Letecká válka nad Ukrajinou aneb „S trojzubcem proti medvědovi“ 7.část 2.díl

26. 10. 202426. 10. 2024 Radim Špalek 1794 Views Suchoj Su-24

Část sedmá – druhý díl / DRACARYS

V druhém díle sedmé části, věnující se službě Su-24 v PSU, budeme pokračovat popisem bojových akcí „draků“ od 7. BrTA v období zhruba jednoho roku mezi dubnem 2022 až 2023. Po hektických prvních týdnech ruské invaze, kdy jednotka utrpěla také své největší dosavadní ztráty, se přesto dokázala konsolidovat, doplnit novým personálem, často v podobě zkušených záložníků, a pokračovala v úderech proti ruským agresorům a okupantům na všech frontových směrech.

2022 – Stabilizace frontových linií a podpora ukrajinských protiofenzív

Když se počátkem dubna 2022 stabilizovala situace na frontě, konflikt přešel do statické války na mnoha místech s dobře vybudovanými liniemi zpevněných a zesílených zákopů, tedy téměř jako v první světové válce, včetně dominantní role dělostřelectva, s převahou hlavně na ruské straně. Primární cíle pro 7. BrTA z prvního měsíce války – velké ruské kolony vozidel, logistické a bojové techniky – byly nyní daleko za frontovou linií a silně bráněny pozemní PVO i hlídkujícími letouny VKS RF, takže bylo nemožné pokoušet se je napadat. Tento nedostatek cílů znamenal, že se ukrajinské Su-24 nad bojištěm začaly objevovat o poznání méně. Průzkumné Su-24MR byly nasazovány na příležitostné mise elektronického zpravodajství (ELINT), zatímco Su-24M zase prováděly specifické úkoly, jako byl průzkum nepřátelské pozemní PVO ve snaze lokalizovat některé její PLRK včetně naváděcích radiolokátorů, aby je bylo možné následně zasáhnout protiradiolokačními střelami AGM-88 HARM, které se dostaly do výzbroje ukrajinských Mig-29 a Su-27 a byly poprvé použity v ostré akci proti ruské PVO zhruba v srpnu-září 2022*4 .

Jedním ze Su-24M s nejvyšším počtem úspěšně provedených bojových letů v průběhu tohoto konfliktu od 24. února 2022 u 7. BrTA je zřejmě tento “bílá 04” v tmavě šedém schématu, který je zachycen v zodolněném ÚLu neupřesněné základny na záběrech z TV reportáže pořízené pravděpodobně v listopadu 2022, kde hovoří s novinářkou velitel jednotky plk. Jevhen Bulacyk. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Během těchto misí, z nichž některé byly prováděny v noci, létaly Su-24 většinou nad bezpečným územím kontrolovaným Ukrajinou, což u veřejnosti vytvářelo falešný dojem, že flotila ukrajinských Fencerů již není tolik aktivní jako na začátku konfliktu, a mohlo to také napomáhat propagandistickému tvrzení Ruska, že téměř všechny ukrajinské Su-24 byly zničeny. Nic však nemohlo být pravdě vzdáleno více.

Detail jedenácti žlutých “tryzubů” umístěných vlevo na trupu před pilotní kabinou, přičemž každý symbolizuje 10 bojových letů. Celkově tak měl v tu dobu stroj za sebou už minimálně úctyhodných 110 misí. Možná ještě zajímavější detail se však skrývá ve světle šedé “záplatě” potahu viditelné na spodní části trupu za radomem u přechodu ze žluté barvy do tmavě šedé. To spolu se skutečností, že pod novým tmavě šedým nátěrem jsou slabě viditelné nejméně dva původní symboly bojových letů, naznačuje, že tento letoun utrpěl v počáteční fázi války vážné bojové poškození, které muselo být opraveno. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Na začátku invaze mohla 7. BrTA počítat s celkem 16 Su-24M a 9 Su-24MR, z nichž některé byly v krátkodobém uložení, kdy pozemní personál prováděl pravidelné periodické úkony nutné údržby, a mohly tak být téměř okamžitě vráceny do služby. I to však nestačilo, protože jen za první měsíc intezivních bojů a nasazení přišla jednotka o 8 sestřelených letounů Su-24M, což se rovnalo třetině původního předválečného stavu, nehledě na letuschopnost strojů. Aby zůstala 7. BrTA bojeschopná, musel pozemní a technický personal přikročit k ambicióznímu plánu vrátit do služby co nejvíce uložených a odstavených letounů. Ty byly již před válkou rozmístěny na více základnách po celé Ukrajině, což je chránilo proti hromadnému zničení ruskými údery za pomocí střel s plochou dráhou letu nebo balistickými raketami Iskrander-M, ale zásadním faktorem, jenž bylo třeba vzít v úvahu, byl fakt, že mnohé z těchto Su-24M nelétaly minimálně 15 let, ale mnohdy i déle. Nejlepším důkazem, že se tento obtížný plán nakonec podařilo postupně plnit, jsou dnešní stále pokračující operace s “novými” Su-24M/MR, které nahradily u jednotky letouny ztracené v boji. Jako dobrý identifikační znak pro tyto nově zprovozněné stroje přitom slouží nátěr tmavě šedou barvou, který nahradil původně světle šedý ještě z doby SSSR, zřejmě proto, že je výrazně jednodušší a rychlejší na aplikaci než sice efektní, ale zároveň časově náročnější digitální šedá kamufláž používaná na generálkovaných letounech mezi roky 2014-2022.

Úspěšné splnění náročné výzvy, nakonec nejlépe potvrdil samotný velitel jednotky plk. Jevhen Bulacyk v rozhovoru zveřejněném 11. května 2023, v kterém uvedl, že je na svůj technický personál, hlavně z údržbářského zařízení jednotky “TECh”*5, ale samozřejmě i na ten starající se o každodenní provoz Su-24, maximálně hrdý, protože se jim kromě “běžného” a náročného úkolu udržovat operační letadla jednotky podařilo vrátit do služby tolik předtím dlouhodobě odstavených letadel, že 7. BrTA má nyní více operačních letadel než na začátku války v únoru 2022.

