Ve znamení Stealth, bude novým vládcem českého nebe F-35A?
V polovině července ministryně obrany Jana Černochová oficiálně představila dlouho očekávané rozhodnutí ohledně budoucnosti českého „nadzvuku“, které vykrystalizovalo v ambiciózní záměr zahájit jednání s americkou vládou o možnosti pořízení nejmodernějších víceúčelových nadzvukových letounů 5. generace F-35A Lightning II. Jde vesměs o rozhodnutí očekávané, které pokud dojde k praktické realizaci, bude pro Vzdušné síly AČR znamenat největší změnu v jejich novodobé historii, která doufejme posune české taktické letectvo do úplně nové dimenze. Vzhledem k tomu, že o samotném letounu F-35 již byly napsány tisíce článků, budou následující řádky věnovány spíše tomu, co české letectvo a potažmo armádu v celém náročném procesu zavádění F-35 do výzbroje konkrétně čeká a čemu se nebude možné vyhnout. Tento zatím nejambicióznější akviziční projekt totiž představuje pro AČR a příslušníky vzdušných sil doposud asi největší výzvu.
Nedávné společné oznámení ministryně obrany Jany Černochové, předsedy vlády Petra Fialy a nového NGŠ generálmajora Karla Řehky o postupu v rámci řešení budoucnosti českého nadzvukového letectva, kdy ministryně obrany získala mandát pro jednání s americkou vládou o možnosti nákupu 24 ks letounů F-35A pro dvě taktické letky, je určitě skvělou zprávou pro budoucnost Vzdušných sil AČR. Janu Černochovou nyní čeká sestavení meziresortního týmu se zastoupením ministerstev financí, průmyslu a obchodu, zahraničí, armády a vlády, který bude veškerá vyjednávání s americkou stranou vést. Jako nejzazší termín pro společnou dohodu byl stanoven říjen 2023, přičemž ke konsenzu může pochopitelně dojít mnohem dříve.
Řešení budoucnosti českého nadzvukového letectva po skončení druhého pronájmu Gripenů nabírá v posledních měsících na intenzitě a je zřejmé, že současná vláda a ministryně obrany nechce opakovat chybu svých předchůdců, kteří tuto věc nechali pokaždé doslova vyhnít až do stadia, kdy již nezbýval čas na nějaké komplexní a dlouhodobější řešení. Ministerstvo obrany už na začátku celého procesu obstarání oslovilo v rámci marketingového průzkumu čtyři státy, od kterých získalo dohromady sedm různých nabídek (pravděpodobně šlo o letouny F-35A, F-16 Block 70, F/A-18E/F Super Hornet, Rafale, EF2000 Typhoon, Gripen C/D a Gripen E) včetně předběžných cen. Představitelé armády zároveň uvedli, že ze všech posuzovaných možností nebyly americké stroje F-35 nejdražší a ačkoliv armáda sveřepě odmítá konkretizovat toto nejdražší řešení, s největší pravděpodobností šlo o produkt společnosti Boeing v podobě letounů F/A-18E/F Super Hornet, který v nedávných tendrech překonával svou systémovou cenou právě i F-35A.
Možná už za několik let půjde o typický obrázek ze stojánky čáslavské základny. Ještě před několika lety bylo pořízení nejmodernějších letounů 5. generace pro AČR naprostou utopií, nyní se ale pomalu stává realitou. (foto: William Lewis, Nellis AFB Public Affairs)
Konkrétní rozhodnutí oslovit Spojené státy v otázce náhrady za doposud provozované letouny JAS-39C/D Gripen vychází z analýzy Armády ČR. Ta dostala za úkol zpracovat vojenské doporučení nejen k výměně Gripenů za nové stroje, ale řešila komplexní podobu taktického letectva a všechny s tím související úkoly – počínaje ochranou vzdušného prostoru až po podporu pozemních sil. Při tvorbě materiálu armáda vycházela z analýzy, kterou vypracovalo alianční expertní středisko Joint Air Power Competence Centre (JAPCC). Podle vyjádření ministryně obrany pak armádní analýza jasně deklaruje, že jen nejmodernější stroje tzv. 5. generace mohou obstát i na bojištích budoucnosti. Z těchto proklamací lze usuzovat, že současné vedení resortu obrany chce při řešení budoucnosti českého taktického letectva uskutečnit razantní systémovou změnu, jež povede k výraznému navýšení operačních schopností českého letectva, zvýší počty nadzvukové techniky a posílí interoperabilitu s našimi aliančními spojenci. A letoun F-35, ať se to někomu líbí či nikoliv, právě těmto požadavkům asi nejlépe odpovídá, a v budoucnu poskytne armádě široké spektrum zcela nových schopností. Zda armáda dokáže všechny tyto nové schopnosti využít samozřejmě ukáže až čas.
Sám autor ještě před několika lety nebyl zrovna velkým příznivcem americké platformy a její služby v AČR, a to z mnoha pochopitelných důvodů. Teprve zásadní změny bezpečnostní situace v evropském prostoru, celosvětové zavádění typu s důrazem na naše hlavní alianční partnery a nakonec brutální ruská agrese vůči Ukrajině v únoru letošního roku autora přiměly vzít tohoto otesánka na milost. Ostatně, jak říká největší pragmatik naší polistopadové politické scény Miloš Zeman, jen idiot nemění své názory :o)))
Loučení s českými Gripeny?
