SLOVAK AIR FORCE 2023: složitá přítomnost, optimistická budoucnost
Vzdušné sily Ozbrojených síl Slovenskej republiky, které si v letošním roce připomínají výročí 30-ti let od svého založení, procházejí v poslední dekádě mimořádně turbulentním vývojem, který je provázen snahou přejít z dosluhující ruské techniky na moderní výzbroj západní provenience. Tento časově a především finančně náročný proces bohužel zastihl slovenské letectvo v tu nejméně vhodnou dobu, kterou provází současný rozsáhlý konflikt na Ukrajině. Vzdušné síly OS SR se tak aktuálně potýkají s fakticky neexistujícím taktickým letectvem a PVO, problémy s dostupností techniky má i dopravní letectvo a jedinou více méně fungující složkou je paradoxně vrtulníkové letectvo, které postupně navyšuje své schopnosti a daří se mu provozovat více než polovinu své dostupné vrtulníkové flotily. Současný nepříliš radostný stav je snad pouze přechodný a už v příštím roce by se mohlo začít blýskat na lepší časy. Slovenské letectvo totiž projde v následujících letech výraznou změnou, která povede k zásadnímu nárůstu operačních schopností a patrně i k obnově v minulosti ztracených způsobilostí.
Taktické letectvo na generačním rozcestí
Slovenské taktické letectvo jakožto hlavní bojová složka Vzdušných sil OS SR zabezpečovalo po téměř třicet let primárně ochranu a suverenitu vzdušného prostoru Slovenska, od roku 2004 pak i v rámci aliančního systému NATINAMDS. Bohužel právě taktické letectvo, které dnes tvoří 81. krídlo Sliač, je v současnosti asi nejvíce ovlivněno okolnostmi geopolitického vývoje a vnitropolitických rozhodnutí, která jej ve výsledku dostala do stavu faktické neexistence. Aktuálně jej totiž „papírově“ tvoří 1. taktická letka s jedním neletuschopným a uloženým Migem 29UBS (ev. č. 5304) plus 2. taktická letka, v jejímž stavu jsou už pouze dva aktivní cvičné letouny L-39CM/ZAM Albatros.
Hlavním důvodem tohoto krajně nelichotivého stavu, který na Slovensku určitě nikoho netěší, je především dlouhodobě problematický provoz flotily stíhacích Migů 29 a následné rozhodnutí o předčasném ukončení jejich provozu, dále značné zpoždění dodávek nových strojů F-16C/D Block 70 a v neposlední řadě jde o zavčasu neřešené problémy s expirací výškové výstroje na letounech L-39, které zapříčinily téměř roční uzemnění celé flotily slovenských Albíků.
Konec ruského krále ze Sliače
Ještě začátkem loňského roku disponovala 1. taktická letka sedmi stíhačkami MiG-29AS plus jednou spárkou MiG-29UBS, a s jejich provozem a udržením v hotovostním systému QRA (Quick Reaction Alert) se počítalo minimálně do konce roku 2023, kdy měly štafetu převzít nové stíhačky F-16. Různé okolnosti však nakonec zapříčinily, že celý příběh slovenských Fulcrumů skončil úplně jinak, než se původně plánovalo. Samotný typ je určitě bez jakéhokoliv přehánění legendou slovenského letectva, která i přes své stáří dokázala potrápit ve scénářích manévrového vzdušného boje i mnohem modernější západní typy. V reálu však byla skutečná bojová hodnota Fulcrumů již značně diskutabilní, navíc udržení celé flotily v provozu bylo rok od roku stále složitější, a to i při vynaložení poměrně vysokých finančních nákladů.
Ruský král ze Sliače téměř 30 let spolehlivě chránil vzdušný prostor Slovenska a za tuto dobu slovenské Migy 29 nalétaly zhruba 20 246 letových hodin a přeškolilo se na ně 52 pilotů. Nedobrovolný odchod ze scény koncem roku 2022 byl na jednu stranu čistě politickým rozhodnutím, které se nakonec tehdejšímu ministru obrany Jaroslavu Naďovi krutě vymstilo, na druhou stranu je potřeba si přiznat, že provoz Fulcrumů byl na Slovensku v posledních dvou letech už značně problematický a do budoucna prakticky neudržitelný. Na letovém záběru sóla 2123 a spárky 1303 je krásně vidět dodatečné zpevnění SOP formou doplněného kování (přímo nad číslem) kvůli zjištěné korozi v místě spoje dvou různých materiálů, což je stará bolest všech původních Fulcrumů verzí 9-12 a 9-13. (foto: 1x Kamil „MAVEB“ Glovňa a 2x prap. Martin Král, 21. zTL Čáslav)
Provoz slovenských Migů je totiž už řadu let zajištěn na základě tzv. abonentní smlouvy a veškeré dodávky náhradních dílů, vyšší stupně údržby či specializovaný servis určitých specifických systémů prováděli přímo specialisté ruské státní firmy RSK MiG. Tu na Slovensku zastupovala společnost WILLING a.s., dříve spojovaná se známým slovenským zbrojařem Miroslavem Výbohem, jehož jméno figuruje například ve známé kauze okolo pověstného nákupu českých Pandurů. Sami představitelé OSSR či Ministerstva obrany uvádějí, že v posledních letech byla služba slovenských Fulcrumů provázena poměrně velkým množstvím závad a z toho plynoucí malou dostupností k létání. Podle abonentních smluv se měla celková dostupnost Migů pohybovat okolo hodnoty 66 – 75%, ve skutečnosti však byla mnohem nižší a většinou oscilovala na matematické hodnotě 4,16 letadel z jedenácti, čili zhruba 38%. To znamená, že reálně byly většinou k dispozici pro plnění služby NATINAMDS a výcviku pouze čtyři letadla denně.
Bývalý velitel slovenského letectva gen. Svoboda dokonce v rozhovoru pro Denník N nepřímo obvinil ruský personál, že provoz Migů na Slovensku sabotuje, neboť nejvíce závad bylo údajně na agregátech, k jejichž údržbě měla přístup výhradně ruská strana. Šlo o poměrně vážné obvinění, pro které však chybí jakékoliv hmatatelné důkazy a sám autor pochybuje, že něco takového ruští technici záměrně dělali. Generál Svoboda totiž v uvedeném rozhovoru poněkud bagatelizoval jednu poměrně důležitou věc, a to že mezi slovenským a ruským personálem panovaly v určitém směru více než vřelé vztahy a je těžko představitelné, že by specialisté RSK MiG záměrně riskovali život slovenského létajícího personálu.
Nízká dostupnost techniky tak byla způsobená zcela určitě mnohem více faktory a sám autor by vsadil celou svou ušmudlanou výplatu na to, ze hlavními důvody byla spíše tradiční „sovětská“ liknavost při řešení problémů a nikdy v podstatě nedořešená servisní podpora typu a verze, která v ruských VKS už dávno skončila svou operační službu. To vše pak ve výsledku vedlo k nedostatečnému zájmu o udržení techniky z ruské strany, různému prodlužovaní termínů dodávek náhradních dílů a obecně jejich kvality, jakožto i samotné kvality prací ruského personálu. Tento dlouhodobý stav pak měl zásadní vliv na celkový nálet flotily Fulcrumů, který se v posledních letech pohyboval na úrovni pouhých 400-500 hodin ročně. S tím samozřejmě souvisí i celkově nízké nálety pilotů, které v průměru nepřekračovaly 52 letových hodin ročně. Stíhači tak vesměs těžili především ze zkušeností, nabitých v dřívějších „tučných“ letech. Bohužel takto nízké nálety zároveň neumožnili zajistit ani potřebnou vycvičenost pilotů hotovostního systému a jejich bojová úroveň byla udržovaná pouze na minimálním stupni Basic Mission Qualification.
Pokud k tomu ještě připočteme celkově nízký stav létajícího personálu, který v závěru tvořilo jen „Sedm statečných“ (pouze pět operačních pilotů letky a dva příslušníci štábu základny), tak právě tyto faktory nakonec vedly k nedobrovolnému útlumu služby v hotovostním systému. Už na přelomu let 2021-22 se to plně projevilo na hotovosti QRA, která byla držena ve výsledku pouze jedním pilotem v hotovostní směně, navíc s letounem bez raket R-60MK, u kterých byl zřejmě vyčerpán počet povolených cyklů vzlet/přistání a slovenská strana zřejmě už nechtěla investovat do potřebného obnovení technické životnosti raket*.
