Návrat divokých koní 2026 – rekordní třetí transport převaláků do Kazachstánu
Projekt pražské Zoo „Návrat divokých koní“ pokračuje i v letošním roce a do rezervace Altyn Dala ve středním Kazachstánu se tak minulý týden podařilo dovézt celkem osm ohrožených koní Převalského. Jde zároveň o rekordní počet „převaláků“ přepravených od začátku působení v Kazachstánu v roce 2024. Přitom plánování letošního transportu bylo mnohem náročnější než v předchozích letech a to především z důvodu stále probíhající rekonstrukce letiště v Arkalyku, což si vynutilo zvolit alternativní místo přistání v Kostanaji. Situaci navíc ovlivnila rovněž kapacita Armády ČR, která mohla v uvedeném termínu poskytnout pouze jeden transportní letoun CASA C-295M.
Letos uplynulo 15 let od začátku projektu Návrat divokých koní. V minulosti pražská Zoo transportovala koně Převalského do západního Mongolska, od roku 2024 projekt pokračuje v Kazachstánu a zároveň se připravuje Návrat divokých koní do východního Mongolska, k němuž však reálně nedojde dříve než v roce 2029. Transporty probíhají ve spolupráci s Armádou České republiky, která na akci poskytuje transportní letouny CASA C-295M. Ty jsou doposud jedinou platformou ve Vzdušných silách AČR, disponující zadní sklopnou rampou a schopné pojmout rozměrnější náklad. Transporty koní Převalského do jejich středoasijské pravlasti probíhají typicky v červnu a koně jsou přepravováni ve speciálních transportních boxech na nejbližší možnou přistávací plochu, odkud následně pokračují na korbách nákladních automobilů až na místo určení.
Původně byl kůň Převalského rozšířen na ohromné ploše stepí Střední Asie, včetně Kazachstánu, kam se plánuje během pěti let přepravit zhruba 40 koní Převalského jako základ reintrodukované populace. Myšlenka na návrat převaláků do stepí Kazachstánu byla zvažována mnoho let, k jejímu reálnému naplnění však došlo až po podpisu memoranda o spolupráci na návratu koní Převalského do Kazachstánu v dubnu 2023. Pro realizaci tohoto záměru byla vybrána oblast Altyn Dala (Zlatá step) ve středním Kazachstánu, což je úživná step o ploše 7 000 km2 bez domácích zvířat, s dostatkem vody a vhodným profilem terénu. Výhodou byla také již existující základní infrastruktura v oblasti Zlaté stepi a zdejšího reintrodukčního centra Alibi.
Do západního Mongolska bylo mezi lety 2011 až 2019 přepraveno z ČR celkem 34 koní, kteří zde našli svůj nový domov v chráněné oblasti Velká Gobi B. Během transportu „převaláků“ do Mongolska se využívalo převážně polní letiště v Bulganu, což je vnitrostátní letiště v provincii Khovd na západě Mongolska, které je otevřené jen sezónně a disponuje nezpevněnou dráhou o rozměru 1.800 m × 40 m, jejíž povrch tvoří uválcovaný štěrk. Za tři roky se transportní letouny AČR možná do Mongolska vrátí, tentokrát však do východní části země. (foto: Tomáš Adamec, Oliver Le Que a Václav Šilha, Zoo Praha)
První ze série pěti plánovaných transportů proběhl začátkem června 2024 a stejně jako v případě transportů do Mongolska se na něm podílely Vzdušné síly Armády České republiky. Tentokrát ovšem šlo o zdvojenou akci – jedna CASA C-295M se třemi koňmi na palubě odlétala z letiště Praha-Kbely, druhá se čtyřmi koňmi vyrážela z Berlína. Po přistání v kazašském Arkalyku bylo všech sedm koní nákladními auty převezeno do reintrodukčního centra Alibi. Téměř rok se tam aklimatizovali na budoucí život ve Zlaté stepi a v červnu 2025 byli vypuštěni do volné přírody, aby vytvořili základ nové populace v zemi svých předků. V červnu 2025 se zároveň uskutečnil druhý transport do Kazachstánu, opět zdvojený. Šest klisen s jedním hřebcem tentokrát putovalo z letiště Praha-Kbely a z maďarského Debrecínu, a to opět na palubě letounů CASA C-295M. Po přistání v Arkalyku čekala oba transportní týmy společná osmihodinová cesta složitým terénem do reintrodukční stanice Alibi, kde byli koně úspěšně vypuštěni do aklimatizačních ohrad.
