Deset let české letecké jednotky CASA v misi MFO na Sinaji
Když v listopadu 2013 zahájila svou činnost první letecká jednotka CASA jako součást mírové mise MFO na Sinaji, pro příslušníky kbelské 242. transportní letky šlo o vůbec první nasazení v zahraniční operaci, které přineslo české dopravce neocenitelné zkušenosti. Dnes, po deseti letech permanentního nasazení na prašném a horkém Sinajském poloostrově, se této mise účastní již pětadvacátá rotace, která bude s letounem C-295M zabezpečovat úkoly i v průběhu roku 2024.
Multinational Force and Observers, neboli zkráceně MFO, je mezinárodní organizace sídlící v Římě, odpovědná za kontrolu dodržování bezpečnostních podmínek mírové dohody z roku 1979 mezi Egyptem a Izraelem. Organizace oficiálně vznikla už v srpnu 1981, přičemž svou činnost zahájila v dubnu 1982, kdy Izrael fakticky vrátil území Sinajského poloostrova Egyptu. Hlavním cílem organizace a její mise na Sinaji je dohlížet na dodržování bezpečnostních podmínek mírové dohody. Mezi hlavní úkoly příslušníků MFO tak patří provoz kontrolních a propouštěcích míst, hlídková a pozorovatelská činnost podél hranic obou zemí, provádění rekognoskačních hlídek na hranicích, ověřování dodržování podmínek mírové dohody a zajišťování volného průjezdu Tiranskou úžinou a přístupu do Akabského zálivu.
Česká republika se angažuje v rámci MFO od listopadu 2009, kdy AČR do struktur mise poprvé vyslala trojici štábních důstojníků, působících v rámci velitelství MFO na tzv. severní základně v El Gorah. Organizace MFO tehdy vyjádřila zájem na rozšíření účasti českých příslušníků v misi na Sinaji a v červnu 2013 byla Česká republika vedením MFO oficiálně dotázána, zda by byla ochotna poskytnout letoun CASA C-295M pro zabezpečení letecké přepravy v operačním prostoru mise. Letouny CASA dle sdělení MFO zcela odpovídaly potřebám mise a jejich využití považovalo vedení organizace ze optimální řešení.
Leteckou podporu MFO totiž až dosud poskytovaly Spojené státy s letouny C-23B Sherpa, které měly ukončit své operační nasazení na Sinaji počátkem října 2013. Důvodem byl záměr ukončit provoz tohoto typu po dvacetileté službě u vojskového letectva americké gardy a definitivně jej vyřadit z výzbroje americké armády koncem roku 2013. Pro MFO tedy bylo důležité co nejdříve nalézt vhodné a dlouhodobé řešení náhrady letadel C-23B, které měly dočasně jako nouzové řešení zastoupit americké letouny Beech C-12A Huron, které však potřebám mise plně nevyhovovaly.
Z těchto důvodů a především kvůli zachování hodnověrnosti a kredibility České republiky na mezinárodní scéně následně česká politická reprezentace rozhodla o vyslání letounu CASA C-295M s obslužným personálem v počtu do 13 osob na Sinajský poloostrov s prvotním mandátem působení od 1. listopadu 2013 do 31. prosince 2014. Intenzivnější zapojení ČR do mise MFO mělo zároveň dlouhodobější pozitivní dopad na naše bilaterální vztahy k Egyptu a Izraeli. Z širšího pohledu pak šlo o období, ve kterém se Vzdušné síly AČR zapojily po několika letech útlumu do celé řady zahraničních operací, které byly především ve znamení účasti taktického letectva s Gripeny v misích Baltic Air Policing 2009 a 2012, zatímco vrtulníkové letectvo s Mi-171ŠM prošlo v rámci Task Force Hippo během let 2010-11 náročným nasazením v Afghánistánu.
Přepravní úkoly v misi MFO původně zabezpečoval americký letoun C-23B Sherpa s výrazně nižší přepravní kapacitou do 20 míst pro cestující, kterému nikdo neřekl jinak než „krabice“. Přeprava účastníků mise byla tehdy primárně zabezpečena autobusy, což mimo jiné znamenalo pro přepravované vojáky až 12 hodin nepohodlí v balistické vestě. S příchodem letounu CASA C-295M se vše změnilo a přepravní kapacita jednoho letu vzrostla na trojnásobek, přičemž samotná doba letu mezi severní a jižní základnou se pohybuje pouze okolo jedné hodiny. (foto: U.S. Army National Guard photo by Staff Sgt. Jim Greenhill)
Vůbec první mise letounu C-295M na Sinajském poloostrově byla zahájena 4. listopadu 2013 a prvním velitelem nově vytvořené letecké jednotky CASA se stal podplukovník Milan Laniak. Letecká jednotka zabezpečuje přepravu osob a materiálu mezi oběma základnami MFO v El Gorah a Šarm aš-Šajch, Káhirou a Tel Avivem, přepravu vládních a styčných představitelů stran mírové smlouvy, službu pátrání a záchrany SAR (Search and Rescue) a letecký odsun raněných a nemocných MEDEVAC (Medical Evacuation). Dále provádí specifické verifikační lety COU (Civilian Observers Unit) nad celým Sinajským poloostrovem, kdy míroví pozorovatelé dohlížejí z paluby letounu na dodržování úmluv mírové smlouvy mezi Egyptskou arabskou republikou a Izraelem. Tyto verifikační lety se uskutečňují v malé přízemní výšce od 150 do 300 metrů, což klade vysoké nároky na navigaci či orientaci v prostoru a jde nejčastěji o mise v trvání pěti hodin kontinuálního letu.
