F-35 pro AČR: Stopařův průvodce po Galaxii českých dezinformací
Není asi výraznějšího akvizičního projektu Ministerstva obrany, jenž by v České republice nevzbuzoval v posledních letech silnější emoce a který by mediálně neprovázelo tak obrovské množství dezinformací či konspirací. Celý proces obstarání a nákupu letounů páté generace F-35A, který ovlivní podobu českého taktického letectva na další desítky let, se bohužel stal rovněž nástrojem předvolebního boje a tvrdé kritiky tehdejších opozičních stran, které v řadě případů používaly zkreslené, nebo přímo lživé informace. Nebude proto na škodu si řadu nepřesností či vědomých dezinformací, které kolují v českém mediálním prostoru, vysvětlit.
Nákup víceúčelových letounů F-35A Lightning II v minimalistickém počtu 24 kusů pro české letectvo odsouhlasila vláda premiéra Petra Fialy již v září 2023 a k podpisu příslušné smlouvy následně došlo 29. ledna 2024. Pořízení moderních letounů páté generace je bezesporu nejdůležitějším vyzbrojovacím programem v historii Vzdušných sil AČR, který přinese nejen zásadní proměnu českého taktického letectva v příští dekádě, ale především povede k citelnému navýšení operačních schopností a výraznějšímu zapojení českého taktického letectva do aliančních vzdušných operací, než tomu bylo doposud. Přezbrojení na F-35 zároveň znamená i ukončení dosavadního dvacetiletého provizoria, představovaného pronájmem čtrnácti švédských stíhaček JAS-39 Gripen. Ačkoliv tento pronájem doslova zachránil český „nadzvuk“ před jeho faktickou likvidací a pomohl k rychlému zapojení českého letectva do aliančních operací, v současné době parametry pronájmu limitují schopnosti rozvoje taktického letectva a zapříčiňují jeho určitou stagnaci.
Je zřejmé, že nákup nejmodernějších aliančních letounů generuje v České republice značné emoce a oprávněné obavy, jakým způsobem se podaří tyto letouny implementovat do prostředí AČR. Řada otázek spojených s nákupem F-35A a podobě celého kontraktu je zcela legitimních a vzhledem k předchozím zkušenostem s některými pověstnými akvizicemi MO ČR se něčemu podobnému nelze příliš divit. Pořízení letounů páté generace zároveň vyvolává v českém mediálním prostoru řadu reakcí, které ve většině případů pramení z naprosté neznalosti dané problematiky. Český národ, představovaný na sociálních sítích hokejovými a fotbalovými trenéry, ústavními právníky, IT specialisty, odborníky na pandemie, mimozemský život či vyzbrojovací projekty AČR, nejlépe s modrou knížkou či bez jakékoliv zkušenosti se službou v armádě, má totiž utkvělou potřebu vyjadřovat se opravdu ke všemu a se svými názory exhibovat na sociálních sítích. Naprostým extrémem je pak šíření různých dezinformací českými politiky, ať již neúmyslně z vlastní hlouposti, či zcela vědomě s cílem poškodit daný projekt.
Neřešme však nyní hloupost či zlé úmysly některých politiků, ale pojďme si řadu relevantních otázek spojených s nákupem a zaváděním letounů F-35A do výzbroje AČR v klidu rozebrat a vysvětlit. Následující text by měl zároveň sloužit jako určitý stopařův průvodce po Galaxii českých dezinformací.
Proč jsme nepokračovali s Gripeny, které jsme mohli mít zadarmo?
Švédská nabídka na Gripeny zdarma skutečně přišla, měla však jeden poměrně zásadní háček. Bezúplatný převod 14-ti provozovaných letounů Gripen C/D do vlastnictví ČR byl podmíněn nákupem minimálně 12-ti nových strojů Gripen E, což však Ministerstvo obrany z několika logických důvodů odmítlo. K zajímavé možnosti pořídit letouny Gripen E si ovšem pojďme říci trochu více už jen z důvodu, že toto řešení považoval sám autor ještě v druhé polovině minulé dekády za vcelku logické a pro AČR finančně přijatelné. Pro některé více zapomětlivé jen připomenu, že šlo o období, kdy se výdaje na obranu jen pozvolna zvyšovaly nad hodnotu 1% HDP a armáda byla dlouhodobě zcela podfinancovaná s nejistou vyhlídkou do budoucna. Například v roce 2020 obranný rozpočet přišel o 10 miliard, které tehdejší vláda přesunula do státní rozpočtové rezervy jako ústupek KSČM za schválení rozpočtu.
V době, kdy se poprvé vznesl prototyp víceúčelového bojového stroje 4+ generace JAS-39E se zdálo, že tento nový letoun má před sebou úžasnou budoucnost. Výrobce jej aktivně nabízel v množství evropských tendrů, navíc se považovalo za téměř jisté, že domácí Flygvapnet objedná minimálně 120 nových letounů a kompletně obmění celou flotilu starších Gripenů C/D. Proto i pořízení nové generace Gripenu dávalo pro AČR smysl, a jak zpívá Žlutý pes ve své skladbě Sametová, „zdál se to bejt docela dobrej nápad“. Jenže pak se něco cosi pokazilo. Gripen E nevyhrál v žádném evropském tendru a mezi jeho jediného provozovatele v Evropě se zařadilo pouze domácí Švédsko. V případě Flygvapnetu navíc došlo k přehodnocení původních zámyslů a do výzbroje bude nakonec zařazeno pouze 60 strojů z prvotní objednávky bez dvoumístné verze, zatímco starší Gripeny C/D projdou výraznou modernizací a svými schopnostmi se tak přiblíží nové generaci. Proč k něčemu takovému vlastně došlo?? Sami Švédové si totiž uvědomili, že Gripen E je pouze přechodovým typem. Tady je potřeba vysvětlit, co je vlastně přechodový a nosný typ letecké techniky ve vzdušných silách. Asi nejlépe to lze ilustrovat na bývalé výzbroji československého letectva, kde se takovým nosným typem stal například MiG-15, nebo později MiG-21 a později jím měl být i MiG-29. Jde tedy o letouny, zavedené ve značném množství, které přinesly úplně nové možnosti a zároveň se udržely ve výzbroji dlouhou dobu. Naopak mezi přechodové typy, zavedené v malém počtu, lze považovat například MiG-19 nebo MiG-23, jež sice přinesly určitý progres, na druhou stranu už v době jejich zavádění do výzbroje bylo jasné, že je poměrně brzy nahradí letouny novější generace.