Rozhodnutí ministerstva obrany o záměru přezbrojení dvou taktických letek na novou nadzvukovou techniku ve svém důsledku znamená podle ředitele Odboru rozvoje Vzdušných sil Sekce rozvoje sil MO plukovníka Jána Susekára nejen postupný útlum provozu podzvukových letounů L-159 a jejich vyřazení z výzbroje taktické letky*, ale Česká republika zároveň nebude po skončení druhého pronájmu pokračovat ani na dosavadní švédské platformě JAS-39, zařazené u 211. taktické letky. Gripeny tak pravděpodobně skončí v českém letectvu v roce 2029 po využití dvouleté opce a téměř čtvrtstoletí služby, i když samozřejmě stát se nakonec může cokoliv a do konce pronájmu ještě zbývá poměrně dlouhá doba. Každopádně, ať už tento příběh dopadne jakkoliv, švédský Gripen se stal, ať se to opět někomu líbí či nikoliv, určitým symbolem českého taktického letectva posledních let, což si zaslouží od autora alespoň krátké ohlédnutí. Vzhledem k tomu, že jsou stroje JAS-39 stále ve výzbroji AČR rozhodně nelze zveřejnit vše, na druhou stranu něco určitě publikovat lze. Proto, kdo má se švédským „plasťáčkem“ z IKEY nějaký vnitřní problém, ať raději celou následující kapitolu přeskočí.
Už dnes, po více než sedmnácti letech provozu Gripenů v AČR, můžeme s určitostí konstatovat, že služba švédského letounu u nás byla bezesporu úspěšná a nejen že doslova zachránila české nadzvukové letectvo před hrozícím koncem, ale posunula jej nakonec do 21. století, tedy z doby analogové do moderní digitální. Gripen zároveň umožnil po dlouhých letech úpadku či stagnace českého taktického letectva plné zapojení do společného výcviku s našimi aliančními partnery a později i pravidelné plnění náročných zahraničních misí, za což patří velký dík především belgickému letectvu a jeho přeškolovací jednotce F-16 OCU, jejíž příslušníci nám v kritických letech hodně pomohli a předávali cenné zkušenosti v rámci každoročních „Squadron Exchange“. K asi největším úspěchům českých Gripenů docházelo na mezinárodních aliančních cvičeních v letech 2009-2012, kdy se projevovala značná převaha tehdy moderních střel AIM-120C-5 ve spojení se švédským datalinkem TIDLS a systémem elektronického boje EWS. Později už k tak výrazným úspěchům samozřejmě nedocházelo, neboť i alianční partneři většinou přezbrojili, a navíc si začali na Gripeny dávat mnohem větší pozor. Další věcí, kterou je potřeba zmínit, jsou poměrně velké nálety celé flotily českých strojů a obecně vysoká dostupnost, jejíž minimální hodnota byla u pronájmu smluvně ošetřena. Jen pro určitou představu ze statistik, v roce 2019 bylo v rámci mise Baltic Air Policing provedeno 312 letů s celkovým náletem 434 letových hodin, a provozuschopnost nasazené techniky činila 84 %, což je hodně nadprůměrný údaj.
Je tedy s ohledem na dosavadní službu smutné a vůči všem příslušníkům létajícího a pozemního personálu 211. taktické letky neskutečně urážející, že si dnes člověk může přečíst od některých „gaučových odborníků“ komentáře typu, jak Gripen „neumí, nemůže, nedokáže, nedoletí, nevzlétne, není schopen, je k ničemu“ atd. Autor nechce v žádném případě nijak učitelsky mentorovat, neboť služba Gripenů v AČR bude jednou zcela určitě předmětem mnoha podrobných analýz a historických prací, ale podobné výlevy na některých armádních fórech vycházejí na první pohled od internetových teoretiků, kteří nikdy nesloužili u Vzdušných sil AČR, nemají absolutně ponětí o realitě výcviku 211. taktické letky a skutečný letoun JAS-39 pravděpodobně ani nikdy na vlastní oči neviděli. Zato si o něm ale hodně „přečetli na internetu“ a tak se považují za samozvané odborníky, hlásající od klávesnice svou nesmiřitelnou pravdu.
Poznámka* – myšlena je zřejmě 212. taktická letka, vyzbrojená 14-ti jednomístnými L-159A a dvěma spárkami L-159T1+.
S Gripenem se v roce 2004 podařilo doslova zachránit české nadzvukové letectvo a kdo tuto dobu nezažil, dnes těžko pochopí. Švédský letoun umožnil taktickému letectvu vstoupit do 21. století a plnohodnotně se zapojit do společného výcviku s aliančními spojenci, či zapojení do zahraničních operací Air Policing. Při bilancování je dobré připomenout, že žádné jiné alianční letectvo nedokázalo s tak malým počtem letounů realizovat tolik zahraničních misí. Na druhou stranu je potřeba si zároveň přiznat, že to vždy bylo kvůli počtu techniky a personálu tzv. „na krev“. Na snímku je JAS-39C ev. č. 9237 s ostrou raketovou výzbrojí během mezipřistání na skotské základně Lossiemouth během přeletu do islandského Keflaviku, mise ASICIPPN III. (foto: prap. Martin Král, 21. zTL Čáslav)
Český národ je totiž plný různých brouků Pytlíků a všemožných odborníků přes fotbal, hokej, Covid, válku na Ukrajině, letecké hašení bambi vakem a poslední dobou se zdá, že i na švédský letoun Gripen. Pokud člověk nyní zabrouzdá na některá diskusní fóra, narazí zde třeba na opravdové informační perly typu „že aby byl hotovostní Gripen schopen vůbec vzlétnout do 15 minut, musí stát v klimatizovaném úlu s nahozenou elektronikou a napojený na pozemní zdroj, protože jinak jeho předletová příprava trvá celou hodinu!!!“ Běžný čtenář bohužel nemá nejmenší šanci poznat, že jde o naprostou hloupost. Podobné odborné komentáře pak vyvolávají u personálu 211. letky pouze úsměv na tváři a hotovostní směna doteď marně hledá onen bájný zdroj energie v ÚLech QRA. Autor pochopitelně nechce původce tohoto nesmyslu zesměšňovat či urážet a pokud se tak stalo, velice se omlouvá, ale právě podobný komentář nám krásně ukazuje, že ke Gripenům se dnes vyjadřuje opravdu každý a to bez jakékoliv elementární či praktické znalosti letounu. A podobně bizarních tvrzení o Gripenu je v českém mediálním prostoru nepočítaně.
