Aero zahájilo předepsané práce PP2000/8 na spárkách L-159T1/T2
Společnost Aero Vodochody zahájila v těchto dnech předepsané práce programu PP2000/8 na dvoumístných letounech L-159, provozovaných Vzdušnými silami Armády České republiky. Kontrakt na vyšší stupeň údržby v hodnotě necelých 1,7 miliardy korun včetně DPH se týká celkem osmi letounů ve verzích L-159T1 a L-159T2, které aktuálně provozuje čáslavská 212. letka L-159. Veškeré práce budou probíhat u výrobce až do roku 2029 a zajistí další bezpečný a spolehlivý provoz flotily dvoumístných Alek minimálně k horizontu roku 2035.
Vzdušné síly AČR původně se zavedením dvoumístné verze L-159 vůbec nepočítaly. Až teprve první reálné zkušenosti s provozem Alky ukázaly, že pořízení tzv. spárek, určených k přeškolení mladých pilotů bez zkušeností s pilotáží letounu vybaveného průhledovými a multifunkčními displeji, bude přeci jenom nezbytné. První dvoumístné verze Alky pro Vzdušné síly AČR však začaly vznikat až v roce 2007. Armáda se nakonec rozhodla především z finančních a časových důvodů ke konverzi původních a dlouhodobě odstavených jednomístných strojů na standard L-159T1, namísto nákupu úplně nových L-159B.
Tehdejší konfigurace L-159T1 byla opravdu velkým finančním a technologickým kompromisem. „Téčko“ například nemělo instalovaný palubní radiolokátor Grifo-L, systém vlastní ochrany RWR typu Sky Guardian 200 a tím pádem i výmetnice klamných cílů Vinten Vicon. Stejně tak vybavení pilotních kokpitů bylo značně spartánské a například v každé kabině byl instalován pouze jeden MFD typu Honeywell s plochou 4×4 palce, neboť palubní software převzatý z jednomístné Alky uměl „obsluhovat“ pouze dvojici MFD dohromady. Uvedená konverze byla navíc poměrně neefektivní z pohledu toho, že pro její realizaci byly vždy potřeba dva dlouhodobě uložené stroje.
Téčko “6071“ zachycené na jižní stojánce v Náměšti nad Oslavou během cvičení Flying Rhino 2009 ještě před dodáním k EADS/CASA v rámci kontraktu na letouny Casa C-295M. Po návratu zpět do ČR byl přečíslován na “6077“. Pod odklopeným krytem na přídi je krásně vidět prázdný prostor v místě, kde jsou u jednomístných L-159A bloky radaru Grifo-L a Téčka zde měly původně instalované dva záznamové videorekordéry. (foto: Aleš Hottmar)
Jako první byly v letech 2006 až 2007 modifikovány stroje ev. č. 6067 a 6069, k jejichž konverzi se využily dva dlouhodobě uložené letouny ev. č. 6016 a 6035. V roce 2007 následovala modifikace dalších dvou strojů evidenčních čísel 6071 a 6072, k jejichž úpravě se naopak použily jednomístné letouny „trupovek“ 6033 a 6027. Obě nejnovější spárky však už 30. listopadu 2010 přelétly do španělské Sevilly v rámci výměny 5 letounů L-159 za jeden transportní stroj CASA C-295M pro AČR.
Armáda však „spárky“ nutně potřebovala k výcviku a proto jako náhradu nechala v roce 2010 modifikovat další dva stroje evidenčních čísel 6046 a 6047. V rámci kompenzace za nesplnění závazků smlouvy o nákupu C-295M byly nakonec obě španělské „Téčka“ vráceny zpět do ČR a byly jim následně přiděleny úplně nová evidenční čísla 6077 a 6078. V roce 2015 po podepsání kontraktu na dodání L-159 do Iráku byl Vzdušným silám odebrán stroj ev. č. 6069, čímž se počet dvoumístných L-159T1 v AČR ustálil na počtu 5 ks.