Celý problém Gripenu E totiž spočívá v tom, že měl přijít už před 10 lety a ne v době, kdy řada výrobců v Číně, Jižní Koreji nebo Turecku spouští výrobu letounů páté generace a v Evropě, USA či nakonec již zmiňované Číně běží projekty šesté generace. Pokud si uvědomíme, že demonstrátor Gripen Demo 39-7 létal již v květnu 2008, k prvnímu letu prototypu Gripen E 39-8 došlo až v červnu 2017 a první dva sériové letouny JAS-39E trupových čísel 609 a 610 byly k operační letce křídla F7 v Såtenäs zařazeny teprve letos na konci října, je prostě něco špatně. Vývoj nové generace se neúměrně protáhl, navíc výrobce řešil již v průběhu rozjezdu sériové výroby a na základě pokračujících letových testů řadu problémů, s nimiž se však mediálně příliš nechlubil. Saab musel například ještě v roce 2023 výrazně změnit design křídla zvětšením plochy elevonu a úpravou kanard, včetně patřičné aktualizace softwaru, aby zlepšil letové vlastnosti při větším zatížení. Sám autor se však domnívá, že tyto úpravy mohly taktéž vyplynout z letových zkoušek a požadavku operovat z 800m silničních úseků, neboť nový Gripen E má přeci jenom vyšší hmotnost a zároveň konstruktéři upustili od brzděného předního podvozkového kola.
Výzvou se také ukázala fúze jednotlivých senzorů, tedy radiolokátoru ES-05 Raven s aktivním elektronickým vychylováním paprsku AESA, pasivního elektro-optického zaměřovacího senzoru IRST a systému elektronického boje EWS. Zde je potřeba zdůraznit, že podobné problémy s integrací a požadavkem na fúzi celé řady systémů řeší s novými letouny prakticky všichni výrobci, rozdílné však je, že zatímco Američané mají potřebu vše roztrubovat formou různých kontrolních výborů a jejich zpráv do světa, další producenti o tom taktně mlčí a podobné problémy mediálně neventilují. Dá se rovněž předpokládat, že první sériové letouny zařazené do služby u křídla F7 mají zatím velmi omezené operační schopnosti a prakticky umožňují pouze plnění úkolů Air-to-Air s výzbrojí krátkého a středního dosahu, kterou lze použít i na starších Gripenech C/D. Řada komponent, systémů či nové výzbroje bude do nové generace Gripenů implementována až později v průběhu služby. Výrobce zároveň čelí problémům s tempem výroby, což vede například k určité nespokojenosti Brazilců. Kvůli řadě zpoždění a nárůstu nákladů se dodací harmonogram posune minimálně o osm let, což v praxi znamená, že celá flotila 36 brazilských letadel bude v provozu až v roce 2032.
Největším problémem pořízení nových Gripenů E pro AČR je však prostý fakt, že by se Česká republika stala s těmito letouny v evropském prostoru opět dalším „exotem“, neboť kromě domácího Švédska si tyto letouny zatím nikdo neobjednal a v případě Ukrajiny tyto dodávky nejsou vůbec jisté, neboť poptávané letouny bude muset „někdo“ zaplatit. Pořízení letounů F-35, jichž bude jen v Evropě přes 600 kusů, se tak jeví jako sázka na jistotu.
První sériové letouny Gripen E, které švédský Flygvapnet konečně v listopadu 2025 zařadil do služby u křídla F7 na základně Såtenäs mají zatím velmi omezené operační schopnosti, které se fakticky omezují na plnění úkolů Air-to-Air. Řada nových systémů, technologií či výzbroje bude do nové generace Gripenů implementována až později v souvislosti s novou softwarovou edicí a po integračních a letových zkouškách. To se týká především nové generace protizemní výzbroje dlouhého dosahu, nebo nových pneumatických launcherů pro střely Meteor, umístěných pod trupem. (foto: Saab)
Nákup a provoz Gripenů bude levnější.
To je skutečně do určité míry pravda, ostatně v případě provozních nákladů by bylo poněkud divné, kdyby letoun s maximální vzletovou hmotností skoro 32 tun, motorem o výkonu 190kN a pokročilou koncepcí „Stealth“ měl nižší cenu letové hodiny, než lehký stíhač s max. hmotností 14 – 16,5 tuny a motorem o výkonu 80 – 98 kN. Opak by totiž v podstatě popíral fyzikální zákony. Problém je, že s provozními i pořizovacími náklady se dá všemožně kouzlit a tak nebude na škodu se na danou věc podívat opět trochu podrobněji. V případě pořizovacích nákladů a obecně ceny akvizic je nejprve nutné zmínit, že se na českém Ministerstvu obrany bohužel rozšířil jeden dlouhodobý nešvar, kterým je zveřejňování ceny kontraktů se započítaným DPH (daň z přidané hodnoty). Ta přitom tvoří téměř čtvrtinu celkové částky kontraktu, přitom se však vrací zpět do rozpočtu státu. Protože v zahraničí nikdo podobnou hloupost nedělá, je vcelku nasnadě, že porovnání českých a zahraničních nákupů mnohdy kulhá, pokud novinář či analytik zcela jasně neuvede, zda jde o cenu s DPH či nikoliv. Druhým problémem je, že se často zaměňuje cena samotného kontraktu s částkou, kterou má MO alokovánu na konkrétní vyzbrojovací projekt a která obsahuje například možná inflační a kurzovní rizika.
Jestliže se podíváme na oficiální čísla, zveřejněná Ministerstvem obrany, tak náklady na pořízení systému F-35 do roku 2034, kdy bude dodáno všech 24 ks letounů F-35A, jsou 149,7 mld. Kč včetně DPH. Část výdajů ve výši 105,9 mld. Kč bez DPH bude uhrazena do USA v jednotlivých splátkách a jde o náklady za samotné vyrobené letouny, objednanou munici, simulátory a další technické vybavení či související služby, jako jsou například výcvik personálu, servis letounů, opravy a údržba. Z částky za nákup letounů činí odvod DPH 22,3 mld. Kč, které se vrátí zpět do rozpočtu. Zbývající výdaje ve výši 21,5 mld. s DPH Kč zaplatí Ministerstvo obrany českým dodavatelům při výstavbě potřebné infrastruktury, za nákup paliva, přípravu odborného personálu. Pokud bychom tedy celý kontrakt počítali bez DPH, bude celková cena místo všude publikovaných 150 miliard „pouze“ 122,9 mld. Kč. Faktem dále je, že celých 29% z celkové ceny kontraktu zůstane v ČR formou platby za DPH, přípravu a výstavbu infrastruktury, palivo a přípravu personálu.