“No height and speed restrictions” – výstavní “low pass” s kondenzy předvádí Su-24M “bílá 04” (s/n 104164-, rok výroby 1987), který se vrací z bojové mise v Chersonské oblasti na začátku listopadu 2022, tedy během probíhající ukrajinské protiofenzívy v tomto směru, jenž byla za několik dní úspěšně ukončena osvobozením Chersonu a vyhnáním ruských okupantů z této oblasti zpět až za Dněpr na jeho jižní břeh. “Bortové” číslo je jako obvykle retušováno, ale tmavě šedé schéma, a hlavně charakteristická světle šedá příď (místo obvykle bílé), umožňují Su-24M identifikovat. Do konce roku 2022 dostaly tento tmavě šedý nátěr, používaný pro letouny nově vrácené do provozu z odstavených strojů, prokazatelně nejméně dva Su-24M. “Bílá 04” se přitom původně nacházela mezi 12 letouny, které jednotka opětovně zařadila do služby díky zprovoznění po roce 2014, ponechaly si přitom svůj světle šedý nátěr ex SSSR, a zároveň byly operačními na začátku války v roce 2022. Je tak téměř jisté, že tmavě šedé zbarvení indikuje nutnost rozsáhlé opravy “bílé 04” po poškození z boje, které letoun utrpěl po 24. únoru 2022 (viz také text se symboly bojových letů – žlutých “tryzubů” výše). V takovém případě je potom možné, že se jedná o Su-24M zatím oficiálně neupřesněného “bortového” čísla s posádkou pilot mjr. Vjačeslav Chodakivskyj a navigátor mjr. Oleksandr Kornijčuk, který byl poškozen zásahem PLŘS z pozemního PLRK během bojového letu mezi 24. únorem až 20. březnem 2022. Posádka jej nejprve zachránila přistáním na záložním letišti, a později ještě přeletem na základnu, kde byla možná oprava stroje. Oba byli za tuto akci vyznamenáni 20. března 2023 titulem “Hrdina Ukrajiny”. Mjr. Chodakivskyj již bohužel pouze in memoriam, protože padl 21. března 2022 při sestřelu Su-24M u obce Zelena Dolyna v Dnipropetrovské oblasti. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU – Viktor Zalevskij)

Období stabilizace frontových linií a podpory ukrajinských protiofenzív ale rozhodně nebylo bezproblémové. 11. dubna 2022 obdrželi titul “Hrdina Ukrajiny” pilot pplk. Vjačeslav Cyhankov a navigátor kpt. Oleh Pašičnyk, přičemž v původní citaci k vyznamenání se uvádí, že ocenění bylo uděleno posádce za „úspěšné splnění speciální mise v dubnu 2022“, ale žádné další podrobnosti nebyly z důvodu OPSEC zveřejněny. Protože se toto nejvyšší ukrajinské vojenské vyznamenání uděluje většinou in memoriam, je pravděpodobné, že muselo jít o nějaký zásadní čin, možná zničení nějakého významného cíle, či osoby.

Poté, co ruské síly od konce dubna 2022 zahájily v Donbasu větší ofenzivní operace a začaly postupovat skrz “staré” linie LOC z roku 2014, musely se provozuschopné Su-24M vrátit na frontu, aby prováděly bombardování s cílem „zalepit díry“ v ukrajinské obraně, nebo využít velkých příležitostných cílů, které se objevily na bojišti. Při vzácných příležitostech prováděly Su-24M samostatné údery neřízenými raketami odpalovanými ve stoupavém letu před cílem na frontové linii (tzv. “lofting”), což byla jinak doména a “denní chléb” zejména pro Su-25 ze stavu 299. BrTA (více viz předcházející 5. díl), nebo vrtulníky Mi-8/24 od jednotlivých OBrAA AAU.

V závislosti na důležitosti a složitosti mise se jí mohly účastnit až čtyři letouny, často s doprovodem stíhaček Su-27 od 831. BrTA nebo 39. BrTA. Kvůli nedostatku vycvičených posádek Su-24 (jen do 30. března 2022 ztratila 7. BrTA sedm padlých pilotů a pět navigátorů, další pak byli zraněni), pak mohly tytéž posádky uskutečnit i několik vzletů za den, i když se velení jednotky snažilo omezit je na tři denně, ale některé posádky to v případě nutnosti překračovaly. Jen pro příklad, samotný velitel 7. BrTA, plk. Jevhen Bulacyk, uskutečnil pět průzkumných letů proti ruské PVO za jediný den v rámci podpory zásobovacích a evakuačních letů ukrajinských vrtulníků Mi-8 do obloženého Mariupolu a zpět (více viz předcházející 6. díl první a druhá část).

Nedostatek posádek Su-24 se postupně řešil přijímáním zkušených vojenských pilotů (včetně záložníků, kteří se vraceli do služby po 24. únoru 2022), kteří létali v minulosti nejen na Su-24, ale i na jiných typech nadzvukových letounů, jako jsou Mig-29 nebo Su-27. S vědomím naléhavé potřeby nového létajícího personálu pro ukrajinské Su-24 se tito piloti dobrovolně přihlásili k přestupu na tyto dvoumotorové útočné stroje a zanedlouho již létali na bojových misích. Mezi takové patřili například plk. Mychajlo Matjušenko a plk. Viktor Volyněc, kteří však bohužel oba postupně padli během bojových letů – 26. června 2022, respektive 1. března 2023. Kromě nich přišli po absolvování Charkovské národní letecké univerzity (ChNUPS) v roce 2022 i noví piloti a navigátoři, kteří byli doslova “vhozeni do vody a museli plavat”, ale postupně osvědčili své těžce dosažené zkušenosti a stali se platnými členy operačních posádek.

Oceněny byly i nedávné úspěchy jednotky. Dne 24. srpna 2022 obdržela z rukou prezidenta Zelenského čestné vyznamenání „Za odvahu a statečnost“ a mnoho jejích vojáků bylo za své výkony oceněno individuálními cenami – včetně titulů „Hrdina Ukrajiny“, jak jsme si již uvedli v textu výše.

Tím jsem však trochu předběhli dobu a musíme se vrátit zpět do období dubna-května 2022. 30. dubna 2022 byl na bojovém letu v Charkivské oblasti u obce Barvinkove zasažen PLŘS z PLRK před nedávnem reaktivovaný Su-24M “bílá 87”. Posádka, která je zatím známa pouze hodnostmi – pilot / plukovník a navigátor / nadporučík se zřejmě snažila poškozený letoun dostat na záložní základnu Kanatove, ale jejich úsilí vyšlo vniveč u obce Nova Praha v Kirovohradské oblasti, kde byli oba nucení použít vystřelovací sedadla. Katapultáže proběhly zřejmě správně a bez dalších problémů, protože úřední záznamy neobsahují žádné informace o zdravotní újmě obou letců, kteří se tak mohli po obvyklých zdravotních prohlídkách vrátit zpět k jednotce.

