JAS-39 Gripen – 20 let ochráncem (nejen) českého nebe 4. díl
Nejdůležitější aktivitou 211. taktické letky pro rok 2023 byly ostré bojové střelby (OBS) na švédském polygonu ve Vidselu, které byly pro české stíhače na Gripenech teprve čtvrté od roku 2006. Následovala však také účast na velkých cvičeních NATO v zahraničí, z nichž je nutné zmínit první českou účast na prestižním „Arctic Challenge Exercise 2023“ (ACE 2023) v norském Ørlandu na přelomu května a června, kde měli naši piloti mimo jiné možnost kooperovat i „bojovat“ se stroji páté generace F-35A z Norska, Holandska, Itálie a USA. V červnu se tygři z Čáslavi zapojili do největšího aliančního leteckého cvičení v evropském prostoru pod názvem „Air Defender 2023“, které zároveň přineslo certifikaci českého roje Gripenů, vyčleněného pro Mnohonárodní uskupení vzdušných sil / Multinational Air Group (MAG). V říjnu pak 211. tl, rok bohatý na mezinárodní cvičení, zakončila účastí na tradičním „NATO Tiger Meetu“ v italském Gioia del Colle (návrat po pětileté pauze), kde si následně ještě „střihla“ participaci na prestižním „jaderném“ cvičení „Steadfast Noon 2023“.
2023 / Maximální výcvikové úsilí – ostré bojové střelby /„ACE“/ „Air Defender“/ návrat na Tiger Meet a „jaderné“ finále
Rok 2023 začal na 21. základně taktického letectva (zTL) v Čáslavi plánovanou opravou záchytného lanového systému zdejší RWY 31, což znamenalo výluku letového provozu a přesun části techniky na záložní letiště do Pardubic. Přelet vybraných Gripenů 211. taktické letky (tl) a Alek 212. tl / 213. výcvikové letky (vl) byl plánován na čtvrtek 12. ledna 2023 s tím, že jako obvykle měla být v městě perníku ještě téhož dne zaujata nepřetržitá hotovost QRA (Quick Reaction Alert) v rámci aliančního systému NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System) dvojicí pilotů a strojů JAS-39C Gripen. Na základě dohovoru velitele 21. zTL plk. gšt. Jaroslava Tomani, velitele Správy letiště Pardubice (SLP) a bývalého „žokeje“ Gripenů pplk. gšt. Radoslava Matuly a ředitele Centra leteckého výcviku (CLV) Jaroslava Špačka bylo domluveno, že „čáslaváci“ budou na svém „detašmentu“ organizovat letecký výcvik pouze v pracovní dny v časech 09.00 – 16.00 hodin, v pátek pak mezi 09.00 -14.00 hod. a v rámci hotovostního systému QRA budou realizovány 1-3 cvičné lety denně. Nezahálel však ani technický personál v Čáslavi, který na zbylých „uzemněných“ strojích mohl provádět pravidelnou technickou údržbu. Konec výluky a přesun letadel zpět z Pardubic do Čáslavi byl plánován na pondělí 30. ledna.
1. února 2023, po necelých třech letech, došlo ke změně velitele 211. tl, když se novým „tiger one“ stal mjr. Vladimír „Snake“ Málek, který na této funkci vystřídal pplk. Michala „Macro“ Daňka. Slavnostní ceremoniál k předání funkce velitele letky se uskutečnil v úterý 31. ledna v prostorech 211. taktické letky za účasti velitele 21. zTL, plk. gšt. Jaroslava Tomani, a dalších pozvaných hostů. Jak už jsme se zmínili v předchozích dílech, tak odcházející pplk. Michal „Macro“ Daněk se vypracoval mezi nejvýraznější osobnosti našeho taktického letectva, neboť se stal historicky vůbec prvním českým pilotem, kterému se podařilo překročit úctyhodnou hranici 2 000 letových hodin na Gripenech. V loňském roce pak jako velitel 7. úkolového uskupení AČR enhanced Air Policing 2022 (7. ÚU AČE EAP 2022) v Litvě dosáhl dalšího důležitého milníku ve své kariéře pilota Vzdušných sil Armády České republiky (VzS AČR) v podobě celkového náletu 3 000 hodin na vojenských strojích.
Nový velitel čáslavských tygrů, mjr. Vladimír „Snake“ Málek, působil před nástupem do této funkce jako příslušník štábu 21. křídla taktického letectva, ale zároveň měl odslouženo deset let jako řadový pilot 211. tl (mezi roky 2010-20). Létat začal na tehdejší 34. základně školního letectva (zŠL) v Pardubicích v roce 2020, kdy zahájil základní výcvik na strojích Z-142CAF. Po „Zlínku“ prošel výběrovým „sítem“ na „rychlé mašiny“, takže v letech 2021-22 mohl pokračovat na již přejmenované 34. základně speciálního letectva (zSpecL) v dalším přeškolení na „Delfínky“. Byl tak jedním z posledních pilotů, který tento legendární typ L-29 měli možnost během svého výcviku létat, protože zbylé Delfíny byly na jaře 2023 vyřazeny. Poté se dostal k 42. stíhací letce (slt) na 4. základně taktického letectva (zTL) v Čáslavi, kde v roce 2003 prošel přecvičením na L-39ZA Albatros. Pokračoval zde i v následujícím roce 2004, kdy již byla 42. slt přečíslována na 212. tl a 4. zTL na 21. zTL, a v tomto roce také absolvoval doplňující výcvik v nově vzniklém Centru leteckého výcviku (CLV) v Pardubicích, které zase navazovalo na zrušenou 34. zSpecL. Na L-39C zde nalétal dalších cca 100 hodin a poté přešel v roce 2005 na lehké bitevní L-159A ALCA. Na „Alkáčích“ se u 212. tl postupně vypracoval až na zalétávacího pilota a v letech 2007-08 působil s npor. Petrem Daňkem ve dvojici, která předváděla tento typ na veřejnosti. Jak již bylo uvedeno výše, tak Gripena létá od roku 2010, kdy prošel standardním přeškolením ve Švédsku. Jako příslušník 211. tl působil na třech zahraničních misích ochrany vzdušného prostoru NATO – „Baltic Air Policing 2012“ v Šiauliai (Litva), „ASICIPPN 2015“ (Airborne Surveillance and Interception Capabilities to meet Iceland´s Peacetime Preparedness Needs) na islandské základně Keflavík a „Baltic Air Policing 2019“ v Ämari (Estonsko). V roce 2020 se přesunul na štáb 21. křídla taktického letectva, kde působil ve funkci pilot-navigátor.
„Low and fast“ na švédský způsob. Aneb jak rozsáhlé neobývané a uzavřené prostory střelnice ve Vidselu umožnily „žokejům“ Gripenů 211. tl realizovat i výcvik létání v nízkých a přízemních výškách od 30 do 100 metrů nad terénem, který v domácích podmínkách nelze provádět. Během OBS „Air-to-Air Firing 2023“ probíhal doplňkový výcvik „low level flights“ nad zcela zasněženou krajinou, která v tuto roční dobu bývá za severním polárním kruhem pravidlem. V kombinaci se zářivými paprsky slunce a zcela „vymetenou“ modrou oblohou, tak tyto mise přinášely pilotům jedinečné zážitky. Na záběrech z nízkého létání jsou zachyceny JAS-39C tč. 9237 a 9242, přičemž je patrné, že „Gripy“ si ponechaly standardní navěšení dvojicí „baků“ 1 100 l. (Foto Tina Skiöld – Vidsel Test Range)
V únoru 2023 se české taktické letectvo zúčastnilo zatím posledních ostrých bojových střeleb (OBS) na švédském polygonu Vidsel Test Range, tentokrát pod názvem „Air-to-Air Firing 2023“. V tomto roce na „Čáslaváky“ vyšel termín, který v těchto zeměpisných končinách garantuje téměř vždy přítomnost sněhu nejen v okolí základny, ale i přímo na ní, což se nakonec ukázalo jako problém pro účast 212. tl s jejich stroji L-159A ALCA. Ta byla dlouhodobě plánována, ale nakonec zrušena kvůli již zmiňovaným meteorologickým podmínkám ve Vidselu a především predikci vývoje počasí v druhé polovině února, která počítala se silným sněžením. Na svých severních základnách ve Vidselu či Luleå totiž švédské letectvo běžně operuje na uválcovaném sněhu a lehké bitevní L-159A nejsou na rozdíl od Gripenů pro takový způsob provozu uzpůsobeny, respektive personálu 212. tl chyběly dostatečné zkušenosti se specifickým provozem na uválcovaném sněhu.
17. února tak za polární kruh odletěly s volacími znaky „CEF 303“ a „CEF 305“ pouze dvě dvojice JAS-39C ze stavu 211. tl (tč. 9234, 9237, 9238 a 9242), samozřejmě spolu s obvyklým logistickým zajištěním, leteckým a pozemním personálem. O letecký transport se postarala ve čtvrtek 16. února nejprve posádka 242. tsl s letounem C-295M tč. 0453 a o den později pak další s jednou ze dvou modernizovaných „wingletovek“ C-295MW tč. 0482. Po čtyřech letech se na letecké základně a střelnici Vidsel chystali noví piloti cvičit střelbu ostrými IČ naváděnými raketami AIM-9M Sidewinder. Na druhou stranu během těchto OBS byli „ochuzeni“ o možnost zastřílet si z 27 mm palubního kanónu Mauser BK-27 na tažený cíl – rukáv, jak tomu zatím doposud vždy bylo v letech 2006, 2012 a 2019.
JAS-39C tč. 9234 vyjíždějící ze zasněžené stojánky směrem k RWY na misi OBS. Zajímavostí ostrých střeleb v roce 2023 bylo, že mimo klasický pár přídavných nádrží 1 100 l na vnitřních křídelních závěsnících, nosily Gripeny najednou dvojici PLŘS AIM-9M místo obvyklé samostatné IČ naváděné střely z minulých OBS. Navěšeny byly navíc na wingtipech místo předtím mnohdy častěji používaných vnějších křídelních pylonů a adaptérů LAU-99. Na spodním snímku je stojánka ve Vidselu se čtveřicí „sóláků“ JAS-39C vyzbrojených vždy párem PLŘS AIM-9M a připravených k misi OBS. Druhý letoun v řadě nese „bak“ původně z JAS-39C tč. 9234 ve výročním zbarvení „100 let letectva a PVO“ z roku 2018. I když je většina fotografií doprovázejících text pořízena za pěkného slunečného počasí, tak je nutno poznamenat, že OBS „Air-to –Air Firing 2023“ ve skutečnosti provázely meteo podmínky mnohem složitější, a naopak velmi rychle se měnící. Nakonec se ale podařilo ve vhodném „okně“ během dvou dnů odstřílet všech osm plánovaných PLŘS AIM-9M proti cílovým flérám SM-3C se 100% úspěšností. Přelet Gripenů zpět na 21. zTL do Čáslavi se uskutečnil v pondělí 27. února a jeden z pilotů si jej „vylepšil“ mezipřistáním na švédské základně v Ronneby. (Foto kpt. Hana Havrdová – 21. zTL)
Mimo hlavního úkolu – střelby „Air-to-Air“, která se konec konců nacházela přímo v názvu cvičení, se piloti nadzvukových Gripenů chystali splnit výcvik „low level flights“, neboli létání v nízkých a přízemních výškách cca 30 – 100 metrů nad terénem. Ten byl tento rok poněkud ztížen tím, že celá rozlehlá oblast střelnice byla kompletně pod sněhem, takže za jasného počasí hrozilo během nízkých letů oslnění paprsky slunce, které se intenzivně odrážely od bílého „koberce“ na celém horizontu. Na druhou stranu provedení misí v těchto podmínkách přinášelo pilotům jedinečné zážitky, na které se nezapomíná.
