Úder na Balakot a operace „Swift Retort“ – vzdušný střet mezi Indií a Pákistánem, který zaskočil celý svět

V únoru loňského roku se mezi dvěma odvěkými rivaly Indií a Pákistánem rozhořela dvoudenní letecká válka, která naštěstí nepřerostla ve vážnější konflikt vzhledem k faktu, že obě země disponují mohutnou armádou a vlastní jaderné zbraně. I tak došlo po několika letech relativního „klidu“ k intenzivnímu nasazení vzdušných sil obou států včetně použití nejmodernější protizemní výzbroje a protiletadlových střel kategorie BVR. Co dvoudenní konflikt z mediálního pohledu určitě přinesl je obrovské množství dezinformací a naprosto odlišná interpretace jeho výsledku oběma stranami, které jsou s trochou nadsázky schopné se shodnout pouze na tom, že konflikt se opravdu stal. Při hodnocení dvoudenního střetu mezi Indií a Pákistánem je tak potřeba si zachovat určitý odstup a používat vlastní rozum.

 

Sporná oblast Kašmíru je předmětem neshod mezi Indií a Pákistánem v podstatě od vzniku obou států a tyto spory přivedly oba státy již do několika vzájemných válek. První válka v Kašmíru mezi Indií a Pákistánem proběhla již v roce 1947 a v pořadí druhá válka v Kašmíru pak následovala v roce 1965. V roce 1971 se rozhořel rozsáhlý konflikt mezi Indií a Pákistánem, který ukončila až kapitulace a následné odtržení tzv. Východního Pákistánu, ze kterého se následně stal nezávislý stát Bangladéš. Zatím poslední ozbrojený konflikt mezi Indií a Pákistánem, tzv. Kárgilská válka, se odehrál v roce 1999 a jeho příčinou byl průnik pákistánských vojáků a kašmírských bojovníků za tzv. linii kontroly (LoC) v horských oblastech Kárgilu, která de facto tvoří hranici mezi oběma znepřátelenými zeměmi. Mimo těchto rozsáhlých konfliktů proběhla mezi Indií a Pákistánem samozřejmě celá řada menších střetů. Neustálé drobné přeshraniční potyčky, dělostřelecké ostřelování či teroristické útoky na území bývalého knížecího státu Džammú a Kašmír proto nejsou žádnou výjimkou a v podstatě už patří k místnímu koloritu života.

Dlouhodobě napjaté a v poslední době opět vyhrocené vztahy mezi Indií a Pákistánem se výrazně zhoršily během loňského únoru v reakci na teroristický útok v Pulwamě. Ve čtvrtek 14. února napadl 20-letý sebevražedný atentátník Adil Ahmad Dar skupinu indických polovojenských policejních sil CRPF (Central Reserve Police Force) na dálnici číslo 44 z Džammú do Šrínagaru u města Pulwama v indické části Kašmíru. Útočník narazil vozidlem naplněným 350 kilogramy výbušnin do autobusu plného příslušníků bezpečnostních složek, v důsledku čehož zahynulo více než 40 policistů. K útoku se následně „telefonicky“ přihlásila teroristická skupina Džajš-e-Mohammed (JeM), operující z Pákistánu (1*).

Brutální teroristický čin v Pulwamě si vyžádal životy více než čtyřiceti příslušníků indických polovojenských policejních sil CRPF. (foto: PTI, https://theprint.in/)

Verze o zapojení teroristické skupiny Džajš-e-Mohammed do útoku je však některými odborníky zpochybňována, neboť Indie neposkytla žádné přímé důkazy o Darových kontaktech s kýmkoli v Pákistánu, a to ani prostřednictvím telefonních hovorů, fyzického kontaktu s pákistánskými agenty, nebo materiálů nalezených při domovní prohlídce. Mladý atentátník Adil Ahmad Dar  byl v poslední době celkově šestkrát zadržený indickou policií a následně propuštěný bez jakéhokoliv obvinění. Podle jeho rodičů byl navíc po výslechu údajně vždy zbitý, což ho samozřejmě mohlo postupně radikalizovat a donutit k samostatné akci proti indickým bezpečnostním složkám.

Na druhou stranu je otázkou, jakým způsobem získal použité výbušniny a dovednosti k jejich použití, proto Indie od začátku podezřívala z příprav a plánování útoku pákistánskou tajnou službu ISI a teroristickou skupinu Džajš-e-Mohammed. Je obecně známou skutečností, že Pákistán činnost této a podobných skupin na svém území „toleruje“ a je velmi naivní se domnívat, že pákistánská tajná služba ISI nemá na její činnost žádný vliv. Každopádně vzhledem k rozsahu útoku bylo vcelku jasné, že indická vláda bude muset nějakým způsobem odpovědět, tak aby neztratila před domácím obyvatelstvem tvář. Indický premiér Narendra Modí vzápětí po teroristickém útoku prohlásil, že smrt indických policistů bude pomstěna a informoval, že indické bezpečnostní složky mají volnou ruku při reakci na útok.

Poznámka 1* Džajš-e-Mohammed (anglicky Jaish-e-Mohammed, zkráceně JeM ) neboli Mohamedova armáda je pákistánská džihádistická islámská teroristická skupina, působící především na území Kašmíru. Hlavním cílem skupiny je odtržení Kašmíru od Indie a jeho připojení k Pákistánu. Od svého založení v roce 2000 provedl JeM několik významných útoků proti indickým bezpečnostním a vládním cílům ve státě Džammú a Kašmír. JeM rovněž udržoval úzké vztahy s Talibanem a Al-Káidou v Afghánistánu a nadále je s těmito skupinami spojen. Po osvobození Kašmíru má za cíl přenést svůj „boj“ do dalších částí Indie, se záměrem vytlačit hinduisty a jiné nemuslimy z indického subkontinentu. Skupina byla v Pákistánu zakázána již v roce 2001, existují však názory, že pákistánská zpravodajská služba ISI činnost skupiny v následujících letech podporovala a kryla.


 

 

Den první – operace „Bandar“, indický nálet na Balakot

Již druhý den po teroristickém útoku v Pulwamě na svém zasedání vládní bezpečnostní výbor (CCS – Cabinet Committee on Security), kterému předsedá právě premiér Narendra Modí, pověřil armádní složky provedením přiměřené vojenské akce jako odpověď na brutální teroristický čin. Jako nejefektivnější se jevil letecký úder na některý z objektů teroristické organizace Džajš-e-Mohammed za použití přesné munice s dlouhým dosahem. Celá akce, která dostala krycí název „Operace Bandar“ byla následně koordinována, plánována a prováděna z operačního centra velitelství Western Air Command (WAC), kterému velel Air Marshal C Hari Kumar. Indie zvažovala úder na jeden ze tří výcvikových táborů JeM, které se nacházely v Bahawalpuru v pákistánském Pandžábu, Sawai Nallah poblíž Muzaffarabadu a Balakot v provincii  Chajbar Paštúnchwá.

Mapa oblasti vzdušných operací u linie kontroly v únoru 2019. (zdroj: Kaiser Tufail, http://kaiser-aeronaut.blogspot.com)

Dne 18. února byl na základě celé řady zpravodajských informací a činnosti Research and Analysis Wingu (R&AW) vybrán definitivní cíl odvetného úderu – výcvikový tábor teroristické skupiny Džajš-e-Mohammed, umístěný na hřebeni kopce u vesnice Jaba, zhruba 10 km jižně od pákistánského Balakotu. Z pohledu indické strany se jednalo takřka o ideální cíl. Komplex několika budov výcvikového tábora byl umístěn na izolovaném kopci, čímž se snížilo nebezpečí zasažení civilní infrastruktury a tedy i případných obětí z řad civilního obyvatelstva, a zároveň byl vzdálen pouze 50 km od linie kontroly LoC, čili v dosahu stand-off munice indického letectva.

Ačkoliv pákistánská strana deklaruje, že na kopci u vesnice Jaba se nachází jen obyčejná Madrassa, čili náboženská škola pro cca 200 mladých chlapců ve věku od 8 do 15 let, kterých jsou v Pákistánu stovky, autor podobnému tvrzení příliš nevěří. O výcvikovém táboru Džajš-e-Mohammed u vesnice Jaba se například zmiňuje jedna ze zpráv ministerstva obrany USA ze dne 31. ledna 2004, které v roce 2011 unikly na Wikileaks. Podle této zprávy výcvikový tábor JeM školil teroristy v základním a pokročilém výcviku v použití celé řady výbušnin a v této věci zmiňuje případ Khalila Rehmana Hafeze, pákistánského občana a člena Džajš-e-Mohammed, který byl zajat v Afghánistánu při boji s americkými silami a později převezen do vězení v Guantanamo.

Mnohem reálnější tak budou přeci jenom indické zdroje, podle kterých se na kopci u vesnice Jaba nachází Madrassa Taleem al-Quran, náboženská škola a zároveň výcvikový tábor Džajš-e-Mohammed, vedené Yousufem Azharem, švagrem zakladatele JeM Masoodem Azharem. Existují důkazy, které naznačují, že škola u vesnice Jaba byla pro JeM aktivním náborovým střediskem, a pravděpodobně i školicím místem. Ještě v dubnu 2018 zde na každoročním náboženském shromáždění promlouval Abdul Rauf Azhar, nejvyšší velitel JeM a bratr zakladatele Masooda Azhara, který vyzýval přítomné, aby se připojili k islámské náboženské válce, tzv. Jihádu. Z pohledu Indie se tedy jednalo o zcela legitimní cíl.

Po odsouhlasení cíle úderu politickým vedením Indie byly získány čerstvé satelitní snímky místa výcvikového tábora a jeho přesné GPS souřadnice. Úder měl být proveden až po ukončení mezinárodní airshow Aero India v Bengaluru 24. února, na který dorazilo velké množství zahraničních návštěvníků, a Indie nechtěla riskovat jejich případné ohrožení. Přesné datum úderu nakonec stanovil velitel Western Air Command Air Marshal C Hari Kumar po dohodě s politickým vedením země na úterý 26. února. Nebyl to úplně nejvhodnější termín s ohledem na počasí, které se v posledních dnech nevyvíjelo zrovna ideálně, indické vedení však již zřejmě nechtělo dále vyčkávat a navíc hrozilo vyzrazení celé akce.