Su-24M „bílá 82“ odstavený na základně Starokostiantyniv. V tomto stavu se nacházely letouny, které začal pozemní personál 7. BrTA uschopňovat do provozu po 24. únoru 2022. Mnohdy se přitom jednalo o stroje uložené více než 15 let. Povšimněte si původní sovětské rudé hvězdy, která už prosvítá pod ukrajinským žluto-modrým „tryzubem“ na SOP. Su-24M „bílá 87“, který na fotografii stojí vedle „bílé 82“, a je vidět pouze část jeho zádě, vypadal podobně – tedy nesl opotřebované a povětrnostními vlivy místy vyšisované světle šedé schéma ex SSSR, protože patřil k stejné skupině letounů, které se vrátily do služby až po začátku invaze. 30. dubna 2022 byla „bílá 87“ na bojovém letu v Charkivské oblasti zasažena PLŘS z PLRK u obce Barvinkove a její zpáteční let ukončila katapultáž posádky u obce Nova Praha v Kirovohradské oblasti. Podle zatím dostupných informací pilot v hodnosti plukovníka a navigátor v hodnosti nadporučíka vyvázli z této události bez zranění. (Foto Nick Cross)

Fotografie zachycující trosky nejméně jedné ukrajinské Su-24M na letecké základně Kanatove byla pořízena někdy po ruském útoku 23. července 2022. Zdá se, že vrak tam byl převezen a nejspíše byl zničen již dříve někde na základně nebo dokonce zachráněn z míst havárií nedaleko této základny. Téměř jistě by se mohlo jednat o Su-24M „bílá 87“, který havaroval 30. dubna 2022 u obce Nova Praha, protože Su-24M, který se zřítil přímo před RWY v Kanatove o měsíc dříve 30. března 2022, nesl velmi pravděpodobně „digitální“ schéma. (Foto archiv autora via PSU)

I když v dubnu nepřišla 7. BrTA o žádnou posádku, v máji už takové štěstí neměla. Nejprve však 6. května ztratila “jen” techniku v podobě Su-24M “bílá 12”, který havaroval kvůli technické závadě asi 20 km jižně od záložní základny Martynivka u Voznesensku, přičemž posádka se včas zachránila katapultáží a vyvázla bez zranění. Letoun byl následně nalezen ohořelý na poli mezi obcemi Fedorivka a Veselynove, ale v poměrně kompaktním stavu. Po uhašení, jej z místa dopadu pravděpodobně převezli na základnu do Martynivky, kde jeho zbytky 15. června 2022 odhalily satelitní snímky. Původně byl tento záznam považován za operační stroj zasažený ruským úderem na zdejší stojánce, ale je možné, že neopravitelný drak Su-24M „bílá 12“ (s/n 0915308, rok výroby 1986) byl záměrně použit jako návnada pro ruský průzkum a následný úder proti Martynivce u Voznesensku, který dokončil dílo zkázy.

Su-24M „bílá 12“ (s/n 0915308, rok výroby 1986) byl ztracen kvůli technické závadě 6. května 2022 J od Voznesensku. Zatím neznámá posádka jej včas opustila na vystřelovacích sedadlech a vyvázla nezraněna. Jak je vidět na fotografiích pořízených z videa na místě dopadu mezi obcemi Fedorivka a Veselynove asi 20 km J od záložní základny Martynivka, neřízený letoun zřejmě tvrdě dosedl na pole a z větší části ohořel ještě před příjezdem hasičů. Zbytky „bílé 12“ pravděpodobně následně převezli na základnu do Martynivky, kde byly 15. června 2022 objeveny analytiky OSINT na satelitních snímcích stojánky (viz. horní foto vpravo), a původně se předpokládalo, že by mohlo jít o zničený Su-24 ruským úderem. Na záběrech je také dobře patrné, že „bílá 12“ již nesla rychloidentifikační žluto-modré označení na směrovce. Jak vypadalo ve skutečnosti, dokládá poslední foto zobrazující podobu Su-24M “bílá 22” z konce roku 2022, kde je také dobře vidět žluté spodní plochy trupu, které jsou doplněny stejným zbarvením spodních částí obou VOP. Ze záběrů na ohořelou „bílou 12“ to vypadá, že žlutý nátěr na spodních částech trupu a výškovek v době havárie nenesla. Fotograficky jsou však zaznamenány i letouny, které měly žlutou barvou pouze na levé spodní ploše VOP, zatímco pravá zůstala světle šedá, takže je zřejmé, že provedení rychloidentifikačního označení může být individuální u každého stroje. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

19. května 2022 se z náletu na cíle v okolí Bachmutu nevrátil Su-24M “bílá 69” s pilotem pplk. Ihorem Chmarou a navigátorem mjr. Iljou Neharem, kteří byli na společném čtrnáctém bojovém letu. Jeho trosky roztříštěné na velmi malé, nekompaktní části a stopy po dopadu byly nalezeny na poli v poměrně dlouhém přímém pásu u Krasnopolivky severně od Bachmutu a severozápadně od Soledaru, když příčinou jeho zkázy byl úspěšný zásah z ruské strany fronty, přičemž zatím není dostatek informací o tom, zda se jednalo o sestřel z PLRK, MANPADS, ale nemůžeme zatím vyloučit ani úspěch stíhače VKS RF. Jednotka tak zároveň přišla o dvanáctý sestřelený Su-24M od počátku ruské invaze 24. února 2022.

Posádka pilot pplk. Ihor Chmara (vlevo) a navigátor mjr. Ilja Nehar (vpravo) se nevrátila ze svého čtrnáctého společného bojového letu v Bachmutském rajónu u Soledaru dne 19. května 2022. Jejich Su-24M „bílá 69“ (s/n 0615329, rok výroby 1984) byl nalezen sestřelený na poli u obce Krasnopolivka SZ od Soledaru, příčemž ani jeden z letců nepřežil. Zároveň se jedná o jeden ze strojů, který byl vrácen do provozu u jednotky až po začátku invaze. Posádka se staršími pilotními helmami ZŠ-5 je zobrazena i na snímku níže – vlevo pplk. Chmara a vpravo mjr. Nehar. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU a The Military Watch)

V průběhu května a června 2022 se 7. BrTA účastnila také operací, které měly vést k osvobození Hadího ostrova, jenž byl obsazen ruským výsadkem již první den invaze 24. února 2022. Tehdy se kolem 18. hod. ocitla zdejší ukrajinská základna pod ruským útokem a následně byla z raketového křižníku Moskva, vlajkové lodi celé Černomořské floty, vyzvána ke kapitulaci. To ukrajinská posádka důrazně odmítla větou: „Русский военный корабль, иди на хуй!“ (což by se dalo česky slušnější formou přeložit jako „Ruská válečná lodi, jdi do prdele!“) i přesto, že neměla žádnou naději přicházející útok odrazit. Rusové tedy ostrov ostřelovali a následně všech třináct ukrajinských pohraničníků v bezvýchodné situaci zajali. Později byli při výměně zajatců vráceni zpět na Ukrajinu, včetně autora výše uvedeného legendárního výroku Romana Gribova.

Pamětní známka, kterou ukrajinská pošta vydala v dubnu 2022 k události, jež se stala v průběhu obsazení Hadího ostrova ruskými námořními silami 24. února 2022. Zobrazuje stylizovanou situaci, kdy vlajková loď Černomořské flotily – raketový křižník Moskva vyzývá ukrajinské obránce ke kapitulaci. Ti však odpověděli výmluvným gestem a legendárním vzkazem do vysílačky: „Ruská válečná lodi, jdi do prdele!“ Samotný raketový křižník Moskva byl 13. dubna 2022 v Černém moři úspěšně napadaden ukrajinskými protilodními střelami „Neptun“ a následující den se potopil. (Foto archiv autora)

Hadí ostrov je skalnatý kus pevniny s rozlohou menší než 1 km2 nacházející se cca 35 km od jižního pobřeží Ukrajiny, který je však strategicky výhodný díky své poloze poblíž Rumunska a zároveň patří do ukrajinských výsostných vod v Černém moři. Ten kdo drží ostrov, může do značné miry kontrolovat námořní obchodní trasy z důležitých ukrajinských přístavů Oděsa nebo Mykolaiv, které jsou pro Ukrajinu životně důležité zejména kvůli exportu obilí, jenž se výrazně podílí na ukrajinském HDP i v této válečné době. Také proto bylo v zájmu Ukrajiny pokusit se dostat ruské invazní síly z ostrova pryč.