Pokud se však vrátíme ke službě Gripenů v AČR a jestliže by zároveň platilo ono „neumí, nemůže, nedokáže, nedoletí, nevzlétne, není schopen, je k ničemu“, 211. taktická letka by se nikdy nemohla účastnit tak velkého počtu zahraničních operací či náročných mezinárodních cvičení a s pravděpodobností hraničící s jistotu by nikdy nebyla přizvána do programu SNOWCAT (autor nebude rozebírat, o co jde), kde jsou mimochodem ČR společně s Polskem jako jediné dva státy bývalé Varšavské smlouvy. Na velitelství vzdušných sil AIRCOM NATO v německém Ramsteinu opravdu znají reálné schopnosti všech aliančních letectev a jejich taktických letek pro plnění svěřených úkolů, o tom netřeba pochybovat.
Na druhou stranu si samozřejmě nemá cenu namlouvat, že vše bylo za dosavadních 17 let služby prozářené sluncem a že některé věci nešly udělat podstatně lépe či úplně jinak, protože každá mince má pochopitelně dvě strany. Asi nejvíce omezujícím faktorem operačních schopností českých Gripenů totiž byla a stále je kromě nedostatečného počtu samotných strojů a tím odpovídajícímu množství pilotů a členů pozemního personálu především neochota české politické reprezentace jakkoliv investovat do rozvoje letounů nad rámec smluvních podmínek pronájmu. Jde o pochopitelnou věc, kdy politici a představitelé velení vzdušných sil nechtěli „sypat peníze“ do letounů, které prostě nejsou naše. Tomu samozřejmě autor rozumí, na druhou stranu je pak otázkou, proč tehdejší vlády přistupovaly ke konci prvního pronájmu tak ležérně a budoucnost českého nadzvuku neřešily včas jiným způsobem.
Dalším faktorem omezujícím do určité míry operační schopnosti především při účasti na zahraničních misích byl nedostatečný počet prostředků pozemního vybavení a zabezpečení, čili různých zvedáků, manipulačních vozíků, přídavných nádrží, žebříků a plošin (pro spárku) atd. V době, kdy se pět minut po dvanácté rozhodlo alespoň o pronájmu 14 ks Gripenů si totiž nikdo nedokázal ani v nejbujnějším snu představit, že české letectvo se již za několik let začne pravidelně účastnit zahraničních operací a bude působit několik měsíců mimo svou domovskou základnu. V takovém případě pak samozřejmě docházelo k situacím, kdy si AČR musela pozemní vybavení půjčit přímo od Švédů a to včetně tak banálních věcí, jako jsou přídavné nádrže či zvedáky. Protože navýšení požadovaného vybavení pozemního zabezpečení by se muselo řešit dodatkem ke smlouvě o pronájmu, což bylo politicky neprůchozí, armáda si alespoň část tohoto vybavení chtěla pořídit jako své vlastnictví. I tento záměr však skončil na absolutní neochotě vyčlenit jakékoliv finanční prostředky nad rámec pronájmu Gripenů.
Dalším problémem operačních schopností českých Gripenů je zvolená konfigurace strojů, respektive sortiment výzbroje a vybavení, který mohou české letouny oproti těm švédským používat. Ta byla totiž zvolena především s ohledem na tehdejší potřeby, nikoliv na ty budoucí. ČR vždy k letounům pořídila opravdu jen to absolutně nejnutnější, tak aby byla schopna plnit požadované operační úkoly v rámci NATO. Zároveň je nasnadě, že možnosti typu jako takového jsou podstatně větší a v praxi tak bylo možné české Gripeny vybavit mnohem lépe, či nakoupit podstatně modernější a účinnější výzbroj. Oproti švédskému Flygvapnetu tak do dnešního dne nebyly k českým strojům pořízeny nejen moderní protiletadlové střely Iris-T a MBDA Meteor, ale především účinná protizemní munice. Jde například o rozšířené pumy GBU-49 Paveway II Enhanced s GPS naváděním, nebo o moderní lehké řízené pumy GBU-39 SDB (Small Diameter Bomb) s inerciálním/satelitním naváděním.
Švédské stroje navíc mohou od počátku nést i protizemní střely AGM-65 Maverick či zbraňový systém DWS-39 Mjölner (Dispenser Weapon System), což je klouzavý kontejner se submunicí, který by ale ČR nemohla jako signatář Úmluvy o zákazu kazetové munice stejně od roku 2012 používat. A protože AČR nepředpokládá ani zapojení do námořních bitev, nenakoupila pochopitelně ani protilodní střely RBS-15F, které mají protizemní mód a lze je omezeně použít i na údery proti pozemním cílům. Ve výbavě českých strojů samozřejmě chybí i moderní průzkumné kontejnery SPK-39 s digitálním obrazovým snímačem, navíc švédské letectvo na několika svých Gripenech používá i přísně tajný specializovaný průzkumný kontejner LOROP, původně instalovaný na letounech Viggen. Pro použití protizemní munice zároveň ČR neobjednala NATO standard pylony pro závěsné body č. 3 a 5, přitom u Gripenu je možnost navěsit pumu GBU-12/Mk.82 i na centrální podtrupový pylon!! České letouny také nemají upravené kokpity pro použití přílbových zaměřovačů HMD Cobra.