Podoba izraelské pumy SPICE 2000, zavěšené na letounu F-16I. (foto: Aleš Hottmar)

Pro úder na tábor u Balakotu byly vybrány letouny Mirage 2000 ze základny Gwalior nedaleko města Ágra, kde se nachází tři squadrony indického letectva, vybavené tímto typem – 1. Sqn „Tigers“, 7. Sqn „Battle Axes“ a 9. Sqn „Wolfpack“. Pro samotný úder bylo vyčleněno celkově 20 letounů. Šest strojů Mirage 2000H mělo být vyzbrojeno po jedné bombě SPICE 2000 (2*), dalších šest strojů Mirage 2000H mělo nést po jedné střele Crystal Maze (3*) a stíhací ochranu útočné formace mělo tvořit šest modernizovaných strojů Mirage 2000I, vyzbrojených šesti protiletadlovými střelami MICA (4*). Dva stroje pak sloužily pravděpodobně jako záloha. Výběr Miráží nebyl vůbec náhodný, neboť na tyto letouny byla integrována moderní přesně naváděná protizemní munice izraelské výroby typu SPICE 2000 a Crystal Maze, zatímco modernizované Mirage 2000I/IT (5*) již mohly nést jako jediné výkonnou středně-dosahovou střelu typu MICA.

Kvůli utajení celé akce bylo rozhodnuto, že všechny letouny odstartují k úderu na tábor u Balakotu z domácí základny Gwalior, vzdálené vzdušnou trasou zhruba 1000 km od cíle. Jakýkoliv přesun Miráží na bližší letiště by zcela určitě vzbudil pozornost na pákistánské straně. Fakt, že letouny budou muset nakonec překonat celkovou vzdálenost více než 2500 km samozřejmě vyžadoval perfektní naplánování celé operace s využitím tankerů Il-78MKI a dalších podpůrných strojů v podobě specializovaných letounů Embraer ERJ-145 Netra AEW&C a Běrjev A-50EI Phalcon AWACS. Brífinky s operačními posádkami se konaly osobně nebo přes zabezpečené linky, mobilní telefony nebyly používány vůbec.

Na vrcholu kopce Jaba bylo vybráno pět konkrétních cílů, kam měla dopadnout protizemní munice. Největší budova v celém komplexu v podobě mešity údajně nebyla terčem úderu. Plán počítal s tím, že nejprve dojde k použití bomb SPICE-2000 a teprve poté budou použity střely Crystal Maze. Zatímco SPICE 2000 mohou být odhozeny v autonomním režimu s pomocí GPS, rakety Crystal Maze musí být pilotem po vypuštění nasměrovány k cíli a přes obraz z TV/IČ kamery v přídi jsou naváděny pomocí datalinku. Jak už bylo zmíněno, největším problémem se ukázalo utajení celé akce, které bylo pro úspěch celé operace naprosto zásadní. Už jen samotné vyzbrojování tak velkého počtu letounů mohlo vzbudit na vojenském letišti s civilním provozem Gwalior nežádoucí pozornost. Další výzvu představovalo utajení letu tak velké formace letounů k cíli nejen před Pákistánci, ale i před domácím řízením civilního letového provozu v Díllí. Vzhledem k tomu, že při úderu na Balakot nedošlo k uzavření indického vzdušného prostoru pro civilní lety, muselo velení IAF vytvořit pro útočnou formaci „speciální koridor“, kterým pak letěly všechny stroje z Gwalioru směrem k cíli. To ovšem znamenalo, že celá formace musela letět oklikou, aby se zabránilo jejímu odhalení například piloty civilních linek, které směřovaly na mezinárodní letiště v Dílí.

Poznámka 2* – SPICE 2000 je v podstatě izraelský analog americké munice JDAM (Joint Direct Attack Munition), oproti které má však větší dosah díky přidaným aerodynamickým plochám. SPICE 2000 je v podstatě naváděcí souprava, která dokáže přeměnit „hloupou“ pumu Mk.84 ráže 907 kg (2 000 liber) s více než 400 kg bojovou náplní na vysoce přesnou munici s dosahem až 60 km. Zbraň může být naváděna jak pomocí GPS, tak elektroopticky. 

Poznámka 3* – Crystal Maze je naopak protizemní střela, která vychází z rodiny střel Popeye izraelského výrobce Rafael Advanced Defense Systems, které například používá i USAF pod označením AGM-142. Verze označená jako Crystal Maze byla vyvinuta v letech 2003-04 pro indické letectvo a jedná se o munici vážící 1100 kg s 80 kg bojovou hlavicí a dosahem 100 km. Je tak jasné, že IAF upřednostnila při útoku na Balakot spíše pumu SPICE kvůli jejímu podstatně většímu ničivému účinku v místě dopadu.

Poznámka 4* – MBDA MICA (francouzsky: Missile d’Interception, de Combat et d’Autodéfense) je francouzská řízená střela krátkého a středního dosahu, používaná k ničení vzdušných cílů na vzdálenosti od 500 m do 60 km. Pro bojové letouny jsou vyráběny dvě verze střely – MICA RF s aktivním radarovým naváděním a MICA IR s pasivním infračerveným naváděním. Obě varianty jsou přitom vhodné pro operace v prostředí s vysokým stupněm rušení.

Poznámka 5* – indické letouny Mirage 2000H/TH jsou v současné době modernizovány do standardu Mirage 2000-5 Mk2 na základě kontraktu se společnostmi Dassault Aviation a Thales z roku 2011 ve výši  2,4 miliardy dolarů. Během rozsáhlého upgrade získávají letouny nový radar RDY-3 s rozšířenou schopností boje proti cílům v režimech A2A a A2G, digitální kokpit s novými MFD, který je plně kompatibilní s NVG, a nové systémy elektronického boje a identifikace vlastní-cizí IFF. Výzbroj byla zároveň rozšířena o moderní střely typu MICA. První dva stroje byly modernizovány přímo ve Francii, zatímco zbývající letadla již modernizuje domácí společnost Hindustan Aeronautics Limited (HAL) v Bangalore. V Indii nesou modernizované stroje označení Mirage 2000I/TI a v době úderu na Balakot měla IAF k dispozici pouhých 7ks takto modernizovaných strojů.

Těžká výzbroj v podobě pum SPICE 2000 či střel Crystal Maze se na indické Mirage 2000H zavěšují na centrální trupový pylon. Podle indických zdrojů nesly Mirage během úderu na Balakot ještě kontejner Litening, který dokázali integrovat izraelští specialisté za pouhých dvanáct dnů během války v Kárgilu. Je velice pravděpodobné, že letouny nesly i dvě křídelní přídavné palivové nádrže. (foto: Miloš Jenčík, http://airfoto.jencik.net)

 

Systém Netra AEW&CS je velmi zajímavým počinem indického obranného průmyslu, využívající radaru s pokrytím 240 stupňů a schopností detekovat vzdušné cíle na vzdálenost 250 km až 375 km, instalovaného na platformě Embraer ERJ 145. V době úderu na Balakot však mělo IAF k dispozici pouze jediný stroj, druhý byl dodán až v září 2019. (foto: Miloš Jenčík, http://airfoto.jencik.net)

 

Směr Balakot – hlavně nenápadně!

V úterý 26. února ve 02:30 hodin indického času vzlétá z obou paralelních drah základny Gwalior celkově šestnáct indických strojů Mirage 2000. Útočná formace nakonec zahrnovala šest Mirage 2000H od 9. Sqn „Wolfpack“ vyzbrojených po jedné pumě SPICE 2000, čtyři Mirage 2000H (původně plánováno šest) vyzbrojených po jedné  střele Crystal Maze a šest upgradovaných Mirage 2000I, každá vyzbrojená šesti raketami typu vzduch-vzduch MICA, sloužících jako doprovod útočné formace. Celá formace se nejprve vydává severozápadním směrem k nepálské hranici, aby se vyhnula hlavnímu městu Díllí a v prostoru letecké základny Bareilly dochází k prvnímu doplnění paliva z tankeru Il-78MKI od 78. Sqn „Valorous MARS“ ze základny Ágra. Celá formace, podporovaná letouny Embraer ERJ-145 Netra AEW&C od 200. Sqn ze základny Bhatinda a Běrjev A-50EI Phalcon AWACS od 50. Sqn ze základny Ágra se následně stáčí severozápadním kurzem a pokračuje podél horského masivu Himalájí směrem k Šrínagaru. Celá útočná formace letí v nízké letové hladině a využívá krytí horského terénu, který by je měl chránit před zachycením pákistánskými radary.

Ještě během letu k cíli indické stroje Netra a Phalcon detekovaly v pákistánském vzdušném prostoru letoun včasného varování Saab 2000 Erieye AEW&C od 3. AEW Sqn ze základny Minhas-Kamra, který patroloval jižně od Kamry a létal pravidelně severo-jižním kurzem. Ve 3:05 hodin indické radary odhalily i dva pákistánské stroje F-16, které patrolují nad předsunutou leteckou základnou v Muridu. Aby IAF tuto hrozbu odvrátila, poslala bleskově do vzduchu dvojici přepadových Su-30MKI a čtyři útočné Jaguary IS ze základny Ambala směrem k Bahawalpuru, kde byl rovněž velký tábor organizace JeM. Tato skupina neměla v žádném případě překročit linii kontroly LoC a sloužila podle indických zdrojů pouze jako návnada, neboť Pákistán opravdu předpokládal, že hlavní úder bude směřovat na Bahawalpur. Pákistánská hotovost byla vektorována na Jaguáry a v době bombardování tábora u Balakotu byla údajně 230km daleko (jiné zdroje uvádějí pouze 120km) od útočné formace. Pákistánská strana tento popis událostí odmítá a naopak tvrdí, že stíhači v F-16 a JF-17 byli vektorováni na útočnou formaci Mirage 2000, aby zabránili v jejich průniku za linii kontroly.

