S transportní Casou do libyjského Tripolisu – PŘÍSNĚ TAJNÉ!
V srpnu 2021 patřila jednoznačně k nejsledovanějším celosvětovým událostem rozsáhlá evakuační operace z afghánského Kábulu, do které se aktivně zapojila i Armáda ČR. V průběhu celkově tří evakuačních letů z chaosu zmítané afghánské metropole se podařilo na palubě vojenského dopravního Airbusu A319CJ evakuovat celkem 195 osob a celá operace byla pro kbelské posádky a armádu jednoznačným úspěchem. Málokdo však ví, že se nejednalo o první takovou speciální operaci kbelské „dopravky“. Dnes již téměř zapomenutá a patrně ještě nebezpečnější mise se totiž uskutečnila již v létě roku 2014, kdy se česká Casa vydala na tajnou misi do libyjského Tripolisu, aby odtud za poměrně dramatických okolností evakuovala české a švýcarské diplomaty. Ačkoliv jsou některé aspekty celé akce z pochopitelných důvodů stále utajovány, tento článek by měl alespoň v hrubých obrysech vnést světlo do průběhu této veřejnosti prakticky neznámé speciální operace.
Libye 2014 – všichni proti všem?
Libye se po tragických událostech z roku 2011, spojených s vypuknutím občanské války a následnou mezinárodní vojenskou intervencí, které ukončila až smrt nenáviděného vládce plukovníka Muammara Kaddáfího, vydala místo vytouženého míru a prosperity spíše do vnitropolitického chaosu a celkové anarchie. Tři roky od pádu plk. Kaddáfího totiž v Libyi stále válčily o vliv nad konkrétními regiony země různé militantní skupiny, které původně bojovaly proti někdejšímu režimu a jež nově ustanovená centrální vláda nedokázala zpacifikovat. V roce 2014 tak měly v Libyi reálnou moc především ozbrojené milice, které si v podstatě rozparcelovaly celou zemi, přičemž slabá a nerespektovaná vláda včetně armády proti nim nedokázaly účinně zasáhnout.
Centrum boje o moc a ozbrojených střetů se v létě roku 2014 stala především libyjská metropole Tripolis, kde došlo k rozsáhlým bojům mezi znepřátelenými frakcemi a Libye tak zažívala vůbec nejtěžší období od svržení režimu Muammara Kaddáfího. Islamistické milice Úsvit Libye, skládající se převážně z bojovníků z Misuráty a dalších islamistických skupin se v polovině července 2014 rozhodly zničit velké mezinárodní letiště v Tripolisu, které se nachází jižně od městské aglomerace a jež od roku 2011 držela ve svých rukou aliance vedená milicí Zintán. Nápor misurátských milic a záměr vyhnat zintánské rebely z libyjské metropole zároveň souvisel s bojem o moc v hlavním městě po červnových parlamentních volbách, které pro islamisty nedopadly dobře, neboť nový libyjský parlament byl spíše liberální, než islamistický.
Ačkoliv situace z letních měsíců roku 2014 už mohla na první pohled připomínat další začínající občanskou válku, reálně proti sobě tehdy stály jen dvě důležité militantní skupiny. Nešlo tedy ještě o celoplošnou záležitost, ale boje se omezily jen na předměstí Tripolisu a do středu města se zpočátku nepřelily. Každopádně u mezinárodního letiště poblíž libyjské metropole Tripolisu se rozhořely prudké boje a znepřátelené milice na sebe útočily těžkými zbraněmi. Dějištěm násilností mezi skupinami milicionářů se pak kromě oblasti Tripolisu navíc stalo rovněž východo-libyjské město Benghází.
Český zastupitelský úřad v Tripolisu, jako takový, zatím terčem útoků nebyl, riziko se však s pokračováním bojů stále zvyšovalo. Podle českého ministerstva zahraničí totiž reálně hrozilo, že se boje znepřátelených milicí mohou snadno rozšířit i do dalších částí města. Řada států se proto rozhodla zavčasu evakuovat své občany a stáhnout veškerý diplomatický personál. Kvůli dále eskalujícím bojům mezi milicemi a libyjskou armádou na předměstí Tripolisu následně evakuovaly své diplomatické mise také Spojené státy nebo Turecko, a ze stejného důvodu se české Ministerstvo zahraničních proto rozhodlo dočasně ambasádu v Tripolisu uzavřít a všechny pracovníky evakuovat. Úkolem evakuace byla následně pověřena AČR.