Pro českou dopravku šlo o první operační nasazení Casy v zahraniční misi, která byla specifická v mnoha ohledech a situacích, se kterými se česká dopravka doposud ještě nesetkala. Šlo především o typické africké podnebí, projevující se rychlou proměnlivostí počasí s výrazným snížením dohlednosti, zvířený písek nebo písečné bouře. Hned v průběhu první rotace zastihla příslušníky letecké jednotky silná písečná bouře a i mnohatunovou Casu bylo nutné bleskově ukotvit k zemi kotvícími lany, utěsnit veškeré otvory a prosklení pilotní kabiny zakrýt ochrannou fólií. V oblasti sinajského poloostrova je pro piloty výzvou i létání v extrémních vedrech, kdy teploty mohou dosahovat běžně až pětačtyřiceti stupňů a hustota vzduchu docela zásadně mění výkony letounu, čili je nutné neustále propočítávat užitečné zatížení apod.
Kbelské posádky letounů C-295M se musely při letech nad Sinajským poloostrovem vypořádat s úplně jiným prostředím, než jaké panuje v Evropě. Šlo například o nedostatek charakteristických orientačních bodů, minimální hustotu infrastruktury, rozsáhlé neobydlené oblasti, absenci řek a vodních ploch, kde vše splývá do hnědo-hnědé krajiny. Později, s rostoucími zkušenostmi, však české posádky získaly přeci jenom jistý cit a vnímání pro jakékoliv orientační body, a mohou tak hrdě nosit nášivku českého kontingentu „Desert Lion“. Každopádně létání nad jednotvárnou krajinou je mimořádně vyčerpávající, navíc v některých dnech musel český letoun absolvovat běžně dvě až tři mise za den. (foto: MFO)
Česká letecká jednotka měla zpočátku na Sinaji svou domovskou základnu v El Gorah, v tzv. severním kempu, kde byla ubytována a ze kterého také působila. Z bezpečnostních důvodů se však později přesunula na jižní základnu v Šarm aš-Šajch, kde působí doposud. Ačkoliv je mise MFO chápána jako mírová, v žádném případě to neznamená, že příslušníkům MFO nehrozí žádné nebezpečí. Na Sinajském poloostrově se totiž v posledních letech výrazně zhoršila bezpečnostní situace kvůli činnosti radikálních islamistů a přívrženců tzv. islamistické milice Sinajská provincie, která původně nesla název Ansar Bajt al-Makdis. Konflikt vedený militantními islamistickými skupinami trvá na Sinaji v podstatě od roku 2011, kdy došlo ke svržení dlouholetého egyptského prezidenta Husního Mubaraka. Islamisté působící převážně na severovýchodě Sinajského poloostrova u hranice s Izraelem uskutečňují teroristické útoky jak na ozbrojené složky Egypta, tak na civilisty.
V září 2015 dokonce dvě nástražná výbušná zařízení explodovala nedaleko severní základny El Gorah a zranila několik příslušníků mise. Každopádně ani tyto ozbrojené střety mezi egyptskou armádou a islamistickými militanty, nebo aktuálně probíhající operace izraelské armády v pásmu Gazy, operace české Casy nad Sinajským poloostrovem nezastavily. Protože jde vskutku o nebezpečnou oblast, je nutné v řadě případů dokonce uplatňovat zásady taktického létání. Casy nad Sinají pochopitelně létají s instalovaným a aktivovaným systémem vlastní ochrany DAS, který by měl v případě vystřelení samonaváděcí protiletadlové řízené střely z tzv. MANPADS (Man-portable air-defense system) iniciovat protiopatření v podobě odpalu klamných cílů FLARE. Ostatně, v lednu 2014 došlo jen několik desítek kilometrů severně od základny El Gorah k sestřelení vrtulníku egyptské armády. Samozřejmostí pak je vybavení každého člena posádky speciálním materiálem, používaným na taktické lety v krizových oblastech, včetně osobní zbraně.
