Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 7.část 1.díl

14. 10. 202415. 10. 2024 Radim Špalek 618 Views Suchoj Su-24

Část sedmá – první díl / DRACARYS

V sedmé části se zaměříme na aktuální taktickou údernou sílu PSU, kterou představují „draci“ ze 7. BrTA „Petro Franko“, jejichž domácí základna Starokostiantyniv v Chmelnycké oblasti se stala jedním z prioritních cílů ruského úderu během prvních hodin invaze na Ukrajinu. Důvodem pro takovou „pozornost“ byl fakt, že zdejší 7. brigáda taktického letectva provozovala jako jediná jednotka PSU všechny zbylé taktické bombardovací a průzkumné letouny Su-24M/MR. V prvním dílu sedmé části si popíšeme historii jednotky, zbarvení používaných letounů a začátek bojů od roku 2014 až po konec března 2022.

Díky včasnému počátečnímu vyvedení letuschopné techniky zpod prvotního ruského úderu a jejímu rozmístění na záložní letiště, mohly posádky 7. BrTA prokázat svou připravenost a od prvního dne podnikaly přímé útoky na invazní jednotky postupující do nitra Ukrajiny hlavně směrem na Kyjev. Nezanedbatelná je například jejich účast na bojích o letiště Hostomel, kde i nálety Su-24M s pomocí padákem brzděných pum nakonec donutily agresora odvolat jeho záměr provést na letišti výsadek posil z transportních Il-76MD. Za cenné úspěchy však jednotka zaplatila i nemalou daň v podobě sestřelených strojů a ztracených příslušníků, kteří se nevrátili ze svých posledních bojových letů. Až mnohem později, v roce 2023, se role obrátily a zbylí „draci“ můžou od té doby vracet agresorovi smrtící údery díky integraci přesných a účinných střel s plochou dráhou letu západní provenience Storm Shadow/SCALP EG, jež se bez nadsázky staly ruským postrachem, byť ne úplným „gamechangerem“, zejména kvůli omezenému počtu kusů, kterými PSU disponují. Při jejich použití, a zároveň lehkém přivření očních víček, je možné si představit bájný příkaz „Dracarys“…. *1.

Su-24 na Ukrajině

S rozpadem Sovětského svazu, na konci roku 1991, zůstalo na Ukrajině celkem 283 letounů Su-24 všech verzí, které byly rozděleny mezi deset jednotek nově vzniklých Vzdušných sil Ukrajiny (PSU), jenž se zase staly jednou ze součástí nově zformovaných Ozbrojených sil Ukrajiny (ZSU).

Sedm bombardovacích pluků (BAP) bylo dislokováno následovně: 7. BAP ve Starokostiantynivu, 29. BAP v Berďansku, 69. BAP v Ovruči, 230. BAP v Čerljanech, 727. BAP v Kanatove, 806. BAP v Lucku a 947. BAP v Dubnu. Dále to to byly dva průzkumné letecké pluky se Su-24MR: 48. OGRAP v Kolomyji a 511. ORAP na základně Bujalyk. Poslední jednotkou pak byl 118. samostatný letecký pluk REB se Su-24MP v Čortkivu.

Z výše uvedených 283 letounů bylo 119 strojů nejmodernější a nejhodnotnější bombardovací verze Su-24M, dalších 122 starších letounů Su-24 (z nichž cca 62 bylo používáno již pouze k výcviku), 35 průzkumných Su-24MR a 7 Su-24MP upravených pro vedení REB. Stav celé flotily se průběžně snižoval, takže začátkem roku 2000 zůstaly ve službě již jen stroje Su-24M/MR, které se v roce 2005 dostaly do stavu poslední a jediné jednotky PSU, která Su-24 nadále používala – 7. BrTA ve Starokostiantynivu.

Vlevo znak 7. BrTA, který obsahuje znak města Starokostiantyniv (nahoře), čestný název “Petra Franka” a motto: „Efektivita, přesnost, spolehlivost“. Vpravo nášivka obsahující motiv draka, který používá 1. bombardovací letka, 7. BrTA. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Vznik přímého předchůdce 7. brigády taktické letectva můžeme vysledovat až do časů SSSR, konkrétně do roku 1951, kdy byl na základně Starokonstantinov (dnes ukrajinsky – Starokostiantyniv) ustaven 7. BAP (bombardovací letecký pluk), který zpočátku létal na dvoumotorových Il-28. V roce 1974, kdy byly Il-28 již za zenitem své minulé slávy a značně zastaralé, získal pluk na přechodné období typ Jak-28. Od roku 1977 se pak přezbrojil na první Su-24, které od roku 1984 postupně nahrazovala modernizovaná verze Su-24M. 7. BAP byl přitom první jednotkou v podřízenosti 32. BAD (bombardovací letecké divize) a 24. taktické letecké armády, která dostávala právě nové Su-24M. V roce 1992 byl pluk zařazen do stavu PSU a v roce 2003 byl transformován na 7. brigádu taktického letectva. Ta přešla v letech 2005-06 na plně profesionální obsazení bez vojáků základní služby jako vůbec první jednotka PSU. V říjnu 2005 se k brigádě připojila bývalá 32. samostatná průzkumná letka z Kolomyji se svými Su-24MR, která u 7. BrTA zůstala nadále zachována jako její průzkumná letka, jenž se přidala ke dvěma dosavadním bombardovacím letkám. Dne 28. března 2008 obdržela jednotka čestný název „Petro Franko“ podle tvůrce letectva ukrajinské haličské armády, které krátce existovalo v letech 1918-1919. Brigáda je také označována jako „jednotka A2502“ nebo „jednotka V2806“ – což je mírový, respektive válečný poštovní kód jednotky. V roce 2012 obdržela 7. BrTA čtyři cvičné letouny L-39 Albatros pro výcvik pilotů a kondiční lety, přičemž od následujícího roku je přímo podřízena velení PSU.

Su-24M „bílá 66“ (s/n 0715336, rok výroby 1984) ze stavu 1. bombardovací letky, 7. BrTA je dobrou ukázkou předválečného standardního světle šedého zbarvení na horních plochách a bílého ze spodní strany trupu, křídel a VOP, které pocházelo ještě z éry SSSR. Na nasávacím kanálu vzduchu do motoru je znak 1. bombardovací letky v jednom z více provedení – černý drak s červenými doplňky, ale bez žluto-modrých křídel, které jsou použity třeba na Su-24M „bílá 04“ (viz titulní foto). Pod trupem je Suchoj vybaven vícenásobnými závěsníky pro klasické „železné“ pumy MBD3-U6-68. S jejich pomocí je možno podvěsit až 38 ks pum o hmotnosti 100 kg nebo 30 ks pum o hmotnosti 250 kg (např. trhavé FAB-250M-54). Případně samostatně až 11 ks pum o hmotnosti 500 kg. Teoreticky je možné navěsit i trojici pum o hmotnosti 1 500 kg. V každém případě jde o platformu, která má v PSU nejvyšší nosnost výzbroje – až 8 000 kg. (Foto archiv autora via The Military Watch – Sergej Smolencev)

2014 – V zóně ATO na Donbasu

V roce 2014 se 7. BrTA aktivně zapojila do bouřlivého konfliktu na Donbasu ve východní části Ukrajiny (Doněcká a Luhanská oblast), kdy ruský prezident Vladimír Putin skutečně zahájil svoji agresi proti Ukrajině a za pomoci hybridních akcí „neoznačených zelených mužíčků“ nejprve obsadil Krym a později podporoval separatistické bojůvky v Luhaňské a Doněcké oblasti nejen dodávkami zbraní, ale později, aby zabránil jejich porážce Ukrajinskou armádou (ZSU), také nasazením regulérních jednotek VSRF do přímých bojů na Ukrajině. Od května 2014 se do bojových operací zapojila i 7. BrTA, zpočátku se čtyřmi průzkumnými Su-24MR, které operovaly střídavě ze základen Myrhorod, Kanatove, Čuhujiv, Mykolaiv- Kulbakino a měly za úkol provádět průzkum v oblastech bojů. Postupně, jak se dařilo pozemnímu personálu zprovozňovat další stroje, začaly být používány i bombardovací Su-24M, které útočily na pozemní cíle s pomocí pum a neřízených raket.