Návrat divokých koní 2026
Plánování letošního transportu se ukázalo jako náročnější než v předchozích letech především kvůli tomu, že nebylo možné využít původní přistávací plochu na opuštěném letišti v Arkalyku. To je de facto mimo provoz od roku 1992 a v posledních letech se odtud uskutečňují pouze občasné zdravotnické lety, neboť letištní infrastruktura byla v průběhu let zcela zničena. Z tohoto důvodu kazašská strana rozhodla o rekonstrukci celého letiště. Projekt se realizuje přímo na pokyn hlavy státu Kasyma-Žomarta Tokajeva a má strategický význam pro rozvoj jižních okresů regionu. Letiště v Arkalyku se má stát nejen důležitým dopravním uzlem, ale také moderním zařízením se zcela novým civilním terminálem, řídící věží a další potřebnou infrastrukturou.
Kvůli rozsáhlé rekonstrukci letiště v Arkalyku musel být letošní transport plánován na letiště v Kostanaji. (foto: https://alau.kz/)
Rekonstrukce se dotkla i asfaltové vzletové a přistávací dráhy 08/26 o rozměrech 2500 x 45 metrů, která byla rovněž ve špatném stavu a čeká ji frézování a položení nové 10 cm vyrovnávací vrstvy. Finanční prostředky jsou také vyčleněny na nákup leteckého radionavigačního a meteorologického vybavení. Práce na rekonstrukci zatím probíhají podle plánu a jejich dokončení se předpokládá v červenci letošního roku s tím, že do konce roku dojde k obnovení civilních letů. Uzavření Arkalyku, jenž má ideální polohu pro pozemní transport do Zlaté stepi, tak vedlo k nutnosti zvolit alternativu v podobě mezinárodního letiště v Kostanaji. To již české posádky transportních letounů CASA velmi dobře znají, neboť při předchozích letech do Arkalyku bylo letiště v Kostanaji s dráhou 14/32 o rozměrech 2814 x 45 metrů využíváno pro doplnění paliva při návratu zpět do ČR.
Letošní transport začínal klasickou nakládkou koní v Chovné a aklimatizační stanici Zoo Praha v Dolním Dobřejově a jejich cestou s policejním doprovodem na 24. základnu dopravního letectva Praha-Kbely. Zde byly transportní bedny s koňmi přeloženy do armádního letounu CASA C-295M „0455“, který byl kvůli vysokým teplotám nasunut před nakládkou do jednoho z hangárů a jeho vnitřní prostory navíc chladila externí klimatizační jednotka. Po vytlačení na provozní plochu a spuštění obou motorů CASA zarolovala na práh RWY 06 kbelského letiště a po vzletu se vydala na 15-ti hodinový let se dvěma plánovanými mezipřistáními – v tureckém Istanbulu a v ázerbájdžánském Baku. Aby se v transportních bednách převaláci nepřehřáli, klesá během letu teplota v letadle i ke třinácti stupňům Celsia. Dvojice záběrů je pak z nakládky druhého transportu na letišti v Berlíně, kdy již panovaly přijatelnější teploty. (foto: Oliver Le Que, Petr Hamerník a Petr Jan Juračka, Zoo Praha)
Rekonstrukce letiště v Arkalyku však nebyla jediným problémem, s nímž se musela pražská Zoo letos vypořádat. Situaci v plánování ovlivnila také kapacita Armády ČR, která nakonec v požadovaném termínu mohla poskytnout pouze jeden transportní letoun CASA C-295 z celé flotily, čítající dohromady šest letounů. Důvodem aktuální omezené dostupnosti letounů CASA jsou plánované osmileté revize, zahájené v prosinci 2024 v polském opravárenském středisku PZL Varšava, které u každého letounu zaberou cca 12 měsíců. Nedlouho před letošním transportem koní odlétl do opravárenského střediska ve Varšavě už v pořadí třetí letoun C-295M, čímž došlo k situaci, že na revizi je současně hned dvojice letounů. Pokud k tomu připočteme Casu, která je permanentně nasazená v misi MFO na Sinaji, je zřejmé že AČR v uvedené době disponovala v teoretické rovině pouhou trojicí dostupných letounů. Jeden stroj tedy vyčlenila pro Návrat koní 2026, další letoun měl plánované jiné přepravní úkoly včetně víkendových seskoků výsadkářů na Aviatické airshow v Hradci Králové a zbývající stroj byl na běžné údržbě.
