Jaderné cvičení Steadfast Noon 2024 ve stínu války na Ukrajině
Ve druhé polovině října se nad rozlehlou oblastí Severního moře uskutečnilo každoroční alianční cvičení Steadfast Noon 2024, zaměřené na procvičení postupů při použití taktické jaderné letecké munice, rozmístěné na vybraných evropských základnách v rámci programu Nuclear Sharing. Do letošního ročníku Steadfast Noon se zapojilo na 60 letounů ze 13 zemí NATO a kromě tradičních členů Aliance s letouny tzv. dvojího určení jej opět podpořila i letectva s konvenčními stroji v rámci programu SNOWCAT. Letových operací nad Severním mořem se zároveň účastnili z dánské základny Skrydstrup i čeští stíhači s letouny JAS-39 Gripen.
Vůbec první jaderné cvičení typu Steadfast Noon se podle otevřených zdrojů uskutečnilo údajně již v roce 2003. Přestože po konci studené války a rozpadu celého východního bloku došlo ve státech NATO k razantnímu snížení stavu ozbrojených sil a výzbroje, Aliance si celý koncept jaderného odstrašení v rámci sdíleného programu Nuclear Sharing ponechala. Prvotní ročníky Steadfast Noon byly co do počtu zúčastněné techniky a personálu spíše minimalistické a pravděpodobně sloužily pouze k udržení potřebných certifikací létacího a obslužného personálu.
Aliance tato cvičení zpočátku přísně tajila a kamuflovala je pod různými výcvikovými aktivitami s názvem X- Servicing Exercise, které jsou obecně zaměřeny na školení pozemního personálu v obsluze cizí letecké techniky aliančních spojenců, aby tak nevzbuzovaly náležitou pozornost. Důvody takového utajování jsou nasnadě. Aliance za prvé nechtěla eskalovat vztahy s Ruskem, a za druhé brala ohled na jednotlivé účastníky programu Nuclear Sharing, kdy v případě Německa jsou cvičení Steadfast Noon vždy spojeny s rozsáhlými protesty různých mírových hnutí. Ty bohužel sehrávají spíše roli „užitečných idiotů“ v současné hybridní válce Ruska proti Západu a u některých z těchto hnutí panuje vážné podezření, že jsou přes různé třetí subjekty přímo financovány Ruskem.
Někdy okolo roku 2010 se Rusko vydalo na přetrvávající trajektorii konfrontace se Západem, jejíž příčiny by si zasloužily mnohem podrobnější analýzu od povolanějších odborníků. Celkové směřování Ruska následně umocnila ruská anexe Krymu v roce 2014, která v podstatě akcelerovala obnovení celé řady operačních schopností v ozbrojených silách Aliance. V posledních letech se proto cvičení Steadfast Noon přizpůsobilo aktuálním bezpečnostním výzvám, včetně stále rostoucího napětí s Ruskem a nové geopolitické situace v Evropě. Aliance zároveň změnila informační taktiku a o cvičení Steadfast Noon už informuje alespoň v základních obrysech a s určitým předstihem.
Současné dvoutýdenní cvičení Steadfast Noon 2024 se odehrálo během velmi napjatých vztahů s Ruskem, které již téměř tři roky vede brutální válku proti Ukrajině a vyhrožuje Alianci možným nasazením jaderných zbraní. Jde jak o různé náznaky možného použití taktických jaderných zbraní na Ukrajině, nebo o zcela šílené představy ruských propagandistů, kteří v mediálním prostoru vtipkují o použití JZ nad některými západními metropolemi. Začátkem tohoto roku Rusko navíc uspořádalo sérii různých cvičení s nasazením taktických jaderných prostředků, ze kterých do médií uvolnilo řadu fotografií a videí, tak aby měli představitelé Ruské federace jistotu, že si těchto aktivit na Západě všimnou.