Brzy se však ukázalo, že operace PSU na Donbasu nebudou žádnou „procházkou růžovým sadem“, protože separatisté byli z Ruska hojně saturováni nejen různými druhy MANPADS, ale později i PLRK jako 9K35 Strela-10 (SA-13 Gopher), 96K6 Pancir-S1 (SA-22 Greyhound) nebo 9K37 Buk (SA-11 Gadfly), který se nechvalně proslavil zásahem proti civilnímu letu MH17 operovaného Malaysia Airlines dne 17. července 2014 z letiště Amsterdam-Schiphol do Kuala Lumpur. Cesta Boeingu B-777-2H6/ER registrace 9M-MRD, letícího na hladině FL330, byla zastavena cca v 13:20 hod. UTC explozí rakety právě z tohoto PLRK poblíž města Torez v Doněcké oblasti ovládané separatisty, což stálo život celkem 298 nevinných pasažérů a členů posádky. Ještě před tímto osudovým zásahem, se dostala do problémů nad Donbasem 1. července 2014 kolem 17:00 hod. i posádka 7. BrTA letící na Su-24MR „žlutá 11“ ve složení pilot pplk. Jevhen Bulacyk a navigátor mjr. Oleksandr Trošin. Na průzkumném letu ve výšce 100 m u Semenivky poblíž Slavjansku bylo podle jejich slov proti Suchoji vypáleno hned několik MANPADS (pravděpodobně typu Igla nebo starších Strela-2), z nichž tři se podařilo oklamat pomocí vystřelených „flér“, ale čtvrtá si našla cestu až k letadlu a explodovala v jeho zadní levé části. Poškodila přitom levý motor, který následně vysadil, palivový systém, SOP a vyrvala velkou díru v kořeni levé VOP. Navzdory úniku paliva se ukrajinská posádka rozhodla vrátit až na 330 km vzdálené letiště v Myrhorodu. Již při přiblížení k zdejší domácí základně 831. BrTA, vyzbrojené stroji Su-27, se vznítil poškozený levý motor, ale hasicí systém letounu si s nastalým požárem naštěstí poradil a umožnil posádce bezpečné přistání, po kterém byla pohonná jednotka dohašena pěnou zalarmované pozemní hasičské jednotky. Pplk. Jevhen Bulacyk a mjr. Oleksandr Trošin byli za tuto akci vyznamenáni řádem „Za odvahu 3. stupně“. Pplk. Bulacyk následně v roce 2018 nastoupil do funkce velitele 7. BrTA, v které je i v současnosti již v hodnosti plukovníka, přestože mezitím velel jednotce minimálně ještě jeden pilot*2. Zbývá dodat, že plk. Bulacyk je nyní také jedním z nejzkušenějších ukrajinských aktivních pilotů 1. třídy na typu Su-24, s náletem více než 1 500 hodin. Mjr. Trošin odešel do zálohy, ale je možné, že se do služby vrátil po začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022.

Po tomto zásahu omezily PSU své průzkumné lety v malých výškách, protože již 6. června 2014 přišly po zásahu MANPADS a An-30B „žlutá 80“, přičemž z osmičlenné posádky se zachránilo pouze 5 osob. Přesunuly své operace nad hranici 5 000 m, ale 14. července byl na takové misi v oblasti Donbasu a zóny ATO zasažen An-26 letící ve výšce 6 500 m, pravděpodobně již za použití PLRK 9K37 Buk. Tentokrát z osmi letců na palubě byli dva zabiti, dva zajati separatisty a pouze čtyři se dostali v pořádku zpět. Další takové akce proto byly na ukrajinské straně v podstatě zastaveny pro neúměrné riziko. Přesto o tři dny déle následovala ze strany ruských separatistů záměna vojenského letounu za civilní s tragickými následky pro let MH17 Malaysia Airlines.

Su-24MR “žlutá 11” (s/n 0415304, rok výroby 1984) během letové akce ještě v “mírové” době před 24. únorem 2022 míří na krátký cvičný let, protože pod křídly chybí obvyklé 3000 l přídavné palivové nádrže PTB-3000. Na středovém podtrupovém závěsníku nese “emerka” průzkumný kontejner SRS-14 “Tangaž” používaný pro mise ELINT. Žraločí tlama na přídí je pak dobrým rozpoznávacím znakem ukrajinských Su-24MR, které ještě neprošly GO. (Foto Sergej Smolencev)

Su-24MR „žlutá 11“ v podobě z května 2024 na stojánce neupřesněného letiště na Ukrajině (pozadí je záměrně rozmazáno z důvodu OPSEC), stále v tmavě šedém schématu, se žraločí tlamou a nově přidanými žluto-modrými prvky pro rychlou identifikaci na trupu a SOP, které přibyly po jeho reaktivaci v roce 2022, ale nejsou použity na spodních plochách jako u většiny Su-24M, ani na přídavných nádržích PTB-3000. Ty bývají nyní místo původního bílého zbarvení obvykle v modro-žluté kombinaci jako na záběru níže, jenž zobrazuje nynějšího velitele 7. BrTA plk. Jevhena Bulacyka, který „žlutou 11“ pilotoval při jejím poškození 1. července 2014. Mimo přídavných nádrží o obsahu 3 000 l je letoun podvěšen pod pravým vnějším křídelním závěsníkem kontejnerem EFIR-1M pro radiační průzkum (s jeho pomocí je možné zjistit hodnotu radiačního zamoření), na středním podtrupovém závěsníku je pak zavěšený ELINT kontejner SRS-14 „Tangaž“ pro radiotechnický průzkum (dokáže určit polohu, typ a pracovní frekvence pozemních radiolokátorů). Su-24MR mohly z další výzbroje nést původně jen IČ PLŘS R-60M pro vlastní obranu. To se na Ukrajině změnilo až v roce 2023, kdy byla minimálně část provozovaných průzkumných „emerek“ upravena pro nesení střel s plochou dráhou letu západní provenience od výrobce MBDA – Storm Shadow/SCALP EG. (Foto archiv autora via 7. BrTA a PSU)

Su-24MR „žlutá 11“ (s/n 0415304, rok výroby 1984) – tento Suchoj byl 1. července 2014 zasažen MANPADS u Semenivky nedaleko Slavjansku v rámci průzkumného letu v zóně ATO proti separatistům podporovaným Ruskem. IČ naváděná PLŘS explodovala u výtokové trysky levého motoru, který značně poničila, stejně jako levou VOP. Poškození, které je dobře vidět na záběru níže, naštěstí nezabránilo posádce pilot pplk. Jevhen Bulacyk a navigátor mjr. Oleksandr Trošin v návratu s pravým pracujícím motorem na letiště v Myrhorodu. Zachráněný Su-24MR „žlutá 11“ prošel následně cca tříměsíční náročnou opravou, při které byla vyměněna celá ocasní část za novou z již vyřazeného letounu Su-24MR “červená 05” uloženého na základně Bila Cerkva. V roce 2021 byl nakonec odstaven z provozu, ale zůstal ve stavu, kdy mohl být rychle reaktivován, což se také stalo po začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022, kdy bylo potřeba nahradit ztráty způsobené v boji. Původně nesl stroj klasický světle šedý nátěr, který byl po opravě změněn na tmavě šedý. Letoun jej dostal jako pravděpodobně první Su-24 a zároveň jediný před rokem 2022. Tmavě šedé schéma je nyní používáno u většiny nově zprovozňovaných ukrajinských Su-24M/MR. Žraločí tlama na bílé přídi však byla zachována ze starého zbarvení. (2x Foto archiv autora via 7. BrTA a PSU)

7. BrTA však přesto pokračovala na Donbasu v podpoře vlastních pozemních sil ZSU, přičemž používala zejména klasické tříštivotrhavé pumy OFAB-250-270 a OFAB-500 vhodné proti lehce pancéřovaným cílům a pěchotě. Výsledkem těchto útoků však byl i první ztracený Su-24M „bílá 27“, který byl zasažen PLŘS z hybridního PLRK 96K6 Pancir-S1 nebo 9K35 Strela-10 během útoku na cíle v oblasti města Luhansk, a svou pouť ukončil na JV předměstí u obce Chriaščuvate. Pilotem byl pplk. Andrij Antonov a navigátorem mjr. Oleksandr Karačov. Podle pozdějšího svědectví pplk. Antonova pocítil během letu náhlý náraz v zadní části stroje, který byl následován kouřem pronikajícím do kabiny, a situace se dále zhoršovala tím, že začal ztrácet kontrolu nad letounem. Nezbývalo jiné řešení než rychlá katapultáž. Celá sekvence nouzového opuštění stroje na „horkých křeslech“ KM-36DM se naštěstí zdařila a oba letci se po několika hodinách dostali ke svým jednotkám. Při následném standardním lékařském vyšetření se přesto ukázalo, že pplk. Antonov si po vystřelení odnesl poškození páteře, které jej vyřadilo z další služby.