Každopádně ještě před dosažením LoC bylo jasné, že kvůli nízké oblačnosti v oblasti Kašmíru nebude možné použít střely Crystal Maze a proto se čtyři Mirage s touto výzbrojí otočily zpět. V samotném útoku tak pokračovala pouze šestice strojů, vyzbrojených pumami SPICE 2000, která se severně od Šrínagaru stáčí jihozápadním směrem a pokračují k LoC. Během úderu na Balakot indické letectvo poprvé od války v roce 1971 překračuje linii kontroly a na velmi krátkou chvíli vstupuje na území kontrolované Pákistánem do hloubky cca 7-10 km, což Pákistán popírá a tvrdí, že k odhozu došlo ještě před LoC. Zhruba těsně za linií kontroly přivedli indičtí piloti své stroje do prudkého stoupání směrem k cíli a na vrcholu manévru provedli při rychlosti cca 900 km/h odhoz pum v autonomním režimu a s navedením pomocí koordinátů GPS. Jde o standardní manévr při odhozu pum typu SPICE, při kterém je dosaženo maximálního dosahu pumy. Celkově bylo odhozeno 5 pum SPICE 2000, u šestého stroje z technických příčin nedošlo k odhozu. Z této pětice odhozených pum jedné údajně selhalo navádění a čtyři dolétly až do prostoru cíle. Piloti po odhozu munice točili ostře doleva a nebezpečný pákistánský vzdušný prostor opouštěli nadzvukovou rychlostí. Poté nabrali zpáteční jihovýchodní kurz směrem na Gwalior, kde následně všechny letouny Mirage 2000 v pořádku přistály.

Útočné Jaguary ze základny Ambala sehrály důležitou roli návnady při útoku formace Mirage 2000H na Balakot. I když Indické Jaguary značně přesluhují a jejich služba se pomalu chýlí ke konci, část strojů stále podstupuje rozsáhlou modernizaci v rámci programu DARIN III a zároveň na nich probíhá integrace britských střel krátkého dosahu ASRAAM. V indickém letectvu budou částečně nahrazeny francouzskými letouny Rafale, které jako první získá právě 17. Sqn „Golden Arrows“ v Ambale. (foto: Miloš Jenčík, http://airfoto.jencik.net)

 

Stovky mrtvých teroristů, nebo jeden zraněný vesničan?

Ještě týž den dopoledne Indie prostřednictvím svých tiskových agentur oznámila, že při ranním úderu u pákistánského Balakotu zahynulo 300-350 teroristů. Takto vysoká čísla vyvolávala hned od počátku velké pochybnosti. Ačkoliv autor není odborníkem na tuto problematiku, je podle něj velmi nepravděpodobné, aby se takto velký počet „teroristů“ nacházel v jednom výcvikovém komplexu. V případě podobně vysokého počtu zabitých teroristů při jediném leteckém úderu a za použití čtyř pum by se totiž jednalo o celosvětově nejúspěšnější akci za poslední roky, neboť podobného úspěchu nedosáhli ani Američané během začátku konfliktu v Afghánistánu, při kobercovém bombardování postavení Talibanu z bombardérů B-52 při podpoře vojsk Severní aliance.

Ještě větší otazníky pak vzbuzovalo pozdější prohlášení indického ministerstva obrany, že použité pumy dosáhly bodových zásahů. Již v průběhu dne se totiž na stránkách pákistánských a světových tiskových agentur začaly objevovat první fotografie z místa úderu, na kterých byly místo zničených budov zaznamenány pouze mohutné výbuchy v lesním porostu a na poli pod úbočím hřebenu Jaba s výcvikovým komplexem. Asi nejvěrohodnější pak byly satelitní snímky z místa úderu, jež o několik dní později poskytla společnost European Space Imaging (ESI), které lze považovat za velmi věrohodné v záplavě celé řady fake news, které se vyrojily jak houby po dešti.

Jedny z prvních snímků oblasti dopadu pum SPICE 2000 pod hřebenem kopce Jaba z 26. února 2019. Na místě byly nalezeny i části rozměrných stabilizačních ploch izraelských pum. (foto: Pakistan Army)

 

Satelitní snímky s viditelnými krátery od dopadu exploze pum, které poskytla společnost European Space Imaging jasně ukázaly, že všechny bomby minuly své cíle o podobnou vzdálenost (cca od 150 do 200m v závislosti na sklonu terénu) a ve stejném směru, což naznačuje chybu při naprogramování přesných koordinátů pum SPICE 2000. Podle Adriana Zevenbergena, generálního ředitele ESI, jež zveřejnil fotografie tábora na vrcholu kopce Jaba den po útoku IAF, snímky zachycené pomocí satelitu Worldview-2 neukazují žádné známky toho, že by došlo k jakémukoliv poškození staveb na vrcholu hřebenu. Na střechách budov nejsou žádné známky po explozích, žádné velké rozlišitelné díry ve střeše budov a žádné známky poničení okolní vegetace. Jediným hmatatelným výsledkem úderu tak byly čtyři mohutné krátery od explozí pum, jež byly zaznamenány v lesním porostu na úbočí kopce a na poli pod hřebenem Jaba, kde jedna z pum zranila místního farmáře, 58-letého Noorana Shaha a poškodila jeho malé stavení pod kopcem.

Pozdější záběry na celkově čtyři místa dopadu pum SPICE 2000. Dvě pumy explodovaly v zalesněném úbočí, dvě dopadly na svažující se políčka pod vrcholem kopce. (foto: Asad Hashim/Al Jazeera)

Na přesných důvodech, proč všechny čtyři pumy SPICE skončily mimo své cíle pod úbočím hřebenu, se odborníci nedokážou shodnout ani dnes. Už první snímky a satelitní fotografie z místa úderu vyloučily jednu z variant selhání – a to že by odhoz proběhl z větší vzdálenosti nebo nedostatečné výšky kvůli reakci hlídkujících stíhačů PAF a pumy by prostě nedolétly až k cíli. SPICE 2000 samozřejmě potřebuje mít v konečné fázi navedení stále dostatek energie pro korekce letu, a pokud je odhozena z větší než plánované vzdálenosti, nebo při menší rychlosti a výšce, dopadne neškodně desítky či stovky metrů před cílem. To však rozhodně nebyl případ úderu na kopec Jaba, kde všechny pumy svůj cíl přelétly a dopadly až na západním úbočí hřebenu. Co tedy mohlo způsobit, že kombinace francouzského nosiče, izraelské výzbroje, americké technologie a indických rukou takto selhala?

Izraelské pumy řady SPICE mají, jak už bylo uvedeno, kombinované navedení pomocí GPS a elektrooptického systému, jež by mělo zajistit přesný zásah při jakýchkoliv meteorologických podmínkách, a zároveň by mělo poskytovat i dostatečně přesné navedení při rušení signálu GPS. Ve vojenských kruzích jsou pumy SPICE považovány obecně za velmi přesnou a spolehlivou zbraň, a proto se většina odborníků přiklání k názoru, že šlo spíše o selhání lidského faktoru při programování, než o technickou závadu. Asi nejpravděpodobnější příčinu tohoto selhání přinesla trojice odborníků australského institutu ASPI  (Australian Strategic Policy Institute) – Marcus Hellyer, Nathan Ruser a Aakriti Bachhawat. Tito odborníci předpokládají, že došlo k nesouladu mezi výškou cíle snímanou pomocí GPS, a skutečnou ortometrickou výškou (nad střední hladinou moře), která je uvedena na leteckých mapách. Je velmi pravděpodobné, že výška cíle snímaná pomocí GPS byla nesprávně vyhodnocena (6*), což nakonec způsobilo, že všechny bomby těsně přelétly vrchol hřebenu a explodovaly až na jeho úbočí. Zde je zapotřebí brát v úvahu charakteristiky zbraní s GPS naváděním, které používají všechny tři souřadnice – čili nadmořskou výšku, zeměpisnou šířku a délku. A právě přesné nastavení výšky je při použití munice s GPS v horském terénu naprosto zásadní. Zbraň jako SPICE 2000 s velkým dosahem nepadá k cíli pod strmým úhlem, ale právě naopak, má pozvolnou trajektorii. Nesprávná vertikální souřadnice proto způsobí, že zbraň chybí stejně jistě jako chyba v zeměpisné šířce nebo délce.

Předpokládaná trajektorie letu tří pum SPICE 2000 nad cílem a jejich dopad pod hřebenem kopce Jaba. (zdroj: The Australian Strategic Policy Institute Blog, Satellite imagery © 2019 DigitalGlobe, European Space Imaging)

K takovým chybám v nastavení může dojít z různých důvodů, včetně převodu souřadnic z jednoho souřadnicového systému nebo vztažného bodu na jiný. Jedním z potenciálních kandidátů na chybu během úderu u Balakotu je rozdíl mezi výškou elipsoidu GPS a výškou ortometrie na základě průměrné hladiny moře. V severovýchodním Pákistánu je tento rozdíl kolem 33 metrů, ačkoli v mnoha oblastech není rozdíl přesně zmapován, takže může být větší nebo menší v bodě, jako je Balakot. Názor autora tedy je, že pumy SPICE 2000 byly chybně naprogramovány a letěly do GPS bodu, který byl ve skutečnosti cca 30m nad hřebenem kopce a po průletu tímto imaginárním bodem pokračovaly ve svých trajektoriích dál, dokud nezasáhly terén pod hřebenem kopce a nedošlo k iniciaci zapalovače pumy a její explozi. Pokud by šlo o rovinatý terén, všechny pumy by explodovaly maximálně cca 30-40m od cíle, což by při ráži použité munice zajistilo minimálně těžké poškození cíle. Vzhledem ke specifickému terénu v okolí Balakotu však několikametrová chyba při špatném naprogramování výšky způsobila dopad až 200 metrů od cíle.

Právě tato věc ukázala, že nestačí pouze nakoupit moderní výzbroj a technologie, ale je potřeba se s nimi především naučit pracovat a neustále se zdokonalovat v jejich použití. A to si prostě již koupit nelze. Použití GPS naváděné munice ve specifickém horském či kopcovitém terénu totiž vyžaduje precizní naprogramování, kdy je potřeba brát v úvahu celou řadu proměnných. A to vyžaduje opět zkušenosti, které IAF v době úderu zřejmě nemělo. Ačkoliv je tedy samotný výsledek operace Bandar značně diskutabilní, je nezpochybnitelné, že Indie dala jasný signál, že je schopna naplánovat a provést úder moderní stand-off municí v hloubce pákistánského území, což bude mít do budoucna zřejmě účinek na rozmístění výcvikových táborů JeM. Zároveň je potřeba ocenit přípravu takto složité operace, její utajení a vůbec samotnou schopnost podniknout úder na velkou vzdálenost za nepříznivých povětrnostních podmínek, spojený s náročným tankováním v noci. Takové schopnosti má opravdu jen málo letectev na světě.