Ruský prezident Vladimir Putin zároveň oznámil možné změny ruské jaderné doktríny, které mají podle všeho signalizovat nižší práh pro potenciální použití jaderných zbraní. Rusové by si podle něj nárokovali právo na použití jaderných zbraní i v případě, že by na jejich území dopadly konvenční rakety, což není nic jiného než zcela jasný pokus ovlivnit Západ, pokud jde o pomoc, kterou poskytuje Ukrajině. V širším kontextu těchto vyjádření představitelů Ruské federace proto Spojené státy zvýšily roli a připravenost jaderných bombardérů na podporu NATO a americké ponorky s balistickými raketami nedávno obnovily návštěvy evropských přístavů. Generální tajemník NATO Mark Rutte při oznámení zahájení cvičení Steadfast Noon rovněž řekl , že „Steadfast Noon je důležitou zkouškou jaderného odstrašení Aliance a vysílá jasnou zprávu každému protivníkovi, že NATO bude chránit a bránit všechny spojence.“
Ačkoliv je Steadfast Noon cvičením na taktické úrovni, v některých konkrétních misích se do něj zapojují i americké strategické bombardéry B-52H, startující ze svých domovských základen v USA. Od roku 2018 se americké bombardéry B-1B, B-52H a B-2A objevují v Evropě na pravidelných několikatýdenních rotacích v rámci deploymentů Bomber Task Force, během nichž je procvičována jejich integrace a kooperace s evropskými členy Aliance. (foto: Belgian Air Force a Sily Powietrzne)
Modernizace aliančních jaderných základen a výzbroje
Vzhledem k dlouhodobě napjatějším vztahům mezi Aliancí a Ruskem prochází v posledních letech kompletní infrastruktura na evropských jaderných leteckých základnách výraznou modernizací. Tyto základny totiž disponují vesměs původní a tedy již značně letitou infrastrukturou z časů studené války, kterou představují například specializované úkryty letecké techniky PAS (Protective Aircraft Shelters) s muničními trezory WS3 (Weapons Storage and Security System), muniční sklady s technologiemi pro dlouhodobé skladování a nakládání se speciální municí apod.
Aktuální modernizace zahrnuje bezpečnostní upgrady podzemních muničních trezorů, které uchovávají americké letecké jaderné pumy, systémů velení a řízení či zařízení potřebná pro nové stroje páté generace F-35A, certifikované pro jaderné použití. Na několika evropských základnách zároveň probíhá výstavba speciálních stojánek pro americké transportní letouny C-17A, které mohou přepravovat jaderné zbraně či potřebné servisní vybavení z USA do Evropy. Výstavba těchto zabezpečených stojánek byla zaznamenána v belgickém Kleine Brogel, italském Ghedi či nizozemském Volkelu. Nové stojánky v Ghedi a Volkelu jsou navíc vybaveny vysokými stěnami, které mají za cíl skrýt činnost na těchto plochách před všudypřítomnými spottery a nechtěnými pozorovateli.
Aliance zároveň s největší pravděpodobností rozhodla o návratu jaderného statusu letecké základny RAF Lakenheath ve Velké Británii, která je v současné době domovem 48. křídla amerického letectva se stíhacími bombardéry F-15E a F-35A. Lakenheath byl dříve hlavní jadernou základnou ve Velké Británii s 33 podzemními skladovacími trezory a více než 100ks uložených jaderných pum, v polovině roku 2000 však americké letectvo v rámci uvolňování celosvětového napětí a snižování počtu svých ozbrojených sil v Evropě stáhlo všechnu „speciální“ munici a jaderný status základny byl zrušen. Ke změně statusu došlo patrně v roce 2022 v souvislosti s Ruským napadením Ukrajiny, kdy byla RAF Lakenheath přidána na seznam leteckých základen, procházejících modernizací jaderné infrastruktury, včetně upgrade muničních trezorů WS3 ve vybraných úkrytech letecké techniky.