Slovenské stíhače hotovostního systému NATINAMDS navíc v poslední dekádě trápily i jiné provozní problémy či letová omezení. Po odeslání podtrupových nádrží PTB-1500 (tzv. ponorek) kvůli údržbě agregátů a opravě různých trhlin, způsobujících průsaky paliva, musela slovenská QRA přejít na „dvoubakovou“ konfiguraci s přídavnými nádržemi PTB-1150 pod křídly. Tato konfigurace však byla určena primárně pouze k přeletům a do určité míry již ovlivňovala letové vlastnosti a výkonovou obálku Fulcrumu, neboť například neumožňovala nadzvukový let. Po návratu „ponorek“ z opravy se následně zjistilo, že některé nádrže mají opět negativní vliv na letové vlastnosti Migů. To bylo způsobeno technologií opravy, kdy se musela nádrž kvůli přístupu k agregátům na určitých místech nejprve rozřezat a následně znovu svařit, což se u některých kusů zřejmě nepovedlo tak, jak mělo. Zde je ovšem potřeba zdůraznit, že jde technologicky o mnohem náročnější věc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Je tedy zřejmé, že tento v součtu neudržitelný stav nakonec vedl k rozhodnutí o předčasném konci Fulcrumů v hotovostním systému a posléze i k finálnímu ukončení provozu toto typu ve slovenském letectvu. Slovenské Migy tak nejenže skončily s operační službou o něco dříve, než bylo plánováno, ale největším paradoxem asi je, že si na stará kolena ještě zabojují v řadách ukrajinského letectva, což už je ovšem úplně jiný příběh.
Poznámka* – ostré verze raket R-60M z výzbroje AČR měly v mírových podmínkách povolen počet 30-ti cyklů vzlet/přistání z důvodu možného poškození složky TPL (tuhá pohonná látka), ke kterému dochází vlivem silných otřesů při vzletu či přistání.
V pátek 9. září 2022 se uskutečnil slavnostní akt ukončení provozu Migů 29 v 81. krídle Sliač. Ceremonie se zúčastnil tehdejší ministr obrany SR Jaroslav Naď, státní tajemník MO SR Marián Majer, náčelník Generálního štábu OS SR Daniel Zmeko, zástupce náčelníka Generálního štábu OS SR generálporučík Ľubomír Svoboda, velitel Vzdušných sil OS SR generálmajor Róbert Tóth, zástupce velitele Vzdušných síl OS SR brigádní generál Ladislav Dovhun a další významní představitelé Vzdušných sil OS SR, bývalí velitelé letecké základny Sliač, bývalí a současní piloti stíhacích letadel MiG-29, technický personál a další hosté. (foto: Ozbrojené sily SR)
Rozhodnutím o předčasném ukončení provozu Fulcrumů se slovenské taktické letectvo dostalo do stavu faktické neexistence a s ochranou vzdušného prostoru SR tak musejí aktuálně vypomáhat alianční spojenci. Nejintenzivněji na ní participuje české letectvo s Gripeny a od září letošního roku i Německo s Tajfuny. Zároveň se podařilo vycvičit potřebný slovenský personál v procedurách Cross Servicing, které pro Gripeny zabezpečuje především 81. krídlo Sliač a pro Tajfuny zase 46. krídlo Kuchyňa. Typická cvičná mise Tango Scramble nad východní Slovensko představuje pro stíhače z Čáslavi téměř dvouhodinový let s patřičnou rezervou na možný divert, přičemž na samotnou činnost v operačním prostoru je vyhrazeno zhruba 40 minut, během kterých stíhači létají dle pokynů slovenských letovodů GCI. Nejčastěji jde o minimalistické scénáře navedení 1vs1, v případě zapojení německých Tajfunů lze realizovat i pokročilejší scénáře 2vs2. Pro německé stíhače z bavorského Neuburgu pak jde o téměř tříhodinové mise, které již vyžadují přítomnosti tankeru na orbitě ve vzdušném prostoru ČR. Na snímku hotovostní Gripeny a Tajfuny během vůbec první společné výcvikové mise českých a německých stíhačů do vzdušného prostoru východního Slovenska, která se uskutečnila v pondělí 25. září 2023. (foto: 211. taktická letka)
Slovenské F-16 Block 70 – legendární Viper na steroidech
Slavnostní převzetí prvního slovenského stroje F-16C Block 70 výrobního čísla 20-4001 je prvním hmatatelným důkazem, že i v taktickém letectvu se začíná blýskat na lepší časy. Když v roce 2018 Slovensko oznámilo akvizici 14-ti „Šestnáctek“ nejnovější verze v celkové hodnotě 1,6 mld. Euro, šlo určitě o správné rozhodnutí, odpovídající jak tehdejší geopolitické situaci v Evropě, tak finančním možnostem Slovenska. Samozřejmě, že po téměř šesti letech od uzavření kontraktu a především ve světle současného rozsáhlého konfliktu na Ukrajině se i na Slovensku ozývají nesmělé hlasy, zda OS SR neměly přeci jenom usilovat o nejnovější pátou generaci, představovanou typem F-35A, což ostatně nedávno zmínil i bývalý ministr obrany Jaroslav Naď. Je však potřeba si uvědomit, že při počtu pouhých čtrnácti letounů by podobný nákup nedával moc smysl, navíc je téměř jisté, že prodej letounu 5. generace na Slovensko by v uvedené době americká administrativa neschválila.
Každopádně slovenský výběr určitě není šlápnutím vedle a to i přes to, že přímo nově vyrobené stroje verze Block 70 pořizuje v evropském prostoru nakonec pouze Slovensko s Bulharskem, a platforma F-16 jako taková je v Evropě pomalu na ústupu, i když ji stále budou provozovat velcí evropští hráči jako Polsko, Řecko či Turecko, kteří své početné flotily Šestnáctek navíc modernizují do standardu F-16V a v případě Turecka se dokonce jedná o objednávce dalších 40-ti nových Block 70, jako slabé náplasti za zrušený kontrakt s F-35A. Legendární Šestnáctka tak stále zůstává určitým etalonem aliančních letectev, jejímž obrovským benefitem je značné množství integrované výzbroje a dalšího vybavení. Jako problematická se naopak mohou jevit určitá „vrozená“ specifika provozu letounů F-16, které jsou známé svojí velkou citlivostí na čistotu pohybových ploch letiště, což si vyžádá především „mentální přenastavení“ personálu letištního zabezpečení na Slovensku, jenž doposud podobné věci příliš řešit nemusel.
Slovenská delegace, vedená tehdejším ministrem obrany Jaroslavem Naďem, navštívila v říjnu 2021 výrobní linku společnosti Lockheed Martin v Greenville v Jižní Karolíně, kde se aktuálně vyrábí letouny F-16C/D Block 70, určené pro Slovensko. (foto: Ministerstvo obrany SR)
Celý slibně rozjetý proces zavádění F-16 do výzbroje OS SR však nabral enormní zpoždění především kvůli značným průtahům ve výrobě. Ty způsobily nejen těžkosti s přenesením montážní linky z texaského Fort Worthu do Greenville v Jižní Karolíně a zaškolením potřebného počtu nových zaměstnanců, ale i problémy s dodávkou konstrukčních celků od subdodavatele z Izraele, který byl v letech 2020-21 silně postižen pandemií Covid-19. Právě z těchto důvodů nakonec došlo k roll-outu vůbec prvního slovenského F-16C až v září letošního roku. Podle posledních informaci bude finální výcvik a přeškolení slovenského personálu realizováno na základně Morris ANGB v Arizoně, kde by se v letech 2024-2026 mělo objevit až devět slovenských „Šestnáctek“. Samotný výcvik bude zabezpečovat personál 162. křídla letecké gardy státu Arizona, který bude muset být kvůli tomu posílen o zhruba třicet příslušníků gardy z řad létajícího a pozemního personálu. První čtyři Blocky 70 (patrně dva sóláky ev. č. 1001 a 1002 plus dvě spárky ev. č. 1101 a 1102) si má slovenská strana převzít už v prvním čtvrtletí roku 2024 a právě tyto letouny budou primárně využity při výcviku slovenského personálu v USA. Zbylých 10 letounů si má slovenská strana přebrat ve druhém čtvrtletí roku 2025.
