STEADFAST NOON 2023 – cvičná „jaderná válka“ u břehů Sardinie
Už více než deset let organizuje Aliance v měsíci říjnu jedno ze svých nejdůležitějších a také nejostřeji sledovaných leteckých cvičení s názvem Steadfast Noon, které je zaměřené na procvičení postupů při manipulaci a použití speciální jaderné letecké munice. Tato výcviková aktivita probíhá každý rok v jiné lokalitě a kromě stálých členů, zapojených do aliančního programu „Nuclear Sharing“ s letouny tzv. dvojího určení, se do něj v posledních letech zapojují i letectva s konvenčními stroji na podporu těchto operací. Letošní ročník Steadfast Noon 2023 se tentokrát uskutečnil na italské základně Aviano a do letových operací nad Tyrhénským mořem u břehů Sardinie se zapojili i čeští stíhači na Gripenech.
„Nuclear Sharing“ pro Evropu
Jaderný odstrašující prvek NATO byl založen již v roce 1949 jako bezprostřední reakce na hrozbu tehdejšího Sovětského svazu, který měl po skončení druhé světové války drtivou převahu dostupné vojenské síly v Evropě, a mohl se kdykoliv uchýlit k přímé vojenské konfrontaci se státy západní Evropy. Z tohoto důvodu se USA nejprve snažily připravit své jaderné síly na domácím území tak, aby odradily Sovětský svaz od podobného zámyslu a zahájení konvenční války v Evropě. Tato strategie však byla počátkem 50. let považována za zcela nedostatečnou a USA proto nakonec rozmístily jaderné zbraně přímo v západní Evropě. Vůbec první „speciální“ munice dorazila do Spojeného království a Západního Německa v září 1954 a byla určena výhradně pro použití americkými ozbrojenými silami.
Protože se hrozba konfrontace se Sovětským svazem a státy východního bloku spíše stupňovala, došlo v prosinci 1957 k první dohodě o sdílení jaderných kapacit USA s aliančními spojenci. Rozhodnutí sdílet jaderné kapacity spočívalo především ve schopnosti evropských spojenců použít jaderné zbraně, skladované v západní Evropě. Tato speciální výzbroj však zůstala i nadále výhradně pod kontrolou USA a jejich předání spojencům v NATO se mohlo uskutečnit pouze na příkaz prezidenta USA, zatímco použití podléhalo striktním válečným plánům a postupům, řízených velitelstvím SACEUR (Supreme Allied Commander Europe).
Po skončení studené války NATO kompletně revidovalo svou jadernou doktrínu, výrazně snížilo počet a typy předsunutých strategických či taktických jaderných zbraní, a v letech 1991 až 2014 postupně snižovalo jejich roli a význam v obraně NATO. V podstatě se dá říci, že na základě Strategické koncepce z roku 1991 považovala Aliance jejich použití v evropském prostoru prakticky za nereálné a zahájila tak dlouhodobý proces snižování počtu a typů jaderných zbraní, určených k předsunuté obraně Aliance, který v poslední době tvoří pouze a výhradně taktické letecké jaderné pumy. Až teprve Strategický koncept NATO z roku 2010, který odráží hluboké rozdíly v trajektorii a směřování Ruska, jenž následně umocnila ruská anexe Krymu v roce 2014, opětovně akceleroval obnovení operačních schopností a výcviku v použití speciální jaderné munice v zemích Aliance.
Samotný projekt sdílení jaderných zbraní Nuclear Sharing je koncept v politice jaderného odstrašování NATO, který umožňuje některým členským zemím bez vlastních jaderných zbraní podílet se na plánování a rozhodování o použití této munice. V rámci sdílení jaderných kapacit provádějí zúčastněné země konzultace a přijímají společná rozhodnutí o „politice“ použití jaderných zbraní, udržují technické vybavení a veškerou potřebnou infrastrukturu pro skladování této munice na svém území a disponují letouny tzv. dvojího určení (DCA – Dual Capable Aircrafts), potřebnými k jejich reálnému použití. V současné době je do projektu Nuclear Sharing zapojeno pět evropských států – Belgie, Německo, Itálie, Holandsko a Turecko. Řecko z tohoto projektu odstoupilo v roce 2001, na druhou stranu velké ambice o přistoupení k tomuto aliančnímu programu má v posledních letech naopak Polsko.
