AktualityAkviziceModernizaceTechnika

Armádní bojové drony budou létat z přerovského letiště

Ministerstvo obrany chce už v letošním roce realizovat nákup velkých víceúčelových dronů, které bude AČR využívat primárně k průzkumným účelům, zároveň však už budou disponovat schopností nést i protizemní výzbroj. Na celou akvizici je zatím předběžně vyčleněno 1,5 miliardy korun, přičemž k dodávkám bezpilotních systémů by mělo dojít v letech 2023 až 2027. Armáda rovněž v dostatečném předstihu rozhodla, že nové drony budou působit z bývalé 23. základny vrtulníkového letectva v Přerově-Bochoři.

Poslední konflikty v Náhorním Karabachu či na Ukrajině jasně ukazují na stále větší důležitost využití bezpilotních prostředků, a to jak pro průzkumné operace v reálném čase, tak v omezené míře i pro útočné mise za využití řízené protizemní munice. Potřebu zavést víceúčelový bezpilotní systém do výzbroje Armády ČR v rámci postupného budování schopností ISR (Intelligence Surveillance Reconnaissance) si ministerstvo obrany samozřejmě velice dobře uvědomuje a proto již v červnu 2018 oficiálně představilo v rámci strategických modernizačních projektů plán na pořízení takového systému v rámci vyzbrojovacího programu, pojmenovaného TUAS (Tactical Unmanned Air System).

V rámci tohoto programu měla být pořízena platforma váhové kategorie do 600 kg se schopností nesení průzkumných optoelektronických a radiolokačních senzorů, systémů elektronického boje, spojovacích systémů, včetně možností instalace zbraňových systémů. Zvažované bezpilotní systémy měly umožňovat vedení multisenzorického průzkumu při letu VFR (Visual Flight Rules) ve dne i v noci, s možností pokročilé detekce a rozpoznání cílů. Mezi další pokročilé funkce podobných bezpilotních systémů patří také 3D mapování povrchu pomocí radaru se syntetickou aperturou (SAR – Synthetic Aperture Radar) či indikace pohybujícího se cíle (GMTI – Ground Moving Target Indication). Samozřejmostí je pak možnost instalace sofistikovaných zbraňových systémů a přenos veškerých odrazových dat v reálném čase. Co se týče takticko-technických parametrů bezpilotní platformy, armáda počítala s operačním dosahem do 300 km, operační výškou letu 6 000 m, výdrží ve vzduchu více než 20 hodin a schopností samostatného vzletu a přistání na nezpevněných plochách. Posléze však AČR na základě řady doporučení specifikace mírně upravila a při stejných operačních schopnostech požadovala nově větší bezpilotní platformu s maximální  vzletovou hmotností až 1300 kilogramů, rozpětím křídel cca 15 m a výdrží ve vzduchu delší než 24 hodin.

Turecký dron Bayraktar TB2 je mediální hvězdou konfliktů v Náhorním Karabachu a nově i na Ukrajině, kde působí velmi efektivně v průzkumné i útočné roli. Z pohledu AČR však jde o prostředek s malým dosahem a nosností, který navíc využívá výhradně tureckou výzbroj. Zajímavostí je, že v mírové době Ukrajina „hangárovala“ své Bayraktary v klasických zodolněných úkrytech 2A/13, kam se vzhledem k rozpětí křídel vejde jen tak tak. (2x foto: Ukrainian Air Force)

 

Jak už bylo zmíněno v úvodu, nové armádní drony budou působit z bývalé základny vrtulníkového letectva v Přerově, kam by se měla přemístit jednotka víceúčelového bezpilotního prostředku z 533. prBS (533. prapor bezpilotních systémů „generálmajora in memoriam Josefa Dudy“), umístěného nyní v Prostějově. Důvody pro redislokaci jednotky na velké letiště v Bochoři jsou v podstatě dva.  Především jde o fakt, že v relativně malých prostějovských kasárnách začíná být plno, neboť své sídlo tu má kromě 533. prBS především 601. skupina speciálních sil a také 102. průzkumný prapor. Dalším důvodem je skutečnost, že v Prostějově je pouze travnatá VPD 12/30 o rozměru 1200 x 60 m. Armáda proto původně počítala s vybudování nové dráhy s asfaltovým povrchem, na které by mohly přistávat nejen transportní letouny CASA C-295,  ale i plánované TUAS s hmotností do 600 kg. Vzhledem k posledním vyjádřením a krokům ministerstva obrany však k realizaci tohoto záměru patrně nedojde a armáda přemístí jednotku víceúčelového bezpilotního prostředku 533. praporu do nedalekého Přerova.

Letiště v Bochoři má pro provoz bezpilotní platformy TUAS ideální parametry dráhových systémů (hlavní VPD 06/24 o rozměru 2500 x 60 m) či stojánek, a přestože je z minulosti proslavené svým ne zrovna přátelským postojem okolního obyvatelstva k provozu armádní techniky, vrtulové drony by neměly nijak podstatně obtěžovat obyvatele dotčených obcí. Samotné letiště  se původně mělo po kompletním přemístění všech vrtulníků do Náměšti nad Oslavou a faktickém zrušení 23. základny vrtulníkového letectva předat Olomouckému kraji a Ministerstvo průmyslu a obchodu zde plánovalo vybudovat strategickou průmyslovou zónu. I přes započatou demolici veškeré letištní infrastruktury nakonec z tohoto megalomanského projektu i pro nezájem investorů sešlo a letiště zůstalo v rukou obrany. O jeho smíšený provoz se nyní stará státní podnik LOM PRAHA.