Slovenské Ministerstvo obrany původně počítalo s několika scénáři zahájení provozu F-16 na Slovensku a to kvůli opožděné výstavbě infrastruktury na základně Sliač. Jedna z variant zahrnovala i možnost, že by slovenské Šestnáctky působily až do září roku 2026 na Morris ANGB v arizonském Tucsonu, kde bude současně probíhat přeškolení slovenského personálu, a s obsluhou či údržbou těchto letounů by vypomohl posílený personál arizonské národní gardy. Další varianty pak předpokládaly krátkodobé umístění v některé spojenecké zemi v Evropě a nejčastěji byla zmiňována jak italská základna Aviano, tak polské letiště Łask. Podle nejnovějších informací z ledna 2024 však nové vedení MO upřednostňuje přelet letounů na Slovensko a první trojice F-16 sem dorazí už v polovině roku 2024. Podle ministra obrany Roberta Kaliňáka budou letouny zpočátku umístěny na letišti Kuchyňa, kde však pro ně zatím rovněž absentuje potřebná infrastruktura a bude potřeba zajistit i požadovanou „Force Protection“. Resort obrany si však stále nechává otevřená zadní vrátka pro případ, že by americká administrativa neschválila provoz letounů v provizoriu na Kuchyni. Ministerstvo obrany proto požádalo americkou stranu o možnost ponechání a využití pěti kusů letadel během již probíhajícího výcviku slovenských pilotů na základně Morris ANGB v arizonském Tucsonu po dobu 18 měsíců. Tento scénář je v současnosti stále zvažován a kalkulován oběma stranami, a v takovém případě by se všech 14 ks letadel F-16 objevilo na Slovensku až v roce 2026.
Koncem letošního léta zároveň ukončili výcvik na F-16 první dva slovenští piloti, kteří se po návratu na Slovensko budou věnovat přípravě a vytváření podmínek pro provoz Šestnáctek na Slovensku. Výcvik prvního slovenského pilota F-16 začal už v roce 2019 a na jeho konci dosáhl kvalifikaci vedoucího pilota a základní bojovou kvalifikaci, přičemž se počítá i s jeho vysláním do kurzu instruktorů v dosud neupřesněném termínu, který se uskuteční v USA. Druhý pilot, který zahájil svůj výcvik v roce 2021, dosáhl letovou kvalifikaci vedeného pilota a základní bojovou kvalifikaci. Až do dodání letadel F-16 přímo na Slovensko si budou piloti udržovat kvalifikaci pravidelnými přezkušovacími lety. Přeškolení piloti tak budou patrně muset chodit po určitou dobu na tzv. refresh v USA, což z pohledu bezpečnosti letového provozu určitě není příliš ideální. K tomu se váže i nemožnost odlétat určitý počet hodin na simulátoru, který na Sliači zatím pochopitelně absentuje, čili i tento druh výcviku bude nutné po určitou dobu outsorcovat v zahraničí.
Relax na Sliači
Ani značný skluz v dodávkách F-16 pro OS SR nakonec bohužel nezachrání Slovensko od velké mezinárodní ostudy s nemožností zahájit provoz v domácích podmínkách kvůli naprosto absentující infrastruktuře. Jestli je možné představitelům předchozích vlád a parlamentu v otázce modernizace taktického letectva opravdu něco vytknout, tak je to absolutní nezvládnutí procesních a legislativních kroků modernizace a obecně flagrantní podcenění projektových a stavebních příprav k vybudování nezbytné provozní, údržbové, výcvikové a logistické infrastruktury na základně Sliač. Z této věci je určitě potřeba si vzít obrovské ponaučení v ČR v souvislosti s budováním obdobné infrastruktury pro letouny F-35A.
Prapůvodní záměr rekonstrukce základny Sliač, představený ještě v roce 2019 tehdejším ministrem obrany Peterem Gajdošem, počítal s náklady 55 mil. Euro a dokončením už v roce 2022. Jenže záhy se ukázalo, že jde o hodně optimistický plán, který ovšem vůbec neodpovídá realitě. Ve výsledku totiž bude příprava Sliače na provoz Šestnáctek stát téměř 200 mil. Euro, tedy prakticky čtyřnásobek. Ještě větším problémem však je obrovské zpoždění celého projektu modernizace, neboť na Sliači se do dnešního dne prakticky „nekoplo do země“. Ministr obrany Martin Sklenár z úřednické vlády Ludovíta Odóra ještě v létě letošního roku odhadoval, že k zahájení stavebních prací by mohlo dojít začátkem roku 2024, kdy snad již bude znám i konkrétní zhotovitel projektu. Samotné ukončení celkové obnovy a modernizace se plánuje koncem roku 2025, což je opět velmi ambiciózní termín a je otázkou, zda jej lze vůbec reálně dodržet.
Samotná modernizace základny se má totiž realizovat v rámci 33 projektů, z nichž 11 bude přes agenturu NSPA (NATO Support and Procurement Agency), sedm přes další alianční programy a počítá se i s 15-ti národními projekty. V obecné rovině se modernizace zaměří na rozšíření existujících pojížděcích drah a vybudování nových, dále o výstavbu nové středové stojánky pro velkokapacitní transportní letouny, dále stojánky pro navěšování a svěšování munice, výstavbu nového vchodu na letiště od obce Sielnica, výstavbu mycí linky pro letouny, příručních skladů munice, skladu logistiky, hangáru pro údržbu letecké techniky, místa pro skladování toxického hydrazinu, budovy simulátoru, a úprav prostoru QRA integrovaného systému NATINAMDS, včetně výstavby nových zodolněných úkrytů pro letouny.
Už začátkem letošního roku však bylo víceméně jisté, že se do příletu prvních F-16 na Slovensko určitě vše nestihne a proto si bývalý ministr obrany Jaroslav Naď nechal vypracovat studii, které modernizační projekty jsou nezbytně nutné k dodržení minimálních požadavků na provoz platformy F-16 a splnění záručních podmínek výrobce. Tyto projekty, zajišťující splnění alespoň minimálních požadavků na provoz F-16, by slovenské ministerstvo obrany chtělo mít zajištěné již v příštím roce, kdy se počítá s příletem prvních strojů F-16 na Slovensko. Některé další projekty, jako výstavba odhlučněné zkušebny motorů a dalších specializovaných pracovišť by se realizovaly později.
Vzhledem k výsledku nedávných parlamentních voleb na Slovensku a návratu ostříleného politického šíbra Roberta Fica, který do čela ministerstva obrany delegoval za stranu SMER mimořádně kontroverzního Roberta Kaliňáka, se nyní čeká na rozhodnutí nového vedení obrany. V novém programovém vyhlášení vlády je totiž uvedeno, že bude „zvážena možnost změny umístění letadel F-16 ze základny Sliač na letiště Kuchyňa“. Není úplně jasné, zda by se jednalo pouze o krátkodobou variantu, dokud nebude Sliač kompletně připraven na zahájení provozu „Šestnáctek“, nebo zda by šlo o dlouhodobější řešení, které však trochu postrádá logiku. Jak celá eskapáda se slovenskými F-16 nakonec dopadne si autor v žádném případě netroufá odhadnout, zatím to však vypadá tak, že jsou všechny možnosti otevřené.