Zapojení dalších států do celého konceptu odstrašení mimo okruh společenství „Nuclear Sharing“ umožňuje tzv. program SNOWCAT (Support Nuclear Operations With Conventional Air Tactics), což je podpora jaderných operací s konvenčními vzdušnými silami a jde zjednodušeně řečeno například o doprovod a zabezpečení ochrany letových formací útočných strojů v průběhu jaderné mise. Kromě „starých“ aliančních členů jsou do něj začleněny pouze dvě letectva bývalého východního bloku, a to vzdušné síly Polska a České Republiky. Zapojení obou států do podobného typu operací svědčí o značné důvěře Aliance ve schopnosti vzdušných sil obou států. Polskému letectvu se podařilo do programu SNOWCAT integrovat o něco dříve a jeho letouny F-16 hostovaly již na Steadfast Noon 2014 v italském Ghedi, zatímco české letectvo se poprvé zapojilo do tohoto programu během Steadfast Noon 2017 v belgickém Kleine Brogelu.
Program sdílení jaderných kapacit a vybavení některých evropských členů Aliance letouny tzv. dvojího určení zároveň není potřeba nijak démonizovat už jen z prostého důvodu, že v dobách vrcholící studené války podobnými prostředky disponovalo i tehdejší Československo a v podstatě celý východní blok. V bývalém letectvu ČSLA byl pro operace se speciální jadernou municí vyčleněn 28. sbolp v Čáslavi s letouny MiG-23BN, jehož vybraný personál procházel čas od času praktickým školením, třeba na základně v Mukačevu. Na území ČSSR bylo dále umístěno sovětské letectvo Střední skupiny vojsk, které mělo pro podobné účely vyčleněné hned dva útvary. Konkrétně šlo o 1. letku 236. stíhacího-bombardovacího pluku z Hradčan s letouny MiG-27K a dále 2. letku 114 . stíhacího pluku z Milovic s Migy 23M. Jižně od letiště v Milovicích, v lokalitě Na Vinici, byl zároveň v druhé polovině 80. let minulého století vybudován specializovaný muniční sklad typu Granit pro uložení letecké jaderné munice, odkud měla být v případě potřeby distribuována ruským a československým leteckým útvarům.
Vyhrazené prostory letošního cvičení Steadfast Noon 2023 s navazujícími letovými koridory z letišť v Avianu, Ghedy, Amendole, Gioia del Colle a Trapani. (zdroj: Desk Aeronautico)
Steadfast Noon v nové geopolitické situaci
V současné době Aliance informuje o detailech a lokalitě cvičení těsně před jeho začátkem. Důvody pro takový postup jsou zcela zřejmé a v této věci je potřeba si uvědomit, že pro některé státy jde stále o citlivou vnitropolitickou záležitost, kterou zneužívají různá dezinformační média či „pseudomírová“ hnutí, které tradičně protestují u leteckých „jaderných“ základen především v Německu a Itálii. U řady z těchto hnutí zároveň panuje podezření, že jsou ve skutečnosti sponzorované přes různé subjekty ruskými zpravodajskými službami v rámci hybridního boje proti západu.
Podobné protesty zároveň nejsou v západní Evropě ničím novým a už v únoru 1999 se například stovka protijaderných aktivistů pokusila násilím vniknout do prostoru belgické letecké základny Kleine-Brogel. Zde chtěli demonstranti provést „občanskou kontrolu“ a podařilo se jim prostříhat drátěný plot vnějšího perimetru základny. Přitom však došlo k incidentu s ostrahou základny a dva „míroví inspektoři“ byli pokousáni psy ostrahy. Vážně zraněn byl i poslanec vlámského parlamentu Johan Malcorps, kterému se pes zakousl do nohy a poslanec musel být převezen do nemocnice.
