už nakonec vyhraje jakákoliv varianta, je poměrně jasné, že taktické letectvo čekají velké změny a značné navýšení operačních schopností. Sama armáda pak na svém twitterovém účtu přímo uvádí, že je čas opět se posunout dál. Vzhledem k současnému dění na Ukrajině nezbývá než souhlasit.
Autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com (autor se návštěvy českých novinářů ve výrobním závodě Saabu v Linköpingu neúčastnil)
České taktické letectvo, doposud vyzbrojené letouny JAS-39 Gripen a L-159 ALCA, zřejmě čekají v následujících letech obrovské změny. Zda nastane v Čáslavi soumrak Alek i Gripenů se od ministryně obrany Jany Černochové dozvíme snad již v červenci. (foto: prap. Martin Král, 21. zTL Čáslav)
Jeden z tweetů na oficiálním účtu AČR je poměrně výmluvný: „Zastaralé MiG-21 vystřídaly před 17 lety v držení ostré pohotovosti Gripeny a nyní je čas se opět posunout dál.“ Faktem je, že americké stroje F-35 začínají pomalu ovládat nebe nad Evropou a za deset let budou patrně nejrozšířenějším bojovým typem na starém kontinentu. Na typ se začíná přezbrojovat i americké letectvo v Evropě (USAFE) a na deploymenty začínají přilétat kromě prvoliniových útvarů letectva i jednotky národní letecké gardy ANG. V německém Spangdahlemu je tak nyní například umístěna 134th FS letecké gardy státu Vermont. (foto: Vermont Air National Guard)
(úvodní ilustrační foto: prap. Martin Král, 21. zTL Čáslav)
Zdroje:
Česko si bude moct podle švédského velvyslance nechat používané gripeny zdarma, https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cesko-svedsko-gripen-e-nabidka-modernizace_2206291613_voj
Velvyslanec: Švédsko ČR nabídne bezplatný převod používaných gripenů, https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/velvyslanec-svedsko-cr-nabidne-bezplatny-prevod-pouzivanych-gripenu/2226042
Česko potřebuje nové stíhačky a čas se krátí, autor Oldřich Danda, Právo, https://www.novinky.cz/domaci/clanek/cesku-potrebuje-nove-stihacky-a-cas-se-krati-40400386
Souboj stíhaček. Vláda chce tentokrát nakupovat, autor Jaroslav Gavenda, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-boj-o-miliardovou-zakazku-svedi-ukazali-jak-montuji-sve-stihacky-205921
LA BERLIN 2022: LOCKHEED MARTIN DROPS F-16 BLOCK 70/72 FROM CZECH FIGHTER RACE, autoři Alan Warnes a Khalem Chapman, https://www.key.aero/article/lockheed-martin-drops-f-16-block-7072-czech-fighter-race
Gripen versus F-35. Ve finále výběru neuškodí zvážit všechna pro a proti, autor Aleš Vašíček, https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/gripen-f-35-tendr-stihacky-letectvo.A220628_170551_vojenstvi_alv
JAS-39C/D jde s dobou, autor Tomáš Soušek, Letectví+Kosmonautika 7/2022