Vůbec první vyrobený F-16C Block 70 výr. čísla 20-4001 během slavnostního ceremoniálu v Greenville, kterého se v září 2023 zúčastnil i ministr obrany Martin Sklenár. Slovenské Vipery Block 70 mají oproti bahrajnským strojům či posledním vyrobeným verzím Block 52 pro Polsko a Řecko poněkud překvapivě klasické „retro“ zbarvení, používané běžně v 80. – 90. letech minulého století. Poměrně velké vášně vzbudil slovenský znak na SOP, nastříkaný ještě před instalací krycí lišty, která následně část emblému překryla. (foto: Ozbrojené sily SR)
Zálet prvního slovenského Blocku 70 se uskutečnil v pátek 29. září 2023 na továrním letišti v Greenville. V průběhu příštího roku by se měla část nově vyrobených strojů přemístit na Morris ANGB (Air National Guard Base) v arizonském Tucsonu, kde bude v letech 2024-26 probíhat výcvik slovenského personálu. Po jeho ukončení dojde k přeletu těchto strojů na Slovensko. (foto: Ozbrojené sily SR)
Uzemněné Albíky a výběr jejich nástupce
Důležitou součástí taktického letectva je pochopitelně 2. taktická letka, v jejímž stavu se ještě začátkem roku nacházely tři letouny L-39CM ev. č. 5251, 5254 a 5302 plus jeden L-39ZAM ev. č. 4703. Dalších pět Albíků (L-39CM ev. č. 5252, 5253 a 5301 plus L-39ZAM ev. č. 4701 a 4707) je stále vedených ve stavu OS SR, jedná se však o letouny s dávno vyčerpanou technickou životností, které jsou dlouhodobě uložené na Sliači. Aktuálně má však 2. letka už pouze dvojici aktivních Albíků, což jsou letouny trupovek 5254 a 4703, které jako poslední prošly v LOTN generální opravou a mají prodlouženu technickou životnost o dalších 1300 letových hodin, nebo 6,5 roku provozu.
Přestože se 2. letka v souvislosti s výběrem a přeškolením létajícího personálu na F-16 prakticky vylidnila a část instruktorů vytvořila „slovenský roj“ v pardubickém CLV, zbývající personál se snažil i nadále zajistit odlétání alespoň několika desítek hodin u pilotních žáků, se kterými se počítalo pro další přeškoleni v USA. Důvodem byla pravděpodobně snaha vytipovat, kdo z mladých pilotů má vůbec předpoklady zvládnout přechod na nadzvuk, a kdo ne. Tento požadavek pak pravděpodobně vycházel z konkrétního příkladu, kdy jeden ze slovenských pilotů, přeškolovaných v USA na stroje F-16, musel tento výcvik ukončit z důvodu nenaplnění předpokladů pro zvládnutí nadzvukové techniky. A ačkoliv tento pilot bude zřejmě pokračovat ve službě na jiném typu, do jeho výcviku v USA byly investovány nemalé prostředky a veleni slovenského letectva se chce něčemu podobnému do budoucna vyvarovat.
Bohužel právě flotilu Albíků postihl téměř roční výpadek, který krásně ilustruje, jak zcela banální věc může ovlivnit důležitý výcvik a uzemnit celou flotilu slovenských L-39. V obecné rovině šlo o problém s končící expirací výškové výstroje, konkrétně pilotních přileb ZŠ-7. Celou věc však MO začalo řešit bohužel příliš pozdě a navíc formou veřejné zakázky. Vzhledem k různým okolnostem, které autor zatím nechce příliš rozpitvávat, se celý proces následně „zašmodrchal“ a výsledkem bylo i přes různé urgentní konzultace se subjekty například v ČR téměř roční uzemnění všech Albíků. Teprve v červenci 2023 se podařilo získat 4 přilby s „papíry“ a letouny L-39 se tak mohly opět vrátit do vzduchu.
Tím ale starosti s provozem slovenských Albíků úplně nekončí, neboť posledním dvěma provozovaným strojům skončí v závěru roku 2026 technická životnost. Výrobce by ji sice mohl ještě prodloužit, je však otázkou, nakolik by šlo o ekonomicky efektivní řešení, které stejně jen oddálí finální řešení problému. Protože slovenské letectvo chce druhou letku zachovat a výcvik mladých pilotů realizovat na svém území, hledá již nějakou dobu nástupce Albíků. Toto téma by jistě zasluhovalo samostatný článek, proto nyní jen velmi stručně.
Mezi čtyři zvažované varianty náhrady patřil jak turbovrtulový Embraer EMB-314 Super Tucano, tak proudové letouny pro základní výcvik L-39NG od českého Aera Vodochody a M345 od italského Leonarda, plus výkonnější nadzvukové cvičně-bojové stroje FA-50 jihokorejského konsorcia. Ze všech variant se představitelům Vzdušných sil OS SR z pohledu výkon/cena logicky nejvíce zamlouval právě L-39NG, který by zároveň přinesl významný ekonomický efekt pro opravny LOTN a celý kontrakt na 8ks byl prakticky těsně před podpisem. Jenže v květnu 2023 definitivně padla vláda premiéra Eduarda Hegera, která již od prosince 2022 fungovala pouze z pověření prezidentky Zuzany Čaputové.
Nový ministr obrany Martin Sklenár z úřednické vlády Ľudovíta Ódora následně celý proces logicky pozastavil. Zároveň s tím, jak se na Slovensku blížily předčasné zářijové parlamentní volby, vycítil opětovnou šanci italský koncern Leonardo, který znovu rozjel mediální kampaň za cvičné letouny M345, které se mu zatím kromě domácího letectva nedaří nikde prodat**. Jak celý příběh dopadne se tak dozvíme nejdříve v roce 2024, kdy o něm patrně rozhodne nové vedení ministerstva obrany v čele s Robertem Kaliňákem.
Poznámka** – Italské letectvo zatím disponuje pouze dvojici sériových strojů, převzatých od výrobce již v prosinci 2020. V leteckých kuloárech se totiž proslýchá, že další dodávka byla údajně pozastavena kvůli nespecifikovaným technickým problémům a „mishapu“ jednoho stroje. Autor není schopen tuto informaci diplomaticky řečeno ani potvrdit, ani vyvrátit.
Slovenské letectvo hledá náhradu za své Albatrosy, kterým pomalu končí technický život a posledni dva stroje L-39ZAM ev. č. 4703 a L-39CM ev. č. 5254 dolétají na konci roku 2026. Logickou volbou je plynulý přechod na platformu L-39NG a toto řešení preferují i vzdušné síly. O tom, zda se nová engéčka budou někdy prohánět nad Tatrami, však rozhodne až nové vedení ministerstva obrany. Pokud by došlo k dohodě již příští rok, první slovenské L-39NG by se mohly na Sliači objevit již v roce 2026. (foto: prap. Martin Král a Aero Vodochody)
Dopravní letectvo bojuje s dostupností techniky
Transportní složku Vzdušných sil OS SR v současné době představuje 46. krídlo na základně v Kuchyni u Malacek, které disponuje „papírově“ dvojicí Spartanů ev. č. 1931 a 1962 plus sedmi Turbíky, z nichž L-410UVP-E ev. č. 2421 je už od roku 2014 uložený, další L-410UVP-E14 ev. č. 2311 a L-410FG ev. č. 1521 dolétají na konci letošního roku a reálně použitelné tak budou pro další období pouze čtyři nejnovější stroje L-410UVP-E20 ev. č. 2718, 2721, 2818 a 2901, které postupně procházejí revizemi a modernizací. Aktuální a nepříliš ideální situaci slovenské dopravky dobře ilustruje jedno otřepané, ovšem zcela pravdivé úsloví, že nakoupit moderní a výkonnou techniku je jedna věc, ovšem umět ji smysluplně provozovat a především efektivně udržovat v provozu, je věc druhá.