Asi největším handicapem českých letounů je ovšem skutečnost, že k námi provozovaným Gripenům nebyl pořízen kompletní pozemní segment datového spojení TIDLS (Tactical Information Data Link System) a letouny si tak mohou vyměňovat data v reálném čase pouze mezi sebou. České letouny zároveň nebyly vybaveny ani systémem přesného přístrojového přistání na záložních letištích TILS (Tactical Instrument Landing Systém), který v době zavádění do výzbroje v AČR už nebyl nejnovější a české letouny disponují pouze malou přijímací anténou před čelním štítkem, samotný avionický blok TILSu však chybí. České Gripeny taktéž nemají velké výmetnice klamných cílů BOP/B pro 6ks patron o průměru 55mm (při sekvenci odpalu mohou krátkodobě omezit letovou obálku), které jsou umístěné v zadní části pylonů č. 2 a 7, dále nepoužívají ani moderní launchery MLL (určené především pro Meteory či Iris-T) s možností instalace elektromechanické výmetnice klamných cílů typu BOL. Armáda do dnešních dnů nedokázala koupit ani potřebné CHAFF a nedisponuje už ani odpalovacími rošty pro větší dvoupalcové FLARE a takto by se dalo pokračovat dále.
Jmenovaný výčet určitě není kompletní a slouží jen pro představu čtenáři, co vše na letounech JAS-39C/D používá hlavní provozovatel, tedy švédský Flygvapnet. Česká republika navíc řadu věcí zaváděla oproti Švédům s velkým zpožděním a myšlena je například implementace kontejnerů Litening, terminálů MIDS pro alianční datové spojení LINK 16 či integrace NVG. Aby vše nevyznělo příliš kriticky, základní paletu výzbroje a vybavení pro plnění všech stanovených úkolů AČR pořídila a pravdou zase je, že díky pronájmu měla ČR přístup k nejnovějším softwarovým aktualizacím, zahrnutým už v ceně pronájmu. Každopádně sám autor nikdy za celou dobu služby neslyšel od pilotů či techniků jakékoliv nadávky na švédské stroje, což se o jiné letecké technice rozhodně říci nedá. Navíc vizitka 33.000 letových hodin celé flotily bez nějakých zásadních mimořádných událostí rovněž hovoří za vše, i když několik drobných průšvihů se pochopitelně za tu dobu odehrálo. Občas Gripen potkal na čáslavské dráze zajíce, občas prolétl kroupami, jednou najel ve vysoké rychlosti do gumového puku záchytného lana, jednou se nepovedlo tankování a jednou si nejmenovaný pilot zahrál na opravdového „snajpra“.
Dnes samozřejmě můžeme donekonečna přemýšlet, jakým směrem by se české taktické letectvo ubíralo, pokud by si v roce 2004 vybralo jinou platformu, nebo pokud by provozovalo původně zvažovaný plný počet 24 ks Gripenů ve svém vlastnictví. To vše je historie a před AČR jsou již úplně nové výzvy.
Soumrak Gripenů. České letectvo s největší pravděpodobností ukončí provoz švédského typu po využití opce v roce 2029. U pilotů a především techniků jde o oblíbený a především „User Friendly“ letoun, na který autor za celých 17 let neslyšel od personálu nějaké nadávky či lamentování, jako v případě jiné techniky. Je zároveň pochopitelné, že po čtvrtstoletí služby se Vzdušné síly chtějí technologicky posunout na úplně novou úroveň. Pokud bude akvizice F-35 skutečně realizována, podaří se na několik desítek let vyřešit situaci našeho taktického letectva a politici nebudou muset každých 10 let vymýšlet různá polovičatá řešení. (foto: 211. taktická letka)
F-35 pro AČR, od hvězdných válek zase zpět na zem
Je nesporné, že výběr letounů F-35A Lightning II pro vzdušné síly AČR představuje v současné geopolitické konstelaci hvězd a aktuální bezpečnostní situace v Evropě jednoznačně krok správným směrem, jenž může vyřešit situaci českého taktického letectva na desítky let dopředu. Armáda se tak po řadě let dostane opravdu k celosvětově nejmodernějším bojovým letounům a technologiím. Na druhou stranu, akvizice nejmodernější platformy 5. generace bude pro Českou republiku opravdovou výzvou a nemá smysl si namlouvat, že nikoliv.
Ačkoliv je F-35 některými fanoušky bezmezně adorován pro své nadpřirozené a fyzikální zákony popírající vlastnosti, většinou jde o infantilní představy určité skupiny lidí, pro které se americký stroj stal opravdovou modlou či přímo náboženstvím, přičemž u některých jedinců má autor nepříjemný pocit, že jimi prezentované výplody vznikají spíše v PR oddělení agentur, jež zde zastupují zájmy výrobce, a dotyční Hateři jsou za svoji horlivou a neustávající činnost na diskusních fórech snad i placeni. Jde většinou o narativy typu „Keď si kúpitě Bloček 4, všetko budete mať poriešené; netreba nič budovať; za cenu prenájmu JAS-39 si odlietate raz toľko hodín na F-35, lebo všetko bude v cene; preškoliť pilotov nie je žiadny problém; od day one budete mať všetky spôsobilosti“ atd. Podobné úlisné rady „obchodníků s deštěm“ nemá smysl řešit a každý čtenář by měl především používat vlastní hlavu, snažit se vyhledat maximum veřejně dostupných informací a z nich si následně utvořit vlastní názor, který třeba nemusí korespondovat s názorem autora.
Co můžeme na základě dosavadních zkušeností řady evropských uživatelů konstatovat už nyní je fakt, že celý proces zavádění a přeškolení na v současnosti nejpokročilejší bojový letoun 5. generace nebude pro Vzdušné síly AČR rozhodně jednoduchý a půjde o mnohem náročnější proces, než bylo „expresní“ zavádění švédských Gripenů v letech 2004-2005. Ministerstvo obrany, potažmo armáda a Vzdušné síly se proto už v předstihu musí připravit zhruba na následující:
Výstavba nové provozní, údržbové a logistické infrastruktury
Věc, která již byla mnohokrát zmiňována a která nás čeká a nemine. Pro letouny F-35 bude nutné postavit zcela novou infrastrukturu, certifikovanou pro americký stroj a splňující přísné podmínky provozní, režimové a kybernetické bezpečnosti, přičemž do tohoto prostoru se dostanou pouze lidé, mající speciální oprávnění a bezpečnostní prověrky. Asi nejsložitější bude výstavba budovy simulátorů, jež musí disponovat certifikovanou stínící komorou, jejíž parametry bude pravidelně ověřovat NÚKIB. Tak jako na řadě základen v Itálii, Holandsku, Belgii, Dánsku či Německu se vše pravděpodobně postaví na zelené louce.