Pokud srovnáme pořizovací náklady letounů F-35A a Gripen E, tak z indikativní nabídky Švédského království českému Ministerstvu obrany z července 2023 vyplynulo, že pořízení 24 ks letounů Gripen E s totožnou strukturou munice, příslušenstvím a souvisejícími výdaji (například úpravou infrastruktury) by vyšlo na 128,3 miliard Kč včetně DPH, což je o 14 procent méně ve srovnání s pořízením letounů páté generace, které však mají objektivně vyšší schopnosti a perspektivu budoucího provozu, včetně plánovaných modernizací. Akvizičně dokonce vycházel samotný letoun F-35A o 5% levněji než Gripen E, v neprospěch celkové ceny F-35 však hovoří především o 30 % vyšší náklady, související s výstavbou nemovité infrastruktury v podobě „kampusu F-35“ a dalšího příslušenství k letounům, které je nutné do ceny kontraktu zahrnout. Ostatně, pokud se podíváme na nejnovější kontrakt Švédů s Kolumbií, kde není úplně jasné množství objednané munice či rozsah budování infrastruktury (v tiskové zprávě Saabu není zmíněno) a servisní podpora je pouze na 3 roky, vychází 17 letounů za 3,1 mld. Eur při jednoduchém přepočtu na 24 ks na částku 106 mld. Kč bez DPH, tedy prakticky na stejnou cenu jako za F-35A!!!
Poněkud jiná situace je u provozních nákladů, kde F-35 z logiky věci a vzhledem k technologii stealth bude provozně vždy dražší než letouny 4. gen, což je holý fakt. Tady je však potřeba si uvědomit, že je vždy nutné srovnávat náklady vůči schopnostem, které nám ta která platforma dává. Ponechme rovněž stranou různé marketingové údaje o cenách letové hodiny, se kterými je možné dle různé metodiky kouzlit po vzoru Davida Copperfielda, tedy že něco létá za 5.000 dolarů, nebo naopak 40.000 dolarů. Provoz každého nadzvukového stroje je extrémně drahý, a pokud by Gripen létal za oněch směšných 5.000 dolarů, nemusela by Jihoafrická republika na několik let uzemnit celou svou flotilu JAS-39. Ostatně, ještě v červenci 2023 armáda vyčíslovala cenu letové hodiny českých Gripenů účetní částkou bezmála 700.000,-Kč, tedy přes 33.000 dolarů!!!
Naprosto zásadní a nejobjektivnější je totiž výpočet ročních nákladů na provoz celé flotily, který jediný nám může dát nějaká reálná a věrohodná čísla. U výpočtu nákladů na provoz platformy Gripen E armáda vycházela z údajů, které má k dispozici díky provozu 14-ti letounů JAS-39C/D Gripen letectvem AČR v posledních dvaceti letech. Pro vyloučení jakýchkoliv pochybností armáda v analýze kalkulovala s tím, že provoz novějších letounů Gripen E/F bude stejně drahý (což podle údajů z otevřených zdrojů není) jako u starší generace Gripen. Při přepočtu na provoz flotily 24 letounů a započítání paliva, jehož spotřeba je nižší než u F-35 a munice, vyšly roční provozní výdaje celé flotily na 3,7 miliardy Kč včetně DPH. V porovnání se 4,9 miliardami Kč u F-35A jsou provozní výdaje na flotilu JAS-39 Gripen E/F o necelou čtvrtinu nižší. Podle všeho výše uvedeného tedy armáda dá na provoz flotily F-35A ročně o 1,2 mld. Kč více, než kdyby provozovala stejný počet Gripenů E. Zda je to vůči schopnostem hodně nebo málo, nechť si každý rozhodne sám.
Čáslavská základna projde výraznou rekonstrukcí v rámci 2. etapy modernizace letiště a jeho kritické infrastruktury, podporované financemi NATO. Ta se dotkne především hlavní vzletové a přistávací dráhy, včetně nových spojovacích a pojížděcích drah, stojánek a vybudovány budou i nové průjezdné kryty letecké techniky. Finální smlouva v hodnotě cca 6,5 mld. Kč musí být uzavřena nejpozději během jara a dokončení stavebních prací se očekává v březnu 2028. Výraznou změnou bude posílení Force Protection základny a patrně i úpravy perimetru v okolí letiště vzhledem k lednovému bezpečnostnímu incidentu. (foto: Forsvaret)
F-35 nepřistane na silnici jako Gripen
Je určitě neoddiskutovatelným faktem, že silnou stránkou švédských Gripenů je schopnost vést bojovou činnost ze záložních letišť či silničních úseků, ostatně k tomuto účelu byl v rámci švédského konceptu „Flygbassystem 90“ primárně konstruován. K opakovanému vzletu totiž nepotřebuje kromě cisteren prakticky žádnou další specializovanou zabezpečující automobilní techniku, navíc veškerou výzbroj je pozemní personál schopen navěsit ručně pomocí malých mechanických kladkostrojů, které se využívají rovněž při výměně motoru. Další ceněnou vlastností Gripenu je schopnost využívat i silniční síť, včetně velmi krátkých úseků s rozměry 800x15m. Letouny JAS-39 mohou přistávat strmějším sestupovým úhlem 14 stupňů, v bodě dosednutí mají poměrně nízkou rychlost přistání cca 235 km/h (samozřejmě v závislosti na konfiguraci, povětrnostních podmínkách, či zbytku paliva) a po dotyku kol předního podvozku, která jsou mimochodem brzděná, jsou schopné díky sklopeným kanárdům a elevonům velmi účinně aerodynamicky brzdit, což je důležité na mokrém, zasněženém či zledovatělém povrchu. Problém využití krátkých 800m silničních úseků je však v tom, že nejsou vybaveny stálými prostředky přesného přístrojového přistání a jakékoliv operace z nich jsou do určité míry závislé na povětrnostních podmínkách, což lze pochopitelně řešit instalací staršího mobilního prostředku TILS, nebo nově využitím tzv. navigačního přistání (NAV Landing), pokud je daný úsek a jeho přibližovací profil uložený v databázi Gripenu. Švédský Flygvapnet navíc procvičuje operace z těchto úseků pouze s letouny v lehčí konfiguraci A2A, vybavených pouze jedním bakem.