Možnosti, které nabízí střelnice ve Vidselu, patří stále k nejlepším v celé Evropě. Švédská strana české armádě poskytla stejně jako v předchozích letech komplexní servis zahrnující drony s vlečným cílem, hangáry, stání letadel a další potřebné zázemí pro piloty a zabezpečující personál ILS. Velitelem kontingentu „Air-to-Air Firing 2023“ byl zkušený pilot Gripenů – pplk. Pavel Pavlík „Speedy“ (jinak velitel 21. taktického křídla), který měl ve své dočasné gesci již zmiňované čtyři „sóláky“ JAS-39C, dále devět pilotů 211. tl a spolu s technickým personálem šlo zhruba o čtyři desítky vojáků.
Cvičení bylo náročné i z hlediska plánování, které zabralo několik měsíců. Bylo například třeba opět dohlédnout na to, aby vybraná letadla měla dostatečný technický resurs (dostatek letových hodin do dalších předepsaných prací). Ihned po příletu do Švédska piloti absolvovali povinné předletové briefingy, na kterých se seznámili s bezpečnostními postupy provedení leteckých střeleb, celým vzdušným prostorem střelnice, ale důležitá byla třeba i aktuální předpověď počasí, která v konečném důsledku rozhodovala o „go-no“ nebo kýženém „go decision“ pro provedení ostré střelby v konkrétní den. Poté následovali nejprve seznamovací lety v okolí základny, aby si jednotliví piloti „osahali“ zdejší prostory a jednotlivé zóny předtím, než vyrazili do „ostré“ akce.
Nedílnou součástí výbavy pilotů bylo speciální vybavení jako např. voděodolný izolační oděv tzv. suchý neopren, který zabraňuje rychlému podchlazení pilota v případě nutného opuštění letounu a pádu do vody. Patří k standardnímu vybavení pilotů taktického letectva VzS AČR, plnících úkoly nad hladinou moří, oceánů nebo jejich přeletů. Obléká se místo kombinézy pod anti-G oblečením. Tento neopren dokáže prodloužit schopnost přežití v ledové vodě o cca 20 minut, což může být v havarijní situaci klíčové pro případnou záchranu.
„Speedy“ komentoval samotné ostré střelby PLŘS a specifický výcvik v nízkém létání takto:
„Stříleli jsme tepelně naváděné střely AIM-9M Sidewinder na cíl, který je vlečený za dronem, jenž je dálkově ovládaný. Jen pro představu, tento letoun-dron měří více než šest metrů, váží téměř 650 kg a dosahuje maximální rychlosti přes 1 100 km/hod. Cíl je odražeč s tepelnou stopou tzv. flérou, na kterou je infračerveně naváděná střela navedena. Měli jsme k dispozici dvě prezentace dronů, každá má čtyři fléry, to znamená čtyři cíle. Střelby byly naplánovány na pět dní. Naši piloti gripenů měli k dispozici osm střel a výcviku se zúčastnili hlavně ti, kteří ještě střelby „Air-to-Air“ neabsolvovali. Ve dvou dnech tak odstříleli všechny střely a pokaždé zasáhli cíl. Střelby na letící cíl se běžně necvičí, protože v České republice neexistuje střelnice, kde by byl takový výcvik možný. Naše výcvikové prostory nejsou tak velké rozlohou. U nás je možné realizovat výcvik proti pozemním cílům a během roku střílíme z kanónu nebo odhazujeme pumy. Co se týče vzdušných střeleb, tak tento druh výcviku probíhá nad pevninou nebo mořem – vojenským prostorem, jehož rozloha musí být značná kvůli případnému pádu střely či její části na zem a možnému poškození civilní pozemní infrastruktury. Piloti tento výcvik musejí absolvovat, aby byli využitelní v boji. Střelby na vzdušný cíl se neprovádí často, jsou proto výzvou a pro každého pilota je to vyvrcholení výcviku.“
Kromě střeleb byl dalším úkolem nácvik letů v malých výškách až do 30 metrů nad zemí, což rovněž v Česku není možné. „Pokud letíte ve třiceti metrech, letadla způsobují velký hluk. Navíc předpisy jasně stanovují, jaká je minimální výška např. nad městy, apod. Proto takhle nízko můžeme létat jen nad určenými oblastmi/leteckými střelnicemi či nad mořem. Na cvičení jsme celkově splnili všechno, co jsme si před odletem do Švédska naplánovali. Pro mladší piloty to byla cenná zkušenost.“
Více o OBS českého taktického letectva ve Vidselu, i z předchozích let 2006, 2012, 2019 a 2023, se nachází v článku: „Raketa odpálena!“
Začátkem března se uskutečnil ve vojenském výcvikovém prostoru (VVP) Hradiště, které je veřejnosti známé spíše pod svým původním názvem Doupov, důležitý výcvik VzS AČR, zaměřený na procvičení různých scénářů poskytování blízké letecké podpory Close Air Support (CAS), a to s využitím ostré munice. Předsunutí letečtí návodčí JTAC (Joint Terminal Attack Controller) při něm naváděli na pozemní cíle nejen letouny taktického letectva L-159 ALCA či JAS-39 Gripen z 21. zTL v Čáslavi, ale i vrtulníky Mi-171ŠM s palubními střelci z 222. vrtulníkové letky (vrl) / 22. základny vrtulníkového letectva (zVrL) v Náměšti nad Oslavou. Čeští piloti působili nad Doupovskými horami jak za denních podmínek, tak i v noci s využitím NVG, a vrcholnou fází cvičení se staly odhozy laserem naváděných pum GBU-12 z „Alkáčů“ 212. tl. Zatímco pro piloty švédských supersoniků jsou mise CAS, vzhledem k hlavnímu úkolu 211. tl – ochraně vzdušného prostoru ČR, stále víceméně okrajovou záležitostí, tak pro podzvukové „žokeje“ na Alkách jde o jejich hlavní bojovou náplň, které se v rámci výcvikových osnov naplno věnují. Z letounů L-159 ALCA se nad polygonem střílelo nejen z 20 mm kanónu ZPL-20 Plamen či neřízenými 70 mm raketami CRV–7, ale vyvrcholením celé bojové činnosti byly již zmiňované denní a noční shozy laserem naváděných pum GBU-12/B Paveway II o váze 500 lb / 227 kg, a to jak v cvičné inertní verzi s modrým tělem, tak pochopitelně i v ostrém „Live“ provedení s olivovým zbarvením. Z vrtulníků Mi-171ŠM pak celou akci podporovali palubní střelci se svými rotačními kulomety M134D-H Minigun ráže 7,62 mm, kteří využívali mimo jiné prostor střelnice pozemních bojových vozidel Mětikalov. 211. taktická letka vysílala spíše jednotlivé stroje, jejichž piloti využívali zejména možností průzkumných a značkovacích kontejnerů Litening 4i. Doložena je přitom účast JAS-39C tč. 9242, který nad VVP Hradiště působil s volacím znakem „Silvo 11“.
Cíle návodčím JTAC pomáhali na zemi identifikovat i příslušníci skupiny C4ISTAR s průzkumným kolovým bojovým vozidlem KBV-PZLOK Pandur II ze 41. mechanizovaného praporu žatecké 4. brigády rychlého nasazení. Specialisté skupiny C4ISTAR (Command, Control, Communication, Computer, Intelligence, Surveillance, Target Acquisition, Reconnaissance) jsou průzkumnou jednotkou, která pomocí moderních technologií předává veliteli čety nebo roty aktuální a přesné informace o pohybu nepřítele formou pohyblivého obrazu a udáním přesné polohy. Příslušníci C4ISTAR tak prokázali, že jsou schopni účinně podpořit i mise, zaměřené na blízkou leteckou podporu CAS a výrazně tak zkrátit čas od zjištění cíle po jeho zničení. Samotnou verifikaci zásahů pak měli na starosti příslušníci čety bezpilotních prostředků RQ -11B Raven ze 43. výsadkového pluku v Chrudimi, kteří pořizovali videozáznam z dopadové plochy letecké střelnice, a pro které byly tyto bezpilotní prostředky poměrně čerstvou záležitostí. Celé taktické letectvo VzS AČR v posledních letech navýšilo své operační schopnosti a v podobném duchu snad bude kontinuálně pokračovat i nadále. Pozitivem je určitě jak velké množství výcvikových aktivit, zaměřených na podporu pozemních sil v rámci CAS a ve spolupráci s předsunutými leteckými návodčími JTAC, tak i možnost mnohem častější realizace ostrých střeleb za použití nejen cvičné, ale i ostré přesně naváděné munice, což v minulosti taktické letectvo realizovalo jen výjimečně. Cvičení nad Doupovskými horami z března 2023 je toho nejlepším důkazem, protože samotná činnost ve VVP Hradiště zahrnovala provádění mnoha komplexních scénářů, jež byly založeny na aktuální vyhrocené bezpečnostní situaci v Evropě, a v neposlední řadě také potvrdila, že spolupráce a interoperabilita mezi leteckými a pozemními jednotkami AČR je na vysoké úrovni, i když je nepochybně stále co zlepšovat. Více o celém cvičení včetně zajímavých fotografií a dalších informací nabízí článek kolegy Aleše Hottmara.
„Naježený“ hotovostní JAS-39C tč. 9238 zachycený nad monumentálními zasněženými vrcholky Vysokých Tater během mise „Tango scramble“ k našim východním sousedům ze Slovenska. Od září 2022 zde naši stíhači působí společně s polskými piloty na F-16C a chrání zdejší vzdušný prostor po ukončení provozu zbylých slovenských Migů-29. Z tohoto důvodu jsou Gripeny v QRA, startující z domácí základny v Čáslavi, podvěšeny dvojicí „baků“ 1 100 l pod křídly a párem standardních IČ naváděných PLŘS krátkého dosahu AIM-9M Sidewinder. (Foto 21. zTL / 211. tl)
Od září 2022 plní čeští stíhači v rámci aliančního systému NATINAMDS zcela nový operační úkol, kterým je ochrana vzdušného prostoru sousedního Slovenska. Na celém projektu se Česká republika podílí společně s Polskem a to na základě společné deklarace mezi účastnickými státy o sdíleném závazku chránit vzdušný prostor Slovenské republiky. České Gripeny s tradičním volacím znakem „Charlie Foxtrot 01/02“ se tak od té doby pravidelně vydávají v rámci cvičných misí „Tango scramble“ do vzdušného prostoru našich východních sousedů, kde kromě standardních hotovostních úkolů pomáhají udržet schopnosti a stálou připravenost slovenského systému velení a řízení ve středisku CRC (Control And Reporting Centre) s volacím znakem „Sunbeam“. Současná ochrana vzdušného prostoru Slovenska dalšími členskými státy NATO, je za prvé důsledkem rozhodnutí o předčasném ukončení provozu slovenských stíhacích Migů-29, které byly následně poskytnuty jako účinná pomoc Ukrajině bránící se ruské agresi, a za druhé zároveň zpožděním dodávek objednaných letounů F-16C/D Block 70, což je na slovenské straně navíc provázeno problémy s výstavbou potřebné infrastruktury pro jejich provoz na letecké základně Sliač, kde by měly být slovenské „Vipery“ v budoucnu provozovány. Jednání o zabezpečení ochrany svého vzdušného prostoru zahájilo Slovensko již v průběhu loňského jara a to nejprve s Polskem, a posléze i Českou republikou. Samotnou ochranu vzdušného prostoru Slovenska již umožňuje původní mezivládní Smlouva mezi ČR a SR o spolupráci při vzájemné ochraně vzdušného prostoru z února 2017. Nově vyjednaná Společná deklarace ČR, Polska a Slovenska o sdíleném závazku chránit vzdušný prostor SR ze srpna 2022 tento závazek potvrzuje a zároveň obsahuje detaily případného nasazení.