Šlo tedy v součtu o zcela výjimečnou situaci a proto vedení pražské Zoo získalo definitivní potvrzení letošního Návratu divokých koní až v druhé polovině dubna. Samotný převoz koní byl zahájen v neděli 31. května, kdy transportní CASA C-295M „0455“ letící s volacím znakem CEF653 přepravila z kbelského letiště do kazašského Kostanaje první čtveřici koňů. Hřebci Amadeus, Claudius, Victor a Willi ze Zoo Praha přečkali 15-ti hodinový let do Kazachstánu v pořádku a následný 11-ti hodinový pozemní transport na korbách nákladních vozů je dopravil z Kostanaje do státní rezervace Altyn Dala, kde byli těsně před osmou večerní vypuštěni do aklimatizačních ohrad. Posádka české Casy následně ve dnech 2. až 3. června uskutečnila přelet zpět do ČR.
Armádní CASA C-295M „0455“ roluje na letišti v Kostanaji dle pokynů místního personálu na přidělenou stojánku. Zde jsou bedny s koňmi nejprve přesunuty na korbu menších vozů a následně přeloženy pomocí hydraulické ruky na větší nákladní vozy Kamaz. Tento proces se letos podařilo zvládnout za neuvěřitelných 50 minut. Vzhledem k nemožnosti přistát na letišti v Arkalyku, jež se v minulých letech využívalo pro jeho výhodnější polohu vzhledem k cílové destinaci, byl letošní pozemní transport do státní rezervace Altyn Dala (Zlatá step) zhruba o tři hodiny delší. (foto: Jiří Bálek a Petr Jan Juračka, Zoo Praha)
Druhá část transportu, vypravovaná z Berlína, vezla naopak 4 klisny a začala v čtvrtek 4. června, kdy CASA C-295M „0455“ s volacím znakem CEF654 odstartovala ve 12:30 středoevropského času z berlínského letiště. I tento transport čekala dvě mezipřistání kvůli doplnění paliva a výměně posádky v Istanbulu a v Baku. Britské klisny Shara a Togs byly několikrát během letu nervózní a musely dostat léky na uklidnění. Německá Bela s Theresou naopak transport zvládly bravurně. Po 15 hodinách přistály v Kostanaji, kde byly bedny se vzácným nákladem přeloženy na nákladní vozy. Cesta do reintrodukčního centra Alibi trvala zhruba 10 hodin a oproti pondělnímu převozu hřebců byl pozemní transport klisen tentokrát doprovázen slabým deštěm a teplotou nepřesahující 18 stupňů Celsia. Zastávky na napájení či chlazení koní tak nebylo nutné konat tak často.
Letošní transport koní Převalského do Kazachstánu má několik „nej“. Kbelská dopravka přepravila nejvyšší počet hřebců v historii Zoo Praha, cesta z letiště trvala kvůli nemožnosti přistát v Arkalyku nejdéle, ale současně třeba vykládku koní na letišti se díky perfektní sehranosti českého i kazašského týmu podařilo zvládnout naopak v nejkratším čase, který projekt pamatuje. Zoo Praha hodlá v projektu Návrat divokých koní do Kazachstánu pokračovat i v příštích dvou letech. Na místě chce založit životaschopnou populaci s ohledem na různorodost genofondu jednotlivých zvířat. Poté má v plánu soustředit se na reintrodukci koně Převalského na východ Mongolska, do tzv. Údolí klášterů.