Samotná armáda a její určité složky jsou na podobné situace pochopitelně připraveny, a jakmile byl vznesen konkrétní požadavek na zajištění evakuační mise, zahájili plánovači Společného operačního centra standardní úkony, spojené s výběrem a přípravou letounu, naplánováním celého letu a především vyhodnocením aktuální situace v místě tak, aby záchranná operace proběhla bez nejmenších problémů. Řízením celé akce byl pověřen zástupce ředitele Společného operačního centra MO plukovník gšt. Radek Šíba. Právě Společné operační centrum Ministerstva obrany (SOC MO) komplexně řídí a řeší systém plánování, výstavby, nasazení a podpory sil a prostředků ozbrojených sil ČR v zahraničních operacích a misích v souladu s mezinárodními závazky. SOC MO je zároveň určeno k řízení a koordinaci činnosti při nasazení AČR k řešení krizových situací.
Velké mezinárodní letiště v Tripolisu (HLLT), jež doposud držela milice z města Zintán, chtěla v létě roku 2014 po prohraných parlamentních volbách zničit islamistická milice Úsvit Libye, skládající se převážně z bojovníků z Misuráty a dalších islamistických skupin. Na letištní ploše byla zničena většina letecké techniky a infrastruktury, přičemž samotné letiště od té doby prakticky nefunguje. (zdroj: picture-alliance/dpa)
Plánování evakuačního letu na letiště Mitiga
Je zřejmé, že armáda zvažovala hned několik variant, jakým způsobem vyzvednout celkově asi deset pracovníků českého velvyslanectví v Libyi. Ministerstvo zahraničí mělo samozřejmě postupy na rychlé opuštění země, neboť jak se situace postupně horšila a eskalovala, s opuštěním Libye se počítalo dopředu. Otázka pro zaměstnance ambasády tedy nezněla, zda dojde k evakuaci, ale spíš kdy a jakým způsobem. K opuštění Tripolisu mohlo koncem července 2014 dojít po zemi, po moři, nebo letecky. Nakonec však byla jako nejbezpečnější a nejrychlejší zvolena právě poslední varianta – tedy let vojenským speciálem, vybaveným zadní sklopnou rampou a systémy vlastní ochrany proti MANPADS.
Satelitní snímky letiště Mitiga, které krásně ukazují, jak se od 60. let minulého století přiblížila městská aglomerace až úplně k letišti. Detail vlevo představuje velkou stojánku před civilním terminálem v severní části letiště, kam po přistání zarolovala česká Casa v rámci evakuační mise. Na záběru vpravo je pak vojenský rozptyl v jihovýchodní části základny se zodolněnými úkryty a odstavenými Migy-25P/PD od 1025. letky a Migy-23ML/UB od 1023. letky, vše v neletuschopném stavu. V únoru 2020 byly v tomto rozptylu spatřeny i turecké bezpilotní prostředky Bayraktar TB1. (zdroj: www.mapy.cz)
Speciální záchranná mise do libyjského Tripolisu měla zajistit návrat dvou diplomatů včetně velvyslance Jana Vyčítala a osmi členů ostrahy českého velvyslanectví, kterou tvořil Ochranný tým PČR. Evakuační let českého armádního letounu do Prahy zároveň využilo i Švýcarsko, které požádalo o přepravu svých 11-ti pracovníků zastupitelství. Jako výchozí bod záchranné operace bylo zvoleno vojenské letiště Mitiga ve východní části Tripolisu, které se stále nacházelo pod kontrolou misurátských milicí a v uvedené době bylo v podstatě jediným fungujícím letištěm ve městě.
Letiště Mitiga je známé především pod svým prapůvodním názvem Wheelus Air Base, neboť v letech 1954-1970 sloužilo k výcviku amerických leteckých útvarů dislokovaných v Evropě (USAFE), jež zde především v zimních měsících využívaly ideální počasí a velké prostory pro letecký výcvik. V září 1969 provedla skupina vojenských důstojníků vedených Muammarem Kaddáfím státní převrat proti králi Idrisovi I a nová revoluční vláda následně zrušila monarchii a ustanovila nový státní útvar – Libyjskou arabskou republiku. Převrat zároveň uspíšil odchod amerického letectva z Libye v roce 1970 a původně americká základna byla nově přejmenována na Okba Ben Nafi. V 70. a 80. letech minulého století byla domovem nejen pro letecké a vrtulníkové útvary libyjského letectva, ale usadilo se zde i sovětské letectvo. Na základně bylo možné spatřit kromě legendárních třímachových Migů-25 dokonce i velké bombardéry Tu-22.