Slovenská dopravka prošla v poslední dekádě výraznou proměnou, když v letech 2017 a 2018 získala na základě kontraktu za 72 milionů euro (zhruba 2 miliardy Kč) z roku 2014 dvojici moderních Spartanů a zároveň se jí už v letech 2009 až 2013 podařilo obměnit výraznou část flotily Turbíků. Slovensko totiž využilo lákavé nabídky a na základě dohody s výrobcem Aircraft Industries z Kunovic jako protihodnotu za vyřazené stroje obdrželo čtveřici nově vyrobených L-410UVP-E20, které je možné upravit do konfigurací VIP, Cargo, Medevac či Parakit. Samotný výběr transportního letounu C-27J jako náhrady za vyřazené An-26/24 byl pak vcelku logickou volbou, neboť jde v dané hmotnostní kategorii o nejvýkonnější platformu s rozměrnějším trupem a pro státy, které nemají nějaké větší přepravní ambice, jde v podstatě o ideální řešení. Pochopitelně, kdo myslí transportní úkoly opravdu vážně, sáhne rovnou po osvědčeném Herculesu. Ten by však byl pro současné potřeby OS SR zřejmě předimenzovaný, navíc slovenská armáda zatím nemá příliš velké ambice působit v zahraničních operacích, respektive v nějakých vzdálenějších „destinacích“, kde je samozřejmě benefitem mít odpovídající transportní stroj, schopný tyto síly v případě nutnosti logisticky podpořit.
Provoz platformy C-27J ve slovenském letectvu však v roce 2022 ovlivnily dvě události, které měly výrazně negativní vliv na dostupnost letounů. Tou první událostí bylo vážné poškození Spartanu v Gruzii, druhou pak špatně nastavená servisní smlouva s italským výrobcem, která zapříčinila několikaměsíční odstavení druhého letounu z provozu.
Tažného koně slovenské dopravky potrápilo v loňském roce nejen vážné poškození jednoho stroje v Gruzii, ale především problémy se špatně nastavenou servisní smlouvou, což nakonec vedlo k několikaměsíčnímu uzemnění celé flotily slovenských Spartanů. Letouny jako takové jsou jinak slovenským létajícím personálem hodnoceny po stránce výkonů a vybavení moderní avionikou velmi kladně. (foto: Romek Sikin, www.planes.cz)
Patálie v Gruzii
V pondělí 11. dubna odstartoval v dopoledních hodinách z letiště v Kuchyni Spartan ev. č. 1931, který se s mezinárodním volacím znakem „SQF 101“ vydal na let do gruzínského Tbilisi, kam vezl delegaci zástupců generálního štábu OS SR. Vzhledem k tomu, že k návratu zpět mělo dojít až další den, posádka nechala letoun odstavený přes noc na stojánce tbiliského letiště. Jenže když se k němu na druhý den vrátila, našla svůj stroj v netypické poloze, nakloněný na levé křídlo, jež se dotýkalo betonové plochy stojánky. K incidentu byla okamžitě povolána hasičská pohotovost tbiliského letiště a na základě záběrů z bezpečnostních kamer vzápětí vyšlo najevo, že náhlý a extrémně silný poryv větru naklonil odstavené letadlo C-27J na stojánce, čímž došlo několikrát ke kontaktu koncového oblouku křídla se zemí, který doznal viditelného poškození. Podle oficiální verze slovenského ministerstva obrany však k dotyku křídla se zemí došlo pouze jednou a letoun se měl následně vrátit zpět do své normální polohy „na tři body“. V kritický okamžik údajně na letišti v Tbilisi foukal extrémně silný vítr o rychlosti až 110 km v hodině a tyto poryvy údajně letoví dispečeři a meteorkáři očekávali. Podle dalšího vyjádření ministerstva však posádka nemohla udělat žádná další opatření, neboť letoun nebylo možné na stojánce ukotvit.
O přesných příčinách poškození v Tbilisi zatím můžeme pouze spekulovat. Nejpravděpodobnějším důvodem je však kombinace extrémně silných bočních poryvů větru, vysokého těžiště krátkého trupu Spartanu ve spojení s malým rozchodem podvozku, což v součtu znamená nejen větší citlivost na boční vítr při odstavení na stojánce, ale pochopitelně i během vzletu či přistání, ostatně jeden z evropských uživatelů právě takto poškodil Spartan během přistání se silným bočním větrem. Další otázkou je, zda s sebou vůbec posádka měla potřebné vybavení pro ukotvení letounu na stojánce a zda byl letoun plně dotankován.
Ačkoliv mimořádná událost vypadala na záběrech letištních bezpečnostních kamer poměrně hrozivě, jediným na první pohled viditelným poškozením byl promáčklý koncový oblouk levého křídla. Náhradní díl s patřičným servisním vybavením pak do Tbilisi dopravil 15. dubna ráno vládní Fokker 100 (reg. OM-BYC) a pozemní personál tento koncový oblouk vyměnil. Protože zevrubná kontrola na místě nezjistila žádné další poškození, bylo rozhodnuto o provedení technického přeletu zpět na Slovensko. Ještě 15. dubna se tak Spartan vydal na zpáteční cestu a v nižší letové hladině 20. 000 feetů a sníženou cestovní rychlostí 220-230 knotů dorazil v pořádku do Kuchyně.
V následujících dnech byla provedena podrobná kontrola poškozeného Spartana. Ta s největší pravděpodobností zahrnovala jak ověřovací nivelaci celého letounu, tak nedestruktivní diagnostiku vytipovaných míst konstrukce, při níž bylo údajně zjištěno závažnější strukturální poškození v oblasti nosníku levého křídla. Letoun byl na základě těchto zjištění definitivně uzemněn a Úrad vojenského letectva pozastavil platnost osvědčení letové způsobilosti. Od té doby je Spartan ev. č. 1931 už více než jeden a půl roku umístěn na střední stojánce v Kuchyni, zajištěný řetězy, a takto ho mohli vidět i návštěvníci SIAFů 2022 a 2023. Přesný rozsah poškození však není autorovi znám a jakékoliv závěry by proto byly pouhou spekulací. Každopádně vzhledem k délce odstavení je otázkou, zda se ještě tento letoun dostane někdy do vzduchu. Podobné opravy strukturálních poškození jsou nejen technicky mimořádně náročné, ale samozřejmě i finančně nákladné, navíc letoun může mít po opravě některá provozní omezení a zákazník si tak musí vyhodnotit, zda má podobná oprava vůbec smysl.
Zároveň je potřeba zdůraznit, že podobné věci se v intenzivním provozu u letectva prostě čas od času stávají a nevyhnuly se pochopitelně ani AČR. Navíc, slovenské letectvo má na poškození Spartanů vlivem silného větru vyloženě smůlu, neboť už v roce 2018 došlo k poškození jednoho z dvojice C-27J během servisu v LOTN. Tehdy se v důsledku velmi silného větru uvolnila část konstrukce hangáru, jež následně „bouchala“ do potahu transportního stroje a poškodila povrch ve spodní části sklopné rampy. Každopádně jakékoliv strukturální vady nelze podceňovat, neboť mohou fatálně uzemnit celou flotilu daného typu. Ostatně, italský výrobce Spartanů nedávno vydal tzv. Alert Service Bulletin, který nařizuje všem uživatelům platformy C-27 zkontrolovat strukturální poruchy v ocasní části draku. Na základě podrobné kontroly došlo následně k uzemnění všech 14-ti letadel HC-27J Spartan americké pobřežní stráže a několika letounů C-27J Spartan, provozovaných australským letectvem.
Problematická „serviska“
Druhým problémem provozu Spartanů na Slovensku v roce 2022, který už padá plně na hlavu odpovědným funkcionářům Ministerstva obrany, byla špatně nastavená původní pětiletá servisní smlouva, která ze strany uživatele nepočítala s možností dlouhodobého zabezpečení servisu a logistické podpory, protože v ní nebyly zahrnuty dodávky některých kritických náhradních dílů, bez kterých není možné letoun provozovat. Ministerstvo se snažilo tento doutnající problém uhasit vyhlášením veřejné soutěže na nákup náhradních dílů pro italské letouny, což se však ve výsledku ukázalo jako ne zrovna šťastný nápad. Do soutěže se totiž ve stanoveném termínu nikdo nepřihlásil a ministerstvo muselo celé výběrové řízení zrušit. Kvůli chybějícím náhradním dílům tak musel být téměř na 6 měsíců odstaven i druhý Spartan ev. č 1962, který nelétal od 18. září 2022 do 9. března 2023, kdy se uskutečnil zálet v okolí základny v Kuchyni.