V tomto případě by bylo samozřejmě ideálním řešením vytvořit trvalý kontingent ostré hotovosti přímo na slovenské základně Sliač, čímž by bylo možné dosáhnout výrazného zkrácení reakčních časů zejména v případě zásahů až nad východními oblastmi Slovenska, ale takové dlouhodobé působení není v možnostech 211. tl. Čáslavští „tygři“ jsou totiž schopni plnit dlouhodobější zahraniční mise na ochranu vzdušného prostoru NATO, vzhledem k počtu techniky a personálu, reálně pouze v cyklu jednou za tři roky. V praxi se tak 211. tl věnuje po dobu dvou let potřebnému výcviku mladých pilotů na potřebnou úroveň pro nasazení v QRA systému NATINAMDS, včetně působení na aliančních cvičeních, a v průběhu třetího roku pak může realizovat samotné nasazení v zahraničí. Zatím poslední takovou misí byla „enhanced Air Policing 2022“ na základně Šiauliai v Litvě, která se nakonec neplánovaně protáhla až na rekordních šest měsíců a stala se tak nejdelším dosavadním nasazením našich stíhačů. Tříletý cyklus bude dodržen i letos, kdy se naše Gripeny chystají odletět v květnu na svou čtvrtou misi „ASICIPPN 2025“ nad „sopečné království“ Islandu.
I když tímto záběrem trochu předbíháme chronologický popis tohoto dílu, tak zároveň krásně ilustruje akce českých hotovostních stíhačů nad Slovenskem, probíhající od září 2022. JAS-39C tč. 9242 ve speciálním zbarvení pro cvičení „Lion Effort 2024“ / „NATO Tiger Meet 2024“ klidně „pluje“ vysoko nad panoramatem Vysokých Tater v průběhu jedné z dalších misí „Tango scramble“ na ochranu slovenského vzdušného prostoru. V případě pěkného počasí se našim stíhačům dostalo možnosti „kochat“ se podobnými výhledy, jaké měly možnost naposledy sledovat jejich předchůdci na začátku devadesátých let ještě před rozdělením ČSFR. (Foto 21. zTL / 211. tl)
Na druhou stranu se Vzdušné síly AČR snaží vyjít Slovensku při ochraně vzdušného prostoru maximálně vstříc i v rámci svých omezených možností. V reálu jde například o nutnou úpravu podvěšení hotovostních letounů, kdy pro běžnou službu QRA nad naším územím Gripenům stačí pouze jeden podtrupový „bak“ 1 100 l, ale při současném nasazení nad Slovenskem je potřeba většího doletu a „Gripy“ v QRA tak musí standardně nosit dvojici přídavných nádrží 1 100 l pod křídly. Pokud pomineme problémy s nedostatkem dostupných „baků“, jimiž 211. tl disponuje, tak tato konfigurace samozřejmě ve větší míře zatěžuje křídla i celý drak letounu, z kterých se odečítá jejich životnost na základě údajů ze snímačů „Frame“, a nezanedbatelným faktorem je určitě i to, že časově delší mise samozřejmě spotřebují více letových hodin z ročního pronájmu, přičemž tento „přeletový“ čas by se dal lépe a optimálně využít pro praktický výcvik v našem vzdušném prostoru. 211. tl se přesto snaží plánovat a realizovat cvičné mise „Tango scramble“ nad Slovensko v maximální možné míře a na základě požadavků slovenské strany. Například v březnu 2023 šlo v několika případech o téměř každodenní činnost. Cvičné lety k našim východním sousedům jsou zároveň využívány k výcviku slovenských letovodů GCI (Ground Control Intercept) ze střediska CRC ve Zvolenu. Každý letovod totiž musí v určeném časovém období navádět určitý počet hotovostních misí QRA, tak aby neztratil platnou kvalifikaci. Nové získání takové licence totiž trvá více než jeden a půl roku a v případě pokročilých bojových kvalifikací pak i několik let. AČR navíc vychází v tomto směru Slovensku opravdu nadstandardně vstříc a umožnila části slovenských letovodů zaškolení a možnost služby v českém CRC ve Staré Boleslavi (volací znak „Flashback“), tak aby jim příslušné licence nepropadly.
Piloti létající hotovostní mise s volacími znaky „Charlie Foxtrot 01/ 02“ si občas můžou vychutnat i podobnou podvečerní „romantiku“ vytvořenou západem slunce, jako v tomto případě „žokej“ v JAS-39C tč. 9241, alias bývalém tygřím „Wildcatu“ pro NTM 2017, na jehož povrchu horní části trupu a křídel zůstaly po odstranění polepů stále viditelné stopy po tygřích pruzích. (Foto Ivo Kardoš / 211. tl)
Čeští stíhači s Gripeny působí při misích „Tango scramble“ prakticky nad celým územím Slovenska, ale hlavní činnost je většinou směřována do prostoru TRA 07 v okolí Popradu, který byl v nedávné minulosti hlavní „zónou“ pro výcvik domácích „dvacatdevin“. Využívány jsou i další prostory, jako TRA 04 v okolí Bánovců nad Bebravou, dále se létá nad VVP Lešť a přilehlý prostor TRA 06. Naši piloti během těchto letů pochopitelně čas od času procvičují i „approach“ na letišti Sliač (LZSL) či Malacky (LZMC). Na Sliači je zároveň připraven vyškolený slovenský personál ILS (inženýrsko-letecké služby), který má platnou certifikaci na „Cross Servicing“ našich strojů JAS-39C/D, a je tak schopen přijmout a ve spolupráci s pilotem připravit letoun k opakovanému vzletu v případě nezbytného přistání na Sliači. K tomu by mohlo dojít jak v případě projevení se nějaké závady za letu, tak především při ostrém zásahu „Alpha scramble“, kdy je hotovostním stíhačům umožněno v určité letové hladině překročení rychlosti zvuku, což sebou nese zvýšenou spotřebu paliva na forsážním režimu, které by pak nemuselo stačit k bezpečnému návratu na mateřskou základnu v Čáslavi. Původním záměrem slovenské strany bylo převzít ochranu vlastního vzdušného prostoru již v roce 2025, ale i když na Slovensku aktuálně působí první dodané F-16C Block 70 z provizorního detašmánu v Malackách, tak k jejich nasazení do QRA systému NATINAMDS dojde zřejmě až v průběhu příštího roku, a to navíc stále ze „Záhoria“.
Jen nedlouho poté, co se podařilo personálu letky „rozmrznout“ po OBS ve Vidselu, se měly české Gripeny opět vrátit do Skandinávie, tentokrát díky účasti na velkém aliančním cvičení „Arctic Challenge Exercise 2023“ (ACE 2023). Pro naše taktické letectvo se v tomto případě jednalo o první působení na tomto prestižním cvičení, byť pozvánku dostalo už v roce 2021, kdy však musela být účast českých stíhačů nakonec zrušena z důvodu tehdejší nepříznivé pandemické situace v ČR. Zřejmě nejzajímavějším benefitem, pro veškerý letecký i pozemní personál, který se této události ve dnech 29. května až 9. června na norské základně Ørland účastnil, byla možnost přímé kooperace se stroji páté generace F-35A z Norska, Holandska, Itálie i USA, které působily během cvičení ze stejného letiště.
Cvičení „ACE“, která se od roku 2013 konají v dvouleté periodě, jsou součástí širší obranné spolupráce NORDEFCO (Nordic Defence Cooperation) mezi Finskem, Norskem, Švédskem a Dánskem, do které se v poslední době zapojují intenzivně i další letectva NATO. Jak již bylo zmíněno výše, tak ročník 2023 se uskutečnil v termínu od 29. května do 9. června, přičemž vedoucím státem, odpovědným za cvičení v rámci severské spolupráce, se tentokrát stalo Finsko. V praxi tak celému cvičení „ACE 2023“ velel plukovník Henrik Elo, zástupce náčelníka štábu Velitelství vzdušných sil Finska, a jako jeho zástupci byli určeni plukovník Carl-Fredrik Edström ze švédského letectva a plukovník Andreas Johansen z norského královského letectva.
Dvoutýdenní cvičení probíhá ve vzdušném prostoru nebývalých rozměrů, kde lze téměř bez omezení realizovat všechny možné scénáře současného vedení leteckých operací COMAO za účasti velkého množství různorodé letecké techniky, jejíž počet je pro středoevropské podmínky jen těžko představitelný. Proto už samotná pozvánka na „ACE“ je vyjádřením důvěry ve schopnosti daného letectva i konkrétní jednotky. „Tygři“ z 211. tl vyrazili do Ørlandu v počtu cca 40 příslušníků a s pěticí „sóláků“ tč. 9234, 9238, 9239, 9242, 9244, přičemž během „Arktické výzvy“ uskutečnili celkem 50 letů, což zároveň obnášelo přes 90 letových hodin.
Samotné cvičení „ACE 2023“ je nepřekvapivě zaměřeno hlavně na plánování a provedení společných leteckých operací typu COMAO, což je v dnešní doktríně NATO stále klíčová úloha pro všechny alianční letectva. Zapojeno je tak velké množství odlišných typů letounů, s důrazem na sladění taktiky vzdušného boje, interoperabilitu a spolupráci s ostatními jednotkami. „Arktická výzva“ byla zároveň unikátní i počtem účastníků, když ze čtyř severských základen (Ørland v Norsku, Luleå-Kallax ve Švédsku, Pirkkala a Rovaniemi ve Finsku) po dva týdny vzlétalo přibližně 150 letadel různého určení, doprovázeno na zemi 2 700 vojáky ze 13 států Aliance. To z něj samozřejmě učinilo jedno z největších a nejdůležitějších evropských leteckých cvičení v tomto roce, byť ne největší, protože bylo v červnu „překonáno“ následující akcí „Air Defender 2023“. Vzhledem k počtům zastoupené techniky na „ACE 2023“ museli letci během jedné mise COMAO koordinovat svou činnost s více než 50-ti dalšími letouny z přibližně osmi zemí, a přitom čelit protivníkovi, jenž disponoval ve vzduchu zhruba 30-40 stroji deseti různých typů, výkonů a operačních schopností.