V roce 1986 se základna Okba Ben Nafi stala primárním cílem ikonické operace El Dorado Canyon, což byly americké letecké údery proti Libyi jako odveta za raketové útoky na americká letadla nad spornými teritoriálními vodami ve Středozemním moři. Poslední kapkou pak byla především libyjská účast na teroristických útocích na americké vojáky v Evropě, konkrétně exploze 5. dubna 1986 v nočním klubu La Belle v Západním Berlíně, který navštěvovali američtí vojáci. Ve 2 hodiny ráno 16. dubna 1986 byly bombardovány nejen Okba Ben Nafi, ale i různé libyjské vládní budovy a tři z třiceti údajných libyjských teroristických výcvikových táborů. Hlavní tíha akce ležela na bedrech letounů F-111F ze 48. taktického křídla USAFE, které provedly údery na cíle v Libyi přímo ze své domovské základny RAF Lakenheath ve Spojeném království bez mezipřistání, pouze s využitím leteckých tankerů. Šlo o extrémně náročnou akci trvající dohromady neuvěřitelných 14 hodin a historickým paradoxem je skutečnost, že 48th TFW, který bombardoval libyjskou základnu Okba Ben Nafi, zde v 60. letech působil v rámci detašmánů s letouny F-100 Super Sabre.
Ještě před vypuknutím občanské války v roce 2011 a následnými údery některých aliančních států proti Libyi bylo na letišti Mitiga rozmístěno několik útvarů libyjského letectva včetně vrtulníků a dopravních letounů. Hlavní sílu taktického letectva na základně Mitiga představovala 1023. letka s osmi letuschopnými stroji MiG-23ML, dále 1015. letka s přibližně čtyřmi letuschopnými Mirage F1ED/BD, 1032. letka s útočnými Su-22M-3K a 1039. letka s cvičnými L-39ZO Albatros. (foto: Rob Schleiffert, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic)
Do Libye může letět jen transportní CASA
Jako jediný vhodný typ na nebezpečný let do Tripolisu byla nakonec vyhodnocena transportní CASA C-295M. Tento dvoumotorový turbovrtulový transportní stroj pro krátké až střední tratě slouží v AČR od roku 2010, kdy v českém letectvu definitivně nahradil oblíbené Antonovy-26. Bohužel právě okolnosti výběru Casy spojené s dlouholetou kauzou tehdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové vrhají na tehdejší akvizici dodnes špatné světlo, ačkoliv letoun jako takový si to určitě nezaslouží. Samozřejmě, že začátky provozu typu C-295M v AČR nebyly úplně jednoduché. Ačkoliv byla Casa přímou náhradou za doposud používané transportní letouny An-26, disponovala celou řadou moderních avionických či radionavigačních systémů, včetně pokročilých prostředků vlastní ochrany, se kterými doposud nebyla v AČR patřičná zkušenost. Zde je potřeba si uvědomit, že letouny určené pro AČR disponovaly poměrně nadstandardním vybavením dle našich specifických požadavků a české Casy tak měly podstatně modernější avioniku než letouny C-295M dalších evropských uživatelů.
Kromě prvotních problémů se samovolným přelaďováním navigačních systémů, které se podařilo odladit instalací nové verze palubního software, asi nejvíce potrápil moderní a nepříliš odzkoušený systém vlastní ochrany DAS (Defensive Aid System). Ten se na českých letounech skládá především z výstražného radiolokačního přijímače RWR typu AN/ALR-400 od společnosti Indra, který byl primárně vyvinut pro velkokapacitní transportní letouny A400M Atlas. Systém prostřednictvím čtyř antén detekuje a vyhodnocuje všechny RL signály pracující v pásmu 0,5 až 18 GHz a hlavní procesor následně realizuje veškerá potřebná protiopatření. Součástí pokročilého systému vlastní ochrany je dále pětice optoelektronických senzorů MAWS (Missile Approach Warning System) typu AN/AAR-60 MILDS, detekujících odpal a přiblížení samotných řízených střel, zatímco ozáření letounu laserovým dálkoměrem či laserovým naváděcím paprskem detekují čidla varovného systému LWS (Laser Warning System) Atlas-2Q. V případě ohrožení transportního letounu řízenou střelou s hlavicí pracující v infračervené části spektra dojde automaticky nebo povelově k odpálení klamných cílů FLARE z celkově osmi bloků AN/ALE-47, instalovaných ve spodní části podvozkových gondol a na zádi trupu, jež odpalují klamné cíle přesně do proudu výstupních plynů z motorů, kde hrozí největší nebezpečí od IČ samonaváděcích střel.