Zajímavou otázkou je, jakou konkrétní část areálu chce armáda  pro provoz TUAS využívat. Přerovské letiště je totiž jedním z mála v ČR, jehož areál se rozprostírá z obou stran VPD. Bohužel plánované převedení letiště pod kraj a záměr na vybudování průmyslové zóny vedl k naprosto nesmyslné demolici veškerých zodolněných úkrytů na letišti, včetně unikátních velkých ÚLů typu 3/16, vybudovaných pouze v Přerově, Pardubicích a Brně-Tuřanech.  Armáda tak bude muset pro uskladnění a provoz TUAS postavit buď zcela novou infrastrukturu, nebo využít stávajících objektů, které zde ještě zbyly. Zatímco část východní stojánky a přilehlé prostory dnes využívají především soukromé subjekty, v okolí západní stojánky jsou vybudovány nové heliporty a tento prostor používá CLV pro vrtulníkový výcvik, respektive armáda při výsadkovém výcviku.

Jako nejpravděpodobnější se tak jeví využití areálu bývalých leteckých opraven (32. LOZ) ve směru k obci Henčlov, jehož součástí jsou dva velké hangáry a přilehlá stojánka sever, na které dříve stály odstavené letouny Su-22/25. Výše uvedené úvahy jsou však pouze spekulací autora a je nakonec možné, že se armáda rozhodne úplně jinak. Každopádně letiště Přerov zůstane podle vyjádření ministerstva obrany nadále ve správě státního podniku LOM PRAHA a česká armáda bude v tuto chvíli jedním z uživatelů. Ministryně obrany Jana Černochová zároveň oznámila, že na přerovském letišti by mělo ministerstvo obrany vybudovat zkušební polygon, který bude sloužit pro testování vojenských i civilních dronů.

Mediálně nejaktivnější je v českém prostoru bezpochyby izraelská společnost Elbit, která nabízí osvědčené drony Hermes 900. Ty má ve výzbroji celá řada států a v Evropě je používá například Švýcarsko. Je však otázkou, zda je pro Českou republiku ideální se stále více vázat na vojenské technologie židovského státu, jehož postoj vůči konfliktu na Ukrajině je silně pragmatický a v samotné ČR budí poněkud rozpaky. (foto: Elbit Systems, https://elbitsystems.com/)

 

Samotnou kapitolou je pak výběr konkrétní bezpilotní platformy, přičemž armáda může vybírat různé systémy z Izraele, Francie, Itálie či USA. Reálnou šanci uspět však mají pravděpodobně jen tři konkrétní bezpilotní prostředky. Jde především o drony Hermes 900 izraelské společnosti Elbit, která je na české mediální scéně jednoznačně nejaktivnější a obecně se jí dávají největší šance uspět. Zvažován je rovněž  bezpilotní systém Heron od státní iz­raelské zbrojovky IAI a černým koněm celé akvizice může být americký výrobce General Atomics se svým prostředkem MQ-1C Gray Eagle, což je pokračovatel v americké armádě používaného Predatora.

Každý z uvedených systémů představuje pro AČR kvalitní řešení a bude proto velice zajímavé sledovat, kdo nakonec kontrakt na dodávku taktického víceúčelového bezpilotního systému v ceně 1,5 miliardy Kč vyhraje. V první fázi armáda plánuje TUAS využít výhradně k průzkumným účelům a teprve v budoucnu pro ně chce nakoupit i protizemní výzbroj. Každopádně zkušenosti z posledních konfliktů jasně ukazují na potřebnost podobného vybavení, jež zatím v AČR naprosto absentuje.

Podrobné technické představení všech zvažovaných variant je publikováno v článku „Taktický bezpilotní systém pro armádu ČR“ od Tomáše Souška, publikovaného v časopisu Letectví+Kosmonautika 1/2022.

Zajímavým řešením pro AČR může být americký prostředek MQ-1C Grey Eagle, který je evolucí dnes již legendárního bezpilotního stroje MQ-1 Predator. Jde o osvědčený design, který navíc používá výzbroj, jež bude v nejbližší době zavedena u AČR pro bitevní vrtulníky AH-1Z Viper. Co může Grey Eagle diskvalifikovat je vyšší pořizovací cena, větší rozměry a vzletová hmotnost v rozmezí až 1600-2000 kg, což je přes požadované limity armády. (foto: General Atomics, https://www.ga.com/)


 

 

(úvodní ilustrační foto: General Atomics, https://www.ga.com)

(zdroj: článek „Armáda rozjíždí nákup dronů na plné obrátky“, autor Oldřich Danda, Právo, https://www.novinky.cz/domaci/clanek/armada-rozjizdi-nakup-dronu-na-plne-obratky-40393882; článek „Bojové drony budou létat z Přerova“, autor Oldřich Danda, Právo, https://www.novinky.cz/domaci/clanek/bojove-drony-budou-letat-z-prerova-40393987; článek „Taktický bezpilotní systém pro armádu ČR“, autor Tomáš Soušek, Letectví+Kosmonautika 1/2022)