Po zásadním upgrade během prvních revizí PP2000 získaly spárky L-159T1 opětovně palubní radiolokátor Grifo-L včetně systému vlastní ochrany. Oproti jednomístné a čistě bojové verzi L-159A mají spárky téměř stejné bojové schopnosti, s výjimkou menšího doletu kvůli absentující trupové palivové nádrži číslo 6 a chybí jim taktéž systém šifrované hlasové komunikace Elcrodat 4-2. Dobře jsou vidět rovněž výmetnice klamných cílů v horní části trupu. (foto: Aleš Hottmar)
V letech 2015-2019 zároveň původní pětice Téček prošla prvními periodickými pracemi PP2000, během nichž se prodloužil nejen meziopravní technický resurs o dalších 2000 letových hodin, nebo dobově o 8 let provozu, ale zároveň se realizovala i jejich výraznější modernizace na standard, neoficiálně označovaný jako T1+. Upgrade spočíval například v opětovné instalaci radaru Grifo-L a systému vlastní ochrany, úpravami prošel i kokpit z důvodu plné kompatibility s brýlemi nočního vidění NVG, včetně vnitřního a vnějšího osvětlení. Na palubních deskách se zároveň objevila díky novému palubnímu software dvojice větších multifunkčních displejů o rozměru 5 x 7 palců.
V září 2016 si Vzdušné síly AČR objednaly modifikaci celkem tří dvoumístných letounů novější verze L‑159T2 za účelem pokročilého výcviku pilotů. Při modifikaci těchto strojů byly opět využity dlouhodobě odstavené stroje ev. č. 6028, 6031 a 6038, ovšem na rozdíl od původních přestaveb tentokrát nebylo využito dalších uložených letounů. Trojici nových T2 armáda převzala s určitým zpožděním v červnu 2019, což umožnilo definitivně nahradit poslední létající Albatrosy verze L-39ZA. Oproti později modernizovaným T1+ má trojice nových T2 přeci jenom některé odlišnosti. Pokud pomineme instalaci radaru a systému vlastní ochrany přímo z výroby, asi největším rozdílem je použití nové verze vystřelovacího sedadla VS-20. To umožňuje čtyři způsoby katapultáže a má plně elektrický systém spuštění katapultáže s elektricky iniciovanými pyropatronami. Nové T2 mají rovněž upravenou palivovou soustavu, která při tlakovém plnění paliva umožňuje plnit i externí přídavné palivové nádrže. Další odlišností je například instalace UFCP panelu pod opakovačem Barco v zadním kokpitu.
Zálet prvního modifikovaného L-159T2 ev. č. 6028 dne 2. srpna 2018, za jehož řízením jsou zkušební piloti Aera Vladimír Kvarda a David Jahoda. Zálet se uskutečnil ještě před nasunutím stroje do lakovny, takže je krásně vidět nově vyrobená přední část trupu (zelenožlutá barva), zatímco části použité z původního jednomístného 6028 mají nástřik červenou základovou barvou, nebo jsou šedivé. (foto: Alan Warnes, https://twitter.com/warnesyworld)
Původní záměry na revizi s modernizací
V pořadí druhou revizi po 16 letech provozu dvoumístných L-159T1+ začala armáda řešit již na jaře 2023, kdy se připravoval její konkrétní rozsah. V rámci plánovaného střednědobého technického zhodnocení letounu si armáda nechala v letech 2023 až 2024 vypracovat od výrobce studii proveditelnosti modernizace L-159, jež měla kvalifikovaně odhadnout cenu jednotlivých prvků upgrade, včetně celkové ceny a časové náročnosti modernizace, společně s technickými možnostmi. V obecné rovině měla studie definovat možné upgrady, které chtěla armáda na spárkách řešit po roce 2025 a spojit je s údržbou většího stupně na L-159T1+.