Po každé letové misi probíhalo, jako obvykle v takových případech, velmi pečlivé vyhodnocení chování a jednání všech zúčastněných pilotů a posádek na podrobném debriefingu. Kromě samotného Dissimilar air combat training (DACT) a dalších úkolů, si mohli stíhači procvičit rovněž tankování ve vzduchu a v průběhu jednotlivých misí byli zároveň vystaveni aktivnímu působení prostředků REB proti komunikačním frekvencím, palubním radiolokátorům, či dalším elektronickým systémům letadel. Kromě nebezpečí ze strany vzdušných protivníků byly připraveny i pokročilé hrozby v podobě norských, německých, britských a amerických jednotek pozemní PVO, rozmístěných v oblastech Norrbotten a Västerbotten. Čeští stíhači působili z letecké základny v norském Ørlandu společně s domácími Nory, Italy, Holanďany a Američany, kteří všichni létali s letouny F-35A Lightning II, ale také s dobře známými belgickými „tygry“ z 31. sq. na F-16AM. Zázemí v Ørlandu pak měly i tři nepostradatelné americké tankovací stroje KC-135R, bez kterých by nebylo možné realizovat náročné a dlouhé komplexní mise, a dva letouny NATO E-3A AWACS.
České Gripeny působily na cvičení „Arctic Challenge Exercise 2023“ v norském Ørlandu s klasickou konfiguraci v podobě dvojice „baků“ 1 100 l pod křídly a „ registrem“ CATM-9 na wingtipu. Je také patrné, že vnější křídelní závěsné body na všech JAS-39C nesly během „ACE 2023“ NATO Standard pylony, které začaly být v průběhu května 2023 trvale instalovány na všech našich Gripenech. Na spodním záběru pojíždí domácí norský F-35A tč. 5502 (ex FMS 19-5502) ze stavu 132 Luftving, který na základně v Ørlandu sdružuje dvě letky Lightningů II – 331 Skvadron a 332 Skvadron. V pozadí je pak na RWY vidět náš JAS-39C tč. 9242. (Foto Ole Andreas Vekve / Forsvaret)
Pro naše Gripeny bylo „ACE 2023“ unikátní příležitostí k procvičení spolupráce a interoperability mezi bojovými letouny 4. a 5. generace, což se našim stíhačů naskytlo ve větším měřítku poprvé. Nejmodernější letouny 5. generace F-35A totiž tvořily značnou část letecké techniky na tomto cvičení, a i když provoz strojů Lightning II provázejí různá bezpečnostní opatření, tak byla pro účastníky „ACE 2023“ zorganizována odborná a zajímavá prohlídka zázemí základny nutného k zajištění chodu celého systému letounu F-35A. Zkušenosti a poznatky, získané z cvičných soubojů s Lightningy II, budou bezpochyby tvořit cenné know-how pilotů 211. tl i v následujících letech. Právě možnost létat a kooperovat s nejmodernějšími aliančními stroji 5. generace dala českým stíhačům názornou a neocenitelnou představu, jakým směrem se ubírají nejnovější trendy vzdušného boje a vedení komplexních leteckých operací COMAO. Tyto zkušenosti samozřejmě nelze z pochopitelných důvodů konkrétně zveřejňovat, v obecné rovině však můžeme říci, že stále platí staré pravidlo – „kdo první vidí, ten první střílí.“ Ve scénářích boje za hranicí přímé viditelnosti – BVR (Beyond-Visual-Range) tak vždy budou důležité detekční schopnosti vlastní platformy, informační převaha a co nejlepší situační povědomí pilota, které je pro podobné operace klíčové. A právě v těchto oblastech se projevuje převaha F-35A nad staršími letouny 4. generace, mezi které lze zařadit i české „Gripy“.
JAS-39C tč. 9239 v hangáru na norské základně Ørland během cvičení „ACE 2023“. Dobře je vidět rozdíl mezi vnitřními „švédskými“ a vnějšími „NATO“ křídelními závěsníky. (Foto Ole Andreas Vekve / Forsvaret)
Na druhou stranu i moderní Lightning II není žádným samostatným ultimátním „gamechangerem“, byť je to tak občas v mediálním prostoru prezentováno, ale naopak ve správném systému tvoří již dnes bezpochyby důležitý prvek pro udržení převahy aliančních letectev. V některých scénářích, během misí DACT, tak mohlo dojít i k „sestřelu“ samotné F-35A, už jen z toho důvodu, že při většině akcí měly Lightningy II instalovány tzv. Luneburgovy čočky, které zvyšují možnosti detekce a naopak chrání skutečnou radarovou signaturu stroje, kterou si tak nelze jen tak „ošahat“. Implementace letounu F-35A s nejnovějšími technologiemi do struktur letectev NATO je navíc stále na počátku a evropská letectva teprve začínají tvořit operační postupy pro nasazení těchto strojů. I Lightning II jako takový, je navíc stále vyvíjen a výrobce postupně plánuje další upgrady a modernizace jeho klíčových systémů, včetně motoru, radaru, senzorů detekce či prostředků REB. Samotné létání bylo v průběhu ACE organizováno pět dní v týdnu ve dvou tzv. vlnách, kdy dopolední mise měly zaměření na společný výcvik s jednotkami ze stejné základny. Odpolední společné operace všech účastníků se pak konaly v rozsahu přibližně 100 letadel taktických, transportních a podpůrných (AWACS, tankery, transportní stroje) a také za účasti dalších speciálních platforem, představujících například prostředky REB či systémy pozemní PVO. Cvičily se přitom všechny druhy úkolů – působení proti vzdušným i pozemním cílům, potlačování PVO protivníka, doplňování paliva za letu, a někteří účastníci provedli i ostré neboli „live“ střelby.
Každopádně „ACE 2023“ představovalo pro všechny zúčastněné strany obrovský přínos a českým pilotům 211. tl dalo unikátní příležitost vyzkoušet si reálnou kooperaci mezi nejmodernějšími aliančními letouny čtvrté a páté generace, zvlášť s ohledem na to, že někteří z nich na typ F-35A v budoucnu určitě přejdou. Na druhou stranu však také poukázalo na známé limity, které naše Gripeny i přes průběžné modernizace mají – což zvláště v oblasti vzdušného boje nadále představuje absence pilotních přilbových zaměřovačů, které jsou dnes již standardními prostředky pro vedení nejen blízkého manévrového boje a s tím spojené moderní PLŘS krátkého dosahu, které by nahradily stále používané, ale již morálně zastaralé AIM-9M Sidewinder.
V průběhu června 2023 uspořádalo NATO jedno z největších leteckých cvičení ve své novodobé historii s názvem „Air Defender 2023“. Hlavním cílem byla demonstrace schopnosti Aliance bránit své členské země před hrozbou vnějšího napadení, přičemž výjimečné bylo v tomto případě zejména množství nasazených amerických letounů, které pro tento účel přelétly do Evropy přes Atlantický oceán. Není bez zajímavosti, že cvičení „Air Defender 2023“ se v aliančních strukturách konkrétně plánovalo přes čtyři roky a nejednalo se tak o přímo reakci na ruskou agresi proti Ukrajině, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nicméně je jasné, že i tato aktuální bezpečnostní hrozba nakonec ovlivnila finální scénáře cvičení. „Air Defender 2023“ se uskutečnil v termínu od 12. do 23. června a celkem se do něj v průběhu dvanácti dnů zapojilo pětadvacet států, které byly všechny členy NATO s výjimkou Švédska a Japonska. Obnášelo to zároveň nasazení okolo 10 000 vojáků a 250 letadel, pro něž se plánovalo dohromady přes dva tisíce letů. Mise se uskutečňovaly primárně nad Severním mořem (prostor „NORD“), dále v rozsáhlé oblasti na severovýchodě Německa (prostor „OST“) a na jihozápadě země (prostor „SÜD“). Do cvičení se zapojila i ČR, která dala k dispozici 21. zTL v Čáslavi, odkud nakonec operovaly americké bezpilotní stroje MQ-9 Reaper, a část svého vzdušného prostoru.
Z původně plánovaných letů se jich nakonec podařilo uskutečnit 1 808, tedy cca devadesát procent, což je možné považovat v celkovém kontextu za slušný výsledek. Oproti původním obavám a cíleně šířeným dezinformacím navíc nemusel být kvůli cvičení zrušen žádný civilní let. Celá akce byla prezentována jako projev jednoty členů a partnerů Aliance v době vystupňovaného napětí s Ruskem po jeho invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Jak už jsme si uvedli v textu výše, „Air Defender 2023“ se v první fázi zaměřil na posílení a doplnění stálé přítomnosti USA v Evropě a dále také na schopnost poskytnout výcvik všem účastníkům v mnohem větším měřítku, než jakého lze v tomto prostoru běžně dosáhnout. Nemůžeme tak považovat za překvapivé, že v průběhu cvičení NATO identifikovalo v mezinárodních vodách Baltského moře podezřelou loď, která byla následně identifikována jako ruské špionážní plavidlo. Podle vyjádření z velitelského štábu cvičení, však bylo dopředu s podobnou reakcí Moskvy počítáno a přítomnost této lodi neměla žádný vliv na průběh cvičení.
Německé letectvo, jako garant celého „Air Defender 2023“ zároveň předem oznámilo, že cvičením nechce současné spory s Moskvou vyhrotit a všechny procvičované scénáře byly tedy výhradně obranného charakteru. V praxi to znamenalo, že letouny NATO v rámci jednotlivých misí nepodnikaly žádné ofenzivní nebo dokonce provokativní lety směrem, či do blízkosti exponované ruské enklávy v Kaliningradu. Hlavním námětem pro „Air Defender 2023“ se pak stal reálný scénář, podle kterého Aliance čelí agresi od fiktivního východního vojenského bloku OCCASUS. Tomuto bloku se podařilo z východu proniknout do Německa a obsadit zhruba čtvrtinu země. Následně se OCCASUS snaží za pomoci speciálních jednotek i sabotážních akcí proniknout na sever k Baltu a ovládnout přístav Rostock. Scénář zahrnoval také prvky hybridní války, kdy část obyvatelstva v Německu sympatizuje s nepřátelským blokem, hospodářství je po pandemii vyčerpané, inflace vysoká a celá země se potýká s nedostatkem elektrické energie, tedy vše aktuální hrozby. Nepřátelství proti NATO navíc nebylo nutné nijak zvlášť předstírat, protože u části německých základen probíhaly během samotného cvičení protesty za „trvalý mír na celém světě“, což jen svědčí o tom, že demokracie v našich končinách stále funguje, byť si ji část občanů mylně, či snad lépe řečeno občas záměrně plete s anarchií. Velké množství techniky různých typů a náročnost plněných úkolů samozřejmě přinesly i některé pochopitelné problémy, které se projeví právě při reálných misích a jedině na základě těchto poznatků je možné přijmout taková řešení, aby se podobné situace neopakovaly. Zcela konkrétně se můžeme zmínit třeba o problémech s propojením společné datové sítě mezi operujícími letouny, což se podařilo zdárně uskutečnit až druhý den cvičení. Dalším nedostatkem, na který „Air Defender 2023“ také upozornil, byl trvající nedostatek zásob munice pro vedení delší kampaně, který stále panoval v řadách mnoha aliančních letectev. To však nebylo žádné novum a jednotliví členové NATO se v rámci individuálních i společných akvizičních procesů snaží tento problém aktuálně vyřešit.