S italským výrobcem se totiž podařilo domluvit alespoň provizorní uschopnění letounu, Spartan ev. č. 1962 však mohl určitou dobu létat pouze ve vzdušném prostoru Slovenska. Celý problém se snad podařilo definitivně vyřešit koncem května 2023, kdy ministerstvo obrany již pod vedením Martina Sklenára podepsalo smlouvu o poskytování integrované logistické podpory letounů C-27J Spartan. Celková hodnota čtyřletého kontraktu je 42 milionů Euro (přes 1 mld. Kč) a celý proces obstarání se uskutečnil formou přímého zadání italské společnosti Leonardo, která je zároveň výrobcem těchto letounů a v podstatě i jediným poskytovatelem služeb.
Během zářijového SIAFu 2023 zároveň italská společnost Leonardo podepsala několik strategických dohod se slovenskými firmami Letecké opravovne Trenčín (LOTN), Virtual Reality Media z Trenčína a Slavia Production System z Detvy. V případě opraven LOTN by totiž Slovensko chtělo na své území přenést servisní centrum pro Spartany, kde by se mohly provádět i vyšší stupně údržby pro další evropské uživatele platformy C-27J. Zároveň chce s italským producentem rozvíjet spolupráci v oblasti cvičných letadel a dronů. Podobné „dohody o spolupráci“ však nejsou žádným závazným dokumentem, čili až budoucí měsíce či roky ukážou, zda se tento ambiciózní záměr podaří naplnit. Slovenské letectvo zároveň koketuje s objednáním třetího Spartana, tato věc však doposud není rozhodnuta a vyžádala by si další posílení personálu, neboť už dnes je na C-27J problém s nedostatkem vycvičených posádek. Stejně tak je otázkou, zda po vyřešení problémů s dostupností celé flotily zahájí posádky Spartanů výcvik taktického létání a budou si tak dále zvyšovat svou kvalifikaci.
Turbíky pokračují
Součástí slovenské dopravky jsou dále menší dopravní Turbolety ve verzi UVP-E20 a jeden fotogrametrický L-410FG. Ve slovenském letectvu jde o nenápadné dříče, kteří jsou využíváni k plnění širokého spektra úkolů, tedy od běžných přepravních letů, přes lety VIP, výcvik výsadkářů, nebo úkoly MEDEVAC. První ze čtveřice nově získaných Turbíků prošly v LOTN první revizí R1, která jim obnovuje meziopravní technický resurs o dalších deset let. Součástí revize byla i generální oprava motorů, vrtulí a aplikace nového nátěru. V březnu a dubnu 2022 byly Vzdušným silám odevzdány první dva stroje L-410UVP-E20 ev. č. 2718 a 2721 po revizi, která se však poněkud protáhla kvůli údajně zpožděným dodávkám generálkovaných pohonných jednotek. Revize zbývajících dvou slovenských Turbíků by měla následovat a tyto stroje tak budeme na obloze vídat minimálně do období let 2033-35.
Turbíky pokračují ve slovenském letectvu i nadále a čtveřice nejnovějších strojů L-410UVP-E20 postupně projde revizemi R1 v Leteckých opravovňách Trenčín, kde už dokončili první dva Turbolety. (foto: prap. Martin Král, 21. zTL Čáslav)
Vrtulníkové letectvo navyšuje své operační schopnosti
Jestli nějaká složka Vzdušných sil OSSR aktuálně opravdu funguje, tak je to poněkud paradoxně vrtulníkové letectvo. To v současnosti představuje 51. krídlo v Prešove, jehož 1. vrtulníková letka aktuálně disponuje devíti vrtulníky UH-60M Black Hawk ev. č. 7639, 7640, 7641, 7642, 7445, 7446, 7447, 7448 a 7449, zatímco 2. vrtulníková letka je stále na ruské technice a v současnosti používá dvojici strojů Mi-17M ev. č. 0845 a 0846 plus tři Mi-17LPZS ev. č. 0808, 0827 a 0841.
Americký Black Hawk vybralo slovenské Ministerstvo obrany v roce 2015 a pořídilo je za cca 261 milionů dolarů (zhruba 7 mld. Kč) v rámci amerického programu zahraničního vojenského prodeje FMS (Foreign Military Sales) a jde o velmi univerzální vrtulníkovou platformu, dizajnovanou především pro aeromobilní a speciální operace. Ve srovnání s Mi-17/171 samozřejmě nemá díky menší nákladové kabině takové přepravní schopnosti, na druhou stranu jde skutečně o moderní a všestrannou platformu, která se hodí na celou řadu úkolů.
Jestli je možné tehdejšímu kontraktu na UH-60M vůbec něco vytknout, tak že byl uzavřen možná až příliš s ohledem na co nejnižší cenu. V praxi to znamená, ze slovenské Blackhawky byly dodány s trochou nadsázky ve verzi „holobyt“ a nedisponovaly celou řadou potřebných systémů a vybavení. Dříve to samozřejmě nevadilo, neboť s reálným bojovým nasazením stejně nikdo příliš nepočítal, jenže konflikt na Ukrajině změnil kompletně pohled na použití vrtulníků na současném bojišti a navíc se OS SR zavázaly připravit vrtulníkovou jednotku AVN-HTM (Aviation Helicopter Transport Medium), která by měla být od 1. ledna 2024 schopna plnit úlohy v rámci alianční iniciativy NRI (NATO Readines Initiative).
Slovenské Blackhawky tak aktuálně procházejí určitým upgradem, který zahrnuje vybavení strojů palubním jeřábem, systémem pro rychlé slanění FRIES (Fast Rope Insertion/Extraction), systémem balistické ochrany EBAPS (Enhanced Ballistic Armament Protection System) a palubními kulomety ráže 7,62mm. V souvislosti s plánovanou implementací nové výzbroje prošli v dubnu 2023 vybraní příslušníci 51. krídla Prešov výcvikem na základně Camp Atterbury v USA, kde pod dohledem instruktorů z 1-137th Assault Aviation Battalion národní gardy státu Indiana absolvovali praktické školení a střelby z kulometů M240H, lafetovaných na UH-60M.
Slovenští vrtulníkáři na UH-60M začínají pomalu ale jistě rozšiřovat spektrum plněných úkolů a s tím nepřímo souvisí i stále častější účast na zahraničních cvičeních a specializovaných výcvikových kurzech. V červnu 2023 se například jedna posádka s UH-60M zúčastnila cvičení Hot Blade v Portugalsku a pro slovenské vrtulníkáře šlo o nejdelší přelet v historii slovenského letectva. (foto: Ozbrojené sily SR a João Miguel Brito)
Zatímco dokoupení určitého spektra výzbroje a pancéřování na původní stroje není až takovým problémem, o něco závažnější bude vyřešení problému absence systému vlastní ochrany. Ty jsou dnes už naprosto nepostradatelnou součástí vrtulníků na moderním bojišti a jakékoliv reálné nasazení bez podobných systému je v podstatě „ruskou ruletou“. Slovenské stroje samozřejmě disponují již z výroby technologickými otvory a úchyty jak pro senzory MAWS či RWR, tak pro výmetnice klamných cílů. Problém však je, že při výrobě nedošlo k natažení potřebné kabeláže, neboť zákazník nic podobného nepožadoval. Dovybavení slovenských strojů o tyto systémy tak v zásadě a čistě teoreticky samozřejmě možné je, bude ale nutné jej učinit patrně až při vyšším stupni údržby I-Level nebo D-Level v některém ze servisních center. Zároveň bude potřeba na akvizici systémů vlastní ochrany vyčlenit potřebné finanční prostředky.
V roce 2025 zároveň dojde k dodáni dvou zcela nových vrtulníků UH-60M SOF na základě mezivládní dohody s americkou administrativou z června 2021. Tato dvojice Blackhawků již bude disponovat nadstandardním vybavením v podobě termovizních systémů FLIR, zbraňových modulů M-134D-H či systémů vlastní ochrany AN/AAR-47. Zároveň se u nich počítá s předpřípravou na instalaci vnitřní palivové nádrže, stejně tak jako s implementací zvýšené balistické ochrany EBAPS či systému FRIES pro schopnost zasazení a vyzvednutí technikou rychlého slaňování z vrtulníku bez lezeckého vybavení..