Předepsané práce PP-16 na pětici Téček armáda totiž původně plánovala realizovat od dubna 2025 do srpna 2028. Samotná revize měla trvat 12 měsíců na jednom letounu a v průběhu prací se například plánovalo i sjednocení vybavení všech starších spárek T1+ na novější standard L-159T2. Tento upgrade byl však naplánován až na rok 2028 a to s ohledem na finanční prostředky a finální rozhodnutí o další podobě taktického letectva. To samé platí v případě záměru modernizace komunikačních a identifikačních prostředků, jež musí splňovat nejnovější standardy NATO a v případě Alky šlo o integraci nového transpondéru IFF Mode 5 a výměnu stávající radiostanice za úplně novou od německé společnosti Rohde&Schwarz.
Kokpit nově modifikovaného L-159T2 ev. č. 6038, kterému již dominují nové displeje MFD o rozměru 5 x 7 palců a úpravy pro kompatibilitu s NVG. V předním kokpitu zároveň přibyla ikonická kulatá obrazovka systému RWR a ovládací panely systému vlastní ochrany. Na rozdíl od jednomístných L-159A však u spárek absentuje v předním kokpitu ovládací panel šifrátorů Elcrodat. (foto: Aero Vodochody Aerospace)
Druhá revize bez upgrade
Armáda se nakonec rozhodla termín předepsaných prací posunout zhruba o rok a spojit revizi všech spárek do jedné veřejné zakázky s názvem „Předepsané práce PP 2000/8 na letounech L-159 T1 a T2“, kterou ve čtvrtek 18. prosince 2025 odsouhlasilo Kolegium ministra obrany a 5. ledna 2026 ji na svém pravidelném zasedání projednala vláda. K uzavření smlouvy došlo 20. ledna a zakázku v hodnotě necelých 1,7 miliardy korun včetně DPH zajišťuje přímo výrobce Aero Vodochody, který jako jediný vlastní práva, technologie a technické postupy pro výrobu, opravy, údržbu, úpravy a dlouhodobé uložení letounu L-159 všech verzí, včetně motoru F124-GA-100. Armáda na uzavření smlouvy a zahájení prací poměrně spěchala, neboť první letoun L-159T1+ ev. č. 6067 vyčerpal svůj dobový resurs k 1. lednu 2026.
Samotné revize PP2000/8 na prvním stroji Aero zahájilo začátkem února a týkají se všech úkonů, nezbytných pro obnovení provozní lhůty letounů na 2.000 letových hodin, respektive 8 let provozu všech letadlových částí. V rámci obnovení resursu budou na vybraných agregátech provedeny generální opravy u jejich původních výrobců, a to jak u českých, tak zahraničních dodavatelů, včetně společnosti Aero Vodochody. Současně budou na letounech a jejich částech realizovány všechny platné a dosud neprovedené servisní bulletiny a dojde rovněž k aktualizaci průvodní technické dokumentace tak, aby odpovídala stavu letounů po provedených pracích.
Revizí PP2000/8 projde v Aeru Vodochody zřejmě jako první nejstarší spárka L-159T1+ ev. č. 6067 v českém letectvu, která vyčerpala svůj dobový meziopravní technický resurs k 1. lednu 2026. Na snímku z přistání na dráhu 22 letiště v Mošnově má na vnitřních pylonech zavěšeny tzv. „prkna“, neboli cvičné zbraňové kontejnery SUU-5003/A pro použití neřízených raket CRV 7 a balistických simulačních projektilů BDU-33B. (foto: Aleš Hottmar)
V mediálním prostoru je poměrně často a bohužel chybně uváděno, že jde aktuálně o modernizaci letounů. Ve skutečnosti se však jedná o standardní, výrobcem předepsané úkony, jejichž cílem je zachovat plnou provozní způsobilost a bezpečnost flotily L-159 Armády České republiky a k nějakému výraznějšímu upgrade zatím nedojde. Program PP2000/8 se konkrétně týká pěti letounů L-159T1+ a tří novějších strojů L-159T2, které jsou aktuálně ve výzbroji nově zformované 212. letky L-159 v Čáslavi, která vznikla k 1. lednu 2026 sloučením původní 212. taktické a 213. výcvikové letky.