Během aktivní fáze konfliktu (od poloviny dubna do začátku září 2014) 7. BrTA uskutečnila více než 150 bojových vzletů a mnoho jejích příslušníků následně obdrželo za svou účast v ATO individuální vyznamenání. Střetnutí, které bylo ukončeno příměřím a následnými Minskými dohodami, se nakonec ukázalo být jen “předkolem” pro mnohem rozsáhlejší, krvavější a delší válku, kterou mělo na Ukrajině rozpoutat Rusko počínaje 24. únorem 2022.

Su-24M „bílá 27“ byl ztracen během bojové mise v zóně ATO dne 20. srpna 2014. Posádka pilot pplk. Andrij Antonov a navigátor mjr. Oleksandr Karačov byla zasažena PLŘS, pravděpodobně z hybridního PLRK 96K6 Pancir-S1 (SA-22 Greyhound), a opustila svůj letoun na vystřelovacích sedačkách u Chriaščuvate na JV předměstí Luhansku. Oba letci byli naštěstí následně zachráněni vlastními jednotkami, ale pilot pplk. Antonov si z tohoto incidentu odnesl poškození páteře, které jej vyřadilo z dalšího létání. (Foto archiv autora via 7. BrTA)

Stav ukrajinské flotily Su-24 a jejich zbarvení

Na začátku roku 2022 vykazovaly PSU ve svém stavu oficiálně ještě 115 Su-24 “Fencer”, které stále zůstávaly papírově ve službě, a dalších 27 již oficiálně vyřazených letounů měly uložených na základně Bila Cerkva v Kyjevské oblasti. Většina z těchto 115 “Fencerů” byla uskladněna na různých místech Ukrajiny, přičemž návrat většiny z nich zpět do operační služby byl na základě jejich fyzického stavu velmi nepravděpodobný. Samotná 7. BrTA disponovala celkem 68 letouny verzí Su-24M/MR a třemi cvičnými letouny L-39M1. Z tohoto počtu však byly v únoru 2022, v době začátku ruské invaze na Ukrajinu, letuschopné pouze všechny tři Albatrosy a maximálně 15 Su-24 obou variant.

„Bílá 41“ je jedním z pěti Su-24M, které v letech 2014-2022 prošly GO v NARP a dostaly přitom digitální schéma. Ukázka strojů kategorie 1. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Operační letouny Su-24 u 7. BrTA můžeme v té době rozdělit do čtyř kategorií:

1) Letouny, které prošly generální opravou (GO) v Mykolaivském leteckém opravárenském závodu “NARP” od roku 2014 – všechny v novém šedém digitálním kamuflážním schéma. Celkově stihl NARP do 24. února 2022 provést GO na trojici Su-24MR „žlutá 54, 59, 60“ a čtveřici Su-24M „bílá 08, 20, 41, 44“. Pátý Su-24M „bílá 09“ byl v okamžiku ruského útoku rozpracován, ale jeho GO se podařilo nakonec dokončit a k jednotce se následně vrátil zatím jako poslední osmý stroj v „digitálním“ schématu.

2) Stroje původně provozuschopné před rokem 2014 – jen malá část, převážně letouny, které prošly GO v “NARP”, jenž mají obvykle čerstvější světle šedé schéma ex SSSR bez sovětských hvězd vystupujících pod ukrajinskými “tryzuby”.

3) Bývalé uskladněné a odstavené letouny, které se vrátily do služby po začátku konfliktu v roce 2014 – většina z nich je stále v původním šedém schématu ze sovětské éry.

4) Do konce roku 2022 dostaly prokazatelně nejméně dva letouny Su-24M nový tmavě šedý nátěr, který se v dalších letech stal standardem u všech strojů, které se postupně vracely do provozu z dlouhodobě neprovozovaných a odstavených. Jedním z této první dvojice byla prokazatelně “bílá 04”. Ta se přitom původně nacházela mezi 12 letouny, které jednotka opětovně zařadila do služby díky zprovoznění po roce 2014, ponechaly si přitom svůj světle šedý nátěr ex SSSR, a zároveň byly operačními na začátku války v roce 2022. Je tak téměř jisté, že tmavě šedé schéma indikuje nutnost rozsáhlé opravy “bílé 04” po poškození z boje, které letoun utrpěl po 24. únoru 2022. Do září 2024 se podařilo fotograficky doložit a identifikovat nejméně další tři letouny, které nesou tmavě šedý nátěr a nebyly přitom operační po roce 2014 – “bílá 01, 05, 33”. Aktuálně jich však je s tímto schématem v provozu pravděpodobně mnohem více.

Su-24M „bílá 18“ je představitelem skupiny strojů, které jednotka provozovala po roce 2014 ve světle šedém schématu z doby SSSR. Mimo znaku 1. bombardovací letky – černého draka na vstupu vzduchu do motoru, nese tento letoun vlevo za kabinou ještě originální červeno-bílou malůvku kozáka, který v ruce drží černou pumu. Takto vypadají stroje kategorie 2. V případě letounů kategorie 3 je světle šedý nátěr většinou více vyšisovaný a opotřebovaný povětrnostními vlivy díky stání na volném prostranství bez plachet. (Foto Sergej Smolencev)

Su-24M „bílá 01“ a „bílá 33“ na záběrech pořízených z videa publikovaného PSU v květnu 2024. V obou případech se jedná o letouny, které byly uvedeny do provozu až po 24. únoru 2022, když byly předtím dlouhodobě odstaveny. Dostaly proto nátěr tmavě šedou barvou, který je doplněn typickým žluto-modrým markingem pro rychlou identifikaci v podobě pruhů na směrovce, trupu za kabinou, žlutými spodními plochami a modro-žlutými přídavnými nádržemi PTB-3000 (na Su-24MR bylo zaznamenáno ještě odlišné provedení, kdy je „bak“ rozdělen podélně na čtyři stejné části, z nichž dvě jsou zbarveny modře, jedna žlutě a zbylá potom bíle). U obou strojů se jedná se o typické představitele strojů kategorie 4. (2x Foto archiv autora via PSU)

Letounů kategorie 1, jak již bylo uvedeno výše, bylo pouze osm (pět Su-24M a tři Su-24MR) – všechny přitom nedávno prošly již uvedenou GO v “NARP” a byly dobře rozeznatelné podle své digitální kamufláže. Stroje kategorie 2 a 3 tvořilo dvanáct Su-24M a šest Su-24MR. Zatímco všechny letouny kategorie 1 byly v roce 2022 letuschopné, některé Su-24 kategorie 2 a 3 byly umístěny do krátkodobého uložení. To znamená, že nelétaly, ale na rozdíl od dlouhodobě odstavených letounů byly zaplachtovány a udržovány podle “konzervačních” postupů. Zároveň tak mohly být v případě akutní potřeby vráceny ve velmi krátké době do operační služby.

Mnoho Su-24, jako například „bílá 04“, nosí na trupu před kabinou žluté symboly ukrajinských „tryzubů“, každý za deset úspěšných bojových letů. Všechny původní Su-24M, které neprošly GO, mají na vstupech vzduchu do motorů znak 1. bombardovací letky – černého draka s červeným hřbetem, koncem ocasu, drápy, zuby a někdy i modro-žlutými křídly. Motiv draka však mají znovu aplikován i některé letouny v tmavě šedém schématu, jako například „bílá 04“. Zároveň průzkumné Su-24MR, které neprošly GO v NARP a nesou původní světle šedou kamufláž (v případě „žluté 11“ pak tmavě šedou), si stále ponechaly na přídi velkou červenou žraločí tlamu s bílými zuby, která je doplněna z obou stran trupu očima v žluto-černé kombinaci. Jednotlivé verze Suchojů je možné identifikovat také podle bortových čísel. Provozní Su-24M nesou bez výjimky bílé, zatímco průzkumné Su-24MR zase naopak žluté číslice.

