Maďarsko hostilo opět po roce evropský vrtulníkový „Top Gun“
I letos se na maďarské letecké základně v Pápě uskutečnil specializovaný instruktorský kurz HTIC 2024, kterého se zúčastnilo na 200 specialistů z 10 evropských zemí. Samotný kurz je bez nějakého přehánění malým evropským vrtulníkovým Top Gunem, během kterého jeho účastníci nacvičují v průběhu tří týdnů letové operace v prostředí se silnou nepřátelskou činností, včetně postupů při napadení nepřátelskými stíhači, nebo ohrožení systémy PVO. A přestože se letošního kurzu v Pápě čeští vrtulníkáři neúčastnili, Vzdušné síly AČR vyslaly do Maďarska alespoň čtveřici podzvukových letounů L-159, jež zde působily především v roli agresorů.
Samotný sedmitýdenní kurz HTIC (Helicopter Tactics Instructors Course) je tradičně rozdělen na dvě samostatné části. První zahrnuje čtyřtýdenní teoretický a simulátorový výcvik, jenž se každoročně organizuje v Portugalsku na letecké základně Sintra, kde sídlí Mnohonárodní středisko pro výcvik vrtulníkové taktiky (MHTC). Následující třítýdenní fáze praktického létání je od roku 2021 organizována v Maďarsku na 47. letecké základně v Pápě, kde jsou v průběhu kurzu jeho účastníci vystaveni potřebné fyzické i psychické zátěži a instruktoři je neustále vyhodnocují.
Cvičení HTIC 2024 se uskutečnilo ve dnech 30. září až 18. října 2024 ve vzdušném prostoru Maďarska a kromě domácího letectva s vrtulníky Airbus H145M a H225M se jej dále účastnilo Portugalsko s typem EH101 Merlin, Německo s vrtulníky CH-53 a NH-90 plus Slovensko s UH-60M Black Hawk. Nepřátelské stíhače Red Air už tradičně představovaly české podzvukové stroje L -159 ALCA a domácí nadzvukové Gripeny z Kecskemétu. Celý letošní kurz pak zabezpečili zkušení instruktoři z Rakouska, Nizozemska, Německa a Švédska, přičemž výcvik a kooperaci s pozemními jednotkami podporovalo kromě hostitelského Maďarska rovněž Slovinsko.
Podle plukovníka Zsolta Simona, zástupce velitele 86. vrtulníkové brigády ze Szolnoku, spočívá význam cvičení v tom, že zde vyškolení instruktoři mohou později vycvičit vlastní piloty vrtulníků. „Mohu říci, že ti nejlepší z nejlepších jsou tady, aby rozvíjeli své dovednosti, ať už se jedná o bitevní vrtulníky, transportní vrtulníky nebo piloty vrtulníků pro speciální operace. Účastní se deset zemí a Maďarsko poskytuje kompletní služby včetně ubytování, stravy, hangáru pro případné opravy, stejně jako vzdušný prostor a výcvikový polygon. Posádky se učí taktické postupy a obranné manévry proti stíhacím letounům, dále manévry proti prostředkům PVO a to jak samostatně, tak ve formaci.“
Záběry vrtulníků zapojených do letošního výcvikového kurzu HTIC 2024 v maďarské Pápě. Všechny stroje kromě slovenského UH-60M jsou již vybaveny moderními prostředky vlastní ochrany včetně senzorů RWR, LWS či MAWS a kazet s FLARE, které zvyšují šanci pro přežití na současném bojišti a to jak při činnosti pozemní PVO, tak při útoku nepřátelského stíhače. (foto: Veres Franciska, MH47 Pápa)
S Alkami proti vrtulníkům
Do letošního kurzu HTIC v maďarské Pápě se české letectvo tentokrát zapojilo alespoň ve formě simulace agresorů, neboli nepřátelských sil Red Air. AČR pro tento účel vyslala na severozápad Maďarska čtyři podzvukové Alky (3x L-159A ev. č. 6050, 6051, 6058 a jednu spárku L-159T2 ev. č. 6031) a zhruba 30 příslušníků létajícího, pozemního a zabezpečujícího personálu z 21.zTL Čáslav, který sem dopravila transportní CASA C-295M ev. č. 0453. Jedním z cílů účasti Alkařů na kurzu HTIC bylo nejen prohloubení vycvičenosti létajícího personálu v taktice vzdušného boje proti pomalu a nízko letícím cílům či výcvik ve vzdušném boji DACT s letouny s odlišnými letovými vlastnostmi, ale letouny L-159 zde primárně působily především v roli agresorů a připravovaly tak pilotům vrtulníků horké chvilky, když na ně cvičně útočily. Naopak osádky vrtulníků se snažily úspěšným útokům zabránit manévrováním a použitím klamných cílů, tzv. FLARE.
Právě boj s pomalu a nízko letícími cíli je primárním úkolem českých Alek při aktivaci Národního posilového systému protivzdušné obrany (NaPoSy). L-159 má oproti jiným podzvukovým letounům určitou výhodu, že pilot může pro vyhledání vrtulníků využít hlavní senzor v podobě palubního radiolokátoru Grifo-L, který má schopnost zachytit i cíle na pozadí země. Radar však v těchto případech poskytuje pouze omezenou informaci o přibližné vzdálenosti, azimutu a výšce cíle. Pokud tedy dojde k zavázání s cílem, musí pilot L-159 přejít tak jako tak na vizuální vyhledávání, které je pochopitelně ovlivněno velikostí a zbarvením vrtulníku vůči okolní krajině, dohledností, profilem terénu a způsobem letu vrtulníku. Následně je důležité zvolit vhodný manévr pro útok, mít správné parametry umožňující střelbu a dostat vrtulník do zaměřovače pro odpal Sidewinderu či použití kanónu Plamen. Pro cíl i pro útočníka se jedná o velmi náročné manévrování a navíc velmi blízko terénu, kde každá chyba může být fatální. Vrtulníky totiž letí ve výšce pod 100 m a pomaleji než 200 km/h.