Hadí ostrov bombardovali ukrajinské stroje Su-24 a Su-27, často za dohledu UAV Bayraktar TB-2, které dokázali ukrajinci v prvních měsících ruského útoku obratně používat jak k útokům, tak i průzkumu. 25. června 2022 ve 23:52 odstartoval k nočnímu bojovému letu s úkolem napadnout ruské cíle na Hadím ostrově Su-24M “bílá 84” s posádkou pilot plk. Mychajlo Matjušenko a navigátor mjr. Jurij Krasylnikov. Plk. Matjušenko byl záložníkem, který před válkou pracoval jako vedoucí pracovník u jedné z ukrajinských aerolinek. Bývalý zkušený vojenský pilot nastoupil 7. března 2022 zpět k 40. BrTA “Duchům Kyjeva” ve Vasylkivu, kde zřejmě létal na Mig-29. Z důvodu malého počtu operačního personálu u 7. BrTA bylo přikročeno k již zmiňovanému přeškolení dobrovolníků s dostatečným náletem hodin a zkušenostmi z jiných typů na Su-24. Mezi těmito piloty byl i plk. Matjušenko. Již 26. června v 00:26 hod. posádka ohlásila úspěšný útok na cíl. Následný průzkum odhalil, že jejich pumy vyřadily důležitou část PVO ostrova v podobě hybridního PLRK 96K6 Pancir-S1 (SA-22 Greyhound), ale při návratu jejich stopa mizí. Podle údajů ukrajinské strany měl jejich stroj „bílá 84“ havarovat do moře přibližně v čase 00:58 hod., pravděpodobně jako důsledek ruského zásahu. Zatímco tělo pilota plk. Matjušenka vyplavilo později Černé moře na bulharském pobřeží a 3. října mohl být následně řádně s poctami pohřben v rodné Buči u Kyjeva, tak navigátor mjr. Krasylnikov zůstal nezvěstný a jeho ostatky zřejmě zůstaly ve vraku stroje, který dopadl do vody a potopil se. Oběma byl za tuto akci udělen 6. srpna 2023 titul „Hrdina Ukrajiny“ in memoriam.

Po zahájení úspěšných ukrajinských protiútoků na jihu v Chersonské / Mykolaivské oblasti a na východě v Charkivské oblasti koncem léta 2022, byly letouny Su-24M a jejich posádky konečně připraveny znovu naplno ukázat svůj bojový potenciál. Dva Suchoje byly například koncem září 2022 spatřeny při nízkém bombardování s použitím jednotkou “oblíbených” pum s padáky OFAB-500ŠR, které vedly úder proti ruské kapse úporného odporu v zalesněné oblasti na řece Inhulec mezi obcemi Davydiv Brid a Bilohirka v Chersonské oblasti. Výsledkem tohoto náletu, který byl snímán ukrajinským průzkumným dronem, po shození osmi pum z dvojice letounů byl minimálně jeden zničený ruský tank. Po několika dalších bombardováních v následujících dnech zbytky ruských sil buď opustily své pozice, nebo se následně vzdaly ZSU. Kromě těchto vysoce účinných misí na podporu vlastních jednotek, umožnilo rychlé zhroucení frontové linie a s tím související mezery v pokrytí ruské PVO, díky rozsáhlému používání protiradiolokačních raket AGM-88 HARM letouny PSU Su-27 a Mig-29, provádět Su-24M také mise s použitím laserem naváděných střel vzduch-země Ch-25ML (AS-10 Karen).

Posádka Su-24M „bílá 84“, která zahynula po útoku na Hadí ostrov v noci z 25. na 26. června 2022 – vlevo je pilot plk. Mychajlo Matjušenko, záložník a bývalý pilot 40. BrTA, který se na typ Su-24 přecvičil jako dobrovolník až po začátku ruské invaze, a vpravo pak navigátor mjr. Jurij Krasylnikov. Jejich stroj byl pravděpodobně sestřelen a dopadl při zpátečním letu do Černého moře. Su-24M „bílá 84“ byl do operačního provozu u jednotky uveden z uložení až po 24. únoru 2022. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Horní satelitní fotografie byla pořízena 12. května a zobrazuje Hadí ostrov obsazený ruskými silami. Hybridní PLRK 96K6 Pancir-S1 (SA-22 Greyhound) se nachází mírně severně od objektu s červenou střechou. Mělo by se jednat o vozidlo PVO, které bylo zničeno útokem „bílé 84“ v noci 26. června 2022 a je také zřejmě zachyceno v červeném rámečku na spodním záběru pořízeném 7. července na již osvobozeném ostrově. Ruské jednotky, které čelily jak bombardování z letadel, tak i ostřelování ze 155 mm houfnic 2S22 Bohdana, umístěných provizorně na plovoucích pontonech, opustily ostrov 30. června a 4. července se zde opět vylodily první oddíly ukrajinské armády, aby nad ostrovem mohla znovu zavlát žluto-modrá vlajka. (Foto MAXAR a archiv autora via ZSU)

Dva snímky z videa zachycující část bojového letu ukrajinské posádky Su-24, které bylo zveřejněno koncem července 2022. Pilot sedící po směru letu vlevo má ještě „klasickou“ ex-sovětskou pilotní helmu ZŠ-5, kterou používali i generace našich pilotů v 80. – 90. tých letech. Naproti tomu navigátor sedící vpravo používá novější pilotní přilbu ruské provenience ZŠ-7, jenž se vyznačuje mj. tím, že tmavá clona očí je v zataženém stavu uschována pod skořepinou helmy, což je z hlediska její ochrany proti poškození jistě praktičtější. Na spodním záběru je možné dobře odhadnout výši „standardního“ letu, ale zajímavější je neretušovaný detail dodatečně přidaného tabletu Lenovo uprostřed nad „analogovou“ palubní deskou, který je v tomto okamžiku zjevně v navigačním módu, pravděpodobně s použitím signálu GPS. Su-24 se tak v tuto chvíli konkrétně nacházel nedaleko města Kramatorsk na Donbasu. Je to výjimka potvrzující pravidlo, že díky OPSEC jsou všechny tyto improvizované a dodatečně instalované „digitální zlepšováky“ na publikovaných ukrajinských materiálech různě retušovány, aby nebyly čitelné. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