Dalším a v podstatě nejdůležitějším faktorem přípravy létajícího a pozemního personálu je účast na širokém spektru domácích a zahraničích cvičeních. Zde se příslušníci 51. krídla začínají účastnit řady výcvikových aktivit v zahraničí, jako třeba nedávné Hot Blade v Portugalsku. Důležité jsou samozřejmě i národní výcvikové aktivity, které v řadě oblastí reflektují dosavadní poznatky a zkušenosti z rozsáhlého konfliktu na Ukrajině. Jedním z takových cvičení bylo zcela určitě letošní ALERTEX 2023, při kterém se trojice UH-60M přesunula na operační základnu FOB (Forward Operation Base) na záložním letišti Ražňany, kam se přemístila i automobilní technika letištního a logistického zabezpečení, tak aby odtud mohla trojice vrtulníků po určitou dobu působit. Létající a pozemní personál 51. krídla zároveň v letošním roce zahájil procvičování procedury Hot Refueling, při které je doplňováno palivo při běžících motorech a točícím se rotoru. Každopádně personál první letky 51. krídla si těmito postupnými krůčky neustále zvyšuje své operační schopnosti a měl by jít ve Vzdušných silách OS SR určitě příkladem.
Vrtulníkové krídlo v Prešove bude ještě několik let kombinovat provoz americké a ruské techniky. Poslední dva nedávno generálkované Mi-17 totiž mohou čistě teoreticky sloužit až do roku 2030. S dalšími generálkami Sedmnáctek se však už nepočítá. (foto: Jakub Vaněk, www.planes.cz)
Hroši stále ve službě
Slovenské vrtulníkové letectvo však nejsou jen moderní Blackhawky, ale i dlouholetý spolehlivý dříč ruské konstrukce Mi-17. Slovenské letectvo stále používá stroje výrobní série z let 1987-88, dodané ještě tehdejšímu letectvu ČSLA. Je tedy nasnadě, že většina z nich pomalu vyčerpává svůj technický resurs a tento osud čeká stroje trupových čísel 0808,0841 a 0845, které dolétají v letech 2024-25. Protože je však létajících Blackhawků stále nedostatečný počet, slovenské letectvo už před určitou dobou rozhodlo o poslední generální opravě dvou Sedmnáctek, kterou tradičně zajistily LOTN. Po dokončení veškerých prací a záletů pak tato dvojice Sedmnáctek odletěla v pondělí 3. července 2023 na svou domovskou základnu v Prešově. Vrtulník ev. č. 0846 je ve verzi Mi-17M a disponuje efektní digi-kamufláží, zatímco druhý ev. č. 0827 je ve verzi pro Pátrací a záchrannou služby (SAR) a díky rozsáhlé modernizaci je mimo jiné vybaven palubním jeřábem Breeze Eastern, výkonným světlometem a optoelektronickou hlavicí. Tato dvojice Sedmnáctek by čistě teoreticky mohla dolétat až v roce 2030 a následně se definitivně uzavře služba vrtulníků ruské provenience v OS SR.
Lákavá nabídka z USA
Když v březnu letošního roku oznámil tehdejší slovenský ministr obrany Jaroslav Naď záměr využít americké nabídky na pořízení bitevních vrtulníků AH-1Z Viper jako určité kompenzace za dodávku celkově třinácti Migů-29 a části protiletadlových systémů 2K12 Kub na Ukrajinu, vzbudilo toto rozhodnutí na Slovensku poměrně velké překvapení a značné kontroverze. Důvod je zcela prostý, o pořízení specializovaných bitevních vrtulníků si slovenská armáda mohla v minulosti nechat jen zdát a nikdo s podobnou možností z finančních důvodů reálně ani nepočítal, a i proto záměr na obstarání kategorie bitevních vrtulníků nebyl nikdy zahrnut do žádné koncepce rozvoje OS SR.
Jenže v průběhu roku 2022 přišla americká administrativa se zajímavou nabídkou na pořízení 12 „nových“ vrtulníků Bell AH-1Z Viper s příslušenstvím, zahrnující jak výcvik pilotů a techniků, tak i dodávku výzbroje v podobě například 500 ks moderních protitankových raket AGM-114 Hellfire II. Hodnota celého materiálu se pohybuje na úrovni více než 1 miliardy USD, přičemž Slovenská republika by zaplatila přibližně 340 miliónů USD v horizontu 3-4 roků a to v rámci plánovaného obranného rozpočtu. Slůvko „nové„ je v uvozovkách proto, že se ve skutečnosti jedná o dvanáct Viperů reg. 786-061, 786-062, 786-063, 786-064, 786-065 a 786-066 , 786-067, 786-068, 786-069, 786-070, 786-071 a 786-072, původně objednaných Pákistánem a vyprodukovaných už v letech 2017 – 2019, které však americká administrativa odmítla po zmrazení vojenské pomoci Pákistánu předat a následně rozhodla o jejich zakonzervování a dlouhodobém uložení.
Pro Slovensko jde určitě o jedinečnou šanci, jak se dostat ke kategorii moderních bitevních vrtulníků, jejichž nákup by se vzhledem k ceně a jednoúčelovosti jen těžko prosazoval. V případě schválení tohoto kroku dojde na Slovensku ke znovuobnovení způsobilostí a operačních schopností, ztracených v roce 2011 v souvislosti s kompletním vyřazením typu Mi-24. Je však samozřejmě otázkou, jak se k celému záměru postaví nová vláda Roberta Fica a nové vedení ministerstva obrany. Ačkoliv armáda za tímto řešením pořád stojí a NGŠ gen. Zmeko jej jasně podpořil, staronový premiér Robert Fico ještě v roli opozičního poslance právě tento kontrakt s USA dlouhodobě a intenzivně napadal, čili je tedy vůbec otázkou, zda se jej nakonec podaří zrealizovat. V případě využití americké nabídky by armáda zároveň musela urgentně řešit vycvičení potřebného počtu létajícího a pozemního personálu na nové Vipery, který v současné době nemá.
Závěrem
Na úplný závěr je tedy možné konstatovat, že slovenské letectvo čelí aktuálně mnoha vážným problémům, které se velení Vzdušných sil OS SR snaží intenzivně řešit. Zároveň jej v blízké budoucnosti čekají další složité výzvy a bude zajímavé sledovat, jak se s nimi nové vedení ministerstva obrany v čele s Robertem Kaliňákem vypořádá. S novou technikou zároveň přijde úplně nová generace pilotů, kteří v podstatě nezažili tradiční kontinuitu výcviku a výchovu pod dohledem zkušených „mazáků“ z Fulcrumů či Albíků, ale více méně už prošli několikaletým kompletním výcvikem v USA pod dohledem tamějších instruktorů. Zda je to pro budoucí službu v řadách OS SR úplně dobře či špatně, samozřejmě ukáže až čas.
Každopádně fungující slovenské letectvo, plnící si své alianční závazky na exponovaném východním křídle NATO, bude samozřejmě dobrou zprávou pro všechny alianční spojence a především pro sousední Českou republiku, se kterou jej pojí dlouholetá společná historie. Nezbývá také než doufat, že stávající mimořádně nadstandardní spolupráce obou zemí bude v následujících letech pokračovat minimálně na stejné úrovni, jako doposud.
Autor textu: Aleš Hottmar, czechairforce.com. Článek byl zpracován výhradně z veřejně dostupných informací a zdrojů. Některé závěry jsou pouze odhadem autora na základě všech jemu dostupných informací, získaných v konkrétním čase.
| Vzdušné sily Ozbrojených síl Slovenskej republiky (VzS OS SR) - stav k prosinci 2023 (pouze letecké útvary) | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| útvar | letka | výzbroj | počet | provozováno | poznámka |
| 81. krídlo Sliač | 1. taktická letka | MiG-29UBS | 1 ks | 0 ks | v procesu přezbrojení na F-16C/D Block 70 |
| 2. taktická letka | L-39CM/ZAM | 4ks | 2ks | ||
| 46. krídlo Kuchyňa | Dopravná letka | C-27J Spartan | 2ks | 1ks | jeden Spartan dlouhodobě odstaven z provozu |
| L-410FG/UVP-E/UVP-E20 | 7ks | 2ks | |||
| 51. krídlo Prešov | 1. vrtuľníková letka | UH-60M Black Hawk | 9ks | 4-6ks | v roce 2025 budou dodány další 2ks UH-60M SOF |
| 2. vrtuľníková letka | Mi-17M/LPZS | 5ks | 2-3ks | ||
Podle nedávných sdělení nového ministra obrany Roberta Kaliňáka je v případě dopravního a vrtulníkového letectva počet provozované techniky ještě nižší, než uvádí tabulka.