V případě F-35A se často uvádí, že není schopen operací ze silničních úseků, přestože například holandské nebo norské letectvo podobné operace s F-35 provádí. Letoun jako takový má oproti Gripenu vzhledem k vyšší hmotnosti větší délku dojezdu, která hodně závisí na množství interního paliva a ovlivňuje ji i to, zda je letoun vybaven odnímatelným padákovým pouzdrem. To však neznamená, že by F-35 nemohl působit z kratších záložních letišť, ostatně švýcarské letectvo jej plánuje nasadit rovněž ze základny v Meiringenu, která má pouze 2000m dlouhou dráhu. Obdobně vychází i srovnání požadavků na opakovaný vzlet. Při vývoji F-35 byly do značné míry zohledněny požadavky USMC na schopnost působit ze záložních ploch FARP s minimem zabezpečující infrastruktury, a tyto operace mariňáků do značné míry kopírují aktivity švédského Flygvapnetu ze záložních úseků.
Letouny F-35A jsou schopny působit v rámci aliančního konceptu Agile Combat Employment ze záložních či rozptýlených letištních ploch, mezi které patří i některé úseky dálnic nebo běžných silnic. České stroje navíc budou stejně jako norské nebo nizozemské „pětatřicítky“ disponovat možností instalace pouzdra s brzdícím padákem, který zlepší vlastnosti během přistání na mokré či zledovatělé VPD. (foto: Forsvaret)
Po celou dobu služby se počítá s trvalým umístěním letounů na 21. základně taktického letectva v Čáslavi, armáda však bude mít vytvořenou jednu „mírovou“ zálohu pro případ výluky čáslavského letiště, kterou se stane pardubické letiště. Zdejší vojenská část projde dílčí rekonstrukcí, tak aby sem v případě potřeby bylo možné letouny dočasně přemístit, a byla zde zajištěna odpovídající ochrana letounů a informací. Armáda bude mít samozřejmě k dispozici i „válečné“ záložní plochy, odkud budou moci F-35A v případě potřeby operovat a vést bojovou činnost v rámci konceptu Agile Combat Employment. Jejich lokace však podléhá z pochopitelných důvodů přísnému utajení.
Americká vláda nám letouny vypne na dálku tlačítkem Kill Switch
Asi nejúsměvnější je dezinformační příběh o bájném tlačítku Kill Switch, jehož vypovídající hodnota je stejná jako vypouštění Chemtrails nad domem Ilony Csákové. Pokud by něco podobného skutečně existovalo a Spojené státy americké tak záměrně svým aliančním partnerům znemožňovaly využívání techniky, byly by především sami proti sobě. Navíc, v případě jakéhokoliv nelegálního proniknutí do systému by šlo letouny velice jednoduše zneschopnit, což si asi nikdo úplně nepřeje. Ve skutečnosti, pokud by vláda USA chtěla nějakému státu uzemnit flotilu F-35, má k tomu mnohem jednodušší prostředky.
Tím nejúčinnějším je zablokování dodávek náhradních dílů, které v závislosti na jejich množství u provozovatele do 2-3 měsíců spolehlivě uzemní podstatnou část flotily. Zároveň lze omezit rozvoj palubního softwaru tak, že nejsou poskytovány výrobcem jeho aktualizace. Na letoun jako takový tato situace sice nemá přímý vliv, do budoucna jde však o neudržitelný stav, který může značně omezit fungování některých systémů letounu. Americká administrativa zároveň může omezovat přístup například ke kryptografickým klíčům, což by zkomplikovalo provoz v aliančním prostředí a možnost účastnit se řady cvičení, nebo aliančních operací. Zde je však nutné zdůraznit, že omezení dodávek náhradních dílů a přístupu k SW aktualizacím platí pro všechny výrobce na světě, včetně těch evropských.
Nákup F-35 všichni ruší
Přestože často v médiích zaznívá, že řada zemí zvažuje odstoupení od projektu F-35, ve skutečnosti se zatím k takovému kroku žádná země, která se k pořízení F-35 smluvně zavázala, nechystá. To že některé státy přehodnocují dosavadní program je však zcela normální a dělo se to již mnohokrát v minulosti v případě jiných typů. V této souvislosti se nejčastěji mluví o Švýcarsku a Kanadě. Například v nedávno zmiňovaném případu Švýcarska nejde o odstoupení od projektu, ale o vyjednávání o růstu ceny kvůli vyšším clům, které by mohlo vést k odebrání nižšího počtu letounů. Kanada pak pouze zvažuje částečnou diverzifikaci programu F-35 kvůli politickým tlakům a taktéž sporům o cla.
Přestože se výrobce Lockheed Martin potýkal se značnými problémy při vývoji nového hardwaru a softwaru Technology Refresh 3 (TR-3), který je nezbytný pro modernizaci do standardu F-35A Block 4, dodávky evropským uživatelům zatím pokračují prakticky bez výraznějších zdržení. Letos první letouny F-35 přistály v Belgii, v příštím roce se očekává přílet prvních strojů do Polska a mezitím byl dokončen první finský F-35A MF-1 a zahájena výroba německého letounu MG-01. (foto: Lockheed Martin)
V mediálním prostoru pak nejčastěji rezonuje případ Španělska, které mělo od nákupu F-35 odstoupit. Problém je, že Španělsko si F-35 nikdy neobjednalo a bylo teprve v prvotní fázi záměru, kdy pouze sondovalo podmínky pořízení letounů F-35 pro své vzdušné síly a námořní letectvo. Dle dostupných informací se problémem staly rozdílné představy španělské a americké strany týkající se realizace projektu. Španělé trochu nerealisticky požadovali, aby se konstrukční části F-35 pro španělské letectvo vyráběly přímo ve Španělsku, podobně jako třeba u letounů Eurofighter. Španělsko se tak bude i nadále spoléhat na letouny EF2000 a v budoucnu se chce opírat o letoun nové generace z programu FCAS. Jakým způsobem však nahradí zastaralé AV-8B u námořního letectva však zůstává otázkou.