29. září 2022 přišla 7. BrTA o další Su-24M zatím neznámého „bortového“ čísla ve světle šedém schématu, ale tentokrát naštěstí ne o posádku. Dvojice, pilot pplk. Jevhen Solovjov a navigátor kpt. Artem Chanko, prováděla misi na podporu ukrajinské pozemní ofenzívy v Mykolaivské oblasti, která měla za úkol zatlačit ruské okupanty za řeku Dněpr a osvobodit důležité regionální město Cherson. Během této akce inkasoval jejich letoun zásah, pravděpodobně z PLRK, což bylo zachyceno ruským průzkumným dronem na video, v kterém je vidět Su-24M letící v levém náklonu více než 90° již s mohutným ocasem plamenů dosahujících dvojnásobné délky trupu letounu, tedy dobře přes 40 m. Záznam pokračuje ještě několik sekund a můžeme na něm pozorovat katapultáž obou členů posádky a také finální fázi letu zasaženého stroje, jenž končí na zemi v obřím oranžovo-černém hřibu exploze. Pplk. Solovjov i kpt. Chanko, se vystřelili buď v „šedé zóně“ nebo již přímo nad územím obsazeným ukrajinskými jednotkami a vyvázli nezraněni. V každém případě se po tomto incidentu mohli vrátit zpět k jednotce. Nejasnosti panují zatím jen v určení přesného místa sestřelu. Web The Military Watch jej geolokuje k obci Maksymivka v Mykolaivském rajónu, Mykolaivské oblasti. Naproti tomu Vladimir Trendafilovski jej posunuje více na severovýchod téměr na hranice Mykolaivské a Chersonské oblasti k obci Kaluha v Baštanském rajónu. Z hlediska pozemních bojů k 29. září 2022 nelze zřejmě vyloučit ani jednu z těch lokací, takže na definitivní potvrzení si budeme muset ještě počkat.

Záběr z videa pořízeného ruským průzkumným dronem 29. září 2022 v Mykolaivské oblasti, zachycuje finální fázi bojového letu Su-24M s posádkou pilot pplk. Jevhen Solovjov a navigátor kpt. Artem Chanko. Poté co jejich letoun inkasoval zásah z PLRK, a začal připomínat bájného létajícího tvora po příkazu „dracarys“, jej dokázali udržet ve vzduchu dostatečně dlouho, aby se dostali nad území, kde operovali již ukrajinské jednotky, takže po katapultáži mohli být zachráněni. (Foto archiv autora via The Military Watch)

Prvním ztraceným průzkumným Su-24MR se stal stroj „žlutá 59“ v digitální šedé kamufláži, který 12. října 2022 havaroval poblíž Poltavy. Stalo se tak u obce Žorživka, což je asi 40 km východně od základny v Myrhorodu, sídla 831. BrTA vyzbrojené Su-27. Zatímco navigátor, jehož jméno zatím nebylo upřesněno, se zachránil katapultáží, tak pilot mjr. Dmytro Bortnyk bohužel při tomto incidentu zahynul. Oba byli v tento den na průzkumné misi ELINT poblíž nové frontové linie v Charkovské oblasti, která vznikla po úspěšné ukrajinské protiofenzívě. Jejich Suchoj přitom podle ukrajinských zdrojů inkasoval zásah z PLRK, ale protože byl stále schopný letu, snažila se posádka vrátit na letiště do Myrhorodu, což se zjevně nepodařilo. Při dopadu na zem u Žorživky pak následně došlo k celkové destrukci stroje.

Protože už 10. října 2022 přišla východně od Myrhorodu u obce Šyšaky 831. BrTA o jeden ze svých „Flankerů“, konkrétně Su-27P1M „modrá 58“ i s pilotem plk. Olehem Šupikem*6 , byly původně obě dvě události spojovány společně v kontextu s prvními zprávami o použití PLŘS dlouhého dosahu R-37M na stíhacích strojích VKS RF typu Mig-31BM a Su-35S, které se začaly v této době objevovat. Tyto letouny, vyčkávající na misích CAP vysoko v bezpečné hloubi území Ruské federace, mohly ve spolupráci se stroji AWACS A-50U/M a létajícími velitelskými stanovišti Il-22M používat PLŘS R-37M i na nízko letící cíle ve značné vzdálenosti a hloubce ukrajinského vzdušného prostoru. Maximální udávaný dosah této PLŘS ruskou stranou je cca 400 km, ale ať je tento údaj záměrně nadsazen, či nikoliv, bude v případě skutečného dosahu určitě záležet na rychlosti nosiče při odpálení i následném profilu letu PLŘS a nepochybně i cíle samotného, včetně jeho velikosti a tedy skutečné radarové odrazové plochy (RCS). Ukrajinští piloti, čerpající ze svých dosavadních zkušeností, udávají reálný dosah R-37M proti nízko letícím cílům jako řádově menší než výše uvedený údaj, ale i tak je pro ně tato PLŘS kategorie BVR, která ve vzdušném boji ještě zvyšuje výhody strojů VKS RF, značným nebezpečím, jenž není radno v žádné situaci a režimu letu podceňovat. V každém případě je na Ukrajině potvrzen úspěšný zásah touto PLŘS na nízkoletící cíl ve vzdálenosti více než 100 km.

Ve skutečnosti tak v případě skutečných účinných vzdáleností pro použití R-37M, opět dle zkušeností z bojů na Ukrajině, můžeme pracovat zřejmě s hodnotou obálky zásahu někde v rozmezí 120 až pravděpodobně maximálně 200 km na cíl větší velkosti, případně minimálně manévrující, který nemá možnost dostatečně včasného varování před touto hrozbou. Podle nepotvrzených údajů měli stíhači VKS RF odpalovat proti ukrajinským cílům v říjnu 2022 průměrně až šest R-37M denně, a to i ze značných vzdáleností přesahujících výše uvedených 200 km, částečně i proto, že na počátku ruské invaze, kdy ještě létali přímo nad území Ukrajiny, získali několik nepříjemných zkušeností s agresivními „žokeji“ v Mig-29 se žluto-modrými „tryzuby“. Takže z jejich pohledu bylo mnohdy jednoduší doslova „zasypat“ zjištěné cíle na ukrajinské straně PLŘS dříve, než by mohlo dojít k nějakému nečekanému „blízkému setkání třetího druhu“, v kterém už by nebyla jejich převaha v BVR protiletadlových raketách pomyslným trumfovým esem. Je však také nutné poznamenat, že ukrajinští stíhači za svou statečnost a snahu odrazit protivníka za každou cenu draze zaplatili, když utrpěli v počátečních vzdušných bojích značné ztráty právě díky lepším PLŘS pro BVR na ruské straně. Ve skutečnosti jsou dnes potvrzeny cca jen 3-4 „dogfighty“, přičemž jeden z nich se ještě týká „hry na kočku a myš“, v podobě útoku ruského stíhače (Su-30SM nebo Su-35S, v tom se různé zdroje rozcházejí) na námořní vrtulník Mi-14PS „žlutá 34“ ze stavu 10. MABr v Mykolaivu pod vedením velitele této jednotky plk. Ihora Bedzaje v Izmailském rajónu 7. května 2022, který pro ukrajinskou posádku bohužel skončil tragicky.