V době zavádění na letounech C-295M šlo v AČR o vůbec nejpokročilejší systém vlastní ochrany, jehož plné zprovoznění si vyžádalo na českých Casách dva roky testování a několik desítek letových hodin v rámci přípravné fáze a letové části vojskových zkoušek, včetně ověřování detekce odpálených protiletadlových střel s použitím klamných cílů na polygonu Donna Nook ve Velké Británii. Systém DAS totiž v určitých režimech činností vykazoval nedostatečnou spolehlivost a přesnost detekce konkrétních hrozeb. Zároveň byl ovlivňován poměrně velkým počtem falešných poplachů, k nimž docházelo zejména nad oblastmi s vyšším počtem zdrojů elektromagnetického záření, typicky nad velkými městskými aglomeracemi. Pokročilý systém vlastní ochrany v hodnotě 178 mil. Kč se nakonec podařilo v roce 2013 kompletně odladit k plné spokojenosti uživatele a později se stal nedílnou součástí při nasazení letounů C-295M v oblasti Sinaje či Mali.
Pokud ještě odbočíme k samotnému letounu, transportní CASA umožnila posunout českou „dopravku“ na úplně nový level a to nejen díky modernímu avionickému vybavení, ale zároveň i poměrně vysoké provozuschopnosti českých letounů. Tu zajistil především servisní program Full in Service Support, jenž umožnil zabezpečit intenzivnější využití letounů při smluvně zajištěném minimálním náletu 1 400 hodin na celou flotilu čtyř letadel ročně, přičemž standardně se plánuje 450 hodin na stroj a rok. V některých letech však české Casy vygenerovaly až 2 000 hodin. Významným mezníkem pro 242. transportní a speciální letku byla bezpochyby účast v zahraniční misi MFO (Multinational Force and Observers) na Sinaji, ve které kbelská „dopravka“ působí již téměř deset let. Sinajská mise byla zároveň jakýmsi spouštěčem doposud nepoznaného výcviku taktického létání a účasti na prestižních a náročných kurzech ETAP (European Tactical Airlift Programme) ve Španělsku, Bulharsku či Portugalsku, kde se posádky transportních letadel učí zvládnout nejen plánování složitých misí, ale především taktické létání s přítomností hrozeb země-vzduch či vzduch-vzduch, složité výsadky personálu i nákladu na padácích, náročné taktické přibližovací a přistávací manévry na letištích s nezpevněným povrchem apod. To vše nakonec umožnilo realizovat i dvě ostré bojové mise v Mali, kde v průběhu dvou měsíčních rotací v letech 2021 a 2022 zajišťovaly české posádky s letouny C-295M zásobování předsunuté operační základny v regionu Ménaka, disponující pouze improvizovanou nezpevněnou dráhou. Při operacích z této prašné plochy samozřejmě hrozilo nebezpečí od povstaleckých skupin, vybavených manpady, a české posádky tak musely uplatňovat veškeré taktické postupy pro co největší eliminaci tohoto nebezpečí, včetně aktivace palubního systému vlastní ochrany DAS. Další problém kromě náročných klimatických podmínek a vysoké prašnosti představovalo i nebezpečí možného výskytu improvizovaných výbušných zařízení IED, neboť přistávací plochu nešlo pokaždé hlídat celých 24 hodin. Během působení v Mali zároveň došlo i ke dvěma výsadkům českých speciálních sil z velké výšky a jednalo se o historicky první bojový výsadek českých vojáků od skončení druhé světové války. K celému nasazení v africkém Mali se v budoucnu ještě vrátíme samostatným článkem.