Kromě modernizace leteckých základen probíhá v americkém letectvu proces výměny starších taktických jaderných bomb B61-3 a B61-4 za novou řízenou jadernou bombu B61-12. Prioritou bylo dodat tuto novou výzbroj nejprve bombardérům B-2A na základně Whiteman AFB, nyní však probíhají přípravy na odeslání B61-12 na základny v Evropě a vrácení bomb B61-3/4 do Spojených států k delaboraci. Národní úřad pro jadernou bezpečnost (NNSA) nedávno oznámil, že B61-12 je technicky certifikována nejen pro strategické bombardéry amerického letectva, ale také pro letouny aliančních účastníků programu Nuclear Sharing, zahrnující typy F-16, F-35A a Tornado.
V kontextu skladování taktické letecké jaderné munice na vybraných aliančních základnách je dobré zmínit, že na území Československa se v minulosti rovněž nacházel objekt, určený k podobnému účelu. Šlo o sklad taktické jaderné letecké munice v lokalitě Na Vinici jižně od letiště v Milovicích, který zde v polovině 80. let vybudovalo a používalo sovětské letectvo Střední skupiny vojsk. Poměrně rozsáhlý a pečlivě střežený areál „obhospodařoval“ útvar s krycím názvem 4306. Remontno-Těchničeskaja Baza, který byl znám pod slangovým názvem „hluchoněmí“ a jenž zde zabezpečoval skladování, údržbu a transport speciální munice v podobě leteckých jaderných pum RN-40, určených pro vybrané útvary letectva Střední skupiny s jadernými nosiči MiG-23M a MiG-27K. Snímek z podzimu 2003 zachycuje oba vjezdové portály zodolněného typizovaného objektu GRANIT 3, které již postrádají masivní ocelová protitlaková vrata, jež ukradli místní „kovožrouti“. V této době byl již celý areál extrémně zdevastován a dnes je tento prostor kompletně „uklizen“ a nelze zde už nic nalézt. (foto: Aleš Hottmar, foceno na 35mm diapozitiv)
Program SNOWCAT
Zapojení dalších aliančních států do celého konceptu jaderného odstrašení mimo okruh společenství „Nuclear Sharing“ umožňuje program SNOWCAT (Support Nuclear Operations With Conventional Air Tactics), což je podpora jaderných operací s konvenčními vzdušnými silami. Podobně jako cvičení Steadfast noon Aliance dlouhou dobu utajovala i samotný program SNOWCAT. Informace o něm se poprvé ve veřejném mediálním prostoru objevila někdy okolo roku 2017 na prokremelských dezinformačních webech a pocházela zřejmě z prostředí ruských zpravodajských služeb. V loňském roce byl tento program údajně přejmenován na CSNO (Conventional Support to Nuclear Operations‘) a jeho hlavním smyslem i nadále zůstává například doprovod a zabezpečení ochrany letových formací útočných strojů v průběhu jaderné mise, které mají na starosti konvenční bojové letouny.
Kromě tradičních a dlouholetých aliančních členů ze „Západu“ se do tohoto programu podařilo z letectev bývalého východního bloku zatím integrovat pouze třem státům. Jako vůbec první se do tohoto typu operací zapojilo polské letectvo, které za poslední roky učinilo obrovský progres, má značné operační zkušenosti a jeho letouny F-16 působily už na cvičení Steadfast Noon 2014 v italském Ghedi. České letectvo se do programu SNOWCAT poprvé zapojilo během Steadfast Noon 2017 v belgickém Kleine Brogel, zatímco letos bylo vůbec poprvé přizváno i rumunské letectvo se stroji F-16, které se v posledních dvou letech začíná účastnit stále většího množství aliančních výcvikových aktivit. V některých médiích se zároveň ještě před zahájením cvičení objevovala poměrně často informace, že by se do letošního Steadfast Noon mělo vůbec poprvé zapojit i finské letectvo s letouny F/A-18C Hornet. Velení finského Ilmavoimatu však nakonec tuto informaci nepotvrdilo, přestože se v první půlce října přemístila čtveřice finských Hornetů na britskou základnu RAF Waddington, aby se zde v termínu od 14. do 25. října účastnila cvičení Strike Warrior 2024. Je tak docela možné, že původní záměr skutečně předpokládal zapojení i do Steadfast Noon.