SLOVAK AIR FORCE 2023 – POSTSKRIPTUM. Ve středu 29. listopadu 2023 vzlétla na letišti Greenville v Alabamě první slovenská „spárka“ F-16D Block 70 výrobního čísla 20-4013, kterou pak 10. ledna 2024 společně s prvním sólákem oficiálně převzala slovenská strana. Původní záměr z podzimu loňského roku ještě počítal s variantou, že by kvůli nedokončené infrastruktuře na základně Sliač slovenské Šestnáctky působily až do září roku 2026 na Morris ANGB v arizonském Tucsonu, kde bude probíhat přeškolení slovenského personálu, a s obsluhou či údržbou těchto letounů by vypomohl posílený personál arizonské národní gardy. Podle nejnovějších informací z ledna 2024 však nové vedení MO upřednostňuje přelet letounů na Slovensko a podle představitelů americké ambasády v Bratislavě dorazí první trojice F-16 na Slovensko už v polovině roku 2024. Nový ministr obrany Robert Kaliňák zároveň upřesnil, že první dodané letouny zcela určitě půjdou na základnu Malacky-Kuchyňa. Podle ministra zároveň stále není definitivně uzavřena otázka trvalé dislokace slovenských F-16 a k jejich přesunu ze Sliače do Kuchyně tak může, ale i nemusí dojít. O této věci se na MO SR aktuálně vede interní diskuse a ministr chce výsledky studie co nejdříve předložit veřejnosti. Každopádně ještě začátkem ledna 2024 nebylo ukončené připomínkové řízení dotknutých subjektů ke zpracované projektové dokumentaci na modernizaci letecké základny Sliač, které je nezbytným předpokladem k vydání stavebního povolení a zahájení výběrového řízení na zhotovitele stavebních prací na Sliači. (foto: Lockheed Martin Aeronautics)
Slovensko předalo na Ukrajinu v celkovém součtu 13 Fulcrumů. Čtveřice Migů 29AS čísel 0921, 2123, 6124 a 6627 přelétla 23. března ze Sliače přímo na Ukrajinu za doprovodu slovenského Spartana č.1962, který formaci doprovodil až k východní hranici Slovenska. Zbylých devět strojů, které tvořily sóláky 3709, 3911, 5113, 0619, 0820, 6425,6728 a dvě spárky 4401 plus 1303 pak na Ukrajinu dorazilo pozemním transportem o něco později. Jak potvrdili představitelé slovenského MO, z letounů bylo vymontováno veškeré alianční vybavení, a patrně šlo o odpovídače IFF AN/APX-113(V) od společnosti Bae Systems, a digitální radiostanice RockwellCollins AN/ARC-210(V). (foto: Ukrainian Air Force)
(úvodní ilustrační foto: Lockheed Martin Aeronautics)
Zdroje:
Dve stíhačky, nula letísk. Rekonštrukcia Sliača sa posúva, F-16 môžu zostať v USA do roku 2026, autor Anna Mogilevskaia, https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/695752-dve-stihacky-nula-letisk-rekonstrukcia-sliaca-sa-posuva-f-16-mozu-zostat-v-usa-do-roku-2026/
Na letisku v Gruzínsku došlo k incidentu s našim vojenským lietadlom Spartan. Záhadou ostáva jeho rýchla oprava, autor Rasťo Striško, https://plus.noviny.sk/686319-na-letisku-v-gruzinsku-doslo-k-leteckemu-incidentu-s-nasim-vojenskym-lietadlom-spartan-zahadou-ostava-jeho-rychla-oprava
Incident slovenského Spartana v Gruzínsku: Toto sú dôvody nehody, autor Rasťo Striško, https://plus.noviny.sk/686571-incident-slovenskeho-spartana-v-gruzinsku-toto-su-dovody-nehody
Generál letectva: Ráno nám lietalo sedem migov, večer tri. Rusi neboli spoľahliví, autor Vladimír Šnídl, https://dennikn.sk/3304921/general-letectva-pri-kazdom-lete-migu-som-bol-nervozny-aku-poruchu-zahlasi-rusi-boli-nespolahlivi/
Slovak F-16s to train at Morris ANGB, https://scramble.nl/military-news/slovak-f-16s-to-train-at-morris-angb
Spartany majú opäť problém, https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/493384-spartany-maju-opat-problem/
Dva armádne Spartany už niekoľko mesiacov nemôžu lietať. Slovensko totiž nemá zazmluvnený ich servis, autor Michal Hečko, https://tvnoviny.sk/domace/clanok/662065-dva-armadne-spartany-uz-niekolko-mesiacov-nemozu-lietat-slovensko-totiz-nema-zazmluvneny-ich-servis
Rezort obrany dopĺňa personál pre lietadlá Spartan, za výcvik zaplatí takmer pol milióna eur, https://www.trend.sk/spravy/rezort-obrany-doplna-personal-pre-lietadla-spartan-vycvik-zaplati-takmer-pol-miliona-eur
Nový minister obrany Sklenár bez súťaže podpísal servis lietadiel za 42 miliónov, autor Anna Mogilevskaia, https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/670229-rezort-obrany-bez-sutaze-objednal-milionove-sluzby-pre-armadne-lietadla-s-ich-nakupom-spajali-vybohovu-firmu/
Rekonštrukcia letiska Sliač by sa mohla začať začiatkom budúceho roka, tvrdí minister obrany, https://spravy.rtvs.sk/2023/08/rekonstrukcia-letiska-sliac-by-sa-mohla-zacat-zaciatkom-buduceho-roka-tvrdi-minister-obrany/
Škandalózne predraženie na Sliači? Naď reaguje na kritiku: Zmeny odporučil americký výrobca F-16, autor Anna Mogilevskaia, https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/664600-sklzy-v-rekonstrukcii-sliaca-neohrozia-dodavky-f16-tvrdi-nad-hlas-ho-obvinuje-zo-skandalozneho-predrazenia-prac/?utm_source=pravda&utm_medium=hp-box&utm_campaign=shp_3clanok_box
Slovenské Kocúrkovo: Sliač nie je pripravený na nové stíhačky F-16. Vláda zanedbala výstavbu hangárov, autor Anna Mogilevskaia, https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/663546-kam-so-stihackami-f-16-hangare-postavia-az-po-ich-prichode/?utm_source=pravda&utm_medium=hp-box&utm_campaign=shp_3clanok_box
Naď: Rekonštrukcia letiska Sliač nebude mať vplyv na termín dodania F-16, https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/664291-nad-rekonstrukcia-letiska-sliac-nebude-mat-vplyv-na-termin-dodania-f-16/
Vláda zvažuje presun stíhačiek bližšie k Bratislave. Znamenalo by to hluk aj zásah do plánov NATO, autor Michal Katuška, https://domov.sme.sk/c/23247259/f-16-stihacky-sliac-kuchyna-nato.html
Obnova Sliača mešká, rezort obrany zvažuje dočasné umiestnenie stíhačiek v Kuchyni, https://www.aktuality.sk/clanok/ExCU1i3/obnova-sliaca-meska-rezort-obrany-zvazuje-docasne-umiestnenie-stihaciek-v-kuchyni/
No signs of structural fatigue on the Italian Air Force C-27J airlifters, autor David Cenciotti, https://theaviationist.com/2023/12/08/no-cracks-reported-on-italian-air-force-c-27j-spartan-fleet/
Ročenka Vzdušných síl OSSR 2021
Ročenka Vzdušných síl OSSR 2022
Ročenka Vzdušných síl OSSR 2023
archív redakce czechairforce.com
(aktualizace: 31. 01. 2024)