Su-24M „bílá 46“ (s/n 1041652, rok výroby 1988) ze stavu 1. bombardovací letky, 7. BrTA předvádí mohutnou efektní forsáž z dvojice motorů Ljulka AL-21F-3 (každý s maximálním tahem v tomto režimu 109,8 kN) během startu k cvičnému nočnímu letu ze základny Myrhorod ještě před ruskou agresí v roce 2022. Pro zajímavost je možné uvést, že motory AL-21F-3 byly vybaveny i naše Su-22M-4 a „spárky“ Su-22UM-3K, které dolétaly v květnu 2002 u 32. základny taktického letectva (zTL) v Náměšti nad Oslavou. Su-24M je vybaven dvojicí přídavných nádrží PTB-3000 a na trupu nese znak 1. bombardovací letky – černého draka, tentokrát se žluto-modrými křídly. (Foto Arnold ten Pas)

OFAB-500ŠR

Tříštivotrhavé kazetové pumy OFAB-500ŠR o váze 500 kg brzděné po shozu padáky, se staly jedním z nejvíce používaných druhů munice ukrajinskými Su-24 po začátku ruské invaze. Tyto pumy jsou dobrou volbou pro dosažení maximálního ničivého účinku prostřednictvím vysoce explozivní tříštivé (HE-Frag) submunice, která je vhodná proti lehce obrněným vozidlům, nechráněnému materiálu a personálu ve volném terénu. Každá puma, kterou lze bezpečně odhodit za letu z výšky pouhých 50 m, během pádu nízko nad zemí uvolňuje samostatné hlavice , jenž následně dopadají v přímém směru jedna za druhou. OFAB-500ŠR je tedy navržena tak, aby nad cílovou oblastí vypustila 3x velkou tříštivou submunici oválného tvaru TG-24F s nezávislou roznětkou, každou o hmotnosti 150 kg. Vnější plášť samotné submunice je segmentován, aby se po explozi lépe rozpadl na optimálně velké fragmenty.

Vzor samostatné hlavice pro starší variantu se dvěma submunicemi na pumu má válcový tvar (délka 540 mm, průměr 360 mm, hmotnost přibližně 200 kg) a novější vzor je oválný a použitý v počtu tří kusů na pumu (délka 360 mm, průměr 360 mm, hmotnost 150 kg, výbušná náplň 70 kg). Tyto pumy byly posádkami 7. BrTA použity nejen během útoku na letiště Hostomel 24. února 2022, ale byly zřejmě hojně používány i v následujících dnech a týdnech při útocích na ruské kolony s bojovou technikou a vojáky postupujícími do nitra Ukrajiny. Jak již bylo uvedeno výše, hlavními benefity jejich použití byla možnost odhodit je i v nízkém letu bez rizika poškození letounu-nosiče následujícím výbuchem, a pak také pokrytí mnohem většího cílového prostoru díky submunici.

Čtveřice připravených pum OFAB-500ŠR na stojánce vedle Su-24M “bílá 46” patřící 1. bombardovací letce, což dokládá znak černého draka s červenými doplňky a žluto-modrými křídly. U letounu je připraven spouštěcí zdroj APA-5, zřejmě na podvozku Ural-375D. (Foto Sergej Smolencev)

2022 – Hektické úsilí na začátku invaze

Od konce roku 2014 byla část operačních letounů 7. BrTA pravidelně posílána na “detašmány” v blízkosti Donbasu – především na záložní letiště v Kanatovu (Kirovohradská oblast) a na základnu Myrhorod (Poltavská oblast), domácí bázi 831. BrTA operující s letouny Su-27. Tak tomu bylo i při zahájení invaze 24. února 2022, takže personál 7. BrTA musel evakuovat pouze operační Su-24M/MR, které se v tu chvíli stále nacházely na své domovské základně Starokostiantyniv. Jakmile se je však podařilo včas rozptýlit na záložní základny a letiště ještě před ruským ranním útokem vedeným balistickými raketami a střelami s plochou dráhou letu, zahájila s nimi jednotka neprodleně bojové lety proti nepříteli. Zpočátku především v Kyjevské oblasti, kde se kolony ruské techniky vstupující na Ukrajinu z Běloruska skrz Černobylskou uzavřenou zónu, pokoušely spojit s ruskými silami držícími letiště Hostomel severozápadně od Kyjeva, které bylo v ranních hodinách napadeno smělým vrtulníkovým výsadkem VDV, jenž měl zajistit plochu pro další posily dopravené skupinou transportních Il-76.

Su-24M byly jedny z prvních letounů PSU, které se první den války objevily nad letištěm Hostomel, jenž se stalo neuralgickým bodem nadcházející bitvy o ukrajinské hlavní město Kyjev. Během četných bombardovacích misí, při nichž posádky pronikaly v nízkých letech velice odvážně nad plochu samotného letiště, úspěšně útočily s pomocí padákem brzděných kazetových pum OFAB-500ŠR na místní RWY 15/33, aby ji dokázaly vyřadit z provozu, ale zároveň napadaly i ruské jednotky VDV vysazené v Hostomelu a kolony pozemní techniky VSRF v jeho okolí, ve snaze maximálně odlehčit ukrajinským obráncům. Podle záběru z videa pořízeného výsadkáři VDV můžeme odvodit, že každá ukrajinská Su-24M nesla většinou čtyři kusy těchto „pětistovek“, které před dopadem na zem vypustily tři oválné hlavice submunice, a mohly tak pokrýt větší plochu vzletové a přistávací dráhy.

Nižší kvalitu tohoto záběru, pořízeného z videa, vyvažuje jeho unikátnost. Zachycuje útok dvojice ukrajinských Su-24M ze stavu 7. BrTA hned první den ruské invaze 24. února 2022 na letiště v Hostomelu, které bylo tehdy již obsazené jednotkami VDV z ranního vrtulníkového výsadku. Oba Suchoje v nízkém náletu odpalují „fléry“ proti MANPADS a shazují pumy OFAB-500ŠR brzděné padáky na RWY 15/33 (za vedeným letounem jsou dobře vidět 4 ks OFAB-500ŠR, které vytahují vrchlíky padáků), aby ji alespoň pro tento den definitivně vyřadily z provozu. Jedná se o jeden z klíčových okamžiků „bojové mozaiky“ v okolí Kyjeva tohoto dne, jenž přispěl k tomu, že ruské transportní letouny Il-76MD s posilovými jednotkami VDV nakonec svůj úkol nemohly splnit a byly odvolány zpět. Černý kouř stoupající ze země vychází z trosek, které zbyly po dopravním An-74T UR-74010 společnosti Antonov Airlines. (Foto archiv autora via VDV RF)

Úkol se podařilo splnit a ruské velení muselo operaci s příletem posil v Il-76MD zrušit, což i přes kompletní okupaci samotného Hostomelu jednotkami VDV a VSRF v dalších dnech nesporně přispělo k pozdější úspěšné obraně hlavního města, v kterém nemohla být obsazena klíčová místa překvapivým výpadem z tohoto letiště, což zřejmě Rusové původně plánovali. Základna v Hostomelu byla tedy vyřazena z provozu, ale 7. BrTA to stálo jeden ztracený letoun, bohužel i s posádkou.

Dvojice – pilot mjr. Dmytro Kulykov a navigátor mjr. Mykola Savčuk odlétla na bojovou misi v Su-24M “bílá 20”, která nesla šedou digitální kamufláž. Splnila svůj úkol, když shodila pumy na ruské pozemní jednotky v okolí letiště Hostomel, ale buď již zde, nebo při zpátečním letu směrem na jihovýchod od Kyjeva byl jejich letoun zasažen a sestřelen. “Bílá 20” skončila svoji cestu u obce Farbovane (Jahotynský rajón, Kyjevská oblast) jihovýchodně od hlavního města. V tuto chvíli není známo, zda má životy mjr. Kulykova a mjr. Savčuka na svědomí ruská vojsková PVO nebo stíhač VKS RF.

Letový záběr na Su-24M „bílá 20“ (s/n 1341605, rok výroby 1991) ze stavu 1. bombardovací letky, 7. BrTA , který nese digitální kamufláž v odstínech šedé, pořízený ještě před válkou. Tento nátěr byl aplikován na všechny Su-24M/MR, které prošly GO v NARP po roce 2014. Letoun je podvěšen čtveřicí raketnic B-8M1 pro 20 kusů 80 mm neřízených střel S-8, což je však u Su-24M v právě probíhajícím konfliktu ve skutečnosti velmi málo používaná výzbrojní varianta. Pod trupem je pak Suchoj vybaven vícenásobnými pumovými závěsníky MBD3-U6-68. Na tomto stroji zahynula 24. února 2022, ihned první den ruské invaze na Ukrajinu, posádka pilot mjr. Dmytro Kulykov a navigátor mjr. Mykola Savčuk, která se nevrátila z bojového letu v prostoru letiště Hostomel. Su-24M skončila svůj let JV od Kyjeva u obce Farbovane, kde později také vznikl pomník připomínající oba letce, přičemž na desce je zobrazena i „bílá 20“. Na vzpomínkovém tablu níže je vlevo pilot mjr. Dmytro Kulykov a vpravo navigátor mjr. Mykola Savčuk. Zajímavé je, že je na něm správně použita i Su-24M v digitální kamufláži, byť je „bortové“ číslo retušováno. Podle dosavadních zkušeností autora je možné říci, že obě strany konfliktu často používají na hrobech a památnících, které mají připomínat padlé letce, různá stylizovaná vyobrazení strojů, v nichž podnikli svůj poslední let, a pokud je použito i „bortové“ číslo, pak většinou odpovídá tomu skutečnému a správnému jako v tomto případě. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