Aliance tentokrát zveřejnila poměrně velké množství záběrů ze základny Aviano, které zachycují starty amerických a holandských letounů F-16 k letovým misím cvičení Steadfast Noon nad Tyrhénským mořem. Pro 312. letku nizozemského královského letectva z Volkelu, která používala při jaderných misích volací znak „ALLIEN“, jde zřejmě o poslední účast na tomto cvičení se starými „ef šestnáctkami“, neboť už v příštím roce ji čeká zahájení přeškolení na nové F-35A. Jak zároveň ukazují zveřejněné fotografie, Vipery létaly v kompletní konfiguraci pro jadernou misi včetně rušících aparatur AN/ALQ-131, dva křídelní pylony pro zavěšení jaderných pum B61-4 jsou však pochopitelně prázdné. (foto: Cristian Schrik, Mediacentrum Defensie a 1st Class Zachary Jakel, USAFE)
O letošním ročníku Steadfast Noon 2023 a jeho operačním prostoru proto Aliance informovala poprvé až v půlce října. Samotné cvičení se uskutečnilo v termínu od pondělí 16. do čtvrtka 26. října 2023 pod velením vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) generála Christophera G. Cavoliho a jeho středobodem se stala především ikonická základna Aviano v severní Itálii, která disponuje potřebnou infrastrukturou včetně specializovaných úkrytů letecké techniky PAS (Protective Aircraft Shelters) s muničními trezory WS3 (Weapons Storage and Security System) a technologiemi pro dlouhodobé skladování a nakládání se speciální municí. Podle vyjádření generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga se do Steadfast Noon 2023 zapojilo na 60 letounů ze 13 aliančních zemí a cvičení nemělo žádnou souvislost s aktuálním světovým děním – tedy válkou na Ukrajině, nebo napětím na Blízkém východě. Představitelé Aliance zároveň zdůrazňovali, že scénář cvičení není namířen proti žádné konkrétní zemi a letouny zapojené do cvičení operují ve vzdálenosti nejméně 1000 kilometrů od ruského území.
Hlavním cílem Steadfast Noon je procvičení postupů při manipulaci s jadernou leteckou municí B61-4, uloženou ve specializovaných podzemních zásobnících, a její postup navěšení na letouny včetně aktivace, tak aby pozemní personál získal příslušnou certifikaci, která je naprosto nezbytným předpokladem pro manipulaci s podobným typem munice. Při pozemním výcviku se zároveň používá výhradně cvičná munice. V rámci Steadfast Noon se však neprocvičují jen tyto potřebné dovednosti, ale cvičící týmy jsou podrobeny řadě zátěžových zkoušek, kdy se musejí vypořádat s celou řadou vzniklých situací. Aliance si samozřejmě moc dobře uvědomuje, že vojenská letiště, na kterých jsou skladovány jaderné zbraně, budou v případě zostření mezinárodní situace vystaveny možnosti jakéhokoliv typu útoku. Letos vůbec poprvé byl proto procvičován i scénář zaměřený na ochranu letecké základny před údery malých bezpilotních prostředků, což dozajista vychází z jejich masivního a úspěšného nasazení na Ukrajině.
Aviano je ikonickou základnou amerického letectva v podhůří Karnských Alp u města Pordenone v severovýchodní části Itálie, která hrála klíčovou roli během celého konfliktu ve státech bývalé Jugoslávie a následně pak v roce 2011 během úderů proti Libyi. Samotné letiště je pod administrativní kontrolou italského letectva a v současné době je zde dislokován 31. Fighter Wing s dvěma letkami strojů F-16CM/DM (510th FS „Buzzards“ a 555th FS „Triple Nickel“) plus 56. Rescue Squadron s vrtulníky HH-60G Pave Hawk. Série záběrů pochází z letové mise cvičení Steadfast Noon, uskutečněné ve středu 18. října. (foto: 1st Class Zachary Jakel, USAFE)
Cvičení samozřejmě zahrnuje i praktické letové mise, pro které bylo určeno celkem 5 letových dnů a hlavním operačním prostorem komplexních misí COMAO se stalo Tyrhénské moře u východního pobřeží Sardinie. Zde se nacházely vyhrazené prostory cvičení a zároveň sem vedly koridory z letišť v Avianu, Ghedy, Amendole, Gioia del Colle a Trapani,, odkud létala další technika, zapojená do celého cvičení.