Letové mise cvičení Steadfast Noon 2024 tentokrát probíhaly nad rozlehlou oblastí Severního moře a ve vzdušném prostoru Belgie, Dánska, Německa, Nizozemska a Spojeného království, přičemž bojové letouny zapojené do cvičení startovaly z celkově osmi evropských aliančních základen. Důležitou součástí letových operací pak byly nejen letouny včasné výstrahy, ale především velké množství tankerů, které doplňovaly palivo formacím aliančních strojů. (zdroj: Lubomír Světnička, www.natoaktual.cz)
„Speciální“ COMAO mise nad Severním mořem
Do letošního dvoutýdenního cvičení Steadfast Noon 2024 se podle tiskové zprávy NATO účastnilo v termínu od 14. do 24. října více než 60 letadel ze 13 zemí a okolo 2000 členů podpůrného personálu. Samotné cvičení tentokrát organizovaly Belgie a Nizozemsko primárně na „jaderných“ leteckých základnách Kleine Brogel a Volkel, kde se uskutečnila pozemní výcviková část. Letové operace pak probíhaly z celkově osmi aliančních základen (pravděpodobně šlo o základny Skrydstrup, Schleswig, Norvenich, Kleine Brogel, Volkel, Waddington, Coningsby a Lakenheath) a pro cvičení byly vyhrazeny rozsáhlé prostory nad Severním mořem a dále vzdušné prostory okolních zemí, včetně Belgie, Dánska, Německa, Nizozemska a Spojeného království.
| Přehled účastníků jaderného cvičení Steadfast Noon 2024 | ||||
|---|---|---|---|---|
| Země | Typ | Počet | Status | Dislokace |
| Belgie | F-16AM | ? | Nuclear-capable | Kleine Brogel |
| Česká Republika | JAS-39C Gripen | 3ks | Conventional | Skrydstrup |
| Dánsko | F-16AM | ? | Conventional | Skrydstrup |
| Finsko? | F/A-18C Hornet | 4ks | Conventional | Waddington |
| Itálie | Tornado / KC767 | 6ks | Nuclear-capable / Support | Kleine Brogel / Pratica di Mare |
| Německo | Tornado / EF2000 / A400M | 3ks / ? / 1ks | Nuclear-capable / Conventional / Support | Volkel / Schleswig / Norvenich / Wunstorf |
| Nizozemí | F-35A / A330MRTT | ? / 2ks | Nuclear-capable / Support | Volkel / Eindhoven |
| Polsko | F-16C | 4ks | Conventional | Waddington |
| Rumunsko | F-16AM | 2ks | Conventional | Schleswig |
| Řecko | F-16C | 3ks | Conventional | Schleswig |
| Turecko | F-16C/D | 3ks | Conventional | Schleswig |
| Velká Británie | EF2000 / F-35B / Voyager | ? / ? / 2ks | Conventional / Support | Coningsby / HMS Prince of Wales / Brize Norton |
| USA | F-35A / F-15E / B-52H | ? / ? / 2ks | Nuclear-capable | Lakenheath / Barksdale |
| F/A-18E/F / EA-18G / E-2D | ? / ? / 1ks | Nuclear-capable / Support | USS Harry S. Truman | |
| NATO | E-3A | 1ks | Support | Geilenkirchen |
Velkou premiérou letošního ročníku Steadfast Noon bylo plné zapojení nejmodernějších letounů páté generace F-35 nizozemského královského letectva od 313. letky z Volkelu, které letos jako první v Evropě získaly certifikaci k plnění jaderných misí. Ačkoliv je Steadfast Noon cvičením na taktické úrovni, v poslední době se do něj zapojují v rámci konkrétní mise i americké strategické bombardéry, startující z domovských základen v USA. Ani letošek nebyl výjimkou a v pondělí 21. října se do jedné z misí cvičení zapojila dvojice amerických strategických bombardérů B-52H, které startovaly z domácí základny Barksdale AFB v Louisianě. Dvojice strojů s volacími znaky „STORM 11/12“ se vydala na transatlantický přelet s podporou dvou tankerů KC-46 s volačkami „DEED 11/12“. Ikonické bombardéry B-52H již nejsou schopny nést klasické jaderné gravitační bomby a jedinou jadernou zbraní, pro kterou jsou tyto letouny v současné době certifikovány k nesení, je střela AGM-86B Air-Launched Cruise Missiles (ALCM) s plochou dráhou letu.