Faktem zároveň je, že řada dosavadních provozovatelů bude svou flotilu F-35 v budoucnu rozšiřovat. Například Dánsko počátkem října oficiálně potvrdilo nákup dalších 16 letounů F-35A a zároveň se mluví rovněž o Německu, jenž zvažuje pořízení dalších 15 víceúčelových letounů F-35A, které by nahradily stárnoucí stroje Tornado. Takový nákup by zvýšil celkovou německou flotilu F-35A na 50 letadel, což by v kombinaci s 20-ti nově objednanými Eurofightery Tranche 5 a 15 Eurofightery ECR stačilo k plnému nahrazení Tornad v aktuální službě.
Moderní F-35 byl sestřelen starým Rafale
Ve veřejném prostoru se v průběhu podzimu objevila „šokující“ informace o tom, že během cvičení Atlantic Trident ve Finsku sestřelil francouzský Rafale v rámci vzdušného boje DACT letoun F-35A, přičemž tento sestřel posloužil k potvrzení toho, že F-35 nepatří mezi nejlepší stroje. Znamená to snad, že je F-35 oproti jiným letounům horší a je skutečně možné, že by F-35 prohrál v manévrovém vzdušném boji se starším letounem 4. generace? Samozřejmě to možné je. Vždy totiž záleží, jak je nastaven scénář a taktická omezení daného vzdušného boje, za jakých konkrétních podmínek letouny vstupují do souboje, v jaké konfiguraci, s jakým množstvím paliva atd. Proto i starší letouny mohou proti F-35A zaznamenat v manévrovém vzdušném boji na krátkou vzdálenost zápočtový sestřel a není to nic překvapivého. Tato věc si však žádá širšího vysvětlení. Alianční letectva kladou maximální důraz na taktiku boje mimo vizuální dohlednost BVR a dostat se do klasického „dogfightu“ je považováno za taktickou chybu, tedy že pilot udělal během souboje něco špatně. To samozřejmě neznamená, že by se scénáře boje VWR a dogfighty například 1vs1 vůbec v aliančních letectvech neprocvičovaly. V případě uživatelů F-35 však tento výcvik zatím tvoří zcela marginální část bojových osnov.
Důvod takového přístupu je prostý. V případě souboje BVR jsou piloti F-35 v extrémní výhodě, udržují si taktickou převahu a v případě jakéhokoliv nepříznivého vývoje jsou schopni se z takového souboje vyvázat. V případě, že se pilot dostane do klasického dogfightu a k použití IČ střel krátkého dosahu či kanónu, jde už svým způsobem o „ruskou ruletu“, kdy se lovec může během chvilky a několika manévrů stát naopak kořistí a nemá prakticky šanci se z nepříznivé situace dostat. Zároveň platí, že i F-35 má velice slušnou letovou obálku a manévrovatelnost, ostatně o tom se přesvědčili i naši piloti Gripenů na severském cvičení ACE v Norsku. Na druhou stranu i moderní F-35 není žádným samostatným ultimátním „gamechangerem“, byť je to tak občas v mediálním prostoru prezentováno. V některých scénářích, během misí DACT (Dissimilar air combat training), tak může dojít i k „sestřelu“ samotné F-35A už jen z toho důvodu, že při většině akcí mají Lightningy II instalovány tzv. Luneburgovy čočky, které zvyšují možnosti detekce a naopak chrání skutečnou radarovou signaturu stroje, kterou si tak nelze v průběhu cvičení jen tak „ošahat“. Implementace letounu F-35A s nejnovějšími technologiemi do struktur letectev NATO je navíc stále na počátku a evropská letectva teprve začínají tvořit operační postupy pro nasazení těchto strojů. I Lightning II jako takový, je navíc stále vyvíjen a výrobce postupně plánuje další upgrady a modernizace jeho klíčových systémů, včetně motoru, radaru, senzorů detekce či prostředků REB.
Ke zveřejněné informaci ještě jednu poznámku. Mezi aliančními letkami platí nepsané pravidlo, že podobné „killshooty“ ze cvičných soubojů se zásadně nezveřejňují. Sám autor si vybavuje jeden případ z minulosti, kdy v jisté euforii z výsledků během cvičení Quo Vadis 2015 došlo k lidskému selhání a zveřejnění nádherného „gun killu“ britského Tajfunu v „headupu“ českého Gripenu na tehdejším Facebooku 211. letky. Tento příspěvek zde vydržel cca 1-2 hodiny a následně byl okamžitě smazán, neboť podobné věci se prostě nezveřejňují. Autor se proto nemůže zbavit pocitu, že publikování záběrů s F-35 „v zaměřovači“ mělo vylepšit silně pošramocenou pověst francouzského typu po prokazatelném sestřelu minimálně jednoho indického stroje Rafale reg. BS001 během operace Sindoor letos v květnu, který byl zničen pákistánskou stíhačkou J-10C za použití protiletadlové střely PL-15 středního až dlouhého dosahu. Tato událost, ke které se snad v budoucnu vrátíme samostatným článkem, silně otřásla důvěrou ve schopnosti francouzského stroje a výrobce se tak patrně snažil o vylepšení pošramocené pověsti.
Dvojice veřejně známých killshootů ef pětatřicítky. Na záběru vlevo je britský F-35B z letadlové lodi HMS Prince of Wales v zaměřovači námořního F/A-18E Super Hornet z letky VFA-195 Dambusters, jehož pilot dosáhl během souboje DACT simulovaného „gun killu“. Záběr vpravo je naopak z optoelektronického senzoru IRST francouzského stroje Rafale, jehož pilot docílil zachycení amerického F-35A během cvičení Atlantic Trident 2025. Vypovídající hodnota podobných killshootů je však prakticky nulová, pokud neznáme scénář, podmínky a omezení vzdušných soubojů DACT, ve kterých mohou i starší letouny 4. generace pořádně zatopit moderním letounům.
Na lovení zbloudilých civilů stačí Alka
V mediálním prostoru se velmi často objevuje tvrzení, že pro „nahánění zbloudilých civilů a vrtuláků“ nad územím ČR je použití letounů F-35A z finančního hlediska značně neefektivní a na službu v QRA by stačily Gripeny, nebo ještě lépe Alky. Když pomineme drobný detail, že L-159 nemá výkony potřebné k zachycení dopravních strojů na civilních tratích ve vysoké letové hladině, celé tvrzení pokulhává i z jiného pohledu. Skutečných ostrých zásahů Alpha Scramble nad ČR, kdy je nutné startovat k jakémukoliv letounu v nouzi, je v průběhu roku naprosté minimum. Přestože armáda již nesděluje statistiku ostrých zásahů QRA, sám autor si nevybavuje, že by v některém roce šlo v domácích podmínkách o více než deset případů ročně. Samozřejmě v případě zahraničních misí toto číslo především v posledních letech značně narůstá, zde však jde o starty prakticky výhradně k nekomunikujícím vojenským letounům Ruské federace nad Baltem.