Poznámka 6* – Přesnost měření výšky GPS závisí na několika faktorech, ale nejdůležitějším je „nedokonalost“ tvaru Země. GPS používá výšku (h) nad referenčním elipsoidem, která se přibližuje zemskému povrchu. Tradiční ortometrická výška (H) je výška nad pomyslným povrchem zvaným geoid, který je určen gravitací Země a aproximován střední hladinou moře. Rozdíl mezi oběma výškami – rozdíl mezi elipsoidem a geoidem – je tzv. výška geoidu (N). V Evropě se výška geoidu nad elipsoidem pohybuje mezi 40 až 50 m a konkrétně v České republice přibližně v rozmezí 42,5 m na východě a 47 m na západě. V severovýchodním Pákistánu je tento rozdíl zhruba kolem 33 metrů. Pro přepočet výšky nad elipsoidem na výšku nad geoidem a tím i nadmořskou výšku využívají GPS přístroje celosvětové i lokální matematické modely, na jejichž parametrech závisí přesnost konečného výsledku.

Indický Su-30MKI „SB303“ přistává na francouzské základně Istres během společného indo-francouzsko-singapurského cvičení Garuda IV, jež se konalo v červnu 2010. Pilot v přední kabině má nasazen přilbový zaměřovač Sura-K. Díky výkonnému radaru N011M Bars, izraelským technologiím v podobě HUD, podvěsného rušiče typu EL/M-8222 nebo kontejneru Litening a vysokým výkonům včetně super-manévrovatelnosti jde o mimořádně nebezpečného soupeře, kterého však v IAF degraduje málo výkonná výzbroj pro BVR. (foto: Aleš Hottmar)

 

Indické Mirage 2000 jsou zajímavé tím, že mohou používat ruské střely R-73E ve spojení s přílbovým zaměřovačem DASH. Integraci ruských raket R-73 prováděla izraelská společnost Elbit i přes nesouhlas francouzského výrobce, firmy Dassault. Indové tak řešili problém s končící životností francouzských střel Matra Super 530D a Magic II. (foto: Miloš Jenčík, http://airfoto.jencik.net)


 

 

Den druhý – operace „Swift Retort“, Pákistán vrací úder

Je pochopitelné, že letecký úder, na který PAF nedokázalo kvůli reakčním časům a omezenému počtu hlídkujících strojů adekvátně zakročit a odvrátit vyvolá v Pákistánu náležitou odpověď, tak aby pákistánský premiér Imran Khan rovněž neztratil tvář před složkami armády a domácím obyvatelstvem. Ostatně, s určitou protiakcí počítali i sami Indové, akorát zřejmě nepředpokládali, že přijde hned druhý den dopoledne za denního světla. Pákistánská strana se rozhodla pro podobnou odvetu v podobě úderu na indické cíle za linií kontroly LoC. Dilema nad případnou eskalací silně ovlivňovalo politické a vojenské vedení Pákistánu a obecně panovala shoda v tom, že reakce musí být co nejpřiměřenější a nesmí dojít k civilním obětem. Dokonce i počet bomb plánovaných ke shozu měl být stejný jako při indickém úderu.  Velení PAF se rozhodlo pro útok vedený stand-off municí, shazovanou z bezpečí vlastního prostoru ještě před linií kontroly. Jako cíle byly vybrány vojenské objekty indické armády v oblastech Poonch, Rajauri a Naushera na indické straně Kašmíru (7*)

IAF hlídkovalo zvýšeným počtem strojů už v noci z 26. na 27 února, kdy se očekávala první možná reakce pákistánského letectva. Velký počet hlídkových strojů v indickém vzdušném prostoru s podporou pozemních radarů a stroje AWACS létajícího severovýchodně od Adampuru mělo případný pákistánský úder odrazit. Když se pákistánské letectvo neobjevilo do východu slunce středečního rána, IAF přešlo ze stavu nejvyšší pohotovosti na nižší stupeň a připravovalo se na další noc, kdy se opět předpokládala akce Pákistánců. Ve středu 27. února v dopoledních hodinách tak ve vzdušném prostoru Indie hlídkovala v rámci Defensive Counter Air (DCA) pouze dvojice strojů Su-30MKI (volací znaky AVENGER 1/2) nad Šrínagarem a dvojice modernizovaných Mirage 2000I, létajících východně od Udhampuru.

Podoba jihoafrické pumy Denel Raptor II alias H-4 (vlevo) a speciálního kitu čínského původu REK, vyráběného pákistánskou společností GIDS (vpravo).

První známky možného útoku PAF se objevily již v 8:45 hodin, když Pákistán uzavřel svůj civilní vzdušný prostor a zastavil všechny komerční lety. Asi o půl hodiny později začalo vzlétat z různých základen několik pákistánských stíhacích letounů, které využily přistání indického stroje AWACS, který hlídkoval celou noc až do ranních hodin. Teprve v 9:42 ráno velitelské stanoviště IAF varovalo před zvýšenou leteckou aktivitou nad pákistánskými základnami Kamra, Murid, Chander, Sargodha, Rafiqui a Jacobabad, odkud vzlétlo několik formací bojových strojů PAF. Pákistánské letouny byly ve střední letové hladině a většina měla zpočátku zapnuté identifikační zařízení IFF. Zpočátku vše nasvědčovalo tomu, že jde o běžnou činnost PAF, ve skutečnosti však šlo o letouny zapojené do pákistánské odvety. Konkrétně šlo o útočnou formaci čtyř letounů Mirage 5PA / IIIDA od 15. Sqn „Cobras“ ze základny Rafiqui, kterou vedl Wg. Cdr. Faheem Ahmed, a dvou JF-17 od 16. Sqn „Black Panthers“ ze základny Kamra, podporovaných velkým počtem doprovodných stíhačů. Zatímco dvě dvojice stíhacích strojů JF-17 Block II od 14. Sqn „The Tail Choppers“ ze základny Kamra tvořily doprovod útočné formace a ochranu letounu včasného varování Saab 2000 Erieye, zbývající čtyři skupiny po čtyřech letounech plnily úkoly BARCAP (Barrier Combat Air Patrol). Celkem šlo pravděpodobně o osm strojů F-16AM/BM od 9. Sqn „The Griffins“ ze základny Sargodha a čtyři F-16AM/BM od 29. Sqn  „Aggressors“ z Combat Commanders School (CCS) na základně Sargodha, které používaly volací znaky „ALPHA 1-4“, „BRAVO 1-4“ a „CHARLIE 1-4“, plus čtyři letouny JF-17 Block I od roje „Fierce Dragons“ opět z Combat Commanders School (CCS) na základně Sargodha, které pravděpodobně používaly volací znak „DELTA 1-4“. Zatímco Vipery byly vyzbrojeny raketami 4x AIM-120C-5 AMRAAM a 2x AIM-9M Sidewinder, čínsko-pákistánské JF-17 nesly střely 2x PL-12 a 2x PL-5E. Celou útočnou formaci a hlídkové stroje BARCAP podporoval letoun včasného varování Saab 2000 Erieye AEW&C s volacím znakem „VIGIL“ od 3. (AEW) Sqn ze základny Kamra a jeden elektronický Falcon DA-20 od 24. (EW) Sqn „Blinders“ ze základny Sargodha, určený k vedení radioelektronického boje.

Početně slabší pákistánské letectvo nemůže z finančních důvodů realizovat tak mohutné akviziční nákupy jako jeho hlavní rival Indie, a proto dnes hlavní sílu PAF stále tvoří letité Vipery původní verze Block 15. Pákistán však nechal 41 strojů modernizovat v Turecku v rámci programu Peace Drive II na standard MLU a vybavil je řadou důležitých systémů včetně nového radaru APG-68V(9), terminálů MIDS-LVT pro domácí systém datového spojení Link 17 či radiostanic odolných proti rušení,  pracujících v režimu HAVE QUICK I/II. (foto: Petr Šilhavý, www.flickr.com/photos/pirony/)

 

JF-17 Thunder je velmi zajímavým strojem v kategorii s max. vzletovou hmotností necelých 13 tun, který je ve verzích Block I a II svými výkony a bojovými možnostmi velmi podobný švédským strojům Gripen C/D. Limitující je jeho výzbroj pro vzdušný boj v podobě střel PL-12 a PL-5. To by se ale mělo změnit u zásadně modernizované verze Block III, která již bude disponovat moderním radarem AESA a pravděpodobně i výkonnými protiletadlovými střelami PL-15. (foto: Aleš Hottmar)

 

Dva stroje Mirage 5PA útočné formace byly vyzbrojené po jedné bombě H-4 (8*), zatímco každý z letounů JF-17 nesl dvě pumy Mk-83 REK (9*). Všechny letouny krátce po vzletu zamířily k jejich příslušným cílům v jihozápadní části státu Džammů a Kašmír, který je pod kontrolou Indie. Ve středu 27. února panovalo jasné ráno  s vynikající dohledností po předchozí deštivé noci.  Za každou Mirage 5PA letěla dvoumístná Mirage IIIDA, ve které zadní operátor naváděl po odhozu z jednomístného stroje bombu H-4 pomocí datalinku až do bodu dopadu. Naopak pumy Mk.83 REK navěšené na JF-17 měly být vypuštěny v autonomním režimu „odhoď a zapomeň“. S dosahem 120 km u pumy H-4 a 60 km u pumy Mk.83 REK mohl být odhoz proveden ještě v bezpečí vlastního prostoru před LoC.  Řídicí letadlo Mirage IIIDA ovšem muselo pokračovat v letu směrem k cíli a zpřesňovat letovou dráhu bomby H-4 až do bodu dopadu. Bomba může být řízena s velkou přesností, protože obraz s vysokým rozlišením cíle, který vidí hlava bomby, je neustále přenášen na MFD v Mirage IIIDA.

Jeden z cílů pákistánského náletu, logistické sklady v lokalitě Narian.