Po více než třicetihodinové náročné cestě vzduchem a po zemi vybíhají první divocí koně do Zlaté stepi. Jako každý nově příchozí převalák si bude i osm letošních nováčků zvykat na stepní podmínky v aklimatizačních ohradách. Ty mají desítky hektarů a výzkumníci v nich budou koně pozorovat nejméně deset měsíců. Důležité je, aby koně přežili drsnou středoasijskou zimu v dobré kondici, neboť teploty zde padají až k minus 40 stupňům. Na vypuštěné klisny z druhého letošního transportu se spolu s kurátorkou kopytníků Zoo Praha Bárou Dobiášovou přišel podívat i pan Beránek – ikonický plyšák, kterého na tuto misi vyslala 24. základna dopravního letectva Praha-Kbely. (foto: Oliver Le Que, Jiří Bálek a Petr Jan Juračka, Zoo Praha)
Plánovaný transport do Údolí klášterů
Záměr reintrodukovat koně Převalského na východ Mongolska existuje již celá desetiletí a touto myšlenkou se pracovníci Zoo Praha společně s mongolskými kolegy začali vážně zabývat v roce 2019. Celý projekt, jenž by měl přispět k posílení dlouhodobé udržitelnosti volně žijící populace divokých koní v Mongolsku a který má přímo podporu mongolského Ministerstva životního prostředí a klimatické změny, je koordinován Zoo Praha a podílejí se na něm odborné instituce, zejména univerzity obou zemí.
Na základě metod dálkového průzkumu Země analyzujících satelitní data a konkrétních terénních výzkumů na východě Mongolska byla jako nejvhodnější lokalita pro reintrodukci koní Převalského vybrána oblast Údolí klášterů. Území o ploše 1700 km2 se z velké části nachází uvnitř Přísně chráněné oblasti Nömrög, která leží v nejvýchodnějším cípu Mongolska. Stepi jsou zde úživnější než na západě Mongolska a přecházejí v lesostep, což koním poskytne více útočišť před nepřízní počasí. V létě loňského roku již došlo k vyměření budov reintrodukčního centra a určení polohy aklimatizačních ohrad, jež vzniknou na pozemcích Národního parku Nömrög. Původní předpoklad by zahájit výstavbu už na jaře 2026 a transport prvních koní o dva roky později, tento plán již bohužel není reálný.
Pohled na Údolí klášterů a místo s jurtami a kontejnerem, kde měla už na jaře 2026 začít stavba reintrodukčního a aklimatizačního centra pro koně Převalského. Po změnách ve vedení pražské Zoo však nabral celý projekt minimálně roční zpoždění. (foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha)
Cílem návštěvy východního Mongolska v létě 2025 bylo také vytipování vhodných míst pro přistání transportních letounů AČR. V úvahu přicházejí v podstatě pouze dvě varianty. První a patrně nejreálnější je využití letiště Čojbalsan. Veřejné vnitrostátní letiště se nachází asi 15 km východně od města Čojbalsan v okrese Dornod a jde o bývalou základnu sovětského letectva v Mongolsku. V letech 1968-1990 zde byl dislokován 43. stíhací-bombardovací letecký pluk, který ve druhé polovině osmdesátých let používal letouny Su-17M3. Útvar se nacházel v podřízenosti 29. stíhací-bombardovací letecké divize s velitelstvím v Čojbalsanu, pod níž spadal i 266. stíhací-bombardovací letecký pluk v mongolském Nalajchu, vyzbrojený letouny MiG-27K. Letiště v Čojbalsanu tak představuje klasickou sovětskou frontovou základnu, disponující betonovou dráhou 12/30 s rozměry 2 600 m x 40 m a trojicí rozptylů se zodolněnými úkryty pro leteckou techniku. Nová budova terminálu pro cestující byla dokončena v roce 2001 a v témže roce letiště odbavilo 9.726 cestujících, což byl šestý největší počet cestujících mezi vnitrostátními letišti Mongolska.