Do letových misí Steadfast Noon se letos vůbec poprvé zapojily i letouny páté generace F-35A od 313. letky nizozemského královského letectva, které byly nedávno certifikovány pro jaderné mise s pumami B61-12. Pětatřicítky létaly z domácí základny ve Volkelu, odkud působily společně s německými Tornady od TLG 33 s domovskou základnou v Büchelu, která nyní prochází rekonstrukcí a výstavbou potřebné infrastruktury pro německé letouny F-35A. Tornáda se účastnila misí nad Severním mořem v nezvyklé a málo viděné konfiguraci s trojicí externích baků na 1500 litrů paliva a jejich posádky používaly tradiční volací znak GHOST. (foto: Cristian Schrik, Mediacentrum Defensie a Michael Linennen, NATO)
Poměrně zajímavým prvkem cvičení Steadfast Noon 2024 bylo zapojení bojových a podpůrných strojů, startujících z paluby dvojice letadlových lodí, které byly primárně zapojeny do cvičení Strike Warrior 2024 či Neptune Strike 24-2. V oblasti Severního moře totiž operovala skupina Carrier Strike Group britského královského námořnictva, soustředěná kolem letadlové lodi HMS Prince of Wales, z jejíž paluby se do cvičení zapojily letouny F-35B od 617. sqn. Ve stejné oblasti se dále nacházela americká Carrier Strike Group 8, soustředěná kolem letadlové lodi USS Harry S. Truman, z jejíž paluby se do letových misí Steadfast Noon zapojily jak útočné stroje F/A-18E/F Super Hornet, tak letouny radioelektronického boje EA-18G Growler či letouny včasné výstrahy E-2D Advanced Hawkeye.
Britské F-35B od 617. sqn se do Steadfast Noon zapojily z paluby letadlové lodě HMS Prince of Wales. (foto: Royal Navy)
Čeští stíhači létali z Dánska
Pro Vzdušné síly AČR je zapojení do cvičení Steadfast Noon v rámci programu SNOWCAT již de facto rutinní záležitostí a nejinak tomu bylo i letos. Velkou novinkou z českého pohledu však určitě bylo, že účast českých stíhačů na tomto cvičení vůbec poprvé potvrdila sama armáda, která ústy mluvčí generálního štábu Magdy Dvořákové uvedla, že „do cvičení Steadfast Noon je v Dánsku zapojeno 45 českých vojáků s pěticí gripenů“. Tato informace však byla poněkud zavádějící a vycházela s největší pravděpodobností ze schváleného 2. doplňku k účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky v roce 2024, kde je mimo jiné ještě uvedeno nasazení mobilního operačního střediska letky DSQOC. Ve skutečnosti však na dánskou základnu Skrydstrup dorazila pouze trojice strojů JAS-39C Gripen od čáslavské 211. taktické letky, které se následně zapojily do letových operací nad Severním mořem.