Abychom se však vrátili zpět k zásahu Su-24MR „žlutá 59“ a uzavřeli tuto kauzu, tak dnes už můžeme na základě informaci z ukrajinské strany vyvrátit sestřel tohoto letounu PLŘS dlouhého dosahu R-37M, což však ztrátu cenného stroje, ještě cennějšího vycvičeného pilota a hlavně nenahraditelného lidského života, nijak nesnižuje.

První potvrzenou ztrátou průzkumné verze Su-24MR se stal stroj „žlutá 59“, který byl poškozen zásahem z PLRK na průzkumném bojovém letu v Charkivské oblasti dne 12. října 2022. Jeho posádka se snažila poškozený letoun dostat na základnu v Myrhorodu, ale nakonec havarovala u obce Žorživka v Poltavské oblasti. Zatímco navigátor, který není stále ztotožněn, se zachránil katapultáží, tak pilot mjr. Dmytro Bortnyk bohužel zahynul. Zajímavé je, že na vzpomínkovém tablu je i v tomto případě zobrazen správný typ letounu, na kterém posádka 12. října 2022 letěla – tedy Su-24MR, včetně provedení kamuflážního schématu „digi“. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU)

Spodní fotografie zachycuje odlet Su-24MR „žlutá 59“ po ukončení GO z NARP v listopadu 2015, kde byl od roku 2014, a jako první z celé flotily ukrajinských Su-24 zde dostal na závěr opravy novou šedou „digitální“ kamufláž. Celkově stihl NARP do 24. února 2022 provést GO na trojici Su-24MR „žlutá 54, 59, 60“ a čtveřici Su-24M „bílá 08, 20, 41, 44“. Pátý Su-24M „bílá 09“ byl v okamžiku ruského útoku rozpracován, ale jeho GO se podařilo nakonec dokončit a k jednotce se následně vrátil zatím jako poslední osmý stroj v „digitálním“ schématu. (Foto Sergej Smolencev)

2022 / 2023 – Podpora v boji o Bachmut

Zhruba již od srpna 2022 se v tomto konfliktu naplno rozhořel boj o město Bachmut, jehož předválečná populace čítala cca 70 000 osob. Bachmut ležící v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, je důležitou dopravní křižovatkou jak pro silniční, tak železniční dopravu. Od roku 1924 až do změny původních komunistických názvů z doby SSSR v roce 2016 se město jmenovalo Artěmivsk podle ruského bolševického vůdce Fjodora Sergejeva alias „Arťoma“. Město leží na řece Bachmutce, ve vzdálenosti cca 90 km na sever od Doněcka.

Jak už bylo uvedeno výše, ruský útok na tuto aglomeraci začal na počátku srpna 2022, ovšem i přes zintenzivnění bojů se Rusové většího posunu za rozsáhlé pomoci žoldnéřů ze soukromé PMC Wagner dočkali až v průběhu ledna 2023, kdy se začala ukrajinská obrana drolit zejména po obsazení Soledaru s jeho labyrintem tunelů a šachet zdejších solných dolů, které sloužily obráncům jako skvělé a odolné úkryty mnohdy i pro těžkou techniku. V následných měsících plných krvavých pouličních bojích v Bachmutu dokázali útočníci za značné převahy dělostřelectva i vojáků postupně vytlačit obránce na západní okraj a 20. května ohlásili dobytí celého města, což ovšem proběhlo za cenu téměř totálního zničení veškeré infrastruktury, tedy stejným „modus operandi“ jako před rokem v Mariupolu.

ZSU v průběhu května 2023 v okolí Bachmutu zahájily omezenou protiofenzívu, kdy zejména na jih od města dobyly zpět značnou část území, postoupily o několik kilometrů směrem na východ a upevnily tak své pozice podél zdejšího důležitého náspu železniční trati a takticky důležité výšiny poblíž obce Kliščijivka. Pro možný pokus o rozsáhlý útok s cílem Bachmut osvobodit zde však Ukrajina neměla dostatek sil, i přesto, že jen jednotky PMC Wagner, které město z větší části pomohly obsadit, za to krvavě zaplatily ztrátou nejméně 20 000 mrtvých, zřejmě však ještě více. Na podzim 2023 opět inciativu v oblasti převzali Rusové, kteří se v rámci své nové ofenzívy na široké frontě pokoušeli postupovat dále na západ směrem na Časiv Jar. Zde ovšem do léta 2024 dosáhli pouze omezených úspěchů a nedokázali zatím překonat obranu tohoto města a dalšího strategického bodu.

Bitva o Bachmut se stala jedním ze symbolů celého konfliktu. Přestože město samo o sobě nemá pro vývoj této války zase až tak velkou klíčovou hodnotu, pro Rusy se po předchozích neúspěších na jiných úsecích fronty v roce 2022 jako například v Charkivské, Chersonské a Mykolaivské oblasti, jeho dobytí stalo jedním z hlavních cílů zejména z propagandistických důvodů a samozřejmě také kvůli stálé snaze obsadit území celého Donbasu.

Vzhledem k vysokým ztrátám, naprostému zničení města, neúspěšné snaze o obklíčení obránců a chybějícímu průlomu do ukrajinské obrany dále na západ, který by umožnil další postup, se však pro Rusy dobytí města stalo pouze dalším těžce zaplaceným Pyrrhovým vítězstvím. Na druhou stranu, když se v průběhu roku 2024 na ukrajinské straně projevil nedostatek vlastních nových branců a zejména zkušených vojáků, bylo ukrajinské odhodlání dlouhodobě bránit Bachmut označeno za politické rozhodnutí podporované zejména prezidentem Volodmyrem Zelenským, kdy heroická obrana sice vedla k posílení morálky ukrajinského národa, ale zároveň šlo o vojenskou chybu. Samotný tehdejší náčelník generálního štábu a hlavní stratég ukrajinské obrany generál Valerij Zalužnyj měl navrhovat stažení obránců již mnohem dříve než koncem května 2023, protože si byl vědom, že poměr ztrát, ať už dosahoval čísla 5:1 podle odhadů západních vojenských analytiků nebo dokonce 7:1 podle ukrajinských zdrojů, nebyl pro Ukrajinu příliš dobrý. Zatímco Rusové zde ztráceli během opakované taktiky nefalšovaných „lidských vln“ mnohdy až 80 % stavu z útočících jednotek PMC Wagner a „Storm Z“, tak vzhledem k tomu, že se jednalo většinou o naverbované a špatně vycvičené trestance, nebyl velký problém je nahradit dalším „masem“. Naproti tomu ZSU přicházela většinou o zkušené a těžko nahraditelné bojovníky, takže i ukrajinská strana byla nakonec nucena posilovat obránce o málo zkušené brance pouze se základním výcvikem několika týdnů či maximálně měsíců, kteří si ve městě prošli skutečným peklem.