Protože účelem mise bylo v zásadě ukázat, že Pákistán má odhodlání a schopnost reagovat na indický útok, bylo velením PAF rozhodnuto, že není nutné zasahovat přímo objekty velitelského stanoviště brigád či kasárenské objekty, tak aby nedošlo ke značným ztrátám na životech vojáků indické armády. V opačném případě by mohlo dojít k další nebezpečné eskalaci mezi oběma státy, které vlastní jaderné zbraně. Bylo tedy dohodnuto bombardovat otevřené prostory ve vojenských posádkách, kde nehrozilo riziko velkých ztrát na životech. Po odhozu protizemní munice a jejím dopadu na předem vytipované cíle se následně všechny pákistánské stroje útočné formace v pořádku vrátily na své domácí základny v Pákistánu. Indická strana samozřejmě tuto verzi popírá a tvrdí, že ve skutečnosti musela útočná formace strojů JF-17 a Mirage 5PA spěšně odhodit svůj náklad, neboť na ně byla navedena dvojice indických hotovostních Mirage 2000I a veškerá protizemní munice tak dopadla mimo své cíle. Teprve po roce je možné určit, že jediný přímý zásah byl zaznamenán pumou H-4 uprostřed areálu Nowshera a to pouhých několik minut poté, co areál velitelství opustili dva vysocí představitelé indické armády – generálporučík Ranbir Singh z velitelství armády Sever a velitel 16. sboru generálporučík Paramjit Singh. Druhá puma H-4 minula logistické sklady v lokalitě Narian cca o 70-80 m od okraje areálu a podle indických zdrojů nevybuchla. O výsledcích úderu pum Mk.83 REK zatím nejsou hodnověrné informace, indická strana však tvrdí, že u dvou pum opět nedošlo k výbuchu a všechny dopadly mimo své cíle v rozmezí od 30 do 3000 metrů.

Poznámka 7* – Mezi vybrané cíle patřilo velitelství 10. Brigády v Poonch a velitelství 120. Brigády v Rajouri, na které byly shozeny bomby Mk.83 REK, naopak pumy H-4 byly použity na muniční a logistické sklady v Narian a velitelství brigády Nowshera.

Poznámka 8* – Klouzavá puma H-4 o hmotnosti 1180kg (2600 lb) s max. dosahem 120 km je produktem jihoafrické společnosti Denel Dynamic a je spíše známá pod označením Raptor II. Pod označením H-4 je vyráběná v licenci pákistánskou společností NESCOM. Po vypuštění z nosiče je puma vedena k cíli pomocí IN/GPS a v koncové fázi navedení používá IČ nebo TV kameru pro přesné zacílení operátorem. Komunikační datalinkový modul může být umístěn jak přímo na nosiči, tak na druhém letounu a umožňuje ovládání zbraně až na vzdálenost 200 km. Samotná bojová část má hmotnost 600 kg.

Poznámka 9* – Mk.83 REK je speciální kit čínského původu, který se skládá z klasické pumy Mk.83 o hmotnosti 450 kg (1000 lb) s integrovanou automaticky rozložitelnou křídelní jednotkou, naváděcí soustavou IN/GPS pro navedení v koncové fázi a řídícími plochami pro korekci letu. REK (Range Extension Kits) je výrobkem pákistánské společnosti Global Industrial Defence Solutions (GIDS) a její maximální dosah je zhruba 60 km. Na pákistánské stroje JF-17 byl kit integrován zhruba v roce 2017.


 

Pákistánské letouny zapojené do operace Swift Retort dne 27. února 2019
typregistracepilotvolací znakjednotka/základnapoznámka
JF-17236W/C Adnan Mahmood?16. Sqn „Black Panthers“ / Kamra2x Mk.83 REK
JF-17246S/L Sibtain Gardezi?16. Sqn „Black Panthers“ / Kamra2x Mk.83 REK
Mirage 5PA417S/L Waqar Saleem?15. Sqn „Cobras“ / Rafiqui1x H-4
Mirage IIIDA601F/L A. Rauf a W/C F. Ahmed?15. Sqn „Cobras“ / Rafiquinavedení H-4
Mirage 5PA420S/L Fahad Babar?15. Sqn „Cobras“ / Rafiqui1x H-4
Mirage IIIDA612W/C R. Sulehri a S/L F. Hassan?15. Sqn „Cobras“ / Rafiquinavedení H-4
F-16AM731W/C Noman Ali KhanALPHA 129. Sqn  „Aggressors“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16AM??ALPHA 229. Sqn  „Aggressors“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16BM??ALPHA 329. Sqn  „Aggressors“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16AM??ALPHA 429. Sqn  „Aggressors“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16BM606S/L Hasan M SiddiquiBRAVO 19. Sqn „The Griffins“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16AM??BRAVO 29. Sqn „The Griffins“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16AM??BRAVO 39. Sqn „The Griffins“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16AM??BRAVO 49. Sqn „The Griffins“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16AM??CHARLIE 19. Sqn „The Griffins“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16BM??CHARLIE 29. Sqn „The Griffins“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16AM??CHARLIE 39. Sqn „The Griffins“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
F-16BM??CHARLIE 49. Sqn „The Griffins“ / Sargodha4x AIM-120C-5, 2x AIM-9M
JF-17 Block I??DELTA 1roj „Fierce Dragons“ CCS / Sargodha2x PL-12, 2x PL-5E
JF-17 Block I??DELTA 2roj „Fierce Dragons“ CCS / Sargodha2x PL-12, 2x PL-5E
JF-17 Block I??DELTA 3roj „Fierce Dragons“ CCS / Sargodha2x PL-12, 2x PL-5E
JF-17 Block I??DELTA 4roj „Fierce Dragons“ CCS / Sargodha2x PL-12, 2x PL-5E
Saab 2000 Erieye ??VIGIL3. (AEW) Sqn / Kamra
Falcon DA-20 ???24. (EW) Sqn „Blinders“ / Sargodha

 

Indické hotovostní letouny zapojené do střetu nad LoC dne 27. února 2019
typregistracepilotvolací znakjednotka/základnapoznámka
Su-30MKI??AVENGER 1221. Sqn "Valiants" / Halwaramise DCA nad Šrínagarem, 4x R-77E, 4x R-73E
Su-30MKI??AVENGER 2221. Sqn "Valiants" / Halwaramise DCA nad Šrínagarem, 4x R-77E, 4x R-73E
Mirage 2000 I???1. Sqn "Tigers" / Gwaliormise DCA nad Udhampurem, 6x MICA, 2x PPN
Mirage 2000 I???1. Sqn "Tigers" / Gwaliormise DCA nad Udhampurem, 6x MICA, 2x PPN
MiG-21 BisonCU2328W/C Abhinandan VarthamanALPHA 151. Sqn "Sword Arms" / Šrínagar2x R-77E, 2x R-73E, 1x PPN
MiG-21 Bison?S/L Anubhav Vyas ALPHA 251. Sqn "Sword Arms" / Šrínagar2x R-77E, 2x R-73E, 1x PPN
MiG-21 Bison???51. Sqn "Sword Arms" / Awantipur2x R-77E, 2x R-73E, 1x PPN
MiG-21 Bison???51. Sqn "Sword Arms" / Awantipur2x R-77E, 2x R-73E, 1x PPN
MiG-29UPG???Adampur?
MiG-29UPG???Adampur?
Su-30MKI???Halwara?
Su-30MKI???Halwara?
Su-30MKI???Bathinda?
Su-30MKI???Bathinda?
Su-30MKI???Jodhpur?
Su-30MKI???Jodhpur?

Stroje JF-17 jsou v pákistánském letectvu chápány jako víceúčelové a proto je na ně integrováno i množství protizemní munice. Připravuje se rovněž implementace optoelektronického průzkumného a naváděcího kontejneru Aselpod, čili turecké obdoby izraelského systému Litening. (foto: Pakistan Air Force, http://paf.gov.pk/)

 

Je až neskutečné, že PAF stále používá jako významnou údernou sílu letité stroje Mirage 5PA a Mirage IIIDA. Útočné Mirage byly zásadně modernizovány v rámci programu ROSE (Retro Fit of Strike Element), který realizoval domácí opravárenský podnik na základně Kamra, při kterém například získaly nové radary Grifo M3. Zároveň na ně byla integrována protizemní munice v podobě klouzavých pum NESCOM H-2/4 či střel Ra’ad 1/2 s doletem 350 až 550 km. (foto: Pakistan Air Force, http://paf.gov.pk/)


 

 

Vzdušné boje nad linií kontroly LoC – vítězem je AMRAAM a REB

Sqn Ldr Hasan Siddiqui, který odpálil Amraamy na formaci Su-30MKI.

Je asi velmi pravděpodobné, že velení IAF nepočítalo s tak rychlou akcí pákistánského letectva a navíc za denního světla. Zatímco během nočních a brzkých ranních hodin 27. února bylo ve vzduchu celkově až 12 stíhačů, plnících úkoly CAP (Combat Air Patrol) v oblasti Kašmíru, dopoledne během pákistánského úderu však už byly ve vzduchu pouze dvě dvojice hotovostních stíhačů, které navíc byly podporovány pouze z pozemních naváděcích stanovišť, neboť letoun včasné výstrahy A-50EI Phalcon přistál zhruba v 9. hodin po celonočním hlídkování a IAF za něj neposlalo do vzduchu náhradu. V případě hotovostních stíhačů šlo o již zmiňovanou dvojici strojů Su-30MKI (volací znaky AVENGER 1/2) od 221. Sqn „Valiants“ z Halwary (10*), která hlídkovala nad Šrínagarem, a dvojici modernizovaných Mirage 2000I od 1. Sqn „Tigers“ z domovské základny v Gwalioru, patrolujících východně od Udhampuru.

Na pákistánské straně byla dvojice strojů F-16AM/BM (11*) vedená Sqn Ldr Hasanem Siddiquim z elitní Combat Commanders School v Sarghodě vektorována směrem ke dvěma stíhačkám IAF, létajících v široké formaci u Šrínagaru.  Vzhledem k tomu, že oba cíle detekovaly radary AN/APG-68(V)9 pákistánských Šestnáctek na poměrně velkou vzdálenost značilo, že se jedná o velký cíl v podobě Su-30MKI. Není úplně jasné, zda dvojice Súček vyrazila směrem k pákistánské útočné formaci či ji nějakým jiným způsobem ohrožovala například formou REB, každopádně byla pákistánskými stíhači vyhodnocena jako hrozba a ti se rozhodli ji eliminovat i přes porušení pravidel ROE (Rules of Engagement), které určují chování vzdušných sil obou států v prostoru LoC. V 9:36 hodin vedoucí dvojice Sqn Ldr Hasan Siddiqui po zaměření cíle a potvrzení parametrů střelby odpálil ze svého stroje F-16BM (reg. č. 84606) dvě střely AIM-120C-5 na nejbližší Su-30MKI ze vzdálenosti cca 80-90 km a na své velitelské stanoviště oznámil „Fox Three“, což značí odpal střely s radiolokačním navedením.