Harmonogram realizace je rozvržen do období let 2026 – 2029, přičemž v prvních dvou letech budou postupně zahájeny práce na třech letounech ročně a v roce 2028 pak na zbývajících dvou strojích. Po dokončení všech prací projdou letouny pozemním i letovým ověřením správné funkce všech systémů a následně obdrží novou kamufláž. Po úspěšném završení zkoušek budou jednotlivé letouny předány armádě, kde budou i nadále plnit úkoly výcviku a podpory Vzdušných sil AČR, a to čistě teoreticky až k horizontu roku 2035.
L-159T2 bohužel trápily zpočátku služby různé dětské nemoci převážně nových technologií, implementovaných do této verze. Ať již šlo o nechtěnou inicializaci elektrického systému spuštění katapultáže sedačky VS-20 na zemi, nebo technickou závadu zámků překrytu kabiny či problémy s elektromagnetickými uzavíracími ventily palivové soustavy, které se vzájemně rušily. I proto tato verze získala od personálu přezdívku „královny hangáru“ a přestože se všechny problémy postupně dařilo odstraňovat, přezdívka už zůstala. (foto: Peter Van Loey, peter@vanloey.be via 21. zTL Čáslav)
Budoucnost „královen hangáru“
Zajímavou otázkou je však konkrétní budoucnost všech provozovaných spárek v AČR. V leteckých kuloárech se již delší dobu mluví o tom, že po nucené dvouleté výluce v Náměšti nad Oslavou se L-159 už na čáslavskou základnu nevrátí. Je to poměrně logické, neboť v letech 2028-2030 zde bude probíhat intenzivní výstavba tzv. Kampusu F-35, jenž se bude nacházet přímo v místě bývalého rozptylu 212. taktické letky, kde byly letouny L-159 původně umístěné. Armáda by samozřejmě mohla k jejich hangárování využít čistě teoreticky volné úly prvního rozptylu či dokonce celý třetí rozptyl u Církvice, který se v minulosti využíval například k uložení vyřazených L-39ZA, podobné řešení je však málo pravděpodobné.
Není zároveň žádným tajemstvím, že o spárky L-159T1/T2 projevuje enormní zájem státní podnik LOM PRAHA, který by je chtěl využít v roli agresorů a nabízet je k simulaci hrozeb a zbraňového výcviku nejen v rámci AČR. Je tedy docela možné, že všech osm spárek skončí po roce 2028 na pardubickém letišti. K možnému převodu L-159T1/T2 pod státní podnik však vede ještě velmi dlouhá a trnitá cesta, na níž bude nutné vyřešit řadu legislativních, provozních a údržbových požadavků, kdy se LOM PRAHA bude muset poprat s provozem pověstných královen hangáru L-159T2. Na druhou stranu, tato aktivita může státnímu podniku přinést nové a unikátní portfolio v rámci poskytovatelů nepřátelských služeb RED AIR, které v posledních letech zažívají v Evropě nebývalý boom.
Podvečerní scenérie z čáslavské severozápadní stojánky, kde se příslušníci 212. taktické a 213. výcvikové letky připravují na létání s využitím brýlí nočního vidění NVG. K 1. lednu 2026 došlo ke sloučení obou letek, ze kterých vznikla tzv. 212. letka L-159, jež se koncem letošního března přesune kvůli výluce čáslavské základny do Náměšti nad Oslavou. Zda se po roce 2028 letouny L-159 vrátí zpět do Čáslavi je však otázkou. Minimálně o dvoumístné stroje projevuje vážný zájem státní podnik LOM PRAHA, zatímco o jednomístné Alky má aktuálně největší zájem Ukrajina. (foto: kpt. Pavel Vaňha)
(úvodní ilustrační foto: Peter Van Loey, peter@vanloey.be via 21. zTL Čáslav)
(zdroj: archív redakce czechairforce.com; Aero Vodochody zahájilo předepsané práce PP2000 na letounech L-159 AČR, https://www.aero.cz/aero-vodochody-zahajilo-predepsane-prace-pp2000-na-letounech-l-159-acr/)