Nepřátelské stíhače Red Air už tradičně představovaly české podzvukové stroje L-159 ALCA, se kterými do maďarské Pápy přilétli příslušníci 212. taktické letky z Čáslavi. Hlavní výbavou Alky při působení proti vrtulníkům jsou palubní RL Grifo a letité samonaváděcí střely AIM-9M. (foto: Veres Franciska, MH47 Pápa)
Výcvik v zachycení pomalu a nízko letících cílů není zároveň ničím novým a v bývalém Československu jej mělo ve svých výcvikových osnovách jak letectvo ČSLA, tak sovětské letectvo Střední skupiny vojsk, umístěné na území ČSSR v letech 1968-1991. V případě sovětského letectva tento specifický výcvik stíhačů akcelerovala událost z 28. května 1987, kdy teprve devatenáctiletý německý pilot Matthias Rust přistál se sportovním letounem Cessna 172 na Rudém náměstí v Moskvě, aniž by jej sovětská PVO byla schopna „zastavit“. Podle nařízení Ministerstva obrany SSSR byl okamžitě zahájen u většiny stíhacích útvarů VVS SSSR výcvik k zachycení a zničení nízko letících pomalých cílů a tato direktiva se samozřejmě nevyhnula ani 114. stíhacímu pluku z Milovic, vyzbrojenému v té době stále ještě letouny MiG-23M.
Samotný výcvik ve vyhledávání a zachycení nízko letících pomalých cílů začal u pluku zhruba v červnu 1987 a cvičný cíl vždy představoval vrtulník Mi-8T od 173. smíšené letky z Milovic. Ten letěl po trati Lysá nad Labem – Nymburk ve výšce 100 m a proti němu byla naváděna vždy dvojice milovických „Třiadvacítek“, letících na výšce 600 m rychlostí cca 600 km/h. Po vyhledání cíle následoval průlet nad vrtulníkem, kdy piloti museli vyhodnotit, kde se bude cíl za několik sekund nacházet. Poté následovala 180˚ zatáčka, při které piloti nabrali výšku 1500 m s motorem v režimu „maximál“ a z této výšky šli do zteče jako při útoku na pozemní cíl. Zbývá jen dodat, že podobný výcvik k zachycení a zničení nízko letících pomalých cílů byl zahájen i u československého vojenského letectva, ovšem po katastrofě MiGu-21US od 8. slp v dubnu 1989, kdy zahynuli dva zkušení letci, byla tato výcviková aktivita v ČSLA prakticky zrušena. Zde je potřeba si uvědomit, že nahánět s Jednadvacítkou vrtulník letící 200 km/h v 200 m nad zemí opravdu není nejlehčí úkol a v podstatě je to za hranicí bezpečné letové obálky Migu-21. V tomto ohledu to měli sovětští stíhači 114. pluku s Třiadvacítkou přeci jenom trochu jednodušší, neboť MiG-23M umožňoval manévrovat na rychlostech okolo 350 km/h relativně bezpečně díky měnitelné geometrii a mechanizaci křídla.
Pokud se však opět vrátíme do současnosti, tak účast na letošním kurzu HTIC je už téměř labutí písní českých L-159. Armáda totiž před časem rozhodla v souvislosti s akvizicí 24ks F-35A o vyřazení poloviny flotily Alek, což se primárně dotkne především jednomístných strojů L-159A z výzbroje 212. taktické letky. Termín ukončení provozu prvních 12ks se zatím neustále mění, reálně by však k němu mělo dojít mezi lety 2026-2028, tedy v průběhu velké výluky čáslavského letiště, kdy budou L-159 dočasně působit ze základny v Náměšti. Co už je však víceméně jisté, že po skončení výluky se zbylé L-159 s největší pravděpodobností na čáslavské letiště již nevrátí a to z kapacitních důvodů, neboť v roce 2028 by měla v místě bývalého rozptylu 212. taktické letky začít výstavba nového kampusu pro letouny F-35A. V této souvislosti se proto zvažuje přemístění zbylých L-159 na pardubické letiště, kde by následně působily v rámci organizační struktury zdejší letištní správy, zatímco o vyřazené stroje projevuje zájem jeden civilní kontraktor.
Dvojice Alek od 212. taktické letky při letu nad typickou krajinou severozápadního Maďarska. Najít v takovém prostředí kamuflovaný vrtulník v nízké letové hladině je extrémně složitý úkol, neboť palubní radar Grifo dá pilotovi Alky pouze základní informaci o poloze cíle, který musí pilot vizuálně najít a následně zvolit správný manévr pro zteč, při kterém je potřeba dostat tón hlavičky Sidewinderu do sluchátek. (foto: Georgina Cser, MH47 Pápa)
(úvodní foto: Veres Franciska, MH47 Pápa)
(zdroj: článek „Magyarország adott otthont az európai forgószárnyas „Top Gun”-nak“, autor Sin Bettina, https://honvedelem.hu/hirek/magyarorszag-adott-otthont-az-europai-forgoszarnyas-top-gun-nak.html; archív redakce czechairforce.com)
