Tuniské letectvo hledá nástupce letounů L-59T, dostane šanci i L-39NG?
Tunisko bude zanedlouho řešit náhradu svých letounů Aero L-59T Super Albatros, jež stále používá v počtu cca 8ks a které se pomalu blíží ke konci své životnosti, a bude potřeba je nejpozději v roce 2024 nahradit novým typem. Podle tuniského tisku tak má určitou šanci i výrobce Aero Vodochody se svým novým produktem v podobě letounu L-39NG.
Tunisko si celkem 12ks strojů L-59T pořídilo v letech 1995-96 a zařadilo je pro účely pokročilého výcviku k 16. Sqn na základně Gafsa v centrálním Tunisu. Letoun L-59T, který v Tunisku obdržel pojmenování Fennec, je exportní variantou stroje L-39MS, jenž byl v devadesátých letech exportován ve verzi L-59E například do Egypta a posléze právě do Tuniska. L-39MS byl na svou dobu bezesporu pokročilým letounem s mnoha novými prvky především ve vybavení kokpitu. Bohužel však přišel na světový trh pozdě a s trochou nadsázky se dá říci, že se prostě „narodil“ do špatné doby po politických změnách v celém tehdejším východním bloku a následném rozpadu SSSR, který se měl stát opět jeho největším odběratelem.
EMeSko je v podstatě evolucí původního Albíka, v jeho konstrukci však byla použita celá řada zásadních inovací. Nejzásadnější změnou, která však není na první pohled vidět, se stala náhrada původního a dosti problémového sovětského motoru Al-25TL za nový dvouproudový motor DV-2 o tahu 21,58 kN, vyráběný v licenci podnikem ZVL Považská Bystrica na Slovensku. Dále letoun disponoval pomocnou startovací jednotkou Safír 5M, díky které už nebylo nutné používat externí elektrický spouštěcí zdroj. Celá konstrukce draku letounu rovněž doznala řady konstrukčních úprav a došlo i k jejímu zpevnění. Modifikovány byly dále vstupní otvory pro přívod vzduchu do motoru DV-2, mírně se zvětšila SOP, křidélka a ocasní plochy nově disponovaly hydraulickými posilovači. Křídlo prošlo rovněž celkovým zesílením a zvětšen byl i objem palivových nádrží na jeho koncích křídla z původních 100 l na 230 l.
K největším změnám však došlo v samotném kokpitu, který se mírně zvětšil a dostal nový jednodílný překryt, odklápěný hydraulicky vzhůru. Úplnou novinkou pak byly digitální přístroje, integrované do zcela nového palubního elektronického systému PES. Oba pilotní prostory disponovaly průhledovým displejem HUD a jedním multifunkčním zobrazovacím displejem s technologií CRT domácí provenience. V kokpitu zároveň došlo k instalaci nových vystřelovacích sedaček VS-2A, jež umožňovaly záchranu i při nulové výšce a nulové rychlosti.
Vzhledem k již zmiňovanému rozpadu SSSR a zrušení veškerých objednávek pro tohoto hlavního zákazníka bylo nakonec vyprodukováno celkově pouze 66 strojů. Šestici letounů L-39MS ev. č. 0001 až 0006 získalo v roce 1992 československé vojenské letectvo a zařadilo je do výzbroje 1. školního leteckého pluku v Přerově.
Po rozdělení federace zůstaly v ČR čtyři letouny ev. č. 0001, 0004, 0005 a 0006, z nichž tři poslední získala v roce 1995 nově vytvořená 341. výcviková letka na 34. základně školního letectva v Pardubicích. Zde však už eMeSka z mnoha příčin prakticky nelétaly, navíc v roce 1996 byl letoun ev. č. 0001 neopravitelně poškozen při tvrdém přistání. O dva roky později se všechny české L-39MS soustředily u Leteckého zkušebního odboru VzS AČR v Praze Kbelích, následující rok jsou uskladněny a v roce 2001 dochází definitivně k jejich vyřazení z výzbroje a letouny jsou odprodány do USA společnosti Air USA Inc. (foto: Aleš Hottmar, skenováno z 35mm kinofilmu)
Další vyrobené letouny už šly pouze na export. Největším odběratelem se stal Egypt, který v letech 1993-94 odebral 48ks pro letecké učiliště na základně Bilbeis. Dalších 12ks odebral následně v letech 1995-96 Tunis, kde byla služba „Padesátdevítek“ přeci jenom úspěšnější než v Egyptě. Tuniské letectvo své L-59T používalo nejen k pokročilému výcviku budoucích pilotů nadzvukových stíhačů F-5E/F, ale posléze i k úkolům CAS (Close Air Support) a hlídkovým letům podél hranic. V letech 2011-13 je navíc poměrně intenzivně nasadilo při potírání teroristických skupin u hranic s Alžírem, přičemž jedna „Padesátdevítka“ byla údajně lehce poškozena palbou pěchotních zbraní ze země.