V některých rozhovorech se zároveň objevují informace, že čáslavskou základnu budou muset obrazně řečeno zbourat buldozery a vše se postaví znovu. Takové informace zaznívají i od bývalého velitele Vzdušných sil AČR a nyní zástupce společnosti Saab pro Česko a Slovensko, Jiřího Vernera, kterého si jinak autor mimořádně váží a každý kdo zná „Džordže“ na něj vzpomíná jako na mimořádně oblíbeného velitele čáslavské základny. V této věci se s ním však autor úplně neshodne. Zároveň také není pravdou, že by kvůli F-35 musely být vybudovány nové muniční sklady či palivové hospodářství. Tyto věci již byly v průběhu minulých let rekonstruovány a čáslavská základna tak například disponuje moderním skladem munice s temperovanými zodolněnými objekty typu „IGLOO“ pro skladování letecké munice, jehož lokalitu autor uvádět nebude, a stejně tak i zodolněným skladem paliva.
Celkové náklady na přestavbu čáslavského letiště pro letouny F-35 je zatím velmi obtížné predikovat, neboť je otázkou dalších jednání, která specializovaná pracoviště (jako třeba zkušebnu motorů) nám Američané certifikují a co naopak ne. Jen pro hrubou představu, náklady na přestavbu belgických základen Florennes a Kleine-Brogel se pohybují okolo 200-300 milionů US dollarů. Jde tedy o poměrně vysoké náklady, které bude muset ČR zaplatit. Armáda v této věci všeobecně argumentuje, že by úpravu infrastruktury pro letouny F-35 musela provést tak jako tak, aby splnila závazek přijmout tyto letouny v Čáslavi v rámci podpory Host Nation Support. To je ale jen část pravdy, neboť v rámci HNS se počítá jen se základní schopností přijmout a umožnit krátkodobé působení daného typu. V případě, že ČR skutečně letouny F-35 nakoupí, však bude nutné vybudovat plnohodnotné zázemí, což je samozřejmě podstatně dražší.
Pokud zároveň armáda či ministerstvo obrany podcení přípravu veškeré infrastruktury, může to znamenat zdržení celého procesu přezbrojení, protože pokud tato infrastruktura nebude kompletně dobudována, americká administrativa přílet prvních F-35A do ČR prostě a jednoduše nedovolí. Bylo by tak dobré vše řešit v předstihu a vyvarovat se příkladu Slovenska, kde předchozí vláda sice vítězoslavně rozhodla o nákupu moderních letounů F-16 Block 70, na vybudovaní veškeré potřebné infrastruktury však zcela flagrantně zapomněla a Černého Petra přenechala nastupující vládě a novému ministru obrany, který měl kvůli tomu určitě několik bezesných nocí. Přebudování letecké základny je proces na několik let a už jen „vysoutěžit“ stavební firmy, které pro tuto činnost mají bezpečnostní certifikát, bude docela zajímavé.
Už v minulosti se v Čáslavi zvažovala výstavba lehkých průjezdných krytů na provozních stojánkách, tak aby se zlepšily pracovní podmínky pozemního personálu v letních a zimních měsících. Pro letouny F-35 možná bude muset být vybudována zcela nová provozní stojánka, jež by pak s největší pravděpodobností disponovala lehčími kryty FAS (Flightline Aircraft Shelters). (foto: RAAF)
Vyčlenění dostatečných financí na plnohodnotný provoz
Asi nejdůležitější věcí v případě F-35 bude nutnost vyčlenit z rozpočtu MO dostatek finančních prostředků na provoz a údržbu celé flotily amerických strojů, tak aby se z „pětatřicítek“ nestala pouze drahá hračka pro předvádění na Dnech NATO v Mošnově a neopakovala se tak situace se zaváděním typu L-159 do AČR začátkem milénia. Stále totiž platí jedno pravdivé rčení, že „Kdo chce opici, musí mít na banány“. Pokud Vám totiž někdo bude tvrdit, že provoz a údržba F-35 vychází v celkových nákladech levněji než u Gripenu C, opravdu mu nevěřte. Už před časem autor publikoval informaci o účetní ceně letové hodiny českých Gripenů, kterou však nelze srovnávat s publikovanými údaji letové hodiny F-35, neboť jde metodicky o zcela rozdílně počítané částky. Ve skutečnosti, reálná cena letové hodiny českých Gripenů není překvapivě zase až o tolik vyšší, než je účetní cena letové hodiny českých L-159, která aktuálně činí 215.000,-Kč (cca 9.000 dolarů). Pokud se to někomu zdá v případě Alky jako hodně, tak jen pro zajímavost, cenu letové hodiny na simulátoru KTL-159 si armáda účtuje částkou 20.000 Kč a jen Bůh ví, co vše je do toho započítáno.