Otázka týkající se možné neefektivity F-35 v systému ostré hotovosti QRA však nastavuje zrcadlo trochu jinému problému, o němž se prakticky nemluví a jenž se týká počtu cvičných vzletů Tango Scramble. Ty realizují čeští stíhači s Gripeny prakticky každodenně a v posledních třech letech velmi často působí na základě bilaterálních dohod i nad sousedním Slovenskem. V průběhu roku tak počet letových hodin českého nadzvukového letectva v rámci NATINAMDS tvoří až 50% celkového objemu zasmluvněných hodin v rámci pronájmu a generuje v průměru cca 1.100 hodin ročně. Ve srovnání s dalšími aliančními státy jde o vysoké číslo, které sice ukazuje na perfektní vycvičenost hotovostních směn a letovodů, na druhou stranu umožňuje fakticky procvičení těch nejzákladnějších scénářů 1 vs 1 a ve skutečnosti odebírá hodiny mnohem náročnějšímu výcviku a procvičování složitějších scénářů v rámci taktického letectva AČR. V případě zavedení F-35A je tak nadmíru jasné, že tento poměrně neefektivní způsob výcviku a obecně struktury letových hodin se musí výrazně změnit.
Letadla dostaneme až za deset let, kdy budou beznadějně zastaralá
Tohle je tradiční evergreen různých „fejkových“ dezinfo účtů na Facebooku či X-ku. Projekt F-35 v České republice ve skutečnosti ale stále běží podle plánu a letectvo počítá s dodávkami prvních šesti strojů v roce 2029, navíc další dva letouny dostaneme oproti původnímu plánu o rok dříve (2030 místo 2031). Česká strana požaduje, aby prvních 12 strojů bylo vyrobeno ve Spojených státech amerických a dalších 12 pak v Itálii. Součástí kupní smlouvy LOA (Letter of Offer and Acceptance), na jejímž základě celý zbraňový systém pořizujeme, je samozřejmě i zajištění servisu a globální logistická podpora po dobu prvních pěti let, tzn. do roku 2034. Globální podpora má být zajištěna do 3.600 letových hodin ročně, které plánuje Taktické letectvo AČR vygenerovat každý rok, oproti dosavadním 2.100 hodinám v případě čtrnácti Gripenů.
Česká strana si bude zároveň zabezpečovat základní údržbu stupně O-Level (Organization Level Maintenance), jež zahrnuje běžné opravy, výměnu dílů či preventivní servis. Probíhat bude většinou přímo na čáslavské základně nebo v případně aliančních operací na zahraničních základnách a na starosti ji budou mít primárně technici Vzdušných sil Armády ČR. Tato základní údržba bude ještě rozšířena o stupeň O+ Level, což obnáší např. práce na dílech a sestavách sejmutých z letounu. Druhým typem údržby je tzv. D-Level (Depot Level Maintenance), která je prováděna ve vysoce specializovaných dílnách. Spočívá v rozsáhlých a generálních opravách, kompletní rekonstrukci atd. Vyžaduje pokročilé dílenské vybavení a vysoké odborné znalosti. Pokud jde o námi pořizované letouny F-35, tak zde byla americkou stranou vybrána servisní organizace FACO na italské letecké základně Cameri.
K tvrzení, že letouny budou v době dodání zastaralé lze říci snad jen tolik, že Česká republika získá letouny v konfiguraci F-35A Block 4, pro kterou se řada technologií teprve vyvíjí, což samo o sobě vyvrací nesmysl o nějaké zastaralosti. Co je však rozhodně nemilé a je potřeba to zde jasně říci, že některé z těchto nových technologií výrobce patrně nestihne minimálně do prvních vyrobených českých strojů implementovat a k jejich integraci dojde později v průběhu některého z upgradů v rámci údržby vyššího stupně. Vše má na svědomí zpoždění vývoje nového hardwaru a softwaru Technology Refresh 3 (TR-3), který je pro modernizaci Block 4 nezbytný. Jaká tedy bude přesná konfigurace českých strojů F-35A si budeme muset ještě počkat.
Letouny F-35 disponují moderním systémem vlastní ochrany, který však rozhodně není všespásný. Paradoxně největší nebezpečí představují starší samonaváděcí IČ střely rodiny R-27 či R-73, odpalované ve spolupráci s pasivními optoelektronickými senzory z improvizovaných prostředků ze země. Během nedávných úderů na cíle v Jemenu byl jeden z útočících letounů F-35 údajně ohrožen podobnou střelou a jeho pilot musel kromě energických manévrů použít i příslušná protiopatření, tak aby nedošlo k zásahu. (foto: Cristian Schrik, Mediacentrum Defensie)
F-35 bude stát více než tvrdí Ministerstvo obrany
V létě letošního roku se v mediálním prostoru objevila poměrně závažná informace, že stroje F-35A vyráběné ve výrobních sériích Lot 18/19 překročí magickou hranici sto milionů dolarů za kus (85 milionů dolarů za drak letounu a přibližně 15 milionů dolarů za motor), což automaticky zvýší i cenu F-35 pro Českou republiku. Problémem takového tvrzení však je, že kancelář Joint Program Office (JPO) uvádí vždy průměrnou cenu draku letadla bez ohledu na konkrétní variantu, přičemž model F-35A určený pro letectvo je z logiky věci vždy výrazně levnější než mnohem složitější F-35B s krátkým vzletem/vertikálním přistáním, nebo větší F-35C pro námořnictvo, schopný provozu na palubách letadlových lodí. Odhadnout, jaká bude přesná cena českých F-35A, vyrobených patrně od roku 2028 v sérii Lot 20, je proto zatím těžko proveditelné. Ministerstvo obrany však deklaruje, že cena projektu F-35 v České republice se nemění. Takzvaný LOA pro ČR předpokládaný vývoj ceny směrem nahoru již obsahuje. Při jeho tvorbě se používají mechanismy odhadu vývoje rizik a ceny, nejen s ohledem na inflační vlivy, ale také reflektující velikost objednávkových a výrobních šarží, termíny dodávek, technologickou vyspělost a další faktory ovlivňující výslednou cenu v čase.