Tuniské L-59T mají modernizovanou avioniku od společností Allied Signal a Litton, v kokpitu jsou pak instalovány průhledové displeje od firmy Flight Visions. Technický život L-39MS byl původně definovaný náletem 4500 hodin či 15 lety provozu, meziopravní technický resurs do 1. GO pak byl stanoven na 1500 letových hodin či 7,5 roku provozu. Aero Vodochody provádělo na tuniských L-59T první GO v letech 2003 až 2007, druhá GO plus prodloužení technické životnosti se pak realizovalo v letech 2014-2015. Tento proces je však finančně značně náročný, navíc řadu agregátů včetně motoru DV-2 je potřeba generálkovat na Slovensku, což je určitý problém. Další prodlužování technické životnosti by tak již bylo finančně nerentabilní, a protože zanedlouho všechny zbývající L-59T dolétají právě kvůli končící životnosti motorů DV-2, Tunis již nyní hledá jejich nástupce.
Určité šance v připravovaném tendru má podle tuniského tisku právě Aero Vodochody, i když samotný výrobce oficiálně tuto aktivitu zatím nepotvrdil. Nové L-39NG v ozbrojené verzi „Light Attack“ by tak mohly za přijatelné pořizovací a provozní náklady tuniské „Padesátdevítky“ nahradit. Velkým benefitem eNGéčka je právě velký dolet a výdrž, které je možné využít během hlídkových letů podél hranice. V ozbrojené konfiguraci navíc může disponovat celou paletou řízené i neřízené výzbroje dle konkrétních požadavků zákazníka. Počítá se i s certifikací podvěsného kulometného pouzdra FN Herstal HMP-400, tedy výzbroje, kterou tuniské letectvo v minulosti zvažovalo i pro své L-59T. Představitelé tuniské armády získali podrobné informace o programu L-39NG už v roce 2015, kdy Aero navštívil ministr obrany Tuniska Farhat Horchani, jež si zde prohlédl demonstrátor L-39CW ev. č. 2626. Navíc začátkem letošního března Aero Vodochody prezentovalo program L-39NG přímo na veletrhu IADE v Tunisu.
Podle tuniského tisku má být v připravovaném tendru konkurentem Aera údajně americký výrobce United States Textron s letounem Scorpion, které vyvinul ve spolupráci se společností AirLand Enterprises. Scorpion se má vyznačovat nízkými pořizovacími a provozními náklady, kvůli úspoře nákladů byly široce uplatněny již existující civilní technologie a komponenty, a jeho použití se předpokládá především pro konflikty nízké intenzity. Doposud ovšem nezaznamenal žádný exportní úspěch, i když v roce 2015 se hovořilo o dodávce několika kusů pro Nigérii, která jej chtěla použít při potlačování povstalců z Boko Haram, k samotnému pořízení však nakonec nedošlo. Podle jiných zdrojů tuniské letectvo jako dlouholetý uživatel italských strojů MB326 uvažuje i nad letounem M345 z portfolia společnosti Alenia Aermacchi a zároveň projevuje zájem o pořízení čtyřech turbovrtulových útočných strojů AT-6C Wolverine z USA. Samotná realizace této akvizice však zatím naráží na problém s financováním. Každopádně nezbývá než tradičnímu českému výrobci držet palce s obchodními aktivitami nového L-39NG.
První generální opravy tuniských L-59T probíhaly v Aeru Vodochody již od roku 2003, kdy se nejprve uskutečnila GO šesti strojů ve dvou etapách v letech 2003 až 2006. Další kontrakt na generální opravu tří letounů L-59T byl uzavřen v roce 2006, a poslední z celkem devíti letounů přelétl zpět do Tuniska v listopadu 2007. Druhá generální oprava pak byla na cca šesti tuniských L-59T prováděna v letech 2014-15. Stroje byly do společnosti Aero Vodochody obvykle přepravovány transportními letouny C-130 Hercules tuniského letectva. (foto: Petr Štefl, www.planes.cz)
(úvodní ilustrační foto: Petr Štefl, www.planes.cz)
(zdroj: článek „Aero Vodochody and Textron compete for Tunisian advanced trainer contract“, autor Darek Liam, https://www.africanmilitaryblog.com/; článek “Aero Vodochody and Textron compete for trainer replacement contract“, https://www.africaintelligence.com/business-circles/2020/03/20/aero-vodochody-and-textron-compete-for-trainer-replacement-contract,108398749-art; Aero dokončilo generální opravy flotily tuniských letounů L-59T, www.aero.cz; https://twitter.com/TunisianSoldier/status/1241338574211108864; vlastní archív)
(aktualizace: 1. 4. 2020)