Do misí během aliančního cvičení „Air Defender 2023“ se zapojovaly i české hotovostní JAS-39C. Příkladem je foto „naježeného“ tč. 9245 ve společnosti německého tankovacího A-400M 54+20. Atlas s volacím znakem „Primer 10“ působil na trati mezi Pardubicemi a Šternberkem, kde probíhalo na výšce 16 000 ft doplňování paliva do našich Gripenů. (Foto Ondřej Španko / 211. tl)
Pojďme se však podívat na samotnou účast českých strojů v čele s Gripeny 211. tl. Vzdušné síly AČR (VzS AČR) pro „Air Defender 2023“ celkově vyčlenily šest švédských supersoniků, dále podzvukové lehké bitevní letouny L-159A/T1/T2 ALCA ze stavu 212. tl a 213. vl, jejichž piloti v rámci cvičení měli jedinečnou možnost vyzkoušet nad naším územím kooperaci s bezpilotním prostředkem MQ-9 Reaper, a nesmíme zapomenout ani na „vrtulníkáře“ se stroji Mi-171Š/ŠM (222. vrl) a W-3A Sokol (243. vrl). Čtveřice Gripenů 211. tl se téměř každý letový den vydávala do vzdušného prostoru Německa, kde se naši stíhači podíleli na certifikaci mnohonárodnostního uskupení vzdušných sil MAG (Multinational Air Group) a zároveň se zapojovali do společných misí COMAO, nebo prováděli výcvik DACT v rámci vzdušných bojů s letouny F-15, F-16 a EF-2000. Přestože nelze konkrétní mise českých pilotů podrobněji popisovat, je možné alespoň konstatovat, že naše Gripeny se naplno zapojily jak do hlavních dopoledních misí COMAO nad územím Německa, tak i do doplňkového výcviku, realizovaného již v našem vzdušném prostoru.
Pokud bylo dopolední COMAO plánováno v prostoru „OST“, tak roj českých stíhačů zamířil po startu z Čáslavi severozápadním směrem do oblasti známé jako „AAR Saxony“ u města Chemnitz. Tento prostor se velmi často využívá k výcviku tankování za letu (Air-to-Air Refueling), jak napovídá sama zkratka, a právě zde již na orbitě kroužila dvojice tankerů. Zatímco německý A-400M Atlas byl určen primárně pro doplnění paliva letounům pomocí metody „probe and drogue“, tankery USAF KC-135R s ráhnem, pak plnily hlavně vlastní americké stroje letecké národní gardy ANG. Po případném dotankování se čeští stíhači vydávali severním kurzem a realizovali stanovené úkoly v rozsáhlé oblasti prostírající se z bodu severně od Drážďan až k pobřeží Baltu, přičemž se dostali i nad známou Rujanu. Z prostoru bývalé NDR se pak následně vraceli zpět na svou domovskou 21. zTL v Čáslavi. Část misí COMAO probíhala i v prostoru „SÜD“ jihozápadně od Frankfurtu nad Mohanem, kde jsou umístěné americké základny Ramstein či Spangdahlem. V takovém případě naše „Gripy“ zamířily hned po startu z Čáslavi jihozápadním směrem až do oblasti západně od Mnichova, kde již na orbitě mezi městy Ulm a Augsburg opět čekaly kroužící tankery. Po doplnění paliva piloti následně „vyrazili“ severozápadním směrem do pracovních prostorů, kde pak uskutečnili určené výcvikové scénáře. Množství úkolů bylo poměrně různorodé, ale v případě našich stíhačů zahrnovalo hlavně různé varianty vzdušných operací „Air-to-Air“, zaměřené například na mise CAP (Combat Air Patrol) nebo BARCAP (Barrier Combat Air Patrol). V jednom případě pak české Gripeny participovaly na zajímavém a nevšedním úkolu, kterým bylo zajištění ochrany páru amerických strategických bombardérů B-1B, operujících v rámci cvičení z Velké Británie.
Odpoledne následovaly mise v našem vzdušném prostoru, kde nastala zcela unikátní možnost porovnat „svaly“ ve vzdušném boji mezi našimi Gripeny a dvoumotorovými stroji F-15C Eagle. Američtí stíhači působili ze základny Hohn v severním Německu, takže k akcím nad ČR potřebovali využít služeb tankovacích strojů – buď KC-135R (používající volací znak „Moon“) nebo KC-767 (volací znak „Shine“). Po přeletu našich hranic zamířily Eagly nejprve právě k tankeru, kde doplnily palivo a to většinou na orbitě mezi Moravskou Třebovou a Šternberkem. Stejné služby našim Gripenům pak byl připraven poskytnout německý A-400M, který operoval s volacím znakem „Primer“ pro změnu na trati Pardubice – Šternberk. Po načerpání paliva a opuštění „létajících benzínek“ následoval let do jednoho z vybraných vzdušných prostorů ve východních nebo jižních Čechách, kde následně naplno propukl „boj“ podle předem domluvených scénářů. Tento výcvik DACT proti sobě svedl piloty se stejným zaměřením, protože jak „žokejové“ 211. tl, tak i „driveři“ 159th FW z Louisianské ANG se specializují hlavně na air-to-air úkoly, které také pravidelně cvičí. Jedinečná šance postavit se legendárním F-15C, tak přinesla českým stíhačům nové zkušenosti s dosud nepoznanými protivníky a stroji, který dlouhé roky USAF používalo jako dominantní typ pro vedení vzdušného boje. Samozřejmě, že dnes jsou již tyto stroje v mnoha ohledech překonány nástupcem v podobě F-22A Raptor, ale i přes svůj věk a celkový nálet jde o výkonné a stále nebezpečné stíhačky. Přestože by se mohlo dopředu zdát, že Gripen nemá proti Eaglu šanci, tak během uskutečněných misí se ukázalo, že při zvolení vhodné taktiky, je možné „sundat“ i F-15C. Stíhači z Louisiany se zase sami přesvědčili o tom, co je již roky dobře známé aliančním pilotům, kteří se během misí DACT pravidelně potkávají s našimi „Gripy“. V blízkém manévrovém boji totiž měli obrovské potíže s malými rozměry švédských delt, jež znesnadňují jejich vizuální identifikaci a určení polohy vůči vlastnímu letounu. Protože mohli navíc piloti 211. tl využít již zmiňované tankování z německého Atlasu, tak do vzdušných „půtek“ proti Eaglům startovali z Čáslavi pouze se standardní přídavnou nádrží 1 100 l pod trupem, což jim umožnilo využít plnou letovou obálku Gripenu prakticky bez omezení.
Mise DACT, během aliančního cvičení „Air Defender 2023“, svedly proti sobě zcela rozdílné protivníky v podobě našich Gripenů a dnes již legendárních amerických Eaglů. Záběry zachycují JAS-39C tč. 9235 ve společnosti páru „sóláků“ F-15C 83-0010 a 83-0036 (takže se jednalo o 40 let staré stroje) ze stavu 159th FW / Louisiana ANG na základně NAS JRB New Orleans, které po dobu cvičení působily na severoněmeckém letišti Hohn. Tato jednotka získala první F-15A/B v roce 1985 a od roku 2006 létá s novějšími Eagly verze F-15C/D. (Foto Ondřej Španko / 211. tl)
Celkově lze říci, že „Air Defender 2023“ přinesl pro VzS AČR nové poznatky, které třeba konkrétně u 211. tl v některých ohledech překonávaly i zkušenosti z předchozího letošního cvičení „ACE 2023“ v Norsku. Vycházelo to zejména z velkého množství zapojené techniky, která umožnila provádět jak komplexní a náročné mise COMAO, tak i zajímavý dvoustranný výcvik.
Display pilotem pro sólovou ukázku na stroji JAS-39 Gripen zůstal i v roce 2023 kpt. Ondřej „Probe“ Španko, který tak absolvoval svou třetí sezónu ve stylu „low and fast“. Postupně jej tak bylo možné vidět na domácím „open day“ 21. zTL v Čáslavi (kde předvedl mj. na průletu efektní dvojici s „tygří“ Mi-24V tč. 3369), Aviatické Pouti v Pardubicích, v červenci na prestižním RIATu ve Fairfordu (Velká Británie), Baltic International Airshow na lotyšském letišti Liepāja. Dále na International Air Show v polské Radomi, v září nejprve na Slovensku, kde proběhl tradiční SIAF v Malackách, doma pak v Mošnově v rámci Dnů NATO a poslední vystoupení bylo plánováno během leteckého dne v rámci NATO Tiger Meet v italském Gioia del Colle.
Mezi 6. až 23. říjnem 2023 byla naplánována pravidelná výluka 21. zTL v Čáslavi, během které měla proběhnout technická odstávka TWR, a navíc nutná údržba RWY 31/13. Zatímco v předchozích letech sloužilo jako přechodný „azyl“ pro leteckou techniku 21. taktického křídla blízké záložní letiště v Pardubicích, které pro podobné účely disponuje potřebnou infrastrukturou, tak v tomto roce bylo vše jinak a pozemní i letecký personál se musel přesunout na 22. základnu vrtulníkového letectva (zVrL) do Náměšti nad Oslavou. Ta je na podzim a v zimě známá častým výskytem mlh a špatného počasí, přičemž některé zlé jazyky tvrdí, že je zde lepší nechat na vozidlech obuté zimní pneu i v létě J . Důvodem této změny byla probíhající rekonstrukce budov a přilehlých prostorů na pardubickém letišti, které musí být připraveny na plánovanou dvouletou výluku 21. zTL. Ta proběhne v letech 2026-27 a letiště v Čáslavi během ní získá kompletní novou RWY včetně navazujícího dráhového systému, který bude upraven i pro přijetí těžších nákladních letadel. Zaujetí nepřetržité služby QRA v systému NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System) znamenalo návrat OH do Náměšti nad Oslavou po více než dvaceti letech, protože naposledy zde hotovost působila v rámci přijatých opatření po útocích proti „dvojčatům“ World Trade Center v New Yorku 11. září 2001. Hlavním cílem těchto opatření byla tehdy ochrana blízké jaderné elektrárny v Dukovanech, kterou mimo pozemních PLRK zajišťovaly domácí podzvukové letouny L-39ZA a vrtulníky Mi-24V z 33. zVrL v Přerově, umístěné zde na detašmánu. Přenesení hotovostního systému QRA do „polních podmínek“ v Náměšti nad Oslavou však přineslo i jednu výhodu, a to zkrácení reakčního času při případném zásahu ve vzdušném prostoru Slovenska, který čeští stíhači stále pomáhali chránit ve spolupráci s Polskem a Maďarskem již od září 2022. Nedlouho před začátkem působení Gripenů v „Namu“ se do této aktivity připojilo i Německo a výsledkem byla vůbec první společná výcviková mise českých a německých stíhačů do vzdušného prostoru východního Slovenska, která se uskutečnila v pondělí 25. září. Větší počet letounů NATO nad Slovenskem ve stejném čase pak zároveň umožnil zdejším letovodům plnit náročnější úkoly při navedení stíhačů až do úrovně 2 versus 2.