I když Aliance nikdy nesděluje přesné počty a typy nasazené techniky, z běžně dostupných veřejných informací a vyjádření jednotlivých států lze odvodit, že z Aviana operovaly jak domácí stroje F-16CD od 31. Wingu (volačky SABRE a VENOM), tak čtveřice amerických F-15E od 48. Wingu z britského Lakenheathu (volačka RAGE), čtyři německá Tornada od TLG33 z Büchelu (volačka GHOST) a deset holandských F-16AM od 312. letky z Volkelu (volačka ALLIEN). Ze základny v Ghedy se do cvičení zapojila trojice belgických F-16AM (volačka CONAN) a pravděpodobně i domácí italská Tornáda 6. Stormo.
Z jihoitalské základny Gioia del Colle se do cvičení Steadfast Noon zapojil jak řecký kontingent 336. letky z Araxosu s trojicí F-16C/D Block 52+ Advanced, tak příslušníci 211. taktické letky z Čáslavi s pěticí Gripenů. Český kontingent využil předchozího cvičení NATO Tiger Meet právě v Gioia del Colle a svůj pobyt v Itálii si prodloužil o další dva týdny. Řecko sice není od roku 2001 ve společenství Nuclear Sharing, jeho aktivity však i nadále podporuje svými letouny. (foto: 211. taktická letka)
V rámci programu SNOWCAT se s konvenčními letouny letos připojilo jak polské letectvo s trojicí F-16C od 10. ELT z Lasku, jenž létaly z Aviána, tak české letectvo s pěticí Gripenů (volačky OCEAN a LION), které využilo předchozí účasti 211. letky na Tiger Meetu a do misí Steadfast Noon létalo z jihoitalského Gioia del Colle společně s trojicí řeckých F-16C od 336. letky. Letové operace nad Tyrhénským mořem dále zabezpečovalo velké množství tankerů (KC-135R, A330MRTT, KC-767), letoun včasné výstrahy AWACS a platforma radioelektronického boje Gulfstream E.550 CAEW italského letectva. Jednotlivé letové mise Steadfast Noon jsou pochopitelně realizovány bez jakékoliv ostré či cvičné speciální munice a celý výcvik je zaměřen na schopnost zformování velkých skupin letadel, doplnění paliva ve vzduchu a přesné načasování jednotlivých fází operace, zakončené finální imitací odhozu pum v přesně dané letové obálce.
Screeny ADSB nám dávají pouze hrubou představu o celém rozsahu cvičení Steadfast Noon, neboť většina účastníků měla v operačním prostoru pochopitelně vypnuté odpovídače s civilním módem. Každopádně nad Tyrhénským mořem působilo velké množství tankerů, jako italský KC-767 (volačka BREUS), americké KC-135R (volačka LARGER) či A330MRTT mnohonárodní letky MMF, a u pobřeží Sicílie létal na orbitě letoun včasné výstrahy Awacs (volačka NATO). Z bojových strojů je vidět přilétající formace CONAN s belgickými F-16 či ALLIEN s holandskými Vipery, dále německá Tornáda jako GHOST či Strike Eagly se skrytou volačkou RAGE, nebo české Gripeny formace OCEAN u Sardinie a LION u Neapole. (zdroj: Hans Kristensen, @nukestrat)
Asi největším „highlitem“ letošního cvičení bylo zapojení amerického strategického bombardéru B-52H do jedné z misí nad Tyrhénským mořem. Už ve středu 23. října odstartovala ze základny Barksdale AFB v Louisianě trojice Stratofortressů s volacími znaky „STORM 01-03“, které se měly vydat na transatlantický přelet s podporou několika tankerů. Ještě nad americkým kontinentem se však od formace oddělil „STORM 01“, který se musel kvůli závadě vrátit zpět na svou domovskou základnu. Přímo do cvičení Steadfast Noon se ve čtvrtek 24. října prokazatelně zapojila posádka bombardéru „STORM 02“, pro kterou šlo o neuvěřitelně dlouhou misi, trvající přes 27 hodin!!