V následujících dnech se jednotka soustředila na postupující nepřátelské kolony, které se snažily obklíčit Kyjev a využívaly k tomu zpevněnou silniční síť, kterou se do ukrajinského vnitrozemí sápaly jako chapadla obří chobotnice. Kvůli nedostatku provozuschopných Su-24 i posádek, byly na jednotlivé bojové úkoly posílány většinou jen samostatné stroje. I to však mnohdy stačilo – během jedné takové mise posádka Su-24M “doručila” úspěšně ruským agresorům deset 500 kg pum na jednu z těchto kombinovaných kolon praporní bojové skupiny poblíž města Brovary západně až severozápadně od samotného Kyjeva a prakticky ji tím zničila. Jakmile bylo hlavní město mimo akutní nebezpečí z rychlého obsazení invazními jednotkami, začaly se začátkem března 2022 objevovat Su-24 i na dalších ohrožených místech po celé Ukrajině.

27 února přišla 7. BrtA o druhý Su-24M a zároveň opět s celou posádkou, kterou tvořil pilot mjr. Ruslan Bilous a navigátor kpt. Roman Dovhaljuk. Jejich úkolem pro tuto misi bylo napadat postupující kolony vozidel VSRF v oblasti západně od Kyjeva, což se jim nakonec stalo osudným. Suchoj s bortovým číslem “bílá 77” se zřítil do obce Berezivka ležící přímo na hlavní silnici E40 mířící z Kyjeva na západ do Žytomyru, přičemž jeho pádem bylo poškozeno několik domů. Ani u této ztráty není zatím potvrzeno, zda byl letoun sestřelen palbou ze země nebo zásahem PLŘS stíhače VKS RF, kteří byli v těchto dnech nad severní Ukrajinou velmi aktivní.

Pozemní personál připravuje na stojánce záložního letiště dvojici Su-24M k cvičnému letu. I tento záběr vznikl ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Před nejbližším Suchojem “bílá 77”, který je ještě v původním světle šedém nátěru z éry SSSR, jenž je misty už velmi opotřebovaný a vyšisovaný, leží připravená výzbroj k podvěšení. Jsou to raketomety B-8M1 pro 80 mm neřízené střely S-8 a vícenásobné pumové závěsníky MBD3-U6-68. (Foto Sergej Smolencev)

Su-24M “bílá 77” v nízkém průletu. Na sacím kanálu vstupu vzduchu do motorů je dobře vidět černý drak – znak 1. bombardovací letky, 7. BrTA. (Letová foto Su-24M “bílá 77” Dmytryj Muravskyj) Níže záběry z místa dopadu “bílé 77” po jejím sestřelení dne 27. února 2022 během útoku na postupující kolony VSRF západně od Kyjeva. Dopad do katastru obce Berezivka si vyžádal nejen život posádky – pilota mjr. Ruslana Bilouse a navigátora kpt. Romana Dovhaljuka, ale došlo také k poškození několika domů troskami Su-24M. Na prostřední fotografii je vidět v popředí jeden z motorů AL-21F-3. (Foto archiv autora via PSU)

Na vzpomínkovém tablu níže je vlevo pilot mjr. Ruslan Bilous a vpravo navigátor kpt. Roman Dovhaljuk. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Pilot mjr. Ruslan Bilous krátce po vystoupení ze Su-24, který je po GO v NARP opatřen šedou digitální kamufláží. Přestože byla fotografie téměř jistě pořízena ještě před začátkem ruské agrese na Ukrajinu v únoru 2022, tak je bortové číslo stroje pečlivě retušováno. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Aby se vyhnuly ruským PLRK vojskové PVO, i neméně nebezpečným MANPADS, létaly posádky ukrajinských Su-24 v extrémně nízkých výškách, obvykle pouze 20 m nad terénem v režimu NOE. Krátce před finálním přiblížení ke svému cíli vystoupaly až do výšky cca 60 m a začaly preventivně vypouštět “fléry” proti IČ naváděným PLŘS. Primárními hrozbami během těchto misí bylo jak hlavňové protiletadlové dělostřelectvo různých ráží, tak přenosné protiletadlové systémy (MANPADS) odpalující rakety země-vzduch na obranu samotných kolon s bojovou technikou VSRF, zatímco mobilní systémy vojskového PVO krátkého dosahu (SHORAD) bránily přidělenou oblast pomocí PLRK jako 9K35 Strela-10 (SA-13 Gopher) a 9K332 Tor-M2 (SA-15 Gauntlet) nebo kombinovaných hybridních systémů s raketovou a hlavňovou výzbrojí 96K6 Pancir-S1 (SA-22 Greyhound) a konečně v neposlední řadě číhalo na posádky 7. BrTA smrtelné nebezpečí v podobě PLŘS vzduch-vzduch ze stíhaček Su-30SM a Su-35S VKS RF, které v daných oblastech Ukrajiny plnily úkoly CAP.

1. března 2022 inkasovala zásah PLŘS zatím neidentifikovaná posádka Su-24M (rovněž zatím neznámého “bortového” čísla), která byla nakonec nucena “vystoupit” za letu a jejich stroj se roztříštil u obce Krasenivka (Zolotonošský rajón, Čerkaská oblast). Sedačky KM-36DM zachránily oběma letcům život, ale ti přesto nevyvázli zcela bez zranění. Více podrobností není zatím známo, takže nemůžeme ani přesně určit, zda úspěšný zásah je možné započítat pozemní PVO nebo stíhači VKS RF.

Další vzpomínkové tablo k sestřelu Su-24M zatím neznámého „bortového“ čísla dne 2. března 2022 u Dovbyše v Žytomyrské oblasti. Vlevo opět pilot plk. Mykola Kovalenko a vpravo navigátor kpt. Jevhen Kazimirov. Oba k jednotce nastoupili jako dobrovolníci až po začátku ruské agrese 24. února 2022, přičemž kpt. Kazimirov dokonce po deseti letech v záloze. Plk. Kovalenko byl zase bývalým velitelem 7. BrTA, které velel do roku 2018. Pokud budeme věřit podobě Su-24M na tablu, tak šlo zřejmě o letoun ve svěle šedém ex sovětském nátěru. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

2. března 2022 už “zubatá” máchla svou kosou přesně, a 7. BrTA ztratila během bojové mise třetí posádku ve složení pilot plk. Mykola Kovalenko a navigátor kpt. Jevhen Kazimirov. Stalo se tak mezi obcemi Dovbyš a Bilka západně od Žytomyru (Novohrad-Volyňský rajón, Žytomyrská oblast), když byl jejich Su-24M zasažen PLŘS odpálenou stíhačem VKS RF (pravděpodobně Su-35S nebo Su-30SM) a dopadl do listnatého lesa, v kterém letoun udělal znatelný průsek. Plk. Mykola Kovalenko, jako bývalý velitel 7. BrTA, jež svou funkci předal pplk. Jevhenu Bulacykovi v roce 2018, před válkou sloužil jako zástupce velitele v ChNUPS*3 v Charkivu, kde vychovával nové kadety leteckého řemesla. Kpt. Jevhen Kazimirov byl záložníkem, který svou pravidelnou službu u PSU ukončil již před deseti lety, ale po zahájení ruské invaze se dobrovolně přihlásil zpět u své bývalé domovské jednotky a vrátil se do kabiny Su-24, stejně jako jako plk. Kovalenko. Jak poznáme dále, tato praxe se záložníky a dobrovolníky byla po začátku ruské agrese v únoru 2022 velmi rozšířená nejen u 7. BrTA, ale prakticky u všech jednotek PSU i AAU (armádního letectva), protože zkušených posádek, zvláště s přihlédnutím k narůstajícím ztrátám, prostě a jednoduše nebylo nazbyt a hodila se takříkajíc každá pomocná ruka.