Po dlouhých pěti letech se „tygři“ z Čáslavi opět účastnili tradičního setkání „tygřích“ letek v rámci cvičení „NATO Tiger Meet 2023“, které se tentokrát konalo na základně Gioia del Colle v jižní Itálii, což také znamenalo návrat této akce do země jedinečných špaget, klasické opery, dobrého vína a krásných žen po dlouhých 35 letech. Celkově se NTM 2023 prezentovalo 80 strojů ze 14 evropských letectev a v první polovině října tak do Itálie zamířilo z ČR pět Gripenů 211. tl (mj. „sóláky“ tč. 9239, 9244 alias nová „vlajková loď“ s pojmenováním „Cyber Tiger“, 9245 a „spárka“ tč. 9820) s celkem čtyřiceti příslušníky létajícího, pozemního a zabezpečujícího personálu, kterým velel mjr. Stanislav Čejka (jinak také vedoucí známé akrobatické čtyřky „Red Bull“).
Již 59. ročník dvoutýdenního leteckého cvičení „NATO Tiger Meet 2023“ se uskutečnil v termínu od 2. do 13. října a šlo teprve o čtvrté setkání tygrů na území Itálie. K vůbec první akci tygří komunity aliančních letectev na apeninském poloostrově došlo už před padesáti lety v roce 1973, další ročník se následně odehrál v roce 1980 a zatím poslední Tiger Meet byl v Itálii organizován v roce 1988, čili přesně před pětatřiceti lety. NTM 2023 zároveň vyšel na kulaté výročí 100 let od vzniku italského vojenského letectva – Aeronautica Militare. Součástí tygří asociace byly v této době dvě jednotky italského letectva. Konkrétně šlo o 21° Gruppo se sídlem v Grazzanise s vrtulníky HH-101 Caesar a 12° Gruppo Caccia se základnou v Gioia del Colle se stíhacími F-2000 Tifone. Nakonec se do NTM 2023 zapojilo 21 leteckých a vrtulníkových jednotek ze 14 států NATO i zemí mimo Alianci, což představovalo 67 bojových letounů, 9 vrtulníků a 4 podpůrné stroje ve formě létajících tankerů či letounu včasné výstrahy AWACS, nebo platformy pro vedení REB. Poprvé v historii se Tiger Meetu rovněž účastnila finská letka HävLLv 31 provozující F/A-18C/D Hornet, jako nový člen NATO od 27. září 2022, i když prozatím pouze v roli pozorovatele. V průběhu devíti letových dnů se uskutečnilo na 1 100 letů a piloti přitom absolvovali celkově přes 800 hodin.
Každé NTM začíná příletem všech účastníků, briefingy, seznamovacími lety ve vyhrazených prostorech a slavnostním zahajovacím ceremoniálem, kdy jsou vztyčeny vlajky všech zúčastněných zemí. Cvičení je zároveň vhodnou příležitostí k navázání nebo prohloubení vztahů mezi všemi zúčastněnými letkami, což je ideální možnost například v rámci tradičních „Tygřích her“, které představují kombinaci sportu i zábavy a slouží také jako vítané zpestření náročné letové aktivity. Účastníci si na NTM mohou celkově v praxi ověřit postupy, které běžně trénují, vidí, jak se zlepšili a zároveň získají od kolegů z jiných zemí další cenné rady a zkušenosti. Mnoho diskuzí o výcviku a současné taktice vzdušného boje se totiž odehrává „v zákulisí“ a během neformálních setkání pilotů a pozemního personálu.
Veškeré mise během cvičení NTM 2023 probíhaly v prostoru jižní a západní Itálie, některé pak nad okrajem Sardinie a přilehlého Tyrhénského moře. Protože teplota vody Středozemního moře i v říjnu přesahovala 20 stupňů, tak piloti nemuseli tentokrát před letem oblékat suchý neoprenový oblek, který není příliš komfortní a každý stíhač jej rád vynechá ze své letové garderobiéry. Cvičení samotné zahrnovalo různé scénáře, zaměřené jako vždy primárně na plánování a realizaci kombinovaných leteckých operací typu COMAO (Composite Air Operations) s velkým počtem různorodé letecké a vrtulníkové techniky. Důraz byl tentokrát kladen především na procvičení a sladění taktiky vzdušného boje či operací Combat SAR. Jednotlivé scénáře cvičení se pak vždy každý den vyvíjely, ale vždy byly zaměřené na určitou situaci, kdy fiktivní země, kterou měli piloti bránit, byla zákeřně napadena. V prvních dnech cvičení proto piloti plnili vesměs obranné mise a až posléze se scénář změnil na ofenzivní operace.
Novou „vlajkovou lodí“ 211. tl se po pěti letech stal JAS-39C tč. 9244, který byl tradičními polepy upraven před NATO Tiger Meet 2023 v italském Gioia del Colle do této podoby s názvem „Cyber Tiger“. Nahradil tak „sólák“ tč. 9234, který od května 2018 do října 2021 nosil celkové speciální zbarvení k výročí 100 let letectva a PVO kombinované s tygřími motivy pro NTM 2018 v polské Poznani-Krzesinách. V té době tak už zůstávaly pouze tři Gripeny, které ještě nikdy nenesly žádné speciální zbarvení a to tč. 9239, 9242 a 9243. (Foto Martin Král)
Právě mise COMAO se létaly vždy během dopoledne. Podle komplexního scénáře a se zapojením všech cvičících do jedné operace, v které participovalo až 60 strojů, z nichž část představovala vlastní síly „Blue“ a zbytek nepřátelské „Red“. Odpoledne pak probíhaly tradiční „Shadow Waves,“ kterých se účastnilo cca 20 strojů. Právě v těchto „stínových vlnách“ lze dobře cvičit například manévrový boj v úrovni 1 vs 1 nebo 2 vs 2, kterého se můžou účastnit i méně zkušení piloti, jenž tak nabírají důležité poznatky. Čeští stíhači absolvovali během dvou týdnů Tiger Meetu na 40 letů a ve vzduchu strávili zhruba 60 hodin. V jednotlivých misích byl vysoce hodnocen stále účinný systém vlastní ochrany EWS-39, který poskytuje díky RWR relevantní detekci cílů a zároveň umožňuje vést REB proti letounům protivníka díky aktivnímu palubnímu rušiči. Bohužel naopak jako velký hendikep se ukázalo nedořešené připojení do nejnovějšího standardu aliančního datového spojení LINK-16 s vyšším stupněm kryptografické ochrany, které tak naši piloti nemohli používat.
Úplně poprvé naši stíhači při plnění úkolů v rámci cvičení využívali komplex s názvem DSQOC (Deployable Squadron Operation Centre), tedy mobilní operační středisko letky, které je za normálních okolností začleněno do organizační struktury náměšťské 22. zVrL. DSQOC se skládá z pěti ISO kontejnerů (operačního, technologického, dvou logistických plus vstupního) a má za sebou například účast v zahraniční operaci „enhanced Air Policing 2022“ v Litvě právě jako součást kontingentu čáslavských stíhačů, kteří tak tento komplex důvěrně znají.
Dvojice Gripenů na stání základny Gioia del Colle zachycená v průběhu NTM 2023. Dobře je patrné, že zatímco „sóláku“ tč. 9239 stačí dvojice přídavných nádrží 1 100 l pod křídly, tak „spárka“ tč. 9820 nese ještě třetí „bak“ pod trupem. Její levá křídelní nádrž pak pochází z JAS-39C tč. 9241 alias „Wildcat“ z roku 2017. Spodní záběr pořízený opět před zodolněným krytem přímo v Gioia del Colle odhaluje, že „Cyber Tiger“ byl pro NTM 2023 podvěšen „baky“ 1 100 l v šedém „tygřím“ zbarvení, které pocházely z JAS-39C tč. 9236 alias „Fiery Tiger“ z roku 2016. (Foto 211. tl)
Podle hodnocení samotných pilotů 211. tl je NATO Tiger Meet cenný především tím, že se jeho účastníci snaží plánovat a provádět mise podle všeobecných NATO standardů. „Letové úkoly tak můžeme plnit od prvního dne. I my se tady ale naučíme spoustu nového. Vidět velitele operace, tzv. Mission Commandery, kteří absolvovali kurz taktického vedení TLP (Tactical Leadership Programme), jak plánují, je pro všechny zúčastněné to, z čeho se můžou učit,“ doplnil velitel kontingentu mjr. Stanislav Čejka.
V tomto ohledu bohužel VzS AČR v poslední dekádě trochu zaspaly, na rozdíl třeba od sousedního Polska, jehož dva piloti při NTM 2023 veleli dvěma letovým misím COMAO. Ačkoliv se v té době nacházelo ve VzS AČR stále několik pilotů s certifikací „Mission Commander“, tak v posledních letech neprošel kurzem Tactical Leadership Programme (TLP) ve španělském Albacete nikdo nový. České taktické letectvo se totiž v poslední době z finančních důvodů účastnilo kurzů TLP pouze v roli oponentů „Red Force“, což sice přineslo všem přítomným velké zkušenosti, nikoliv však možnost vyškolit nové velitele operací. Podle plánu však mělo k potřebné změně dojít již v roce 2024, kdy se vybraný personál 211. tl měl konečně plnohodnotně účastnit kurzu TLP za „Blue Force“.
O důležitou údržbu a přípravu všech pěti Gripenů se na cvičení NTM 2023 staral pozemní technický personál ILS, jehož práci ovlivňovalo počasí, které v Itálii v tuto dobu panovalo – sucho, teplo, a bohužel všudypřítomný prach. „Musím však vyzvednout skvěle připravený tým techniků, díky nimž mohli piloti odlétat všechny naplánované mise,“ komentoval mjr. Koudelka, zástupce velitele 211. tl pro inženýrsko-leteckou službu (ILS). Po prvotních problémech, kdy se během přeletu do Itálie musel jeden Gripen kvůli závadě vrátit zpět na domovskou základnu, tak po zbytek cvičení všechny letouny fungovaly bez větších problémů.
Letošní hlavní cenu udělovanou na základě hlasování všech zúčastněných „tygřích“ letek – Silver Tiger Trophy, neboli tzv. stříbrného tygra, na cvičení „NATO Tiger Meet 2023“ vyhrála zcela zaslouženě německá letka TLG-74 z bavorského Neuburgu s letouny Eurofighter EF-2000 Taifun, se kterou shodou okolností příslušníci čáslavské 211. tl v posledních letech velmi intenzivně spolupracují jak v rámci operací „Cross Border“, tak i na různých cvičeních či při ochraně vzdušného prostoru Slovenska. Na závěr akce bylo rovněž oznámeno místo konání následujícího jubilejního 60. ročníku NTM, který se bude konat v severoněmeckém Schleswigu, domově TLG-51 s letouny Tornado IDS/ECR, od 3. do 13. června 2024.