Aktuálně šestice letounů CASA C-295M/MW stále tvoří páteř transportního letectva AČR a celá flotila doposud nalétala téměř 20.000 letových hodin. Vytížení letounů je skutečně enormní, neboť české Casy v současnosti zároveň suplují roli VIP bizjetů po vyřazených strojích Jak-40, což v součtu s téměř každodenními přepravními úkoly a nutností dlouhodobě vyčleňovat letoun a dvě posádky pro misi MFO na Sinaji bohužel vedlo k omezení výcviku taktického létání s využitím NVG a dalších specializovaných výsadkových úkolů. Pokud jde o spektrum výsadkových činností, tak české Casy mohly až donedávna shazovat pouze jednotlivé „balíky“ neboli nákladní padákové systémy o maximální hmotnosti 200 kg, nově však mají doplňky pro bezpečnou manipulaci s objemnějším nákladem a z paluby C-295M je tak možné shazovat palety až o hmotnosti 1000 kg. Především z komunity blízké výsadkovému vojsku se však stále ozývají stesky, že české letouny nejsou vybaveny pro běžné výsadky z velkých výšek, či že specializované shozy palet nejsou procvičovány více. Podobným „brečením“ bohužel někdo stále nevnímá realitu českého letectva a především rozsah plněných úkolů kbelské 242. transportní letky, pro kterou jde v celkovém součtu o zcela marginální spektrum plněných úkolů. V případě výškových seskoků samozřejmě technické řešení existuje, armáda se však doposud nerozhodla pro jeho pořízení a to až do vyřešení nákupu větších transportních strojů a specifikace jejich vybavení. České Casy jsou teď bohužel zaneprázdněny VIP lety a kromě běžných přepravních úkolů se využívají i na „dálkové“ lety, kde v podstatě suplují chybějící strategický transport. Mezi nejvzdálenější destinace českých C-295 tak patřily lety do Mongolska, Afghánistánu, na Island, Kapverdy či do Mali. Zlepšení situace lze očekávat až po plánované akvizici dvou středních transportních strojů a dvojice VIP bizjetů.
Do operace MFO (Multinational Force and Observers) přispívá české letectvo od listopadu 2013 i leteckou jednotkou s letounem CASA C-295M, který představuje pro MFO výraznou pomoc při zajištění přepravních potřeb, jako jsou rotace kontingentů, VIP přeprava a přesuny osob mezi severní a jižní základnou MFO, Káhirou či Tel Avivem, a to především v souvislosti se zhoršenou bezpečnostní situací, kdy jsou pozemní transporty považovány za vysoce rizikové. Dále zajišťuje přepravu vládních a styčných představitelů stran mírové smlouvy, částečně plní službu pátrání a záchrany SAR a leteckého MEDEVAC, plus provádí verifikační a pozorovací lety. Z bezpečnostních důvodů se Letecká jednotka CASA později přesunula ze severní základny El Gorah na jižní základnu Sharm v Šarm aš-Šajchu. (foto: MFO)
Vzhůru do Tripolisu
Protože bezpečnostní situace po vypuknutí bojů o mezinárodní letiště u Tripolisu od 13. července neustále gradovala, osazenstvo české ambasády se pomalu připravovalo na možné opuštění Libye. Ještě v úterý 29. července vydalo Ministerstvo zahraničních věcí oficiální a poměrně optimistické prohlášení, ve kterém konstatovalo, že evakuace zatím není nutná. Situace v Tripolisu však mezitím značně eskalovala a poslední kapkou, která přispěla k rozhodnutí o rychlé evakuaci všech českých občanů z velvyslanectví v libyjské metropoli, byla informace o tom, že Tunisko chystá uzavření hranice s Libyí. Zaměstnanci české ambasády tak měli nakonec pouhých 24 hodin na finální přípravu k evakuaci, naložení veškerého důležitého materiálu a osobních zavazadel, plus vyřízení všech potřebných povolení pro odlet vojenského speciálu z letiště Mitiga. Krizový štáb ministerstva na základě společné komunikace s velvyslancem Janem Vyčítalem a představiteli AČR rozhodl, že již není opravdu na co čekat a evakuační let se uskuteční dne 31. července 2014.