Fragment střední části střely AIM-120C-5 sér. č. CC12497, nalezený ještě týž den na území indické části Kašmíru, východně od Rajouri. Pravděpodobně jde o raketu odpálenou Siddiquim na „AVENGER 1“. Je evidentní, že u střely došlo k aktivaci bojové hlavice. (foto: Manish Swarup, AP Photo)

Data střely přiváděná v reálném čase zpět do počítače řízení palby F-16 naznačovaly, že jedna raketa byla navedena k cíli a došlo k aktivaci její bojové hlavice. Indická strana naopak tvrdí, že Pákistánci odpálili na Su-30MKI celkově 4-5 Amraamů a indická posádka AVENGER 1 všechny vymanévrovala řadou energických manévrů, které měly za cíl utahat odpálené střely. Ačkoliv k tomuto souboji zatím neexistují žádné hodnověrné informace, autor se domnívá, že jedna ze střel explodovala v blízkosti Súčka a došlo tak k jeho poškození. Posádka jej však dokázala přivést zpět na domácí základnu. Druhé Súčko s volacím znakem „AVENGER 2“ bylo naváděcím stanovištěm IACCS v Barnale varováno před dalším odpáleným Amraamem a jeho piloti museli rovněž provést několik energických manévrů pro utahání střely. Fragment jedné střely s výrobním číslem CC12497 dopadl přímo do osady Mamankote Mallas u města Chassana, východně od Rajouiri, kde zranil jednu osobu. Tento kus Amraamu byl hned druhý den předveden na tiskové konferenci jako důkaz použití letounů F-16 pákistánským letectvem při akci proti IAF, což bylo podle Indů v rozporu se smluvními podmínkami s vládou USA ohledně jejich provozu v Pákistánu. Podle místa dopadu trosek Amraamu, které je vzdálené od LoC více než 60 km, je možné opravdu usuzovat, že Siddiqui své střely odpálil někde v prostoru vodní nádrže Mangla na velkou vzdálenost, přesahující 80 km. Zároveň to znamená, že dvojice Su-30MKI byla pravděpodobně vektorována jižním kursem od Šrínagaru, aby narušila pákistánskou formaci, chystající se k úderu na cíle v oblasti Rajouri a Naushera.

Ať už je pravda jakákoliv, je nezpochybnitelné, že oba Su-30MKI byly po celou dobu v absolutní defenzivě a nedokázaly použít své zbraně, i přes to že byly mohutně vyzbrojené v podobě čtyř střel R-77E a čtyř R-73E. Pákistánští stíhači navíc měli jednoznačnou výhodu v situačním přehledu díky údajům z Erieye a aktuálním letovým parametrů v podobě velké výšky (údajně 30.000 až 35.000 stop) a nadzvukové rychlosti, což umožnilo odpal Amraamů na tak velkou vzdálenost. Naopak dvojice Súček létala zhruba na hladině 16.000 stop a měla i podstatně menší rychlost, což rozhodně nebyly ideální vstupní parametry pro odpal R-77E na takovou dálku. Zbývající dvojice Mirage 2000I se údajně zapojila do opatrného souboje BVR se čtveřicí pákistánských JF-17, ani jedné straně se však nepodařilo vytvořit vhodnou pozici pro odpal střel a Mirage 2000I byly vzápětí staženy zpět na svou základnu. Skutečný důvod stažení se odhalil až téměř po roce. Podle indických zdrojů totiž měly první modernizované stroje Mirage 2000I blíže nespecifikovaný technický problém spojený s použitím střel MICA a právě tato závada zřejmě postihla oba stroje během souboje 27. února. Údajně šlo o problém radaru a použití střel MICA RF s aktivním radarovým naváděním.

Špičková manévrovatelnost, velký dolet a množství výzbroje jsou hlavními benefity platformy Su-30MKI. Bohužel velké čelní RCS a špatné výkony exportní verze střely R-77E zapříčinily, že PAF své protivníky 27. února 2019 doslova „přestřílelo“ a posádky Súček dokázaly jen díky včasnému varování, řadě náročných manévrů a protiopatření, odpálené Amraamy vymanévrovat. (foto: Miloš Jenčík, http://airfoto.jencik.net)

 

Dvojice pákistánským Viperů, z nichž letoun v pozadí je spárka reg. č. 84606, ze které Sqn Ldr Hassan Siddique odpálil dvojici střel Amraam na jeden z Su-30MKI formace „AVENGER“. Pákistánští piloti znají poměrně dobře schopnosti indických Súček a během společným čínsko-pákistánským cvičením Shaheen si vypracovali díky množství DACT velmi účinnou taktiku boje proti letounům Su-27K, J-11A/B či Su-30MK2. (foto: Pakistan Air Force, http://paf.gov.pk/)

 

V nastalém zmatku po útoku pákistánských stíhačů proti Su-30MKI oznámila jednotka protivzdušné obrany z operačního střediska na letecké základně Šrínagar mírný radarový kontakt směřující k základně. Jak naznačují uniklé zprávy, kontakt byl vyhodnocen jako nepřátelský bezpilotní průzkumný prostředek a hlavní operační důstojník nařídil, aby byl sestřelen. V 09:40 hodin byla na cíl odpálena protiletadlová střela z izraelského systému Spyder, která se většinou neplete. Je krutou ironií osudu, že zasaženým cílem byl nakonec indický vrtulník Mi-17V-5 patřící k 154. vrtulníkovému roji ze Šrínagaru, který se vracel na základnu a nebyl vybaven IFF. Vrtulník dopadl poblíž Budgamu a v jeho troskách zahynulo šest příslušníků IAF spolu s jedním civilistou na zemi.

Vzhledem ke stažení dvojice Mirage 2000I a Su-30MKI se velení IAF rozhodlo posílit svou přítomnost ve vzdušném prostoru a nařídilo vzlet dalším 12-ti hotovostním stíhačům. Jako první vzlétla krátce po 10. hodině dvojice stíhacích strojů MiG-21 Bison s volacími znaky „ALPHA 1/2“ od 51. Sqn „Sword Arms“ ze Šrínagaru, další dva Bisoni se chystali ke vzletu ze záložní základny v Awantipuru, dvojice Migů-29UPG se připravovala ke vzletu z Adampuru, a dále vždy dvojice Su-30MKI měla odstartovat ze základen Halwara, Bathinda a Jodhpur. Kvůli silnému elektronickému rušení pákistánského Falconu DA-20 měli indičtí stíhači hned po vstupu do vzdušného prostoru Kašmíru zhoršené podmínky komunikace a v podstatě nedokázali porozumět pokynům svých dispečerů naváděcího centra IACCS.

Velmi zkušený Wg Cdr Noman Ali Khan, který sestřelil indický Bison.

Nejblíže k „nepříteli“ měla dvojice Bisonů ze Šrínagaru, jejímž vedoucím byl Wg Cdr Abhinandan ‚Nandu‘ Varthaman (volací znak „ALPHA 1“) na letounu reg. č. CU2328, který odstartoval jako první v 10:01, zatímco vedený pilot Sqn Ldr Anubhav Vyas (volací znak ALPHA 2“) odstartoval ze Šrínagaru o něco později v 10:03. Krátce po vzletu byli oba piloti vektorováni naváděcím stanovištěm IACCS (Integrated Air Command and Control System) kurzem 160 stupňů směrem k hlídkové formaci BARCAP pákistánského letectva. Abhinandan, letící nízko s vypnutým transpondérem IFF a maskovaný Parmandalským pohořím chtěl pravděpodobně pákistánskou formaci překvapit a napadnout metodou „Hit and Run“, která je pro Bison vzhledem k jeho letovým charakteristikám nejúčinnější a umožňuje napadnout i modernější protivníky. Svou aktuální polohu hlásil naváděcímu stanovišti v předem dohodnutých kódech, vzhledem k elektronickému rušení pákistánského Falconu však nedokázal přijímat žádné povely a informace z centra IACCS. Po necelých dvaceti minutách letu se již Wg Cdr Abhinandan Varthaman blížil k linii kontroly rychlostí zhruba 0,9 M a ve výšce cca 15 000 stop.

Přibližně v 10:17 hodin dvě formace s celkově 8 stroji  F-16AM/BM od 9. Sqn „Griffins“ a 29. Sqn „Agresors“ s volacími znaky „BRAVO“ a „CHARLIE“, které před několika desítkami minut eliminovaly hrozbu v podobě dvojice Su-30MKI odpálením několika Amraamů, zahájily návrat na svou domovskou základnu Sargodha. Hlavní tíha BARCAP  tak nyní spočívala na třetí formaci (volací znaky „ALPHA 1-4“), jež byly řízeny letounem včasné výstrahy Saab Erieye AEW&C s volacím znakem „VIGIL“, který operoval ve velké letové hladině a oba letící Bisony zřejmě detekoval již krátce po vzletu ze Šrínagaru. Tuto skutečnost si Abhinandan pravděpodobně moc nepřipouštěl. Je velmi pravděpodobné, že Abhinandan vůbec neměl situační povědomí o taktické situaci ve vzdušném prostoru nad LoC. Vzhleddem k nemožnosti přijímat jakékoliv pokyny z naváděcíhoo a velitelského stanoviště vlivem účinného elektronického rušení hlasové komunikace byl odkázán pouze na svůj palubní radiolokátor Kopio s velmi omezeným dosahem. V podstatě tak asi vůbec netušil, že směřuje přímo do rány připraveným pákistánským stíhačům, kteří mají početní převahu, větší výšku, rychlost, účinnější výzbroj a především údaje z Erieye. Těsně před přeletem linie kontroly se jej velitelské centrum opět snažilo varovat před nebezpečím, ke kterému se blíží. Rádiové monitorování odhalilo, že těsně před zásahem se s ním snažila navázat komunikaci Flt Lt Minty Agarwal z naváděcího stanoviště, která už doslova křičela  „Alpha One, ochladilo se. Nandu, jestli mě slyšíš, ochladilo se“, což bylo kódové slovo pro okamžité stažení. Zatímco vedený pilot Vyas (ALPHA 2) tento příkaz zaslechl a provedl prudkou zatáčku doprava, čímž se vyhnul blížícímu se nebezpečí, Abhinandan pokračoval neohroženě vpřed vstříc pákistánské formaci BARCAP, která hlídkovala zhruba v prostoru nad jezerem Mangla.