Vlevo pilot plk. Mykola Kovalenko vystupující z L-39 Albatros jako instruktor v ChNUPS. Zahynul jako pilot Su-24M mezi obcemi Dovbyš a Bilka v Žytomyrské oblasti 2. března 2022. Vpravo pilot pplk. Valerij Oškalo před průzkumným Su-24MR, kterému vévodí velká žraločí tlama s černo-žlutým okem. Záběr pochází ještě z předválečného období. Pplk. Oškalo zahynul při sestřelu Su-24M u Biljajivky v Chersonské oblasti 12. března 2022. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU a The Military Watch)

Posádka Su-24M – vlevo je pilot pplk. Valerij Oškalo a vpravo pak navigátor mjr. Roman Čechun, kteří zahynuli 12. března 2022 u Biljajivky. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

9. března 2022 byl během bojové mise zasažen Su-24M “bílá 26”. Letoun inkasoval zásah PLŘS (pravděpodobně z PLRK) do levého motoru zřejmě již v cílové oblasti, ale posádka se rozhodla riskovat a poškozený stroj dotáhnout zpět na základnu, protože věděla, že každý Su-24 je velmi cenný, byť by v tomto případě musel nepochybně podstoupit rozsáhlou revizi a opravu. Fortuna však v tomto případě nebyla oběma letcům zcela nakloněna, protože u obce Ivanky, v Umaňském rajónu a Čerkaské oblasti byl jejich pokus o záchranu Su-24M ukončen vynucenou katapultážní sekvencí, která pro ně naštěstí v pořádku proběhla a přestože 7. BrTA přišla o další letoun, tak neméně důležitá posádka vyvázla nezraněna a mohla se zapojit do dalších bojů.

Vzlétající Su-24M „bílá 26“ s motivem 1. bombardovací letky – černým drakem, který byl ztracen 9. března 2022 u obce Ivanky v Čerkaské oblasti, kde byla posádka nucena opustit poškozený stroj letící po zásahu z PLRK pouze na jeden motor, včasnou katapultáží. Měla přitom více štěstí než většina ostatních příslušníků jednotky, kteří v této době museli projít stejnou zkušenosti, když vyvázla nezraněna. (Foto The Military Watch – Dmytro Kondratiuk)

12.března 2022 byl na jižní Chersonské frontě sestřelen Su-24M zatím neznámého “bortového” čísla. Stalo se tak v oblasti obce Biljajivka v Chersonské oblasti, kde posádka pilot pplk. Valerij Oškalo a navigátor mjr. Roman Čechun prováděla útok pumami na ruské invazní síly z nízkého letu těsně nad zemí, tedy typ mise, které ukrajinské Su-24 prováděly po 24. únoru 2022 téměř rutinně. V případě inkasování fatálního zásahu, ať už ze země nebo ze vzduchu, však útoky v tomto profilu letu dávaly posádkám 7. BrTA pouze minimum času na možnou záchranu katapultáží, pokud tuto možnost vůbec dostaly. V podobně neřešitelné situaci se zřejmě ocitli i pplk. Oškalo s mjr. Čechunem a při dopadu svého Suchoje zahynuli. Oby byli následně 23. února 2023 vyznamenáni nejvyšším státním titulem “Hrdina Ukrajiny” in memoriam. Na tomto sestřelu můžeme ale také zároveň dokladovat, že s tím, jak se dařilo zprovozňovat a navyšovat stav letuschopných Su-24M a jejich posádek, mohla 7. BrTA zasahovat i na jiných postupových směrech ruské invaze, než severních přístupech k hlavnímu městu Kyjev, v tomto případě v oblasti, která byla předtím operačním prostorem spíše pro 299. BrTA a jejich bitevní Su-25, které zde také utrpěly největší procento ze svých ztrát.

Su-24M “bílá 22” (jehož “bortové” číslo je na fotografii retušováno) stojí připravený před bojovou misí na blíže neurčené záložní základně, přičemž samotný záběr byl pořízen někdy koncem roku 2022. Zajímavé jsou hlavně laserem naváděné protizemní řízené střely Ch-25ML, které jsou podvěšeny na vnějších křídelních závěsnících. Změna typu misí z útoků proti kolonám techniky VSRF v prvních měsíci, na zásahy bodových cílů v následujícím období, přinesla do arzenálu Su-24M občasné použití řízené protizemní výzbroje právě v podobě Ch-25ML, které může letoun používat díky integrovanému zaměřovacímu systému “Kajra-24”, jenž dokáže navádět různé druhy protizemních střel buď po laserovém paprsku nebo za dne v TV režimu. Standardní světle šedá kamufláž ex SSSR je upravena rychloidentifikačními doplňky zavedenými po 24. únoru 2022. Jedná se o žluto-modré kombinace v horizontálním dělení přídavných nádrží PTB-3000, na směrovce nebo o stylizovanou vlajku na trupu za pilotní kabinou. Na fotografii je také dobře vidět žluté spodní plochy trupu, které jsou doplněny stejným zbarvením spodních částí VOP (v tomto případě na pravé i levé výškovce). (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

21. března 2022 ztratila 7. BrTA již svůj celkově sedmý Su-24M a to opět na jižním směru. Přestože i tento letoun není zatím identifikován “bortovým” číslem, je jisté, že na své palubě měl posádku pilot. mjr. Vjačeslav Chodakivskyj (zástupce velitele letky) a navigátor mjr. Oleksandr Kornijčuk. Prováděli zřejmě útok proti cíli v Záporožské oblasti, když byl jejich letoun nad cílem nebo krátce potom na zpátečním letu zasažen PLŘS s pozemního PLRK. Nakonec dopadl u obce Zelena Dolyna v Dnipropetrovské oblasti (na administrativní hranici se Záporožskou oblastí). Mjr. Kornijčuk se stačil vystřelit a přežil. Mjr. Chodakivskyj bohužel takové štěstí neměl a při sestřelu Suchoje zahynul. Oba byli 20. března 2023 na oficiální ceremoniálu prezidentem Zelenským vyznamenáni titulem “Hrdina Ukrajiny”. Mjr. Chodakivskyj bohužel in memoriam. Nestalo se tak však za jejich poslední společnou akci, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale za záchranu poškozeného Su-24M v roce 2022, čímž prokázali mimořádnou odvahu. Během jedné z bojových misí byl tehdy jejich stroj těžce poškozen zásahem z pozemního PLRK, ale dvojice mjr. Chodakivskyj a mjr. Kornijčuk se jej pokusila po rychlé domluvě zachránit a dotáhnout na jedno z blízkých záložních letišť, protože si byla dobře vědoma ceny každého operačního letounu. To se jim také podařilo, ale následnou prohlídkou na zemi bylo technickým personálem zjištěno, že Su-24M není možné opravit na této záložní ploše. Aby tedy stroj opravdu zachránili, rozhodli se riskovat ještě jeden přelet i s takto poškozeným letounem na základnu, kde bylo možné jeho opravu uskutečnit. I podruhé byla štěstěna na jejich straně a letoun mohl být nakonec opraven. Zároveň se jejich čin stal příkladem, který dodal tolik potřebné sebevědomí i dalším posádkám, které se v podobné situaci ocitly v budoucnosti.

Pilot mjr. Vjačeslav Chodakivskyj, který zahynul 21. března 2022 při sestřelu Su-24M u obce Zelena Dolyna v Dnipropetrovské oblasti. Navigátor mjr. Oleksandr Kornijčuk se zachránil katapultáží. Mjr. Chodakivskyj sloužil ve funkci zástupce velitele letky a v roce 2022 si tato posádka na své konto připsala záchranu Su-24M těžce poškozeného zásahem z PLRK. Za to jim byl oběma udělen 20. března 2023 titul „Hrdina Ukrajiny“, mjr. Chodakivskému již bohužel pouze im memoriam. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Ihned následující den, 22. března 2022, se zapsal do bojového deníku 7. BrTA opět černým písmem. Ztracen byl osmý Su-24M “bílá 49” s posádkou pilot mjr. Oleksij Kovalenko a navigátor mjr. Serhij Verbyckij, který se tento den vydal na misi k vesnici Kamjanka jižně od Izjumu, kde měla být jejich cílem lokalizovaná kolona ruské vojenské techniky. Pro tento účel byl letoun vyzbrojen čtveřicí kazetových pum OFAB-500ŠR brzděných padákem, takže útok mohl proběhnout z nízké výšky. Obrana na zemi však nespala a dokázala Su-24M zasáhnout ručně odpalovanou IČ naváděnou střelou MANPADS, která způsobila pád letounu u obce Sulyhivka nedaleko Kamjanky. Pilot mjr. Kovalenko přitom bohužel zahynul, ale navigátor mjr. Verbyckij použil úspěšně vystřelovací sedačku KM-36DM. Mohl proto také později popsat svými slovy jak jejich poslední bojový let probíhal:

… 22. března jsme se s Oleksijem Kovalenkem vydali na další bojovou misi, která pro mě byla již třináctou. Úkol zněl zasáhnout kolonu protivníka u Kamjanky v oblasti Izjumu. Přílet k cíli jsme provedli ve velmi nízkém letu cca 30-40 m nad zemí a poté co jsme identifikovali ruskou techniku, provedli jsme na ni úder čtyřmi pumami OFAB-500ŠR, které nesl náš letoun. Cíl byl zasažen množstvím střepin po explozích pum, a my jsme se mohli otočit na zpáteční cestu. Během pár vteřin však přišel silný náraz v zadní části stroje, který byl následován téměř okamžitě plameny, jenž se začaly šířit směrem k naší kabině. Automaticky, a zřejmě trochu podvědomě, jsem zatáhl za katapultážní madlo a vystřelil se ven. Sedačka mně vynesla asi o 80 m výše než letěla naše Su-24M v okamžiku zásahu, a poté co se oddělila, došlo k otevření vrchlíku záchranného padáku. Vše šlo ráz na ráz a než jsem se nadál, už jsem dopadl na trávník obklopený lesem. Stačil jsem si ještě všimnout hořícího letounu, který vzápětí havaroval a objevil se černý dým, zatímco já jsem na chvíli omdlel a ztratil vědomí. Když jsem se probral, došlo mně, že se určitě nacházím ještě na území Charkivské oblasti, které je už pravděpodobně obsazeno ruskými vojáky. Opatrně jsem se vydal směrem, kterým jsem tušil naše možné pozice, ale přitom jsem ucítil silnou bolest na hrudi. Později se ukázalo, že šlo o zlomené žebro, což jsem si způsobil pravděpodobně už při katapultáži. Oleksije, jeho padák, nebo sedačku jsem nikde neviděl, ale stále jsem doufal, že se z letounu mohl také dostat, protože automatická katapultážní sekvence, která měla započít zatáhnutím za madla mojí sedačky, měla vystřelit ven ze Su-24M i jeho. Tři hodiny jsem se opatrně trmácel až k evakuačnímu bodu, který jsme měli pro tento případ stanovený, ale na žádné ruské vojáky jsem naštěstí nenarazil. Zde mě později objevila naše záchranná jednotka, která mě také evakuovala. Stále jsem doufal, že se podaří najít i Oleksije, ale všechny naše naděje zhasly asi po třech týdnech od sestřelu, kdy Rusové vložili na sociální síť Telegram záběry trosek našeho Su-24M na poli nedaleko cesty lemované stromy u Sulyhivky, kde bylo možné identifikovat i Oleksijovo tělo…

Mjr. Oleksij Kovalenko byl nejprve improvizovaně pohřben místními ukrajinskými obyvateli nedaleko místa sestřelu a teprve později na podzim 2022, kdy se zdejší oblast opět dostala pod kontrolu ZSU, bylo možné tělo exhumovat a převést k řádnému pietnímu aktu a uložení podle přání jeho rodiny. V dubnu 2024 byly trosky Su-24M “bílá 49” z pole u Sulyhivky odvezeny a měly by se stát součástí muzejní expozice, která bude připomínat památku mjr. Kovalenka. 26. února 2023 byl pilotovi mjr. Oleksiji Kovalenkovi udělen titul “Hrdina Ukrajiny” in memoriam, a stejné vyznamenání pak obdržel i navigátor mjr. Serhij Verbyckij, u kterého však není znám přesný termín udělení.

Su-24M „bílá 49“ (s/n 1141601, rok výroby 1988) přistává na domácí základně Starokostiantyniv po cvičném letu 29. května 2015. Standardní světle šedé zbarvení ex SSSR je doplněno znakem černého draka – symbolem 1. bombardovací letky, 7. BrTA. Je velmi pravděpodobné, že v době sestřelu byl letoun stále ve stejném „kabátu“. (Foto Chris Lofting)

Trosky Su-24M „bílá 49“ (s/n 1141601, rok výroby 1988) po zásahu MANPADS na poli u Sulyhivky jižně od Izjumu v Charkivské oblasti. První dvě fotografie výše pocházejí z dubna 2022, tedy krátce po sestřelu, a byly pořízeny ruskou stranou, která je také publikovala. Zatímco záběr níže na ocasní plochy a centroplán s otočnými čepy křídel a jejich zbytky, pochází z dubna 2024, kdy byly trosky vyzvednuty a odvezeny za účelem vystavení v muzeu. (Foto archiv autora via The Military Watch a 7. BrTA PSU

Pilot mjr. Oleksij Kovalenko, který zahynul 22. března 2022 při sestřelu Su-24M „bílá 49“ u obce Sulyhivka v Charkivské oblasti. Navigátor mjr. Serhij Verbyckij je naopak na spodním záběru před troskami letounu, z kterého se před více než dvěma lety úspěšně zachránil katapultáží a vyvázl s lehkým zraněním. Oběma byl později udělen titul „Hrdina Ukrajiny“ – mjr. Kovalenkovi in memoriam 26. února 2023. U mjr. Verbyckého nebyl zatím termín upřesněn. Je však možné, že vyznamenání dostali oba zároveň ve stejném termínu. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Posádky 7. BrTA pokračovaly i přes narůstající ztráty v útocích proti zjištěným pozemním cílům a kolonám protivníka, kterému zasazovaly mnohdy citelné údery, i když celkově díky stále malému počtu operačních strojů nebyly schopny dosáhnout na bojištích podstatných změn. Ostatně to v té době nedokázaly ani jednotky VKS RF vyzbrojené mnohem modernějšími Su-34, navíc v mnohem větších použitelných počtech, které z ruské strany prováděly podobné typy operačních letů. Je důležité říci, že jejich působení přímo v ukrajinském vzdušném prostoru za linií fronty, bylo z důvodu neúměrně stoupajících ztrát nejprve přesunuto po 9. březnu 2022 pouze do nočních hodin, aby pak tyto útoky v dubnu 2022 ruské velení zcela zastavilo.

30. března 2022 ztratila 7. BrTA nejen svůj devátý Su-24M, a završila tak svůj zatím nejhorší měsíc ve stále probíhajícím konfliktu, ale zároveň i svého tehdejšího velitele. Tím byl pilot plk. Maksym Sikalenko, který tento den letěl společně s navigátorem mjr. Kostjantynem Horodnyčevem na poměrně speciální misi s úkolem provést zaminování silničního tahu z kontejnerů KMGU, jenž mohou být naplněny protipěchotními nebo protitankovými minami. Při návratu z akce dostal letoun zásah z PLRK, ale poškozený stroj dokázala posádka udržet ve vzduchu a snažila se s ním dosáhnout záložní letecké základny Kanatove. Bohužel nebyla úspěšná, protože fatální poškození se projevilo zřejmě až těsně před dosednutím na RWY zdejšího letiště, před kterou se Su-24M zatím neznámého “bortového” čísla zřítil do pole a nakonec skončil mírně vpravo od osy přistání, přičemž ani jeden z letců nepřežil. Fotografie ze satelitů později odhalily poměrně dlouhou brázdu, kterou za sebou Suchoj na zemi zanechal, takže je možné, že se jej až do poslední chvíle pokoušela posádka zachránit přistáním do terénu, protože o katapultáži se dostupné zdroje nezmiňují.

Velení 7. BrTA, po padlém plk. Maksymu Sikalenkovi, následně převzal pravděpodobně plk. Jevhen Bulacyk.

Na vzpomínkovém tablu je vlevo pilot a tehdejší velitel 7. BrTA plk. Maksym Sikalenko a vpravo pak navigátor mjr. Kostjantyn Horodnyčev. Oba zahynuli 30. března 2022 při návratu z bojového letu s poškozeným stojem těsně před RWY záložní základny Kanatove v Kirovohradské oblasti (viz červený ovál na záběru ze satelitu níže). Vzhledem k tomu, že na tablu je zobrazen Su-24M v digitální kamufláži, je velmi pravděpodobné, že posádka letěla na jednom z těchto strojů zatím neznámého „bortového“ čísla (jeden z trojice „bílá 08“, „bílá 41“ nebo „bílá 44“), který prošel po roce 2014 GO v NARP. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU a The Military Watch)

Autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com, druhý díl bude následovat

Poznámky:

*1 – Valyrijské jazyky (méně přesně valyrijština) jsou fiktivní jazyková skupina v sérii fantasy románů „Píseň ledu a ohně“ od Geroge R. R. Martina a v její televizní seriálové adaptaci „Hra o trůny“. Příkaz drakům pro chrlení ohně: „Dracarys“, tak doslovně znamená: „Dračí oheň“.