Přepravu pozemního personálu a logistickou podporu českého kontingentu na cvičení Steadfast Noon zabezpečila tradičně kbelská základna dopravního letectva. Na snímku transportní Casa C-295M těsně před odletem z Čáslavi do Skrydstrupu. (foto: 21. zTL Čáslav)
Čeští stíhači se v průběhu cvičení Steasfast Noon účastnili především společných vzdušných operací typu COMAO, do kterých je v jednu chvíli zapojeno velké množství různých typů letounů. Při těchto misích zároveň nejčastěji kooperovali s dánskými letouny F-16AM domácího Fighter Wingu Skrydstrup. Vzhledem k operacím nad chladným Severním mořem museli čeští piloti dle předpisu oblékat tzv. immersion suit (suchý oblek) pro delší přežití ve studené vodě v případě nouzového opuštění letounu. Kvůli rozlehlým prostorům a potřebě delšího doletu pak české stroje JAS-39C létaly v konfiguraci s dvojicí baků a zároveň měly možnost doplňovat palivo ve vzduchu z tankerů A330MRTT mnohonárodní flotily MMF.
Jednoznačně nejzajímavější byla integrace s piloty amerického námořního letectva US NAVY od letky VFA-136 „Knighthawks“, kteří se s letouny F/A-18E Super Hornet zapojovali do misí Steadfast Noon z letadlové lodi USS Harry S. Truman. Z pohledu Vzdušných sil AČR šlo o opravdovou raritu a pravděpodobně i o úplnou premiéru, neboť čeští stíhači na Gripenech nikdy předtím neměli příležitost procvičovat spolupráci s americkými námořními piloty na Super Hornetech. Jinak letka VFA-136 má svou domovskou základnu na kalifornské základně NAS Lemoore a v současné době jsou její letouny přiděleny ke Carrier Air Wing One.
Série snímků na společnou formaci dánských F-16AM a českých Gripenů, které létaly ze Skrydstrupu, včetně amerických námořních Super Hornetů letky VFA-136, jež naopak působily z letadlové lodi USS Harry Trumann. Zajímavá je „mohutná“ výzbroj dánských šestnáctek, tvořená čtveřicí registrů CATM-120B. Čeští stíhači naopak tato závaží imitující střely AMRAAM na Gripenech prakticky nepoužívají. (foto: Flyvevabnet)
(úvodní foto: Michael Linennen, NATO)
(zdroj: článek „NATO Tactical Nuclear Weapons Exercise And Base Upgrades“, autor Hans Kristensen, https://fas.org/publication/nato-tactical-nuclear-weapons-exercise-and-base-upgrades/; článek „Sojusz także nuklearny“, autor Łukasz Zalesiński, https://polska-zbrojna.pl/home/articleshow/42592?t=Sojusz-takze-nuklearny; článek „Jaderné cvičení NATO vrcholí nad Evropou. Češi v gripenech chrání úderné stroje“, autor Lubomír Světnička, https://www.natoaktual.cz/zpravy/nato-steadfast-noon-cviceni-jaderne-gripen-armada-pilot-stihac.A241023_135837_na_zpravy_m00; článek „NATO Flexes With Simultaneous Nuclear Strike And Naval Warfare Exercises“, autor Thomas Newdick, https://www.twz.com/air/nato-flexes-with-simultaneous-nuclear-strike-and-naval-warfare-exercises; článek „EXCLUSIVE: Nuclear Exercise Steadfast Noon participants revealed“, autor Dino Carrara, https://www.key.aero/article/nuclear-exercise-steadfast-noon-participants-revealed; článek „More info on deployments for Exercises Steadfast Noon and Strike Warrior, autor Dino Carrara, https://www.key.aero/article/more-info-deployments-exercises-steadfast-noon-and-strike-warrior; archív redakce czechairforce.com)
(aktualizace: 3. 11. 2024)