Letiště v Čojbalsanu využívalo v letech 1968 až 1990 sovětské letectvo v Mongolsku. Po celou dobu zde byl dislokován 43. stíhací-bombardovací pluk, který zpočátku používal letouny MiG-17, následně se přezbrojil na Su-7 a posléze zařadil do výzbroje rodinu strojů Su-17. Zobrazený snímek je však z jiného mongolského letiště v Nalajchu a zachycuje odlet Migu-27K od 266. apib pojmenovaného „Mongolskij Arat“ zpět do SSSR. (foto: https://www.sergiev.ru)
Určitou nevýhodou letiště v Čojbalsanu je jeho vzdálenost od Údolí klášterů, která by si vynutila dlouhotrvající pozemní přesun koní. Z tohoto důvodu pražská Zoo hledá vhodnější alternativu a tou je plocha u města Chalchgol. Jde o oblast, která je českému čtenáři určitě povědomá kvůli známé bitvě u Chalchyn-golu v předvečer druhé světové války, kde se japonská císařská armáda pokusila obsadit část území Mongolské lidové republiky. Tvrdé boje probíhaly ve dnech 11. května až 16. září 1939 v okolí řeky Chalchyn-gol a sovětsko-mongolská vojska při nich nakonec Japonce porazila. Přestože v okolí města Chalchgol není oficiálně žádné vnitrostátní letiště, jižně od města se nachází ohrazená travnatá plocha s rozměry 1300 x 150 metrů, která byla údajně v minulosti občasně využívána k přistání letounů kategorie An-2.
České posádky transportních letounů CASA C-295 běžně provádějí v rámci příprav na specializované kurzy ETAP-C výcvik v přistání na nezpevněnou travnatou plochu čáslavského letiště se zdejší paralelní travnatou RWY 12/30 o rozměrech 1309 x 40 m. V případě letů do Mongolska a přistání s nákladem a větší zásobou paliva by však bylo záhodno mít z bezpečnostních důvodů dráhu o něco delší. Podle detailního průzkumu ze srpna 2025 pracovníky Zoo Praha by po určitých úpravách bylo možné plochu u města Chalchgol prodloužit až na 2.500 metrů. Je však otázkou, zda něco podobného mongolská strana bude chtít realizovat. Obrovskou výhodou plochy je však vzdálenost pouhých 80 km od Údolí klášterů. Každopádně finální slovo s výběrem lokality pro přistání transportních letounů AČR bude mít až 24. základna dopravního letectva Praha-Kbely, která má zmiňovaný transport realizovat. Projekt na východě Mongolska je navíc aktuálně sice ve fázi příprav, kvůli nedávným změnám ve vedení pražské Zoo je však minimálně o rok zpožděn a první lety na východ Mongolska se plánují nejdříve na rok 2029.
Zvažované lokality pro přistání transportních letounů AČR pro plánovaný Návrat divokých koní do východního Mongolska – vlevo bývalá sovětská základna v Čojbalsanu, vpravo polní travnaté letiště u města Chalchgol, vyznačené červeně. (foto: Seznam.cz a Google Maps)
(úvodní ilustrační foto: Petr Hamerník, Zoo Praha)
(Zdroj: Návrat divokých koní – Kazachstán, https://www.zoopraha.cz/navrat-divokych-koni/kun-prevalskeho/14985-navrat-divokych-koni-kazachstan; Návrat divokých koní – východ Mongolska, https://www.zoopraha.cz/navrat-divokych-koni/kun-prevalskeho/14126-navrat-divokych-koni-vychod-mongolska; Čtyři hřebci koně Převalského úspěšně vypuštěni ve Zlaté stepi, https://www.zoopraha.cz/navrat-divokych-koni/2026/16200-ctyri-hrebci-kone-prevalskeho-uspesne-vypusteni-ve-zlate-stepi; Čtyři další převaláci se zabydlují v Kazachstánu. Letošní transport je rekordní, https://www.zoopraha.cz/navrat-divokych-koni/2026/16201-ctyri-dalsi-prevalaci-se-zabydluji-v-kazachstanu-letosni-transport-je-rekordni; archív redakce czechairforce.com)
Vážení čtenáři, pokud chcete podpořit naši tvorbu a další fungování webových stránek CZECHAIRFORCE.COM jakýmkoliv finančním darem, je možné tak učinit na účet č. 2003478690 / 2010 u Fio Banky. Ať už se rozhodnete pro byť i symbolickou výši příspěvku, budeme velmi vděční a moc děkujeme! Veškerý obsah webu zůstává i nadále zcela zdarma.