Zároveň je potřeba říci, že je úplně jedno, zda někdo udává cenu letové hodiny F-35 částkou 15k, 25k nebo 35k amerických dolarů, protože s podobnými výpočty se dá žonglovat jak s míčky v cirkuse. Směrodatným údajem totiž budou vždy celoroční náklady na provoz kompletní flotily 24 ks strojů v České republice. Predikovat tyto náklady je však zatím tak trochu věštěním z křišťálové koule, neboť jejich výši ovlivní celá řada faktorů, včetně zatím absolutně neznámých veličin, jako je výše plánovaného ročního náletu celé flotily F-35 v AČR, systém údržby typu v České republice, tedy co všechno a do jakého stupně údržby si budeme moci na letounech provádět sami, a jaké položky si AČR vlastně bude započítávat do ročních nákladů. Každopádně většina kvalifikovaných odhadů se pohybuje v rozmezí 6-8 mld. Kč ročně, čili přibližně jeden a půl až dvojnásobek současných nákladů na české taktické letectvo. Na internetu lze samozřejmě dohledat i náklady podstatně vyšší, dosahující výše 10-12 mld. Kč, což však vychází ze zdrojů blízkých nejmenovanému výrobci se severu Evropy a autor je považuje za „přestřelené“. A pochopitelně lze nalézt i mnohem nižší výpočty v řádu 2,5 až 4 mld. Kč, které zase vycházejí z premisy, že AČR bude letouny provozovat za stejnou cenu jako USAF, či dokonce výrazně levněji, za což by ale autor rozhodně ruku do ohně nedal.
Sama armáda pochopitelně už dopředu počítá s vyššími náklady, než jsou aktuální celkové výdaje na provoz pronajatých Gripenů, jež činí dohromady cca 2,5 mld. Kč ročně. Jde o částku tvořenou jak samotnou roční cenou pronájmu ve výši 1,78 mld. Kč včetně DPH, ve které jsou započteny jak softwarové modernizace tak výcvik nových pilotů plus další služby, a k ní je připočítána cena za palivo pro nakontraktovaných 2.100 letových hodin, platy příslušníků 211. letky, přičemž do ceny je rozpočítáno i pořízení externího vybavení – tedy kontejnerů Litening 4i, terminálů MIDS + Cryptovoice a NVG (dohromady jde o akvizice ve výši cca 500 mil. Kč), které jsou na českých Gripenech majetkem AČR. Autor upozorňuje, že jde samozřejmě o velmi hrubý výpočet, který ale + – sedí, neboť armáda oficiálně uvádí roční společnou výši nákladů na taktické letectvo částkou 3,8 mld. Kč (myšleny jsou náklady na kompletní flotilu 24ks L-159 plus 14ks JAS-39). Je tedy více než zřejmé, že provoz F-35 bude v AČR finančně nákladnější, neboť jen technologie Stealth je z hlediska údržby mimořádně náročná věc. Mezi některými odborníky zároveň panují oprávněné obavy, že letoun F-35 bude pro AČR i přes nesporné kvality zbytečně nákladný či obtížně ufinancovatelný a nezbývá než doufat, že armádní odborníci na Odboru rozvoje Vzdušných sil Sekce rozvoje sil MO ČR si vše pečlivě propočítali. Zatím se dá predikovat, že armáda by při zachování současného trendu vzrůstajících výdajů na obranu a plánu dosažení 2% HDP měla provoz flotily 24 ks F-35 zvládnout. Otázkou samozřejmě je, co nastane v období škrtů, které mohu v budoucnu kdykoliv nastat a AČR si tímto obdobím již několikrát prošla.
F-35 Lightning II je v současné době nejmodernějším víceúčelovým letounem 5. generace, který může poskytnout AČR široké spektrum úplně nových schopností. Letoun F-35 zároveň může vyřešit problém českého nadzvukového letectva na desítky let dopředu, neboť podle představitelů ministerstva obrany bude F-35 Lightning II i po roce 2040 technologická špička a podle armády jde o multifunkční platformu, která zapadá do konceptu, jak budeme bojovat i v letech 2050 či 2060. Na typ se zároveň mohutně přezbrojují nejen naši evropští spojenci, ale získává jej i americké letectvo v Evropě USAFE. (foto: Tech. Sgt. Rachel Maxwell, 48th Fighter Wing Public Affairs)
AČR bude muset v budoucnu zároveň změnit a podstatně zefektivnit celý letový výcvik na F-35. Při provozu Gripenů se nám totiž „milí soudruzi“ objevil jeden výrazný nešvar, který je specifický pouze pro české letectvo. Flotila českých JAS-39C/D sice v letech 2010-2020 nalétala v průměru úctyhodných 2.100 letových hodin ročně (počet v jednotlivých letech osciloval od minima 1.781 hodin v roce 2012 až po maximum 2.278 hodin v roce 2010), jenže z tohoto počtu bylo takřka 50% hodin realizováno v rámci systému NATINAMDS!! Jak je to možné vojíne Kefalíne? Celkem jednoduše. V průměru 1.000 hodin totiž vygenerovaly letouny ostré hotovosti, které v rámci cvičných misí TANGO Scramble létají v pracovních dnech klidně dva vzlety a častokrát startují i o víkendech. Tento počet je ve srovnání s ostatními výcvikovými lety naprosto neúměrný a musí se v budoucnu zásadně změnit.
Dostatečný počet příslušníků pozemního personálu ILS
Už prvotní zkušenosti řady evropských uživatelů ukazují, že pro bezproblémové zabezpečení provozu F-35 je nutný oproti dosavadním strojům 4. generace zhruba dvojnásobný počet příslušníků pozemního personálu inženýrsko-letecké služby ILS. Autor si dovolí ještě upozornit, že nejde přímo o techniky, kteří se motají na stojánce okolo letounu při předletové přípravě, ale myšlen je veškerý potřebný „ansámbl“ lidí, kteří se o letouny starají a zajišťují jejich provoz. Jde vesměs o personál s různými specializacemi, který není „příliš vidět“. Postupem času a s příchodem nové verze Block 4, plus obecně s nabráním potřebných zkušeností z provozu je předpoklad, že by toto číslo mohlo klesnout třeba na cca 1,5 násobek.