Zakrvácený Wg Cdr Abhinandan Varthaman je odváděn pákistánskými vojáky krátce po katapultáži.

Krátce poté, co Abhinandan naposledy nahlásil svou polohu u linie kontroly, zasáhla jeho Bison protiletadlová řízená střela AIM-120C-5. Amraam odpálil z letounu F-16AM reg. 92731 Wg Cdr Noman Ali Khan, pilot 29. Sqn „Aggressors“, a také celkový vedoucí mise BARCAP na vzdálenost odhadem 30 – 35 km. Podle zatím nepotvrzených informací si Abhi v poslední chvíli zřejmě uvědomil, že překročil LoC a začal točit ostrou zatáčku. Bylo však už pozdě.  Střela explodovala v zadní části Jednadvacítky a způsobila extrémní poškození stroje, který vzápětí začal hořet. Abhinandanovi nezbývala jiná možnost, než zatáhnout za madla sedačky KM-1M a zachránit si tak holý život. Celá přední část trupu s křídly dopadá do kopcovitého terénu mezi vesnicemi Horan a Kotla, pouhých 3,5km od LoC. Zhruba do tohoto prostoru rovněž dopadl i pilot. Zadní část s motorem a přídavnou nádrží spadla o kus dále u vesnice Sandar, cca 5km od LoC. Po dopadu na zem se otřesený Varthaman ptá místních vesničanů, zda je v Indii, a jeden malý chlapec mu zalhal, že ano. Na to reaguje Varthaman indickými výkřiky, což u ostatních vesničanů, kteří jej obklopili, vyvolalo agresivní chování a výkřiky „Ať žije Pákistán!“. V tu chvíli je Abhimu jasné, že dopadl na pákistánskou stranu za linií kontroly. Vytahuje svou osobní zbraň, ze které několikrát vystřelil do vzduchu a dává se na útěk. Asi po 500 metrech doběhl k malému potoku, kde se snažil ukrýt a zničit některé dokumenty, jež měl u sebe. Dav vesničanů jej však dostihl a poměrně brutálně napadl. Paradoxně jej zachraňuje až příchod příslušníků pákistánské armády.

Mezitím je na indické straně vzdušného prostoru doslova chaos, kdy jeden ze strojů Su-30MKI létá zcela nepochopitelně tam a zpět, neboť jeho posádka nedokázala kvůli rušení jakkoliv komunikovat s pozemním naváděcím stanovištěm. Následně oznámila „Bingo“ po pouhých 25 minutách ve vzduchu a zamířila na svou domovskou základnu. Další dva Su-30MKI se ještě předtím pokusily v podmínkách REB synchronizovat svá datová spojení a poskytnout si vzájemnou podporu prostřednictvím sdílení radarových dat, ovšem bez úspěchu. Po sestřelu Abhinandana se obě strany stáhly od linie kontroly a situace se naštěstí uklidnila. Wg. Cdr. Abhinandan se mohl díky rozhodnutí pákistánského premiéra Imrana Khána po třech dnech vrátit zpět do Indie, kde se z něj stal národní hrdina (12*).

Trosky zničené přední části letounu MiG-21 Bison reg. CU2328 po dopadu za linií kontroly mezi vesnicemi Horan a Kotla, zhruba 3,5km od LoC.

A ačkoliv se především v pákistánském tisku objevují různá dehonestující vyjádření na adresu Abhinandana, který měl poděkovat za „vynikající čaj“ či prohlásit že „pákistánská armáda je velmi profesionální“, je potřeba si uvědomit jeho nezáviděníhodnou situaci v zajetí, což je asi noční můra každého bojového pilota. Už jen to, že přežil zásah Amraamem, dokázal se z hořícího letounu katapultovat, nezraněn dopadl do kamenitého horského terénu a následně ustál i napadení místním obyvatelstvem si zaslouží uznání. Pokud by totiž nezasáhli příslušníci pákistánské armády, místní vesničané by jej pravděpodobně byli schopni zmlátit ještě více.

Velmi diskutovaným je zároveň nárokovaný sestřel pákistánského F-16B. Tento stroj s volacím znakem „ALPHA 3“ měl sestřelit raketou R-73 Abhinandan Varthaman ještě před svým zásahem Amraamem. Autor však tomuto příběhu absolutně nevěří a Indie v tomto případě tahá za velmi krátký konec mediálního provazu. Důvody jsou v podstatě dva. Informaci o zničení pákistánské Šestnáctky zveřejnil jako první indický ministr obrany, je ale s podivem, že sám Varthaman o tomto sestřelu nikdy v žádném rozhovoru nemluví. Dalším důkazem je čtveřice střel R-77 a R-73, vydolovaných z vraku Abhinandanova Bisona pákistánskou armádou, jejichž fotky kolují na internetu (13*). Na téma sestřelené pákistánské Šestnáctky zpracoval několik až extrémně podrobných analýz indický autor Sameer Joshi, jinak bývalý příslušník IAF a pilot létající stroje MiG-21 a Mirage 2000, ve kterých předkládá řadu nepřímých důkazů o sestřelu pákistánské F-16B. Je na každém čtenáři, zda podobným konstrukcím bude věřit či nikoliv. Stejně tak můžeme totiž věřit, že Elvis Presley stále žije, útok z 11. září spáchal izraelský Mossad, že v Area 51 drží v zajetí příslušníky mimozemské civilizace či že svět ovládá George Sörös. Jen pro pochopení souvislostí, Sameer Joshi je autorem dalšího podrobného článku o úderu IAF na Balakot, ve kterém se objevuje prokazatelně zfalšovaná satelitní fotografie budovy s třemi otvory po průniku tunových pum SPICE 2000, které měly do objektu vniknout střechou, explodovat uvnitř a přitom nepoškodit budovu!!! Poškozenou střechu podle něho po dvou dnech Pákistánci opravili. Zde je potřeba si už vážně poklepat na čelo. Ostatně, účinky výbuchu SPICE 2000 v otevřeném terénu a doslova poházené několikatunové balvany v jednom z kráterů jsou výmluvným důkazem účinků pumy Mk.84. Jen pro představu, právě tuto výzbroj si vybralo izraelské letectvo během svého již legendárního úderu proti železobetonovému sarkofágu jaderného reaktoru v iráckém Osiraku.

Poznámka 10* – Indická strana tvrdí, že šlo o dvojici strojů Su-30MKI od 15. Sqn „Flying Lances“ ze základny Sirsa, které měli pilotovat Wg Cdr KP Singh a Sqn Ldr Parshuram.

Poznámka 11* –  V současné době používá PAF 18 ks moderních F-16C/D Block 52, jež byly zařazeny do výzbroje v roce 2010. V letech 2014-2016 se podařilo zakoupit v Jordánsku celkem 13 ks starších F-16A/B Block 15 ADF, které používají radary APG-66(V)2. Tyto stroje doplňuje 45 ks původních F-16AM/BM, které byly v období let 2012–2014 modernizovány v Turecku u společnosti TAI na standard MLU a jsou vybaveny novými radary Northrop Grumman AN/APG-68(V)9. Pro pákistánské Šestnáctky byla rovněž zakoupena moderní BVR výzbroj v podobě 500 ks střel AIM-120C-5.

Poznámka 12* – Sedmatřicetiletý Abhinandan Varthaman slouží v IAF od roku 2004 a svůj pilotní výcvik absolvoval ve výcvikových centrech Halwara a Bathinda. V roce 2006 získal hodnost Flight Lieutenant a v roce 2010 pak Squadron Leader. V této době byl podle indického tisku pilotem Su-30MKI. Později byl přeškolen na letouny MiG-21 Bison a přeložen k 51. Sqn v Šrínagaru. V roce 2017 je povýšen do hodnosti Wing Commander.

Poznámka 13* –  Přesně rok po sestřelu Abhinandana umožnila pákistánská armáda řadě novinářů podrobnou prohlídku všech čtyř raket, vydolovaných z vraku Bisona. Jednalo se o dvojici střel R-73E výr. č. 2304982122201B a 2304982122137B plus dvě střely R-77E výr. č. 3791093280847 a 3791093288967. Na pákistánských fórech je chybně uváděno číslo obou R-73, kdy je poslední znak ve formě ruského písmena B (napsaného v azbuce, značící B jako Bojevaja) zaměněn za číslo 6.

Ačkoliv je Bison zásadní modernizací původního Migu-21bis, který dokázal značně potrápit americké F-15 na společném cvičení Cope India 2004, v dnešní době jde už o zastaralou platformu s málo výkonným radarem, slabou výzbrojí a chybějícími integrovanými systémy REB. Pokud jsou totiž na Bisonu navěšeny dva externí izraelské rušící kontejnery typu EL/M-8222, zbývají už jen dva křídelní závěsné body pro PLŘS a jeden trupový pro PTB. Ideální je tak spolupráce s letouny Su-30MKI a úder metodou „Hit and Run“. (foto: Miloš Jenčík, http://airfoto.jencik.net/)

 

Jeden z Viperů reg. č. 84707 dodaných PAF v letech 1983-87 v rámci programu Peace Gate II a později modernizovaný v Turecku přistává na turecké základně Konya, cvičení Anatolian Eagle 2015. I když pákistánští piloti používají přílbové zaměřovače JHMCS, špičkové střely AIM-9X jim už Američané nedodali. PAF se tak musí spoléhat stejně jako české letectvo na starší verzi AIM-9M-8, která už v dnešní době rozhodně nepatří mezi top střely. Na druhou stranu se z USA podařilo získat zhruba 500 výkonných střel AIM-120C-5, které v podstatě rozhodly střet mezi PAF a IAF dne 27. února 2019. (foto: Petr Šilhavý, www.flickr.com/photos/pirony/)


 

 

Indie a Pákistán rok poté

Jestli vzdušné boje nad linií kontroly 27. února 2019 něco ukázaly, je fakt, že i slabší protivník, který ovšem disponuje klíčovými schopnostmi, je schopen v omezeném střetu potupit čtvrté nejsilnější letectvo na světě. To že se vzdušný střet během pákistánské operace Swift Retort nevyvíjel úplně dle představ IAF, je možné vyvozovat i ze samotného vyjádření indického premiéra Modiho, který prohlásil, že pokud by Indie již disponovala letouny Rafale, celý střet by se vyvíjel odlišně.