Při údržbě Casy v podmínkách mise MFO se projevila věc, kterou už příslušníci Vzdušných sil AČR znali z nasazení letounů JAS-39 či L-159 v jižních oblastech Evropy, od Španělska po Turecko. Teplé a suché počasí vyhovuje avionickým systémům moderních letadel mnohem více než vlhké, chladné a mrazivé počasí v České republice. Na druhou stranu, extrémně vysoká prašnost na Sinaji klade zvýšené nároky na čištění a promazání jednotlivých součástí stroje ve spojení s větší periodicitou kontrol. Asi největším rozdílem oproti běžné údržbě C-295M na kbelské základně je vnitřní proplachování motorů, které se na Sinaji musí dělat téměř každý měsíc. (foto: MFO)
Po deseti letech intenzivního a nepřetržitého nasazení letecké jednotky CASA na Sinaji je určitě možné bilancovat. Celkově v misi MFO české Casy nalétaly okolo 5.500 hodin, což představuje přes 4.000 letů, při kterých bylo přepraveno více než 82.000 cestujících a zhruba 2.000 tun materiálu. Zároveň je jasné, že se v průběhu desetiletého působení nad Sinajským poloostrovem příslušníci jednotky museli vypořádat s celou řadou problémů. Asi největší se týkají údržby samotných letounů v drsných podmínkách, kdy pozemní personál musí přizpůsobit svou práci místním povětrnostním podmínkám a provádět i typ údržby, který v domácím prostředí není potřeba. V praxi to znamená, že je nutné například každých 50 hodin proplachovat kompresor motoru destilovanou vodou, což je činnost, která se v podmínkách ČR vůbec nedělá. Častější kontroly kvůli vyššímu opotřebení vyžaduje i podvozek či vrtule.
Dlouhodobé lety v nízké letové hladině, které při verifikačních letech probíhají často s otevřenou rampou, pak mnohem více namáhají konstrukci, než při běžném létáni doma. Intenzivní nasazeni si zároveň vyžádalo i jedno menší poškození Casy, když v únoru 2019 došlo při vytahování letounu z hangáru na základně v Šarm aš Šajchu ke kontaktu náběžné hrany pravého křídla s nedostatečně otevřenými vraty hangáru. Asi nejtěžším okamžikem však byla smrt příslušnice 24. základny dopravního letectva, rotmistryně Michaely Tiché, která tragicky zahynula během plnění úkolů 17. letecké jednotky CASA v rámci 8. úkolového uskupení AČR MFO Sinaj při havárii amerického vrtulníku UH-60A+ Black Hawk. Michaela Tichá byla bohužel první českou vojákyní a příslušnicí Vzdušných sil AČR, která zahynula na zahraniční misi.
Zároveň je potřeba si přiznat, že po deseti letech je nasazení na Sinaji, kterého se všichni příslušníci 242. letky či štábu 24. základny dopravního letectva účastnili již několikrát, určitou rutinou a možná i pověstnou koulí na noze, kvůli které není možné další navyšování operačních schopností posádek letounů CASA C-295 v taktickém létání. Kbelské Casy jsou v současné době mimořádně vytížené běžnými přepravními lety a na specifický výcvik, jako jsou operace z nezpevněných povrchů, noční lety s NVG, specializované výsadky nákladu na paletách či další méně časté úkoly již nezbývá kapacita nejen letounů, ale i posádek. Zde je potřeba si uvědomit, že mise MFO neodčerpává v každý okamžik jen dvě kompletní posádky, pozemní personál a jeden letoun C-295M. V případě jakékoliv závady, kterou nelze na místě do 72 hodin opravit, totiž musí ČR přistavit druhý náhradní stroj, který je potřeba mít neustále k dispozici. Situace by se měla zlepšit jak po akvizici dvou středních transportních strojů Embraer C-390, tak po možném obstarání vládních bizjetů. Každopádně české Casy budeme nad Sinají vídat i nadále.
Po deseti letech permanentního nasazení letecké jednotky CASA na Sinaji se posádky kbelských C-295M mohou pochlubit celkovým náletem 5.500 hodin, což představuje přes 4.000 letů, při kterých bylo přepraveno více než 82.000 cestujících a zhruba 2.000 tun materiálu. Rotace každé jednotky probíhá po pěti měsících, během kterých Casa obvykle nalétá více než 200 hodin. Mnohem důležitější než počet nalétaných hodin či množství přepravených cestujících je však vysoký kredit, který si příslušníci letecké jednotky CASA vysloužili za těch deset let svého nasazení v misi MFO. (foto: MFO)
(úvodní foto: MFO)
(zdroje: článek „Cit pro orientační body“, autor Vladimír Marek, A-Report 5/2014; Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v misi MFO (Multinational Force and Observers) na Sinajském poloostrově v letech 2013 až 2014; Zóna ČT24: Čeští vojáci působí na Sinaji už dekádu. Práci s letouny CASA ovlivňuje pouštní vedro i písek, https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/zona-ct24-cesti-vojaci-pusobi-na-sinaji-uz-dekadu-praci-s-letouny-casa-ovlivnuje-poustni-vedro-i-344255; článek „Armádní Casa měla nehodu, škoda šla přes milion. Voják si nevšiml dveří hangáru“, https://zpravy.aktualne.cz/domaci/armadni-casa-mela-nehodu-skoda-sla-pres-milion-vojak-si-nevs/r~2ee364f69b3911eea9eeac1f6b220ee8/)