*2 – Jde o plk. Maksyma Sikalenka, který však zahynul 30. března 2022 během havárie Su-24M, poškozeného předtím zásahem PLŘS z pozemního PLRK, těsně před RWY záložní základny Kanatove. Spolu s ním zahynul i navigátor mjr. Kostjantyn Horodnyčev. Je pravděpodobné, že přímo po něm byl velitelem 7. BrTA jmenován opět plk. Jevhen Bulacyk.

*3 – ChNUPS je zkratkou pro Charkivskou národní leteckou univerzitu „Ivana Kožeduba“, která sídlí v Charkivu a připravuje nové piloty pro PSU.

Vysvětlivky:

AAU – Армійська авіація України / Armijska aviacija Ukrajiny / Armádní letectvo Ukrajiny

ALCM – Air-Launched Cruise Missile / Střela s plochou dráhou letu odpalovaná ze vzduchu

BAP – Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Bombardovací letecký pluk

BDA – Battle damage assessment, je postup vyhodnocování škod na konkrétním cíli po úderu různými druhy munice. Je součástí širšího oboru vyhodnocování boje. Vyhodnocení se provádí pomocí mnoha technik, včetně záznamů z kamer v letounu, v zaměřovacím kontejneru, od pozemních sil v blízkosti cíle, satelitních snímků, nebo pokud je to možné, také z následného ohledání místa cíle.

BMD – Bojevaja Mašina Děsantnaja / Ruské výsadkové obojživelné bojové vozidlo pro výsadkáře

BMP – Bojevaja Mašina Pechoty / Ruské obojživelné bojové vozidlo pro pěchotu

BrTA – бригада тактичної авіації / Bryhada Taktychnoyi Aviatsiyi / Brigáda Taktického Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

CAP – Combat Air Patrol / Hlídkový let stíhacích letounů v přiděleném prostoru s úkolem eliminovat letecké síly protivníka, které by se v tomto prostoru vyskytly, případně chtěly tento chráněný prostor ohrozit.

COMAO – Composite Air Operation / Kombinovaná letecká operace zahrnující všechny druhy letecké techniky potřebné k splnění potřebného bojového úkolu většího rozsahu. Většinou zahrnuje jak stroje pro CAP, CAS, tak i SEAD a ECM.

ELINT – Electronic Intelligence / Mise elektronického zpravodajství se zaměřuje hlavně na radarové systémy, jejich lokaci a analýzu jejich vlastností.

EMCON – Emission Control, režim v kterém je dodržován absolutní radiový klid a letoun nevysílá ani žádné jiné elektromagnetické signály, které by mohly prozradit jeho polohu.

FAB – Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / Trhavá letecká puma ruské provenience

GSAP – Gvardějskij Smešannyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový smíšený letecký pluk

GŠAP – Gvardějskij Šturmovoj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový bitevní letecký pluk

GTBAP – Gvardějskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový těžký bombardovací letecký pluk

ITBAP – Instruktorskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Instruktorský těžký bombardovací letecký pluk

LOC – Line of control, linie bojů v Luhanské a Doněcké oblasti, která se utvořila po bojích Ukrajinské armády se separatisty a ruskými jednotkami „dovolenkářů“ v letech 2014-15.

MABr – морська авіаційна бригада (МАБр) / Námořní letecká brigáda

NOE – Nap-of-the-earth neboli také „česání země“, takto se označuje typ letu ve velmi malé výšce, který používají vojenská letadla a zejména vrtulníky, aby se vyhnuly odhalení nepřítelem a následnému útoku v prostředí s vysokou hrozbou PVO.

NŘS – Neřízené protizemní střely, v tomto případě půjde hlavně o 80 mm rakety S-8, které masivně používají obě válčící strany.

OBrAA – окрема бригада армійської авіації (ОБрАА) / Samostatná brigáda armádního letectva Ukrajiny

OBrTrA – бригада транспортної авіації / Bryhada Transportnoyi Aviatsiyi / Brigáda Transportního Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

OCA – Offensive Counter-Air / Let s úkolem potlačení vojenské vzdušné síly nepřítele, především prostřednictvím útoků zaměřených na protivníkovy letecké základny.

OFAB – Oskoločno-Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá letecká puma ruské provenience

OFZAB – Oskoločno-Fugasnaja Zažigatelnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá zápalná letecká puma ruské provenience

OVP – Otdelnyj Vertoletnyj Polk VKS RF / Samostatný vrtulníkový pluk

PSU – Повітряні Сили України / Povitrjani Syly Ukrajiny / Vzdušné síly Ukrajiny

PLRK – Protiletadlový raketový komplet

PLŘS – Protiletadlová řízená střela

REB – Radio-elektronický boj, anglická zkratka ECM (Electronic Countermeasures)

RWR – Radar warning receiver, systém radarového varovného přijímače detekuje rádiové emise radiolokátorů. Jeho primárním účelem je dát varování pilotovi, když je ozářen nepřátelským radiolokátorem, který by mohl být hrozbou.

SEAD – Suppression of Enemy Air Defenses / Mise na potlačení a likvidace protivníkovy PVO

SIGINT – Signals Intelligence / Mise pro získávání údajů z radarového provozu, datové a hlasové komunikace. Zpracovává data a informace získané z elektromagnetického spektra vyzařovaného elektronickými prostředky.

SOF – Special Operations Forces / Síly speciálních operací, které provádějí vojenské činnosti vedené speciálně určenými, organizovanými, vybranými, vycvičenými a vybavenými silami využívajícími nekonvenční techniky a způsoby nasazení.

TBAP – Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Těžký bombardovací letecký pluk

TELAR – Transport Erector Launcher And Radar / Transportní odpalovací zařízení a radar (TELAR) je typ TEL, který obsahuje také část nebo celý radarový systém potřebný k odpálení střely (střel) země-vzduch. Tato vozidla jsou schopna autonomního řízení, což výrazně zvyšuje jejich účinnost. S tímto typem systému může každé vozidlo bojovat bez ohledu na stav nebo přítomnost podpůrných vozidel.

TWS – Track while scan, je režim provozu palubního radiolokátoru, při kterém RL dokáže sledovat cíl nebo cíle, ale zároveň stále vyhledává další, takže poskytuje neustále celkový přehled o vzdušném prostoru a pomáhá pilotovi udržovat lepší situační přehled.

VDV – Vozdušno-desantnyje vojska / Výsadkové vojsko

VKS RF – Vozdušno-kosmičeskie sily Rossijskoj Federacii / Vzdušně-kosmické síly Ruské Federace

VMF RF – Vojenno-morskoj flot Rossijskoj Federacii / Námořnictvo Ruské Federace

VSRF – Vooružonnyje sily Rossijskoj Federacii / Ozbrojené síly Ruské Federace

VVS-SA – Vojenno vozdušnyje sily Sovětskoj armii / Vojenské letecké síly Sovětské armády

Zóna ATO – Zóna protiteroristické operace nebo zóna ATO byl termín používaný médii, vládou Ukrajiny, OBSE a dalšími zahraničními institucemi k identifikaci ukrajinského území Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou ruských vojenských sil a proruských separatistů.

ZSU – Збройні сили України / Zbrojni Syly Ukrajiny / Ozbrojené síly Ukrajiny

Prameny:

Royal United Services Institute (RUSI) for Defence and Security Studies –

The Russian Air War and Ukrainian Requirements for Air Defence – Justin Bronk, Nick Reynolds a Jack Watling Special Report 7 November 2022

Jak je úctyhodná ukrajinská flotila Su-24 nadále trnem v oku Rusku – Vladimir Trendafilovski – Key Aero, https://www.key.aero/article/how-ukraines-venerable-su-24-fleet-continues-be-thorn-russias-side

Ukrajinské letouny Su-24 zničily ruskou korvetu při útoku na krymské loděnice – Vladimir Trendafilovski – Key Aero, https://www.key.aero/article/ukrainian-su-24s-destroy-russian-corvette-crimean-shipyard-strike

Ukrajina zaznamenala úspěch při novoročních úderech proti ruským silám – Vladimir Trendafilovski – Key Aero, https://www.key.aero/article/ukraine-charts-success-new-year-strikes-against-russian-forces

Ухвала від 04.05.2022 № 405/1868/22 Ленінський районний суд м. Кіровограда

ACIG – Tom Cooper

https://xxtomcooperxx.substack.com/

https://www.helion.co.uk/people/tom-cooper.php

Oryx (dokumentace zničené vojenské techniky na základě fotografií a videa)