Ve čtvrtek ráno tak ze 24. základny dopravního letectva v Praze Kbelích startuje transportní letoun CASA C-295M ev. č. 0452, vyčleněný pro tuto speciální evakuační operaci. Protože ranní vzlety ze Kbel jsou vesměs realizovány z dráhy 06, tak aby startující letouny nerušily spící Pražany, je velice pravděpodobné, že osádka evakuačního stroje vzlétala taktéž východním směrem a krátce po vzletu pravou zatáčkou zamířila jižním kurzem přes Německo, Rakousko a Itálii do téměř 2.000 km vzdáleného Tripolisu. Výběr letounu ev. č. 0452 pro speciální operaci nebyl úplně náhodný, neboť právě tento stroj měl jakožto veterán mise MFO na Sinaji dlouhodobě instalovanou jednu z celkově dvou souprav systému vlastní ochrany DAS. Transportní Casa mělal pro evakuační misi nabitých všech 8 bloků výmetnic klamnými cíly FLARE a protože část letu probíhala nad vodami Středozemního moře, byl v nákladové kabině umístěn i rozměrný nafukovací člun pro případ nouzového přistání na vodní hladinu. Za řízením Casy seděla zkušená posádka 242. transportní a speciální letky pod velením mjr. D., který byl jedním z prvních přeškolených českých pilotů na stroje CASA a jenž pamatoval i službu na „Andulách“, na kterých nalétal přes dva tisíce hodin. V nákladovém prostoru se dvěma řadami sklopných plátěných sedaček zároveň sedělo několik operátorů prostějovské 601. skupiny speciálních sil generála Moravce (601. skss), jejichž úkolem bylo vytvoření bezpečného perimetru okolo letounu po přistání na letišti Mitiga a zarolování na stojánku před civilním terminálem.
V ranních hodinách zároveň vyrazila z objektu české ambasády evakuační kolona, tvořená třemi pancéřovanými vozidly Toyota Land Cruiser 200 plus dvěma dodávkami a zamířila nebezpečnými ulicemi Tripolisu po předem vybrané trase na letiště Mitiga. Cesta na letiště se naštěstí obešla bez jakéhokoliv incidentu na rozdíl od britských kolegů, kteří byli v úterý 29. července během přesunu na letiště napadeni rebely. Po necelých čtyřech hodinách letu se Casa již blížila k libyjskému pobřeží a posádka aktivovala systém vlastní ochrany DAS, který měl poskytnout ochranu pro případ použití přenosného protiletadlového raketového kompletu velmi krátkého dosahu ze strany rebelů. Ačkoliv přistání na základně Mitiga, drženého pod kontrolou misurátských milicí, bylo vyhodnoceno jako poměrně bezpečné, armáda nechtěla v žádném případě nic riskovat. Nebezpečí použití Manpads bylo skutečně reálné, neboť milice vyrabovaly vojenské sklady Kaddáfího armády a do rukou se jim dostala celá řada zbraňových systémů. Další nebezpečí představovala náhodná střelba z ručních zbraní na přistávající letoun z prostoru městské zástavby. Letiště Mitiga je prakticky obklopeno hustou bytovou zástavbou a nikdo nebyl schopen zaručit, že na přistávající letoun nebude vedena náhodná palba.
Po přistání na hlavní dráze 11/29 letiště Mitiga o délce 3.353 metrů Casa vyrolovala jednou ze spojovacích drah a zamířila na velkou stojánku před civilním terminálem, kde již čekalo osazenstvo české a švýcarské ambasády. Po zarolování na stojánku posádka Casy spouští zadní rampu a příslušníci 601. ssks vytvářejí pro jistotu okolo letounu obranný perimetr. Piloti nechávají v chodu jeden z motorů (bez otáčející se vrtule) a po bezpečnostní kontrole začíná nástup členů obou zastupitelských misí na palubu Casy. Zpět do ČR je zároveň převážen různý citlivý materiál, jako šifrovací přístroje, počítače a komunikační prostředky. Po naložení všeho potřebného posádka spouští druhý motor, operátoři 601. ssks se stahují do letounu a Casa ještě se zavírající se zadní rampou pojíždí ke vzletu z hlavní RWY. Letiště Mitiga opouští český vojenský speciál ve 12.00 hodin s celkem 21 civilními osobami na palubě a vzhledem k aktuálnímu stavu paliva a vezenému nákladu míří na 600 km vzdálené mezinárodní letiště u sicilského Palerma. Zde posádka doplňuje pohonné hmoty a následně se vydává na závěrečný přelet do ČR. Ve kbelích Casa přistává v podvečer okolo 19. hodiny a na zaměstnance švýcarské ambasády zde již čeká dvojice letounů švýcarského letectva (Cessna 560XL s reg. T-784 a Beech 1900D reg. T-729), které je mají odvézt domů. Po 12-ti hodinách se tak končí dramatická a v novodobých dějinách Vzdušných sil AČR bezprecedentní záchranná operace.