IAF se samozřejmě snaží poučit ze všech chyb a realizovat určité kroky k nápravě. Tím prvním je bezesporu urychlený nákup izraelských radiostanic s funkcí SDR (Software Defined Radios), které umožňují používat různá kmitočtová pásma a různé komunikační protokoly pro utajenou hlasovou a datovou komunikaci i v prostředí silného radioelektronického rušení. Jeden z problémů IAF během střetu 27. února byla právě absence utajeného datového spojení, což ostatně přiznal i současný šéf IAF letecký maršál RKS Bhadauria. Hlavní úspěch PAF tak nespočíval v nějaké sofistikované formě rušení komunikace indického letectva, jako spíše v zásadních nedostatcích síťových a datových spojení mezi letouny a velitelskými stanovišti IAF v té době. Celé indické letectvo v podstatě komunikovalo na otevřených frekvencích a prakticky nedisponovalo žádnými prostředky utajeného datového spojení či crypto voice.

Dalším krokem ke zlepšení situace je posílení základny v Šrínagaru, kam bylo podle indického tisku provizorně přesunuto několik letounů Su-30MKI, jež zde doplní domácí stroje MiG-21 Bison od 51. Sqn.  Plány na trvalou dislokaci většího množství Su-30MKI však zatím naráží na problém s ukrytím těchto letounů. Zodolněné betonové úkryty ve Šrínagaru jsou totiž určené pro letouny velikosti MiG-21 či Mirage 2000, a velké Su-30MKI se do nich bohužel nevejdou. Je pochopitelné, že IAF nechce ponechat tyto důležité letouny na otevřených stáních prvoliniové základny zcela bez ochrany. Dalším problémem je fakt, že Su-30MKI není úplně vhodný hotovostní stíhač. Oproti například Bisonu, který je schopen vzlétnout do 5 minut, potřebuje Súčko ke vzletu minimálně 15 minut, což může být v případě prvoliniové základny a nutnosti velmi rychlé reakce problém.

Indie také připravuje akvizici dalších letounů včasné výstrahy v podobě dvou strojů Phalcon AWACS a osmi letounů Netra AEW&C, které pomohou IAF alespoň trochu zlepšit schopnost nepřetržitého monitorování vzdušného prostoru. Právě nedostatek letounů AWACS byl pociťován během 27. února, kdy Pákistán využil časového okna po přistání jednoho z Phalconů, který se podílel na nočním hlídkování. Oproti požadovaným patnácti palubním systémům AWACS a AEW&C je v současné době IAF vybaveno pouze pěti. Tři stroje Běrjev A-50EI disponují izraelským radarem Phalcon pro 360 stupňové sledování vzdušného prostoru, zatímco dva domácí systémy AEW&C  Netra na letounu Embraer ERJ 145 mají menší anténu s pouze 2×120 stupňovým radarovým pokrytím.

IAF se nyní především upírá k dodávkám nových letounů Rafale z Francie. Ty již budou vybaveny izraelskými radiostanicemi BNET s funkcí softwarově definovaného rádia SDR, které jsou základem utajené a vysokorychlostní hlasové a datové komunikace mezi bojovými letadly, velitelskými centry a naváděcími stanovišti.  Pro letouny Rafale budou navíc pořízeny dalekodosahové střely MBDA Meteor a výkonná stand-off munice v podobě střel SCALP s dosahem až 400km, které by opět měly zvrátit technologickou převahu na stranu Indie. Jestli tomu tak skutečně bude, ukáže až čas.

Dvoudenní letecká válka mezi Indií a Pákistánem bezesporu zaskočila celý svět a ukázala, jak blízko velkému konfliktu jsou oba státy, vlastnící jaderné zbraně. Nezbývá než doufat, že pro příště budou věční rivalové své problémy řešit politickou cestou a místo použití armády se střetnou maximálně tak na utkání v kriketu.

Článek byl zpracován výhradně z otevřených zdrojů a je poplatný zveřejněným informacím z přelomu let 2019-2020. Autor nemá absolutně žádnou vazbu na některou ze stran, zapojených do konfliktu, a snažil se o maximální nestrannost. Zároveň bude velice rád za jakékoliv postřehy či upřesnění informací, obsažených v textu. Autor by chtěl zároveň poděkovat Miloši Jenčíkovi a Petru Šilhavému za poskytnuté fotografie, bez nichž by článek jen stěží vznikl.

(autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com)

V důsledku operace Swift Retort IAF provizorně posílilo svou přítomnost v Kašmíru přesunem několika hotovostních strojů Su-30MKI na základnu Šrínagar a zároveň objednalo v Izraeli nové radiostanice, které mohou pracovat i v podmínkách elektronického rušení. IAF zároveň plánuje integraci domácích střel Astra a izraelských I-Derby ER na letouny Su-30MKI, které by měly zlepšit šance při boji za hranicí viditelnost a zajistit převahu indických stíhačů v BVR, tak jako tomu bylo v roce 1999 během války v Kárgilu. Zároveň se hovoří o integraci britských střel ASRAAM na Súčka, jež by měly nahradit ruské R-73E. (foto: Miloš Jenčík, http://airfoto.jencik.net/)

 

Wg Cdr Abhinandan Varthaman měl tu čest být u posledního letu velitele indického letectva maršála Birender Singh Dhanoa alias „Tonyho“ na spárce MiG-21UM dne 2. září 2019. Abhi se stal v Indii po svém propuštění z pákistánského zajetí národním hrdinou, který později získal jedno z nevyšších vyznamenání Vir Chakra, a v současné době slouží na Bisonech u 26. Sqn v Pathankotu. (foto: Indian Air Force, https://indianairforce.nic.in/)


 

 

(úvodní ilustrační foto: Pakistan Air Force, http://paf.gov.pk/)

(aktualizace: 24. 5. 2020)

 

zdroje:

– Útok v Pulwamě a eskalace konfliktu mezi Indií a Pákistánem, autor Pavel Hanosek, https://www.securityoutlines.cz/utok-v-pulwame-a-eskalace-konfliktu-mezi-indii-a-pakistanem/

– At raid site, no casualties and a mysterious school, autor Asad Hashim, AL JAZEERA NEWS, https://www.aljazeera.com/news/2019/02/indian-air-raid-site-casualties-mysterious-madrassa-190227183058957.html

– Pulwama – From Bluster to a Whimper, autor Kaiser Tufail, http://kaiser-aeronaut.blogspot.com/2019/06/pulwama-from-bluster-to-whimper.html

– Hit and run – Balakot strike was a triumph of planning and execution, autor Air Marshal (Retd) C. Harikumar, https://www.theweek.in/theweek/specials/2020/02/28/hit-and-run.html

– Inside Story: How Balakot airstrike became operation ‚Bandar‘, https://economictimes.indiatimes.com/news/defence/inside-story-how-balakot-airstrike-became-operation-bandar/articleshow/74319730.cms?utm_source=contentofinterest&utm_medium=text&utm_campaign=cppst

– India’s strike on Balakot: a very precise miss?, autoři Marcus HellyerNathan Ruser a Aakriti Bachhawat, The Strategist — The Australian Strategic Policy Institute Blog, https://www.aspistrategist.org.au/indias-strike-on-balakot-a-very-precise-miss/

– Radar imagery confirms 4 buildings in Jaish madrasa were hit, says official, autor Sushant Singh, https://indianexpress.com/article/india/radar-imagery-confirms-4-buildings-in-jaish-madrasa-were-hit-official-5607623/

– How Pakistan planned to hit India back for Balakot — the mission, the fighters, the tactics, autor Sameer Joshi, https://theprint.in/defence/how-pakistan-planned-to-hit-india-back-for-balakot-the-mission-the-fighters-the-tactics/291522/

– 8 pieces of clinching evidence that show how IAF’s Abhinandan shot down a Pakistani F-16, autor Sameer Joshi, https://theprint.in/defence/8-pieces-of-clinching-evidence-that-show-how-iafs-abhinandan-shot-down-a-pakistani-f-16/278752/

– IAF lacked ODL during Balakot strike, fighter jets went inco, autor Sanjeev Verma, http://timesofindia.indiatimes.com/articleshow/72633716.cms?utm_source=contentofinterest&utm_medium=text&utm_campaign=cppst

– PAKISTAN MUST DIVERSIFY ITS ELECTRONIC WARFARE ASSETS, https://quwa.org/2020/04/12/pakistan-must-diversify-its-electronic-warfare-assets-2/

– A SHAHEEN’s LAST FALL’, autor Sameer Joshi, https://medium.com/@sameerjoshi73/a-shaheens-last-fall-6630e7412f65

– PAKISTAN: Satellite Imagery confirms India missed target in Pakistan airstrike, EUROPEAN SPACE IMAGING, https://www.euspaceimaging.com/pakistan-satellite-imagery-confirms-india-missed-target-in-pakistan-airstrike/

– Opinion | What the IAF-PAF dogfight reveals, autor Shekhar Gupta, https://www.hindustantimes.com/columns/opinion-what-the-iaf-paf-dogfight-reveals/story-dDa4H38Xtq7LPnj6DtkZRN.html

– Not much has changed for IAF a year after it was outgunned by Pakistan, autor Snehesh Alex Philip, https://theprint.in/defence/not-much-has-changed-for-iaf-a-year-after-it-was-outgunned-by-pakistan/371821/

– How and Why Two Nuclear Powers Went To War In 2019, autor Waleed Parwez Choudhry, https://portermedium.com/2019/06/how-and-why-two-nuclear-powers-went-to-war-in-2019/

– IAF’s French Mirages Fly With Russian Missiles, Thanks To Israeli ‚Jugaad‘, autor Vishnu Som, https://www.ndtv.com/india-news/iafs-french-mirage-2000-fly-with-russian-r-73-missiles-thanks-to-israeli-jugaad-2067318

– THE SUKHOI VULNERABILITY AND OTHER POST-BALAKOT LESSONS, autor Vishal Thapar, http://www.sps-aviation.com/story/?id=2639&h=The-Sukhoi-Vulnerability-and-Other-Post-Balakot-Lesson

– oficiální webové stránky Indian Air Force, https://indianairforce.nic.in/

– oficiální webové stránky Pakistan Air Force, http://paf.gov.pk/