„Cyber Tiger“ tč. 9244 ve společné formaci s dalšími „vlajkovými loděmi“ svých letek na NATO Tiger Meet 2023 v italském Gioia del Colle. Vedoucím je řecký F-16C 003 „Aegean Tiger“ z 335. Mira na základně Araxos a vpravo pak letí maďarský JAS-39C 30 jednotky 101/1 „Puma“ ze základny Kecskemét. (Foto NATO Tiger Association)
Již více než deset let přináší podzim pravidelně jedno z nejvíce utajovaných a z opačné strany naopak sledovaných leteckých cvičení NATO – „Steadfast Noon“. To je zaměřené na procvičení postupů při manipulaci a použití „speciální munice“ v podobě leteckých jaderných pum. Jak už bylo uvedeno, tak takto výcviková aktivita je uskutečňována každý rok na jiné alianční základně, případně na více základnách najednou. Mimo stálých členů, kteří jsou členy projektu „Nuclear Sharing“ a disponují letouny-nosiči, se do tohoto cvičení zapojují v posledních letech i další letectva NATO, jejichž úkolem je v tomto případě podpora operací těchto letounů tzv. dvojího určení v rámci programu se zkratkou SNOWCAT (Support Nuclear Operations With Conventional Air Tactics). VzS AČR se tohoto cvičení poprvé zúčastnily již v říjnu 2017, kdy se Gripeny 211. tl vydaly tak trochu „inkognito“, a bez povšimnutí širší veřejnosti, na belgickou základnu Kleine Brogel, kde se zapojily do misí cvičení „Steadfast Noon 2017“. Další možnost participovat na této aktivitě přišla v roce 2021, kdy naši stíhači naopak působili z italské základny Aviano. Do třetice všeho dobrého se pak personál 211. tl v říjnu 2023 účastnil akce „Steadfast Noon 2023“, která se opět uskutečnila na italské základně Aviano, přičemž do misí nad Tyrhénským mořem u břehů Sardinie se zapojily i české Gripeny, jenž si prodloužily své působení na základně Gioia del Colle, kde předtím úspěšně absolvovaly tradiční setkání „tygrů“ v podobě NATO Tiger Meetu 2023 – viz text výše.
Ale zpět k samotné podstatě „Steadfast Noon“ a jaderného odstrašení obecně. Jeho vznik můžeme datovat do roku 1949, kdy jej NATO aktivovalo jako bezprostřední reakci na hrozbu tehdejšího Sovětského svazu, který měl po skončení druhé světové války v Evropě drtivou převahu konveční vojenské síly, a mohl kdykoliv přejít k přímé válečné konfrontaci se státy západního bloku. Z tohoto důvodu se USA nejprve snažily připravit své jaderné síly na domácím území tak, aby dostatečně odradily Sovětský svaz od podobného úmyslu a zahájení přímého střetu v Evropě. Tato strategie však začala být počátkem 50. let považována za překonanou, hlavně z důvodu nedostatečného reakčního času v případě zhoršení mezinárodní situace, a Spojené státy proto nakonec rozmístily jaderné zbraně přímo v západní Evropě.
Vůbec první „speciální“ munice byla deponována do Velké Británie a Západního Německa v září 1954, přičemž v té době s ní mohly disponovat jen ozbrojené síly USA. Protože se hrozba konfrontace se Sovětským svazem a státy východního bloku sdružené v protiváze NATO – Varšavské smlouvě, spíše stupňovala, došlo v prosinci 1957 k první dohodě o sdílení jaderných kapacit USA s aliančními spojenci. Rozhodnutí sdílet „speciální munici“ spočívalo především ve schopnosti evropských spojenců použít jaderné zbraně, skladované na základnách v západní Evropě. Tato speciální výzbroj však zůstala i nadále výhradně pod kontrolou USA a jejich předání spojencům v NATO se mohlo uskutečnit pouze na příkaz prezidenta Spojených států amerických, zatímco použití podléhalo striktním válečným plánům a postupům, řízených velitelstvím SACEUR (Supreme Allied Commander Europe).
Konec studené války, začátkem 90. let, umožnil NATO zcela revidovat svou tehdejší jadernou doktrínu. Výsledkem bylo výrazné snížení počtu a typů předsunutých strategických či taktických jaderných zbraní, a v letech 1991 až 2014 pak postupné snižování jejich role a významu v kolektivní obraně NATO. V podstatě se dá říci, že na základě Strategické koncepce z roku 1991 považovala Aliance jejich použití v evropském prostoru prakticky za nereálné a zahájila tak dlouhodobý proces snižování počtu a typů jaderných zbraní, určených k předsunuté obraně Aliance, který v poslední době tvoří pouze a výhradně taktické letecké jaderné pumy. Až teprve Strategický koncept NATO z roku 2010, jenž odráží hluboké rozdíly v trajektorii a směřování Ruska, který ještě následně umocnila ruská anexe Krymu v roce 2014, opětovně akceleroval obnovení operačních schopností a výcviku v použití speciální jaderné munice v letectvech NATO.
Samotný program sdílení jaderných zbraní „Nuclear Sharing“ je koncept v politice jaderného odstrašování NATO, který umožňuje některým členským zemím bez vlastních jaderných zbraní podílet se na plánování a rozhodování o použití této „speciální munice“. V rámci sdílení jaderných kapacit provádějí zúčastněné země konzultace a přijímají společná rozhodnutí o ROE (Rules of engagement) pro použití jaderných zbraní, udržují technické vybavení a veškerou potřebnou infrastrukturu pro skladování této munice na svém území a v neposlední řadě hlavně disponují letouny-nosiči tzv. „dvojího určení“ (DCA – Dual Capable Aircrafts), potřebnými k jejich reálnému použití. V současné době je do projektu „Nuclear Sharing“ zapojeno pět evropských států – Belgie, Německo, Itálie, Holandsko a Turecko. Řecko z tohoto projektu odstoupilo v roce 2001, na druhou stranu velké ambice o přistoupení k tomuto aliančnímu programu má v posledních letech naopak Polsko, zejména s ohledem na vývoj mezinárodní situace východně od jeho hranic a přímou ruskou agresi proti Ukrajině.
Program sdílení jaderných kapacit a vybavení některých evropských členů Aliance letouny tzv. dvojího určení není zároveň ničím neobvyklým. Už od druhé poloviny 60. let stejnými letouny-nosiči disponovalo i tehdejší Československo a s ním v podstatě celý východní blok Varšavské smlouvy, samozřejmě v čele s VVS-SA. K tomuto zajímavému tématu – použití „speciální munice“ v letectvu ČSLA, který přesahuje svým obsahem původní záměr tohoto textu, se ještě v budoucnu vrátíme samostatným článkem. Pokud by se našli pamětníci, kteří by byli ochotni se podělit o své zkušenosti a zážitky z provozu, bude autor rád za jakékoliv další informace a podklady.
Celá akce samozřejmě zahrnuje i praktické letové mise, pro něž bylo určeno celkem 5 letových dnů, během kterých směřovalo hlavní operační úsilí společných misí COMAO k rozsáhlým prostorům nad Tyrhénské moře u východního pobřeží Sardinie. Do těchto míst vedly koridory z letišť v Avianu, Ghedi, Amendole, Gioia del Colle a Trapani, odkud operovaly letouny, zapojené do celého cvičení. I když NATO v případě „Steadfast Noon“ nikdy neuvádí přesné počty a typy nasazené techniky, z běžně dostupných veřejných informací a vyjádření jednotlivých států lze potvrdit, že z Aviana operovaly jak „domácí“ stroje F-16CD od 31st FW (volací znaky „Sabre“ a „Venom“), tak čtveřice amerických F-15E od 48th FW „hostujících“ ze základny Lakenheath ve Velké Británii (callsign „Rage“), čtyři stroje Tornado německé Luftwaffe od TL-G33 z Büchelu (volací znak „Ghost“) a nakonec více než slušný „kontingent“ deseti holandských F-16AM od 312. sq. z Volkelu (callsign „Allien“). Ze základny v Ghedi se pak do cvičení zapojila trojice belgických F-16AM (volací znak „Conan“) a pravděpodobně i domácí stroje Tornado IDS ze stavu 6º Stormo „Diavoli Rossi“ Aeronautica Militare.
O „Steadfast Noon 2023“ a jeho operačním prostoru informovala Aliance v mediálním prostoru poprvé až v půlce října. Samotné cvičení se uskutečnilo v termínu od pondělí 16. do čtvrtka 26. října 2023 pod velením vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) generála Christophera G. Cavoliho. Hlavní základnou se stalo letiště Aviano v severní Itálii, které disponuje potřebnou infrastrukturou včetně specializovaných úkrytů letecké techniky PAS (Protective Aircraft Shelters) s muničními trezory WS3 (Weapons Storage and Security System) a technologiemi pro dlouhodobé skladování a nakládání se „speciální municí“. Podle vyjádření generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga se do Steadfast Noon 2023 zapojilo na 60 letounů ze 13 aliančních zemí a cvičení nemělo žádnou přímou souvislost s tehdejším aktuálním světovým děním – tedy válkou na Ukrajině, nebo napětím na Blízkém východě. Představitelé Aliance zároveň deklarovali, že scénáře cvičení nejsou namířeny proti žádné konkrétní zemi a letouny zapojené do cvičení operují ve vzdálenosti nejméně 1000 kilometrů od ruského území.
Společná fotografie jednotek ze cvičení „Steadfast Noon 2023“ na základně Gioia del Colle. Čáslavští „tygři“ z 211. tl jsou vlevo před JAS-39C tč. 9244 „Cyber Tiger“, uprostřed domácí příslušníci 36° Stormo “Helmut Seidl” s F-2000A Tifone v pozadí a vpravo pak personál 336. Mira „Olympos“ před F-16C ze základny Araxos. Identita některých aktivních pilotů je záměrně skryta. (Foto 211. tl)
Hlavním cílem „Steadfast Noon“ je již jednou zmiňované procvičení postupů při manipulaci s leteckou municí v podobě jaderných pum B61-4, uloženou ve specializovaných podzemních zásobnících, a její postup navěšení na letouny včetně aktivace, tak aby pozemní personál získal příslušnou certifikaci, která je naprosto nezbytným předpokladem pro manipulaci s podobným typem „speciální munice“. Dodejme, že při pozemním výcviku se samozřejmě používají výhradně cvičné pumy. V rámci „Steadfast Noon“ se však neprocvičují jen tyto, řekněme „základní“ potřebné dovednosti, ale cvičící týmy jsou podrobeny řadě „zátěžových“ zkoušek, kdy se musejí vypořádat s celou řadou vzniklých situací. NATO si totiž moc dobře uvědomuje, že vojenská letiště, na kterých jsou skladovány jaderné zbraně, budou v případě zostření mezinárodní situace vystaveny možnosti jakéhokoliv typu útoku. Tento rok byl proto vůbec poprvé procvičován i scénář zaměřený na ochranu letecké základny před údery malých bezpilotních prostředků a dronů, což byly „lessons learned“ z jejich masivního a úspěšného nasazení na Ukrajině.
V rámci programu SNOWCAT se k cvičení připojilo jak polské letectvo s trojicí F-16C od 10. ELT ze základny v Lasku, které létaly přímo z Aviana, tak Vzdušné síly AČR s pěticí Gripenů (mj. „sóláky“ tč. 9239, 9244 „Cyber Tiger“, 9245 a „spárka“ tč. 9820 – používající volací znaky „Ocean“ a „Lion“). V tomto případě se velice efektivně využilo předchozí účasti 211. taktické letky na NATO Tiger Meetu v Gioia del Colle, kde náš kontingent zůstal i po ukončení setkání „tygrů“, a do misí „Steadfast Noon“ tak naši stíhači opět vzlétali ze stejné základny, tentokrát společně s trojicí řeckých F-16C od 336. Mira „Olympos“. Letové operace nad Tyrhénským mořem samozřejmě zabezpečovalo velké množství tankerů (KC-135R, A330MRTT, KC-767), stejně jako nezbytný letoun včasné výstrahy AWACS, nebo platforma pro REB v podobě domácího stroje Gulfstream E.550 CAEW. Jednotlivé letové mise COMAO byly opět realizovány bez jakékoliv ostré „speciální munice“ a celý výcvik se zaměřoval hlavně na schopnost včasného zformování velkých skupin letadel, následně potřebného doplnění paliva ve vzduchu a poté přesné načasování jednotlivých fází operace, která byla zakončená finální imitací odhozu pum v přesně dané letové obálce a prostoru.