Zhruba již od října 2022 se snažila 7. BrTA přispět obráncům města v boji o Bachmut intenzivnějšími bombardovacími lety na ruské pozice a jednotky v jeho okolí. 1. března 2023 se zřejmě z jedné takové akce nevrátila posádka tvořená pilotem plk. Viktorem Volyňcem a navigátorem kpt. Ihorem Solomennikovem. Zatímco plk. Volyněc byl dobrovolník, který se do PSU vrátil až po začátku ruské agrese, kdy se na základě své žádosti a předešlých dostatečných zkušeností, dostal koncem roku 2022 k přeškolení na dvoumotorové Su-24, tak kpt. Solomennikov byl v témže roce teprve vyřazen jako čerstvý absolvent ChNUPS a patřil u jednotky k nastupující mladé generaci letců. Podle dostupných informací to vypadá, že jejich Suchoj „bílá 03“ se stal cílem pro PLŘS delšího dosahu z ruského Su-35S, která stroj úspěšně zasáhla a způsobila jeho zkázu u obce Družkivske jižně od Kramatorsku (Kramatorský rajón, Doněcká oblast).

Posádka Su-24M „bílá 03“, která zahynula 1. března 2023. Vlevo pilot plk. Viktor Volyněc, dobrovolník, který se do PSU vrátil po začátku ruské agrese, a na Su-24 se přeškolil až koncem roku 2022. Vpravo navigátor kpt. Ihor Solomennikov, jenž k jednotce přišel v roce 2022 jako čerstvý absolvent ChNUPS. Vpravo je pak jedna z hlavních podvozkových noh s koly na typických tmavě zelených discích. Memento v širokém pásmu trosek, které po sobě zanechal Su-24M „bílá 03“ s posádkou plk. Volyněc a kpt. Solomennikov na poli u obce Družkivske jižně od Kramatorsku. 1. března 2023 je zde pravděpodobně dostihla PLŘS z ruského Su-35S. (Foto archiv autora via 7. BrTA PSU a The Military Watch)

V oblasti Bachmutu hrozilo více než jinde nebezpečí „friendly fire“, protože typ Su-24 zde používala i ruská strana. A to zřejmě jednotka, která patřila pod PMC Wagner, což potvrzuje sestřel Su-24M „modrá 48“ RF-93798 z 2. prosince 2022, při kterém získala vstupenky na Kobzonův koncert posádka bývalých příslušníků vojenského letectva v záloze – pilot Alexander Antonov a navigátor Vladimir Nikišin. „Muzikanti“ disponovali vlastními leteckými jednotkami, které používaly typy jako Su-25, Su-24 nebo třeba vrtulníky Mi-8, pro něž byly verbováni zejména bývalí vojenští piloti z Ruska nebo Běloruska. Proto zde také ukrajinské letouny více než na jiných úsecích fronty využily svoje modro-žluté rychloidentifikační označení.

Vzhledem k novému způsobu nasazení ukrajinských Su-24 od května 2023, na které se zaměří následující kapitola, se stala posádka plk. Volyněc a kpt. Solomennikov zatím poslední zveřejněnou ztrátou 7. BrTA během tohoto probíhajícího konfliktu (stav k září 2024).

Autor textu: Radim Špalek, czechairforce.com, dokončení 7. části bude v 3. dílu

Poznámky:

*4 – Protiradiolokační naváděné střely AGM-88 HARM byly na ukrajinské Mig-29 a Su-27 integrovány za pomocí adaptérů LAU-118 v průběhu léta 2022 a jejich použití je zaznamenáno poprvé na přelomu srpna a září 2022. Vzhledem k jednodušší integraci a chybějícím lokalizačním a naváděcím systémům na palubách ukrajinských strojů, je možné jejich použití pouze v módu s pevně zadaným cílem ještě před uskutečněním vzletu, který poté již nemůže být změněn. Proto je třeba před jejich použitím provádět kvalitní průzkum s určením potencionálních cílů. Jejich použití pouze tímto způsobem, hlavně při podpoře ukrajinské protiofenzívy u Chersonu na podzim 2022, bylo však i tak pro ruskou pozemní PVO jistě nemilým překvapením.

*5 – Zařízení údržby jednotky “TECh” lze v našich podmínkách zřejmě nejlépe přirovnat k “TOP” neboli Technickému oddělení pluku, což bylo opravárenské zařízení, které měl u ČSLA každý letecký pluk. Jeho hlavním úkolem bylo udržovat stroje jednotky v dostatečném rezursu, provádět na nich předepsané práce, výměny těžkých agregátů apod. Větší údržba strojů, jako střední opravy (SO) a generální opravy (GO), se u nás potom řešila zvlášť, odesláním techniky do Letecké vojskové opravny (LVO) nebo Leteckých opraven (LO) jako např. LOK – Kbely, LOT – Trenčín, případně do zahraničí jako v případě typu Mig-23BN/MF do Drážďan apod. Na Ukrajině tuto funkci před válkou v roce 2022 plnil pro typ Su-24 „NARP“ – Mykolaivvský letecký opravárenský závod, který prováděl GO více typů techniky (mimo Su-24 třeba na dopravních Il-76), ale v probíhajícím konfliktu se dostal do přímého ohrožení ruskými útoky, takže v otázce zprovozňování dlouhodobě odstavených letounů do provozu, bylo třeba přistoupit k improvizaci přímo u brigády taktického letectva (BrTA).

*6 – Su-27P1M „modrá 58“ je velmi dobře znám širokému okruhu leteckých fanoušků v západní Evropě i u nás, protože byl v letech 2017-18 hojně používán na akcích, kterých se účastnil ukrajinský solo display team z 831. BrTA, jenž do zahraničí létal většinou s jedním „sólákem“ a „spárkou“, plus doprovodný transportní stroj pro pozemní personál – buď An-26 nebo Il-76MD. Viz foto „modrá 58“ a „modrá 56“.

Vysvětlivky:

AAU – Армійська авіація України / Armijska aviacija Ukrajiny / Armádní letectvo Ukrajiny

ALCM – Air-Launched Cruise Missile / Střela s plochou dráhou letu odpalovaná ze vzduchu

BAP – Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Bombardovací letecký pluk

BDA – Battle damage assessment, je postup vyhodnocování škod na konkrétním cíli po úderu různými druhy munice. Je součástí širšího oboru vyhodnocování boje. Vyhodnocení se provádí pomocí mnoha technik, včetně záznamů z kamer v letounu, v zaměřovacím kontejneru, od pozemních sil v blízkosti cíle, satelitních snímků, nebo pokud je to možné, také z následného ohledání místa cíle.

BMD – Bojevaja Mašina Děsantnaja / Ruské výsadkové obojživelné bojové vozidlo pro výsadkáře

BMP – Bojevaja Mašina Pechoty / Ruské obojživelné bojové vozidlo pro pěchotu

BrTA – бригада тактичної авіації / Bryhada Taktychnoyi Aviatsiyi / Brigáda Taktického Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

CAP – Combat Air Patrol / Hlídkový let stíhacích letounů v přiděleném prostoru s úkolem eliminovat letecké síly protivníka, které by se v tomto prostoru vyskytly, případně chtěly tento chráněný prostor ohrozit.