K možnému navýšení ceny by mohlo dojít s ohledem na inflaci, nicméně ta je již ve smlouvě kalkulována. Tato rezerva na krytí kurzových rizik během trvání jedenáctiletého splátkového kalendáře je až do výše 10% z celkové ceny. Dle aktuálních informací a cenových kalkulací nedochází v důsledku inflace k překročení aktuální ceny našeho kontraktu. Je třeba také dodat, že Česká republika, respektive Ministerstvo obrany, nemá přímý smluvní vztah s výrobcem těchto letounů nebo pohonných jednotek, nýbrž s americkou vládou zastoupenou vládní agenturou DSCA. Pokud by došlo k nárůstu ceny vyžadující vyšší platbu z české strany nad rámec výše zmíněného odhadu, bylo by nutné řešit to novým dodatkem v návaznosti na novou kalkulaci týkající se dodávky. Nyní ale nic nenaznačuje tomu, že by to bylo potřeba. Co se týká zprávy o ceně motorů, každá verze letounů F-35 má odlišnou variantu motoru. V případě dodávek pro ČR jde u plánovaného vybavení konstrukčně a technologicky o takové řešení, kterého se vývoj případných nových motorů aktuálně netýká.
Armáda pro službu na nových letounech nesežene lidi
Velmi diskutovanou otázkou je výběr a příprava personálu, který bude na F-35 v budoucnu sloužit. Není asi žádným tajemstvím, že právě otázka náboru nových lidí ochotných sloužit v AČR a udržení stávajícího vyškoleného personálu představuje značný problém, se kterým se však potýkají prakticky všechna letectva, Vzdušné síly AČR nevyjímaje. Samotný výcvik a přeškolení na F-35 je zatím plánováno v letech 2029 až 2031 a uskuteční se na dvou místech v USA. Teoretická část proběhne ve výcvikovém středisku ATC (F-35 Academic Training Center) na letecké základně Eglin na Floridě, zatímco praktický výcvik bude realizován na letecké základně Ebbing ANGB v Arkansasu, která byla vybrána jako nové mezinárodní středisko pro výcvik a přípravu zahraničních vojenských pilotů v rámci programu zahraničního vojenského prodeje FMS (Foreign Military Sales) a přeškolení na F-35 zde absolvují piloti z Polska, Finska, Německa či Švýcarska. Školení v USA se bude týkat jak pilotů a techniků, tak rovněž i logistiků, specialistů na IT a KIS (komunikační a informační systémy) či bezpečnostních manažerů a plánovačů misí.
Čeští piloti budou v rámci přeškolení na F-35A rozděleni do čtyř týmů po čtyřech pilotech a celkově by tak mělo přeškolení v USA podstoupit 16 pilotů. První skupiny budou tvořit zkušení „driveři“ převážně z typu JAS-39 Gripen, kteří mají značné zkušenosti a poměrně slušné nálety na typu. Právě tito piloti budou po přeškolení plnit roli instruktorů a část z nich bude v USA pomáhat americkým kolegům s přeškolením dalších týmů. Samotný výběr a příprava pilotů pro nové letouny 5. generace již de facto započala a první vybraní piloti absolvovali již dvě týdenní stáže na utajovaném simulátoru ve Spojených státech, kde se seznámili s letounem F-35A, s jeho schopnostmi a taktikou jeho použití. Od roku 2032 se počítá s přenesením výcvikových schopností do ČR a v dalších skupinách přeškolených pilotů již budou mladíci a čerství absolventi UNOB, kteří projdou novou a kompletně přepracovanou osnovou výcviku na typu L-39NG v pardubickém CLV. Z tohoto důvodu se výrazně změnil rovněž systém studia na Univerzitě obrany, kde až doposud piloti a letoví dispečeři studovali pětileté magisterské studium, od loňského roku však již stačí bakalářský diplom v rámci 3,5-letého studia. Do nového studijního programu se aktuálně hlásí rekordní počet zájemců a v případě létajícího personálu je tak možné predikovat, že v budoucnu nebude nutné řešit jeho naplněnost. Ohledně přeškolení létajícího personálu na F-35 je dobré ještě zmínit, že Česká republika dostane k letounům i utajené taktické manuály pro schopnosti plnit jednotlivé typy misí a nebude se tak opakovat situace s přeškolením na Gripeny, kdy si stíhači 211. letky museli utvářet taktiku použití letounů JAS-39 zcela sami vlastními metodami a formou pokus-omyl, což trvalo několik let.
Co se týče pozemního personálu, zde je situace nepatrně odlišná. Prví čeští technici se budou přeškolovat na F-35 až od počátku roku 2030, čímž dojde k zefektivnění výcviku a příslušníci pozemního personálu si zároveň zkrátí dobu mezi ukončením výcviku a příletem prvních letounů do ČR začátkem podzimu roku 2031. Cílem tohoto výcviku, který v USA absolvuje cca 60 členů pozemního personálu, bude umět přijmout a obsluhovat první české F-35A, které přistanou na letecké základně v Čáslavi. Samotný letoun F-35 nakonec nepotřebuje výrazně více osob pro zajištění provozu oproti jiným typům a takto vypadá srovnání jednotlivých letounů z hlediska nároků na počet personálu s ohledem na provoz a plnění operačních úkolů v podmínkách AČR.
- F-35: 12,5 osob na letoun
- JAS-39: 11,5 osob na letoun
- L-159: 11,6 osob na letoun
Uvedené počty zahrnují také personál nepřímo pracující na zajištění provozu letounu, jako jsou například specialisté na elektronický boj, leteckou výzbroj a munici atd. Dosažení cílového stavu v roce 2035 nepředpokládá navýšení počtu personálu oproti současnému stavu. Samozřejmě bude odlišná skladba jednotlivých odborností s důrazem na elektrotechnické a IT vzdělání a na oblast informačních bezpečnostních systémů.