Formace Gripenů 211. tl a řeckých F-16C ze stavu 336. Mira „Olympos“ na základně Araxos zachycená v letu během cvičení „Steadfast Noon 2023“. Řecko sice v roce 2001 vystoupilo z programu „Nuclear Sharing“, ale nadále své stroje používá na konvenční podporu letounů-nosičů v rámci projektu SNOWCAT, kde jsou i naši stíhači na švédských deltách. (Foto 211. tl)
Nejzajímavějším účastníkem „Steadfast Noon 2023“ však byly určitě americké strategické bombardéry B-52H, které se zapojily do scénáře jedné z misí COMAO nad Tyrhénským mořem. Už ve středu 23. října odstartovala ze základny Barksdale AFB v Louisianě trojice Stratofortressů s volacími znaky „Storm 01/02/03“, které se měly vydat na transatlantický přelet s podporou několika tankerů. Ještě nad americkým kontinentem se však od formace oddělil „Buff“ s volacím znakem „Storm 01“, jenž se musel kvůli závadě vrátit zpět na svou domácí základnu. Přímo do cvičení „Steadfast Noon“ se nakonec ve čtvrtek 24. října prokazatelně zapojila posádka B-52H „Storm 02“, pro kterou tak šlo o ultra dlouhou misi, trvající i s návratem do Barksdale celkově nepřetržitě přes 27 hodin!
Jestliže tento ročník „Steadfast Noon“ nakonec něčím překvapil, tak určitě nebývale velkou mediální informovaností ze strany NATO. Jde o podstatnou změnu přístupu proti předchozím ročníkům, kdy Aliance tento typ výcviku úzkostlivě tajila, nebo jej „kamuflovala“ aktivitami typu „X- Servicing exercise“ apod. Vysvětlení nového informačního přístupu je však nasnadě. Ačkoliv je celá akce v posledních letech vedena proti fiktivnímu protivníkovi se „schopnostmi Ruska“, tak po nedávných bezprecedentních výhrůžkách představitelů ruské státní moci, kteří evropským státům veřejně vyhrožovali použitím jaderných zbraní v souvislosti s válkou na Ukrajině, chtělo NATO dát jasnou odpověď na podobné agresivní chování. Bohužel je jasné, že jde aktuálně o jediný způsob komunikace, kterému současné vedení v Kremlu moc dobře rozumí.
Cvičení typu „Steadfast Noon“ a jaderné odstrašení proto zůstanou zcela jistě i nadále důležitým nástrojem Aliance proti jakékoliv případné agresi či vydírání. Celý program „Nuclear Sharing“ zároveň projde v následujících letech určitě výrazným nárůstem schopností v souvislosti s přezbrojením řady evropských uživatelů na „high-tech“ stroje páté generace F-35, pro které plánuje USA v rámci širokého programu modernizace svého jaderného arzenálu v následujících letech zavést úplně novou řadu taktických jaderných pum B61-12.
26. října 2023 provedla dvojice amerických strategických bombardérů B-1B Lancer, dočasně detašovaná na základnu Fairford ve Velké Británii v rámci Bomber Task Force 24-1 (BTF 24-1), plánovanou komplexní misi nad východní Evropou, během níž demonstrovaly svou přítomnost v tomto prostoru. Cílovou zemí, bylo stejně jako ve více předchozích případech, kdy touto trasou létaly většinou legendární „Buffy“ B-52H, Rumunsko, a v rámci této akce byly oba „Bone“ postupně doprovázeny různými aliančními stíhači. Část této „štafety“ vyšla na dvojici našich hotovostních „Gripů“ tč. 9235 a 9242, která odstartovala z Čáslavi a pár Lancerů doprovázela ve vzdušném prostoru ČR a Slovenska.
Pro vysvětlení čtenářům, kteří ještě neměli možnost číst předcházející díly, upřesněme, že BTF je označení pro mise amerických strategických bombardérů, které od roku 2018 plánuje Velitelství globálního úderu AFGSC (Air Force Global Strike Command) amerického letectva za účelem rozvoje schopností operovat mimo své domovské základny a integrovat jejich činnost s aliančními spojenci a partnerskými národy po celém světě. Takže se nejedná jen o mise v Evropě, ale americké strategické bombardéry takto operují i v jiných částech světa. Současné mise BTF navazují na předchozí aktivitu USAF, zahájenou v dubnu 2014 v souvislosti s ruskou anexí Krymu a zaměřenou na podporu evropských členů NATO přímým odstrašením Ruska před další agresí. Několikatýdenní mise BTF pravidelně podporují jak tichomořské vzdušné síly (PACAF), tak vzdušné síly Spojených států v Evropě – vzdušné síly v Africe (USAFE- AFAFRICA) a zapojují se do nich všechny tři typy strategických bombardérů, které USAF provozuje, tedy B-1B Lancer, B-2A Spirit a B-52H Stratofortress. Tyto ikonické bombardéry mají v tomto případě demonstrovat strategický závazek USA chránit své spojence nejen v Evropě, ale v podstatě na celém světě.
26. října 2023 doprovází hotovostní pár Gripenů tč. 9235 a 9242 s volacími znaky „Charlie Foxtrot 01/02“ ve vzdušném prostoru ČR dvojici B-1B Lancer s volacími znaky „Howler 41/42“ při jejich misi do vzdušného prostoru Rumunska v rámci Bomber Task Force 24-1 ze základny Fairford ve Velké Británii. „Bone“ 86-0107 s podvěšeným zaměřovacím a značkovacím kontejnerem Sniper XR patří podle modro-bílé šachovnice na vrcholu SOP k 28th BS / 7th BW na základně Dyess AFB v Texasu. V Evropě však v té době operoval v rámci 9th EBS. </strong (Foto 9th Expeditionary Bomb Squadron)
Evropský deployment Bomber Task Force 24-1 tvořily již zmiňované stroje B-1B, které patřily 9th Expeditionary Bomb Squadron / 7th Bomb Wings ze základny Dyess AFB v Texasu a do Fairfordu se přemístily společně s více než stovkou příslušníků zabezpečujícího personálu. Hlavním cílem nasazení strategických bombardérů v rámci jejich evropského BTF pak bylo plnění úkolů na posílení integrace a spolupráce s doprovodnými stíhacími a tankovacími letadly zdejších aliančních partnerů. Tedy v podstatě stejné úkoly, které plnily i předchozí deploymenty.
První medializovaná akce se uskutečnila v úterý 24. října, kdy dvojice Lancerů z britského Fairfordu zamířila nad Baltské moře, kde se podle předem dohodnutého scénáře zapojila do obrany švédského ostrova Gotland. Tohoto cvičení se účastnil především Flygvapnet se svými stroji JAS-39 Gripen a dánské letectvo s F-16 Fighting Falcon, které zajišťovaly stíhací doprovod obou „Bone“. Formace amerických strategických bombardérů se zároveň pohybovala v mezinárodním vzdušném prostoru nedaleko kaliningradské oblasti, odkud následně dokonce vzlétl k jejímu zachycení jeden ruský stíhací letoun Su-27P.
Pro piloty 211. tl však byla mnohem zajímavější až další, již zmiňovaná, mise, která se uskutečnila ve čtvrtek 26. října, kdy dvojice Lancerů s volacími znaky „Howler 41/42“ odstartovala směrem do východní části Evropy. Krátce po startu oba B-1B ještě nad Severním mořem doplnily palivo z tankeru KC-135R s callsignem „Larger 91“, který odstartoval z britské základny Mildenhall. Následně oba strategické bombardéry zamířily přes Německo, Českou republiku, Slovensko a Maďarsko do vzdušného prostoru Rumunska. Při vstupu obou Lancerů do našeho vzdušného prostoru se k nim přidala hotovostní dvojice JAS-39C tč. 9235 a 9242 s klasickými volacími znaky „Charlie Foxtrot 01/02“ z aliančního systému QRA NATINAMDS, která pár B-1B následně doprovázela až nad Slovensko. V maďarském vzdušném prostoru si pak dvojici Lancerů „převzali“ pro změnu maďarští stíhači a oba bombardéry následně pokračovaly až do jihovýchodní části Rumunska, kde plnily operační úkol nedaleko letecké základny Mihail Kogalniceanu, a posléze se v podvečerních hodinách vrátily zpět do Fairfordu. Společná mise českých Gripenů s americkými strategickými bombardéry B-1B jednoznačně demonstrovala schopnost českého letectva integrovat se do podobného typu misí a byla také určitě zajímavým a nevšedním zpestřením pro dvojici „žokejů“ držících ten den službu v hotovosti.
Pátý díl, zaměřený na podrobnosti o provozu českých Gripenů v roce 2024, bude následovat.
Autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com
Za spolupráci na textu a finální korektury patří díky Aleši Hottmarovi, stejně jako za důležitou „studnici“ aktualit o provozu typu JAS-39 Gripen u nás, pravidelně doplňovanou na webu czechairforce.com, z které je do článku také čerpáno.
Poznámka autora: Všechny informace obsažené v tomto článku byly získány z volně dostupných zdrojů a text samotný si v žádném případě nedělá nárok na to, že se jedná o bezchybnou „kroniku“ provozu typu JAS-39 Gripen u nás. Takovou práci budou muset za pár let udělat jistě povolanější, nicméně v tuto chvíli bylo našim úmyslem přiblížit službu tohoto švédského supersoniku u Vzdušných sil AČR všem čtenářům, kteří by si ji chtěli zrekapitulovat ve větší míře, než je možné běžně dohledat.
Foto:
Vlastní archiv autora – Radim Špalek, další autoři jsou uvedeni přímo u fotografií nebo grafik.
Zdroje:
Jan Dúbravčík – „Dvacítka“ – Svět Křídel, 2004
Vladimír Mohyla, Vladimír Šufajzl a kolektiv – Taktické jaderné prostředky ČSLA – Československý spisovatel s. r. o., 2012
Tomáš Soušek – „Perspektivy Gripenu v českém letectvu“ – L+K 4/22
Tomáš Soušek – „Dvacet let s Gripeny v českém letectvu“ – L+K 4/25
Podcast „O létání s Mig-21 – Michal Daněk“ – https://www.youtube.com/watch?v=aK-VhgMLe4k
Možnosti další modernizace a provozu strojů JAS-39C/D Gripen Vzdušných sil AČR
STEADFAST NOON 2023 – cvičná „jaderná válka“ u břehů Sardinie
a další aktuality týkající se typu JAS-39 Gripen na webu czechairforce.com z let 2021-2025 od Aleše Hottmara
https://acr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ceske-gripeny-slavi-15-let-provozu-220791/
https://mise.mo.gov.cz/historie-misi/kontingent-acr—air-policing-2009–litva-13790/
https://mise.mo.gov.cz/historie-misi/baltic/2–kontingent-acr-_-baltic-air-policing-2012-litva-73311/
https://mise.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/gripeny-pristaly-v-litve-73551/
https://mise.mo.gov.cz/historie-misi/island-air-policing-105341/