Z těchto důvodů je naivní se domnívat, že by současná personální struktura taktické letky, která dostačuje na jednoduchý a „user friendly“ Gripen zvládla provoz F-35A, a bude nutné ji určitě posílit. Jen pro představu, 211. taktická letka je nyní personálně zhruba na 170 lidech (z nichž cca 140 připadá na pozemní technický personál, deset na příslušníky štábu a zhruba dvacet na piloty), v případě zabezpečení provozu F-35 ji tedy bude nutné personálně posílit až na celkově 300-400 lidí. A protože příslušníci ILS nerostou na stromech, je nutné s jejich výběrem, zaškolením a výchovou začít už nyní. Zapomenout nelze ani na tak triviální věc, že veškerý personál F-35 bude muset disponovat bezpečnostní prověrkou na stupeň tajné. Kdo zná, jak celý proces v ČR probíhá, asi tuší o čem je řeč.
Noví piloti pro nové letouny
Na „internetu“ se lze sice dočíst, že výběr a přeškolení pilotů nebude problém, neboť na F-35 přeci půjdou skoro všichni „Alkaři“ z 212. taktické letky, tak jednoduché to ale v žádném případě nebude. Podobné úvahy totiž vycházejí z absolutní neznalosti současné personální naplněnosti druhé taktické letky, což autor nechce z pochopitelných důvodů příliš rozvádět. Je zároveň potřeba si uvědomit, že AČR bude pro celou flotilu F-35A potřebovat v průběhu několika let přeškolit minimálně 50 nových pilotů, jenže zkušených jedinců z L-159 či Gripenů ve stále perspektivním věku bude k dispozici dohromady a optimisticky jen cca 15-20. To ve výsledku znamená, že zhruba 25-30 pilotů bude potřeba kompletně nově vycvičit.
I proto je nutné začít s výběrem a přípravou těchto nových pilotů co nejdříve, což představuje motivovat mladé lidi ke studiu patřičného oboru na UNOB, kteří následně projdou intenzivním výcvikem v pardubickém CLV a později u 213. výcvikové letky v Čáslavi. Zde však vystává jeden problém, na který autor zatím nezná úplně odpověď. V současné době se totiž piloti nadzvukových Gripenů rekrutují výhradně z příslušníků 212. a 213. letky, létající na letounech L-159A a spárkách L-159T1+/T2, kteří ve Švédsku absolvují tříměsíční základní přeškolovací kurz (Conversion Training Course) přímo na Gripenech. V jednom případě šli v rámci „experimentu“ na Gripen dokonce i dva piloti přímo z CLV. Po návratu ze Švédska čeká piloty pokračovací bojový výcvik, který se realizuje už v České republice přímo u 211. taktické letky, trvá přibližně rok a obnáší cca 100-150 letových hodin. Mladí piloti se pod vedením zkušených instruktorů připravují na službu v hotovostním systému QRA a v rámci výcviku zároveň procvičují kromě celé řady dalších věcí především různé taktiky vedení vzdušného boje, na který se čáslavská letka specializuje a využívá vlastního know-how.
V případě přeškolení v USA je však otázkou, zda nám Američané vůbec akceptují a uznají základní výcvik na L-39NG v pardubickém CLV a pokračovací bojový výcvik na L-159 u 213. letky, nebo zda budou muset čeští piloti projít v USA kompletním kolečkem od turbovrtulových T-6 Texan II přes pravděpodobně již zaváděné nadzvukové T-7A Red Hawk. V takovém případě by se totiž výcvik a přeškolení v USA protáhlo na několik let.
Pro bezpečný provoz F-35 bude zřejmě muset být kvůli delšímu dojezdu prodloužena VPD o cca 300 metrů. Čáslavská základna bude muset v předstihu řešit i větší hlukovou zátěž. Extrémně výkonný motor F-135 je samozřejmě hlučný, zajímavé ale je, že nejnepříjemnější vysokofrekvenční zvuk vydává například při přistání či pojíždění, kdy je motor v režimu nízkých či volnoběžných otáček. (Tech. Sgt. Rachel Maxwell, 48th Fighter Wing Public Affairs a William Lewis, Nellis AFB Public Affairs)
Prodloužení dráhy v Čáslavi
Čáslavská základna by měla v letech 2026-2028 projít kompletní rekonstrukcí dráhových systémů, což ve výsledku znamená v podstatě kompletní výstavbu nové VPD, spojovacích drah a výstavbu úplně nové pojížděcí dráhy, umístěné blíže k hlavní VPD, tak aby neprotínala stojánky a mohla být použita jako paralelní dráha pro nouzové starty. Celý problém čáslavské VPD totiž spočívá v dlouhodobě špatném podloží pod dráhou, které má za následek pohyb a praskání cemento-betonových desek při velkém zatížení. Právě z těchto důvodů nemohou v Čáslavi dlouhodobě operovat těžké letouny KC-135R, C-17A či A330MRTT a je nutné je posílat do Pardubic.
Projekt rekonstrukce dráhových systémů nemá přímou souvislost s výběrem nového nástupce Gripenů a bude zčásti financovaný Aliancí, na druhou stranu se v souvislosti s výběrem letounů F-35 pravděpodobně vrátí do hry již zvažovaný projekt na prodloužení hlavní VPD z původních 2400 m na 2700 m ve směru na Nové Dvory, spojený se zdrsněním povrchu dráhy. Důvodem jsou bezpečnostní požadavky na provoz F-35, který vzhledem k poměrně vysoké hmotnosti potřebuje k bezpečnému zastavení pochopitelně delší dráhu. Prodloužení dráhy je v Čáslavi určitě technicky možné, na druhou stranu nepůjde o banální či levnou záležitost, neboť v předpolí dráhy 13, kde by se prodlužovalo, se terén poměrně výrazně zvažuje do údolí s Církvickým potokem, které je „bermundským trojúhelníkem“ čáslavské základny, kde skončil ruský An-30, či maďarský Gripen. Čili zvažující se dráhu bude nutné vyrovnat.