Pro kbelskou „dopravku“ šlo v podstatě o první takovou speciální akci v její historii, ačkoliv už za sebou měla různé lety na neklidný Balkán či do Iráku a Afghánistánu. Celá akce byla pochopitelně pro armádu obrovskou zkušeností, ze které následně čerpala v dalších letech, a dalo by se říci, že akce Tripolis v podstatě akcelerovala výcvik taktického létání s Casami u 242. letky. Evakuační mise zároveň ukázala na limity dvoumotorových strojů kategorie C-295/C-27/An-26. Ministerstvo zahraničí totiž požadovalo i přepravu trojice pancéřovaných vozů zpět do ČR, což však armáda pochopitelně nebyla schopna splnit. Teprve po téměř deseti letech od akce Tripolis a třiceti letech od vyřazení An-12 nyní ministerstvo konečně řeší akvizici středního transportního stroje, který by podobnou operací zvládl včetně naložení rozměrného a těžkého nákladu. Pokud se podaří tuto dlouhodobě odsouvanou záležitost uzavřít již letos, první letoun by se mohl v ČR objevit už v roce 2025.
Celý článek byl zpracován výhradně z volně dostupných a otevřených zdrojů, některé konkrétní aspekty mise jsou odhadem autora na základě veškerých jemu dostupných informací.
Generální štáb AČR zveřejnil jediný oficiální záběr z evakuační mise do libyjského Tripolisu, na kterém je CASA C-295M ev. č. 0452 krátce po přistání ve Kbelích. Na letounu jsou dobře patrné instalované senzory MAWS a LWS. V roce 2014 už byly původní zcela matné nátěry na českých Casách značně opotřebované a vyšisované od sluníčka, takže později při osmiletých revizích v Polsku byl na letouny aplikován už odolnější pololesklý nátěr. Tmavý kruh na podvozkové gondole je od samolepky se znakem mise MFO, která se musela vždy odstraňovat, pokud letoun nesloužil na Sinaji. Dnes už toto pravidlo rovněž neplatí. (foto: mjr. Jan Tuček, www.army.cz)
(úvodní ilustrační foto: Roman Vích, www.planes.cz)
(zdroj: článek „AČR zajistila evakuaci pracovníků českého a švýcarského velvyslanectví v Libyi“, autor plk. Jana Růžičková, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR, https://acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/acr-zajistila-evakuaci-pracovniku-ceskeho-a-svycarskeho-velvyslanectvi-v-libyi-100650/; článek „Česko zavřelo kvůli bojům ambasádu v Libyi, zaměstnance odvezla armáda“, autor Ivana Milenkovičová, https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ceska-republika-docasne-uzavrela-velvyslanectvi-v-libyjskem-tripolisu.A140731_191807_zahranicni_im; článek „Na odjezd z Libye jsme měli čtyřiadvacet hodin, říká český velvyslanec“, autor Milan Vodička, https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/cesky-velvyslanec-v-libyi-jan-vycital-v-rozhovoru-popisuje-evakuaci-z-tripolisu.A140807_132214_zahranicni_im; článek „Česká armáda evakuovala naši diplomatickou misi v Libyi“, https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1023505-ceska-armada-evakuovala-nasi-diplomatickou-misi-v-libyi; článek „Česko evakuovalo ambasádu v Libyi kvůli bojům milicí v Tripolisu“, https://www.natoaktual.cz/zpravy/armada-evakuvala-ceskou-ambasadu-v-libyi.A140801_074736_na_zpravy_m00; článek „C-295M – 10 let v českém letectvu“, autor Tomáš Soušek, Letectví+Kosmonautika č. 3/2020; článek „Taktické létání s Casou“, autor Tomáš Soušek, Ročenka Vzdušných sil AČR 2022; článek „C-295M nejen v nových barvách“, autor Tomáš Soušek, Ročenka Vzdušných sil AČR 2018; archív redakce czechairforce.com)