COMAO – Composite Air Operation / Kombinovaná letecká operace zahrnující všechny druhy letecké techniky potřebné k splnění potřebného bojového úkolu většího rozsahu. Většinou zahrnuje jak stroje pro CAP, CAS, tak i SEAD a ECM.

ELINT – Electronic Intelligence / Mise elektronického zpravodajství se zaměřuje hlavně na radarové systémy, jejich lokaci a analýzu jejich vlastností.

EMCON – Emission Control, režim v kterém je dodržován absolutní radiový klid a letoun nevysílá ani žádné jiné elektromagnetické signály, které by mohly prozradit jeho polohu.

FAB – Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / Trhavá letecká puma ruské provenience

GSAP – Gvardějskij Smešannyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový smíšený letecký pluk

GŠAP – Gvardějskij Šturmovoj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový bitevní letecký pluk

GTBAP – Gvardějskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Gardový těžký bombardovací letecký pluk

ITBAP – Instruktorskij Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Instruktorský těžký bombardovací letecký pluk

LOC – Line of control, linie bojů v Luhanské a Doněcké oblasti, která se utvořila po bojích Ukrajinské armády se separatisty a ruskými jednotkami „dovolenkářů“ v letech 2014-15.

MABr – морська авіаційна бригада (МАБр) / Námořní letecká brigáda

NOE – Nap-of-the-earth neboli také „česání země“, takto se označuje typ letu ve velmi malé výšce, který používají vojenská letadla a zejména vrtulníky, aby se vyhnuly odhalení nepřítelem a následnému útoku v prostředí s vysokou hrozbou PVO.

NŘS – Neřízené protizemní střely, v tomto případě půjde hlavně o 80 mm rakety S-8, které masivně používají obě válčící strany.

OBrAA – окрема бригада армійської авіації (ОБрАА) / Samostatná brigáda armádního letectva Ukrajiny

OBrTrA – бригада транспортної авіації / Bryhada Transportnoyi Aviatsiyi / Brigáda Transportního Letectva Vzdušných sil Ukrajiny

OCA – Offensive Counter-Air / Let s úkolem potlačení vojenské vzdušné síly nepřítele, především prostřednictvím útoků zaměřených na protivníkovy letecké základny.

OFAB – Oskoločno-Fugasnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá letecká puma ruské provenience

OFZAB – Oskoločno-Fugasnaja Zažigatelnaja Aviacionnaja Bomba / tříštivo-trhavá zápalná letecká puma ruské provenience

OVP – Otdelnyj Vertoletnyj Polk VKS RF / Samostatný vrtulníkový pluk

PSU – Повітряні Сили України / Povitrjani Syly Ukrajiny / Vzdušné síly Ukrajiny

PLRK – Protiletadlový raketový komplet

PLŘS – Protiletadlová řízená střela

REB – Radio-elektronický boj, anglická zkratka ECM (Electronic Countermeasures)

RWR – Radar warning receiver, systém radarového varovného přijímače detekuje rádiové emise radiolokátorů. Jeho primárním účelem je dát varování pilotovi, když je ozářen nepřátelským radiolokátorem, který by mohl být hrozbou.

SEAD – Suppression of Enemy Air Defenses / Mise na potlačení a likvidace protivníkovy PVO

SIGINT – Signals Intelligence / Mise pro získávání údajů z radarového provozu, datové a hlasové komunikace. Zpracovává data a informace získané z elektromagnetického spektra vyzařovaného elektronickými prostředky.

SOF – Special Operations Forces / Síly speciálních operací, které provádějí vojenské činnosti vedené speciálně určenými, organizovanými, vybranými, vycvičenými a vybavenými silami využívajícími nekonvenční techniky a způsoby nasazení.

TBAP – Tjažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk VKS RF / Těžký bombardovací letecký pluk

TELAR – Transport Erector Launcher And Radar / Transportní odpalovací zařízení a radar (TELAR) je typ TEL, který obsahuje také část nebo celý radarový systém potřebný k odpálení střely (střel) země-vzduch. Tato vozidla jsou schopna autonomního řízení, což výrazně zvyšuje jejich účinnost. S tímto typem systému může každé vozidlo bojovat bez ohledu na stav nebo přítomnost podpůrných vozidel.

TWS – Track while scan, je režim provozu palubního radiolokátoru, při kterém RL dokáže sledovat cíl nebo cíle, ale zároveň stále vyhledává další, takže poskytuje neustále celkový přehled o vzdušném prostoru a pomáhá pilotovi udržovat lepší situační přehled.

VDV – Vozdušno-desantnyje vojska / Výsadkové vojsko

VKS RF – Vozdušno-kosmičeskie sily Rossijskoj Federacii / Vzdušně-kosmické síly Ruské Federace

VMF RF – Vojenno-morskoj flot Rossijskoj Federacii / Námořnictvo Ruské Federace

VSRF – Vooružonnyje sily Rossijskoj Federacii / Ozbrojené síly Ruské Federace

VVS-SA – Vojenno vozdušnyje sily Sovětskoj armii / Vojenské letecké síly Sovětské armády

Zóna ATO – Zóna protiteroristické operace nebo zóna ATO byl termín používaný médii, vládou Ukrajiny, OBSE a dalšími zahraničními institucemi k identifikaci ukrajinského území Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou ruských vojenských sil a proruských separatistů.

ZSU – Збройні сили України / Zbrojni Syly Ukrajiny / Ozbrojené síly Ukrajiny

Prameny:

Royal United Services Institute (RUSI) for Defence and Security Studies –

The Russian Air War and Ukrainian Requirements for Air Defence – Justin Bronk, Nick Reynolds a Jack Watling Special Report 7 November 2022

Jak je úctyhodná ukrajinská flotila Su-24 nadále trnem v oku Rusku – Vladimir Trendafilovski – Key Aero, https://www.key.aero/article/how-ukraines-venerable-su-24-fleet-continues-be-thorn-russias-side

Ukrajinské letouny Su-24 zničily ruskou korvetu při útoku na krymské loděnice – Vladimir Trendafilovski – Key Aero, https://www.key.aero/article/ukrainian-su-24s-destroy-russian-corvette-crimean-shipyard-strike

Ukrajina zaznamenala úspěch při novoročních úderech proti ruským silám – Vladimir Trendafilovski – Key Aero, https://www.key.aero/article/ukraine-charts-success-new-year-strikes-against-russian-forces

Ухвала від 04.05.2022 № 405/1868/22 Ленінський районний суд м. Кіровограда

ACIG – Tom Cooper

https://xxtomcooperxx.substack.com/

https://www.helion.co.uk/people/tom-cooper.php

Oryx (dokumentace zničené vojenské techniky na základě fotografií a videa)