Větší hluková zátěž
Dalším faktorem v procesu přezbrojení bude bezpochyby řešení zvýšené hlukové zátěže a armáda se musí připravit na větší počet stížností, než je tomu doposud. F-35 je prostě logicky hlučnější letoun a jeho extrémně výkonný motor F-135 generuje nepříjemný vysokofrekvenční zvuk, který bude pochopitelně nepříjemný především pro obyvatele obcí přímo u letiště. Této věci se dá do určité míry jít naproti a i když AČR nemůže svůj výcvik přenést nad moře, může jej rozprostřít do více prostorů, než pouze do oblíbeného TRA37 v podhůří Krkonoš a Orlických hor.
V případě vzletů je pak možné tuto proceduru realizovat na suchý režim bez přídavného spalování, podmínkou je však prodloužení čáslavské VPD. Další možností je pak instalace nových a účinnějších deflektorů na stojánkách, či zvažovaná výstavba průjezdných krytů na provozních stojánkách, které část hluku při předletové přípravě a před vyjetím ze stojánky utlumí.
České letectvo by se mělo vrátit ke konceptu zodolněného letiště už jen z důvodu, že nová technika bude v mírové době provozována z jediného letiště, které se může stát cílem nečekaného úderu. Potřeba tak bude vybudovat minimálně dva rozptyly s novými úkryty letecké techniky, certifikovanými pro F-35 a umožňující pojmout i další alianční techniku. Mohlo by se jednat o stejný typ úkrytů, jež jsou vybudovány na polských základnách pro letouny F-16. Na foto jsou české Alky před moderními kryty na polské základně Poznań-Krzesiny během cvičení Steadfast Jazz 2013. (foto: SSgt Ian Houlding GBR Army)
Zodolněné letiště
Nejde o úplně nutný požadavek, ovšem bylo by záhodno se opět vrátit ke konceptu zodolněného letiště s minimálně dvěma rozptyly, vybavenými moderními úkryty letecké techniky, certifikovanými pro F-35. Šlo by pravděpodobně o stejný typ krytů, jako má například vybudované polské letectvo na základnách Krzesiny a Lask, které pojmou i letouny kategorie F-15 a nejsou zakryty zeminou. Druhou možností je v případě výstavby úplně nové provozní stojánky vybudování průjezdných krytů FAS (Flightline Aircraft Shelters), které by sloužily pro běžnou údržbu a předletovou přípravu.
Záložní letiště pro výluku či případ války
Armáda bude muset zainventovat i do úprav hlavního záložního letiště v Pardubicích, které je pravidelně využíváno při výlukách LKCV. Jde především o rekonstrukci části bývalého rozptylu 4. stíhacího pluku, který je „čáslaváky“ během výluky používán. Zároveň by měla AČR vyčlenit dvě bojová letiště pro rozptýlení techniky a vedení bojové činnosti v případě vypuknutí válečného konfliktu. Jde o problematiku na samostatné téma, kterou AČR bohužel v posledních desetiletích vůbec nereflektovala a teprve konflikt na Ukrajině otevřel mnoha odpovědným činitelům oči. O lokalitách pro „bojová“ záložní letiště má autor jasno, nebude je však z pochopitelných důvodů specifikovat. V obou případech jde o plochy, které jsou majetkem MO, respektive v dohledné době snad budou.
Nákup potřebné výzbroje v dostatečném množství
Aby se F-35A stal v AČR efektivní platformou, bude nutné chtě nechtě nakoupit úplně novou výzbroj. Z té doposud používané totiž půjde využít pouze střely AMRAAM a pumy GBU-12. Je zřejmé, že určitou základní paletu výzbroje pořídí MO již se samotným nákupem letounů, další munici však bude potřeba nakoupit později. Zároveň je potřeba počítat delšími dodacími lhůtami, kdy jen na první dodávku GBU-12 pro Gripeny se čekalo neskutečné 3 roky!!! Právě množství výzbroje bude určující pro celkovou výši kontraktu, každopádně v první fázi bude muset být nakoupena alespoň protiletadlová výzbroj v podobě střel AIM-9X a AIM-120C-8, kterou by měla doplnit moderní protizemní výzbroj.
Vše výše uvedené body jsou jen určitým výčtem potřeb a výzev, které autora náhodně napadly, a jež nás v složitém procesu zavádění F-35A čekají a neminou. Ministerstvo obrany ČR by mělo zároveň bedlivě sledovat přezbrojovací proces u našich aliančních partnerů v Nizozemí, Belgii, Polsku či Německu, a snažit se co nejvíce využít zkušeností těchto států se zavaděním F-35 do struktur jejich vzdušných sil. Cesta k přezbrojení na letoun 5. generace rozhodně nebude přímočará a jednoduchá, autor si je však jist, že příslušníci Vzdušných sil AČR tento náročný úkol zvládnou se ctí.
Autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com. Autor se zároveň omlouvá Scottymu, podobná škodolibost se mi stává jednou, nebo maximálně dvakrát za deset let, a tyto věci prostě do článků nepatří.
F-35A se patrně stane novým vládcem českého nebe, který postupně u obou taktických letek nahradí švédské Gripeny a podzvukové Alky. Pokud budou jednání s americkou administrativou úspěšná a už příští rok dojde k podpisu příslušných dohod, je potřeba co nejdříve zahájit přípravy k implementaci americké platformy do výzbroje AČR. Samotné přezbrojení na F-35 bude pro české letectvo opravdovou výzvou, autor je však přesvědčen, že se s ním příslušníci čáslavské základny úspěšně poperou. (foto: Aeronautica Militare a US Air Force)
(úvodní ilustrační foto: US Air Force)
(zdroj: archív redakce czechairforce.com)
(aktualizace: 21. 8. 2022)