Nové F-35 sedí většinu času na zemi a nelétají
Podle nedávné zprávy amerického Vládního kontrolního úřadu činila v březnu 2023 míra akceschopnosti flotily (tzv. Mission Capability), neboli připravenosti k okamžitému plnění úkolů, pouhých 55 procent, což je hluboko pod cílem Pentagonu, který je 80 až 90 procent. Podobná vyjádření je však potřeba vždy zasadit do kontextu. Úřad GAO totiž ve svých závěrech nerozlišuje jednotlivé varianty A, B a C, natož aby rozlišoval jednotlivé výrobní série, včetně těch úplně prvních, které jejich uživatel USAF aktuálně používá pouze k výcviku a jejichž zajišťování letuschopnosti má oproti bojovým útvarům nižší prioritu.
Zmíněná úroveň 55 % proto není ve srovnání s jinými typy nijak výjimečná a naše letectvo se aktuálně pohybuje v podobných číslech, neboť připravenost k okamžitému plnění úkolů českých Gripenů je na úrovni okolo 51%. Každý, kdo má alespoň trochu přehled o schopnostech AČR vyslat kontingent Gripenů na zahraniční misi či alianční cvičení jistě potvrdí, že jde především v poslední době bohužel o reálné číslo, které plně reflektuje aktuální stav celé flotily českých JAS-39. V případě F-35 navíc Pentagon a výrobce strojů již deklarovali, že podíl strojů připravených k okamžitému použití bude postupně narůstat, s tím jak budou postupně zprovozněny další opravárenské kapacity. Z hlediska ČR je každopádně důležité, že v době dodávky prvních strojů v roce 2029 by se celková provozuschopnost měla dostávat k vytyčeným 80%.
Slovo závěrem
České letectvo se v minulosti při zavádění mnoha bojových platforem potýkalo s nutností zásadních kompromisů. Ať již šlo o letouny L-159 ALCA, které nikdy nedosáhly plánovaných operačních schopností, nebo nadzvukové Gripeny, které místo požadovaných 24 kusů nakonec AČR zařadila ve značně oklešťené podobě. V době „expedičních operací“ to asi příliš nevadilo, současná bezpečnostní situace v Evropě a téměř 4 roky trvající konflikt na Ukrajině společně s geopolitickými požadavky Ruska však podobné kompromisy již neumožňují. Základem úspěchu pro početně malé Taktické letectvo AČR je udržování si technologické výhody nad protivníky, což je sice z pochopitelných důvodů dražší, ale cena už nemůže být jediným kritériem při rozhodování o budoucnosti nadzvukového letectva.
Vzdušné síly AČR by bez letounů 5. generace mohly jen stěží adekvátně plnit úkoly, vyplývající z budoucích aliančních plánů obrany a odstrašení. Interoperabilita se spojenci zároveň dělá ze systému F-35 mnohem účinnější nástroj, neboť tento letoun se stane standardem v Severoatlantické alianci, což zvyšuje efektivitu jak při společném operačním nasazení, tak provozu a údržbě. Tento systém pořizuje a provozuje ve větších počtech řada evropských zemí, které jsou v mnoha případech srovnatelně velké, nebo dokonce menší než Česká republika. V roce 2030 by mělo být v Evropě až 600 těchto letounů. V roce 2031, kdy přiletí první stroje F-35A do České republiky, bude AČR moci schopnosti tohoto stroje integrovat do systému velení a řízení, a tím v maximální míře využít potenciál letounů. Je naprosto zásadní, aby spolu jednotlivé druhy techniky dokázaly komunikovat, proto je již v plánech do roku 2030 investovat desítky miliard korun do komunikačních prostředků a systému velení a řízení. Zároveň nemá cenu si namlouvat, že projekt F-35 pro AČR bude něčím jednoduchým a bezproblémovým. Přestože zatím vše běží podle plánu a na průběh a implementaci dohlíží na české straně početné týmy lidí, sám autor má značné obavy především z infrastrukturních projektů a termínů jejich dokončení. Obavu zároveň vzbuzuje po zkušenostech se systémem H-1 dostatečné zajištění přísunu náhradních dílů a flexibilita jejich urgentních dodávek.
Zásadní otázkou samozřejmě je, jak se ke všem dosavadním plánům minulého vedení MO postaví nová vládnoucí „šestikoalice“ a nový ministr obrany Jaromír Zůna, který je díky své dlouholeté službě v AČR bezesporu zkušeným odborníkem, ovšem bez jakéhokoliv politického „výtlaku“, navíc nominovaným za stranu SPD. Zatímco na své první tiskové konferenci ministr letouny F-35 chválil, po okamžité „domluvě“ od poslanců SPD následně uvedl, že o osudu projektu rozhodne nová vláda Andreje Babiše a že ministerstvo obrany připraví pro vládu všechny potřebné podklady i pro případ, že by se mělo od jejich nákupu odstoupit. Veškeré smlouvy i dosavadní platby navíc podle vicepremiérky a ministryně financí Aleny Schillerové projdou koaličním auditem. Nechme se tedy překvapit, jak vše na jaře dopadne.
Autor textu: Aleš Hottmar, redakce czechairforce.com
Současný premiér Andrej Babiš v rámci předvolebních slibů navrhoval přeprodat objednané české letouny F-35A Izraeli za 62 miliard korun. Pokud pomineme drobný detail, že Izrael používá poněkud odlišnou verzi F-35I Adir, kterou navíc pořizuje od Američanů v rámci finančního programu FMF, podobný návrh se zdá být zcela nereálný. Zapomínat by se taktéž nemělo, že ještě v roce 2021 označoval Andrej Babiš americké letouny páté generace F-35 za „super stíhačku, top high-tech víceúčelový bojový letoun“ a během Dnů NATO 2021 v Mošnově se nechal fotit s tehdejším ministrem obrany Metnarem v jejím mockupu. Už o čtyři roky později před volbami však zpochybňoval jejich význam pro českou obranu a šířil jednoznačnou dezinformaci o tom, že izraelské F-35 byly sestřeleny nad Íránem. Mnohem důležitější však bude povolební rétorika Andreje Babiše tváří v tvář vládní odpovědnosti i aliančním závazkům ČR. (foto: Israeli Air Force)
(úvodní ilustrační foto: Luftforsvaret)
(zdroj: Otázky a odpovědi k pořízení 24 letounů 5. generace pro řešení budoucnosti nadzvukového letectva Armády ČR, autor tiskové oddělení MO, https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/q-a-k-porizeni-24-letounu-5–generace-pro-reseni-budoucnosti-nadzvukoveho-letectva-armady-cr–257561/; archív redakce czechairforce.com)
(aktualizace: 30. 12. 2025)