Jestli letošní ročník Steadfast Noon něčím překvapil, tak určitě nebývale velkou mediální informovaností ze strany Aliance. Jde o velikou změnu oproti dřívějšku, kdy Aliance tento typ výcviku úzkostlivě tajila, nebo jej kamuflovala výcvikovými aktivitami typu X- Servicing exercise apod. Vysvětlení nového mediálního přístupu je však nasnadě. Ačkoliv je celé cvičení v posledních letech vedeno proti fiktivnímu protivníkovi se „schopnostmi Ruska“, tak po nedávných bezprecedentních výhrůžkách představitelů ruské státní moci, kteří evropským státům veřejně vyhrožovali použitím jaderných zbraní v souvislosti s válkou na Ukrajině, chtěla Aliance dát jasnou odpověď na podobné agresivní chování. Bohužel jde zároveň o jediný slovník, kterému současné vedení v Kremlu moc dobře rozumí.
Cvičení typu Steadfast Noon a jaderné odstrašení proto zůstanou i nadále důležitým nástrojem Aliance proti jakékoliv případné agresi či vydírání. Celý program Nuclear Sharing zároveň projde v následujících letech výraznou modernizací v souvislosti s přezbrojením řady evropských uživatelů na moderní stroje páté generace F-35, navíc americké letectvo chce v rámci širokého programu modernizace svého jaderného arzenálu zavést úplně novou řadu taktických jaderných pum B61-12, u kterých lze nastavit sílu exploze v závislosti na povaze cíle.
Posádky bombardérů 20. Bomber Squadron při briefingu před náročnou transatlantickou misí, během které se v úterý 24. října zapojily do jednoho ze scénářů cvičení Steadfast Noon. Vzhledem k délce celého letu, který v případě bombardéru „STORM 02“ dosáhl neuvěřitelných 27,5 hodin, je předletová příprava spojená s podrobnou analýzou povětrnostních podmínek v průběhu celého letu mimořádně důležitá. (foto: Airman 1st Class Nia Jacobs a Airman 1st Class Lillian Miller, 2nd Bomb Wing Public Affairs)
(úvodní ilustrační foto: 2nd Bomb Wing Public Affairs)
(zdroj: článek „Nuclear Deterrence 101 – What Finland Needs to Know on the Occasion of Joining NATO“, autor William Alberque, https://www.maanpuolustus-lehti.fi/nuclear-deterrence-101/; článek Συμμετοχή των Ενόπλων Δυνάμεων στην Πολυεθνική Αεροπορική Άσκηση «STEADFAST NOON 2023», https://geetha.mil.gr/symmetochi-ton-enoplon-dynameon-stin-polyethniki-aeroporiki-askisi-steadfast-noon-2023/; článek „België neemt met drie F-16’s deel aan nucleaire oefening NAVO-luchtmachten, https://www.hln.be/binnenland/belgie-neemt-met-drie-f-16-s-deel-aan-nucleaire-oefening-navo-luchtmachten~a14259cb/; článek „Manöver «Steadfast Noon»: Die Nato spielt das Atomkriegsszenario durch“, autor Daniel Steinvorth, https://www.nzz.ch/international/manoever-steadfast-noon-die-nato-spielt-das-atomkriegsszenario-durch-ld.1762171; článek „Esercitazione NATO Steadfast Noon 2023“, https://magichefrecce.com/2023/10/; článek „NATO holds long-planned annual nuclear exercise“, https://www.nato.int/cps/en/natohq/news_219443.htm; archív redakce czechairforce.com)
(aktualizace: 6. 11. 2023)
